ne04232017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality

Aktuality

OTEVŘETE OČI A PŘEMÝŠLEJTE...

Rozhodl jsem se oslovit vás a otevřeně se podělit o mou osobní zkušenost, ačkoliv jsem původně o ničem veřejně hovořit nechtěl. Nyní mne k tomu vede snaha zabránit šířícímu se neklidu, který je v naší místní církvi opětovně vyvoláván okruhem lidí blízkých těšovskému monastýru Proměnění Páně.  Internetová média a sociální sítě opět šíří různé zkreslené zprávy, polopravdy, lži, opět se  věřící, aniž by znali skutečné meritum věci, mají zapojovat do„petičních aktivit“. Vznikají  anonymní webové stránky se snahou vykreslit mne jako největšího nepřítele pravoslaví , přitom to skutečně podstatné, se tam čtenář nedočte.

Pravoslaví jsem přijal v roce 2002. Dva roky mě ke křtu připravoval schiarchimandrita Silvestr, duchovní správce chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice ( Uspěnského chrámu) na Olšanských hřbitovech v Praze, který mi odhaloval hloubku pravoslavné duchovnosti. Ačkoliv jsem v dětství pokřtěn byl v Církvi československé husitské, o. Silvestr trval na tom, že teprve pravoslavný křest se všemi jeho částmi /exorcistické pasáže, udělení darů a pečetí Ducha svatého, postřižiny atd./ bude novým duchovním začátkem v mém životě. Přijal jsem to všechno zcela vážně a s otevřeným srdcem. Nikdy by mne nenapadlo, s čím budu v české pravoslavné církvi v následujících letech konfrontován.

Byl jsem upřímně rád, že moje manželka, Ruska, se začala plně realizovat v církvi a pomáhala arcibiskupovi. Těšil jsem se, že sám arcibiskup se věnuje i duchovní péči o mé děti. Přátelská upozornění, že pečuje o manželku „nejen duchovně“, jsem zpočátku nebral vážně. Potom jsem byl nařčen z chorobné žárlivosti. Vladyka Kryštof mě přesvědčil, že s pomocí Ducha svatého pochopím, že jde o naprosto nevinný, láskyplně andělský duchovní vztah, který cítí k mé manželce jako ke své duchovní dceři a ona k němu jako ke svému duchovnímu pastýři, pokud nás církevně oddá. Uvěřil jsem mu a 25.12.2008 jsme přijali svátost manželství... Když nás  církevně oddával, během obřadu jsem cítil zvláštní sílu, která jako by říkala: pochybovals a vidíš vladyka Kryštof je dobro. Pak následovalo období, kdy jsem o ničem, co vladyka Kryštof říkal, dělal nebo vyžadoval, nepochyboval... trvalo mi nějakou dobu, než jsem sám otevřel oči, začal  samostatně přemýšlet ... a pochopil.

Dnes na pozadí osobního sporu, kdy emeritní arcibiskup pražský Kryštof (Radim Pulec) byl obviněn jako osoba, nikoliv jako představitel církve, jsou podobně jako před několika lety podněcovány emoce a vášně věřících, které však s vírou a pravoslavím nemají nic společného. Touto malou skupinkou lidí je pokrytecky znovu brána naše místní církev jako „beranidlo“ pro obranu jedné osoby – bývalého arcibiskupa a metropolity. Ten se i po několika letech, nedokázal vyrovnat s vlastním rozhodnutím, tehdy důstojným odchodem, který mu pomohl vyhnout se soudním procesům, při nichž by nezávislé soudy zkoumaly skutečná fakta. Arcibiskup Kryštof velmi dobře věděl, že by neobstál.  Aby si před nic netušícími věřícími udržel tvář, vyhlásil, že všechna obvinění jsou vykonstruovaná a on se bude bránit soudní cestou. Nic takového se více jak 3 roky až do dnešního dne nestalo. Za to se staly jiné, dost odporné věci a  veřejnost se musí zabývat jinými soudními spory...

Především se jedná o můj soukromý spor a rozhodně je to soukromá záležitost. Tedy měla být, pokud by do našeho sporu nevstoupil na pozvání mé bývalé manželky, jako její svědek, bývalý arcibiskup Kryštof. Soudního sporu se zúčastnil, i když vůbec nemusel. Před soudem křivě svědčil a lhal. Nyní, když se má jako soukromá osoba zodpovídat za své jednání, bere si jako rukojmí celou církev a alarmuje všechny své poslední věrné.

Byl jsem vychováván a veden k tomu, že jednotlivec se musí podřídit zájmu kolektivu, obětovat se, když je to třeba.  Proto jsem mlčel a „nesl svůj kříž“. Neztratil jsem víru. Jen jsem si uvědomil, že církev není arcibiskup.  Překousnul jsem, že arcibiskup Kryštof má milenecký a sexuální vztah s mojí tehdejší manželkou, zašlo to již tak daleko a trvalo to, když jsem to odhalil, již tak dlouho, že žádný skandál by mi rodinu nevrátil. Naší církvi by to ublížilo, věřící zranilo, mé děti traumatizovalo a bývalou manželku, kterou jsem miloval, znemožnilo. Bylo těžké přijmout  skutečnost, že mne zradili dva, tenkrát pro mne nejbližší lidé. Kdo to nezažil, těžko to pochopí.

S manželkou jsem se v tichosti rozešel. Díky její nevěře později i rozvedl. Nejprve jsem s ní uzavřel dohodu: zafinancoval jsem jí byt, který si sama zvolila pro oddělené bydlení, kde chtěla žít se „svou životní láskou“ vladykou Kryštofem. Milencům to však nestačilo a prostřednictvím křivého svědectví chtěli získat do svého vlastnictví nemovitosti, které byly před lety vedeny na mou, dnes již bývalou manželku. O co šlo? Pokusím se to shrnout do několika bodů:

  1. 1.Od roku 1995 mámebývalou manželkou majetky rozděleny. Není tedy pravdou jak uvádí ona i její advokátka, že by se v soudním sporu jednalo o rozdělení společného majetku.
  2. 2.Předmětné nemovitosti jsem získal, zařídil a vybavil já, jen administrativně byly převedeny na bývalou manželku.
  3. 3.Po rozchodubývalou manželkou, kdy jsem jí zajistil bydlení dle jejích představ, převedla nemovitosti darovací smlouvou zpět do mého výlučného vlastnictví. Sundal jsem jí „řetězy“ a „obojek“, jak nazývala svoji přítomnost v naší společné domácnosti

a odstěhovala se, aby mohla, jak se sama vyjádřila, „sloužit“ vladykovi Kryštofovi do konce života.

  1. 4.roce 2014, po tom, co jsem požádal o rozvod z důvodu mimomanželského poměru,  si ale společně s arcibiskupem Kryštofem usmysleli, že si nemovitosti vymohou soudní cestou. Neštítili se k tomu použít i našich dětí, které k vladykovi chodili na zpověď a měli ho jako svého duchovního otce. Posloužila jim k tomu smyšlená teorie, že jejich otec si najde mladou milenku, bude s ní mít další děti a svým dospělým potomkům z prvního manželství nic nenechá. Děti, musíte bránit „své“ majetky a svou maminku.  
  2. 5.I když máme vše rozděleno, nemovitosti byly vyřešeny, byla to právě bývalá manželka, která podala žalobu na vrácení daru ve formě předmětných nemovitostí a začala se o majetky soudit.
  3. 6.Aby získala dar zpět, musela prokázat mé amorální chování, a jelikož nemá absolutně žádné důkazy, neštítila se se svou advokátkou zinscenovat různé pochybné výpovědi,nimž se ochotně přidal arcibiskup Kryštof svým křivým svědectvím. Nacvičené a  nazpaměť naučené svědectví mých dětí a jejich kamarádů nechám bez komentáře. Slouží jim nyní k rozšiřování pomluv a lží mezi vámi.
  4.  tomu byla připravena i cílená reportáž „Rozvod rozvědčíka“, kde paní redaktorka ČT, paní Markéta Jindrová, opomněla sdělit divákům fakt nejpodstatnější: ani má bývalá manželka, ani dcera, ani její kamarádi ve vile, od které měly klíče a kterou obsadili, neměli trvalý pobyt, nehradili žádné ani částečné náklady na provoz domu. A paní redaktorka Markéta Jindrová, do té doby marně hledající sponzora pro svého manžela, zpěváka či umělecké těleso, působící v Národním divadle, náhle mohla společně s ním do Itálie bezstarostně odjet a to dokonce dvakrát.
  5. 7.Jelikož neměli žádné důkazy, snažili se všemožně moji osobu kriminalizovat (bývalá manželka podala 2 trestní oznámení a dokonce se svýmarcibiskupem Kryštofem zmanipulovali dceru k tomu, aby i ona podala na svého vlastního otce 3 trestní oznámení). Vše sloužilo k tomu, abych před soudem vypadal nedůvěryhodně a oni tímto přesvědčili soud o „své“ pravdě.
  6. 8. Soud ale nehodnotí teorie, zjevně falešné nebo zmanipulované výpovědi, ať ústní nebo písemné formou prohlášení a dopisů. Soud hodnotí fakta a důkazy azákladě těchto v první instanci rozhodnul v můj prospěch a žalobu bývalé manželky v celém rozsahu zamítnul.
  7. 9.A ještě jedna poznámka, reakce na dopis mé bývalé manželky, zaslaný Posvátnému synodu ve věci mé kanonické stížnosti. Je absurdní a schizofrenické, kam až „láska“ ke „svatému muži“ matku mých dětí dohnala. Dovolává se kánonů a jak je sama ctí?  Hlásí se náhle k manželství, které sama rozvrátila, které civilní soud dnes již rozvedl acírkevnímu rozvodu se nedostavila, k manželství, kdy na svého manžela podává sama soudní žaloby, trestní oznámení, pomlouvá ho veřejně i přes sdělovací prostředky, objedná si u známé reportáž, obrátí proti svému otci jeho vlastní děti, rozposílá prohlášení na všechny známé emaily pravoslavných duchovních i laiků, bere si je jako rukojmí ...
  8. 10.Pro své nejbližší jsem udělal maximum, zabezpečil je, postaral se o manželčino příbuzenstvo, zajistil jsem tchýni i tchánovi důstojné stáří a dožitíČR. Dětem jsem zaplatil nadstandartní vzdělání, nadstandartní péči, pohodlný život, pomohl budovat pracovní perspektivu ...  Nemohl jsem si představit, čeho všeho jsou pod vlivem jednoho bezpáteřního arcibiskupa, kterému jsem otevřel svůj dům, vpustil ho do svého soukromí, zajistil publicitu, co všechno jsou ochotni tito mí „nejbližší“ pravoslavní „věřící“, „pokorní“ a „slušní“  kvůli chtíči a majetkům učinit. Jak je možné zmanipulovat děti proti vlastnímu otci, i kdyby byl jakýkoliv? Není jedním z přikázání Cti otce svého a matku svou? Není úloha pastýře rodinu stmelit a duchovně vést? Jaká je vlastně skutečná úloha vladyky Kryštofa ve světle výše popsaného?

Každý člověk má právo svobodné volby. Může věřit ničím nepodloženým manipulativním teoriím, nebo naopak jako soudce vycházet z faktů, které nikdo ze soudních znalců neznevěrohodnil, což ani nešlo, neboť předložená fakta lze zmanipulovat pouze v teoriích a báchorkách. K odbornému posouzení je třeba vždy originál, ať je to telefon, videokamera, záznamové zařízení atd., což nikdo ze znalců ze strany manželky neměl a ani si nevyžádal! Ale i tak laikovi nemohly uniknout jednoznačné skutečnosti. Opět shrnu jen to nejpodstatnější.

- SMS - Znalecký posudek bývalé manželky byl její advokátkou zavádějící již základní otázkou, zda může být se SMS manipulováno. Ta otázka měla znít, zda konkrétně bylo se SMS manipulováno a jak, neboť  můj znalec netvrdí, že se SMS nelze manipulovat. S  SMS lze manipulovat způsobem popsaným v posudku ing. Bodnára, ale jak sám tento znalec uvádí dále, tato manipulace po sobě zanechá vždy větší či menší stopya právě posudek ing. Bergera předložený žalovaným prokazuje, že znalec při podrobném zkoumání žádné tyto stopy nenalezlStejně tak je to i u zvukového záznamu či videa.

- Milostný dopis – Paní Bojko je čestná žena a do nalezených papírů, dopisu se ani nedívala a předala je tak, jak je našla, aniž by tušila, co mi předává. Pokud by byla pravda, že vše manipuluji, falšuji podpisy, dokumenty  atd., proč bych nezfalšoval i tento a neopatřil jej dokonce i podpisem bývalé manželky? Asi proto, že jsem dopis předložil tak, jak mi byl předán. Je to dost dlouhá „slohová práce“, v níž je patrný nezaměnitelný vyjadřovací styl mé bývalé manželky – Rusky, která se naučila česky. Napodobit takový jazyk by nebylo snadné.  Znalci však dnes dokáží jazykovým rozborem odlišit originály od kompilátů.

- Fotografie – ano,  byly by v pořádku, kdyby na těchto jejich výletech byl i milovaný manžel a nejlepší přítel. Manžel, tedy já, jsem o těchto jejich výletech nevěděl, a tedy jsem tam ani nebyl. Vždy to měl být  pouze  odpočinek matky s dcerou ...  a proč má dcera začala vladyku Kryštofa oslovovat Radime, nechci vůbec domýšlet.

Jejich „argumenty“ jsou pouze písek vmetený všem do očí. Chtělo by se říci: Když je vše tak jednoduché a snadné, vytvořte a předložte analogické materiály o mně, a pokud budou falešné, budu se bránit soudní cestou. Prokažte  u soudu svá tvrzení a nehyřte jen prázdnými slovy! Stejně tak učiňte konkrétně  naopak ve věci mých kanonických stížností, kdy tvrdím, že bývalý arcibiskup Kryštof má nemanželské malé děti, a pokud pan Pulec prokáže opak, jsem připraven nést plnou právní zodpovědnost. Proč za fakta uvedená v mé kanonické stížnosti nepodá na mne žalobu? Neudělá to, neboť by musel podstoupit test DNA, jak to alibisticky před 3 lety posvátnému synodu sice slíbil, ale pak raději rychle odstoupil a nechal za sebe bojovat své věrné. Nebyl to „táta Střelec“, kdo přesvědčil Xenii R., aby vše odvolala. Nebyl jsem to já, kdo fabrikoval další notářsky ověřená prohlášení osob proti potenciálním „konkurentům“. Otevřte oči: vždyť celou dobu nešlo o nic jiného, než dokázat věřícímu lidu, že ať už se provinil Kryštof čímkoliv, pořád je lepší než ti ostatní, za něho bylo líp! Názorným dokladem, jak se mu to dařilo, je dopis paní Růženy Gorazdové na stránkách Christofor Dobro, kde paní Růžena i jménem příbuzných biskupa Gorazda /!/ prohlašuje „my jsme vám, vladyko, všechno dávno odpustili“. Jenže ví paní Růžena, kolika rodin a dětí se to týká? Kolik kněžských rodin se rozpadlo a kolik mnišek „odešlo do civilu“? Mluví paní Prachařová i za mě? Za moji rozpadlou rodinu? Za moje děti, které dnes díky němu trpí a bude trvat ještě nějakou dobu, než pochopí? Za jeho další nemanželské děti? Zamýšlí se vůbec sestra Růžena a jí podobní, co vlastně svou slepou naivitou podporují a na čem se vlastně podílí? Sláva Bohu, čím dál tím víc lidí už otevřelo oči, pocítili hlas svého svědomí, nechtějí být spoluviníky zvrhlého mnicha a kněze a jeho přesvědčivé herecké výkony už na ně neplatí.

Řeknu to lidově, od plic:  Pokud mu to ještě dnes někdo „žere“, jsou to jedině „zazombírovaní“ poslední příslušníci jeho sekty, jako jsem byl svého času i já sám. Ale v tomto případě si, pánové,  dávejte pozor na své protějšky. Slepá víra „v někoho“ je první příznak, kdy vaše manželka je na nejlepší cestě podlehnout hypersexuální úchylce pana Pulce ... a  hlavně si uvědomte, že „všechny děti jsou Boží“.

Připomíná mi to situaci, kterou jsem četl na stránkách krystof.guru, když muž zastihne doma při nevěře svou ženu se svým přítelem a žena vyskočí nahá z postele a křičí na svého manžela: „ Opět budeš věřit svým nestydatým očím než své milované věrné ženě!“

Neměl jsem v úmyslu, aby cokoliv ze soukromého života mé rodiny bylo zveřejněno. První kanonickou stížnost jsem podal hlavně proto, že můj dobrý přítel, kterého jsem také přivedl k pravoslaví, se mi svěřil, že jeho manželka tráví „kvůli čerstvému vzduchu“ víkendy v Těšově a k jeho překvapení je dnes těhotná...  K původní  kanonické stížnosti biskupům jsem ani nepřiložil některé choulostivé materiály týkající se mé rodiny, chtěl jsem je ukázat jen osobně, protože  jsem se obával „úniku“, což se ukázalo na místě. Pak jsem byl některými biskupy vyzván, abych podepřel stížnost důkazy. Proto jsem část z nich předložil osobně arcibiskupovi pražskému Michalovi což pravděpodobně sehrálo nemalou roli a přidalo se k již nakupené spoustě jeho kanonických narušení a ten po zralém uvážení dal bývalému arcibiskupovi Kryštofovi zákaz konání všech biskupských a kněžských služeb. Dal mu tím novou šanci ke spáse. Vzdyť přece nemůže být spasen hříšník, pokud nepřizná svůj hřích, nepřijme zodpovědnost za vlastní V HŘÍCHU zplozené děti, za všechno, co napáchal v církvi i v občanském životě.

Chci se dále vyjádřit také k tvrzením v prohlášení dcery, které se týká web stránek pravoslavnacirkev.info. Tato doména stejně tak jako doména orthodoxy.cz byly zakoupeny a vytvořeny na přání vladyky Kryštofa. Obsah web stránek pravoslavnacirkev.info formoval a schvaloval pouze vladyka Kryštof, který osobně nebo prostřednictvím bývalé manželky předával veškeré materiály včetně dokumentů, fotografií a osnov textů jejich správci. Díky tomu, že tyto stránky plně odpovídaly jeho představám, byly jím tyto všude uváděny jako oficiální stránky naší církve.

Nemohou být tedy pravdou ani další tvrzení dcery ohledně mých údajných aktivit. Řídící centrum bylo nikoliv u mne doma, ale v monastýru Těšov. Vladyky Juraje si vážím a považuji ho za velmi inteligentního člověka, který už zná intriky vladyky Kryštofa. Také on se stal obětí „Pulcovských“ metod. Pokud si přečtete diplomovou práci o situaci v starokatolické církvi, o Radimu Pulcovi, přezdívaném „Chujofor“ a praktikách jeho otce, pochopíte, kdo byl skutečným „otcem myšlenky“. Vůbec se nehodlám vyjadřovat k dcerou zmíněným situacím ve vztahu k archimandritovi Markovi. Vážím si ho jako vzdělaného, autoritativního a dobrého duchovního. I přes to, že jsem od vladyky Kryštofa slýchal nyní dcerou zmiňované pomluvy o něm, nepřikládal jsem jim význam. Vladyka Kryštof vždy sršel síru na osobnosti, které pro něj představovaly potencionální nebezpečí, nebo na ně neměl.  Dřív mi to ale nepřišlo divné. Otec Marek si vytrpěl dost. Jen se divím, že mi „dcera“ ve svém prohlášení nepřipsala i jeho zapálené auto nebo podřezanou ovci ... asi má krátkou paměť.  Dnes již chápu příčinné souvislosti.  A s odstupem času si archimandrity Marky o to víc vážím. Vážím si dnes celé řady lidí, na které jsem se dřív díval jenom „očima vladyky Kryštofa“. Vím, že kvůli stránkám pravoslavnacirkev.info mají mnozí vůči mne mnoho výhrad. Jenže ty stránky jsem neredigoval já. Teď ale chápu, že většinu věcí si vladyka Kryštof vykonstruoval a zneužil různé lidi k tomu, aby lhali podle jeho plánu. Zažil jsem to bezprostředně sám na vlastní kůži. Může tisíckrát tvrdit, že neplánoval svůj návrat. Skutky svědčí o jiném. Po tom, co nyní slyším od věřících z Berouna, kde vladyka Jáchym tiše a pokorně slouží, už chápu, že i on byl očerněn jen proto, aby nebyl potvrzen jako arcibiskup pražský. Možná právě teď přichází doba, abychom se společně ohlédli zpět a jasně oddělili lži od pravdy, zrno od plev.  Omlouvám se každému, komu jsem z nevědomosti mohl jakkoliv ublížit.  Kdo chce, tak mi porozumí. Vlastně jsem se přesvědčil, že je to takové zajímavé síto: ti opravdu pravoslavní bratři a setry a duchovní, když si promluvíme a vysvětlíme, jak se věci měly a mají, mě chápou, dokonce i povzbudí laskavým slovem. A jsem jim za to vděčný. A pak jsou tu pořád ještě ti, kteří mne démonizují nebo si nechávají vnutit takový obraz. Když mne pak poznají osobně, jsou překvapeni. Každý má svobodnou volbu, čemu chce věřit a čemu a komu se chce klanět. Já jsem svou víru v Krista neztratil ani po těžkých osobních zkouškách. Přál bych si, aby v české pravoslavné církvi konečně byla vymýcena licoměrnost, přetvářka, intriky a lež. Namísto prázdných slov ať se ukáže opravdová láska k bližnímu.

Závěrem chci pro tápající, hledající, ale hlavně pro příslušníky těšovské sekty zrekapitulovat situaci kolem pana Pulce. Jeho obdivovatele chci vyvést z omylu: nepřirovnávejte se k              „původně židovské sektě“ nebo společenství pravověrných  prvních křesťanů, kteří se semkli kolem skutečného pastýře, jenž je nespravedlivě pronásledován. Nic nespravedlivého se panu arcibiskupovi Kryštofovi neděje. Jen by měl pochopit, že Nesesmilníš, Nepožádáš manželku bližního svého  /a už vůbec nepožádáš mnišku!/, Nevydáš křivého svědectví atd. platí nejen pro laiky, ale i pro biskupy. A pokud se někdo chce jako on řídit novým Desaterem a z Evangelií vybírat jen to, co se momentálně hodí, tak potom nemůže být pastýřem pravoslavné církve.

Připomeňme si: Dle rozhodnutí Posvátného synodu ze dne 12. dubna 2013 dobrovolně odstoupil ze všech svých funkcí bývalý arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska, vladyka Kryštof. Byl mu pouze ponechán titul emeritní arcibiskup pražský s tím, že byl Posvátným synodem dne 3.4.2013  dle usnesení bodu 3 požádán, aby „vyvrátil předložená obvinění do příštího zasedání Posvátného synodu formou podniknutí příslušných právních kroků, vedoucích k očištění dobrého jména svého i celé pravoslavné církve“. Měl tedy zahájit právní a další kroky vedoucí k jednoznačnému vyvrácení všech obvinění vůči němu vznesených v otázkách otcovství, např. podstoupením testů DNA, což však od doby svého odstoupení před 3 lety až do dnešního dne neučinil. Místo toho dne 12.4.2013 odstoupil a uchýlil  se do Monastýru Proměnění Páně v Těšově, který si sám dobrovolně zvolil. Toto jeho rozhodnutí bylo akceptováno Posvátným synodem a zakotveno v jeho usnesení  ze dne 12.4.2013 s tím,  že bude podléhat plnému respektování práv arcibiskupa pražského.

Podle způsobu jeho odstoupení a záznamu v ročence Ekumenického patriarchátu je  „odstoupivším“  (anglicky condemned a řecky efisychazon), čímž se rozumí odstoupení nenávratnou formou, která se obvykle používá pro smrtelně nemocné. V jeho případě však, Bohu díky, nejde o smrtelnou nemoc, ale o jiné důvody, které mu způsobem jeho odstoupení pomohly, aby se vyhnul kanonickému soudu. Tento způsob jeho abdikace, opět zdůrazňuji, pro kterou se sám rozhodl, mu do konce života znemožňuje výkon jeho bývalé funkce a výkon jakýchkoliv dalších církevních funkcí.

Namísto pokání v monastýru, který si sám vybral, organizoval aktivně už v dubnu 2013 petici za svůj návrat a nadále organizuje očerňování a štvanici na biskupy, některé kněze, bratry a setry naší církve. Udržuje kontakty s pochybnými osobami a podporuje podivné spolky, které negativně ovlivňují věřící prostřednictvím internetových médií, které jsou hodnoceny jako ohrožující právní řád a tím i bezpečnost našeho státu.

Pokud bychom neřekli jasné „NE“ nepravosti, dala by nám odpověď slova Evangelia: Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i Vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. (Mt 23, 27)

Vyzývám vás proto, drazí důstojní otcové, drahé sestry, drazí bratři:

Modlete se opravdu s velkou naléhavostí za vladyku Kryštofa, protože jen skutečné přiznání a pokání, ho může přivést ke spáse duše. Modlete se i za členy Posvátného synodu, aby Přesvatá Matka Boží vzala naši církev do své mateřské náruče a smířila nesmiřitelné a Posvátný synod zbloudilého a chorého poustevníka nevystavil znovu v pokušení, nýbrž ho od tohoto osvobodil a poskytl mu prostor pro uzdravení jeho choré duše tak, aby konečně nalezl zasloužený klid a  smíření s Bohem.

ING. IGOR STŘELEC

 

Zdroj: www.ikonapress.info 

Zdroj fotografií: www.krystof.guru

Doporučujeme: Vladimír Wolf: O tragikomedii v české a slovenské pravoslavné církvi, kdy skončí? 

Zákaz výkonu všech kněžských i biskupských služeb vladykovi Kryštofovi pro opakované porušování závazků

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

ARCIBISKUP PRAŽSKÝ A ČESKÝCH ZEMÍ

V Praze dne 22.8. 2016

Jeho Vysokopřeosvícenost Krystof
Emeritní arcibiskup pražský Monastýr Proměnění Páně Těšov

Vaše Vysokopřeosvícenosti,
Vysokopřeosvícený vladyko Kryštofe,

vzhledem ktomu, že dlouhodobě a opakovaně porušujete své závazky, vyjádřené ve Vašem abdikačním dopise ze dne 12. 4. 2013 a zároveň rozhodnutí Posvátného synodu z téhož dne, nezbývá mi, než Vám tímto s okamžitou platností zakázat výkon všech kněžských i biskupských služeb, a to do rozhodnutí Posvátného synodu ve věci kanonických stížností, vznesených proti Vám.

S politováním
+ Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

Sídlo:
ul Šárecká 1065/36, 160 00 Praha 6 - Dejvice Tel.: 224 315 015

 

 

Fotografie z Řecka v létě 2016, kam odjel vladyka Kryštof-Pulec bez požehnání arcibiskupa Michala a kde následně sloužil bez požehnání bohoslužby.

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

Oznámení arcibiskupa Michala k situaci kolem Národního památníku hrdinů heydrichiády v Praze

V Praze dne 30. 6. 2016

OZNÁMENÍ

V posledních týdnech se v médiích v České republice objevily protichůdné informace ohledně budoucnosti pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze a Národního památníku hrdinů heydrichiády, který je od svého vzniku duchovně, historicky i právně neoddělitelně spjat s Pravoslavnou církví v českých zemích a výše zmíněným chrámem. Hrdinní pravoslavní Češi kryptu poskytli v roce 1942 jako úkryt těm, kteří provedli atentát na kata českého národa, Reinharda Heydricha. Za dob nacistického teroru se bez bázně postavili na odpor zločinným uzurpátorům, nemysleli na sebe, ale na svou vlast, své bližní a dobro celého lidstva. Od té doby pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze není jen místem modlitby k Bohu, je i místem, které vždy bude symbolem české státnosti a obětavosti, důkazem toho, že český národ zásadně přispěl k vítězství nad nacismem.

Křesťanská, Kristova církev už od nejstarších dob sloužila na hrobech mučedníků, a tak místo prolití nevinné krve v chrámu sv. Cyrila a Metoděje je pro pravoslavnou církev nesmírně důležité. Ostatky pravoslavných křesťanů – v čele s biskupem Gorazdem – byly po jejich popravě bez úcty pohřbeny na neznámém místě. O to víc pravoslavná církev prokazuje úctu místům, na nichž k jejich hrdinství došlo. Biskup Gorazd byl pravoslavnou církví prohlášen za svatého. Ztráta oprávnění k provozování církví založeného památníku, která reálně církvi hrozila (ale toto neblahé vyústění je snad již díky porozumění hlavního města Prahy zažehnáno), by pro nás, pravoslavné věřící, bylo vytržením našeho srdce, rozerváním našeho svatého místa.

Po svém návratu ze Svatého a velkého všepravoslavného sněmu na Krétě a po zhlédnutí výsledků odborné kontroly v Pravoslavné církevní obci na Praze 2, sídlící v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, provozující Národní památník hrdinů heydrichiády s odbornou expozicí Vojenského historického ústavu v prostorách, které Národnímu památníku laskavě poskytlo hlavní město Praha, jsem rozhodl o okamžitém zrušení vybírání vstupného do prostor krypty – Národního památníku hrdinů heydrichiády, počínaje dnem 1. 7. 2016. Vstup na tato místa bude od tohoto dne zdarma.

+ Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

 

Zdroj: http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Oznmen-arcibiskupa-Michala-k-situaci-kolem-Nrodnho-pamtnku-hrdin-heydrichidy-v-Praze/

Petr Bayer: Pustí ještě „68“ Jardu Jágra do jeho oblíbeného chrámu?

Krize v české pravoslavné církvi není žádnou novinkou. Tentokrát nás zaujala podivná diskriminace Čechů, ještě podivnější rozhodnutí arcibiskupa Michala a narůstající nebezpečí projevů nacionalistického bolševismu v řadách církve.

Každý hokejový fanda už zaregistroval, že Jaromír Jágr čerpá svou sílu v pravoslavných chrámech, proč ho oslovilo právě pravoslaví, o tom se jen spekuluje. Teprve, když prozkoumáme vznik českého pravoslaví z historické perspektivy, pochopíme.

Nesporným historickým faktem je, že sv. apoštolové Cyril a Metoděj přinesli evangelijní zvěst a překlad bible v jazyce slovanském nejprve k nám na území tehdejší Velkomoravské říše. Jejich žáci však byli odsud vyhnáni a na dlouhá staletí toto území ovládla církev římská, latinská. Metodějovy žáci se vydali na jih a teprve později na východ. Rusko přijalo křesťanství (pravoslaví) až v r. 988 (sv. Vladimír) jako poslední ze všech slovanských národů.

První křesťané si do svého čela volili uznávaného biskupa, patriarchu. Tak vzniklo historicky 5 nejstarších sobě rovných patriarchátů: jeruzalémský, konstantinopolský, alexandrijský (Afrika), antiochijský (dnešní Sýrie) a římský, který se později stal římskokatolickou církví. Až do roku 1054 má římskokatolická církev a pravoslavné církve společné dějiny. K pravoslaví se začali hlásit čeští národní buditelé v 19. století a česko-slovenská pravoslavná církev byla obnovena až biskupem Gorazdem po vzniku Československa. Biskupa Gorazda vysvětila Srbská pravoslavná církev. Za obětavou pomoc parašutistům po atentátu na Heidrycha byl sv. novomučedník biskup Gorazd a jeho věrní popraveni, kněží odesláni do koncentračních táborů, činnost církve zakázána. Po r. 1948 byli pravoslavní pod přísným dohledem sovětských politruků. Skutečnou hloubku a krásu pravoslaví začali Češi objevovat až v posledních letech.

V čem panovaly neshody mezi římskokatolickou církví a pravoslavnými:

• papežský primát (hlavou církve je jen sám Ježíš Kristus, žádný člověk nemůže být neomylný a bezhříšný)
• odmítání celibátu pro všechny kněze (celibát jen pro mnichy a biskupy)
• některé věroučné rozdíly (např. odmítání nauky o očistci)
• nesouhlas s prodejem odpustků
• nesouhlas s křižáckými výpravami
• přijímají pod obojí tj. Tělo a Krev Krista vždy pro všechny, přijímání podávat i malým dětem okamžitě po křtu
• Dary a Pečetě sv. Ducha (v katolické církvi biřmování, v pravoslavné myropomazání) jsou nedílnou součástí křtu
• jednotné mništví (nerozlišování na řády)
• sborová liturgická hudba vždy bez nástrojů, jen zpěv
• národní princip (hlásat Evangelium v jazyce srozumitelném), jednotlivé církve mohou od mateřské získat samostatnost a rozvíjet se dále jako národní církve (gruzínská, bulharská, ruská, rumunská, srbská, kyperská, řecká, finská, polská, albánská, česko-slovenská atd.)

Chrám – léčebna neduhů, pramen síly a nebe na zemi

Pro pravoslavné je chrám „léčebnou duše“, místem, kde se léčí duše. Má to být „nebe na zemi“. Nejkrásnějším pravoslavným chrámem v Praze – jediným se zvonicí a zvony – je kaple Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech z r. 1925. Kdysi se tu modlíval první premiér ČSR Karel Kramář. Na stavbu kaple přispěl tehdy velkoryse částkou 300 000 Kč. Chrám byl původně postaven jako kaple pro pohřební obřady na pravoslavné části hřbitova. Po roce 1917 prchali z bolševického Ruska kněží, šlechta, vynikající umělci, vědci, univerzitní profesoři, inteligence. V Praze našli mnozí z nich nový domov. Interiér chrámu zdobí nádherné fresky světově proslulého ilustrátora a ikonopisce Ivana J. Bilibina. Chrám proslul i zázračnou ikonou Přesvaté Bohorodičky, která prý stále pomáhá. Míří sem stovky turistů i poutníků. Dnes se v tomto tzv. uspenském chrámu (od ruského „uspenie“ čili Zesnutí Přesvaté Bohorodice) modlí pravoslavní různých národností, bylo tu pokřtěno i mnoho Čechů, mezi nimi také Jaromír Jágr. Podle farní matriky se tak stalo 2. srpna 2001 a ve svatém křtu dostal jméno Jaroslav. Kaple je ve vlastnictví hl.m.Prahy a dlouhodobě zapůjčena Pravoslavné církvi v českých zemích. Pravoslavná církevní obec při tomto chrámu je největší a nejbohatší u nás.

Jenže od 90. let minulého století proudí do Česka také početná imigrace z bývalého Sovětského svazu. Kaple jim připomíná domov, a proto je magicky přitahuje. Někteří sem přišli, když je život přivedl do úzkých a teprve v Česku se začínali zajímat o Boha. Kaple nemá žádné zázemí, a tak krypta s hrobem K. Kramáře začala být postupně po r.2000 využívána vodku milujícími farníky pro hojné „přípitky s vladykou Kryštofem“. Arcibiskup Kryštof se stal také na určitou dobu duchovním správcem této obce. Po jeho odstoupení v r. 2013 se slavívalo dál, s báťuškou. Teprve archimandrita Dorotej (ustanovil ho arcibiskup Jáchym v r.2014), po svém příchodu do této farnosti postupně přesvědčil všechny, že krypta s hrobkou K. Kramáře a kaplí sv. Sofie má být místem modlitby a učinil tomu jednou pro vždy rázný konec. Zavedl denní bohoslužby a z chrámu se stal skutečný kousek nebe na zemi. Na jaře 2015 tu mohl i Jarda Jágr opravdu čerpat sílu k mistrovské hře na posledním šampionátu v ledním hokeji. Podle svědectví věřících přicházel tehdy na bohoslužbu každé ráno.

Kostel – mlýnek na peníze

Po odstoupení arcibiskupa Kryštofa, zavládla v církvi krize. Arcibiskup Jáchym, ustanovený posvátným synodem, nebyl volbou potvrzen a pražským arcibiskupem se nakonec stal Michal Dandár. Pravoslavní se těšili, že konečně zavládne klid a mír. Nestalo se – Michal Dandár záhy všechny velmi překvapil. Bezdůvodně v srpnu 2015 odvolal mnicha Doroteje, i když se to setkalo s masívním odporem věřících, a dosadil „své lidi“. Když mu tuto změnu odmítl schválit výkonný orgán církve – eparchiální rada, rozpustil její zasedání a od té doby ji pro jistotu nesvolává. Blokuje její činnost. Nereaguje ani na zprávy revizní komise. Téměř 600 věřících podepsalo prohlášení, že si nepřejí I. Efremushkina, ale chtějí archimandritu Doroteje. Ani to s ním nepohnulo. Igora Efremushkina mnozí znali: byl podnikatelem, který přijel z Ruska koncem 90.let do České republiky. Nedařilo se mu. Arcibiskup Kryštof mu postupně pomohl stát se knězem a začít „podnikat“ v pravoslavném cestovním ruchu (poutě věřících)a ve vězeňství. O podivné službě I. Efremushkina v pankrácké věznici už PL psaly (ZDE). Efremushkin po převzetí správy chrámu ihned propustil pokladníka a ignoroval radu církevní obce. Přitom veškeré výdaje má podle Ústavy církve nejprve odsouhlasit církevní rada. Mezi věřícími panuje podezření, že řádně nehospodařil s finančními prostředky. Arcibiskup Michal ho ponechal v chrámu pomocným duchovním, ale k 1.1. 2016 ustanovil duchovním správcem ukrajinského imigranta Romana Hajdamačenka. Ani o tomto duchovním se nevyjadřují věřící lichotivě: „Neumí sloužit, kázat – vůbec nic. Pořád jen tlačí, že je málo darů, že není na elektřinu... Za o.Doroteje, nic nemělo přesné ceny, kdo neměl na svíčky, dostal je zdarma. Podporovalo se vydávání českých překladů knih, pronajaly se prostory pro nedělní školu a ikonopisnou dílnu... A tito tu přemýšlejí takto: je neděle, bude dobrá tržba, “ hodnotí situaci Jan S.

Skladatel Martin Dohnal: „Takto se s věřícími nejedná.“

O chrám dříve pečovali významní vzdělanci ruské bílé emigrace, kteří utíkali před bolševickým terorem, mnozí jsou v okolí kaple pohřbeni: např. Arkadij T.Averčenko, možná nejvýznamnější ruský satirik vůbec, romanopisec Jevgenij N. Čirikov, světoznámý byzantolog N.P.Kondakov. Hudební skladatel Martin Dohnal dokončuje operu Stalinova smrt a chodil sem často čerpat inspiraci. „Nejenže se o. Roman Hajdamačenko nechová jako duchovní, ale ani jako slušný člověk,“ charakterizuje nového kněze. Vypráví, co zažil na shromáždění církevní obce „pro vyvolené“, kde bylo zkoumáno „zda je vůbec hoden“. Dokud byl duchovním správcem archimandrita Dorotej a sloužili zde jiní duchovní otcové, přicházel sem pravidelně a pomohl s řadou věcí. Na televizní obrazovce, v rozhlase mnohokrát zasvěceně promlouval o pravoslaví. Martin Dohnal ho přijal v roce 1993 a přivedl k němu i řadu svých žáků. Je autorem symfonií, z nichž jedna nese přímo název Pravoslavná, oratorií, liturgie sv. Jana Zlatoústého, scénické hudby k desítkám pozoruhodných divadelních inscenací a filmů. Za Oratorium Job získal už v r. 1996 cenu Alfréda Radoka. Jeho undergroundová skupina Pro pocit jistoty měla v 80. letech výborné renomé a řadila se k absolutní špičce alternativní scény. Patřil k českým disidentům, kteří si nikdy nezadali s bývalým režimem, o to víc je na post-bolševické metody citlivý.

Bolševické metody v církvi

Mělo to být utajené shromáždění, které zvolí nové členy rady. Ti stávající apelovali, že se přestalo vést účetnictví, neodvádějí se daně a v chrámě se zavedlo kšeftování.

„Braťja i sestry, kto jego znajet, kto etot čelovek? Co tady dělá, znáte ho někdo?“ vyptával se Igor Efremushkin. Spolu s R. Hajdamačenkem se snažili Martina Dohnala přesvědčit, že „už není členem církevní obce“ a nemá tedy na shromáždění, co pohledávat.

„Jak za bolševíka! Nechutná manipulace , překrucování Ústavy církve. Tyto metody jsou mi dostatečně známé! Ale kde se to vzalo v církvi? Když jste nebyl v tomto chrámu 3 týdny v neděli na svaté liturgii, když nechodíte tady ke mně ke zpovědi, už do této obce nepatříte. Prý podle apoštolských pravidel – ale já jsem je studoval, to je velká dezinterpretace. Podle Ústavy církve o příslušnosti k dané církevní obci rozhoduje místo trvalého bydliště. Já jsem se sem před rokem přestěhoval a osud této obce mi není lhostejný! Dokud zde sloužili vynikající duchovní, pravidelně jsem navštěvoval bohoslužby. Teď v neděli jezdím za o. Dorotejem do Berouna nebo za o. Zoranem do Kolína. Ale nikdo mi nemůže rozkázat, abych se zpovídal u bolševických pohrobků, “ rozhorlil se hudební skladatel Martin Dohnal. „Tento způsob jednání je nepřijatelný. Hned na začátku chtěl, aby přítomní odhlasovali, že vyloučí z jednání režisérku Svatavu Marii Kabošovou, přitom to byla členka rady a starostka chrámu. A jak ponižovali a vyslýchali naši další českou sestru Vladimíru, to bylo také skandální!“

„Na začátku shromáždění Hajdamačenko rozhodl, že se bude mluvit jen rusky, jako bychom nebyli v České republice, “ zoufá si Vladimíra, která byla v tomto chrámu pokřtěna a teď si připadala, jak na schůzi komunistické strany s politrukem v čele. „To bylo tak nechutné kádrování, že když si na to vzpomenu, chce se mi zvracet.“

„V létě nás bylo na shromáždění 300 – a teď 30. Proč? Protože nic veřejně neoznámili,“ zlobí se Ukrajinka Julie S., které zemřel otec a chodila do chrámu denně. Nemůže pochopit, proč se shromáždění koná ve čtvrtek, v 11 hodin dopoledne, když většinou každý pracuje.

Ale o to právě šlo, aby věřící neměli možnost se zúčastnit. Co nejméně věřících, co nejméně dotazů, ani členy církevní rady obce nepozvali. Obec má ročně několika miliónové příjmy, od září 2015 se všechny výdaje realizovaly bez vědomí rady pravoslavné obce. Kněz však nemá právo sám nakládat s finančními prostředky a podle ústavy církve by mu mělo farní shromáždění odsouhlasit i finanční plán na celý další rok. Češi to vědí, proto jsou nepohodlní. Cizinci české Ústavě církve nerozumějí a všechno snadno odkývají.

Češi volají po očistě církve

„Na Ukrajině je nechtěli, a sem tyhle „zlatokopy“ Kryštof za úplatky přijal a zamořil s nimi celou církev,“ vysvětluje příčinu současného stavu Jan S. „V celé české pravoslavné církvi je teď řada duchovních, kteří ani neovládají češtinu, věnují se vlastnímu podnikání a Čechy svým chováním odpuzují. Kdyby mi půjčil Jarda hokejku, vypráskal bych tyhle takzvané kněze z naší české církve! Za biskupa Gorazda česká pravoslavná církev hrdinně pomáhala parašutistům a stále ji tvoří obětaví, stateční křesťané. “ dodává.

Několika dalším vynikajacím duchovním , co předtím v zdejším chrámu sloužili společně s o. Dorotejem, arcibiskup Michal nepožehnal, čili zakázal účast na bohoslužbách, a nejen tady, v celé Praze. Dalším zkušeným kněžím v Česku uděluje důtky, tresty, hrozí propuštěním. Došlo to tak daleko, že zoufalí kněží založili odborovou organizaci. Pravoslavná církev totiž jako jediná z velkých tradičních církví u nás, nemá služební řád, a kněze zaměstnává podle zákoníku práce. „Odborově se zorganizovali“ právě ti nejvzdělanější a nejoblíbenější kněží. Je smutné, že otcovskou podporu nemohou očekávat od svého arcibiskupa. Podle názoru mnoha věřících arcibiskup Michal krizi české církve jen prohlubuje. Obklopil se bývalými Kryštofovými spolupracovníky, žehná neústavnímu postupu a se skupinkou vyvolených prosazuje jakési podivné, vlastní samoděržaví. Propustil ředitele eparchie a půl roku bránil v činnosti výkonnému orgánu: eparchiální radě. Na 27. února 2016 svolal sice do chrámu sv. Kateřiny v Praze eparchiální sněm, ale i ten provází řada pochybností. Na jeho programu se měla podílet stávající eparchiální rada, tu však arcibiskup ignoruje. Už teď budí podezření, proč se náhle musí volit noví delegáti, jsou přijímáni opět další kněží ze zahraničí, kteří budou z vděčnosti hlasovat, jak se po nich žádá, a proč je legitimním delegátům právo účasti odpíráno.

Režisérka a producentka Svatava Maria Kabošová měla být jedním z delegátů, na letním shromáždění církevní obce chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice svou vůli písemně potvrdilo 301 oprávněných voličů. Nyní stačilo 28 hlasujících. Arcibiskupa Michala o všem informovala v otevřeném dopise, kde mimo jiné napsala: Nikdy v minulosti se nestalo, aby arcibiskup nepožehnal duchovním sloužit v Praze a vědomě tak zamezoval věřícím seniorům, nemocným, kteří nemohou nikam dojíždět, aby se nemohli společně zúčastnit svaté liturgie spolu se svými duchovními otci, kteří je křtili v Praze! Což opravdu máte tak zatvrzelé srdce, že necítí, jak tím ubližujete?

Drahý vladyko, vy jste arcipastýřem – a Vy jednou budete muset nést zodpovědnost za to, jak jste pečoval o Vám Bohem svěřené stádo. Měl byste vědět, že nasloucháte rádcům a obklopil jste se takovými lidmi, že výsledkem Vaší pastýřské péče jsou zatím slzy a pláč u stovek věřících, znechucení a bolest v srdci za způsobené křivdy a nespravedlivost. A kde je Láska? Kde je Kristus?

Celý dopis a další podrobnosti si můžete přečíst ZDE. Pravoslavní Češi však neztrácejí víru ani naději. Martin Dohnal to vyjádřil v zkratce slovy jeho oblíbeného teologa Sergeje Nikolajeviče Bulgakova :„I sebetrapnější empirická podoba církve, nemůže popřít její mystickou podstatu.“

Zdroj: www.parlamentnilisty.cz, 24. 2. 2016

Communiqué Ekumenického patriarchátu ze dne 14. 1. 2016 k situaci v naší Církvi


15.01.2016

Překlad z oficiální tiskové zprávy (komuniké) Ekumenického patriarchátu:

Ekumenický patriarchát

Komuniké

Svatý a Posvátný Synod dále dnes pokračoval ve svém jednání, 14. ledna 2016, vedený Jeho Všesvatostí Ekumenickým Patriarchou Bartolomějem.

Během tohoto zasedání bylo jednomyslně rozhodnuto, v zájmu obnovení jednoty, že Metropolita prešovský Rastislav je uznáván jako Primas Pravoslavné autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, na základě podmínek přijatých jím a jeho podporující skupinou a také těch v opozici:

1) Jeho Vysokopřeosvícenost metropolita (pozn. překladatele zde a všude dále: co se titulu „metropolita“ týče, jedná se o řeckou terminologii) prešovský Rastislav veřejně požádá o odpuštění za nepřístojné a urážlivé výroky, které pronesl rovněž veřejně, proti Ekumenickému Patriarchátu – Matce Církvi Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, od které získala křesťanskou víru, a proti ctihodné osobě Ekumenického Patriarchy a řecky mluvícím Pravoslavným církvím.

2) Obě protiřečící si strany Církve v českých zemích a na Slovensku považují za platný pouze Patriarší a Synodální Tomos vydaný v roce 1998 Ekumenickým Patriarchátem, týkající se vyhlášení a požehnání autokefality této církve (protokol. číslo 1058 ze dne 28. srpna 1998).

3) Bude vytvořena smíšená komise z delegací Ekumenického Patriarchátu a Církve v českých zemích a na Slovensku (za účasti zástupců obou dosud rozdělených skupin), úkolem které bude harmonizace článků její Ústavy s předpisy výše zmíněného Patriaršího a Synodálního Tomosu, vydaného v roce 1998, a implementace do Ústavy Tomosu jakožto zakládající listiny Autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, jakož i obecné přezkoumání Ústavy na základě posvátných kánonů, aby se zabezpečily jednota a normální církevní život v této Církvi.

4) Jeho Vysokopřeosvícenost metropolita olomoucko-brněnský Simeon bude uznáván právoplatně činným a kanonickým metropolitou Církve v českých zemích a na Slovensku, nerušeně vykonávajícím všechna práva v jeho eparchii a v Posvátném Synodu Církve v českých zemích a na Slovensku, která vyplývají z Posvátných kánonů a Ústavy této církve.

5) Na základě oikonomie (pozn. překladatele tj. shovívavosti namísto striktní aplikace posvátných kánonů), bez vytváření kanonického precedentu, budou uznáni jakožto kanoničtí hierarchové Církve v českých zemích a na Slovensku.

a) jeromonach Michal Dandár metropolitou pražským
b) archimandrita Izaiáš Slaninka pomocným biskupem metropolity olomoucko-brněnského, s titulem biskupa šumperského

6) Obě skupiny přijímají povinnost před Bohem a Matkou Církví respektovat a dodržovat výše uvedené bez odchylek, respektovat pozici a službu v Církvi všech duchovních a mnichů patřících do obou zmíněných stran, aniž by podnikly jakékoliv kroky, které by mohly dále narušovat jednotu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a obnovit duchovenstvo a mnichy propuštěné v období trvání konfliktu v jejich předchozích pozicích.

Text omluvného dopisu adresovaného Ekumenickému Patriarchovi, k jehož zveřejnění bylo svoleno Jeho Blaženosti Rastislava v jeho dalším dopise ze dne 21. prosince 2015

---

Arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska
Prešov, 19. října 2015

Vaše Všesvatosti, drahý milovaný spoluslužebníku Svatých Kristových Tajin,

v prvé řadě bych Vás rád srdečně pozdravil a popřál Vám plnost požehnání našeho Pána ve Vaší náročné službě k blahu a jednotě Pravoslavné Církve Kristovy.

Vaše Všesvatosti,
rád bych Vás ujistil, že jsem nikdy nepochyboval o specifické a výjimečné roli, kterou Ekumenický patriarchát a Vy osobně máte ve vnitřním životě naší milované Matky, Pravoslavné Církve Kristovy. Z tohoto důvodu bych Vás rád požádal, abyste uplatnil svou Lásku a otcovskou moudrost a přehlédl prohlášení, která Vám mohla způsobit bolest a urazit Vás a která byla pronesena ve stavu emocionálního rozrušení a odrážela zármutek a bolest nad nepokoji uvnitř naší místní Církve a která nebyla určena širší veřejnosti. Dále bych Vás rád ujistil, že nikdo z našich hierarchů nikdy nechtěl zpochybňovat Vaši autoritu nebo vzájemné dobré vztahy.

Vaše Všesvatosti,
každá lidská rodina trpí čas od času nedorozuměními. Je vždy znakem moudrosti a lásky těch, kteří jsou starší, aby se dívali s porozuměním a odpouštěním na dílčí chyby mladších a méně zkušených, s cílem zachovat jednotu a vzájemnou lásku v rodině. Proto bych Vás rád požádal o vaši blahosklonnost v tomto případě.

Vaše Všesvatosti,
těším se na naše osobní setkání na Synaxis (Setkání) primasů pravoslavných Církví, kde jsme povoláni k dokončení procesu přípravy Svaté a Velké Synody Pravoslavné Církve, která je dlouhý čas očekávána jako projev jednoty a křesťanského svědectví Svaté Pravoslavné Církve současnému světu.

Vaše Všesvatosti,
rád bych Vás požádal, aby tento můj dopis, který je adresován osobně Vám, zůstal tajný, aby nebyl dán prostor jakýmkoliv spekulacím těch, kdo si nepřejí vítezství jednoty a lásky uvnitř Svaté Pravoslavné Církve.
Těším se na naše setkání a společné slavení Eucharistie,

Váš v Kristu a bratrské lásce

+ Rastislav
Arcibiskup prešovský
Metropolita českých zemí a Slovenska
---

V Ekumenickém Patriarchátu, 14. ledna 2016
Od hlavního tajemníka Sekretariátu Posvátného a Svatého Synodu

Zdroj: PRAŽSKÁ EPARCHIE - oficiální stránky pražské eparchie

Jaká je církevní realita na Moravě?

 

Tento příspěvek na Ambon píšu s takovou nechutí, jako málokterý jiný. Dohnala mě k tomu obava, že mlčení v nepravý čas může napomáhat těm, kdo se snaží narušit či zvrátit cestu ke stabilizaci naší církevní lodě zmítané skutečnou bouří lidských vášní. Opírá se do ní vichřice všeho možného zla - ať už páchaného ze špatných úmyslů nebo z nevědomosti. Tato vichřice stále chce pohroužit bárku místní malé pravoslavné církve do temnoty hlubin. Kolik bolesti už to způsobilo, kolik lidí odradilo, před jakým počtem osob tím bylo zdiskreditováno pravoslaví a vše, co zde bylo celá desetiletí budováno, - to se asi nikdy nedozvíme. S takovou námahou a komplikacemi byla hledána cesta k uklidnění, která by byla přijatelná pro většinu církve. A když se touto cestou snažíme ubírat a sbírat rozmetané kameny, a znovu pracně zbudovat, co bylo pobořeno, napravit škody, uvést církevní život opět k normálnímu fungování, tak spustí povyk právě ti lidé, kteří to tu všechno rozbili a z církve nadělali trosky. Tak to je tedy důvod, proč jsem sedl, abych napsal něco na okraj jakéhosi poselství k synodu, které prý mělo před 10 dny vzejít ze shromáždění na Hoře sv. Klimenta. Panují sice pochybnosti, zda se tam vůbec nějaké sešlo, ale buď jak buď, skrývající se organizátoři zplodili podivuhodnou petici, kterou uveřejnili na svém anonymním webu. 

Zdá se mi, že v tom jejich textu mnoho věcí neodpovídá realitě. Připadá mi to jako dopis z virtuálního světa. V textu petice nacházím tolik nepravdivých či překroucených tezí, že je nad moje síly (a nad zřejmě i nad síly případných čtenářů) rozvíjet polemiku s kompletním zněním petice. Proto jsem si vybral jen pár tvrzení autorů textu a na jejich vyvrácení bych rád demonstroval, že myšlení těchto lidí se pohybuje ve světě klamu a sebeklamu. 

Číst dál...

Volba vladyky Rastislava je zcela neplatná tzn. nikdy metropolitou nebyl !!!

Číslo protokolární: 836

Určeno Ústřednímu sekretariátu Svaté pravoslavné autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, v Praze.

Na ctihodný pokyn Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy Bartoloměje a v souladu s jednomyslným rozhodnutím Posvátného Synodu vás tímto informujeme, a skrze Vás také Církev v českých zemích a na Slovensku, že v návaznosti na spolupráci mezi Jeho Všesvatostí, našim Patriarchou, a na jedné straně Synodální komisí pro mezipravoslavné záležitosti a na druhé straně oficiální Delegací Církve v českých zemích a na Slovensku, pod vedením jeho Přeosvícenosti, Metropolity Juraje michalovského (pozn. „metropolita“ je doslovný překlad, v terminologii Ekumenického Patriarchátu jsou všichni naši eparchiální biskupové metropolité), jež se udála v rámci jejich návštěvy ve Svatém centru (Ekumenickém Patriarchátu, pozn. dále jen „EP“).
2. března 2015, Ekumenický patriarcha očekával až do dnešního dne předložení (písemného návrhu) ve dvou dosud nedořešených záležitostech, konkrétně, a sice za prvé: ve věci sblížení Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku s požadavky Patriaršího Synodální Tomosu z roku 1998 ve smyslu prohlášení její kanonické autokefality; a za druhé ve věci (podání) žádosti o sdělení názoru Ekumenického patriarchátu na ustanovení archim. Izaiáše na post vikárního biskupa metropolity Simeona olomoucko-brněnského.

Od té doby, ačkoli uběhla doba téměř šesti měsíců, nedošlo k žádné komunikaci z vaší strany směrem k úřadům Matky Církve. Naopak, v důsledku vícera nedávných a nekanonických aktivit a činů, jakými byly: ustanovení jerom. Michaela Nardara (pozn. mělo by jít o Dandára) arcibiskupem pražským, jakož i přesun odstoupivšího bývalého „arcibiskupa pražského Jáchyma na post vikárního biskupa Jeho Přeosvícenosti metropolity Rastislava prešovského (pozn. „metropolita“ zde – tj. dle terminologie EP – má význam jiný, než v PCČZS, jde o eprachiálního biskupa), se celá věc poměrně značně zkomplikovala, takže neponechala Matce Církvi žádnou možnost k vyřešení tohoto stavu v rámci (církevní) shovívavosti (ikonomie).

A zatímco ctihodný Primas Prvního trůnu Církve Konstantinopolské s trpělivostí očekával z vaší strany příslušné předložení (pozn. písemných návrhů a žádostí v duchu prvního odstavce.) v souladu s tím, co bylo dohodnuto, a také proto, aby bylo možno vyřešit nastanuvší záležitost v mezích shovívavosti (ikonomie), dostalo se k pozornosti Ekumenického patriarchátu, že osoba mezi těmi, kteří jsou především zodpovědní za nastanuvší anomálii, Jeho Přeosvícenost Metropolita Rastislav prešovský, místo toho, aby si uvědomil svoji chybu a hledal způsoby její nápravy, naopak pokračoval ve smyslu vynesení neakceptovatelných výroků, které byly extrémně urážlivé, irelevantní a dokonce nepřátelské vůči Matce Církvi Konstantinopolské, která přinesla Světlo svatého Evangelia do jeho země. Tyto výroky postrádaly jakýkoli smysl moudrosti a pokory, a byly pouze zacíleny ze strany Jeho Přeosvícenosti za účelem přesvědčení těch (pozn. osob, lidí) neznalých (co se týče kanoničnosti této věci) o správnosti jeho vlastních názorů a jednání.

Bohužel, pozice a výroky Jeho Přeosvícenosti Metropolity Rastislava proti nejsvětější instituci Ekumenického patriarchtáu a jeho ctihodnému Primasovi, Jeho Všesvatosti Ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi, způsobily značný zármutek a pocit zmaru, zejména proto, že byly publikovány skrze internet a že byly formálně oznámeny Ekumenickému patriarchátu.

Ve světle těchto událostí Jeho Všesvatost Ekumenický patriarcha Bartoloměj a jeho Svatý Synod, poté, co ještě jednou zhodnotil celou věc ve své hloubce a šířce, předně odsuzuje toto neadekvátní, nekanonické a neakceptovatelné chování, jakož i výroky ze strany Metropolity Rastislava, které v žádném případě neodrážejí skutečnost ani pravdu, a uráží nejen instituci Konstantinopolské církve, která se ukázala být prospěšnou pro Pravoslaví jako celek, ale (uráží) také samu pospolitost, řád a tradici Pravoslavné církve tím, že do této urážky zahrnuje ctihodnou osobu Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy, který je cele pohlcen svou službou pro (blaho) Pravoslaví celosvětově, jak je ze všech stran (všeobecně) uznáváno. Přesněji řečeno, protože jak Patriarcha, tak i Synod nejsou v souladu s tím s to uznat nekanonické kroky, které následovaly od odstoupení Jeho Blaženosti Kryštofa až do dnešního dne, (společně) usoudili a jednomyslně rozhodli, rovněž následně po vydaných prohlášeních Metropolity Rastislava, že zde není žádný prostor ani žádná možnost pro smír vůči tomu, co se událo.

A proto jsou nyní výše zmíněné události tímto dávány na vědomí, zatímco je oznámeno svatým místním pravoslavným Církvím, že Ekumenický patriarchát nemůže déle zastávat církevní shovívavost (ikonomii) při řešení záležitostí přihodivších se v Církvi v českých zemích a na Slovensku s ohledem na volbu jeho Primase; a proto naléhavě požaduje po Posvátném synodu a shromáždění duchovních a laiků spojené Pravoslavné autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, jsoucích si vědomi zkázy, k níž je vedeno kormidlo jejich místní Církve, aby přehodnotili celou věc ve světle anulování (zrušení platnosti) – jako nikdy neproběhnuvší nekanonické a všepravoslavně neuznané – volby výše řečeného Metropolity Rostislava na post Primase této Církve a přistoupili k volbě nového Primase v souladu s nařízeními Patriaršího Tomosu z roku 1998 a existující Ústavou Církve v českých zemích a na Slovensku.

Zůstávám s otcovskou láskou v Pánu a dávám na vědomí toto Rozhodnutí Ekumenického patriarchátu Vám a skrze Vás pro informaci všem hierarchům, jakož i Ústřednímu shromáždění duchovních a laiků Církve v českých zemích a na Slovensku.

V Ekumenickém patriarchátu dne 26. srpna 2015.

Archimandrita Bartoloměj Samaras

Vrchní sekretář

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Středobodem všeho je kauza vladyky Rastislava. Ve zkratce, EP píše, že volba vladyky Rastislava byla nekanonická, neplatná a že nikdy nebude uznána, mimo jiné i díky lživým výrokům vladyky Rastislava na adresu EP a sesterských Církví, kterými tento hierarcha prokázal naprosto nulovou moudrost a pokoru. Jeho „volba“ je neplatná ex tunc, tj. nikdy metropolitou (primasem PCČZS) nebyl. Tedy je potřeba provést volbu novou… a dovolím si říci, že si nejsem jistý, zda by tento „duchovní kádr“ (tj. vl. Rastislav) měl dostat šanci kandidovat, nejdůstojnější by byla jeho včasná abdikace z prešovské katedry.

Dále je tu zmínka o vladykovi Michalovi (byť s brutálně zkomoleným příjmením), u kterého nikterak není zpochybňováno jeho zvolení, ovšem jeho intronizace ano, a to vzhledem k tomu, že ji prováděl lžisynod, tj. vladykové Rastislav, Juraj a Jáchym, a to bez metropolitního správce vladyky Simeona, a EP je považována tedy za nekanonickou. Zde bych si dovolil podotknout, že vzhledem k tomu, že chirotonii vladyky Michala prováděli dva nepochybně kanoničtí biskupové, její platnost by byla fakticky nesmírně těžko zpochybnitelná, resp. kvůli přítomnosti vl. Rastislava, Juraje a Jáchyma ji lze považovat za ne zcela kanonickou (tj. kvůli třem zmíněným lžisynodálním elementům), ale to ani trochu neznamená neplatnost, to EP v žádném případě nikdy neřekl a sotva řekne. Kanonicita a platnost nejsou synonyma, nekanonické věci lze ku prospěchu Církve řešit oikonomicky a tím se vše stane řádným od počátku (ex tunc – odpočátku), neplatné musí být provedeny znovu a budou platné ex nunc (od nynějška). Pochopitelně, oikonomie vyžaduje výrazné a neodkladné přičinění osoby, které se to týká, tj. zejména (je-li to prakticky možné) jaksi o správný přístup dle kanonického řádu, tedy o volbu správné cesty (přestože opožděnou).

Pak EP odkazuje na březnová jednání na Fanaru, kdy EP ještě uvažoval o oikonomickém řešení. Na tomto shledání vladyka Juraj zpochybňoval ustanovení vladyky Izaiáše a EP na to odpověděl šokovaně, jelikož sám žádné důvody pro takové závěry neshledal, avšak dodal, že veškeré námitky, jsou-li podložené, musí vladyka Juraj předložit písemně a EP je pak posoudí. Což vladyka Juraj slíbil, ale ani během 6 měsíců neudělal. Totéž platí pro vtělení Tomosu o autokefalitě do Ústavy, na kterém se obě delegace dohodly, že to bude provedeno v co nejkratší době a vladyka Juraj to slíbil, ovšem opět (stejně jako předchozí) nesplnil.

A nyní pár poznámek k té hromadě lží od „Kolektívu agentúry Pravoslávny spravodaj“ ve slovenském jazyce, které byly rozeslány dnes emailem po PCČZS a text můžete najít nahoře v tomto článku (kurzivou).

EP neříká, že přímo svěcení vladyky Michala je neplatné a nikdy nebude uznáno, mluví o nekanoničnosti, zřejmě především s ohledem na aspekt sborovosti a jednoty v pravdě, jelikož svěcení a intronizace byly bez účasti a požehnání vladyky Simeona (metropolitního správce) a především kroky biskupů lžisynodu Rastislava, Jáchyma a Juraje jsou EP od 1.4.2014 považovány za nekanonické. To znamená, že EP může chirotonii a intronizaci řešit shovívavostí (zrovna jako je tomu v Tomosu). A už vůbec EP nic neříká o postřihu vladyky Michala, který ve skutečnosti proběhl po rozvodu podepsaném tehdejším primasem naší Církve vladykou Nikolajem, což je doložitelné a zmíněné tvrzení ve slovenštině je jen trapnou pomluvou. Samozřejmě, má-li někdo důvodné pochyby o něčem, pak může řádnými prostředky iniciovat přezkum, ale to bych si dovolil pisatele upozornit na to, že by bylo daleko více namístě přezkoumat jednu starší žádost adresovanou naší Církvi z monastýru v Řecku, přesněji řečeno – žádost o kanonický soud kvůli skandálu, který tam kdysi způsobil jeden náš klerik, tento skandál se vepsal do dějin pravoslavné monastýrské avantgardy jako „Případ červených trenek“; spolu s tím není od věci přezkoumat jistý koupený diplom, že…

EP vskutku říká, že volba vladyky Rastislava je zcela neplatná (nulitní), tj. nikdy metropolitou nebyl a nebude uznán primasem PCČZS. O vladykovi Izaiášovi se píše jen to, že vl. Juraj zpochybňoval jeho ustanovení, avšak nepředložil jediný důkaz pro svá tvrzení, tedy EP sám nic rozhodně neinicioval (na rozdíl od kauzy vl. Rastislava), nic nežádá a o žádné vysvětlení ohledně vl. Izaiáše nestojí, podle EP vše bylo v pořádku, což vskutku bylo.

EP nežádá revokaci žádných voleb, „volbu“ vl. Rastislava přímo prohlásil za odpočátku a provždy neplatnou a volbu vladyky Michala ani jeho kanonickou způsobilost EP nikterak nezpochybňuje, pisatel ve slovenštině opět lže.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Estébácký udavač J. Šuvarský (krycí jméno Aspirant) ztratil veškerou soudnost

Estébácký udavač Šuvarský

Svět se zbláznil – o. Aspirant káže o svobodě, demokracii, slušnosti a svědomí

Na facebookové stránce jednoho z nadšených přívrženců vladyky Jáchyma jsem našel videonahrávku z dnešního kázání o. Aspiranta v katedrálním chrámu v Praze, u příležitosti svátku svatého mučedníka Gorazda II. Níže je přepis této videonahrávky s kázáním.

„A jak jsme se radovali, že přichází nová svoboda – v osmdesátém devátém roce. Přichází svoboda, přichází demokracie. Ale neuvědomili jsme si, že svoboda a demokracie mají určité limity. Že svoboda a demokracie je pro slušné lidi. A ne, že svoboda demokracie znamená, že budeme překračovat všechna pravidla slušnosti, pravidla církevní, pravidla ústavní, a nejenom to, ale pošlapání Desatera Božích přikázání. A toto všechno se u nás děje. Já jsem rád, že jste přišli do katedrálního chrámu. Říkám vám to jenom proto, abyste se zamysleli nad osudem naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. A věřím, že biskup Gorazd, který za nás oroduje u Pána Boha, a, věřte mi, že Pán Bůh všechno vidí a slyší a dívá se do svědomí lidí. Jestli svědomí lidí existuje. Protože také je krásný výraz, ne v naší teologii, ale je výraz „spáleného svědomí“. A když má člověk spálené svědomí – necítí nic… chodí, usmívá se, chodí do chrámu, přijímá…
Takže bych byl rád, aby vladyka mučedník Gorazd byl s vámi, aby vás doprovázel, aby vás chránil, a aby tato Církev nepřišla vniveč a ve zkázu.“

Dlouholetý STB placený udavač, člověk bez svědomí (když popisuje spálené svědomí – člověka formálně s duší, ale prakticky bez ní, tak dobře ví, o čem mluví, lépe než kdokoli jiný). Mnoho zničených životů slušných lidí, mnoho podivných finančních toků… Ví, o čem mluví, byť to říká poněkud „modifikovaně“ (tj. přesně naopak).

Ano, je dost možné, že si v osmdesátém devátém skutečně myslel, že svoboda a demokracie budou jen pro slušné, ovšem samozřejmě se tomu neradoval, ale naopak se bál (mimo jiné i toho, že by mohl skončit v nepěkném zařízení). Avšak brzy zjistil, že tomu tak není, že demokracie a svoboda budou nejen pro slušné, ale i pro každého hajzla, a tak ho strach opustil a on se skutečně – jak sám říká – začal radovat. Radovat, protože zjistil, že i hajzlové se za demokracie mohou mít skvěle, protože – s trochou snahy – mohou parazitovat na svobodě.

Zjistil, že může demokracii beztrestně brutálně znásilňovat a podrobit si veškerá pravidla i lidi – udělat si z nich své loutky, včetně biskupů. A tak bez slitování přejel každého slušného člověka, který mu stál v cestě… a přes 20 let tuto eparchii de facto sám řídil, říkalo se mu „patriarcha pražský“. Řídil všechno – personálie, majetek, finance. Zaměstnával ryze dle svého výběru (ovšem jenom ty nejlepší, samozřejmě, v žádném případě ne své příbuzné a známé, že…). Oddaně „ctil“ památku vladyky Gorazda, a to především tím, že prosadil zřízení památníku, příjmy z kterého tečou kampak asi?… Ale to je přeci v pořádku, koneckonců pro o. Aspiranta je sv. Gorazd jenom záminkou, pro Aspiranta je to ve skutečnosti jeho – tj. Aspirantův – svátek… a sv. Gorazd je pouze jakýmsi „chudým příbuzným“ – jen pro okrasu.

Jeden příklad za všechny: ikona sv. Gorazda byla v rohu, bez jediné květiny.

Nejvíce se bojí pořádku a zákonnosti, bojí se toho, co v tomto kázání pokrytecky hájí. Bojí se biskupa silného duchem, který bude ctít posvátné kánony a vést tuto Církev způsobem tradičním pro Pravoslavnou Církev. Bojí se biskupa, který se nebude bát jeho, nebude jeho loutkou a nebude s ním – Aspirantem – chtít „kšeftovat“. Protože takový biskup bude světlem, které osvítí Aspirantovu tmu a odkryje ho ve vší jeho „kráse“. V Církvi, kterou by spravoval takový biskup, by pro Aspiranta nebylo místo.

Hroutí se mu systém, který vytvořil a který ho živil dlouhé dekády. Proto bije na poplach, panikaří, ječí a neuroticky zmateně blábolí. Zkouší všelijak intrikovat, ale marně. Lže celý svůj život tolik, že svým lžím snad již brzy sám uvěří. Ale vše je marné, neboť to vypadá, že pomalu ale jistě přichází konec aspirantů v Čechách, a s tím i nový začátek, nová naděje pro tuto Církev. Amen.

P.S.: Říkám si, co by udělal sv. mučedník Gorazd, kdyby byl tady s námi na zemi. Vladyka byl znám jako člověk upřímný a rázný… nejspíš by si vzal svou biskupskou hůl a vypráskal Aspiranta z chrámu a z této Církve, i s celou jeho svitou, jakož i sektu vl. Jáchyma.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Arcibiskup Michal vyslovil nedůvěru členům Eparchiální rady

Oznámení duchovním a věřícím Pražské pravoslavné eparchie

V Praze dne 1 . 9. 2015

OZNÁMENÍ

Oznamuji všem duchovním a věřícím Pražské pravoslavné eparchie, že jsem na zasedání Eparchiální rady dne 1. 9. 2015 v souladu s posvátnými kánony odvolal, ve smyslu prováděcích předpisů k čl. 5 odstavce 2 Ústavy pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, prot. Davida Dudáše z funkce ředitele Úřadu eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie.

Dočasně jsem vedením Úřadu eparchiální rady pověřil mitr. prot. Mgr. Jana Nováka, který má mimo jiné za úkol zorganizovat, s mým požehnáním, vypsání řádného výběrového řízení na ředitele Úřadu eparchiální rady.

Dále jsem na zasedání vyjádřil členům Eparchiální rady svou nedůvěru.

Na 3. října tohoto roku se chystám svolat Eparchiální shromáždění, kde se budou řešit aktuální otázky naší Eparchie.
s arcipastýřským požehnáním

+ Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
eparchiální biskup