so11252017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality Zpravodajství

OTEVŘETE OČI A PŘEMÝŠLEJTE...

Rozhodl jsem se oslovit vás a otevřeně se podělit o mou osobní zkušenost, ačkoliv jsem původně o ničem veřejně hovořit nechtěl. Nyní mne k tomu vede snaha zabránit šířícímu se neklidu, který je v naší místní církvi opětovně vyvoláván okruhem lidí blízkých těšovskému monastýru Proměnění Páně.  Internetová média a sociální sítě opět šíří různé zkreslené zprávy, polopravdy, lži, opět se  věřící, aniž by znali skutečné meritum věci, mají zapojovat do„petičních aktivit“. Vznikají  anonymní webové stránky se snahou vykreslit mne jako největšího nepřítele pravoslaví , přitom to skutečně podstatné, se tam čtenář nedočte.

Pravoslaví jsem přijal v roce 2002. Dva roky mě ke křtu připravoval schiarchimandrita Silvestr, duchovní správce chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice ( Uspěnského chrámu) na Olšanských hřbitovech v Praze, který mi odhaloval hloubku pravoslavné duchovnosti. Ačkoliv jsem v dětství pokřtěn byl v Církvi československé husitské, o. Silvestr trval na tom, že teprve pravoslavný křest se všemi jeho částmi /exorcistické pasáže, udělení darů a pečetí Ducha svatého, postřižiny atd./ bude novým duchovním začátkem v mém životě. Přijal jsem to všechno zcela vážně a s otevřeným srdcem. Nikdy by mne nenapadlo, s čím budu v české pravoslavné církvi v následujících letech konfrontován.

Byl jsem upřímně rád, že moje manželka, Ruska, se začala plně realizovat v církvi a pomáhala arcibiskupovi. Těšil jsem se, že sám arcibiskup se věnuje i duchovní péči o mé děti. Přátelská upozornění, že pečuje o manželku „nejen duchovně“, jsem zpočátku nebral vážně. Potom jsem byl nařčen z chorobné žárlivosti. Vladyka Kryštof mě přesvědčil, že s pomocí Ducha svatého pochopím, že jde o naprosto nevinný, láskyplně andělský duchovní vztah, který cítí k mé manželce jako ke své duchovní dceři a ona k němu jako ke svému duchovnímu pastýři, pokud nás církevně oddá. Uvěřil jsem mu a 25.12.2008 jsme přijali svátost manželství... Když nás  církevně oddával, během obřadu jsem cítil zvláštní sílu, která jako by říkala: pochybovals a vidíš vladyka Kryštof je dobro. Pak následovalo období, kdy jsem o ničem, co vladyka Kryštof říkal, dělal nebo vyžadoval, nepochyboval... trvalo mi nějakou dobu, než jsem sám otevřel oči, začal  samostatně přemýšlet ... a pochopil.

Dnes na pozadí osobního sporu, kdy emeritní arcibiskup pražský Kryštof (Radim Pulec) byl obviněn jako osoba, nikoliv jako představitel církve, jsou podobně jako před několika lety podněcovány emoce a vášně věřících, které však s vírou a pravoslavím nemají nic společného. Touto malou skupinkou lidí je pokrytecky znovu brána naše místní církev jako „beranidlo“ pro obranu jedné osoby – bývalého arcibiskupa a metropolity. Ten se i po několika letech, nedokázal vyrovnat s vlastním rozhodnutím, tehdy důstojným odchodem, který mu pomohl vyhnout se soudním procesům, při nichž by nezávislé soudy zkoumaly skutečná fakta. Arcibiskup Kryštof velmi dobře věděl, že by neobstál.  Aby si před nic netušícími věřícími udržel tvář, vyhlásil, že všechna obvinění jsou vykonstruovaná a on se bude bránit soudní cestou. Nic takového se více jak 3 roky až do dnešního dne nestalo. Za to se staly jiné, dost odporné věci a  veřejnost se musí zabývat jinými soudními spory...

Především se jedná o můj soukromý spor a rozhodně je to soukromá záležitost. Tedy měla být, pokud by do našeho sporu nevstoupil na pozvání mé bývalé manželky, jako její svědek, bývalý arcibiskup Kryštof. Soudního sporu se zúčastnil, i když vůbec nemusel. Před soudem křivě svědčil a lhal. Nyní, když se má jako soukromá osoba zodpovídat za své jednání, bere si jako rukojmí celou církev a alarmuje všechny své poslední věrné.

Byl jsem vychováván a veden k tomu, že jednotlivec se musí podřídit zájmu kolektivu, obětovat se, když je to třeba.  Proto jsem mlčel a „nesl svůj kříž“. Neztratil jsem víru. Jen jsem si uvědomil, že církev není arcibiskup.  Překousnul jsem, že arcibiskup Kryštof má milenecký a sexuální vztah s mojí tehdejší manželkou, zašlo to již tak daleko a trvalo to, když jsem to odhalil, již tak dlouho, že žádný skandál by mi rodinu nevrátil. Naší církvi by to ublížilo, věřící zranilo, mé děti traumatizovalo a bývalou manželku, kterou jsem miloval, znemožnilo. Bylo těžké přijmout  skutečnost, že mne zradili dva, tenkrát pro mne nejbližší lidé. Kdo to nezažil, těžko to pochopí.

S manželkou jsem se v tichosti rozešel. Díky její nevěře později i rozvedl. Nejprve jsem s ní uzavřel dohodu: zafinancoval jsem jí byt, který si sama zvolila pro oddělené bydlení, kde chtěla žít se „svou životní láskou“ vladykou Kryštofem. Milencům to však nestačilo a prostřednictvím křivého svědectví chtěli získat do svého vlastnictví nemovitosti, které byly před lety vedeny na mou, dnes již bývalou manželku. O co šlo? Pokusím se to shrnout do několika bodů:

  1. 1.Od roku 1995 mámebývalou manželkou majetky rozděleny. Není tedy pravdou jak uvádí ona i její advokátka, že by se v soudním sporu jednalo o rozdělení společného majetku.
  2. 2.Předmětné nemovitosti jsem získal, zařídil a vybavil já, jen administrativně byly převedeny na bývalou manželku.
  3. 3.Po rozchodubývalou manželkou, kdy jsem jí zajistil bydlení dle jejích představ, převedla nemovitosti darovací smlouvou zpět do mého výlučného vlastnictví. Sundal jsem jí „řetězy“ a „obojek“, jak nazývala svoji přítomnost v naší společné domácnosti

a odstěhovala se, aby mohla, jak se sama vyjádřila, „sloužit“ vladykovi Kryštofovi do konce života.

  1. 4.roce 2014, po tom, co jsem požádal o rozvod z důvodu mimomanželského poměru,  si ale společně s arcibiskupem Kryštofem usmysleli, že si nemovitosti vymohou soudní cestou. Neštítili se k tomu použít i našich dětí, které k vladykovi chodili na zpověď a měli ho jako svého duchovního otce. Posloužila jim k tomu smyšlená teorie, že jejich otec si najde mladou milenku, bude s ní mít další děti a svým dospělým potomkům z prvního manželství nic nenechá. Děti, musíte bránit „své“ majetky a svou maminku.  
  2. 5.I když máme vše rozděleno, nemovitosti byly vyřešeny, byla to právě bývalá manželka, která podala žalobu na vrácení daru ve formě předmětných nemovitostí a začala se o majetky soudit.
  3. 6.Aby získala dar zpět, musela prokázat mé amorální chování, a jelikož nemá absolutně žádné důkazy, neštítila se se svou advokátkou zinscenovat různé pochybné výpovědi,nimž se ochotně přidal arcibiskup Kryštof svým křivým svědectvím. Nacvičené a  nazpaměť naučené svědectví mých dětí a jejich kamarádů nechám bez komentáře. Slouží jim nyní k rozšiřování pomluv a lží mezi vámi.
  4.  tomu byla připravena i cílená reportáž „Rozvod rozvědčíka“, kde paní redaktorka ČT, paní Markéta Jindrová, opomněla sdělit divákům fakt nejpodstatnější: ani má bývalá manželka, ani dcera, ani její kamarádi ve vile, od které měly klíče a kterou obsadili, neměli trvalý pobyt, nehradili žádné ani částečné náklady na provoz domu. A paní redaktorka Markéta Jindrová, do té doby marně hledající sponzora pro svého manžela, zpěváka či umělecké těleso, působící v Národním divadle, náhle mohla společně s ním do Itálie bezstarostně odjet a to dokonce dvakrát.
  5. 7.Jelikož neměli žádné důkazy, snažili se všemožně moji osobu kriminalizovat (bývalá manželka podala 2 trestní oznámení a dokonce se svýmarcibiskupem Kryštofem zmanipulovali dceru k tomu, aby i ona podala na svého vlastního otce 3 trestní oznámení). Vše sloužilo k tomu, abych před soudem vypadal nedůvěryhodně a oni tímto přesvědčili soud o „své“ pravdě.
  6. 8. Soud ale nehodnotí teorie, zjevně falešné nebo zmanipulované výpovědi, ať ústní nebo písemné formou prohlášení a dopisů. Soud hodnotí fakta a důkazy azákladě těchto v první instanci rozhodnul v můj prospěch a žalobu bývalé manželky v celém rozsahu zamítnul.
  7. 9.A ještě jedna poznámka, reakce na dopis mé bývalé manželky, zaslaný Posvátnému synodu ve věci mé kanonické stížnosti. Je absurdní a schizofrenické, kam až „láska“ ke „svatému muži“ matku mých dětí dohnala. Dovolává se kánonů a jak je sama ctí?  Hlásí se náhle k manželství, které sama rozvrátila, které civilní soud dnes již rozvedl acírkevnímu rozvodu se nedostavila, k manželství, kdy na svého manžela podává sama soudní žaloby, trestní oznámení, pomlouvá ho veřejně i přes sdělovací prostředky, objedná si u známé reportáž, obrátí proti svému otci jeho vlastní děti, rozposílá prohlášení na všechny známé emaily pravoslavných duchovních i laiků, bere si je jako rukojmí ...
  8. 10.Pro své nejbližší jsem udělal maximum, zabezpečil je, postaral se o manželčino příbuzenstvo, zajistil jsem tchýni i tchánovi důstojné stáří a dožitíČR. Dětem jsem zaplatil nadstandartní vzdělání, nadstandartní péči, pohodlný život, pomohl budovat pracovní perspektivu ...  Nemohl jsem si představit, čeho všeho jsou pod vlivem jednoho bezpáteřního arcibiskupa, kterému jsem otevřel svůj dům, vpustil ho do svého soukromí, zajistil publicitu, co všechno jsou ochotni tito mí „nejbližší“ pravoslavní „věřící“, „pokorní“ a „slušní“  kvůli chtíči a majetkům učinit. Jak je možné zmanipulovat děti proti vlastnímu otci, i kdyby byl jakýkoliv? Není jedním z přikázání Cti otce svého a matku svou? Není úloha pastýře rodinu stmelit a duchovně vést? Jaká je vlastně skutečná úloha vladyky Kryštofa ve světle výše popsaného?

Každý člověk má právo svobodné volby. Může věřit ničím nepodloženým manipulativním teoriím, nebo naopak jako soudce vycházet z faktů, které nikdo ze soudních znalců neznevěrohodnil, což ani nešlo, neboť předložená fakta lze zmanipulovat pouze v teoriích a báchorkách. K odbornému posouzení je třeba vždy originál, ať je to telefon, videokamera, záznamové zařízení atd., což nikdo ze znalců ze strany manželky neměl a ani si nevyžádal! Ale i tak laikovi nemohly uniknout jednoznačné skutečnosti. Opět shrnu jen to nejpodstatnější.

- SMS - Znalecký posudek bývalé manželky byl její advokátkou zavádějící již základní otázkou, zda může být se SMS manipulováno. Ta otázka měla znít, zda konkrétně bylo se SMS manipulováno a jak, neboť  můj znalec netvrdí, že se SMS nelze manipulovat. S  SMS lze manipulovat způsobem popsaným v posudku ing. Bodnára, ale jak sám tento znalec uvádí dále, tato manipulace po sobě zanechá vždy větší či menší stopya právě posudek ing. Bergera předložený žalovaným prokazuje, že znalec při podrobném zkoumání žádné tyto stopy nenalezlStejně tak je to i u zvukového záznamu či videa.

- Milostný dopis – Paní Bojko je čestná žena a do nalezených papírů, dopisu se ani nedívala a předala je tak, jak je našla, aniž by tušila, co mi předává. Pokud by byla pravda, že vše manipuluji, falšuji podpisy, dokumenty  atd., proč bych nezfalšoval i tento a neopatřil jej dokonce i podpisem bývalé manželky? Asi proto, že jsem dopis předložil tak, jak mi byl předán. Je to dost dlouhá „slohová práce“, v níž je patrný nezaměnitelný vyjadřovací styl mé bývalé manželky – Rusky, která se naučila česky. Napodobit takový jazyk by nebylo snadné.  Znalci však dnes dokáží jazykovým rozborem odlišit originály od kompilátů.

- Fotografie – ano,  byly by v pořádku, kdyby na těchto jejich výletech byl i milovaný manžel a nejlepší přítel. Manžel, tedy já, jsem o těchto jejich výletech nevěděl, a tedy jsem tam ani nebyl. Vždy to měl být  pouze  odpočinek matky s dcerou ...  a proč má dcera začala vladyku Kryštofa oslovovat Radime, nechci vůbec domýšlet.

Jejich „argumenty“ jsou pouze písek vmetený všem do očí. Chtělo by se říci: Když je vše tak jednoduché a snadné, vytvořte a předložte analogické materiály o mně, a pokud budou falešné, budu se bránit soudní cestou. Prokažte  u soudu svá tvrzení a nehyřte jen prázdnými slovy! Stejně tak učiňte konkrétně  naopak ve věci mých kanonických stížností, kdy tvrdím, že bývalý arcibiskup Kryštof má nemanželské malé děti, a pokud pan Pulec prokáže opak, jsem připraven nést plnou právní zodpovědnost. Proč za fakta uvedená v mé kanonické stížnosti nepodá na mne žalobu? Neudělá to, neboť by musel podstoupit test DNA, jak to alibisticky před 3 lety posvátnému synodu sice slíbil, ale pak raději rychle odstoupil a nechal za sebe bojovat své věrné. Nebyl to „táta Střelec“, kdo přesvědčil Xenii R., aby vše odvolala. Nebyl jsem to já, kdo fabrikoval další notářsky ověřená prohlášení osob proti potenciálním „konkurentům“. Otevřte oči: vždyť celou dobu nešlo o nic jiného, než dokázat věřícímu lidu, že ať už se provinil Kryštof čímkoliv, pořád je lepší než ti ostatní, za něho bylo líp! Názorným dokladem, jak se mu to dařilo, je dopis paní Růženy Gorazdové na stránkách Christofor Dobro, kde paní Růžena i jménem příbuzných biskupa Gorazda /!/ prohlašuje „my jsme vám, vladyko, všechno dávno odpustili“. Jenže ví paní Růžena, kolika rodin a dětí se to týká? Kolik kněžských rodin se rozpadlo a kolik mnišek „odešlo do civilu“? Mluví paní Prachařová i za mě? Za moji rozpadlou rodinu? Za moje děti, které dnes díky němu trpí a bude trvat ještě nějakou dobu, než pochopí? Za jeho další nemanželské děti? Zamýšlí se vůbec sestra Růžena a jí podobní, co vlastně svou slepou naivitou podporují a na čem se vlastně podílí? Sláva Bohu, čím dál tím víc lidí už otevřelo oči, pocítili hlas svého svědomí, nechtějí být spoluviníky zvrhlého mnicha a kněze a jeho přesvědčivé herecké výkony už na ně neplatí.

Řeknu to lidově, od plic:  Pokud mu to ještě dnes někdo „žere“, jsou to jedině „zazombírovaní“ poslední příslušníci jeho sekty, jako jsem byl svého času i já sám. Ale v tomto případě si, pánové,  dávejte pozor na své protějšky. Slepá víra „v někoho“ je první příznak, kdy vaše manželka je na nejlepší cestě podlehnout hypersexuální úchylce pana Pulce ... a  hlavně si uvědomte, že „všechny děti jsou Boží“.

Připomíná mi to situaci, kterou jsem četl na stránkách krystof.guru, když muž zastihne doma při nevěře svou ženu se svým přítelem a žena vyskočí nahá z postele a křičí na svého manžela: „ Opět budeš věřit svým nestydatým očím než své milované věrné ženě!“

Neměl jsem v úmyslu, aby cokoliv ze soukromého života mé rodiny bylo zveřejněno. První kanonickou stížnost jsem podal hlavně proto, že můj dobrý přítel, kterého jsem také přivedl k pravoslaví, se mi svěřil, že jeho manželka tráví „kvůli čerstvému vzduchu“ víkendy v Těšově a k jeho překvapení je dnes těhotná...  K původní  kanonické stížnosti biskupům jsem ani nepřiložil některé choulostivé materiály týkající se mé rodiny, chtěl jsem je ukázat jen osobně, protože  jsem se obával „úniku“, což se ukázalo na místě. Pak jsem byl některými biskupy vyzván, abych podepřel stížnost důkazy. Proto jsem část z nich předložil osobně arcibiskupovi pražskému Michalovi což pravděpodobně sehrálo nemalou roli a přidalo se k již nakupené spoustě jeho kanonických narušení a ten po zralém uvážení dal bývalému arcibiskupovi Kryštofovi zákaz konání všech biskupských a kněžských služeb. Dal mu tím novou šanci ke spáse. Vzdyť přece nemůže být spasen hříšník, pokud nepřizná svůj hřích, nepřijme zodpovědnost za vlastní V HŘÍCHU zplozené děti, za všechno, co napáchal v církvi i v občanském životě.

Chci se dále vyjádřit také k tvrzením v prohlášení dcery, které se týká web stránek pravoslavnacirkev.info. Tato doména stejně tak jako doména orthodoxy.cz byly zakoupeny a vytvořeny na přání vladyky Kryštofa. Obsah web stránek pravoslavnacirkev.info formoval a schvaloval pouze vladyka Kryštof, který osobně nebo prostřednictvím bývalé manželky předával veškeré materiály včetně dokumentů, fotografií a osnov textů jejich správci. Díky tomu, že tyto stránky plně odpovídaly jeho představám, byly jím tyto všude uváděny jako oficiální stránky naší církve.

Nemohou být tedy pravdou ani další tvrzení dcery ohledně mých údajných aktivit. Řídící centrum bylo nikoliv u mne doma, ale v monastýru Těšov. Vladyky Juraje si vážím a považuji ho za velmi inteligentního člověka, který už zná intriky vladyky Kryštofa. Také on se stal obětí „Pulcovských“ metod. Pokud si přečtete diplomovou práci o situaci v starokatolické církvi, o Radimu Pulcovi, přezdívaném „Chujofor“ a praktikách jeho otce, pochopíte, kdo byl skutečným „otcem myšlenky“. Vůbec se nehodlám vyjadřovat k dcerou zmíněným situacím ve vztahu k archimandritovi Markovi. Vážím si ho jako vzdělaného, autoritativního a dobrého duchovního. I přes to, že jsem od vladyky Kryštofa slýchal nyní dcerou zmiňované pomluvy o něm, nepřikládal jsem jim význam. Vladyka Kryštof vždy sršel síru na osobnosti, které pro něj představovaly potencionální nebezpečí, nebo na ně neměl.  Dřív mi to ale nepřišlo divné. Otec Marek si vytrpěl dost. Jen se divím, že mi „dcera“ ve svém prohlášení nepřipsala i jeho zapálené auto nebo podřezanou ovci ... asi má krátkou paměť.  Dnes již chápu příčinné souvislosti.  A s odstupem času si archimandrity Marky o to víc vážím. Vážím si dnes celé řady lidí, na které jsem se dřív díval jenom „očima vladyky Kryštofa“. Vím, že kvůli stránkám pravoslavnacirkev.info mají mnozí vůči mne mnoho výhrad. Jenže ty stránky jsem neredigoval já. Teď ale chápu, že většinu věcí si vladyka Kryštof vykonstruoval a zneužil různé lidi k tomu, aby lhali podle jeho plánu. Zažil jsem to bezprostředně sám na vlastní kůži. Může tisíckrát tvrdit, že neplánoval svůj návrat. Skutky svědčí o jiném. Po tom, co nyní slyším od věřících z Berouna, kde vladyka Jáchym tiše a pokorně slouží, už chápu, že i on byl očerněn jen proto, aby nebyl potvrzen jako arcibiskup pražský. Možná právě teď přichází doba, abychom se společně ohlédli zpět a jasně oddělili lži od pravdy, zrno od plev.  Omlouvám se každému, komu jsem z nevědomosti mohl jakkoliv ublížit.  Kdo chce, tak mi porozumí. Vlastně jsem se přesvědčil, že je to takové zajímavé síto: ti opravdu pravoslavní bratři a setry a duchovní, když si promluvíme a vysvětlíme, jak se věci měly a mají, mě chápou, dokonce i povzbudí laskavým slovem. A jsem jim za to vděčný. A pak jsou tu pořád ještě ti, kteří mne démonizují nebo si nechávají vnutit takový obraz. Když mne pak poznají osobně, jsou překvapeni. Každý má svobodnou volbu, čemu chce věřit a čemu a komu se chce klanět. Já jsem svou víru v Krista neztratil ani po těžkých osobních zkouškách. Přál bych si, aby v české pravoslavné církvi konečně byla vymýcena licoměrnost, přetvářka, intriky a lež. Namísto prázdných slov ať se ukáže opravdová láska k bližnímu.

Závěrem chci pro tápající, hledající, ale hlavně pro příslušníky těšovské sekty zrekapitulovat situaci kolem pana Pulce. Jeho obdivovatele chci vyvést z omylu: nepřirovnávejte se k              „původně židovské sektě“ nebo společenství pravověrných  prvních křesťanů, kteří se semkli kolem skutečného pastýře, jenž je nespravedlivě pronásledován. Nic nespravedlivého se panu arcibiskupovi Kryštofovi neděje. Jen by měl pochopit, že Nesesmilníš, Nepožádáš manželku bližního svého  /a už vůbec nepožádáš mnišku!/, Nevydáš křivého svědectví atd. platí nejen pro laiky, ale i pro biskupy. A pokud se někdo chce jako on řídit novým Desaterem a z Evangelií vybírat jen to, co se momentálně hodí, tak potom nemůže být pastýřem pravoslavné církve.

Připomeňme si: Dle rozhodnutí Posvátného synodu ze dne 12. dubna 2013 dobrovolně odstoupil ze všech svých funkcí bývalý arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska, vladyka Kryštof. Byl mu pouze ponechán titul emeritní arcibiskup pražský s tím, že byl Posvátným synodem dne 3.4.2013  dle usnesení bodu 3 požádán, aby „vyvrátil předložená obvinění do příštího zasedání Posvátného synodu formou podniknutí příslušných právních kroků, vedoucích k očištění dobrého jména svého i celé pravoslavné církve“. Měl tedy zahájit právní a další kroky vedoucí k jednoznačnému vyvrácení všech obvinění vůči němu vznesených v otázkách otcovství, např. podstoupením testů DNA, což však od doby svého odstoupení před 3 lety až do dnešního dne neučinil. Místo toho dne 12.4.2013 odstoupil a uchýlil  se do Monastýru Proměnění Páně v Těšově, který si sám dobrovolně zvolil. Toto jeho rozhodnutí bylo akceptováno Posvátným synodem a zakotveno v jeho usnesení  ze dne 12.4.2013 s tím,  že bude podléhat plnému respektování práv arcibiskupa pražského.

Podle způsobu jeho odstoupení a záznamu v ročence Ekumenického patriarchátu je  „odstoupivším“  (anglicky condemned a řecky efisychazon), čímž se rozumí odstoupení nenávratnou formou, která se obvykle používá pro smrtelně nemocné. V jeho případě však, Bohu díky, nejde o smrtelnou nemoc, ale o jiné důvody, které mu způsobem jeho odstoupení pomohly, aby se vyhnul kanonickému soudu. Tento způsob jeho abdikace, opět zdůrazňuji, pro kterou se sám rozhodl, mu do konce života znemožňuje výkon jeho bývalé funkce a výkon jakýchkoliv dalších církevních funkcí.

Namísto pokání v monastýru, který si sám vybral, organizoval aktivně už v dubnu 2013 petici za svůj návrat a nadále organizuje očerňování a štvanici na biskupy, některé kněze, bratry a setry naší církve. Udržuje kontakty s pochybnými osobami a podporuje podivné spolky, které negativně ovlivňují věřící prostřednictvím internetových médií, které jsou hodnoceny jako ohrožující právní řád a tím i bezpečnost našeho státu.

Pokud bychom neřekli jasné „NE“ nepravosti, dala by nám odpověď slova Evangelia: Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i Vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. (Mt 23, 27)

Vyzývám vás proto, drazí důstojní otcové, drahé sestry, drazí bratři:

Modlete se opravdu s velkou naléhavostí za vladyku Kryštofa, protože jen skutečné přiznání a pokání, ho může přivést ke spáse duše. Modlete se i za členy Posvátného synodu, aby Přesvatá Matka Boží vzala naši církev do své mateřské náruče a smířila nesmiřitelné a Posvátný synod zbloudilého a chorého poustevníka nevystavil znovu v pokušení, nýbrž ho od tohoto osvobodil a poskytl mu prostor pro uzdravení jeho choré duše tak, aby konečně nalezl zasloužený klid a  smíření s Bohem.

ING. IGOR STŘELEC

 

Zdroj: www.ikonapress.info 

Zdroj fotografií: www.krystof.guru

Doporučujeme: Vladimír Wolf: O tragikomedii v české a slovenské pravoslavné církvi, kdy skončí? 

Zákaz výkonu všech kněžských i biskupských služeb vladykovi Kryštofovi pro opakované porušování závazků

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

ARCIBISKUP PRAŽSKÝ A ČESKÝCH ZEMÍ

V Praze dne 22.8. 2016

Jeho Vysokopřeosvícenost Krystof
Emeritní arcibiskup pražský Monastýr Proměnění Páně Těšov

Vaše Vysokopřeosvícenosti,
Vysokopřeosvícený vladyko Kryštofe,

vzhledem ktomu, že dlouhodobě a opakovaně porušujete své závazky, vyjádřené ve Vašem abdikačním dopise ze dne 12. 4. 2013 a zároveň rozhodnutí Posvátného synodu z téhož dne, nezbývá mi, než Vám tímto s okamžitou platností zakázat výkon všech kněžských i biskupských služeb, a to do rozhodnutí Posvátného synodu ve věci kanonických stížností, vznesených proti Vám.

S politováním
+ Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

Sídlo:
ul Šárecká 1065/36, 160 00 Praha 6 - Dejvice Tel.: 224 315 015

 

 

Fotografie z Řecka v létě 2016, kam odjel vladyka Kryštof-Pulec bez požehnání arcibiskupa Michala a kde následně sloužil bez požehnání bohoslužby.

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

Oznámení arcibiskupa Michala k situaci kolem Národního památníku hrdinů heydrichiády v Praze

V Praze dne 30. 6. 2016

OZNÁMENÍ

V posledních týdnech se v médiích v České republice objevily protichůdné informace ohledně budoucnosti pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze a Národního památníku hrdinů heydrichiády, který je od svého vzniku duchovně, historicky i právně neoddělitelně spjat s Pravoslavnou církví v českých zemích a výše zmíněným chrámem. Hrdinní pravoslavní Češi kryptu poskytli v roce 1942 jako úkryt těm, kteří provedli atentát na kata českého národa, Reinharda Heydricha. Za dob nacistického teroru se bez bázně postavili na odpor zločinným uzurpátorům, nemysleli na sebe, ale na svou vlast, své bližní a dobro celého lidstva. Od té doby pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze není jen místem modlitby k Bohu, je i místem, které vždy bude symbolem české státnosti a obětavosti, důkazem toho, že český národ zásadně přispěl k vítězství nad nacismem.

Křesťanská, Kristova církev už od nejstarších dob sloužila na hrobech mučedníků, a tak místo prolití nevinné krve v chrámu sv. Cyrila a Metoděje je pro pravoslavnou církev nesmírně důležité. Ostatky pravoslavných křesťanů – v čele s biskupem Gorazdem – byly po jejich popravě bez úcty pohřbeny na neznámém místě. O to víc pravoslavná církev prokazuje úctu místům, na nichž k jejich hrdinství došlo. Biskup Gorazd byl pravoslavnou církví prohlášen za svatého. Ztráta oprávnění k provozování církví založeného památníku, která reálně církvi hrozila (ale toto neblahé vyústění je snad již díky porozumění hlavního města Prahy zažehnáno), by pro nás, pravoslavné věřící, bylo vytržením našeho srdce, rozerváním našeho svatého místa.

Po svém návratu ze Svatého a velkého všepravoslavného sněmu na Krétě a po zhlédnutí výsledků odborné kontroly v Pravoslavné církevní obci na Praze 2, sídlící v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, provozující Národní památník hrdinů heydrichiády s odbornou expozicí Vojenského historického ústavu v prostorách, které Národnímu památníku laskavě poskytlo hlavní město Praha, jsem rozhodl o okamžitém zrušení vybírání vstupného do prostor krypty – Národního památníku hrdinů heydrichiády, počínaje dnem 1. 7. 2016. Vstup na tato místa bude od tohoto dne zdarma.

+ Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

 

Zdroj: http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Oznmen-arcibiskupa-Michala-k-situaci-kolem-Nrodnho-pamtnku-hrdin-heydrichidy-v-Praze/

Petr Bayer: Pustí ještě „68“ Jardu Jágra do jeho oblíbeného chrámu?

Krize v české pravoslavné církvi není žádnou novinkou. Tentokrát nás zaujala podivná diskriminace Čechů, ještě podivnější rozhodnutí arcibiskupa Michala a narůstající nebezpečí projevů nacionalistického bolševismu v řadách církve.

Každý hokejový fanda už zaregistroval, že Jaromír Jágr čerpá svou sílu v pravoslavných chrámech, proč ho oslovilo právě pravoslaví, o tom se jen spekuluje. Teprve, když prozkoumáme vznik českého pravoslaví z historické perspektivy, pochopíme.

Nesporným historickým faktem je, že sv. apoštolové Cyril a Metoděj přinesli evangelijní zvěst a překlad bible v jazyce slovanském nejprve k nám na území tehdejší Velkomoravské říše. Jejich žáci však byli odsud vyhnáni a na dlouhá staletí toto území ovládla církev římská, latinská. Metodějovy žáci se vydali na jih a teprve později na východ. Rusko přijalo křesťanství (pravoslaví) až v r. 988 (sv. Vladimír) jako poslední ze všech slovanských národů.

První křesťané si do svého čela volili uznávaného biskupa, patriarchu. Tak vzniklo historicky 5 nejstarších sobě rovných patriarchátů: jeruzalémský, konstantinopolský, alexandrijský (Afrika), antiochijský (dnešní Sýrie) a římský, který se později stal římskokatolickou církví. Až do roku 1054 má římskokatolická církev a pravoslavné církve společné dějiny. K pravoslaví se začali hlásit čeští národní buditelé v 19. století a česko-slovenská pravoslavná církev byla obnovena až biskupem Gorazdem po vzniku Československa. Biskupa Gorazda vysvětila Srbská pravoslavná církev. Za obětavou pomoc parašutistům po atentátu na Heidrycha byl sv. novomučedník biskup Gorazd a jeho věrní popraveni, kněží odesláni do koncentračních táborů, činnost církve zakázána. Po r. 1948 byli pravoslavní pod přísným dohledem sovětských politruků. Skutečnou hloubku a krásu pravoslaví začali Češi objevovat až v posledních letech.

V čem panovaly neshody mezi římskokatolickou církví a pravoslavnými:

• papežský primát (hlavou církve je jen sám Ježíš Kristus, žádný člověk nemůže být neomylný a bezhříšný)
• odmítání celibátu pro všechny kněze (celibát jen pro mnichy a biskupy)
• některé věroučné rozdíly (např. odmítání nauky o očistci)
• nesouhlas s prodejem odpustků
• nesouhlas s křižáckými výpravami
• přijímají pod obojí tj. Tělo a Krev Krista vždy pro všechny, přijímání podávat i malým dětem okamžitě po křtu
• Dary a Pečetě sv. Ducha (v katolické církvi biřmování, v pravoslavné myropomazání) jsou nedílnou součástí křtu
• jednotné mništví (nerozlišování na řády)
• sborová liturgická hudba vždy bez nástrojů, jen zpěv
• národní princip (hlásat Evangelium v jazyce srozumitelném), jednotlivé církve mohou od mateřské získat samostatnost a rozvíjet se dále jako národní církve (gruzínská, bulharská, ruská, rumunská, srbská, kyperská, řecká, finská, polská, albánská, česko-slovenská atd.)

Chrám – léčebna neduhů, pramen síly a nebe na zemi

Pro pravoslavné je chrám „léčebnou duše“, místem, kde se léčí duše. Má to být „nebe na zemi“. Nejkrásnějším pravoslavným chrámem v Praze – jediným se zvonicí a zvony – je kaple Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech z r. 1925. Kdysi se tu modlíval první premiér ČSR Karel Kramář. Na stavbu kaple přispěl tehdy velkoryse částkou 300 000 Kč. Chrám byl původně postaven jako kaple pro pohřební obřady na pravoslavné části hřbitova. Po roce 1917 prchali z bolševického Ruska kněží, šlechta, vynikající umělci, vědci, univerzitní profesoři, inteligence. V Praze našli mnozí z nich nový domov. Interiér chrámu zdobí nádherné fresky světově proslulého ilustrátora a ikonopisce Ivana J. Bilibina. Chrám proslul i zázračnou ikonou Přesvaté Bohorodičky, která prý stále pomáhá. Míří sem stovky turistů i poutníků. Dnes se v tomto tzv. uspenském chrámu (od ruského „uspenie“ čili Zesnutí Přesvaté Bohorodice) modlí pravoslavní různých národností, bylo tu pokřtěno i mnoho Čechů, mezi nimi také Jaromír Jágr. Podle farní matriky se tak stalo 2. srpna 2001 a ve svatém křtu dostal jméno Jaroslav. Kaple je ve vlastnictví hl.m.Prahy a dlouhodobě zapůjčena Pravoslavné církvi v českých zemích. Pravoslavná církevní obec při tomto chrámu je největší a nejbohatší u nás.

Jenže od 90. let minulého století proudí do Česka také početná imigrace z bývalého Sovětského svazu. Kaple jim připomíná domov, a proto je magicky přitahuje. Někteří sem přišli, když je život přivedl do úzkých a teprve v Česku se začínali zajímat o Boha. Kaple nemá žádné zázemí, a tak krypta s hrobem K. Kramáře začala být postupně po r.2000 využívána vodku milujícími farníky pro hojné „přípitky s vladykou Kryštofem“. Arcibiskup Kryštof se stal také na určitou dobu duchovním správcem této obce. Po jeho odstoupení v r. 2013 se slavívalo dál, s báťuškou. Teprve archimandrita Dorotej (ustanovil ho arcibiskup Jáchym v r.2014), po svém příchodu do této farnosti postupně přesvědčil všechny, že krypta s hrobkou K. Kramáře a kaplí sv. Sofie má být místem modlitby a učinil tomu jednou pro vždy rázný konec. Zavedl denní bohoslužby a z chrámu se stal skutečný kousek nebe na zemi. Na jaře 2015 tu mohl i Jarda Jágr opravdu čerpat sílu k mistrovské hře na posledním šampionátu v ledním hokeji. Podle svědectví věřících přicházel tehdy na bohoslužbu každé ráno.

Kostel – mlýnek na peníze

Po odstoupení arcibiskupa Kryštofa, zavládla v církvi krize. Arcibiskup Jáchym, ustanovený posvátným synodem, nebyl volbou potvrzen a pražským arcibiskupem se nakonec stal Michal Dandár. Pravoslavní se těšili, že konečně zavládne klid a mír. Nestalo se – Michal Dandár záhy všechny velmi překvapil. Bezdůvodně v srpnu 2015 odvolal mnicha Doroteje, i když se to setkalo s masívním odporem věřících, a dosadil „své lidi“. Když mu tuto změnu odmítl schválit výkonný orgán církve – eparchiální rada, rozpustil její zasedání a od té doby ji pro jistotu nesvolává. Blokuje její činnost. Nereaguje ani na zprávy revizní komise. Téměř 600 věřících podepsalo prohlášení, že si nepřejí I. Efremushkina, ale chtějí archimandritu Doroteje. Ani to s ním nepohnulo. Igora Efremushkina mnozí znali: byl podnikatelem, který přijel z Ruska koncem 90.let do České republiky. Nedařilo se mu. Arcibiskup Kryštof mu postupně pomohl stát se knězem a začít „podnikat“ v pravoslavném cestovním ruchu (poutě věřících)a ve vězeňství. O podivné službě I. Efremushkina v pankrácké věznici už PL psaly (ZDE). Efremushkin po převzetí správy chrámu ihned propustil pokladníka a ignoroval radu církevní obce. Přitom veškeré výdaje má podle Ústavy církve nejprve odsouhlasit církevní rada. Mezi věřícími panuje podezření, že řádně nehospodařil s finančními prostředky. Arcibiskup Michal ho ponechal v chrámu pomocným duchovním, ale k 1.1. 2016 ustanovil duchovním správcem ukrajinského imigranta Romana Hajdamačenka. Ani o tomto duchovním se nevyjadřují věřící lichotivě: „Neumí sloužit, kázat – vůbec nic. Pořád jen tlačí, že je málo darů, že není na elektřinu... Za o.Doroteje, nic nemělo přesné ceny, kdo neměl na svíčky, dostal je zdarma. Podporovalo se vydávání českých překladů knih, pronajaly se prostory pro nedělní školu a ikonopisnou dílnu... A tito tu přemýšlejí takto: je neděle, bude dobrá tržba, “ hodnotí situaci Jan S.

Skladatel Martin Dohnal: „Takto se s věřícími nejedná.“

O chrám dříve pečovali významní vzdělanci ruské bílé emigrace, kteří utíkali před bolševickým terorem, mnozí jsou v okolí kaple pohřbeni: např. Arkadij T.Averčenko, možná nejvýznamnější ruský satirik vůbec, romanopisec Jevgenij N. Čirikov, světoznámý byzantolog N.P.Kondakov. Hudební skladatel Martin Dohnal dokončuje operu Stalinova smrt a chodil sem často čerpat inspiraci. „Nejenže se o. Roman Hajdamačenko nechová jako duchovní, ale ani jako slušný člověk,“ charakterizuje nového kněze. Vypráví, co zažil na shromáždění církevní obce „pro vyvolené“, kde bylo zkoumáno „zda je vůbec hoden“. Dokud byl duchovním správcem archimandrita Dorotej a sloužili zde jiní duchovní otcové, přicházel sem pravidelně a pomohl s řadou věcí. Na televizní obrazovce, v rozhlase mnohokrát zasvěceně promlouval o pravoslaví. Martin Dohnal ho přijal v roce 1993 a přivedl k němu i řadu svých žáků. Je autorem symfonií, z nichž jedna nese přímo název Pravoslavná, oratorií, liturgie sv. Jana Zlatoústého, scénické hudby k desítkám pozoruhodných divadelních inscenací a filmů. Za Oratorium Job získal už v r. 1996 cenu Alfréda Radoka. Jeho undergroundová skupina Pro pocit jistoty měla v 80. letech výborné renomé a řadila se k absolutní špičce alternativní scény. Patřil k českým disidentům, kteří si nikdy nezadali s bývalým režimem, o to víc je na post-bolševické metody citlivý.

Bolševické metody v církvi

Mělo to být utajené shromáždění, které zvolí nové členy rady. Ti stávající apelovali, že se přestalo vést účetnictví, neodvádějí se daně a v chrámě se zavedlo kšeftování.

„Braťja i sestry, kto jego znajet, kto etot čelovek? Co tady dělá, znáte ho někdo?“ vyptával se Igor Efremushkin. Spolu s R. Hajdamačenkem se snažili Martina Dohnala přesvědčit, že „už není členem církevní obce“ a nemá tedy na shromáždění, co pohledávat.

„Jak za bolševíka! Nechutná manipulace , překrucování Ústavy církve. Tyto metody jsou mi dostatečně známé! Ale kde se to vzalo v církvi? Když jste nebyl v tomto chrámu 3 týdny v neděli na svaté liturgii, když nechodíte tady ke mně ke zpovědi, už do této obce nepatříte. Prý podle apoštolských pravidel – ale já jsem je studoval, to je velká dezinterpretace. Podle Ústavy církve o příslušnosti k dané církevní obci rozhoduje místo trvalého bydliště. Já jsem se sem před rokem přestěhoval a osud této obce mi není lhostejný! Dokud zde sloužili vynikající duchovní, pravidelně jsem navštěvoval bohoslužby. Teď v neděli jezdím za o. Dorotejem do Berouna nebo za o. Zoranem do Kolína. Ale nikdo mi nemůže rozkázat, abych se zpovídal u bolševických pohrobků, “ rozhorlil se hudební skladatel Martin Dohnal. „Tento způsob jednání je nepřijatelný. Hned na začátku chtěl, aby přítomní odhlasovali, že vyloučí z jednání režisérku Svatavu Marii Kabošovou, přitom to byla členka rady a starostka chrámu. A jak ponižovali a vyslýchali naši další českou sestru Vladimíru, to bylo také skandální!“

„Na začátku shromáždění Hajdamačenko rozhodl, že se bude mluvit jen rusky, jako bychom nebyli v České republice, “ zoufá si Vladimíra, která byla v tomto chrámu pokřtěna a teď si připadala, jak na schůzi komunistické strany s politrukem v čele. „To bylo tak nechutné kádrování, že když si na to vzpomenu, chce se mi zvracet.“

„V létě nás bylo na shromáždění 300 – a teď 30. Proč? Protože nic veřejně neoznámili,“ zlobí se Ukrajinka Julie S., které zemřel otec a chodila do chrámu denně. Nemůže pochopit, proč se shromáždění koná ve čtvrtek, v 11 hodin dopoledne, když většinou každý pracuje.

Ale o to právě šlo, aby věřící neměli možnost se zúčastnit. Co nejméně věřících, co nejméně dotazů, ani členy církevní rady obce nepozvali. Obec má ročně několika miliónové příjmy, od září 2015 se všechny výdaje realizovaly bez vědomí rady pravoslavné obce. Kněz však nemá právo sám nakládat s finančními prostředky a podle ústavy církve by mu mělo farní shromáždění odsouhlasit i finanční plán na celý další rok. Češi to vědí, proto jsou nepohodlní. Cizinci české Ústavě církve nerozumějí a všechno snadno odkývají.

Češi volají po očistě církve

„Na Ukrajině je nechtěli, a sem tyhle „zlatokopy“ Kryštof za úplatky přijal a zamořil s nimi celou církev,“ vysvětluje příčinu současného stavu Jan S. „V celé české pravoslavné církvi je teď řada duchovních, kteří ani neovládají češtinu, věnují se vlastnímu podnikání a Čechy svým chováním odpuzují. Kdyby mi půjčil Jarda hokejku, vypráskal bych tyhle takzvané kněze z naší české církve! Za biskupa Gorazda česká pravoslavná církev hrdinně pomáhala parašutistům a stále ji tvoří obětaví, stateční křesťané. “ dodává.

Několika dalším vynikajacím duchovním , co předtím v zdejším chrámu sloužili společně s o. Dorotejem, arcibiskup Michal nepožehnal, čili zakázal účast na bohoslužbách, a nejen tady, v celé Praze. Dalším zkušeným kněžím v Česku uděluje důtky, tresty, hrozí propuštěním. Došlo to tak daleko, že zoufalí kněží založili odborovou organizaci. Pravoslavná církev totiž jako jediná z velkých tradičních církví u nás, nemá služební řád, a kněze zaměstnává podle zákoníku práce. „Odborově se zorganizovali“ právě ti nejvzdělanější a nejoblíbenější kněží. Je smutné, že otcovskou podporu nemohou očekávat od svého arcibiskupa. Podle názoru mnoha věřících arcibiskup Michal krizi české církve jen prohlubuje. Obklopil se bývalými Kryštofovými spolupracovníky, žehná neústavnímu postupu a se skupinkou vyvolených prosazuje jakési podivné, vlastní samoděržaví. Propustil ředitele eparchie a půl roku bránil v činnosti výkonnému orgánu: eparchiální radě. Na 27. února 2016 svolal sice do chrámu sv. Kateřiny v Praze eparchiální sněm, ale i ten provází řada pochybností. Na jeho programu se měla podílet stávající eparchiální rada, tu však arcibiskup ignoruje. Už teď budí podezření, proč se náhle musí volit noví delegáti, jsou přijímáni opět další kněží ze zahraničí, kteří budou z vděčnosti hlasovat, jak se po nich žádá, a proč je legitimním delegátům právo účasti odpíráno.

Režisérka a producentka Svatava Maria Kabošová měla být jedním z delegátů, na letním shromáždění církevní obce chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice svou vůli písemně potvrdilo 301 oprávněných voličů. Nyní stačilo 28 hlasujících. Arcibiskupa Michala o všem informovala v otevřeném dopise, kde mimo jiné napsala: Nikdy v minulosti se nestalo, aby arcibiskup nepožehnal duchovním sloužit v Praze a vědomě tak zamezoval věřícím seniorům, nemocným, kteří nemohou nikam dojíždět, aby se nemohli společně zúčastnit svaté liturgie spolu se svými duchovními otci, kteří je křtili v Praze! Což opravdu máte tak zatvrzelé srdce, že necítí, jak tím ubližujete?

Drahý vladyko, vy jste arcipastýřem – a Vy jednou budete muset nést zodpovědnost za to, jak jste pečoval o Vám Bohem svěřené stádo. Měl byste vědět, že nasloucháte rádcům a obklopil jste se takovými lidmi, že výsledkem Vaší pastýřské péče jsou zatím slzy a pláč u stovek věřících, znechucení a bolest v srdci za způsobené křivdy a nespravedlivost. A kde je Láska? Kde je Kristus?

Celý dopis a další podrobnosti si můžete přečíst ZDE. Pravoslavní Češi však neztrácejí víru ani naději. Martin Dohnal to vyjádřil v zkratce slovy jeho oblíbeného teologa Sergeje Nikolajeviče Bulgakova :„I sebetrapnější empirická podoba církve, nemůže popřít její mystickou podstatu.“

Zdroj: www.parlamentnilisty.cz, 24. 2. 2016

Communiqué Ekumenického patriarchátu ze dne 14. 1. 2016 k situaci v naší Církvi


15.01.2016

Překlad z oficiální tiskové zprávy (komuniké) Ekumenického patriarchátu:

Ekumenický patriarchát

Komuniké

Svatý a Posvátný Synod dále dnes pokračoval ve svém jednání, 14. ledna 2016, vedený Jeho Všesvatostí Ekumenickým Patriarchou Bartolomějem.

Během tohoto zasedání bylo jednomyslně rozhodnuto, v zájmu obnovení jednoty, že Metropolita prešovský Rastislav je uznáván jako Primas Pravoslavné autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, na základě podmínek přijatých jím a jeho podporující skupinou a také těch v opozici:

1) Jeho Vysokopřeosvícenost metropolita (pozn. překladatele zde a všude dále: co se titulu „metropolita“ týče, jedná se o řeckou terminologii) prešovský Rastislav veřejně požádá o odpuštění za nepřístojné a urážlivé výroky, které pronesl rovněž veřejně, proti Ekumenickému Patriarchátu – Matce Církvi Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, od které získala křesťanskou víru, a proti ctihodné osobě Ekumenického Patriarchy a řecky mluvícím Pravoslavným církvím.

2) Obě protiřečící si strany Církve v českých zemích a na Slovensku považují za platný pouze Patriarší a Synodální Tomos vydaný v roce 1998 Ekumenickým Patriarchátem, týkající se vyhlášení a požehnání autokefality této církve (protokol. číslo 1058 ze dne 28. srpna 1998).

3) Bude vytvořena smíšená komise z delegací Ekumenického Patriarchátu a Církve v českých zemích a na Slovensku (za účasti zástupců obou dosud rozdělených skupin), úkolem které bude harmonizace článků její Ústavy s předpisy výše zmíněného Patriaršího a Synodálního Tomosu, vydaného v roce 1998, a implementace do Ústavy Tomosu jakožto zakládající listiny Autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, jakož i obecné přezkoumání Ústavy na základě posvátných kánonů, aby se zabezpečily jednota a normální církevní život v této Církvi.

4) Jeho Vysokopřeosvícenost metropolita olomoucko-brněnský Simeon bude uznáván právoplatně činným a kanonickým metropolitou Církve v českých zemích a na Slovensku, nerušeně vykonávajícím všechna práva v jeho eparchii a v Posvátném Synodu Církve v českých zemích a na Slovensku, která vyplývají z Posvátných kánonů a Ústavy této církve.

5) Na základě oikonomie (pozn. překladatele tj. shovívavosti namísto striktní aplikace posvátných kánonů), bez vytváření kanonického precedentu, budou uznáni jakožto kanoničtí hierarchové Církve v českých zemích a na Slovensku.

a) jeromonach Michal Dandár metropolitou pražským
b) archimandrita Izaiáš Slaninka pomocným biskupem metropolity olomoucko-brněnského, s titulem biskupa šumperského

6) Obě skupiny přijímají povinnost před Bohem a Matkou Církví respektovat a dodržovat výše uvedené bez odchylek, respektovat pozici a službu v Církvi všech duchovních a mnichů patřících do obou zmíněných stran, aniž by podnikly jakékoliv kroky, které by mohly dále narušovat jednotu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a obnovit duchovenstvo a mnichy propuštěné v období trvání konfliktu v jejich předchozích pozicích.

Text omluvného dopisu adresovaného Ekumenickému Patriarchovi, k jehož zveřejnění bylo svoleno Jeho Blaženosti Rastislava v jeho dalším dopise ze dne 21. prosince 2015

---

Arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska
Prešov, 19. října 2015

Vaše Všesvatosti, drahý milovaný spoluslužebníku Svatých Kristových Tajin,

v prvé řadě bych Vás rád srdečně pozdravil a popřál Vám plnost požehnání našeho Pána ve Vaší náročné službě k blahu a jednotě Pravoslavné Církve Kristovy.

Vaše Všesvatosti,
rád bych Vás ujistil, že jsem nikdy nepochyboval o specifické a výjimečné roli, kterou Ekumenický patriarchát a Vy osobně máte ve vnitřním životě naší milované Matky, Pravoslavné Církve Kristovy. Z tohoto důvodu bych Vás rád požádal, abyste uplatnil svou Lásku a otcovskou moudrost a přehlédl prohlášení, která Vám mohla způsobit bolest a urazit Vás a která byla pronesena ve stavu emocionálního rozrušení a odrážela zármutek a bolest nad nepokoji uvnitř naší místní Církve a která nebyla určena širší veřejnosti. Dále bych Vás rád ujistil, že nikdo z našich hierarchů nikdy nechtěl zpochybňovat Vaši autoritu nebo vzájemné dobré vztahy.

Vaše Všesvatosti,
každá lidská rodina trpí čas od času nedorozuměními. Je vždy znakem moudrosti a lásky těch, kteří jsou starší, aby se dívali s porozuměním a odpouštěním na dílčí chyby mladších a méně zkušených, s cílem zachovat jednotu a vzájemnou lásku v rodině. Proto bych Vás rád požádal o vaši blahosklonnost v tomto případě.

Vaše Všesvatosti,
těším se na naše osobní setkání na Synaxis (Setkání) primasů pravoslavných Církví, kde jsme povoláni k dokončení procesu přípravy Svaté a Velké Synody Pravoslavné Církve, která je dlouhý čas očekávána jako projev jednoty a křesťanského svědectví Svaté Pravoslavné Církve současnému světu.

Vaše Všesvatosti,
rád bych Vás požádal, aby tento můj dopis, který je adresován osobně Vám, zůstal tajný, aby nebyl dán prostor jakýmkoliv spekulacím těch, kdo si nepřejí vítezství jednoty a lásky uvnitř Svaté Pravoslavné Církve.
Těším se na naše setkání a společné slavení Eucharistie,

Váš v Kristu a bratrské lásce

+ Rastislav
Arcibiskup prešovský
Metropolita českých zemí a Slovenska
---

V Ekumenickém Patriarchátu, 14. ledna 2016
Od hlavního tajemníka Sekretariátu Posvátného a Svatého Synodu

Zdroj: PRAŽSKÁ EPARCHIE - oficiální stránky pražské eparchie

Jaká je církevní realita na Moravě?

 

Tento příspěvek na Ambon píšu s takovou nechutí, jako málokterý jiný. Dohnala mě k tomu obava, že mlčení v nepravý čas může napomáhat těm, kdo se snaží narušit či zvrátit cestu ke stabilizaci naší církevní lodě zmítané skutečnou bouří lidských vášní. Opírá se do ní vichřice všeho možného zla - ať už páchaného ze špatných úmyslů nebo z nevědomosti. Tato vichřice stále chce pohroužit bárku místní malé pravoslavné církve do temnoty hlubin. Kolik bolesti už to způsobilo, kolik lidí odradilo, před jakým počtem osob tím bylo zdiskreditováno pravoslaví a vše, co zde bylo celá desetiletí budováno, - to se asi nikdy nedozvíme. S takovou námahou a komplikacemi byla hledána cesta k uklidnění, která by byla přijatelná pro většinu církve. A když se touto cestou snažíme ubírat a sbírat rozmetané kameny, a znovu pracně zbudovat, co bylo pobořeno, napravit škody, uvést církevní život opět k normálnímu fungování, tak spustí povyk právě ti lidé, kteří to tu všechno rozbili a z církve nadělali trosky. Tak to je tedy důvod, proč jsem sedl, abych napsal něco na okraj jakéhosi poselství k synodu, které prý mělo před 10 dny vzejít ze shromáždění na Hoře sv. Klimenta. Panují sice pochybnosti, zda se tam vůbec nějaké sešlo, ale buď jak buď, skrývající se organizátoři zplodili podivuhodnou petici, kterou uveřejnili na svém anonymním webu. 

Zdá se mi, že v tom jejich textu mnoho věcí neodpovídá realitě. Připadá mi to jako dopis z virtuálního světa. V textu petice nacházím tolik nepravdivých či překroucených tezí, že je nad moje síly (a nad zřejmě i nad síly případných čtenářů) rozvíjet polemiku s kompletním zněním petice. Proto jsem si vybral jen pár tvrzení autorů textu a na jejich vyvrácení bych rád demonstroval, že myšlení těchto lidí se pohybuje ve světě klamu a sebeklamu. 

Číst dál...

Volba vladyky Rastislava je zcela neplatná tzn. nikdy metropolitou nebyl !!!

Číslo protokolární: 836

Určeno Ústřednímu sekretariátu Svaté pravoslavné autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, v Praze.

Na ctihodný pokyn Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy Bartoloměje a v souladu s jednomyslným rozhodnutím Posvátného Synodu vás tímto informujeme, a skrze Vás také Církev v českých zemích a na Slovensku, že v návaznosti na spolupráci mezi Jeho Všesvatostí, našim Patriarchou, a na jedné straně Synodální komisí pro mezipravoslavné záležitosti a na druhé straně oficiální Delegací Církve v českých zemích a na Slovensku, pod vedením jeho Přeosvícenosti, Metropolity Juraje michalovského (pozn. „metropolita“ je doslovný překlad, v terminologii Ekumenického Patriarchátu jsou všichni naši eparchiální biskupové metropolité), jež se udála v rámci jejich návštěvy ve Svatém centru (Ekumenickém Patriarchátu, pozn. dále jen „EP“).
2. března 2015, Ekumenický patriarcha očekával až do dnešního dne předložení (písemného návrhu) ve dvou dosud nedořešených záležitostech, konkrétně, a sice za prvé: ve věci sblížení Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku s požadavky Patriaršího Synodální Tomosu z roku 1998 ve smyslu prohlášení její kanonické autokefality; a za druhé ve věci (podání) žádosti o sdělení názoru Ekumenického patriarchátu na ustanovení archim. Izaiáše na post vikárního biskupa metropolity Simeona olomoucko-brněnského.

Od té doby, ačkoli uběhla doba téměř šesti měsíců, nedošlo k žádné komunikaci z vaší strany směrem k úřadům Matky Církve. Naopak, v důsledku vícera nedávných a nekanonických aktivit a činů, jakými byly: ustanovení jerom. Michaela Nardara (pozn. mělo by jít o Dandára) arcibiskupem pražským, jakož i přesun odstoupivšího bývalého „arcibiskupa pražského Jáchyma na post vikárního biskupa Jeho Přeosvícenosti metropolity Rastislava prešovského (pozn. „metropolita“ zde – tj. dle terminologie EP – má význam jiný, než v PCČZS, jde o eprachiálního biskupa), se celá věc poměrně značně zkomplikovala, takže neponechala Matce Církvi žádnou možnost k vyřešení tohoto stavu v rámci (církevní) shovívavosti (ikonomie).

A zatímco ctihodný Primas Prvního trůnu Církve Konstantinopolské s trpělivostí očekával z vaší strany příslušné předložení (pozn. písemných návrhů a žádostí v duchu prvního odstavce.) v souladu s tím, co bylo dohodnuto, a také proto, aby bylo možno vyřešit nastanuvší záležitost v mezích shovívavosti (ikonomie), dostalo se k pozornosti Ekumenického patriarchátu, že osoba mezi těmi, kteří jsou především zodpovědní za nastanuvší anomálii, Jeho Přeosvícenost Metropolita Rastislav prešovský, místo toho, aby si uvědomil svoji chybu a hledal způsoby její nápravy, naopak pokračoval ve smyslu vynesení neakceptovatelných výroků, které byly extrémně urážlivé, irelevantní a dokonce nepřátelské vůči Matce Církvi Konstantinopolské, která přinesla Světlo svatého Evangelia do jeho země. Tyto výroky postrádaly jakýkoli smysl moudrosti a pokory, a byly pouze zacíleny ze strany Jeho Přeosvícenosti za účelem přesvědčení těch (pozn. osob, lidí) neznalých (co se týče kanoničnosti této věci) o správnosti jeho vlastních názorů a jednání.

Bohužel, pozice a výroky Jeho Přeosvícenosti Metropolity Rastislava proti nejsvětější instituci Ekumenického patriarchtáu a jeho ctihodnému Primasovi, Jeho Všesvatosti Ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi, způsobily značný zármutek a pocit zmaru, zejména proto, že byly publikovány skrze internet a že byly formálně oznámeny Ekumenickému patriarchátu.

Ve světle těchto událostí Jeho Všesvatost Ekumenický patriarcha Bartoloměj a jeho Svatý Synod, poté, co ještě jednou zhodnotil celou věc ve své hloubce a šířce, předně odsuzuje toto neadekvátní, nekanonické a neakceptovatelné chování, jakož i výroky ze strany Metropolity Rastislava, které v žádném případě neodrážejí skutečnost ani pravdu, a uráží nejen instituci Konstantinopolské církve, která se ukázala být prospěšnou pro Pravoslaví jako celek, ale (uráží) také samu pospolitost, řád a tradici Pravoslavné církve tím, že do této urážky zahrnuje ctihodnou osobu Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy, který je cele pohlcen svou službou pro (blaho) Pravoslaví celosvětově, jak je ze všech stran (všeobecně) uznáváno. Přesněji řečeno, protože jak Patriarcha, tak i Synod nejsou v souladu s tím s to uznat nekanonické kroky, které následovaly od odstoupení Jeho Blaženosti Kryštofa až do dnešního dne, (společně) usoudili a jednomyslně rozhodli, rovněž následně po vydaných prohlášeních Metropolity Rastislava, že zde není žádný prostor ani žádná možnost pro smír vůči tomu, co se událo.

A proto jsou nyní výše zmíněné události tímto dávány na vědomí, zatímco je oznámeno svatým místním pravoslavným Církvím, že Ekumenický patriarchát nemůže déle zastávat církevní shovívavost (ikonomii) při řešení záležitostí přihodivších se v Církvi v českých zemích a na Slovensku s ohledem na volbu jeho Primase; a proto naléhavě požaduje po Posvátném synodu a shromáždění duchovních a laiků spojené Pravoslavné autokefální Církve v českých zemích a na Slovensku, jsoucích si vědomi zkázy, k níž je vedeno kormidlo jejich místní Církve, aby přehodnotili celou věc ve světle anulování (zrušení platnosti) – jako nikdy neproběhnuvší nekanonické a všepravoslavně neuznané – volby výše řečeného Metropolity Rostislava na post Primase této Církve a přistoupili k volbě nového Primase v souladu s nařízeními Patriaršího Tomosu z roku 1998 a existující Ústavou Církve v českých zemích a na Slovensku.

Zůstávám s otcovskou láskou v Pánu a dávám na vědomí toto Rozhodnutí Ekumenického patriarchátu Vám a skrze Vás pro informaci všem hierarchům, jakož i Ústřednímu shromáždění duchovních a laiků Církve v českých zemích a na Slovensku.

V Ekumenickém patriarchátu dne 26. srpna 2015.

Archimandrita Bartoloměj Samaras

Vrchní sekretář

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Středobodem všeho je kauza vladyky Rastislava. Ve zkratce, EP píše, že volba vladyky Rastislava byla nekanonická, neplatná a že nikdy nebude uznána, mimo jiné i díky lživým výrokům vladyky Rastislava na adresu EP a sesterských Církví, kterými tento hierarcha prokázal naprosto nulovou moudrost a pokoru. Jeho „volba“ je neplatná ex tunc, tj. nikdy metropolitou (primasem PCČZS) nebyl. Tedy je potřeba provést volbu novou… a dovolím si říci, že si nejsem jistý, zda by tento „duchovní kádr“ (tj. vl. Rastislav) měl dostat šanci kandidovat, nejdůstojnější by byla jeho včasná abdikace z prešovské katedry.

Dále je tu zmínka o vladykovi Michalovi (byť s brutálně zkomoleným příjmením), u kterého nikterak není zpochybňováno jeho zvolení, ovšem jeho intronizace ano, a to vzhledem k tomu, že ji prováděl lžisynod, tj. vladykové Rastislav, Juraj a Jáchym, a to bez metropolitního správce vladyky Simeona, a EP je považována tedy za nekanonickou. Zde bych si dovolil podotknout, že vzhledem k tomu, že chirotonii vladyky Michala prováděli dva nepochybně kanoničtí biskupové, její platnost by byla fakticky nesmírně těžko zpochybnitelná, resp. kvůli přítomnosti vl. Rastislava, Juraje a Jáchyma ji lze považovat za ne zcela kanonickou (tj. kvůli třem zmíněným lžisynodálním elementům), ale to ani trochu neznamená neplatnost, to EP v žádném případě nikdy neřekl a sotva řekne. Kanonicita a platnost nejsou synonyma, nekanonické věci lze ku prospěchu Církve řešit oikonomicky a tím se vše stane řádným od počátku (ex tunc – odpočátku), neplatné musí být provedeny znovu a budou platné ex nunc (od nynějška). Pochopitelně, oikonomie vyžaduje výrazné a neodkladné přičinění osoby, které se to týká, tj. zejména (je-li to prakticky možné) jaksi o správný přístup dle kanonického řádu, tedy o volbu správné cesty (přestože opožděnou).

Pak EP odkazuje na březnová jednání na Fanaru, kdy EP ještě uvažoval o oikonomickém řešení. Na tomto shledání vladyka Juraj zpochybňoval ustanovení vladyky Izaiáše a EP na to odpověděl šokovaně, jelikož sám žádné důvody pro takové závěry neshledal, avšak dodal, že veškeré námitky, jsou-li podložené, musí vladyka Juraj předložit písemně a EP je pak posoudí. Což vladyka Juraj slíbil, ale ani během 6 měsíců neudělal. Totéž platí pro vtělení Tomosu o autokefalitě do Ústavy, na kterém se obě delegace dohodly, že to bude provedeno v co nejkratší době a vladyka Juraj to slíbil, ovšem opět (stejně jako předchozí) nesplnil.

A nyní pár poznámek k té hromadě lží od „Kolektívu agentúry Pravoslávny spravodaj“ ve slovenském jazyce, které byly rozeslány dnes emailem po PCČZS a text můžete najít nahoře v tomto článku (kurzivou).

EP neříká, že přímo svěcení vladyky Michala je neplatné a nikdy nebude uznáno, mluví o nekanoničnosti, zřejmě především s ohledem na aspekt sborovosti a jednoty v pravdě, jelikož svěcení a intronizace byly bez účasti a požehnání vladyky Simeona (metropolitního správce) a především kroky biskupů lžisynodu Rastislava, Jáchyma a Juraje jsou EP od 1.4.2014 považovány za nekanonické. To znamená, že EP může chirotonii a intronizaci řešit shovívavostí (zrovna jako je tomu v Tomosu). A už vůbec EP nic neříká o postřihu vladyky Michala, který ve skutečnosti proběhl po rozvodu podepsaném tehdejším primasem naší Církve vladykou Nikolajem, což je doložitelné a zmíněné tvrzení ve slovenštině je jen trapnou pomluvou. Samozřejmě, má-li někdo důvodné pochyby o něčem, pak může řádnými prostředky iniciovat přezkum, ale to bych si dovolil pisatele upozornit na to, že by bylo daleko více namístě přezkoumat jednu starší žádost adresovanou naší Církvi z monastýru v Řecku, přesněji řečeno – žádost o kanonický soud kvůli skandálu, který tam kdysi způsobil jeden náš klerik, tento skandál se vepsal do dějin pravoslavné monastýrské avantgardy jako „Případ červených trenek“; spolu s tím není od věci přezkoumat jistý koupený diplom, že…

EP vskutku říká, že volba vladyky Rastislava je zcela neplatná (nulitní), tj. nikdy metropolitou nebyl a nebude uznán primasem PCČZS. O vladykovi Izaiášovi se píše jen to, že vl. Juraj zpochybňoval jeho ustanovení, avšak nepředložil jediný důkaz pro svá tvrzení, tedy EP sám nic rozhodně neinicioval (na rozdíl od kauzy vl. Rastislava), nic nežádá a o žádné vysvětlení ohledně vl. Izaiáše nestojí, podle EP vše bylo v pořádku, což vskutku bylo.

EP nežádá revokaci žádných voleb, „volbu“ vl. Rastislava přímo prohlásil za odpočátku a provždy neplatnou a volbu vladyky Michala ani jeho kanonickou způsobilost EP nikterak nezpochybňuje, pisatel ve slovenštině opět lže.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Estébácký udavač J. Šuvarský (krycí jméno Aspirant) ztratil veškerou soudnost

Estébácký udavač Šuvarský

Svět se zbláznil – o. Aspirant káže o svobodě, demokracii, slušnosti a svědomí

Na facebookové stránce jednoho z nadšených přívrženců vladyky Jáchyma jsem našel videonahrávku z dnešního kázání o. Aspiranta v katedrálním chrámu v Praze, u příležitosti svátku svatého mučedníka Gorazda II. Níže je přepis této videonahrávky s kázáním.

„A jak jsme se radovali, že přichází nová svoboda – v osmdesátém devátém roce. Přichází svoboda, přichází demokracie. Ale neuvědomili jsme si, že svoboda a demokracie mají určité limity. Že svoboda a demokracie je pro slušné lidi. A ne, že svoboda demokracie znamená, že budeme překračovat všechna pravidla slušnosti, pravidla církevní, pravidla ústavní, a nejenom to, ale pošlapání Desatera Božích přikázání. A toto všechno se u nás děje. Já jsem rád, že jste přišli do katedrálního chrámu. Říkám vám to jenom proto, abyste se zamysleli nad osudem naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. A věřím, že biskup Gorazd, který za nás oroduje u Pána Boha, a, věřte mi, že Pán Bůh všechno vidí a slyší a dívá se do svědomí lidí. Jestli svědomí lidí existuje. Protože také je krásný výraz, ne v naší teologii, ale je výraz „spáleného svědomí“. A když má člověk spálené svědomí – necítí nic… chodí, usmívá se, chodí do chrámu, přijímá…
Takže bych byl rád, aby vladyka mučedník Gorazd byl s vámi, aby vás doprovázel, aby vás chránil, a aby tato Církev nepřišla vniveč a ve zkázu.“

Dlouholetý STB placený udavač, člověk bez svědomí (když popisuje spálené svědomí – člověka formálně s duší, ale prakticky bez ní, tak dobře ví, o čem mluví, lépe než kdokoli jiný). Mnoho zničených životů slušných lidí, mnoho podivných finančních toků… Ví, o čem mluví, byť to říká poněkud „modifikovaně“ (tj. přesně naopak).

Ano, je dost možné, že si v osmdesátém devátém skutečně myslel, že svoboda a demokracie budou jen pro slušné, ovšem samozřejmě se tomu neradoval, ale naopak se bál (mimo jiné i toho, že by mohl skončit v nepěkném zařízení). Avšak brzy zjistil, že tomu tak není, že demokracie a svoboda budou nejen pro slušné, ale i pro každého hajzla, a tak ho strach opustil a on se skutečně – jak sám říká – začal radovat. Radovat, protože zjistil, že i hajzlové se za demokracie mohou mít skvěle, protože – s trochou snahy – mohou parazitovat na svobodě.

Zjistil, že může demokracii beztrestně brutálně znásilňovat a podrobit si veškerá pravidla i lidi – udělat si z nich své loutky, včetně biskupů. A tak bez slitování přejel každého slušného člověka, který mu stál v cestě… a přes 20 let tuto eparchii de facto sám řídil, říkalo se mu „patriarcha pražský“. Řídil všechno – personálie, majetek, finance. Zaměstnával ryze dle svého výběru (ovšem jenom ty nejlepší, samozřejmě, v žádném případě ne své příbuzné a známé, že…). Oddaně „ctil“ památku vladyky Gorazda, a to především tím, že prosadil zřízení památníku, příjmy z kterého tečou kampak asi?… Ale to je přeci v pořádku, koneckonců pro o. Aspiranta je sv. Gorazd jenom záminkou, pro Aspiranta je to ve skutečnosti jeho – tj. Aspirantův – svátek… a sv. Gorazd je pouze jakýmsi „chudým příbuzným“ – jen pro okrasu.

Jeden příklad za všechny: ikona sv. Gorazda byla v rohu, bez jediné květiny.

Nejvíce se bojí pořádku a zákonnosti, bojí se toho, co v tomto kázání pokrytecky hájí. Bojí se biskupa silného duchem, který bude ctít posvátné kánony a vést tuto Církev způsobem tradičním pro Pravoslavnou Církev. Bojí se biskupa, který se nebude bát jeho, nebude jeho loutkou a nebude s ním – Aspirantem – chtít „kšeftovat“. Protože takový biskup bude světlem, které osvítí Aspirantovu tmu a odkryje ho ve vší jeho „kráse“. V Církvi, kterou by spravoval takový biskup, by pro Aspiranta nebylo místo.

Hroutí se mu systém, který vytvořil a který ho živil dlouhé dekády. Proto bije na poplach, panikaří, ječí a neuroticky zmateně blábolí. Zkouší všelijak intrikovat, ale marně. Lže celý svůj život tolik, že svým lžím snad již brzy sám uvěří. Ale vše je marné, neboť to vypadá, že pomalu ale jistě přichází konec aspirantů v Čechách, a s tím i nový začátek, nová naděje pro tuto Církev. Amen.

P.S.: Říkám si, co by udělal sv. mučedník Gorazd, kdyby byl tady s námi na zemi. Vladyka byl znám jako člověk upřímný a rázný… nejspíš by si vzal svou biskupskou hůl a vypráskal Aspiranta z chrámu a z této Církve, i s celou jeho svitou, jakož i sektu vl. Jáchyma.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Arcibiskup Michal vyslovil nedůvěru členům Eparchiální rady

Oznámení duchovním a věřícím Pražské pravoslavné eparchie

V Praze dne 1 . 9. 2015

OZNÁMENÍ

Oznamuji všem duchovním a věřícím Pražské pravoslavné eparchie, že jsem na zasedání Eparchiální rady dne 1. 9. 2015 v souladu s posvátnými kánony odvolal, ve smyslu prováděcích předpisů k čl. 5 odstavce 2 Ústavy pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, prot. Davida Dudáše z funkce ředitele Úřadu eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie.

Dočasně jsem vedením Úřadu eparchiální rady pověřil mitr. prot. Mgr. Jana Nováka, který má mimo jiné za úkol zorganizovat, s mým požehnáním, vypsání řádného výběrového řízení na ředitele Úřadu eparchiální rady.

Dále jsem na zasedání vyjádřil členům Eparchiální rady svou nedůvěru.

Na 3. října tohoto roku se chystám svolat Eparchiální shromáždění, kde se budou řešit aktuální otázky naší Eparchie.
s arcipastýřským požehnáním

+ Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
eparchiální biskup

Tragikomický facebook naší Církve

Již nějakou dobu mi vrtá hlavou, jak je možné, že facebooková stránka Pravoslavné církve v českých zemích (tj. české části Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku) Facebook PCČZ je plná fotoreportáží z cest lžimetropolity Rastislava po slovenském venkově a vlastně do značné míry kopíruje obsah osobní stránky vl. Jáchyma, zato tam nenajdete nic o vladykovi Michalovi, dokonce ani jeho pastýřský list?

Odpovím si sám… Tuto stránku totiž spravuje guru „misijního mediálního prostoru“ – známý svými „live“ foto-výlevy (zvláště ze zahraničí) a kostrbatými překlady úryvků výroků známých osobností pravoslaví (často světců), doplněných obrázky – ztracený vikář hodonínský vl. Jáchym. A odmítá ji předat.

Mám další dotaz. Jak dlouho bude vladyka Michal tolerovat tohoto lháře, vyžírku a rozvraceče Církve? Člověka, který údajně většinu času tráví šířením lží, pomluv a intrikánskými pokusy o spiknutí proti vladykovi Michalovi a vladykovi Simeonovi, zkrátka dělá vše možné i nemožné, aby naši Církev rozeštval a ovládl ji.

P.S.: Lžimetropolita si patrně vskutku buduje svou vlastní nepravoslavnou církev. Zesnutí Přesvaté Bohorodičky tento rok slavil 23.8., ne 15. (nový kalendář) ani 28. (starý). Asi je v tom něco geniálního, to by ti fašisti a heretici (jak říká vl. Rastislav pravoslavným Řekům) nepochopili. Ale nejen oni, to by nepochopil nikdo, možná leda vl. Jáchym. Zesnutí 23.8.

Heretik tady opravdu někdo bude, ale Řekové to nejsou. Svět se zbláznil, tedy ten svět, ve kterém žijí vl. Rastislav, Jáchym a Juraj.

Komentáře:

Srpen 24, 2015 (6:28 pm)

…to je nehodný mnich Jáchym, žádný ztracený vikář hodonínský a nebo arcibiskup berounský on to moc dobře ví, že není nic, je to nula a tak dělá aspoň potíže, aby se o něm vědělo a mluvilo a jemu jedno že škodí lidem a celé církvi a hlavně těm svým zastáncům a stoupencům ti jednoho dne prohlédnou a budou se bát posledního soudu. Řešení je snadné – žádná práce žádný plat…

Srpen 24, 2015 (7:22 pm)

Udeřil jste hřebíček na hlavičku!
Při poslední kandidatuře zde někdo sliboval, že odstoupí, jenomže, on odstoupil pouze do pozadí.
Vikární vladyko Jáchyme, nerozvracejte více církev! Odstupte ze svého virtuálního biskupství! Nechte vladyku Michala a vladyku Simeona konat svou práci. Žádné berounské biskupství není! Je to jenom vaše virtuální biskupství. Ještě jednou prosím odstupte, nerozvracejte prosím již více církve! Copak nechte být spasený? Jak se z toho všeho bude zpovídat?

Srpen 24, 2015 (7:55 pm)

Jáchym přece není ani vikární a doufám, že nebude ani duchovni…


Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Jerej Serafim Tomeček: „Vladyka Simeon je ďábel“

Novinky z „misijního mediálního prostoru“. Jerej Serafim Tomeček: „Vladyka Simeon je ďábel“

Jak vidíte, poslušnosti a úctě ke svému eparchiálnímu arcipastýři (a v případě jereje Serafima zároveň i svému světiteli) se dnes říká „pakt s ďáblem“. Jaký duch tedy podle logiky jereje Serafima sestoupil na něj samotného, když ho vladyka Simeon kdysi světil? Dle logiky tohoto vyjádření jereje Serafima to nemohl být Duch Svatý.

Komentáře:

Srpen 23, 2015 (6:35 am)

Obdivuji nekonečnou trpělivost a otcovskou lásku, kterou projevují vladykové Simeon a Michal ke členům Jáchymovy sekty. Tomeček a další bijci za „pravdu“ mají být rádi, že za to, co provádí ještě nebyli laicizováni a vyloučeni z církevného obecenství. Důvodů by k tomu bylo víc než dost!

Srpen 23, 2015 (1:27 pm)

…musí být laicizováni, včetně Jáchyma jinak klid a mír v této církvi nebude!

Srpen 23, 2015 (7:54 pm)

Ano, nezřekl se posvátné synody? Nebo neposlech posvátnou synodu a nevzpomínal vladyku Simeona, tak jak se posvátná Synoda usnesla?
Získal věčné. On je mrtvý? On už je spasený? Zajímavé.
A co se týká paktu s ďáblem, tak ten bohužel podepsal, když se postavil na stranu sekty Jáchymovsko-serafimovskou proti vladykovi Kryštofovi. V církvi nebude nikdy klid, dokud nebudou tito dva laicizováni.
Toto je vrchol bývalého studenta teologie, který mimochodem staví synod na úroveň papežského primátu v církvi. Jak sám říká: „Toto je papismus!“
Jak mohl vůbec vystudovat? Hercem byl a hercem zůstal. Jinak, podle kánonů se herec nesmí stát knězem.

Srpen 24, 2015 (6:05 am)

Mě by jenom zajímalo, kde soudruzi z Hodonína a okolí udělali chybu…Že musí „trpět pro pravdu“.
Laicizace sice pomůže, ale Jáchymova sekta bude lidi blbnout dál, třeba se „vladyka“ prohlásí za patriarchu jako Eliáš, všechny pošle do anathemy a bude si žít dál své představy o „církvi a svatosti“. A až se začne měřit podle kanonického práva v obou našich eparchiích, to bude najednou „mučedníků“.

Srpen 24, 2015 (10:47 am)

To jsou samí stejní ztroskotanci a zoufalci co se jinak v životě neuživí s vírou a křesťanstvím to nemá nic společného to už přece napovídá jejich chování a postoje. Člověk, který byl ve víře vychován svými rodiči a prarodiči se v jejich sektě neuchytí necítí se v jejich společnosti dobře všechno v jejich společenství jde opravdu do „neznáma“ a jednou všichni skončí v ústavech choromyslných…čím dřív si to na Slovensku uvědomí co se v českých zemích děje a kdo to způsobuje a přestanou ten nenormální stav podporovat, tím dřív se církev uzdraví.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Pravoslavní řídí církev z Rokycan

Fotografie: Jana Šustová, romove.radio.cz

Rokycansko - David Dudáš se stal druhým mužem celé diecéze

Rokycany se staly místem, odkud je de facto spravovaná pravoslavná církev u nás. Kněz rokycanské farnosti David Dudáš byl jmenovaný ředitelem Úřadu eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie, tedy vlastně arcibiskupství. Čas teď tráví střídavě mezi Prahou a Rokycany.

„I když mé zvolení do funkce, čímž jsem se stal nejvyšším úředníkem v diecézi,...

Zdroj: Deník 25.6.2015

Ředitel úřadu eparchiální rady – David Dudáš

– národnost: romská
– vyznání: dříve římskokatolické, pak pravoslavné
– vzdělání: zvláštní škola, základní škola, duchovní učiliště v Rumunsku (SŠ bez maturity)
– zaměstnání: po návratu z Rumunska – kněz a tajemník pro romské záležitosti v PPE, posledních pár měsíců rovněž nejvýše postavený úředník PPE – ředitel úřadu

Zdroj: Krizevcirkvi

Vladykové Rastislav a Jáchym zostudili naši autokefální církev před celým světem

Vladykové Rastislav a Jáchym naši autokefální církev zostudili svými arogantními heretickými a ignorantskými názory před celým světem a ukázali se jako pyšní heretičtí rozkolníci.

„Metropolita“ Rastislav hrdě prohlašuje: Konstantinopolský patriarchát jsou zakomplexovaní fašisti a slovo „Fanariot“ je nadávka
https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/06/05/metropolita-rastislav-hrde-prohlasuje-konstantinopolsky-patriarchat-jsou-zakomplexovani-fasisti/

Ostudné „myšlenky“ vl. Rastislava a Jáchyma jsou hlavní zprávou na romfea.gr
http://www.romfea.gr/epikairotita-xronika/1155-bomba-apo-ton-arxiepiskopo-tsexias-stin-enotita-ton-orthodojon

Prohlášení vladyků Simeona a Izaiáše ke skandálním nahrávkám

Arcibiskup olomoucko-brněnský Simeona – eparchiální biskup OBE a biskup šumperský Izaiáš – vikární biskup OBE se vyjádřili k nahrávkám, na kterých vl. Rastislav a Jáchym sprostě útočí na sesterské Církve a podrývají jednotu pravoslavného světa.

Vyjádření k nedávno zveřejněným videonahrávkám z duchovenské konference konané ve Vilémově v r. 2014, kde zazněly politováníhodné projevy vladyků Rostislava a Jáchyma:

http://www.ob-eparchie.cz/2015/06/09/prohlaseni-moravskych-biskupu-k-nahravkam-s-vyroky-vladyku-rostislava-a-jachyma/

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Věřící a duchovní podporují konání arcibiskupů Michala a Simeona, kteří sjednocují církev a odsuzují ostudné osobní ambice Juraje, Jáchyma, Rostislava a jejich několika přisluhovačů

vladykove

Příběh jednoho šílenství aneb když lidé pohrdají Duchem Svatým

Smířit či nesmířit, toť otázka.

Podle posledních zpráv biskupové Juraj, Rastislav a bývalý člen posvátného synodu – bývalý biskup hodonínský Jáchym – na ni mají odpověď. A ta zní: nesmířit, naopak – zastrašit, převálcovat a zadupat do země!

Jak jsem před 2 týdny informoval, arcibiskup pražský a českých zemí vladyka Michal písemně deklaroval, že plně uznává eparchiálního biskupa OBE vladyku Simeona a jeho vikárního biskupa šumperského vladyku Izaiáše jako legitimní biskupy v uvedené biskupské službě(jakož tedy i ve smyslu Ústavy) .
https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/05/05/hledani-ztracene-jednoty-aneb-svetlo-na-konci-tunelu/

To, co potěšilo každého člena naší Církve, který touží po její jednotě, naopak to zjevně nikterak nepotěšilo vl. Rastislava, Jáchyma a Juraje, jakož i patriarchu prešovského o. M.Š., pseudokatakombního pseudosprávce Klokočku a pár dalších lidí (z nichž se řada – s prominutím – vecpala do okolí vladyky Michala).

28.5.2015 je příští zasedání synodu… a místo moravských biskupů je na něj pozván „správce“ Klokočka. Krom toho je zván vl. Kryštof, kterého si vl. Juraj, Rastislav (který už konečně přešil na mantii – kterou vl. Kryštofovi před 2 roky sebral poté co ho de facto přinutil k abdikaci – písmenko „X“ na „P“) a Jáchym pozvali na kobereček za to, že si „dovolil“ pomodlit v Řecku. Krom toho to zmínění biskupové evidentně chtějí vytmavit vladykovi Michalovi za to, že si „dovolil“ otevřeně uznat moravské biskupy (kteří pro vl. Rastislava, Jáchyma a Juraje to jsou jen „bývalý arcibiskup OBE Simeon“ a „suspendovaný igumen Izaiáš“).

Co k tomu říci? Máme tu 3 lidi (vl. Rastislava, Juraje a Jáchym), pro které je pravdou jen to, co tvrdí oni (a „důkazem“ pravdivosti jsou podle nich jejich funkce) a kteří chtějí rozdrtit další 2 (vl. Simeona a Izaiáše) – ať již přímo či prostřednictvím intrik. A pak je tu vladyka Michal, který dělá první-poslední pro to, aby se naše církev sjednotila, a to i přesto, že lidé, kteří se infiltrovali do jeho okolí, mu v tom ze všech sil brání (ačkoli by mu měli naopak pomáhat).

Vladyka Jáchym zase údajně šíří „informaci“, že vladyka Michal nemá v PPE podporu a většina je proti němu (vl. Jáchym podobně před 2 roky zbytku synodu tvrdil, že vl. Simeon je smrtelně nemocen a umírá, což kolegy docela potěšilo, ale jak uplynulo pár měsíců, tak jim došlo, že to asi nebude úplně seriózní informace a na smrt čekali poněkud zbytečně…)… Vl. Jáchym lže jako když tiskne (mimochodem, v případě slovenských eparchií to naopak pravda je, tam místní biskupové podporu nemají).
Vladyka Michal byl zvolen před 6 měsíci, před 2 měsíci byl vysvěcen. Jako volený/zvolený kandidát vzbuzoval u některých lidí nedůvěru, u některých to spočívalo v tom, že ho nikterak neznali (z nichž první jsem já…), pár jiných zase chtělo vladyku Jáchyma. Na druhou stranu, mezi těmi, kdo se o zvolení vladyky Michala zasazovali, byli i ti, kteří tak činili nikoliv z úcty k němu a víry v to, že bude dobrým biskupem, ale právě naopak – dělali to proto, že si mysleli, že ho budou moci ovládat, on jim bude dělat panáka a oni na něm budou parazitovat – proto se o zvolení vladyky zasazovali snad nejhorlivěji (a teď smutní, že vladyka nechce být jejich loutkou). Tyto lidi nemusím jmenovat, většina ví, o koho se jedná. Pravdou ale je, že vladyka Michal za 2 měsíce dokázal, že je člověk, který: 1) má znalost a úctu k pravoslavné tradici a chápe, jakou hodnotu má jednota v pravdě, 2) má úctu k lidem a záleží mu na lidech, 3) rád slouží a co nejvíce se modlí, 4) je to hodný a slušný člověk, kterému nejde o obálky nacpané tisícovkami (právě naopak!), 5) je to člověk zásadový, pro kterého pravda není jen relativním shlukem písmen.

A proto vladyku Michala dnes v PPE a OBE podporují prakticky všichni – i ti, kteří mu dříve nevěřili a obávali se toho, co bude jako biskup činit (zejména toho, že by se mohl stát vydíratelnou loutkou vladyků Rastislava, Juraje a Jáchyma), tito ho dnes podporují. Podporují, protože mu věří. Jedním z nich jsem já. Za vladyku Michala mluví jeho činy, jeho život. Jsem přesvědčen, že člověk, kterému záleží na jednotě naší církve – musí dnes stát za vladykou Michalem a být mu nápomocen. A jsem rovněž přesvědčen, že vladyka Michal se ještě více zasadí o to, aby naše církev žila a fungovala řádně, obzvláště pokud se obklopí lidmi, kterým záleží na církvi a budou vladyku Michala podporovat, nikoliv neschopnými oportunisty, kteří na církvi léta parazitují a chtějí dál (a víc) parazitovat.

Církev na území ČR je teď tak jednotná, jak nebyla dlouhá léta (a tím nemyslím jen poslední 2 roky). Je to především zásluha vladyky Michala a jeho postoje. Ale vladyka Michal to nebere jako svou zásluhu, on prostě jen dělá to, co považuje za správné. Takové je pravoslaví – co je pro jednoho málo, ve skutečnosti je hrozně moc.

Co říci k vladykům Rastislavovi, Jurajovi a Jáchymovi? Dva z nich nemají bohoslovecké vzdělání. Dva z nich jsou konvertité, což samozřejmě není samo o sobě „handicap“, jenže tito 2 konkrétní – soudě dle jejich skutků a logiky uvažování – evidentně dodnes nenašli cestu k pravoslaví, leda tak k vlastnímu „pravoslaví“ (obdobné ostatně platí pro jejich třetího „kolegu“ – pravoslavného od dětství). A všichni tři povyšují své názory a své touhy nad pravdu a blaho Církve. Pro ně jsou podstatné jen vlastní zájmy, každý nesouhlasný je pro ně nepřítel a lhář (mimo jiné většina sesterských církví). Tito lidé se nejdříve snažili zbavit svého světícího biskupa vladyky Kryštofa, to se jim vlastně podařilo. Pak se snažili zbavit vladyky Simeona, což se jim na čas podařilo. A teď se nejspíš budou snažit zbavit vladyky Michala (poté, co vladyka odmítl a odmítne dělat lokaje jejich ostudným osobním zájmům, jelikož vladyka Michal staví na první místo zájem Církve). Ale jediný, koho – jak tak pozoruji jejich činy – se jim skutečně podařilo zbavit – je Svatý Duch. Tito biskupové slouží… Tajiny, které vykonávají, samozřejmě platí, ale v nich samotných (tj. těchto lidech) Duch není, svou šílenou pýchou Ho od sebe odehnali. A Církev bez Ducha není Církví. Tito vlci v rouše beránčím se ve svém šílenství zjevně nezastaví před ničím. Dejž Pán Bůh sil vladykovi Michalovi stát za pravdou, poněvadž v pravoslavné církvi jenom pravda je skutečnou cestou k jednotě, jenom v pravdě může existovat Církev Kristova.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com

Vladyka Michal neuznává tzv. „odvolání“ vladyky Simeona

Hledání ztracené jednoty aneb světlo na konci tunelu

Jak se můžeme dočíst na oficiálním webu Olomoucko-brněnské eparchie…

http://www.ob-eparchie.cz/2015/05/05/pokracovani-jednani-biskupu-o-prekonani-cirkevni-krize/

….dnes se v monastýru sv. Václava a Ludmily (Loděnice) sešli 3 členové Posvátného synodu – arcibiskup pražský a českých zemí Vysokopřeosvícený Michal, arcibiskup olomoucko-brněnský Vysokopřeosvícený Simeon a biskup šumperský Přeosvícený Izaiáš, vikář OBE – a navázali na zasedání Posvátného synodu z minulého týdne.
Vladyku Rastislava, který se bohužel nemohl zúčastnit osobně, zastupoval vladyka Michal na základě klasické plné moci.

Členové Posvátného synodu po několikahodinovém jednání, které začalo společnou modlitbou a bylo celé ve znamení usilovného hledání cesty k jednotě a smíření, dospěli k následujícímu:

1) Vladyka Michal jasně deklaroval svůj kanonickoprávní a konfesněprávní názor a postoj, který je (dle mého mínění) dobrým příkladem rozdílu mezi biskupem s řádným a kvalitním bohosloveckým vzděláním (jaké vl. Michal nepochybně má) a… přesným opakem (příkladem je vl. Jáchym, ale zdaleka nejen on, bohužel).

Tímto prohlášením se Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal jasně vyjádřil, že jeho názor je stejný jako názor Konstantinopolského patriarchátu a většiny autokefálních sesterských církví. Vladyka Michal tím projevil svou znalost kanonického práva, jakož i státního práva církevního a svým způsobem i respekt vůči českému státu (což je nepochybně dobře, obzvláště vzhledem k dřívějšímu ostudnému jednání některých lidí, mezi které patřily hysterické scény vl. Jáchyma na Ministerstvu kultury a v neposlední řadě také neopodstatněné trestní oznámení na pana ministra Hermana).

Vladyka Michal tímto říká, že neuznává tzv. „odvolání“ vladyky Simeona z OBE katedry z března minulého roka, resp. že ho provažuje za protiprávní. Dále uznává eparchiální shromáždění OBE z 15.11.2014 jako kanonické a platné, včetně všech jeho závěrů (tj. volbu výkonných, správních a kontrolních orgánů OBE, jakož i duchovního soudu a v neposlední řadě volbu vl. Izaiáše pomocným biskupem).

Rovněž to znamená, že vladyka Michal neuznává pana Ing. Klokočku „ep. správcem“ a vl. Jáchyma „kanonickým dozorem“ nad OBE.

Toto prohlášení vladyky Michala si zasluhuje upřímnou úctu, vladyka jim ukazuje jasný úsudek, vyzrálost zkušeného duchovního, dobrou vůli, znalost a úctu k pravoslavné tradici a k posvátným kánonům a touhu po jednotě Církve. Ukazuje se tím, že vladyka Michal je po dlouhé době světlem v temnotě krize naší místní krize. Vladyka Michal jde otcovským příkladem mladším biskupům. Příkladem, kterému by tito biskupové měli vnímat, následovat ho a být za něj vděční. Koneckonců vladyka Michal je pravoslavný celý svůj život.

2) Dále pak zmínění členové Posvátného synodu učinili společné písemné prohlášení.

Toto krátké prohlášení má velmi hluboký obsah. Není jen prázdnou frází, je podloženým záměrem dosáhnout skutečné a trvalé jednoty v naší Církvi, která může pramenit pouze z úcty k Evangeliu našeho Pána, k pravoslavné tradici a posvátným kánonům jakožto pevnému základu Církve, kterou brány pekelné nepřemohou. Skutečné Církve Kristovy.

Mimo jiné je tomu tak i proto, že svým podpisem vladyka Michal (mimochodem, rovněž zmocněný k zastupování vl. Rastislava) jasně a nezpochybnitelně vyjádřil svůj názor a postoj: vladyka Simeon je eparchiálním biskupem OBE a vladyka Izaiáš je jeho pomocným (vikárním) biskupem a tudíž oba jsou dle Ústavy členy Posvátného synodu (členy Posvátného synodu jsou ve smyslu naší Ústavy pouze řádní eparchiální a vikární biskupové, nikoliv kupř. biskupové titulární). To znamená, že vladyka Michal posoudil kanonické a konfesněprávní aspekty volby a svěcení vladyky Izaiáše a došel ke stejnému názoru jako kupř. Konstantinopolský patriarchát, tj. že vše bylo a je zcela řádné a kanonické.

Vůbec se nedivím, že vladyka Rastislav plně zmocnil vladyku Michala, aby za něj dnes jednal. Je evidentní, že vladyka Michal je člověk, který svým uvažováním a rozhodováním nikomu ostudu neudělá, právě naopak (což bohužel o všech našich biskupech tak docela říci nelze, ale to je jen můj názor). A (na rozdíl od mnoha jiných lidí) u vladyky Michala o tom svědčí jeho činy. On nejen mluví, on skutečně něco pro Církev dělá. „Po jejich ovoci je poznáte.“ (Matouš 7:16)

Členové Posvátného synodu vl. Michal, vl. Simeon a vl. Izaiáš jdou příkladem a je zcela zřejmě, že chtějí vést naši Církev k jednotě. Podpoří tuto jejich upřímnou snahu osobně i ostatní členové Posvátného synodu – vladykové Rastislav a Juraj? Nebo začnou znovu zarputile trvat na své staré „pravdě“ a budou chtít uvrhnout naši Církev do zhoubného schizmatu?

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Heretický „synod“ je hrůzostrašným příkladem, kam až může biskupy dovést pýcha a touha po moci!

Heretický „synod“ je hrůzostrašným příkladem, kam až může biskupy dovést pýcha a touha po moci!

Zasedání „synodu“ 26.3.2015 aneb nová alternativní verze pravoslaví

26.3.2015 zasedal v Prešově „synod“ místní církve ve složení: arcibiskup pražský Michal, arcibiskup prešovský Rastislav, arcibiskup MK Juraj a vladyka „kamarádi ze synodu mi říkají arcibiskup berounský“ Jáchym. Na tomto rozšířeném synodu byli dále přítomni pan Ing. Klokočka (dříve kněz a nelegálně ustanovený správce OBE, nyní pseudokatakombní bojovník za „pravdu“ a proti „rozkolníkovi Simeonovi“), ředitel ÚER PPE prot. D. Dudáš, tajemník ÚER prešovské eparchie a stínový patriarcha prešovský o. Michal Švajko, přední kanonista místní církve, znalec a obhájce čistoty orthodoxie a osobní tajemník vladyky Michala ThDr. J.J. Jukl. Patrně ještě tajemník synodu otec Milan Gerka, tajemník ÚER PPE a mediální expert na rodinné poměry emeritního vladyky Kryštofa o. Pavel Milko a někteří další, ale to si už nepamatuji.

Synod se hereticky usnesl následovně:

Úřad OBE na toto reagoval následujícím komentářem (převzato ze http://www.ob-eparchie.cz/2015/03/28/komentar-k-rozeslanemu-usneseni-posvatneho-synodu/ na oficiálním webu OBE můžete nalézt i pdf verzi zápisu ):

Důstojní otcové, bratři a sestry,

V mailové poště se vám v pátek 27.3.2015 objevila usnesení Posvátného Synodu PCČZS (zde v PDF), dovolíme si krátký komentář a věříme, že nebude vnímán jinak než jako komentář a snaha o vyřešení situace smířením všech, abychom zase mohli všichni společně svědčit světu o našem Pánu.

Začneme komentářem k závěru. Na jednání synodu se dostavil vl. Izaiáš s řádnou plnou mocí od vl. Simeona, který byl pár dní před tím krátce hospitalizován v nemocnici se žaludečními potížemi. Jeho stav je nyní, díky Bohu, již dobrý, ale vzhledem k věku a po pár dnech v nemocničním prostředí je unaven a nemůže samozřejmě absolvovat tak dlouhé cesty. Jednání s vladykou Izaiášem proběhlo v přátelském a konstruktivním duchu s velkou nadějí na konečné ukončení krize současným naplněním všech bodů obou tzv. Vídeňských dohod v co nejbližším termínu. Jako krok ke konečnému a slavnostnímu usmíření bereme také zvolení místa příštího zasedání v Praze resp. v Loděnicích, tedy v místě, které je pro vl. Simeona přeci jenom lépe dosažitelné a pro naši současnou Církev symbolické.

Posvátný Synod PCČZS se ve svém prvním usnesení vyjadřuje k otázce biskupství vladyky Tichona a v této souvislosti zmiňuje úryvek druhého pravidla místního sněmu r. 879 konaného v Hagia Sofia v Cařihradu, konkrétně se jedná o: „Jestliže bude některý biskup nebo někdo jiný z archijerejské hodnosti, chtící sestoupiti do mnišského života a postaviti se na místo pokání, takový nechť napříště už nevyhledává použití archijerejského důstojenství.“ Rovněž Posvátný Synod PCČZS zmiňuje údajný výrok z abdikačního listu v prešovské eparchii vladyky Tichona z roku 2012, kde vladyka vyjadřuje svou vůli vzdát se vikářství se a žít mnišským životem podle anachoretského způsobu. A z tohoto Posvátný Synod PCČZS dále dovozuje, že se výše uvedené kanonické pravidlo vztahuje přesně na případ vladyky Tichona.

Je bohužel nutné upozornit Posvátný Synod PCČZS na to, že jeho způsob chápání tohoto pravidla a jeho dávání do souvislostí s případem vladyky Tichona je sice nevšední, ale Bohu žel poněkud neorthodoxní a veskrze chybný výklad. Toto pravidlo (viz mimo jiné jeho výklad ve spisech sv. Nikodéma Srbského) řeší situaci aktuální v 9. století, kdy podmínka předchozího přijetí mnišství nebyla ještě tak samozřejmou pro biskupské svěcení, jako je tomu teď. A tak se stávalo, že někteří biskupové později mnišství přijímali (povšimněte si prosím časové souslednosti – nejdřív biskupství, poté mnišství, nikoliv naopak, jako je tomu dnes) a uchylovali se do monastýrů, kde spadali pod pravomoc představeného (kterým typicky bývá kněz). Otcové na sněmu takovéto počínání považovali za ponížení biskupské hodnosti, protože se z pastýře (což je smysl biskupské hodnosti) stával pasený (tj. podřízený představenému monastýru), a proto rozhodli tak, jak rozhodli.

Co se týče vladyky Tichona, tak mnišské sliby složil před přijetím biskupství, proto lze asi sotva tvrdit, že by jejich složením znevážil biskupství (to by to pak totiž platilo pro všechny naše a nejen naše biskupy). Posvátný Synod PCČZS dále zdůrazňuje vůli vladyky Tichona žít dne anachoretského způsobu vyjádřenou při abdikaci na vikářství v prešovské eparchii a argumentuje tím jako domnělým důkazem neslučitelnosti vůle vladyky Tichona (vyjádřené v jeho listu) s biskupskou hodností. Anachoretský způsob je vlastně jiný název osamoceného (tj. mimo monastýr) a přísného způsobu mnišského života. Chce snad Posvátný Synod PCČZS říci, že přísný a zbožný život osamotě (tj. nikoliv v monastýru) je něčím, co znevažuje biskupskou hodnost? To jistě ne, je tomu totiž právě naopak. To život v monastýru v hodnosti prostého mnicha, který se tím podřizuje představenému (igumenem bývá většinou kněz), by mohl být vnímán jako rozporný se zmíněným 2. pravidlem místního sněmu r. 879 konaném v Hagia Sofia v Cařihradu. To, co bylo na sněmu řešeno, byly vlastně případy, kdy biskupové de facto zavrhovali kvůli přijetí mnišství svou biskupskou hodnost a nadále považovali sami sebe za pouhé mnichy nikoliv za biskupy, což ponížením biskupské hodnosti jistě bylo.

Je tedy evidentní, že případ vladyky Tichona nemá s touto situací nic společného, ale je případem zcela jiným. Proto se na něj se 2. pravidlo místního sněmu r. 879 konaného v Hagia Sofia nikterak nevztahuje, neboť řeší zásadně odlišné otázky, ba dokonce právě opačné případy, než je případ vladyky Tichona. Vladyka Tichon celou dobu od své vikární abdikace slouží jako biskup, bohoslužeb se neúčastní v prosté hodnosti kněžské či snad jako pouhý laik, nýbrž právě a jenom jako biskup, čímž celou dobu dává jasně najevo, že je stále biskupem. A jeho způsob života jakož i jeho skutky rozhodně nejsou v rozporu s výše uvedeným pravidlem či s kterýmkoli jiným kanonickým pravidlem, naopak jsou výrazem úcty k těmto pravidlům. Vladyka Tichon prokazatelně byl a zůstává kanonicky plnoprávným pravoslavným biskupem, který ovšem žije přísným a zbožným životem, což jistě není něco, co mu lze vyčítat, ba naopak je to hodné následování.

Posvátný Synod PCČZS při výkladu 2. pravidla místního sněmu r. 879 konaného v Hagia Sofia v Cařihradu jistě nebyl veden zlým úmyslem, ale jen nedopatřením při výkladu pochybil, což není něco, zač by se museli biskupové stydět, protože kanonická pravidla byla tvořena v určitých historických souvislostech a bez jejich znalosti a chápání nelze pravidla vykládat správně. Proto jsou tolik cenné výklady předních kanonistů v historii Církve (mezi které sv. Nikodém nepochybně patří).

Ve svém druhém usnesení si Posvátný Synod PCČZS vyhrazuje právo posoudit kanonickou způsobilosti vladyky Izaiáše (Slaninky) a až do konečného rozhodnutí o ní přisuzuje vladykovi Izaiášovi kněžskou (nikoliv archijerejskou) hodnost. I když pomineme, že Ústava naší Církve rozhodnutí Posvátného Synodu PCČZS o kanonické způsobilosti v případě pomocných biskupů explicitně nevyžaduje, a rovněž pomineme-li komuniké Konstantinopolského patriarchátu – Matky Církve z 1.4.2014, ve kterém se konstatuje, že rozhodnutí Posvátného Synodu PCČZS jsou až do odvolání tohoto komuniké (ke kterému zatím nedošlo) nekanonická a neplatná (mezi takové přirozeně patří i rozhodnutí o kanonické způsobilosti), tak musíme se vší úctou upozornit Posvátný Synod PCČZS, že toto 2. usnesení Posvátného Synodu PCČZS je nemožné aplikovat v souladu s posvátnými kánony a pravoslavnou tradicí.

Biskupskou hodnost získává svěcený chirotonií – sestoupením Svatého Ducha, nikoliv rozhodnutím církevního orgánu, byť by se jednalo o orgán tak výjimečný, vážený a důležitý, jakým bezesporu je Posvátný Synod PCČZS. Volba či rozhodnutí o kanonické způsobilosti jsou zcela jiným činem než samotné svěcení, a nikoliv volbou či usnesením o kanonicitě, nýbrž svěcením se kněz stává biskupem. Vladyka Izaiáš byl 15.11.2014 řádně zvolen eparchiálním shromážděním pomocným biskupem OBE a v únoru řádně vysvěcen. Kanonickým biskupským vysvěcením (ve smyslu 1. pravidla sv. apoštolů) se svěcený stává před Bohem biskupem, což je bezpochyby případ vladyky Izaiáše, jak uznal i Konstantinopolský patriarchát – Matka Církev. A Posvátný Synod PCČZS jakožto ochránce kanonicity naší Církve by jistě nechtěl, aby vladyka Izaiáš či kdokoli jiný upřednostňoval rozhodnutí Posvátného Synodu PCČZS před posvátnými kánony a tradicí otců Církve, neboť řečeno jest svatými apoštoly, jichž jsou biskupové nástupci„Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne Jeho.“ (Skutky 4, 19)

Na závěr dovolte odmítnutí dezinformace, která se asi vlivem některých nepřátel Církve šíří jako údajná pravda. Prohlašujeme, že současné vedení OBE, vl. Simeon, vl. Izaiáš ani úřad jako takový, do dnešního dne nepodalo ANI JEDNO TRESTNÍ OZNÁMENÍ ani žádnou žalobu ke světským soudům na nikoho ze zaměstnanců či bývalých zaměstnanců OBE. Pokud tedy někteří nepřátelé církve tvrdí opak a obviňují vedení OBE z podobného jednání, jistě by měli být jako účastníci takového řízení schopni doložit své tvrzení a ukázat jak předvolání tak i příslušné protokoly! Nic takového však neukázali. Je smutnou pravdou, že naopak samo vedení čelí několika podaným trestním oznámením. Jejich prošetřování se však už chýlí ke konci a zřejmě budou odložena jako nepodložená. Proto prosíme, pokud by se k Vám opět dostaly dezinformace tohoto typu, vězte, že jsou záměrně šířeny s cílem škodit a ukázat nás jako ty, co církev rozeštvávají. Ve skutečnosti jsou to šiřitelé dezinformací, kdo si nepřejí uklidnění situace v církvi. Prosíme tedy, abyste si šířené fámy a pomluvy raději ověřili, než jim uvěříte, a to tak, že od těch, kteří různá nepravdivá obvinění vznášejí, budete požadovat jejich doložení řádnými písemnými dokumenty. Sami se tím přesvědčíte, že jsou jejich tvrzení zavádějící, lživá a účelová.

S přáním všeho dobrého do závěru Velkého Postu
Úřad OBE


Podivuji se jemnosti, s jakou OBE ke zvůli „synodu“ přistupuje, s jakou shovívavostí se vyjadřuje o heretickém a schizmatickém počínání mladých biskupů a jejich poradců. Avšak chápu, že se jedná o projev (pro mě více než maximální představitelné) vůle a trpělivosti vladyky Simeona a celé OBE o smíření, aby se tito 3 rozkolní (a nyní už i heretičtí) biskupové vrátili do lůna skutečně pravoslavné Církve. Proto OBE v čele s vladykou Simeona s pokorou a krotkostí snáší jejich arogantní a lživé útoky a urážky, manipulace a zrady a snaží se vždy jít příkladem. Rozumím tomu a vladyka Simeona a OBE mají za to (ale nejen za to) můj velký obdiv. Vladyka Simeon se snaží pokrýt hříchy mladých biskupů, abych zchladil jejich pyšný hněv a aby díky tomu tito mladí biskupové-mniši měli naději najít ve svých srdcích pokoru, která jediná je může uzdravit. Vladyka Simeon přechází dlouhé měsíce jejich pýchu, aroganci, krutost a prolhanost, a to vše dělá pro Církev a spásu těchto 3 biskupů. Přístup vladyky Simeona k těmto biskupům lze nazvat tím nejprostším a zároveň nejvýstižnějším slovem – láska. Církev je pro vladyku Simeona rodinou a právě tak k ní přistupuje. Na rozdíl od některých…

Já ale nejsem vladyka Simeon, nejsem nic jiného než prostý hříšný člověk, proto musím přidat i svůj komentář a říct to tvrdě, tak jak to prostě je.

Předně… jsem zděšen. Tato usnesení jsou pro pravoslavného člověka hrůzostrašným příkladem, kam až může biskupy dovést pýcha a touha po moci.

Kanonické biskupské chirotonii se u nás teď říká „problematické události“. Asi nějaká alternativní terminologie… Vladyka Tichon abdikoval na úřad, ne na biskupskou hodnost.

Pak je zajímavé, že „synod“ mění usnesení po 3 letech. Na druhou stranu přesně před rokem „zrušili“ usnesení o ustanovení vladyky Simeona na OBE katedru, tak se takové „drobnosti“ jakou „upřesnění“ (neboli fixlování) 3 roky starého usnesení člověk skoro už ani nediví. Prostě právo v podání „synodu“.

„Synod“ tímto usnesením (ale i tím následujícím) ukazuje naprostou neznalost a nepochopení kanonického práva (které vykládají, jak je napadne, bez znalostí nuancí a bez ohledu na názory nejvýznamnější kanonistů historie), neznalost základů mnišství (poněkud smutné u biskupů-mnichů) a nulové pochopení pravoslavné tradice.

Usnesení o vladykovi Izaiášovi je skutečnou herezí.
Podle „synodu“ se biskupem člověk stává rozhodnutím „synodu“, nikoliv sestoupením Svatého Ducha. Ale ani to mě neudivuje, vzhledem k tomu, že jeden člen „synodu“ si bohoslovecký diplom koupil (tu školu již zrušili, absolventy je zákaz světit, rektor školy a přítel našeho biskupa, kterému onen náš biskup zařídil postřih v Soluni, je pro církev na Ukrajině permanentní migrénou), další „člen“ nemá teologické vzdělání vůbec (ale zase dříve prohlašoval, že je Bůh, rovněž léta uklízel v Lavře, tím se to asi tím vynahrazuje). Na druhou stranu další 2 vladykové vzdělání mají a je také podivuhodné, že se důrazně neozvali ani další přítomní. Na vladyku Izaiáše tedy podle „synodu“ Svatý Duch nesestoupil, resp. sestoupení Svatého Ducha v tomto případě podle „synodu“ závisí na lejstru „synodu“ (mimochodem, Konstantinopolský p. chirotonii uznal). Tj. až „synod“ udělí vl. Izaiášovi kanon. způsobilost (kterou by pravoslavný svět stejně neuznal, protože jsou rozhodnutí místního „synodu“ od 1.4.2014 neplatná), tak si Svatý Duch ukončí pauzu a na vladyku Izaiáše sestoupí. Asi se jedná o nové místní dogma, že administrativa „synodu“ je výše než Svatý Duch. Hereze, a to dost obludná.

V této souvislosti připomínám, že všechny úkony „synodu“ jsou od 1.4.2014 neplatné.

Ekumenický patriarchát proto 3.3.2015 jasně zdůraznil, že kanonickou způsobilost vladyky Izaiáše (jakož i kanon. zp. kohokoli jiného 1.4.2014 počínaje), k níž ostatně EP výhrady ale nemá, může proto projednávat pouze EP, s čímž byla srozuměna i delegace arcibiskupa Juraje, který při této příležitosti na Fanaru opět hlásal, že EP je Matka Církev, Matka jediná (o 2 dny dřív to říkal v Černé Hoře o srbské církvi). To jen tak na okraj.

Dovolím si osobní názor. Takto neuvažují pravoslavní lidé. Takto se mohou usnášet pouze ignoranti s nulovým povědomím o pravoslaví a nulovou úctou k němu, zkrátka pouze někdo, kdo pravoslaví nechápe (a asi ani nikdy nepochopí), komu je pravoslaví bytostně cizí a nemá k němu žádný vztah. Povězme si narovinu: toto NENÍ pravoslavný synod. Jistě to nějaký synod je, nevím zda křesťanský, ale pravoslavně-křesťanský jistě ne. Zatímco kdysi tento „synod“ býval „jen“ schizmatickým, teď je už prokazatelně i heretickým.

A pak tu máme usnesení o vladykovi Simeonovi, ve kterém z něj dělají starého kazisvěta, kterému se nelze zavděčit. Rád bych to uvedl na pravou míru.

Na zasedání 13.3.2015 byl vladyka pozván pouze jako „Jeho Vysokopřeosvícenost“, ale ne jako arcibiskup OBE (jednalo se tedy o pozvání v intencích rozhodnutí „synodu“ ze dne 27.3.2014, který z vladyky Simeona „udělali“ tzv. „bývalého arcibiskupa OBE“). Tj. vladyku Simeona na 13.3.2015 pozvali pouze jako hosta (jako bývalého eparchiálního arcibiskupa), NE jako řádného člena synodu. Vladyku Izaiáše jako biskupa „samozřejmě“ nezvou vůbec. Na to vladyka Simeon reagoval následovně:


Teď (na 26.3.2015) vladyku Simeona vladyka Rastislav, který se sám skálopevně podepisuje jako metropolita (na rozdíl od vladyky Simeona, který v zájmu jednoty smířlivě vynechal „locum tenens“, ač ho metr. správcem uznává prakticky celý pravoslavný svět, což se ani trochu nedá říci o „metropolitství“ vl. Rastislava), oficiálně pozval na 26.3.2015 následovně:

S ohledem na události posledních dní zvu na toto zasedání i Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskupa Simeona“.

Tj. tentokrát (26.3.2015) vladyku Simeona nejenže zvou pouze jako hosta (jako hosta ho zvali i minule), ale ještě navíc zdůrazňují, že jeho pozvání je vůbec výjimka (tj. ani jako hosta se ho nechystají zvát pravidelně).

Tedy pro ně vladyka Simeon nejenže není metropolitním správcem (což je naopak názor sesterských církví), který jediný má právo synod svolávat , ale dokonce pro ně není ani eparchiálním arcibiskupem Olomoucko-brněnským. Zkrátka vladyka Simeon je pro ně nula, naprosté nic. Je pro ně nikdo, je pro ně jenom otravný děda na penzi, který kdysi býval eparchiálním biskupem a teď by měl někam zalézt a zmizet (nejlépe co nejdříve a navždy).

Takový je postoj „synodu“ k vl. Simeonovi. Tomu všemu oni 3 biskupové říkají „řádné pozvání vladyky Simeona“ (jak můžete vidět ve 3. usnesení „synodu“ 26.3.2015). Toto je snaha o jednotu podle „synodu“. Toto je pravoslaví podle „synodu“.

Vladykům Jurajovi, Rastislavovi a Jáchymovi mohu říci jenom jediné: „Děkujeme“, odejděte. A vezměte si sebou i své další „odborníky“ na pravoslaví a celé své „alternativní pravoslaví“. Nikdo nepotřebuje vaši herezi, ani vaši pýchu, ani прелесть, ve které zjevně přebýváte.

Důstojní otcové, drazí bratři a sestry, přeji vám požehnané prožití zbytku Velkého půstu!

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Arcibiskup Juraj šokoval Ekumenický patriarchát a podráží Slovensko. Šuvarský, Krupica a Juraj (Stránský) směřují za svým cílem...

Více informací zde:

Vše nasvědčuje spiknutí. Bývalí agenti STB na scéně.

Otřesné zjištění! Kandidát na biskupa byl také spolupracovníkem STB!

Závažné informace o arcibiskupovi Jurajovi, agentovi StB J. Šuvarským a suspendovaném knězi M. Krupicovi!!!

Suspendovaný kněz M. Krupica nelhal a promluvil pravdu. Přiznal, že na spiknutí proti vladykovi Kryštofovi se podíleli bývalí agenti StB.

Prezident Miloš Zeman, členové vlády ministr obrany M. Stropnický a ministr kultury D. Herman se museli během pietní akce setkat s dlouholetým udavačem a agentem StB J. Šuvarským

 

Článek převzat ze zdroje: https://krizevcirkvi.wordpress.com/ (Redakce doporučuje)

 

Jednání v sídle Ekumenického patriarchátu ve Fanaru (pravdivá zpráva)

3. března 2015 přijely na pozvání Ekumenického patriarchátu do Cařihradu k oficiálnímu jednání dvě delegace z Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. První dorazila delegace vyslaná Jeho Vysokopřeosvíceností Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, vedená Jeho Přeosvíceností vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským, který byl vladykou Simeon pověřen, aby jej zastupoval, protože sám se nemohl cesty ze zdravotních důvodů zúčastnit. Dalšími členy této delegace byli: prot. Josef Fejsák a prot. Jan Baudiš. Druhá dorazila delegace vedená Jeho Vysokopřeosvíceností vladykou Jurajem, arcibiskupem michalovsko-košickým. Dalšími členy byli: o. archimandrita Michal Dandár, zvolený arcibiskup pražský a českých zemí, metropolitní protopresbyter Jaroslav Šuvarský, prot. Michal Švajko, tajemník Úřadu prešovské pravoslavné eparchie.

Nejprve se členové naší delegace spolu s milovanými bratry z druhé delegace zúčastnili oficiálního setkání s členy komise pro kanonické záležitostí Ekumenického patriarchátu ve složení: Jeho Vysokopřeosvícenost Jan, metropolita pergamský, Jeho Vysokopřeosvícenost Emanuel, metropolita francouzský, Jeho Vysokopřeosvícenost Meliton, metropolita filadelfský, o. archimandrita Bartoloměj Samaras, o. Amvrosios.

Hned po úvodu prvního rokování přednesl vedoucí druhé delegace, vladyka Juraj své rozpaky nad vysvěcením vladyky Izaiáše, které se uskutečnilo v Brně. První delegace vysvětlovala tento počin v kontextu čtyřbodové dohody z Vídně (z 6. února 2015) a přednesla ujištění vladyky Simeona, že je připraven naplnit i veškerý zbytek čtyřbodové dohody (jak je to vyjádřeno v publikovaném prohlášení vydaném k chirotonii vladyky Izaiáše; viz zde). K tomu tématu se vyjadřovali i členové komise Ekumenického patriarchátu. Při diskusi mezi druhou delegací a komisí patriarchátu byl komisí zmíněn návrh hledět na provedené svěcení v kontextu Tomosu autokefality z r. 1998 (zde).

Kromě toho první delegace připomněla i součást dřívější vídeňské dohody (z 16. ledna 2015) o příchodu otce Stefana Kadlece do pražské eparchie.

Po přestávce následovalo další rokování. Při něm vedoucí druhé delegace Vysokopřeosvícený vladyka Juraj dále zesílil své výhrady vůči vysvěcení Přeosvíceného vladyky Izaiáše. Ze strany komise bylo jednání o tomto tématu zakrátko uzavřeno s tím, že obě strany sporu mají sestavit k této věci svůj dokument a posvátný synod Ekumenického patriarchátu posléze rozhodne. V návaznosti na to byl předsedou komise vznesen požadavek na neprodlenou implementaci Tomosu autokefality do ústavy naší místní církve. Nad tímto návrhem zavládla všeobecná shoda.

Návštěva v sídle Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy byla uzavřena audiencí u samotného patriarchy, který přijal obě delegace, každou zvlášť. Nejprve přijal druhou delegaci našich drahých bratří, a na závěr celého fanarského jednání se zástupci naší místní církve byla patriarchou přijata delegace vedená vladykou Izaiášem.

Při setkání s námi Jeho Všesvatost, ekumenický patriarcha na úvod vyjádřil svůj zármutek, že těžká situace, která nás už takovou dobu sužuje, trvá doposavad. Pravil, že bolest jednoho údu je bolestí celého těla, takže naše krize trápí i Církev Matku, tj. ekumenický patriarchát. Vedoucí naší delegace, vladyka Izaiáš z pověření vladyky Simeona tlumočil patriarchovi Bartolomějovi pozdravy a poděkování za vše, co pro kanonické vyřešení tíživé situace v naší církvi činí. Dále naše delegace ujistila patriarchu, že náš vladyka Simeon v záležitostech týkajících se překonání naší krize ve všem následuje rady a stanovisko Jeho Všesvatosti a jestliže Ekumenický patriarchát považuje za správné, aby k vyřešení naší krize uznal vladyka Simeon vladyku Rostislava za metropolitu naší místní církve, pak je vladyka Simeon stále připraven to učinit, pokud Ekumenický patriarchát nezaujme jiný názor.

Rozhovor naší delegace s Jeho Všesvatostí patriarchou Bartolomějem za přítomnosti členů komise byl velice srdečný a otevřený. Po shrnutí průběhu jednání vyjádřila naše delegace Jeho Všesvatosti radostné poděkování za přijetí a vděčnost za proběhlé setkání s nadějí na blízké urovnání smutných poměrů v naší místní pravoslavné církvi.

Výsledek tedy můžeme tedy z naší strany v krátkosti shrnout: chirotonii vladyky Izaiáše zástupcové patriarchátu při jednání nikterak nezpochybnili; obdrží-li od vl. Juraje písemně nějaké námitky, rozhodne o nich posvátný synod Ekumenického patriarchátu; v nejbližší době bude ustanovena společná komise (se zástupci Ekumenického patriarchátu), která zahájí proces implementace Tomosu autokefality do ústavy naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku; první zasedání této komise by mělo být ještě před Paschou; teprve poté budou řešeny všechny ostatní otázky.

Dovolím si to trochu doplnit na základě faktů
Dovolím si zveřejnit bližší informace získané díky zdroji řecké církve, blízkému Fanaru a jeho fungování. Dost možná něco z toho bude překvapením i pro naši delegaci, která přeci jenom prostředí a nuace Fanaru nezná tak dobře.

Dle zdroje je údajně zcela zjevné, že kdyby Konstantinopolský patriarchát nepovažoval vladyku Izaiáše za biskupa, tak by ho jako biskupa nepřijal. Fanarioté jsou jednak lidé velmi inteligentní, jednak do nejmenších detailů dbají na protokol. Kdyby měli byť nejmenší pochybnosti o tom, že vladyka Izaiáš je kanonickým biskupem, tak by podle toho jednali. Lživé mystifikace na toto téma ze strany vl. Juraje jsou hanebné.
Stejně směšné bylo samotné jednání vladyky Juraje, který zprvu vyjádřil potenciální ochotu uznávat vladyku Izaiáše biskupem, poté najednou otočil o 180 stupňů a začal vykřikovat, že je vladyka Izaiáš kněz, čímž šokoval komisi a přítomní delegáti z něj, jemně řečeno, neměli zdravý dojem. Vladyka Juraj má samozřejmě stále právo vyjádřit veškeré své námitky k chirotonii vladyky Izaiáše prostřednictvím podání ke komisi patriarchátu, což je jediný případ, kdy by patriarchát mohl být ochoten znovu zkoumat kanonicitu vladyky Izaiáše, neboť v případě podání má tuto povinnost. Tímto tato otázka byla uzavřena. Možnost podání ke komisi je samozřejmě otevřená i v případě kanonicity všech ostatních biskupů, včetně samotného vladyky Juraje.
Co se vídeňských dohod a jejich údajného porušování týče, tak delegace vladyky Izaiáše tlumočila postoj vladyky Simeona, který by se dal obšírněji popsat zhruba takto: vladyka Simeon je člověkem slova a za tím si stojí, a přestože má svůj objektivně dobře argumentovaný právní názor na volbu vladyky Rastislava, jakožto mnich staví poslušnost a pokoru výše vlastního názoru a považuje-li jeho Všesvatost Bartoloměj uznání volby vl. Rastislava (i přes zjevnou realitu této volby, kterou nelze demagogicky vyvrátit, byť se o to mnozí, vč. vladyky Juraje dlouhodobě snaží) za dobro pro budoucnost pravoslavné církve, za to nejlepší, co lze v naší situaci udělat, abychom posloužili Církvi, domnívá-li se Jeho Všesvatost, že tím nejlepším pro důstojnou budoucnost pravoslaví je uznání této volby, vladyka Simeon – jak se na mnicha sluší – bude pokorně poslušný názoru a vůli prvního hierarchy pravoslavného světa. Dobro naší církve je pro vladyku Simeona jeho jediným cílem.
Vídeňské dohody pro objektivní formálně-právní nedostatky jsou tedy směrodatné především jakožto vyjádření vůle a demonstrativní nikoliv taxativní přehled usměrňujících prvků pro překonání krize a jako na takové na ně v budoucnu bude pohlíženo, přičemž je třeba připomenout klauzuli o platnosti 2. dohody z Vídně s ohledem na zhodnocení kanonického orgánu patriarchátu. Tolik k dohodám, a teď to skutečně podstatné… Ještě během půstu nás čeká návštěva speciální komise, která připraví vtělení Tomosů do Ústavy naší církve, toto je prvořadé a nic tomu nebude předcházet. Toto je základ, který je třeba položit pro řádné fungování naší místní církve a teprve po tomto kroku lze hledat řešení pro další aktuální otázky.


Jak zlomit vaz Slovensku a druhý díl „Mater semper certa est“

Musím se podělit o zprávu, která se ke mně dnes zprostředkovaně donesla ze zahraničí a týká se nedávného jednání s ekumenickým patriarchátem.

Jak nás všechny informovaly oficiální slovenské stránky, chystá se implementace Tomosu Ekumenického patriarchátu do naší Ústavy.

http://www.eparchiapo.sk/sk/dokumenty/aktuality/spravodajstvo/rokovanie-zastupcov-pravoslavnej-cirkvi-v-ceskych-krajinach-a-na-slovensku-v-istanbule

Co ale v této zprávě „zapomněli“ zdůraznit je, že celý proces započne během několik málo týdnů. A že vladyka Juraj se na Fanaru iniciativně zaručil, že k tomu dojde co nejdřív.

Zprvu je podstatné si připomenout znění Tomosu…

http://orthodox.or.cz/tomos/tomos-kon2.htm

Píše se tam mimo jiné:

Nejvyšším vedením místní autokefální církve v Čechách a na Slovensku je posvátný synod eparchiálních archijerejů činných v pastýřské službě. Archijerej, který pastýřsky spravuje pražskou eparchii, se od této chvíle nazývá Jeho Blaženstvem, arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska.

Každý metropolita prešovský se nazývá „exarchou Slovenska“ a má právo svolávat na církevní setkání vysokopřeosvícené metropolity a jiné kleriky Slovenska, které určuje posvátný synod autokefální Církve Čech a Slovenska, aby čelili problémům čistě místního slovenského zájmu. Rozhodnutí těchto setkání je nutno předkládat ke kontrole a posouzení posvátnému synodu jedné jednotné autokefální církve Čech a Slovenska. Stejně si může počínat i blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska k lepšímu studiu a řešení pouze místních problému církve v Čechách. Církev v Čechách a na Slovensku může prostřednictvím synodálních rozhodnutí, která jsou schválena kanonicky, ustanovit nové eparchie podle případných pastorálních potřeb.

Znamená to tedy, že metropolita již nikdy nebude sídlit v Prešově.

Vladyka Jiří na toto Ekumenickému patriarchátu s poklidem souhlasně a spokojeně kývl a slíbil to brzy uskutečnit, čímž zároveň pohřbil vídeňské dohody (patriarchát jim teď říká „jen pracovní návrhy“) a zavřel dveře k oikonomickému uznání „volby“ vladyky Rastislava metropolitou. Proč to udělal? Iniciativou Olomoucko-brněnské eparchie to nebylo. A celý proces vtělení Tomosu začne již velmi brzy. Do té doby se nebude u nás v místní církvi dít vůbec nic. A je to zásluhou především vladyky Juraje. Vladyka Juraj celou svou energii během jednání věnoval útokům na vladyku Izaiáše, což bylo trapné a absurdní, kdyby totiž patriarchát, který zná všechny podrobnosti o volbě a svěcení vladyky Izaiáše, vladyku Izaiáše nepovažoval za biskupa, tak by ho jako biskupa nikdy nepřijal, ale vladyku Juraje nic jiného nezajímalo. Svůj hlavní úkol (tedy hlavní pro slovenskou část církve, pro vladyku Juraje zjevně ne) – zasadit se o uznání vladyky Rastislava – hodil úkol a vzpomněl si na něj až na konci, kdy o to pro forma požádal, uslyšel negativní stanovisko a to je vše.
Proč je vladykovi Jurajovi do takové míry ukradené uznání vladyky Rastislava? A proč jemu – slovenskému biskupovi – nevadí implementace Tomosu? Odpověď se nabízí… vladyka Rastislav asi sotva bude chtít do Prahy… A kdopak bude potom žhavým kandidátem na arcibiskupa pražského a metropolitu? Potřebujete nápovědu?

Mimochodem, v nedávném příspěvku jsem upozorňoval na poněkud schizofrenní přístup vladyky Jiřího k pro autokefální církev velmi významnému slovnímu spojení „Matka Církev“…

https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/03/01/mater-semper-certa-est/

Mám čerstvou novinku. Naší církvi dle slov vladyky Juraje přibyla další Matka. Což řekl jeden den předtím než odjel na Fanar, kde pak mluvil o Ekumenickém patriarchátu jako o naší „Matce Církvi“. Opravdu, jenom JEDEN DEN předtím.

Tedy nejprve rekapitulace.
Ruská církev – naše Matka:

http://www.patriarchia.ru/db/text/3636886.html

Ekumenický patriarchát – naše Matka:

http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Oficiln-delegace-na-crkve-v-Konstantinopoli/

Minulou neděli 1.3. byl vladyka Juraj v Černé Hoře (nesloužil) a tam zase pronesl:

http://www.mitropolija.com/u-hramu-hristovog-vaskrsenja-u-podgorici-odrzana-akademija-povodom-nedjelje-pravoslavlja/

A tam… „Рекао је и како су односи двију црквава пријатељски зато што се Чешкословачка црква појављује као кћи Српске православне цркве.“

Tj.:“(Vladyka Jiří) řekl, že jsou vztahy dvou Církví přátelské, protože se Československá Církev ukazuje jako dcera Srbské Pravoslavné Církve„.

To bylo v neděli. V úterý už na Fanaru procítěně mluvil o „naší Matce Církví – Ekumenickému patriarchátu“.

Takže tento rok už naše církev má třetí Matku (a to možná ještě nevíme vše). To jsou piruety, ze který se i divákovi zatočí hlava.

Proč se vladyka Jiří nepostavil za rovnoprávnost Slovenské části naší Církve a chce prosazovat vtělení Tomosu do Ústavy? To nevím…

Každopádně stále věřím, že se naše církev nerozpadne a hlavně, že se konečně opět vrátíme do světové rodiny pravoslavných z jakéhosi z quasirozkolu, ve kterém jsme se ocitli.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

 

Na scénu vstoupila manželka agenta StB J. Šuvarského. "Krize není. Jsme nyní církví vítězící." Tak to vidí Eva Šuvarská.

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Krize není! Konečně se mi otevřely oči!

Na oficiálním webu PCČZ se objevila krásná zpráva o zasedání „osvětového odboru PPE“.

Děkuji za to! Konečně se mi otevřely oči. Krize není. Bylo to konstatováno osobami nejpovolanějšími, tak to musí být pravda. Osobně si vážím velmi konstruktivního přístupu odboru, který krásně vystihuje formulace „Osvětový odbor ve svém usnesení navrhuje usilovat intenzivně o širší hnutí za jednotu v rámci Pravoslavné církve v českých zemích i na Slovensku, aby mohla mít dobré vztahy se všemi pravoslavnými církvemi a pracovat pro ekumenické hnutí.“. Pro mě osobně je to inspirativní, hnutí za jednotu (soudě dle formulace – již existující, patrně dlouhodobě) je třeba maximálně rozšířit. Aspiranty nové by tedy měli zaškolovat zkušenější členové hnutí (tj. Aspiranti starší), a to, samozřejmě, – aby se zabezpečila opravdu nejvyšší pravoslavná kvalita – v rámci osvětového odboru.

Jeden můj drahý přítel, pro kterého tato zpráva o zasedání „osvětového odboru“, stejně jako pro mě, byla velkou inspirací a podnětem k zamyšlení, své vlastní prozření okomentoval následujícími slovy…

Ano, selhání jedinců zapříčinilo to, že bylo podvodným způsobem uvedeno Ministerstvo kultury v omyl, které pak do čela naší církve v souladu s kánony, gorazdovskou tradicí a v duchu ekumenismu zapsalo kněze, který záslužným způsobem vytvořil podmínky pro pokračování naší místní církve, za využití mnoha legitimních trestních oznámení a tak naši církev zcela očistil od nepřirozeného vlivu duchovních tradic. Zejména v duchu pravdy, lásky a milosrdenství hodnotil kanonické přestupky dosavadních představitelů naší církve a zcela zabránil mediálním konstrukcím a upřímně, sám morálním příkladem, hájil dobré jméno církevní tradice… Rovněž upřímný metropolita – legálně a legitimně zvolený – se nyní chystá navštívit Fanar (s podmínkou – na splnění které oprávněně trvá – že ho pozve patriarcha Bartoloměj osobně), aby jim vysvětlil jejich pochybení a hluboký omyl, když trvají na naprosto nesmyslné dohodě, která nemá žádné opodstatnění, jelikož vše co činili, činili správně, když jako synod jednali v souladu s vlastní, neomylnou, interpretací kánonů. Smyslem tohoto počínání je docílit kvalitní duchovní správy v Praze, čehož o. Dandár schopen není, zvláště, když tady máme tak kvalitní persony jako je vl. Juraj a budoucí vikář – současný eparchiální správce – Dr. Krupica….

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/02/18/krize-neni-konecne-se-mi-otevrely-oci/

Komentáře: 3

do nebe volající..said:Únor 19, 2015 (12:32 am)

Nepodceňujte skautku Šuvarskou ta je schopná pro peníze udělat cokoliv, měla a má vliv v pražské eparchii na všechno od začátku. Evinka je ten krk, který točí se vším a se všemi schovaná za ten svůj osvětový odbor a památník hrdinů. Momentálně si nedala pozor a projevila se. Sledujte situaci krok po kroku zpět a uděláte si názor kde jsou příčiny krize; záměrně vyvolaný skandál v tv Nova, okamžitě vypisovala, že pobouření zbožní věřící si nepřejí návrat vl.Kryštofa potom později ani vl. Simeona, to že se vl.Jáchym znemožnil sám hned zkraje v Konstantinopoli jim vyhovovalo nedalo to tolik práce se ho zbavit a myslíte si , že o. Dandár vydrží? Na to jsme tedy opravdu zvědaví, to by hned musel skončit ep. správce, protože už by nebyl zapotřebí a to se nestane, protože to je jejich největší spojenec a proč se tak destrukčně chovají,? protože máme co dělat s vyšinutýma lidma velké peníze jim zatemnily mozek, jenom Pán Bůh ví čeho se ještě dočkáme. Eparchiální rada pražské eparchie si musí konečně uvědomit, že odpovědnost nese ona a brzy přijde čas se zodpovídat.

Doktorandsaid:Únor 19, 2015 (7:09 pm)

Osvětovej odbor byl prakticky vymyšlenej, aby se Šuvarská nenudila a měla pocit, že na ní stojí celej pravoslavnej svět.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/02/18/krize-neni-konecne-se-mi-otevrely-oci/

 

Zkušení agenti StB vyhrávají. Šuvarský a Krupica podrazili spoluspiklence i celou církev.

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Kdo definitivně znemožnil zápis vladyky Jáchyma do rejstříku církví?


Přečtěte si prosím pozorně dokument níže (z května 2014).

O co se jedná? V lednu 2014 byl rozhodnutím synodu (bez účasti vladyky Simeona) jmenován vladyka Jáchym arcibiskupem pražským (v rozporu s Ústavou). Hned poté toto jmenování „potvrdil“ sněm a na základě toho byl vladyka Rastislav zvolen metropolitou naší církve. Poté byl vladyka Jáchym intronizován v Praze a začal jeho (nakonec marný) boj o zápis do rejstříku coby statutárního orgánu Pražské pravoslavné eparchie (PPE) a celé české části církve. Kamenem úrazu, který zápisu bránil, bylo to, že vladyka Jáchym nebyl zvolen eparchiálním shromážděním PPE. Vedla se jednání
s Ministerstvem kultury, která měla Ministerstvo přesvědčit, že se jedná o výjimku, která je v souladu s právem. Těmto jednáním položil definitivní konec dokument, který můžete vidět výše.
V tomto dokument ThDr. Marek Krupica Ministerstvu napsal, že vladyka Jáchym nebyl zvolen (myšleno: vy ho nemáte právo zapsat do rejstříku) a že jedině on (tj. ThDr. Krupica) je zákonným statutárním orgánem (správcem). Právě toto prohlášení ThDr. Krupici coby v té době statutárního orgánu PPE a celé české části církve položilo konec veškerým nadějím vladyky Jáchyma a bylo také podrazem a výsměchem vladykovi Rastislavovi.

Tragikomické je to, že to byl právě ten samý ThDr. Krupica, který v lednu 2014 přesvědčil, lépe řečeno uprosil synod, aby vladyku Jáchyma do Prahy jmenovali, jak mimo jiné dokládá dopis vladyky Rastislava ze dne 7.11.2014.

Dopis vladyky Rastislava 7.11.

ThDr. Marek Krupica tedy nejprve (v lednu) synod de facto dotlačil ke jmenování vladyky Jáchyma… aby (v květnu) hodil stejného vladyku Jáchyma (a s ním i vladyku Rastislava) přes palubu a udělal z nich lidi, kteří „nemají úctu k právu“, zatímco on „úctu k právu má“. Z vladyky Jáchyma se tímto pro Ministerstvo kultury definitivně stala nezákonná osoba
a vladyka Rastislav kvůli tomu dodnes vypadá jako pitomec… zatímco sám otec Marek v listopadu (opět) kandidoval na eparchiálního biskupa PPE… opět neúspěšně…

Tedy zápis vladyky Jáchyma zablokoval nikoliv „vladyka Simeon a jeho katolické kontakty“ – jak si celou dobu paranoidně myslel vladyka Jáchym (a asi si to stále ještě myslí), ale Dr. Marek Krupica.

Až někdy příště bude otec Marek Krupica vladyku Rastislava o něčem přesvědčovat, tak by se vladyka Rastislav měl nejprve pořádně zamyslet, jaký podraz se z toho může vyklubat tentokrát…

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Estebáčtí udavači a agenti StB "čarují" na Ministerstvu kultury ČR a chtějí zničit OBE a vladyku Simeona

Šuvarský StB

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Jak „Posvátný synod“ a vedení Pražské pravoslavné eparchie chtějí zničit Olomoucko-brněnskou eparchii

Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (428/2012 Sb.) náleží registrované církvi – právnické osobě „Pravoslavné církvi v českých zemích“ ročně 2 částky:

1) dle §15 zákona tzv. „finanční náhrada“ (jedná se o donekonečna omílané „restituce“), v celkové výši 1 146 511 242 Kč, kterou stát vyplácí ve 30 ročních splátkách, ovšem navýšených o míru inflace; tato částka se dle zákona vyplácí nejpozději do 31.12. příslušného roku (tj. částka za rok 2014 vy vyplácí do 31.12.2014)

2) dle §17 zákona tzv. „příspěvek na podporu činnosti dotčených církví“ (jedná se o pozůstatek starých známých „platů“), který je v prvních třech letech od přijetí zákona identický obnosu, který stát vyplatil Pravoslavné církvi v českých zemích v roce 2011, od čtvrtého roku se ročně bude snižovat o 5 procent. Tento příspěvek se vyplácí po dobu 17 let; tento příspěvek se dle zákona vyplácí do 31.1. příslušného roku (tj. za rok 2015 do 31.1.2015).

V současné době jsou částky 1) a 2) téměř identické (každá je okolo 38.000.000 Kč).

Z právního hlediska (i z pohledu zákona) je naše církev dle zákona na území ČR „Pravoslavná církev v českých zemích“ (to je její úplný název, jde o právnickou osobu a má své IČ: 00445177).
Existují i další právnické osoby, které byly výšeuvedenou registrovanou „Pravoslavnou církví v českých zemích“ zřízeny:

1) Pražská pravoslavná eparchie (IČO: 00441830), jejímž statutárním orgánem toho času je poněkud přesluhující dočasný správce ThDr. Krupica
2) Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (IČO: 00441848), jejímž statutárním orgánem toho času je eparchiální biskup vladyka Simeon

Samotná Pravoslavná církev v českých zemích v současné době (již od října 2014) statutární orgán nemá, poněvadž Dr. Krupica byl vymazán z důvodu neoprávněnosti jeho zápisu (jelikož nejde o řádného biskupa pražské eparchie, nýbrž kněze). V listopadu byl soudem jmenován nezávislý opatrovník. Usnesení o jmenování ovšem zatím není ale pravomocné. Proč? Protože se Pražská pravoslavná eparchie, zastoupená Dr. Krupicou odvolala. Proč? O tom pohovořím o něco později. Odvolala… a pak své odvolání vzala zpět. Proč? Aby natahovala lhůty a nabytí právní moci usnesení o jmenování opatrovníka co nejvíce oddálila.

V prosinci roku 2014 Ministerstvo kultury namísto toho, aby postupovalo řádně dle zákona a z důvodu neobsazenosti pozice statutární orgánu registrované církve „Pravoslavné církve v českých zemích“ uložilo peníze do soudní úschovy až do nabytí právní moci usnesení o jmenování opatrovníka, tak v rozporu se zákonem převedlo celou částku dle §15 („restituční“ peníze) na účet Pražské pravoslavné eparchie. Přestože dle zákona tyto peníze náleží registrované církvi „Pravoslavné církvi v českých zemích“ jako celku a právě a jenom ta je má od státu obdržet (s tím, že později sama rozhodne, co s těmito penězi má být, zda je pošle eparchiím apod.), nikoliv přímo jednotlivým eparchiím.
Proč to Ministerstvo udělalo? Pravděpodobně proto, že se vedení Pražské pravoslavné eparchie (ať již přímo nebo prostřednictvím právního zástupce) podařilo Ministerstvo – odbor církví, resp. konkrétní pracovnici, přesvědčit, že tak je to správné… Vzhledem k tomu, že se jedná o evidentní rozpor se zákonem, tak je ovšem zarážející, že na to pracovnice kývla… nabízí se tedy otázka, proč vlastně na to pracovnice kývla?… Kdo ví… Tak či onak, byl porušen zákon.
Obvyklou praxí v minulosti bylo, že peníze se rozdělily v poměru cca 60:40 mezi Pražskou pravoslavnou eparchii (PPE) a Olomoucko-brněnskou eparchii (OBE), jelikož existuje písemná dohoda takového obsahu ještě z dob emeritního vladyky Kryštofa. S tím, že OBE tyto peníze mají být zaslány do 5 dnů od převodu Ministerstvem. O to OBE Pražskou pravoslavnou eparchii také požádala (aby se již tak ostudná situace nelámala přes koleno).

Olomoucko-brněnské eparchii náležející část „restitučních“ peněz však vedení pražské PPE převést odmítlo (přestože na účet PPE se celá částka dostala v rozporu se zákonem, což vedení PPE nevadí, právě naopak) a sdělilo, že OBE nic nepošle, protože vladyka Simeon neprojevuje vůli pořizovat se „Posvátnému synodu“. Resp. peníze možná pošle, ale tím způsobem, který určí zmíněná skupina 3 lidí (z nichž 2 jsou občany Slovenska), kterou vedení PPE nazývá „Posvátným synodem“. Vedení PPE dodalo, že rozhodne-li tak „Posvátný synod“, peníze budou namísto OBE zaslány na účet bývalého kněze Ing. Klokočky (kterého vedení PPE i „Posvátný synod“ nazývají „eparchiálním správcem OBE“).

Co se děje dále? Vedení PPE razí stejnou taktiku i v případě „příspěvku na podporu činnosti“ (dle §17, tj. „platů“), který má být převeden do konce ledna 2015. Snaží se pseudoprávnickými triky oddálit nabytí právní moci usnesení soudu o jmenování opatrovníka (který by peníze pochopitelně rozdělil mezi eparchie v poměru v intencích výše zmíněné dohody, tak jako tomu bylo kupř. v minulém roce), který stejně nejpozději v únoru pravomocně jmenován bude (i kdyby se vedení PPE stavělo na hlavu).

Proč to vedení PPE dělá? Vedení Pražské pravoslavné eparchie v součinnosti s „Posvátným synodem“ se tímto způsobem pokouší získat v rozporu se zákonem pod svou kontrolu i celou částku na platy pro rok 2015 (tj. včetně části, která náleží OBE) a tím Olomoucko-brněnskou eparchii zničit finančně, když už se to „Posvátnému synodu“ a vedení PPE nepodařilo pseudoprávně.

Tito „lidé“ se neštítí žádných protiprávních triků, neboť chtějí zničit OBE a vladyku Simeona, jakož zničit i všechny ty, kteří se u nás v jednotě snaží navázat na celosvětové pravoslavné společenství, které v této chvíli v naší místní církvi kanonicky představuje vladyka Simeon. Ale nic se jim zničit nepodaří.
Pravda je jen jedna a je v rukou Hospodina, jakou zkouškou projdou ti, kteří Jej následují… Často však vidíme, jak mnozí mocní a pyšní se neštítí ničeho… Jenže oni jdou proti Duchu… a každý, kdo jde proti Svatému Duchu zahyne tím „mečem“, který sám pozvedl. Neboť „všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou“ (Matouš, 26:52).

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Ministerstvo kultury ČR i nadále jedná s komunistickými udavači StB, které nikdo z pravoslavného světa neuznává

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Informace o naší místní církvi v ročence Ekumenického patriarchátu

Ekumenický patriarchát opět písemně potvrdil, že vladyka Simeon je metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Tato informace je uvedená v tištěném almanachu Ekumenického patriarchátu na rok 2015. Almanach Ekumenického patriarchátu se posílá do celého světa mimo jiné také všem místním pravoslavným církvím na světě.

V knize je v oddíle a) na straně 1301 napsáno, že metropolitní stolec Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, která je od roku 1998 autokefální církví, je prázdný a funkci metropolitního správce (řecky topotiritís) zastává vladyka Simeon, arcibiskup Olomoucko-Brněnský.

Dále tato zpráva Ekumenického patriarchátu přináší složení posvátného synodu naší místní církve:

vladyka Rastislav, arcibiskup Prešovský,
vladyka Simeon, arcibiskup Olomoucko-Brněnský,
vladyka Juraj, arcibiskup Michalovsko-Košický,
vladyka Tichon, biskup Komárenský a
vladyka Jáchym, biskup Hodonínský.

Předsedou tohoto pětičlenného posvátného synodu by měl být metropolitní správce vladyka Simeon a tajemníkem by měl být otec prot. Milan Gerka.

Zpráva dále uvádí v oddíle b), že vladyka Kryštof, bývalý metropolita českých zemí a Slovenska, je odstaveným archijerejem mimo službu (řecky efisycházon).

Zdroj: Sůl a země, 3. 1. 2015

Světové pravoslaví nechce mít nic společného s komunistickými udavači a agenty StB J. Šuvarským a M. Dandárem

Šuvarský a Dandár spolupracovníci StB

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Otec Michal byl před měsícem zvolen na eparchiálním shromáždění, ale nikdo ho nechce světit. Co teď?

Netřeba zvláště zdůrazňovat, že Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku (dále PCČZS) je v poněkud prekérní situaci, obzvláště pak Pražská pravoslavná eparchie (dále PPE). Od dubna 2013 až dodnes je PPE z pohledu práva bez eparchiálního biskupa (arcibiskupa pražského) a celá naše autokefální církev bez metropolity (primase obou částí – českomoravské i slovenské). Došlo tu sice k neústavnímu (a tedy neplatnému) ustavení vladyky Jáchyma do Prahy… A na základě toho došlo ke zvolení vladyky Rastislava metropolitou, toto zvolení však bylo z důvodu neexistence kanonického arcibiskupa pražského i kvůli dalším kanonickým nedostatkům rovněž neplatné.

Před měsícem byl na eparchiálním shromáždění v Praze, v neposlední řadě pod tlakem údajně hrozících problémů s financováním (kvůli tomu, že funkce statutára celé české části církve není od konce října obsazená, jelikož otec Marek Krupica byl z této funkce Ministerstvem kultury vymazán a ponechán pouze statutárem PPE), zvolen drtivou většinou hlasů otec Michal Dandár. Jeho volbu však provázely zásadní kanonické nedostatky. Zejména nebyl předložen propustný list z Berlínské eparchie Ruské pravoslavné církve, otec Michal tedy nebyl v době volby členem PCČZS, a tedy pochopitelně ani PPE. Tudíž vůbec nemohl kandidovat, neboť neměl právo být volen (neměl pasivní volební právo). Na druhou stranu, před rokem kandidoval vladyka Jiří, který v té době byl (a dodnes je) eparchiálním biskupem na Slovensku, což také nebylo kanonicky tak docela v pořádku, není to ovšem případ identický případu otce Michala. Dalším nekanonickým prvkem bylo to, že otec Michal neměl v době volby kanonickou způsobilost. Jednak ji vůbec nemohl získat, neboť kněz jiné autokefální církve a z jiné eparchie, jenž nepředložil propustný list, vůbec nemá právo být volen, jednak usnesení synodu ve složení Jáchym, Jiří a Rastislav jsou od dubna tohoto roku považována pravoslavným světem (s výjimkou Ruska) za nekanonická a neplatná. Nemluvě o tom, že došlo i k nekanonickým pochybením v otázce samotném „zasedání“ synodu, neboť ten se konal per rollam (korespondenčně, v praxi – po telefonu), což je v rozporu s Ústavou PCČZS i kanonickým obyčejem pravoslavných církví. Navíc hlasování neinicioval kanonický předseda synodu (tj. vladyka Simeon, ten dokonce ani nebyl k hlasování přizván). No a vladyka Rastislav, kterého vladykové Jáchym a Jiří – v rozporu s kanonickým názorem sesterských církví – považují za předsedu synodu, na eparchiálním shromáždění nebyl přítomen (ačkoli jeho proslov byl i ve schváleném programu), byl pouze na telefonu. Také je třeba zmínit, že člen synodu vladyka Jiří na eparchiálním shromáždění 22.11.2014 před neúspěšnou volbou vladyky Jáchyma více než naznačil, že nebude-li vladyka Jáchym toho dne „potvrzen“ volbou (což nakonec nebyl), tak nebude již právoplatným členem synodu. A tedy, ve světle řečeného v předchozím souvětí, zasedání synodu v otázce kanonické způsobilosti otců Michala a Marka (jelikož toto „zasedání“ bylo až po neúspěšné volbě vladyky Jáchyma) se účastnil s hlasem rozhodujícím biskup, který v té době již nebyl členem synodu nejen z pohledu sesterských církví, ale i z pohledu vladyky Jiřího. A dokonce nejen z pohledu vladyky Jiřího, nýbrž i dle názoru vladyky Rastislava, jelikož slova obdobná těm, která na shromáždění k této otázce vyslovil vladyka Jiří, napsal i vladyka Rastislav, a to v dopisu 7.11.2014.

Zkrátka a dobře, jak někteří lidé z PPE, tak zejména synod, volbu 22.11.2014 jaksi zprznili. A toto si dodnes odnáší celá církev, včetně otce Michala. Tragikomické je, že synod, který „udělil“ (do uvozovek to dávám kvůli, velmi jemně řečeno, pochybné platnosti tohoto synodálního kroku) 22.11.2014 kanonickou způsobilost otcům Michalovi a Markovi, o tři týdny později tuto kanonickou způsobilost sám takřka zpochybňuje, jelikož jednak nespěchá otce Michala světit a intronizovat, jednak argumentuje deficitem jistých dokumentů, které otec Michal měl údajně dodat synodu (což je úsměvný argument, jelikož přímo na shromáždění byli fyzicky přítomni vladykové Jiří a Jáchym, jakož i tajemník synodu otec Gerka, a nepřítomný vladyka Rastislav byl o všem okamžitě informován po telefonu).

Náš synod je vůbec poněkud zvláštní. Dle kanonického názoru sesterských církví je doposud jeho předsedou vladyka Simeon, jelikož z funkce metropolitního správce byl odvolán nekanonicky a následná „volba“ metropolity byla rovněž nekanonická a neplatná. Biskupové Jáchym, Jiří a Rastislav jsou však názoru opačného. Svůj postoj měli možnost hájit v březnu v Konstantinopoli, ovšem zrovna moc se jim to nepovedlo, jelikož tvrdohlavě trvali na své bezchybnosti. Ekumenický patriarchát vydal 1.4.2014 komuniké, ve kterém prohlásil – kvůli již zmíněné nekanoničnosti jmenování vladyky Jáchyma do Prahy a nekanoničnosti volby vladyky Rastislava metropolitou – veškerá usnesení takto složeného synodu, tj. ze zmíněných tří biskupů, bez ohledu na formu a obsah těchto usnesení, za nekanonická a neplatná. Z tohoto důvodu od 1.4.2014 nad naší církví Ekumenický patriarchát vykonává kanonický dozor. Tento kanonický názor (a tedy i dozor) respektují sesterské církve, avšak ne zmínění 3 biskupové. Toto naši církev dostalo v pravoslavném světě de facto mimo zákon a přestože de iure jsme stále autokefální, de facto již dávno autokefální nejsme. Synod trval stále na svém, ale kvůli tomu, že se Ministerstvo kultury pochopitelně ztotožnilo s právním názorem Ekumenického patriarchátu, tak k zápisu vladyky Jáchyma do rejstříku nedošlo. Není to nic složitého, zákon o církvích prostřednictvím Základního dokumentu (který si naše církev sepsala sama) vyžaduje od roku 2002 volbu eparchiálních biskupů pouze a jenom eparchiálním shromážděním (ustavení biskupů, která proběhla před rokem 2002 jiným způsobem, byla a jsou z pohledu zákona samozřejmě v pořádku a platná) a nenabízí alternativu ani výjimku v podobě volby synodem či sněmem. Člověk nemusí být právnickým géniem, aby toto pochopil. Vladyka Jáchym takto zvolen nebyl, tudíž nemohl být ani zapsán do rejstříku, jelikož byl způsob jeho ustavení neplatný a on se pražským eparchiálním biskupem z pohledu práva (kanonického i konfesního) nikdy nestal. Po deseti měsících pražského hlásání vladyky Jáchyma „Já jsem tu biskup“ se přistoupilo k řádné volbě na eparchiálním shromáždění, přičemž této volbě, aby se zachovalo (neexistující) dekorum, říkalo „potvrzení“, přestože šlo o volbu (byť z jednoho kandidáta, což není zrovna běžné ani optimální). Vladyka Jáchym neuspěl, no a jelikož Ministerstvo kultury o měsíc dříve vymazalo otce Marka Krupicu coby statutára české části církve (tj. Pravoslavné církve v českých zemích, což je z pohledu českého práva nejvyšší právnická osoba naší církve v rámci ČR; statutárem pražské eparchie, která je z právního hlediska o stupeň níže, otec Marek zůstal), tak mnozí měli obavy o hladkost finančních toků od státu (které zabezpečují příjmy kněží a jiných zaměstnanců) a přiklonili se k názoru, že je třeba nějakého biskupa zvolit hned na tom samém shromáždění, na kterém neuspěl vladyka Jáchym (tj. 22.11.2014). Přímo na shromáždění proto (ihned po neuspěšné volbě vladyky Jáchyma) zasedala eparchiální rada a poté – částečně prezenčně, částečně po telefonu – i synod (ovšem bez vladyky Simeona, kterého tři mladí biskupové zarputile a neuctivě ignorují). Poté se volilo tajně mezi otcem Markem a otcem Michalem, do veřejné volby postoupil otec Michal. Tato kombinace tajné a veřejné volby, kreativně ad hoc tak trochu vnucená přímo na shromáždění, taktéž není zrovna standardní, ovšem v podmínkách pražského shromáždění je nejefektivnějším způsobem, jak někoho vůbec zvolit. Zkrátka podle hesla: „Zvolit někoho musíme, takhle je větší šance, že někoho zvolíme, tak budeme volit takto. Neboť účel světí prostředky.“ Je to sice trochu ostuda, ale určitý smysl to dává. No a tímto právně velmi kostrbatým způsobem lidé zvedli les rukou pro otce Michala. Vtip je v tom, že vladyka Jáchym sám sebe doteď považuje za pražského arcibiskupa, přestože jim nikdy nebyl. No a vladykové Rastislav a Jiří zaujali k této otázce stejný postoj, přestože ještě nedlouho předtím tvrdili téměř opak (viz výše). Vladyka Rastislav se již dávno „zabetonoval“ v Prešově, usnesení synodu častokrát podepisuje pouze sám (podpisy jiných biskupů chybí), v zahraničí (a vlastně i v rámci ČR) je faktickým metropolitou vladyka Jiří, kterému se to s ohledem na kanonickou situaci naší církve (především na jeho vlastní situaci a situaci vladyků Rastislava a Jáchyma) daří do neurčité míry a nepochybně by se mu to dařilo daleko lépe, pokud by projevil pokoru a úctu vůči vladykovi Simeonovi.

A tak tu máme otce Michala, který získal mnoho hlasů na shromáždění 22.11.2014. Pak tu máme vladyku Jáchyma, který se stále prohlašuje pražským arcibiskupem, vladyku Rastislava, který se stále prohlašuje metropolitou a vladyku Jiřího, který se naštěstí neprohlašuje nikým, tito všichni neuznávají vladyku Simeona coby metropolitního správce a eparchiálního arcibiskupa olomoucko-brněnského, zatímco jejich kanonické představy o nich samotných zase neuznávají sesterské církve. Otec Michal, který, doufám, už předložil propustný list, což ovšem na platnost jeho volby již nebude mít vliv, stále čeká, co s ním bude. Není nikdo, kdo by ho chtěl světit a jeho volbu kvůli kanonickým nedostatkům neuznává Ekumenický patriarchát (a tedy neuznají ji ani sesterské církve). Totéž by platilo, pokud by ho někdo přeci jenom teď vysvětil – sesterské církve by ho neuznaly a svěcení a intronizaci by prohlásily za neplatné.

Co teď? Škemrat v Konstantinopoli, aby si tam dali pásku přes oči a vymazali si paměť… a díky tomu uznali volbu otce Michala? To by bylo liché (nemluvě o trapnosti). Světit ho i přesto, že ho pravoslavný svět neuzná? To by byla kanonická sebevražda pro naši církev a v neposlední řadě pro světící biskupy (nejspíše by je Matka Církev zbavila biskupských hodností, možná dokonce i kněžských). Některé lidi dokonce napadlo vyvíjet psychický nátlak na vladyku Simeona (a v této ostudné činnosti stále pokračují), aby uznal nekanonickou volbu vladyky Rastislava. To je hanebný, ale také nesmírně hloupý a zcela absurdní nápad. I kdyby totiž vladykovi Simeonovi drželi zbraň u hlavy a on něco takového nakonec podepsal (obdobné pokusy tu nedávno byly, dokonce došlo k fyzickému útoku na otce Izaiáše v rezidenci vladyky), tak to nezmění fakta. Vladyka Simeon není Pán Bůh, i kdyby něco podepsal, tak fakta zůstanou stále stejná a obecné kánony a Ústava PCČZS platit nepřestanou. Tento vynucený podpis by nezměnil VŮBEC NIC – ani v rámci České republiky (v otázce Ministerstva kultury a případných zápisů do rejstříku), ani v rámci pravoslavného světa. Jenom ten nejhloupější blázen si může myslet opak.

A co teď s otcem Michalem? Musí si obstarat propustný list, pak bude přijat do PPE a zaměstnán. A já si osobně myslím, že by si zasloužil, aby mu byl svěřen některý pražský chrám, třeba sv. Mikuláše v Dejvicích nebo Olšany. Poté by se měla vyjasnit jeho kanonická situace (s Ekumenickým patriarchátem). A pak může být nová volba, které by se určitě (v případě, že mu Ekumenický patriarchát udělí kanonickou způsobilost) měl účastnit.

Jde totiž o to, že obavy o finance, které vedly ke rychlovolbě 22.11.2014, se nenaplnily, soud si pospíšil s ustanovením nezávislého opatrovníka (losem) a toto rozhodnutí soudu by již brzy mělo nabýt právní moci. Tedy Pravoslavná církev v českých zemích finanční problémy mít příští rok rozhodně nebude a může se rozvážně věnovat řešení kanonicky prekérní situace, do které nacouvala. Rozvážně ale neznamená zdlouhavě. Zároveň je třeba se vyhnout pošetilým „zkratkám“, které řešení naopak oddálí nebo ho možná dokonce úplně zhatí. Pochopitelně toto řešení musí být ve shodě se sesterskými církvemi a v úplném souladu s posvátnými kánony a s Ústavou PCČZS, přičemž je třeba si pokorně přiznat pochybení, poprosit o odpuštění a vše udělat znovu a kanonicky – bez ohledu na osobní zájmy a sny jednotlivých lidí, ohled je třeba brát pouze na dobro církve. A tímto způsobem, jedině tímto způsobem, se nám díky Boží milosti (a díky bratrské křesťanské pomoci), věřím, podaří dostat z toho bezpráví a ostudy, které nás ovládly. K čemuž nám všem dopomáhej Pán Bůh!

Zdroj: http://krizevcirkvi.wordpress.com/

Otec Jáchym nemá právo být kandidátem na eparchiálního biskupa

Problém potvrzení otce Jáchyma volbou

Otec Jáchym nemá právo být kandidátem na eparchiálního biskupa Pražské pravoslavné eparchie a nemá právo být volen eparchiálním shromážděním Pražské pravoslavné eparchie. Tím spíše se nemůže jednat o "potvrzení volbou", jelikož otec Jáchym dodnes nemá k Pražské pravoslavné eparchii žádný kanonický vztah, takže není co "potvrzovat".

Ústava naší církve v článku 22 odst. 2 stanoví, že:

"Pasivní volební právo (to znamená právo být volen) je určené kanonickými předpisy."

33. pravidlo Svatých Apoštolů přísně zakazuje, aby biskup byl přijímán do jiné eparchie bez doporučujícího listu svého eparchiálního biskupa:

"Žádný z cizích biskupů, nebo kněží nebo jáhnů nesmí být přijímán bez doporučujícího listu. Když tento předloží, musí se o nich pečlivě souditi: v případě, že to budou hlasatelé zbožnosti - buďtež přijati; v opačném případě poskytne se jim čeho je jim zapotřebí, ale do obecenství se nevezmou, jelikož často dochází k podvodu."

Tento doporučující list nemůže vikární biskup získat jinak, než od svého nadřízeného eparchiálního biskupa. Otec Jáchym nejen že žádný propouštěcí list nedostal, ale dokonce svoje pravomoci po nelegitimním zvolení arcibiskupem obrátil proti svému bývalému nadřízenému.

15. pravidlo svatých apoštolů o tomto říká:

"Zanechá-li kněz nebo jáhen nebo vůbec někdo z kléru svoji eparchii a přejde do jiné, a po úplném přesídlení bude tam bydliti bez svolení svého biskupa: zakazuje se mu konati nadále bohoslužby, zvláště neuposlechne-li svého biskupa, který jej vyzval k návratu. Setrvá-li nadále v tomto nedůstojném chování: budiž tam ponechán v obecenství pouze jako laik."

Otec Jáchym nikdy nebyl svým eparchiálním biskupem vladykou Simeonem kanonicky propuštěn z Olomoucko-brněnské eparchie, kde byl podle článku 6 Ústavy ustaven pomocným (vikárním) biskupem, přičemž prováděcí předpis k článku 6 jasně vymezuje činnost vikárního biskupa i jeho bezvýhradnou kanonickou podřízenost eparchiálnímu biskupovi následovně:

"Rozsah pravomoci a odpovědnosti pomocného biskupa písemně vymezí eparchiální biskup."

Pomocný biskup bezpodmínečně musí být nejdříve ze své eparchie kanonicky propuštěn, což je dle posvátných kánonů v pravomoci eparchiálního biskupa, a musí získat doporučující list, který pomocnému biskupovi může vystavit pouze eparchiální biskup, kterému je pomocný biskup podřízený a odpovědný. Teprve potom splní-li pomocný biskup všechny tyto podmínky, může být kanonicky odpovědným biskupem (tj. příslušným eparchiálním nebo biskupem, kterému byla eparchie kanonicky svěřena) přijat do jiné eparchie. Do této eparchie ho však nemůže přimout biskup k eparchií nepříslušný, a rozhodně v žádném případě to nemůže udělat kněz – i kdyby tento kněz byl k eparchii příslušný a zastával správní funkci. Dokud tedy pomocný biskup nebyl výše popsaným kanonickým způsobem z jedné eparchie propuštěn a do jiné přijat, nemůže být v nové eparchii volen ani ustaven. I když takového biskupa v této nové eparchii zvolí a ustaví, jsou volba a ustavení podle posvátných kánonů zcela neplatné.

Otec Jáchym nikdy nebyl kanonicky z Olomoucko-brněnské eparchie propuštěn, nezískal doporučující list a nikdy nebyl kanonicky přijat do Pražské pravoslavné eparchie. Otec Jáchym se proto nikdy nestal kanonickým biskupem Pražské pravoslavné eparchie, ani arcibiskupem pražským a českých zemí a proto nebyl sesterskými církvemi uznán. Otec Jáchym podle Ústavy a posvátných kánonů neměl a dodnes nemá v Pražské pravoslavné eparchii pasivní volební právo. To znamená, že se nemůže v Pražské pravoslavné eparchii ucházet o katedru, nemůže se biskupem v této eparchii stát a nemá kanonické ani ústavní právo být ani dodatečně volen.

I kdyby snad otec Jáchym byl zvolen eparchiálním shromážděním Pražské pravoslavné eparchie (takže v rozporu s Ústavou a kánony), Ministerstvo kultury ho nezapíše do rejstříku církví, protože jde o volbu neústavní. To bude mít za následek řadu právních sporů a jejich důsledkem bude s největší pravděpodobností to, že Ministerstvo kultury Pražské pravoslavné eparchii pozastaví peníze na platy duchovním a všem zaměstnancům. A stejný osud by čekal i restituční peníze.

Otec Jáchym není a nikdy nebyl pravoslavným světem uznán arcibiskupem pražským. Ani sesterské církve ho neuznají, i kdyby byl v sobotu 22.11.2014 dodatečně zvolen 100% hlasů na eparchiální shromáždění Pražské pravoslavné eparchie, jedině by to vyústilo v trvalou izolaci naší církve v pravoslavném světě.

Vyzýváme delegáty eparchiálního shromáždění Pražské pravoslavné eparchie, aby postupovali v souladu s Ústavou a posvátnými kánony a nepřipustili volbu kandidáta, který nemá kanonické oprávnění být volen. Žádná dodatečná potvrzovací volba nemůže zrušit nebo ospravedlnit skutky, které se už staly a které byly předmětem kritiky Cařihradské synodální komise pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy. Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Simeon napsal ve svém nedávném pastýřském listu:

"Buďme pokorní, vzpamatujme se a nic si nenalhávejme ani nikoho neobelhávejme! Nejsme v situaci, kdy každý může mít svou vlastní pravdu."

Pokud bude otec Jáchym volen a zvolen, důsledky pro Pražskou pravoslavnou eparchii mohou být zcela zdrcující. Budou to také důsledky ekonomické, které pochopitelně dopadnou na všechny, kteří v Pražské pravoslavné eparchii pobírají plat. Jsou si tito zaměstnanci jistí, že jim potom Podvorje Ruské pravoslavné církve poskytne lepší platové podmínky, než naše místní československá církev?

redakce Soli Země

Zdroj: Sůl a země

Usnesení Eparchiálního shromáždění Olomoucko-brněnské pravoslavné eparchie ze dne 15.11.2014

Eparchiální shromáždění Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku dne 15. 11. 2014 naplnilo ústavní podmínku 2/3 účasti členů shromáždění a usneslo se:

Usnesení č. 1

Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku), vzhledem k dlouhotrvající krizi a prohlubující se nedůvěře v celé naší autokefální církvi, vyzývá eparchii Prešovskou a eparchii Michalovsko-košickou, aby prostřednictvím svých eparchiálních shromáždění - v zájmu překonání krize a nastolení jednoty – vyjádřily ústavně svou důvěru nebo naopak nedůvěru svým eparchiálním biskupům a Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku) takto – dávaje příklad – činí jako první.

Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku) dle článku 14 odst. 4. Ústavy a ve smyslu článku 5 Ústavy a prováděcích předpisů k němu a Základního dokumentu Pravoslavné církve v českých zemích ústavní volbou dle článků 14 a 5 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (a prováděcích předpisů k ní) potvrzuje vladyku Simeona (ThDr. Radivoj Jakovljevič) eparchiálním biskupem Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku).

A vyjadřuje mu důvěru a podporu coby kanonickému správci metropolitního trůnu autokefální Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Pro hlasovalo: 52; Proti: 0; Zdrželo se: 4


Usnesení č. 2

Eparchiální shromáždění zvolilo své nové členy orgánů dle čl. 14 Ústavy, jelikož předchozím členům/delegátům již vypršel ústavní mandát. Bylo zvoleno:

6 členů Eparchiální rady a 3 náhradníci
6 delegátů na církevní sněm
3 členové Komise pro zkoumání kanonických přestupků a 1 náhradník
3 členové Revizní a kontrolní komise a 1 náhradník

Na závěr shromáždění všichni zvolení složili ústavou předepsaný slib na Svaté Evangelium.


Usnesení č. 3

Eparchiální shromáždění Olomoucko-brněnské eparchie dle článků 14 a 6 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a prováděcích předpisů k nim volí Archimandritu Izaiáše (Slaninku) pomocným (vikárním) biskupem Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

V případě jeho zvolení platnost jeho volby a jeho případné biskupské vysvěcení eparchiální shromáždění podmiňuje udělením kanonické způsobilosti Matkou církví - Ekumenickým patriarchátem. Do tohoto okamžiku je platnost volby odložena. Okamžikem udělení Matkou církví - Ekumenickým Patriarchátem kanonické způsobilosti otci Izaiášovi se případné dnešní zvolení otce Izaiáše eparchiálním shromážděním Olomoucko-brněnské eparchie pomocným biskupem Olomoucko-brněnské eparchie stává platným a účinným.

Pro hlasovalo: 49; Proti: 3; Zdrželo se: 3


Usnesení č. 4

Eparchiální shromáždění Olomoucko-brněnské eparchie oslovuje tímto ostatní hierarchy naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a její duchovenstvo a věřící a zveme je k jednotě s námi.

Pro hlasovalo: 50; Proti: 0; Zdrželo se: 3


V Brně v katedrálním chrámu sv. Václava dne 15. 11. 2014

Zapsali:

bratr Rafael (Miroslav) Moravský
sestra Helena Křepelková

ověřil a správnost schválil:

Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Simeon (ThDr. Radivoj Jakovljevič)
arcibiskup olomoucko-brněnský
správce metropolitního stolce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Osmý pastýřský list metropolitního správce arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona

Vážené sestry a bratři, důstojní otcové,

se smutkem v srdci se musím vyjádřit k situaci v naší autokefální církvi.

Vpravdě pravil náš Pán Ježíš Kristus: "Již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu." (Matouš 5, 22). A tak bychom měli být mírní, jde-li o naši pýchu a naši osobu, ale nikoli jde-li o Církev Kristovu a o pravdu, která je základem existence naší Církve. K pravdě nesmíme být lhostejní. Spasitel řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život." (Jan 14, 6) Proto i my, milujeme-li našeho Spasitele, milujeme pravdu. Nesmíme zavírat oči, nesmíme dovolit, aby pravda ustoupila bludu. Náš Spasitel nás varuje, že nesmíme být vlažní, nesmíme být kdesi uprostřed; něco říkat a z opatrnosti říkat také opak tohoto. Proto nedovolme, aby pravda byla zpochybňována a zamíchávána do kaše účelových výmyslů a lstivého chytračení.

Slyším od některých lidí, že nejsem arcibiskupem Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Prý jsem byl odvolán Posvátným synodem v březnu tohoto roku. Podivuji se, že tak zjevná lež může být vnímána vážně. Ale apoštol praví: "A není divu, vždyť sám Satan se převléká za anděla světla" (2. Korintským 11, 14). Skutečnost je taková, že moje takzvané odvolání bylo v rozporu s kanonickým právem. Posvátný synod nemá právo soudit eparchiálního biskupa ani podle kanonického práva pravoslavných posvátných kánonů a Tomosů naší Matky církve, ani podle základního dokumentu, díky němuž naše církev právně existuje v České republice. Kromě toho je náš Synod od dubna tohoto roku na základě závěrů letošního zasedání cařihradské komise pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy prohlášen za nekanonický a všechny jeho skutky jsou prohlášeny za neplatné.

Tomosem patriarchy Bartoloměje byla naší církvi v roce 1998 požehnána autokefalita a také byla popsána pravidla, která musíme plnit, abychom si autokefalitu zasloužili. Tento Tomos říká, že soud nad biskupy přísluší soudům sestaveným výlučně z hierarchů z jurisdikce Matky církve Cařihradského patriarchátu, s možností odvolání se k jeho Všesvatosti Cařihradskému Patriarchovi. Náš synod, i kdyby byl kanonický (jakože nebyl), tak nemohl soudit hierarchu místní církve. Má to jednoduchý důvod: Bránit se možným místním mocenským bojům a zajistit objektivitu a spravedlnost. Jenže místní posvátný synod mě 27.3.2014 dokonce v mé nepřítomnosti "odvolal" z katedry Olomoucko-brněnské eparchie, přičemž toto "odvolání" mělo znaky soudního procesu, ale bylo bez řádného projednání, bylo bez možnosti obhajoby a bylo bez možnosti se odvolat. Toto zbavení funkce bylo nejen v rozporu s obecnými kánony, ale i se základním dokumentem naší Církve, cařihradskými Tomosy a dalšími právními principy. Proto to neuznala nejen Matka církev, ale prakticky žádná sesterská pravoslavná církev. A právě k tomuto názoru našich sesterských církví se po důkladném prošetření přiklonily orgány veřejné moci naší republiky. Proč tomu tak je? Důvod je prostý: Posvátný synod je totiž také vázán zákony, není to orgán, který rozhoduje libovolně bez omezení jen podle osobních záměrů jeho členů. Přesto však na základě tohoto rozhodnutí nekanonického Synodu mě Ministerstvo kultury vymazalo jakožto statutární orgán Olomoucko-brněnské eparchie. To však nemůžeme ministerstvu vyčítat, protože jednalo v dobré víře, že naše Církev je schopná dodržovat svoje vlastní pravidla. Potom byl podán opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí a po pečlivém nastudování našich vlastních pravidel naší Církve nakonec Ministerstvo kultury ČR po několikaměsíčním projednávání s odborníky na církevní a civilní právo uznalo své pochybení a obnovilo můj zápis coby statutárního orgánu eparchie.

Někteří se mi teď snaží vyčítat, že odvozuji svou legitimitu od zápisu v rejstříku církví a náboženských společností České republiky. Není to pravda. V roce 2000 jsem byl řádně ustaven eparchiálním biskupem Olomoucko-brněnské eparchie. V té době platil starý zákon o církvích a ten nás nenutil uskutečňovat volbu eparchiálního biskupa na eparchiálním shromáždění. Tehdy jsme mohli volbu učinit podle obecných kánonů, takže i ustavením synodem, což se v mém případě tak stalo. Oba způsoby volby eparchiálního biskupa byly tehdy zcela rovnocenné z pohledu církevního i z pohledu státního práva. Právní situace se změnila přijetím nového zákona o církvích v roce 2002. Od té doby stát uznává pouze ten způsob ustavení biskupů, který je popsán v našem základním dokumentu, kde je jen volba eparchiálním shromážděním. Ale ten základní dokument jsme si napsali my sami, jeho znění nám stát nenařídil! To je také jeden z více důvodů, proč se můj bývalý pomocný biskup Jáchym, který hrubým porušením posvátných kánonů opustil eparchii a zradil mě – svého eparchiálního biskupa, nikdy nestal legitimním arcibiskupem pražským a proč je kvůli němu zpochybněn i vladyka Rastislav jako metropolita naší církve.

Má dnešní platnost eparchiálního biskupa není odvozena od mého nedávného opětovného zápisu do rejstříku církví, ale již od mého řádného kanonického ustavení v roce 2000, protože jsem nikdy nepřestal být eparchiálním biskupem. Toto je i názor většiny sesterských církví v čele s naší Matkou církví Cařihradským patriarchátem. Stejně tak jsem stále metropolitním správcem naší církve, jelikož jsem nikdy nebyl kanonickým způsobem odvolán, i když si několik pomýlených lidí myslí opak.

Dále tu je otázka vztahu některých duchovních naší církve k českému státu. Není důstojné pravoslavného křesťana za všech okolností pohrdat svým státem, To platí také pro ty naše duchovní, kteří sice nejsou občané České republiky, ale kterým český stát poskytl domov a obživu. Písmo nás před tímto chováním varuje. Já respektuji a vážím si našeho českého státu a nevidím v něm nepřítele. V případě naší krize dokonce český stát hájí naše vlastní zákony před námi samotnými a říká nám: "Dodržujte svoje vlastní pravidla, jinak Vás nemůžeme uznat jako církev, která od nás dostává zaměstnanecké církevní platy a restituční náhrady!" Je povinností dobrého křesťana zachovávat v úctě právo světské i církevní. Kristus nás učí: "Dávejte císařovi, co je císařovo a Bohu, co je božího!" Nebo si snad myslíte, že je mravné a křesťanské mít nataženou ruku ke státu a chtít se od něj živit, ale zároveň tento stát neuznávat a považovat ho za svého nepřítele?

Naše místní Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku byla založena v době první Československé republiky. Její zakladatelé byli svému státu loajální, naše pravoslaví bylo jedním z významných duchovních a kulturních pilířů československé společnosti. Obě naše dnešní republiky jsou nástupnické státy bývalého Československa. Na toto všechno s hrdostí navazujeme, říká to tak naše vlastní ústava. Ale z našich vlastních řad se ozývají hlasy, že český stát a jeho tradice jsou v rozporu s pravoslavnou vírou, že musíme hledat ochranu v zahraničí, přičemž na nějakých Řecích už nezáleží, protože se budeme opírat jen o Moskevský patriarchát, který nám nabízí mnohem lepší podmínky a mnohem lepší autokefalitu. Proto by neměli naši pravoslavní duchovní, kteří si tohle myslí, dále zůstávat členy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a neměli by požadovat český státní plat. Mají možnost jít jinam, na území České republiky je totiž ještě jedna pravoslavná církev, která jim zřejmě bude lépe vyhovovat: Podvorje Ruské pravoslavné církve. Když tam odejdou, přestanou se trápit a my se s nimi budeme dál rádi setkávat a budeme společně sloužit jako se svými nejbližšími bratry ze sesterské pravoslavné církve.

Prosím, buďme moudří a pokorní a dělejme vše pro překonání krize v naší místní československé církvi. Jsou mezi námi lidé, kteří se považují za vzorné křesťany, ale přitom mě viní z rozkolu a neochoty jednat. Někteří z nich dokonce čekají na moji smrt. Ale na mě nezáleží, protože vladykové Jáchym, Rastislav a Juraj a jejich rádci totiž už několik měsíců dobře vědí, co mají udělat. Oni vědí dobře, že krize v naší církvi se překoná jen zrušením nekanonických rozhodnutí, která oni sami učinili. Ale oni dnes říkají, že je vše jen jakési nedorozumění, že se vše časem nějak zázračně vysvětlí a že Cařihradu do našich místních záležitostí nic není, že nám lépe pomůže Moskva. Říkají to však proto, že se nechtějí vzdát své moci a materiálních požitků, které získali svým aktivním podílem na naší krizi.

Poslední rok a půl byl strastiplný pro většinu z nás. Buďme pokorní, vzpamatujme se a nic si nenalhávejme ani nikoho neobelhávejme! Nejsme v situaci, kdy každý může mít svou vlastní pravdu. Pravda je jen jedna. Naše krize se už blíží ke svému konci. Cařihradská synodální komise pro mezipravoslavné vztahy bude v tomto roce ještě jednou jednat o naší krizi. Proto Vás všechny prosím: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem nyní soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou nyní měříte, takovou bude naměřeno vám." (Matouš 7:1)

+Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský
metropolitní správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
Olomouc 2. listopadu 2014

Zdroj: Sůl a země

Pravoslavná církev v českých zemích: Důrazně se distancujeme od jednání ThDr. Martina Marka Krupici


Prohlášení olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích k situaci v Pravoslavné církvi a odmítnutí nedůvodného trestního oznámení na pana ministra kultury Mgr. Daniela Hermana

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku s hlubokým zármutkem a lítostí prožívá již více než rok krizi od doby, kdy v dubnu 2013 rezignoval metropolita Kryštof (vlastním jménem Radim Pulec), který byl hlavou naší místní pravoslavné církve.

Jeho rezignací po mediálním skandálu se v naší církvi objevily zájmové skupiny, které namísto křesťanského a sociálního poslání církve uplatnily své vlastní zájmy, které tak narušily práci ve prospěch našich věřících a společnosti. Odklonění se od naplňování spasitelného poslání, které se řídí Písmem svatým, Svatou tradicí, posvátnými kánony, jakož i rozhodnutími vlastních sněmů, tak v minulosti vedlo k nerespektování a porušování vnitřních předpisů: naší ústavy i starobylých, více než tisíc let platných posvátných kánonů a apoštolských pravidel pravoslavné církve.

Tato skutečnost se projevuje nejednotou uvnitř církve bránící řádnému fungování správních i výkonných orgánů. Ve spojitosti s účelovými výklady vybraných pasáží a zamlčováním jiných částí církevního i světského práva došlo k zápisu statutárního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích, kterým se stal kněz ThDr. Martin Marek Krupica, Th.D.

To bylo bezprecedentní porušení nejen církevní tradice, ale i základních dokumentů církve, které upravují vztah mezi církví a českým státem, kdy se kněz stává být nadřazen dvěma biskupským stolcům. Současně došlo k pokusům o sesazení vladyky Simeona, nejprve z místa metropolitního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a potom také sesazení z místa arcibiskupa olomoucko-brněnské eparchie.

S radostnou nadějí tak vítáme rozhodnutí odborného přezkumného řízení Ministerstva kultury ČR ze dne 21. 10. 2014, které jako registrační orgán všech českých církví a náboženských společností, po předchozím důkladném a dlouhodobém prozkoumání veškerých událostí v Pravoslavné církvi provedlo výmaz dosavadního nelegitimního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích ThDr. Marka Krupici, Th.D. nad zápisem kterého, coby statutárního zástupce PC v ČZ, se již od počátku vznášely otazníky a jehož oprávněnost byla zpochybňována. Obnovilo také v rejstříku zápis vladyky Simeona (vlastním jménem ThDr. Radivoje Jakovljeviče) na katedru olomoucko-brněnské eparchie (biskupství).

V této souvislosti se důrazně distancujeme od jednání ThDr. Martina Marka Krupici, Th.D., který podal v pátek 24. 10. 2014 trestní oznámení na pana ministra kultury Mgr. Daniela Hermana, kterého viní z problémů, jimž bude místní pravoslavná církev v příštích měsících čelit, zejména pak nevyplacení finančních náhrad (cca 40 milionů korun ročně po dobu 30 let) v rámci tzv. církevních restitucí. Snaha výše jmenovaného není většinovým názorem členů naší církve a významně poškozuje jméno Pravoslavné církve v českých zemích. Současně tento postup považujeme za účelovou snahu k dosažení vlastních zájmů.

Postup Ministerstva kultury nebyl zasahováním do vnitřních věcí církve, jak argumentuje ThDr. Martin Marek Krupica, Th.D., ale nutným krokem, protože Ministerstvo kultury musí dbát na dodržování zákonů České republiky a také na dodržování vlastních zákonů církví, na základě kterých se tyto církve u českého státu registrují.

Oproti tomu vítáme možnost ustanovení opatrovníka celé Pravoslavné církve v českých zemích, který by legitimně a dle práva dovedl celou církev k řádným volbám nového vedení. Vladyka Simeon v tuto chvíli zůstává jediným kanonickým arcibiskupem Pravoslavné církve v českých zemích. Proto bude pravoslavná církev navrhovat jako dočasného opatrovníka jeho samotného, tak jak mělo být učiněno od počátku.

Arcibiskup Simeon je mezinárodní většinou autokefálních pravoslavných církví světa uznáván jako dočasná hlava Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Vladyku Simeona uznává jedenáct z celkových čtrnácti světových autokefálních (samostatných) pravoslavných církví včetně naší mateřské (zakladatelské) církve, kterou je Cařihradský patriarchát, odkud k nám před dvanácti stoletími přišli soluňští bratři, svatý Cyril a svatý Metoděj. Cařihradský patriarchát, který je první mezi rovnými mezi všemi pravoslavnými církvemi světa, zcela jednoznačně podporuje vladyku Simeona jako dočasnou hlavu naší místní církve, jako takzvaného metropolitního správce čili místodržitele (latinsky locum tenens, řecky τοποτηρητ?ς = topotiritís).

Vladyka Simeon věří, že více než rok trvající spory a nevraživost v Pravoslavné církvi brzy skončí a ta bude moci opět, jak bylo jejím zvykem, být neodmyslitelnou součástí české občanské společnosti a České republiky, jejíž základy pomáhala budovat od dob první Československé republiky.

Se schválením vladyky Simeona, arcibiskupa Olomoucko-brněnského Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku,

Mgr. Ondřej Chrást
mediální poradce vladyky Simeona

Zdroj: Parlamentní listy, 27. 10. 2014, foto: Hans Štembera

Vladyka Simeon je zpět zapsán na místo správce olomoucko-brněnské eparchie

Ministerstvo kultury České republiky na základě přezkoumání a zhodnocení stavu v Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku provedlo dne 21. října 2014 tyto změny v registraci statutárních orgánů:


1. Statutární orgán celé české části církve (pražská i olomouckobrněnská eparchie) není obsazen.
(Výpis z Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností)

2. Statutárním zástupcem Olomoucko-Brněnské eparchie se stává vladyka Simeon.
(Výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob)

3. Statutárním orgánem Pražské eparchie zůstává otec Marek Krupica.
(Výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob)

Otec Marek od dnešního dne již není statutárním zástupcem české části církve. Už nelze uplatnit jeho páteční dohodu s otcem Jáchymem o společném řízení české části naší církve (podepsané memorandum o spolupráci).

Připomínáme, že podle dlouhodobého stanoviska většiny pravoslavných církví na světě v čele s Matkou církví, Cařihradským patriarchátem, dosud nebyl zvolen kanonický arcibiskup pražský a proto nemohl být zvolen ani kanonický metropolita celé československé církve. Církev čekají nejprve volby v Praze a potom volba metropolity.

Do té doby je metropolitním správcem (latinsky: locum tenens, řecky: τοποτηρητής=topotiritís) Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku jeho vysokopřeosvícenost vladyka Simeon, arcibiskup Olomoucko-Brněnský.

Zdroj: Sůl a země

České restituce tunelují Rusové, ozývá se z pravoslavné církve

Lidé dosazení Moskvou ovládli českou pravoslavnou církev a mohou využívat peníze z restitucí pro své zájmy. To tvrdí zástupci českých pravoslavných, kteří o zásah požádali ministra kultury. „V této církvi je řada problémů a přibližujeme se k nějakému rozhodnutí,“ řekl deníku ECHO24.cz Daniel Herman . Zároveň však připustil, že stát zřejmě nemá dostatečné páky, aby zabránil rizikovým scénářům.

Igor Slaninka se letos v létě od svých nadřízených z Prahy dozvěděl, že coby pravoslavný kněz ve své farnosti v Mostě končí. Kromě toho přišel o možnost dále ovlivňovat, co se bude dít s velkou vilou, vinicemi a dalšími pozemky, které patří církevní obci v tomto severočeském městě.

Na tom by nebylo nic mimořádného, kdyby nemovitosti mostecké církevní obce, které patří u pravoslavných k těm nejlukrativnějším, a další církevní majetky v republice nyní podle kritiků neovládli lidé, jež v Česku dosadila Moskva. Česká pravoslavná církev se totiž personálně propojila s takzvaným podvorje, což je zastupitelská organizace ruské pravoslavné církve v České republice a do svého vedení jmenovala funkcionáře, kteří vyhovují ruským zájmům. Na tento vývoj dopisem českému ministrovi kultury upozornil letos v dubnu dokonce patriarcha z Konstantinopole Bartoloměj, který je považován za světovou hlavu pravoslavné církve.

Jednou z kritizovaných změn je například to, že hlavní představitel ruského podvorje sídlícího v Karlových Varech Nikolaj Liščeňjuk, tedy jakýsi pravoslavný „nuncius“ moskevského patriarchy, se stal zároveň zaměstnancem české církve a pobírá mzdu vyplácenou českým státem.

Kromě zásahu v Mostě rozpustilo současné vedení pravoslavné církve mimo jiné také pravoslavnou obec v Ostravě a správu tamních majetků svěřilo nově dosazeným lidem, kteří jsou orientováni na ruský patriarchát v Moskvě, a ne na řecký v Konstantinopoli (tedy v Istanbulu), který měl donedávna v Česku největší vliv.

Ministr: s Ruskem neměla církev nikdy mnoho společného

„Hrozí, že Rusko nyní může ovlivnit i převody peněz v rámci české církve,“ domnívá se Vojtěch Merunka, redaktor pravoslavného webu Sůl země, který byl se zástupci pravoslavné církve na jednání s Danielem Hermanem, jež proběhlo minulý měsíc. Delegaci vedl Simeon, někdejší metropolitní správce pravoslavné církve, kterého současné proruské vedení pravoslavných loni sesadilo.

„Nechceme ohrozit jednání, které vedeme s ministerstvem kultury,“ řekl jeden z členů delegace, který však nechtěl být jmenován. „Mám rodinu a oni jsou schopni všeho,“ tvrdí. Mezi kritiky současného vedení církve se mluví o tom, že původní čeští a slovenští kněží bývají nahrazováni novými z řad imigrantů z Ukrajiny, Ruska a Moldavska, kteří souhlasí s novou promoskevskou orientací. Noví lidé mají mimo jiné rozhodovat o tom, jak se naloží s miliardou korun, kterou česká pravoslavná církev postupně dostane v rámci restitučních náhrad.

„Rusové rozhodně neusilují o naše peníze a nikdy se nevměšovali do našich interních církevních záležitostí. To zní až komicky, aby v porovnání s námi bohatá ruská církev řešila finance naší místní české církve, které sotva zabezpečí náš vlastní chod,“ napsal v e-mailu současný pražský pravoslavný arcibiskup Jáchym, jenž byl zvolen na začátku letošního roku a konstantinopolský patriarcha Bartoloměj ho odmitá uznat.

Moskevský patriarchát v minulosti poskytl na provoz české církve milionové dary, bylo z nich zrekonstruováno například sídlo pražského arcibiskupa Kryštofa. Ten byl veden jako agent StB, ale jeho řídící důstojník mu u soudu dosvědčil, že agentem nebyl.

„S Ruskem a Moskvou neměla česká pravoslavná církev, která tu má dlouhou tradici, nikdy mnoho společného,“ říká ministr Herman. „Koho si církevní subjekty zvolí, je ale plně jejich věc a záleží na nich, jestli to bude člověk etnika španělského, ruského nebo australského. Do toho stát nemůže zasahovat,“ dodává. Podle ministra může jeho úřad pouze přezkoumat, zda bylo po právní stránce v pořádku jmenování takzvaného statutárního zástupce církve, tedy funkcionáře, který má podpisové právo k účtům, na něž přicházejí peníze z restitucí.

„Zkoumají se všechny momenty, které vedly ke jmenování osob. Pokud shledáme, že vše bylo v pořádku, není důvod cokoli měnit, v opačném případě vyvodíme důsledky,“ řekl Herman. „Podle mého názoru je ale v této církvi řada problémů,“ dodal poté.

Zdroj: http://echo24.cz, 14. říjen 2014 | Vladimír Ševela

Světové pravoslaví neuznává a společně ignoruje samozvané uzurpátory Jáchyma a Rastislava

Přípravy velkého všepravoslavného sněmu začaly na pozadí sporů mezi Moskvou a Cařihradem


30. září začala pracovat Cařihradská komise pro kanonické vztahy a mezipravoslavné vztahy, která má za úkol přípravu velkého všepravoslavného sněmu, který se v pravoslavné církvi naposledy konal před 12 stoletími. Pravoslavné církve totiž za poslední všeobecný křesťanský sněm považují II. nicejský koncil z roku 787. Cařihradská komise bude zasedat do pátku 3. října 2014.

Přípravy této události světového významu však komplikují dva problémy. Prvním problémem jsou ambice Ruské pravoslavné církve, která si činí nárok na prvenství mezi všemi křesťanskými církvemi. Patriarcha Kirill se takto vyjádřil 24 září 2014 v chrámu Krista spasitele v Moskvě, když prohlásil, že ruské církvi patří prvenství, které kdysi před velkým rozkolem v roce 1054 náleželo Římskému patriarchátu.


zdroj:
http://www.religion.in.ua/news/vazhlivo/26987-patriarx-kirill-vydvigaet-moskovskij-patriarxat-na-mesto-rimskoj-cerkvi.html

Druhým vážným problémem je situace v naší Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku, která jako jediná nebyla pozvána do Cařihradu na přípravy velkého sněmu. Metropolita Hillarion, který je jedním z hlavních aktérů naší krize, projevil hlubokou lítost, že Moskvou uznávaní zástupci naší místní církve nebyli jako jediní ze všech pravoslavných církví na toto shromáždění pozváni. Podle zdrojů blízkých otci Jáchymovi si vladyka Hillarion s otcem Jáchymem často telefonuje a v posledním hovoru otce Jáchyma informoval o neúspěchu své diplomacie, spojené s představou řešení krize v naší místní církvi podle analytiků Oddělení pro vnější církevní vztahy Moskevského patriarchátu.

zdroj:
http://mospat.ru/ru/2014/09/30/news108934/

osobní stránky vladyky Hillariona:
http://hilarion.ru

Problematiku pořadí a vzájemných vztahů pravoslavných církví jsme podrobně popisovali v tomto článku, který se zabýval provokací vladyky Hillariona proti vladykovi Emmanuelovi: Další provokace Ruské pravoslavné církve proti Konstantinopolskému patriarchátu, tentokrát na Ukrajině

Zdroj: Sůl a země, 2. 10. 2014 18:51

Znovuvysvěcení chrámu sv. Anny v Plzni

V neděli 12. října 2014 byl u příležitosti generální rekonstrukce znovuvysvěcen chrám sv. Anny v Plzni. Archijerejskou liturgii vedl metropolitní správce Pravoslavné církve v Českých zemích vladyka Simeon.

Slavnostní bohoslužbu za účasti asi 200 věřících spolusloužili otcové protojerej Jan Polanský, představený chrámu sv. Anny v Plzni, archimandrita Izajáš Slaninka z Mostu, protojerej Jan Beránek z Prahy, diákon Jaroslav Horvath z Mostu, jerej rakouské metropole a exarchátu pro střední Evropu pod jurisdikcí Konstantinopolského patriarchátu univerzitní docent Dr. Alexander Lapin z Vídně, který převzal dar plzeňských věřících pro zástupce patriarchy Bartoloměje ve Vídni vladyku Arsenie, a hypodiákoni z Plzně.

Jako hosté přihlíželi této slavnostní archijerejské bohoslužbě emeritní arcibiskup pražský a primas český římskokatolické církve pan kardinál Miloslav Vlk, náměstkyně primátora města Plzně paní Eva Herinková, redakce televize Noe a pracovníci dalších médií. Po bohoslužbě se v hotelu Continental konal pro hosty i věřící slavnostní oběd.

Vladyka Simeon ve svém kázání mluvil o současné krizi v místní pravoslavné církvi a vyslovil naději, že zlo pomine a budeme se moci zase společně obejmout.

Otec Jan Polanský ve své řeči vyzdvihl spolupráci lidí dobré vůle, která přináší dobré ovoce na rozdíl od planých řečí na pozadí sobeckých zájmů schovávajících se pod pláštíkem pravoslavné víry. Také mluvil o všech duchovních, kteří byli neprávem suspendováni a zbaveni zaměstnání. Otec Polanský tuto zprávu posílá pravoslavným věřícím do všech církevních obcích naší země: "Naši věřící a duchovní jsou dobří lidé, ale mají strach a bojí se, protože vidí, co se kolem nich děje, vidí jak naši církev ničí hrstka samozvanců. Proto posílám tuto zprávu do Prahy, do Ostravy, do Brna, do Jihlavy, do Mostu a všude tam, kde je naše církev v největším ohrožení: Nemusíte se bát, skutečná pravda je jen jedna jako je jen jeden Bůh a pozná se sama podle výsledků. Tou pravdou nejsou plané řeči samozvanců. Po ovoci poznáte je. Každý je však stále vítán v plzeňském chrámu sv. Anny ke společné modlitbě."

Pan kardinál Miloslav Vlk jako host ve své řeči poděkoval za pozvání a řekl, že vladyka Simeon je bez pochybností na základě dopisů Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy Bartoloměje a podle závěrů Cařihradské komise pro kanonické záležitosti uznávaným metropolitním zástupcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (doslova "locum tenens") a popřál místní pravoslavné církvi, aby krizi brzy překonala. Vyzdvihl také krásu pravoslavné bohoslužby, které byl přítomen a která byla právě v Plzni bohatě doprovázena sborovým lidovým zpěvem v českém a církevněslovanském jazyce.

Neděle 12. října 2014 byla velkým svátkem spolupráce lidí dobré vůle, kteří svými reálnými činy naplňují pravé Kristovo učení. Tito lidé, kteří dokáží dobře pracovat, si také zaslouží svoji práci dobře oslavit. Jejich slavnostní den byl dalším krůčkem k očistě naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku od cizích zájmů a nepořádku tak, aby konečně mohla po loňské nešťastné abdikaci bývalého metropolity normálně pracovat a důstojně šířit Kristovo učení pod vedením snad již brzy řádně kanonicky zvoleného arcibiskupa pražského a řádně kanonicky zvoleného metropolity Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Zdroj: Sůl a země

Dodnes nemáme arcibiskupa pražského. A dodnes nemáme metropolitu - prvního archijereje naší autokefální církve.

ZÁKLADNÍ FAKTA

Sleduje faktickou i verbální eskalaci událostí a čta mnohé názory a diskuze jakožto pravoslavný křesťan se i já cítím být povinen přispět osobně k systematizaci faktů a tím i k rozjasnění situace, ve které se naše církev nachází, především pak pražská eparchie.

Ze všech stran slyšíme různé názory, vzájemné (leckdy demagogické) osočování různých názorových skupin ze lží a rozvracení. Ponechme názory stranou a mluvme pouze o faktech. Tak si ta fakta tedy shrňme.

Začneme dvěma základními fakty:

Dodnes nemáme arcibiskupa pražského. A dodnes nemáme metropolitu - prvního archijereje naší autokefální církve.

Leckdo nechápavě namítne - proč? Vždyť přeci máme vladyku Jáchyma, který jako pražský arcibiskup vystupuje? Stejně tak přeci máme vladyku Rastislava, který je v obdobném smyslu metropolitou (pojem metropolita je nadále, aby se předešlo nedorozumění v terminologii, zde používán v duchu terminologie naší místní církve - tj. jako titul kanonicky zvoleného a intronizovaného prvního archijereje naší autokefální církve). Tak jak si někdo může dovolit říct, že ani jednoho nemáme - to je přeci holý nesmysl? 

Abychom si vyjasnili, jaká je faktická situace, tak je třeba si připomenout, KDO se arcibiskupem může stát a zejména pak - JAK se jim může stát? To samé si pak rozjasníme v případě metropolity. 

Ponechme stranou epištoly k Timoteovi (1. epištola, 3. kapitola) a epištolu k Titovi, ačkoli jsou velmi relevantní, a obraťme se rovnou ke kanonickému právu.

I.
POVINNÉ KANONICKÉ POŽADAVKY A ZPŮSOB, KTERÝM SE USTANOVUJE BISKUP

 A: Tomos z roku 1923 (stále PLATNÝ v ustanoveních, která nebyla dotčena pozdějšími změnami) praví:

5/. Nikdo nemůže býti navržen nebo zvolen za episkopa, kdo nemá diplomu pravoslavné bohoslovecké školy a kdo se dříve neosvědčil v nižších stupních kněžských nejméně tři léta, a co do věku ne mladší 30 let. ​​

Tedy je zcela zřejmé, že tu existuje:

  1. podmínka věku,
  2. podmínka minimálně tříleté služby a nakonec
  3. podmínka diplomu bohoslovecké školy, tedy nejen vzdělání a znalostí, ale explicitně DIPLOMU.

Z těchto jasných pravidel Tomos výjimky nepřipouští.

B: Ústava naší církve, která je též pramenem kanonického práva (ale jenom pro naši církev), určuje způsob ustanovení eparchiálního biskupa zcela jednoznačně: 

Čl. 5, bod 1: Kanonicky stojí v čele eparchie eparchiální biskup, volený eparchiálním shromážděním příslušné eparchie.

Prováděcí předpis k článku 5 ve svém prvním bodu říká: 

Kandidáty na eparchiálního biskupa navrhuje eparchiální rada. Jejich kanonickou způsobilost schvaluje Posvátný synod. Z kandidátů schválených Posvátným synodem volí eparchiální shromáždění svého biskupa. Za biskupa je zvolen kandidát, který dosáhl dvoutřetinovou většinu hlasů přítomných delegátů eparchiálního shromáždění. Volba je doživotní. Biskup začíná svou činnost dnem intronizace. Biskup má právo vzdát se své činnosti.

Tedy je naprosto jednoznačné, že jediným způsobem, jak se stát kanonickým arcibiskupem pražským (či v jiné eparchii), je volba na eparchiálním shromáždění pražské eparchie (resp. příslušné eparchie), konkrétně 2/3 kvalifikovanou většinou.

  1. Ústava uznává pouze biskupa kanonického, u kterého jednoznačně vyžaduje volbu způsobem, který je citován výše.
  2. Žádné výjimky z toho ani alternativní způsoby ustanovení biskupa ústava nepřipouští.
  3. Dle ústavy není možné hlasovat písemně (formou tzv. potvrzení), ale pouze standardním způsobem - tj. hlasováním přítomných, které je podle tradice pražské eparchie tajné, protože veřejné hlasování je potenciálně manipulovatelné nátlakem; ostatně například v případě volby metropolity ústava tajnou volbu přímo vyžaduje.

Proč je naše ústava tak důležitá? Protože je pro naši církev pramenem práva kanonického i státního církevního (naše ústava není jenom naším vnitřní kanonickým právem, ale spolu se zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy ČR je i základem úpravy naších vztahů a spolupráce se státem; naše ústava je základem samotné existence naší církve v ČR, její bezpodmínečné dodržování je základní podmínkou mimo jiné pro vyplácení vyrovnání a příspěvků od státu). Když není biskup zvolen podle ústavy - tak biskupem není vůbec, i kdyby měl deset razítek a tisíc vizitek. Není biskupem ani podle kanonického práva - tj. pro nás a sesterské církve a není jím ani pro český stát (vládu a státní správu ČR). Námitky, že ústava byla porušována i v minulosti jako argument samozřejmě neobstojí, to je nesmyslné.

II.
FAKTICKÁ KANONICKÁ REALITA A POSTOJ SESTERSKÝCH CÍRKVÍ

Někdo ale stejně namítne, že toto je jenom "názor". Tak si tedy shrňme ještě další fakta.

Vladyku Jáchyma arcibiskupem pražským neuznává Ekumenický patriarchát a drtivá většina ostatních pravoslavných církví.

Důkazem je komuniké Ekumenického patriarchátu, rovněž pak dopis Jeho Svatosti Bartoloměje Ministerstvu kultury. V komuniké se praví:

"Provedení voleb nového primase církve po odstoupení z trůnu arcibiskupa Kryštofa bylo učiněno bez uznání Ekumenického patriarchátu a dalších pravoslavných církví z důvodu rozpoznaných nekanonických skutků při těchto volbách."

 Co to jsou za "nekanonické skutky"? Volba metropolity má dle naší ústavy základní požadavek: dva konkrétní kandidáty – kanonického arcibiskupa pražského a kanonického arcibiskupa prešovského (bod 4. prováděcího předpisu k čl. 2). Nelze tedy volbu provádět s jedním kandidátem nebo s jinými biskupy než z těchto dvou kateder (jakožto kandidáty) a v neposlední řadě volbu primase nelze provádět v případě, že jeden či oba kandidáti nejsou kanonickými biskupy.  A my jsme v okamžiku volby měli a dodnes máme nekanonického arcibiskupa pražského, takže nemáme žádného arcibiskupa pražského. Proč nekanonického? Protože nebyl ustanoven v souladu s kanonickým právem - ústavou (navíc je i jinak kanonický nezpůsobilý, o čem bude podrobněji psáno dále). Proto ho Ekumenický patriarchát a většina církví neuznává, proto neuznává i volbu metropolity a proto neuznává vladyku Rastislava jakožto "primase" naší autokefální církve. V pravoslavné církvi platí: nekanonicky ustanovený biskup = žádný biskup.

Ve svém oficiálním dopise ministrovi kultury České republiky píše Patriarcha Bartoloměj: 

V důsledku toho neuznáváme úkony, které si Pravoslavná Církev v českých zemích a na Slovensku označuje za kanonické. Měli bychom také zdůraznit, že "primas" uvedené Církve nebyl pozván na zdejší Synaxis hlav všech Pravoslavných Církví začátkem března. Vyloučení ze Synaxis jasně ilustruje vážnost celé věci, neboť "primas" je tak izolován od zbytku pravoslavného světa.

Dále Patriarcha dodává:

"Tyto nekanonické a neetické skutky ze strany Hierarchů Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku, kteří jsou nyní v úřadu, hluboce rmoutí Ekumenický Patriarchát i nás osobně. Nezodpovědnost, nezralost, nedostatek soudnosti a církevního étosu ve správě místní Církve poškozuje jednotu celé Pravoslavné Církve. Ekumenický Patriarchát bude, třebaže mu to působí bolest, považovat nadále úkony Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku za nekanonické, dokud nebude nalezeno kanonické řešení. Věříme, že civilní orgány Vaší země budou na tuto situaci brát zřetel při rozhodování ve věcech uznávání církevních orgánů ze strany státu."

To jsou tvrdá slova, byť v relativně sametové formě. Drazí bratři a sestry, co je třeba dodávat? "Kdo čteš - rozuměj." (Matouš, 24:15).

Matka církev nám říká jasně:

Není žádný arcibiskup pražský a není žádný metropolita, protože osoby, které se za takové považují, nebyly ustanoveny kanonicky. 

Drtivá většina církví Ekumenický patriarchát v tom pochopitelně podporuje. Proč? Protože takové je kanonické právo, které je základem života pravoslavných  církví.

Síla pravoslaví je v pravdě a jednotě!

Patriarcha říká, že naši hierarchové se vzdali pravdy a tím odmítli jednotu svatého pravoslaví.

To je tragédie naší místní církve. Jedinou cestou je zvrátit nekanonické kroky a udělat vše podle práva.

III.
MINISTERSTVO KULTURY ČR

Máme tu ale ještě jeden důsledek toho, že nemáme kanonického arcibiskupa pražského. Ministerstvo kultury ČR nechce vladyku Jáchyma zapsat jakožto statutárního zástupce pražské eparchie, přestože, a to musíme všichni uznat, vladyka Jáchym učinil vše možné i nemožné v přesvědčování, aby ho Ministerstvo zapsalo.

Je ironií, že Ministerstvo zajímá naše kanonické právo více než nás samotné... Ministerstvo kultury říká jasně:

  1. Dodržujte své právo,
  2. zvolte kandidáta, který na eparchiálním shromáždění získá v regulérní ústavní volbě 2/3 hlasů a
  3. my ho zapíšeme, nikoho jiného nikdy nezapíšeme.

Pro Ministerstvo také žádný pražský arcibiskup v současné době není, ačkoli respektuje, že vladyka Jáchym se tak označuje.

Jak z toho ven? Jedině řádnou volbou arcibiskupa - přesně podle ústavy a tradice. Tj. řádnou volbou hlasováním na shromáždění a hlasování by mělo být tajné (dle tradice). A samozřejmě by mělo být více kandidátu, jinak lze volbu právně zpochybnit. Pokud eparchiální rada neschválí více kandidátů (budou-li samozřejmě navrženi) z toho důvodu, že "my přeci už arcibiskupa máme, tak na co další kandidáty?" - je to proti duchu ústavy a potenciálně právně napadnutelné, takže není jisté, zda takovou volbu Ministerstvo uzná, o sesterských církvích nemluvě. Musí být vícero kandidátů, jinak se budeme dál točit v nekanonickém kruhu.

IV.
MŮŽE VLADYKA JÁCHYM VŮBEC BÝT ARCIBISKUPEM?

Je tu ještě vážná otázka kanonické způsobilosti vladyky Jáchyma - zda vůbec může být kandidátem?

Je nepochybné, že porušil základní apoštolské pravidlo (15.), když jakožto vikář, pro kterého podle ústavy platí, že "Rozsah pravomoci a odpovědnosti pomocného biskupa písemně vymezí eparchiální biskup", opustil svou eparchii a bez požehnání svého eparchiálního biskupa se nechal "zvolit" arcibiskupem pražským a přešel do eparchie jiné. 

15. apoštolské pravidlo říká: "Když někdo — kněz, diákon nebo vůbec kdokoli z kléru, zanechav své místo přejde na jiné, a úplně se přemístiv žíti tam bude bez vůle biskupa svého, takovému velíme nesloužiti, obzvláště neuposlechl-li biskupa, volajícího ho k návratu. Setrvá-li v tomto bezpráví - nechť jako laik v obecenství zůstává."  

To potvrdilo i 15. pravidlo 1. sněmu, které k tomu ještě dodává: "takový nechť je navrácen do církve (eparchie), kde byl vysvěcen (na biskupa).

33. apoštolské pravidlo dokonce vyžaduje při přemístění i existenci "představujícího (doporučujícího) listu", tj. něčeho, co může vystavit pouze a jenom příslušný eparchiální biskup.

No a jak již bylo zmíněno výše, vladyka Jáchym se nemůže stát eparchiálním biskupem, protože nemá bohoslovecký DIPLOM. Z toho rovněž neexistují výjimky.

Tudíž je vladyka Jáchym z pohledu kanonického práva naprosto nezpůsobilý byť se jenom ucházet o pražskou (či jinou) katedru.

I kdyby ho ale Posvátný synod uznal kanonicky způsobilým (což by bylo zvláštní, vzhledem k faktické kanonické realitě, která je průkazná a není jen otázkou názorů/diskuze - z řady důvodů vladyka Jáchym kanonicky způsobilý není, to jsou prostá fakta), tak logicky nesmí být kandidátem jediným, jelikož jeho zvolení by za takových okolností bylo velmi pochybné, obzvláště pak, kdyby to bylo prostřednictvím veřejného (nikoli tajného) hlasování.

Je tu ale další problém. Je zcela evidentní (viz. komuniké a dopis Patriarchy ministrovi), že dokud vladyka Jáchym neučiní pokání ve svých nekanonických činech, tak ho Ekumenický patriarchát neuzná i kdyby ho zvolili 99% většinou. Taková jsou pravidla Svaté Pravoslavné Církve již 2000 let.

Co se stane, když teď eparchiální shromáždění zvolí vladyku Jáchyma, aniž by nejprve učinil pokání v nekanonickém chování? Naše "izolace od zbytku pravoslavného světa" (abych citoval dopis Jeho Všesvatosti Patriarchy Bartoloměje) bude již trvalou. Následně logicky přijdeme o autokefalitu a Ekumenický patriarchát nám pravděpodobně pošle svého zástupce, který převezme správu církve.

Důležitou otázkou je, co se stane, když teď vladyku Jáchyma eparchiální shromáždění nezvolí? 

NESTANE SE VŮBEC NIC ŠPATNÉHO. Vůbec nic.  Máme statutárního zástupce (otce Marka), takže z pohledu práva a fungování církve je vše v pořádku, není a nebude tu žádný problém. Jediný, pro koho by nezvolení vladyky Jáchyma bylo asi problém, je sám vladyka Jáchym, protože pak přirozeně bude muset přestat se nazývat arcibiskupem pražským a bude muset opustit Prahu. Ale pro církev jako takovou v tom nebude nic negativního. Budeme hledat vhodné kandidáty - minimálně dva tu jistě máme.

Vladyka Jáchym by se také mohl ucházet, učiní-li pokání (mimo jiné před Patriarchou a sesterskými církvemi) avystuduje-li teologii (s diplomem). A až zvolíme kanonického arcibiskupa pražského, tak následně sněm může zvolit kanonického metropolitu naší autokefální církve, jelikož toho dle kanonického práva v současné době taktéž nemáme, stejně jako nemáme arcibiskupa pražského.

 V.
VÝČET VŠECH MOŽNÝCH VARIANT VÝVOJE V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ

1. varianta

Vladyku Jáchyma "zvolí" prostřednictvím "potvrzení" - tj. písemného hlasování - sbírání podpisů (něco jako petice)

VÝSLEDEK: Ministerstvo vladyku nezapíše, protože by to bylo v rozporu se zákonem.

2. varianta

Eparchiální rada zamítne všechny kandidáty kromě vladyky Jáchyma a vladyka se bude na eparchiálním shromáždění ucházet jako jediný kandidát ve volbě.

VÝSLEDEK: Eparchiální shromáždění bude trvat na odvolání eparchiální rady za to, že se zpronevěřila svému poslání a bude trvat na zrušení volby arcibiskupa pražského, následně bude zvolena nová eparchiální rada, která možná vladyku Jáchyma do volby ani nepustí. To by byl zvláštní scénář, ale je velmi reálný.

3. varianta

Eparchiální rada zamítne všechny kandidáty kromě vladyky Jáchyma a vladyka se bude na eparchiálním shromáždění ucházet jako jediný kandidát ve volbě, kde ho zvolí většinou, ale menší než 2/3 většinou.

VÝSLEDEK: Ministerstvo ho nezapíše.

4. varianta

Eparchiální rada zamítne všechny kandidáty kromě vladyky Jáchyma a vladyka se bude na eparchiálním shromáždění ucházet jako jediný kandidát ve volbě, kde ho zvolí více než 2/3 většinou.

VÝSLEDEK: Ministerstvo ho možná zapíše, možná ne (mohou vzniknout podezření, že tu jsou volební anomálie s manipulačním potenciálem, obzvláště bude-li se hlasovat veřejně, nikoli dle tradice pražské eparchie - tajně),Ekumenický patriarchát vladyku Jáchyma ale rozhodně neuzná.

5. varianta

Bude vícero kandidátů a vyhraje vladyka Jáchym, ale menší než 2/3 většinou.

VÝSLEDEK: Ministerstvo ho nezapíše, Ekumenický patriarchát ho neuzná.

6. varianta

Bude vícero kandidátů a vladyka Jáchym vyhraje 2/3 většinou.

VÝSLEDEK: Ministerstvo vladyku pravděpodobně zapíše, ale Ekumenický patriarchát ho neuzná, čímž prohloubíme absurditu a izolaci

Tady si dovolím osobní názor: Šlo by patrně o nejhorší scénář pro naši církev vůbec, protože vladyku Jáchyma by uznal český stát, ale v žádném případě ne Ekumenický patriarchát a další autokefální církve, což by znamenalo, že by se naše církev ocitla v bezvýchodné situaci. 

7. varianta

Bude vícero kandidátů a vyhraje jiný kandidát, na rozdíl od vladyky Jáchyma bude fakticky kanonicky způsobilý (tedy skutečně kanonicky způsobilý - prokazatelně, dle faktů, nikoliv jen podle svého vlastního názoru či názorů jiných lidí), avšak získá méně než 2/3 hlasů.

VÝSLEDEK: Ministerstvo nikoho nezapíše; Ekumenický patriarchát si alespoň trošku oddychne, protože se jedná o znamení, že voliči ctí kanonické právo.

8. varianta

Bude vícero kandidátů a vyhraje jiný kandidát, na rozdíl od vladyky Jáchyma bude fakticky kanonicky způsobilý (tedy skutečně kanonicky způsobilý - prokazatelně, dle faktů, nikoliv jen podle svého vlastního názoru či názorů jiných lidí), a vyhraje 2/3 většinou.

VÝSLEDEK: Ministerstvo vítěze zapíše, Ekumenický patriarchát i další církve ho uznají, vyšlou své zástupce na intronizaci, pak bude sněm, který zvolí kanonického metropolitu. A my se vrátíme do rodiny kanonických pravoslavných církví.

ZÁVĚR

 Nic si nenalhávejme, taková je, drazí otcové, bratři a sestry, faktická kanonická realita. Bohužel. Jediným východiskem je dodržovat kanonické a státní církevní právo a napravit nezákonnosti. My nemáme v současné době ani pražského arcibiskupa, ani metropolitu - žádný nebyl zvolen kanonicky, tudíž nejsou vůbec. 

 Až na pár církví vladyku Rastislava coby metropolitu a vladyku Jáchyma coby pražského arcibiskupa nikdo neuznává a neuzná (pokud neučiní pokání a nebudou zvoleni kanonicky, což u vladyky Jáchyma nepůjde, protože je kanonicky nezpůsobilý), jak prokazuje absence oficiálních pověřených zástupců autokefálních církví na intronizacích a absence oficiálních písemných blahopřání jménem té které konkrétní autokefální církve (protože účast na intronizaci nebo písemná blahopřání/vyjádření jsou skutečnými důkazy uznání, na rozdíl od skupinových fotografií. Žádné fotografie ani soukromá ústní vyjádření neznamenají samozřejmě vůbec nic, jsou jenom projevem společenské slušnosti.

A zejména pak explicitní vyjádření Ekumenického patriarchátu v komuniké a v oficiálním dopisu mluví neoddiskutovatelně a vyvracejí všechny demagogické proklamace o tom, kdo všechno prý vladyku Jáchyma (coby arcibiskupa pražského) a vladyku Rastislava (coby metropolitu) uznává. 

A nic na tom nezmění ani křik, výhrůžky a osobní útoky, ani vernisáž fotografií z Ruska, ani "srdceryvné" glosy - fakta jsou fakta a kanonické právo i oficiální dokumenty mluví jednoznačně.

S úctou,
bratr Cyprián
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Zdroj: Sůl a země

Dopis do redakce Sůl a zeme od věřícího Pražské pravoslavné eparchie

Vážená redakce, vzhledem k tomu, že Vaše stránky jsou hojně navštěvované a netrpí nesmyslnou cenzurou, tak bych si Vás dovolil požádat, abyste toto publikovali jako došlou poštu. Děkuji.

Přes rok se naše církev utápí v letargickém zoufalství. Přes rok věřící doufají, že se to změní. Zprvu jsme vkládali své naděje do našeho Pána, ale také do biskupů, v rukou kterých byly a jsou veškeré prostředky k řešení této neúnosné krize. Ale biskupové Církev zklamali a skoro se mi chce říct, že zradili. Pošlapali tradice, poplivali kánony a zařídili si vše tak, jak to pouze a jenom jim samotným připadalo nejlepší. Jednali bez ohledu na právo, bez ohledu na rady Konstantinopolského patriarchátu, bez ohledu na logiku a základní lidskou slušnost. A nejen že toho nelitují, ale jsou na to dokonce hrdí (všichni tři, nejen ten, komu tak velí příjmení). Možná to mysleli dobře... Ale biskup není od toho, aby něco "myslel dobře", biskup je od toho, aby to dobře dělal. A když toho není schopen - nemá být biskupem. A měřítkem jsou výsledky. Tak jaký je výsledek?

Díky naším biskupům jsme se zostudili před celou republikou, před státem a národem, který naši církev živí. Zostudili jsme se i před sesterskými církvemi. A v pravoslavném světě stojíme mimo zákon. Zatím jsme stále kanonickou církví, to ale nebude mít dlouhého trvání. Členové synodu nám nalhávají (a možná i sobě), že je vše v pořádku, že jde jenom o nedorozumění a díky Bohu alespoň Moskva nám rozumí a časem jejímu příkladu budou následovat všechny církve. Pokrytecká hloupost. Vladyka Jáchym lže o úctě k patriarchovi Bartolomějovi, přitom mu svým jednáním (obrazně) plive do tváře. Jsme k smíchu i k pláči celému světu. Mnozí si o nás myslí, že jsme trapní hlupáci, že jsme nesvéprávní. Mýlí se?

Proč si nalháváme, že je vše v pořádku, že se nás všech toto vlastně netýká? Že máme biskupy, kteří "vědí něco víc" a vše uvedou do pořádku? Proč neřekneme "ne" této nekončící nezákonnosti? Je na čase, aby každý z nás řekl, že už nebudeme tolerovat nezákonné jednání. Říct "ne" porušování kánonů. Říct "ne" ostudě, kterou nám vladyka Jáchym (který o sobě prohlašuje, že on je náš bůh), ale nejen on, dělá před českým státem, českým národem, místními a zahraničními církvemi. Říct "ne" lžím, hlouposti, neschopnosti, pýše a pokrytectví, kterým se vedení naší církve stále více prezentuje. Distancovat se od nezákonnosti a tím naše biskupy donutit jednat v souladu s kánony. Donutit je učinit pokání, vzít zpět všechny nezákonné činy a jednat pouze a jenom v souladu s kánony a ústavou. Jinak velmi brzy tyto starosti mít nebudeme, protože žádná Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku už nebude. Doslova nebude.

Jsem jenom prostý hříšník, nesnažím se nikoho soudit. Ale fakta jsou zřejmá a je třeba je říkat nahlas. A soudný člověk by měl své chyby uznat, otočit se, omluvit se a vše napravit, jinak je, s prominutím, blázen. Nejde o lidi, ale o jejich činy.

Prostý věřící z Pražské pravoslavné eparchie.

Zdroj: Sůl a země

Protestní akce proti návštěvě biskupa Jáchyma ve Františkových Lázních v sobotu 26.7.2014

Tuto sobotu 26. července 2014 u příležitosti svátku sv. kyjevské kněžny Olgy a 125 let od vysvěcení chrámu budou pravoslavní věřící v nejstarším pravoslavném chrámu v České republice ve Františkových Lázních protestovat proti návštěvě biskupa Jáchyma.

Protestní akce je namířena proti přítomnosti biskupa Jáchyma na chrámovém svátku nejstaršího pravoslavného chrámu v České republice a proběhne poklidným způsobem. Chrám sv. Olgy je znám také tím, že v něm 65 let sloužil otec Jan Křivka, který zemřel loni v říjnu. Otec Jan Křivka byl několikrát nejvyššími poctami vyznamenaný válečný hrdina z II. světové války. Jako příslušník Svobodovy armády zažil bitvu v Dukelském průsmyku. Volyňští Češi, kteří ve velké většině přijali pravoslaví již v 19. století, se po válečné Heydrichiádě stali oporou nově obnovené Československé Pravoslavné církve. Jednou z opor byl právě válečný hrdina Jan Křivka, který byl vysvěcen na kněze již v roce 1949.

Proto je polovina ze 125 let existence chrámu spjata s působením otce Jana Křivky. Za tu dobu prošel chrám několikanásobnou rekonstrukcí. Otec Jan Křivka založil několik pravoslavných církevních obcí a zasloužil se také v 70. letech o generální opravu chrámu sv. Petra a Pavla v Karlových Varech, který je dnes majetkem podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice. Při správě chrámu otci Janu Křivkovi pomáhala nejen jeho rodina, ale také četné rodiny z řad volyňských Čechů, Ukrajinců, Rusínů z Podkarpatské Rusi a Slováků.

O životě otce Jana Křivky se podrobně dočtete například zde:
http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/2388
nebo z televizního dokumentu zde:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/411235100051004-nevyzpytatelne-krivky-zivota/

Nástupcem vloni zesnulého otce Křivky se stal otec Vít Metoděj Kout, který patří k věrným zastáncům samozvaného sektářského vedení otce Jáchyma v Pravoslavné církvi v českých zemích. Proti otci Jáchymovi se velmi jasně staví celá hluboce věřící rodina otce Jana Křivky, zejména pak jeho vnuci Ondřej Chrást a Jan Křivka nejmladší.

O chrámovém svátku proběhla také diskuze na Facebookových stránkách církevní obce, spravovaných o. Koutem. Vnuk otce Křivky Jan Křivka nejmladší doslova napsal:

"Doposud jsem se v církvi s takovou neúctou a falešností nesetkal. Jelikož můj dědeček celý svůj život proti takovým projevům bojoval, je pro mě těžké se s tímto smířit. Jsem si jistý, že kdyby dědeček žil a byl při síle, tak vl. Jáchyma vyžene z našeho chrámu s klackem v ruce."

Toto bylo okamžitě správcem diskuze o. Koutem smazáno, proto Jan Křivka nejml. doplnil:

"Moc bych si přál, aby došlo k usmíření a nápravě, ale cenzura, mazání příspěvků, či zatajování důležitých skutečností není cestou k řešení."

(Celá konverzace před smazáním je přílohou tohoto článku)

Další vnuk otce Jana Křivky, Ondřej Chrást byl dlouholetý zaměstnanec ústředí Pravoslavné církve a kterého nynější nekanonické a pravoslavným světem neuznané vedení místní Pravoslavné církve persekvovalo téměř jako prvního, organizuje malou protestní akci proti přítomnosti vl. Jáchyma na liturgii. Věřícím a duchovním poslal email, ve kterém píše:

"Naše akce u příležitosti svátku sv. Olgy se bude konat cestou tzv. nejmenšího odporu, nechceme nějaké významné konflikty, které by jen více a více rozjitřovali rány, které všichni cítíme."

Dále Ondřej Chrást ve svém dopise pokračuje:

"... nechceme, aby tito lidé zneužívali práci dědečka a celé naší rodiny, k čemuž teď neustále dochází. Proto chceme spolu s Vámi oslavit tento svátek zvlášť a v souladu se světovou pravoslavnou církví, nikoliv jako sekta mimo světové pravoslaví."

V závěru se vyjadřuje k církevní situaci:

"Kritická situace v naší Církvi trvá již více než rok a půl. Během této doby se situace neuklidnila, ba právě naopak, Církev, Tělo Kristovo, trpí více a více. Věřícím je odpíráno přijímání Svatých darů, kněží jsou persekvováni, zastrašováni a věřící jsou stále více a více zmateni. Světové pravoslaví se od tohoto nekanonického vedení zcela odvrátilo a jednoznačně podporuje kanonickou stranu sporu, vladyku Simeona. Ještě bude nějakou dobu trvat, než napravíme dlouho a složitě budovanou reputaci vůči českému státu."

Dle vyjádření Ondřeje Chrásta bude akce poklidná a bude vrcholit na místním hřbitově panychidou za otce Jana Křivku a tragicky zesnulého bratra Pavla Chrásta, který byl v chrámu sv. Olgy rovněž jako všichni vnuci otce Křivky desítky let žalmistou, a dále dodává:

"Protestní akci již podpořila celá řada věřících církevní obce. Někteří na protest zůstanou doma a chrámového svátku se nezúčastní, někteří, spolu s námi přijdou na místo vzdát úctu svaté Olze, této patronce chrámu, který je naším domovem."


V souvislosti s rozjitřenou atmosférou v Církvi vydáváme následující prohlášení ve formě otevřeného dopisu:

otče Metoději a otče Serafíme,

Vy, vladyka Jáchym a další podporovatelé samozvaného vedení Pražské eparchie se oháníte údajně kanonickou autoritou posvátného synodu naší místní církve, ve které perzekvujete poctivé křesťany jen proto, že váš údajně posvátný synod neuznávají a proto jsou oni podle vášich představ "nekanoničtí". Všechny věřící a duchovní na Internetu i v soukromí šmírujete, jestli se nechovají "podezřele".

Dovolujeme si Vás upozornit na to, že synod je posvátný jen tehdy, když jeho členové sami dodržují posvátné kánony a jen tehdy, když jsou rozhodnutí jeho členů uznávána světovými pravoslavnými církvemi. Jen tak se může Synod těšit blahodati Svatého Ducha a nazývat se pravoslavným a posvátným.

Jenže shromáždění tří biskupů Rastislava, Jáchyma a Juraje, které samo sebe pyšně nazývá posvátným synodem a násilím si vynucuje poslušnost, bylo označené za nekanonické a všechna jeho rozhodnutí za neplatná. Proto si toto shromáždění tří biskupů může o nějaké kanonicitě a posvátnosti nechat jen zdát.

Jasně to říká odstavec I. a II. komuniké Posvátného Synodu Matky Církve - Konstantinopolského patriarchátu ze dne 1.4.2014 a bylo to několikrát zopakováno, jako například v dopise Jeho Všesvatosti Patriarchy Bartoloměje Ministerstvu kultury České republiky. Proto není vladyka Jáchym jako arcibiskup pražský ani uznán ani zaregistrován českým státem.

To byste chtěli označit za nekanonické vzbouřence a lháře i Jeho Všesvatost Patriarchu Bartoloměje a všechny pravoslavné vladyky na celém světě, kteří vás neuznávají stejně jako naši místní duchovní a věřící, na které si u nás doma troufáte a trestáte je za to, že se na rozdíl od Vás drží pravoslavné jednoty?

Prosíme Vás, otče Metoději, otče Serafíme a další přisluhovači vladyky Jáchyma, najděte v sobě křesťanskou odvahu a ukončete to šílenství. Rozbíjíte světové pravoslaví. Uznávají vás jen v Moskvě a jejích satelitech, dobře víme proč a dobře víme za jakých podmínek. Přestaňte si ničit svoji duši a ubližovat svým bližním.

Kristus uprostřed nás

redakce Soli země

Dopis Konstantinopolského patriarchy Bartoloměje Ministerstvu Kultury ČR

"Neodpovědnost, nezralost, nedostatek soudnosti a církevního étosu ve správě československé církve poškozuje jednotu Pravoslaví."

Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj napsal Ministerstvu kultury ČR dopis, ve kterém popisuje důvody rozhodnutí Posvátného Synodu Konstantinopolského patriarchátu, proč nelze uznat vladyku Rastislava metropolitou a Jáchyma arcibskupem a proč považuje všechna jejich rozhodnutí za neplatná. Takto to bylo zveřejněno 1. dubna 2014 v samostatném komuniké.

(zde je odkaz na toto samostatné komuniké Posvátného Synodu Ekumenického Patriarchátu)

Zpráva o tomto dopise se do naší redakce dostala až dnes od orgánů státní správy ČR, které tuto záležitost začaly řešit.

Kdo a proč se snažil a stále snaží po tak dlouhou dobu tyto informace před vladykou Simeonem zatajit a stále ho pomlouvat? Proč oficiální místa Pražské pravoslavné eparchie neříkají svým věřícím pravdu a namísto toho je stále krmí lživými zprávami, že se situace brzy uklidní (například zde text o. Jukla) a že jednání v Cařihradu dopadla dobře (například zde závěry delegace vladyky Rastislava po návštěvě Ekumenického patriarchátu), přestože oficiální zpráva z patriarchátu to nepotvrdila (zde je oficiální zpráva z patriarchátu)?

Brzy přineseme další informace.


Český překlad dopisu Patriarchy Bartoloměje, ve kterém odsuzuje nekanonické chování pánů Rastislava, Juraje a Jáchyma (v dopise jsou takto jmenováni bez biskupských titulů) a konstatuje izolaci místní církve od zbytku pravoslavného světa.

Consulate General of the Czech Republic in Istanbul, č.j. 336/2014
Ministerstvo kultury ČR, č.j. 24399/2014

Jeho Excelence Daniel Herman, ministr kultury České republiky

Vaše Excelence,

s hlubokým zármutkem a velkým znepokojením Vás tímto patriarším dopisem chceme důvěrně seznámit s nešťastnými okolnosti, do nichž upadla naše dceřiná Církev, autokefální Pravoslavná Církev v českých zemích a na Slovensku, čímž je ohrožena právoplatnost pravoslaví ve Vaší zemi a obávané uskutečnění rozkolu se stává citelnější realitou.

Locum Tenens (metropolitní správce) Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku Jeho Excelence Simeon se na nás obrátil vzhledem nekanonickým skutkům při volbě a jmenování pravoslavných hierarchů v autokefální Církvi Vaší země jako na Ekumenický Patriarchát, který má odpovědnost v první řadě za jednotu pravoslaví po celém světě a jako Matka Církev také za pravoslavnou Církev ve Vaší zemi, a požádal nás o zásah. Vyslyševše jeho žádost, pověřili jsme výbory našeho Synodu pro mezipravoslavné záležitosti a pro kanonické záležitosti, aby přijaly zde v našem Ctihodném středisku zástupce obou frakcí výše uvedené Církve a vedly s nimi diskuzi. Našemu církevnímu a pastýřskému úsilí o dosažení řešení se bohužel postavila v cestu neochota delegace, která zastupovala "Primase" místní Církve, veřejně uznat tyto kanonické anomálie.

Proto jsme my a členové Posvátného Synodu Ekumenického Patriarchátu vydali dne 1. dubna 2014 přiložené komuniké, v němž je uvedeno, že První Stolice Pravoslavné Církve, která je též Matkou Církví tamější místní Církve, společné s dalšími deseti kanonickým autokefálními Pravoslavnými Církvemi, s výjimkou Patriarchátu moskevského a antiochijského a Pravoslavné Církve v Polsku, neuznávají nově zvoleného "Primase" a to z důvodu rozpoznaných nekanonických skutků při jeho volbě. V důsledku toho neuznáváme úkony, které Pravoslavná Církev v českých zemích a na Slovensku označuje za ."kanonické". Měli bychom také zdůraznit, že "Primas" uvedené Církve nebyl pozván na zdejší Synaxis hlav všech Pravoslavných Církví začátkem března. Vyloučení ze Synaxis jasně ilustruje vážnost celé věci, neboť "Primas" je tak izolován od zbytku pravoslavného světa.

Dále jsme nedávno obdrželi znepokojivé informace týkající se tříčlenného Synodu uvedené církve složeného z Rastislava, Juraje a Jáchyma, kteří hlasovali pro odvolání arcibiskupa Simeona z pastýřských povinností bez jeho souhlasu. Poté následovaly další nekanonické skutky na zasedání eparchiální rady brněnské eparchie. Bylo nám řečeno, že předtím, než se toto zasedání sešlo, arcibiskup Simeon kvůli nepřítomnosti tajemníka odešel. Po jeho odchodu biskup Jáchym nekanonicky svolal členy eparchiální rady, s nimiž je spojen, a pokračovali v zasedání, během kterého odhlasovali odvolání arcibiskupa Simeona a zároveň jmenovali eparchiálního správce jako jeho náhradu. Také bylo na dobu neurčitou suspendováno deset kněží a byl jim zakázán výkon kněžských povinností. Toto navíc vyústilo též v uzavření několika kostelů, které musely čelit ze strany nového církevního statu quo hrozbám násilí, citovému útisku a zastrašování v různých formách.

Tyto nekanonické a neetické skutky ze strany Hierarchů Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku, kteří jsou nyní v úřadu, hluboce rmoutí Ekumenický Patriarchát i nás osobně. Neodpovědnost, nezralost, nedostatek soudnosti a církevního étosu ve správě místní Církve poškozuje jednotu celé Pravoslavné Církve. Ekumenický Patriarchát bude, třebaže mu to působí bolest, považovat nadále úkony Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku za nekanonické, dokud nebude nalezeno kanonické řešení. Věříme, že civilní orgány Vaší země budou na tuto situaci brát zřetel při rozhodování ve věcech uznávání církevních orgánů ze strany státu.

Jsme Vám vděčni, že této nanejvýš naléhavé a závažné záležitosti Pravoslavné Církve věnujete pozornost a berete na ni zřetel. Pokud byste si přál, abychom Vám ve věci poskytli více informací, my i naši spolupracovníci bychom se velmi rádi sešli s Vašim zástupcem zde v Istanbulu. Můžeme také vyslat své zástupce k Vám, aby mohlo dojít k další diskusi o této nešťastné situaci.

Přejeme Vám i Vašim blízkým radostné a požehnané Velikonoce a zůstáváme v hluboké lásce a úctě.

V modlitbách Vaši
+ Bartoloměj
Arcibiskup Cařihradu - Nového Říma
a Ekumenický Patriarcha

Na Ekumenickém Patriarchátu dne 11. dubna 2014

Официальное заявление Константинопольского Патриархата и письмо в Министерство культуры ЧР

"Безответственность, неопытность, недостаток рассудительности и церковной этики в управлении поместной Церкви нарушает единство всей Православной Церкви."

Константинопольский патриарх Варфоломей направил в Министерство культуры ЧР письмо, в котором указал причины, по которым Священный Синод Константинопольского патриархата принял решение не признавать владыку Растислава митрополитом, а владыку Иоакима архиепископом и считать все их постановления недействительными. Это решение было обнародовано в отдельном коммюнике от 1-ого апреля 2014 года.

Факт наличия этого письма скрывался от верующих и от владыки Симеона до сего дня. Наконец, все стало явным, когда печальная ситуация вокруг Чехословацкой Православной Церкви вызвала интерес на официальном уровне, в том числе и вопрос вмешательства Русской Православной Церкви, которая пытается реализовать свои амбиции, поставив себя в позицию матери-Церкви для данной Церкви вместо Церкви Константинопольской.

читайте далее:

Очень провокационная статья, авторы которой осмелились использовать фотографией стамбульской мечети Султан Ахмед как символом Константинопольского патриархата основанного святым апостолом Андреем: Константинополю не удалось поставить под свой контроль Чехословацкую Церковь - острейшая борьба между Константинополем и Москвой за влияние в этой части православного мира.

Унизительно-благодарственное письмо самозваного митрополита Растислава, в котором Растислав выражает благодарность владыке Илариону: Поздравительное послание Блаженнейшего Митрополита Чешских земель и Словакии Растислава митрополиту Волоколамскому Илариону.

Под управлением Москвы состоилсь не только не-каноническое избрания митрополита Чехословацкой Церкви Растислава и архиепископа пражского Иоакима, но тоже прошла обширная чистка, в которой была наша поместная православная церковь очищена от большого количества особенно чешских священников, которые были отстранени от должности и сейчас безработными. Такой же результат заговора трех молодых епископов Растислава, Иоакима и Георгия при поддержке ОВЦС РПЦ против Матери-Церкви Константинопольской, которая нам в 1998 году даровала автокефальность.


Фоном этих событий являются:

Попытка вернуть церковный порядок к нижестоящей зависимости на Москве из коммунистических времен, когда РПЦ в 1951 году нелегально даровала нашей цекрви свою версию автономности но не признаной во всем православном мире.

Попытка построить у нас в Центральной Европе, кде Евросоюз и Шенгенская зона, базу для русской иммиграции и российских политических интересов под видом православия, традиционной славянской солидарности и многовековой дружбы между чешским и русским народами. Но наша собственная чешская культура, чешский язык и традиции включая старейших истоков христианства из Великой Моравы 9-ого века от святых Кирилла и Мефодия и международного (украинского, греческого и др.) и, следовательно, многокультурного характера помеснтной Церкви в этом процессе постепенной русификации следуются упускать из виду интереса нынешных новых священиков.

Попытка участвовать в реституции церковного имущества, которые по новому чешскому закону более чем 40 миллионов Евро (по мере 1.5 мил. каждым годом). Этому тоже помогает организационный хаос, где люди и имущество из структуры Московского Подворье в Чешской Республике смешиваются с людьми и имуществом в нынешнем руководстве чехословацкой Православной Церкви.

Письмо его Всесвятейшества Варфоломея Министерству культуры Чешской Республики

Генеральное Консульство Чешской Республики в Стамбуле, исх. № 336/2014
Министерство культуры ЧР, исх. № 24399/2014

Его Превосходительство Даниэл Герман, министр культуры Чешской Республики

Ваше Превосходительство,

с чувством глубокой скорби и огромного беспокойства хотим ознакомить Вас сим письмом с трагическими обстоятельствами, в которых оказалась наша дочерняя Церковь, автокефальная Православная Церковь чешских земель и Словакии, и в связи с которыми законность православия в Вашей стране находится под угрозой, а вероятность раскола становится реальностью.

Locum Tenens (управляющий митрополией) Православной Церкви чешских земель и Словакии Его Превосходительство Симеон в связи с неканоничностью избрания и назначения православных иерархов в автокефальной Церкви Вашей страны обратился к нам как к Вселенскому Патриархату, который несет ответственность, в первую очередь, за сохранение единства православия во всем мире, а также, как мать-Церковь, за православную Церковь в Вашей стране, попросив нас о вмешательстве. Вняв его просьбе, мы поручили комитету нашего Синода по межправославным отношениям и каноническим вопросам принять в нашем досточтимом учреждении представителей обеих фракций вышеупомянутой Церкви и провести с ними дискуссию. Однако преградой для нашего церковного и пастырского усилия стало нежелание со стороны делегации, представлявшей «предстоятеля» местной Церкви, открыто признать существующие канонические аномалии.

В связи с этим мы и члены Священного Синода Вселенского Патриархата опубликовали прилагаемое коммюнике от 1 апреля 2014 г., в котором заявляется, что Первый Престол Православной Церкви, т.е. мать-Церковь поместной Церкви чешских земель и Словакии, вместе с прочими десятью каноничными автокефальными Православными Церквами, за исключением Патриархатов Московского и Антиохийского и Польской Православной Церкви, не признают вновь избранного «предстоятеля» по причине выявленных неканоничных действий при его избрании. Как следствие этого мы не признаем действия, которые Православная Церковь чешских земель и Словакии называет каноничными. Следует также отметить, что «предстоятель» упомянутой Церкви не был приглашен на Собор глав всех Православных Церквей, имевший место в начале марта. Исключение из этого Собора дает понять всю серьезность положения, «предстоятель», таким образом, оказывается изолированным от всего православного мира.

Недавно мы также получили тревожную информацию, касающююся состоявшегося заседания Синода в составе трех человек – Растислава, Георгия и Иоакима, которые проголосовали за отстранение архиепископа Симеона от его пастырских обязанностей без его согласия. За этим последовали дальнейшие неканоничные действия на заседании епархиального совета Брненской епархии. Нам сообщили, что еще до начала этого заседания архиепископ Симеон покинул его из-за отсутствия секретаря. После его ухода епископ Иоаким неканонично собрал тех членов епархиального совета, с которыми находится в контакте, и продолжил заседание, во время которого был отстранен архиепископ Симеон, а вместо него назначен управляющий. Также на неопределенный срок было отстранено от должности десять священников с запретом исполнять их священнические обязанности. Это привело к закрытию нескольких храмов, которым пришлось противостоять угрозам насилия, ощутимому гнету и запугиванию в различных формах со стороны нового церковного статус-кво.

Эти неканоничные и неэтичные действия со стороны иерархов Православной Церкви чешских земель и Словакии, которые ныне находятся у власти, глубоко печалят Вселенский Патриархат и нас лично. Безответственность, неопытность, недостаток рассудительности и церковной этики в управлении поместной Церкви нарушает единство всей Православной Церкви. Вселенский Патриархат, хоть это и причиняет ему огромную боль, будет и в дальнейшем считать действия Православной Церкви чешских земель и Словакии неканоничными, до тех пор, пока не будет найдено каноничное решение. Мы верим, что государственные органы Вашей страны примут во внимание данную ситуацию при решении признания церковных органов со стороны государства.

Мы благодарны Вам за то, что Вы принимаете во внимание эти в высшей степени неотложные и серьезные обстоятельства Православной Церкви. Если Вам будет угодно получить более подробную информацию, мы и наши сотрудники с огромным удовольствием встретились бы с Вашим представителем здесь, в Стамбуле. Мы также можем отправить своего представителя к Вам, чтобы продолжить дискуссию об этой неприятной ситуации.

Желаем Вам и Вашим близким радостной и благословенной Пасхи и выражаем свою глубочайшую любовь и уважение.

Молитвенно Ваши
+ Варфоломей
Архиепископ Константинополя – Нового Рима

Вселенский Патриархат, 11 апреля 2014 года

Официальное заявление Константинопольского Патриархата

СТАМБУЛ. 1 апреля 2014 опубликовано коммюнике Константинопольского Патриархата относительно ситуации в Чехословацкой Православной Церкви. Патриарх Варфоломей, изначально стоявший на стороне местоблюстителя Симеона, митрополита Брно и Ольмюца, и не признававший результатов прошедших выборов, сформулировал свою позицию предельно жестко:

1. Избрание после отставки Архиепископа Христофора нового Предстоятеля Чехословацкой Церкви АрхиепископаРостислава не признается Константинопольским Патриархатом «в связи с каноническими нарушениями во время этих выборов».

2. Соответственно всякое действие иерархов Чехословацкой Церкви является антиканоническим и не признается Константинопольским Патриархатом.

3. Константинопольская Православная Церковь «как Мать-Церковь готова принять активное участие в урегулировании проблемы, призывает обе стороны продолжить переговоры и избегать каких-либо действий, которые могут усугубить сложившуюся печальную ситуацию в Чехословацкой Церкви».

Напомним, что по инициативе Константинопольской Православной Церкви в начале марта 2014 г. в патриаршей резиденции на Фанаре прошли переговоры между митрополитом Симеоном и представителями Архиепископа Ростислава - епископами Георгием и Иоакимом, однако они завершились безуспешно.

Pražská eparchiální rada odsouhlasila nové podezřelé utrácení

Pražská eparchiální rada na přání otce Jáchyma prosadila v tajném usnesení ze dne 16. června 2014 další mistrný ekonomický kousek. Pražští hospodáři odsouhlasili otevření účtu otci Štefanu Lohojdovi (nedávno jsme o něm psali v článku Návštěva v pravoslavném chrámu sv. Mikuláše v Lesné), aby si mohl čerpat miliony na nákup nového církevního objektu v Plzni.

Jáchymův (přesněji řečeno Dvořákův) nemyslící pražský hlasovací stroj tak znovu odsouhlasil rozhazování dalších milionů, které jsou podle Zákona 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi náhradou za ztracený prvorepublikový majetek vzniklý z tvrdé práce našich předků. Hlavně, že je z čeho rozdávat. Otec Štefan Lohojda bude zbytečně a nekontrolovaně utrácet za novou nemovitost a zodpovědnost za to zase ponese otec Marek. Tentokrát jsou miliony údajně potřeba ke zničení církevní obce v Plzni pod vedením otce Jana Polanského, který odešel z církevní jurisdikce nekanonického vedení pražské eparchie. Proto si otec Jáchym přeje v Plzni vytvořit sobě věrnou novou církevní obec a obec otce Jana z Plzně vyhnat (o situaci v Plzni jsme podrobně psali v článku: Zprávy z domova).

Křesťanské církve a náboženské společnosti v České republice se snaží občanskou veřejnost přesvědčit, že zákon o majetkovém majetkové narovnání (tzv. restituce) byl krok správným směrem. Ale nelegálním vedením uzurpovanou Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku to nezajímá, bezhlavě rozhazuje miliony a dělá ostudu nejen sobě i ostatním.

Zdoj: http://sul-zeme.cz/ (kráceno)

 

Zemřel Jeho Blaženost Vladimír, metropolita Kyjeva a celé Ukrajiny. Naši nekanoniční biskupové nebyli pozváni na pohřeb!!!

Pravoslavný svět vyprovodil 7. července na věčnost Jeho Blaženost Vladimíra metropolitu kyjevského a celé Ukrajiny, který odešel k Pánu 5. července 2014. Naši nekanoničtí biskupové se pohřební bohoslužby nemohli zúčastnit.

Pohřeb se konal dne 7. července na svátek sv. Jana Křtitele, kdy se na náměstí před Uspenským chrámem v Kyjevsko-Pečorské lávře konalo rozloučení za účasti tisíců lidí, protože Metropolita Vladimír byl po celou dobu svého primátu v čele Ukrajinské církve (od roku 1992) velmi respektovanou osobností. Pohřbu se aktivně zúčastnili zástupci mnoha pravoslavných církví na světě, aby společně uctili památku metropolity Vladimíra. Za Ruskou pravoslavnou církev to byl metropolita Hilarion Volokolamský v čele delegace ruských hierarchů, který přečetl soustrastné poselství patriarchy Kirila, podobně se smuteční slavnosti také zúčastnili zástupci Konstantinopolského patriarchátu, Jeruzalémského patriarchátu, Ruské pravoslavné církve v zahraničí, a mnoha zemí světa (Gruzie, Srbska, Polska, Španělska, USA, Moldávie, Německa, Velké Británie, Běloruska a dalších). Povinnosti nejvyššího představitele Ukrajinské pravoslavné církve nyní převezme metropolita Černovic a Bukoviny Onufrij.

Přestože je Ukrajinská církev oficiální součástí Ruské pravoslavné církve (Moskevského patriarchátu), tak požívala faktickou autonomii, avšak nikoliv plnou autokefalitu, protože metropolita Vladimír byl členem Posvátného synodu Moskevského patriarchátu.

Ukrajinská pravoslavná církev je hluboce rozdělena, neboť po roztržce mezi moskevským vedením Ukrajinské pravoslavné církve a tehdejším metropolitou Filaretem kyjevským, haličským a celé Ukrajiny vznikla v červnu 1992 Ukrajinská pravoslavná církev kyjevského patriarchátu (УПЦ-КП), v jejímž čele je dodnes biskup Filaret, ale tento kyjevský patriarchát není uznáván žádnou z autokefálních církví na světě.

O církevní autokefalitu, která je většinovou vůlí ukrajinského lidu, usiloval také zesnulý metropolita Vladimír. Proto již delší dobu probíhají vzájemná celosvětová pravoslavná jednání (naposledy to bylo společné Synaxis všech hlav autokefálních pravoslavných Církví (kromě vyloučené československé) v Konstantinopoli na počátku března 2014), která mají nakonec dovést celou sjednocenou pravoslavnou ukrajinskou církev k mezinárodně uznané autokefalitě. To se má stát roku 2016 na velkém všepravoslavném sněmu plánovaném do Konstantinopole, který má na programu odstranění rozkolů mezi všemi pravoslavnými církvemi.

Pro srovnání - k Ukrajinské pravoslavné církvi pod Moskevským patriarchátem se hlásí asi 20 milionů věřících a k naší československé jen asi 27 tisíc. Přesto je naše československá pravoslavná církev díky významu misijního díla sv. Cyrila a Metoděje zatím ještě autokefální.

Jenom zástupci našeho nekanonického vedení místní československé církve nedorazili. Jak je to možné? Vždyť Ukrajinci tvoří největší podíl našich pravoslavných věřících. Je to z důvodu, že by vladyka Rastislav a otec Jáchym nebyli na pohřbu vítáni? Vždyť to bylo na území Moskevského patriarchátu, o kterém prohlašují, že mají jeho podporu! Vladyka Rastislav dokonce vladykovi Hilarionovi nedávno poslal ponížené poděkování (odkaz zde) za jeho "obětavou práci" pro naši místní církev. Proč tedy Ruská pravoslavná církev nepozvala představitele naší místní československé pravoslavné církve, které si u nás ona sama prosadila do funkce?

Neúčast Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku na posledním rozloučení s ukrajinským metropolitou Vladimírem je signálem, že podpora Moskevského patriarchátů místním nekanonickým biskupům slábne. Pohřby metropolitů bývají celopravoslavné události, kterými se posiluje jednota celosvětového pravoslaví. Moskevský patriarchát zatím naše světem neuznané biskupy Jáchyma a Rastislava sice opatrně uznával, ale nyní byli z pohřebních bohoslužeb vyloučeni. To naznačuje změnu postoje Moskevského patriarchátu a jeho snahu o smír s Konstantinopolským patriarchátem a nalezení kanonického řešení. Otec Jáchym se má sice ve dnech 17. - 19. července zúčastnit oslav 700. výročí narození Sergeje Radoněžského, ale toto pozvání vzniklo ještě v době, kdy se Moskevský patriarchát snažil držet situaci v místní československé církvi pod svojí kontrolou a kdy ještě nebyl veřejně známý obsah dopisu patriarchy Bartoloměje Ministerstvu kultury ČR.

Nebo snad otec Jáchym nebo vladyka Rastislav přece jen dostali pozvání od Moskevského patriarchátu? Potom by to ale znamenalo, že nepovažovali Ukrajinu za tolik důležitou, aby se obtěžovali takovému pozvání vyhovět a raději dali přednost domácím intrikám (čtěte o tom článek Zprávy z domova). Připomínáme také nelichotivá vyjádření otce Jáchyma o Ukrajincích v českém tisku, kde jim doporučil sjednocení s Ruskem a označil je za původ problémů, což vyvolalo písemné protesty ukrajinských věřících.

O úmrtí metropolity Vladimíra dodnes nebyla na oficiálním webu Pražské pravoslavné eparchie napsána ani žádná kondolence nebo alespoň zpráva.

Neúčast zástupců československé církve na rozloučení s milovaným ukrajinským metropolitou Vladimírem je proto velkým rozčarováním pro naše ukrajinské věřící, kterých je v místní československé pravoslavné církví více jak polovina z celkového počtu všech pravoslavných věřcích (především na území České republiky). Tito věřící po celý týden dávali po celé České republice sloužit panychidy za svého zesnulého metropolitu.

Věčná paměť metropolitu Vladimírovi!

Pravoslavní věřící po nástupu samozvaného vedení círve v čele s otci Jáchymem a M. Krupicou nenavštěvují bohoslužby

V sobotu 5. července navštívil otec Jáchym pravoslavný chrám v Teplicích, avšak bez účasti místních věřících.

Místní pravoslavní věřící totiž před návštěvou otce Jáchyma dali přednost oslavě památky Mistra Jana Husa a tím přítomnost otce Jáchyma v Teplicích bojkotovali. Situace v Teplicích je totiž složitá, protože pravoslavný chrám vede na příkaz současného nekanonického vedení církve otec Vachata a proto se místní pravoslavní věřící v Teplicích scházejí v nové modlitebně, kterou získali bezplatně od husitské církve.

Na sobotní slavnosti byli také vzácní hosté pan europoslanec Ing. J. Kohlíček CSc., senátor JUDr. Ing. J. Musil a další významní představitelé z regionu. Po slavnostní bohoslužbě se všichni sešli k slavnostnímu pohoštění.

Včera v úterý 8. července v Monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Vilémově proběhla za přítomnosti otce Jáchyma intronizace nové igumeny Kateřiny. Původní igumena matka Alexie byla totiž otcem Jáchymem zbavena funkce poté, co si stěžovala na chování svých monašek původem z Rumunska, které jí odmítaly poslušnost.

Přestože monastýr patří do Olomoucko-Brněnské Eparchie, tak se do věci vložil otec Jáchym z Prahy, který matku Alexii suspendoval za údajnou neposlušnost nekanonickému vedení církve a na její místo dosadil jednu z problémových monašek, sestru Kateřinu. Tato událost se podobně jako Jáchymova návštěva v Teplicích odehrála bez účasti místních věřících.

Třetí reportáž je z neděle 6. července z pravoslavného chrámu svaté Anny v Bezručově ulici v centru Plzně. Plzeňský chrám je hojně navštěvován a tamější pravoslavná obec pod vedením otce Jana žije a prosperuje, přestože to nemá jednoduché. Otec Jan byl totiž nekanonickým vedením v Praze propuštěn za to, že zůstal i s celou plzeňskou církevní obcí věrný Matce místní církve, kterou je Konstantinopolský patriarchát. Plzeňskou pravoslavnou obec tvoří převážně Ukrajinci a Češi. Plzeňská církevní obec je na rozdíl od nekanonického pražského vedení ve skutečné jednotě se zahraničními pravoslavnými církvemi, protože již není pod církevní jurisdikcí Pražské pravoslavné eparchie, aby mohla zachovávat nejen slovy, ale i činy věrnost Matce místní církve, Konstantinopolskému patriarchátu, který československému pravoslaví udělil v roce 1998 autokefalitu a který drží dohled nad dodržováním pravoslavné víry ve světě.

Touto reportáží odpovídáme na pomlouvačnou kampaň proti otci Janovi, kterou rozpoutal otec Jáchym. V této kampani otec Jáchym poslal představitelům římskokatolické a husitské církve dopisy, ve kterých hovoří o údajných kriminálních činech otce Jana a v důsledku toho o zániku pravoslaví na Plzeňsku a potřebě pronajmout si od jiných církví nový chrám. Doslova píše, že kvůli otci Janovi se pravoslavní věřící na Plzeňsku nemají kde modlit. K této štvavé kampani proti otci Janovi se přidalo několik sympatizantů otce Jáchyma, především podnikatelka z Ruské federace paní Mgr. Maria Kaguševa, která v Plzni podniká v různých oblastech mimo jiné také v překladatelské činnosti, cestovním ruchu, vzdělávání a zprostředkovávání obchodů s Ruskem a řídí jazykovou školu Interkontakts. Tyto lživé zprávy, že otec Jan byl odsouzen za kriminální činnost, pravoslavný chrám sv. Anny je zavřený a že v Plzni není žádná pravoslavná obec, jen dělají pravoslaví ostudu nejen před věřícími všech církví České republiky, ale i před celou českou veřejností a vrhají špatný stín na ruskou menšinu v České republice. Dveře pravoslavného chrámu svaté Anny jsou široce otevřené všem lidem dobré vůle. Nejen pravoslavným věřícím bez ohledu na jejich názor na krizi v pravoslavné církvi, ale i zájemcům o křesťanství z řad všech obyvatel České republiky i zahraničních návštěvníků Plzně. Plzeňští věřící jsou duchovně stmelení a ctí skutečné pravoslaví. Proto s bolestí v srdci sledují činy pražského vedení, které místní pravoslavnou církev vede pod diktátem Ruské pravoslavné církve do zkázy, a distancují se od nich.

Zdoj: http://sul-zeme.cz/
Fotogalerie: http://sul-zeme.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=74:zpravy-z-domova&catid=2&Itemid=101

Seznam perzekvovaných osob Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (aktualizováno 3.7.2014)

Zde je seznam perzekvovaných zaměstnanců, duchovních a laiků Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Tento seznam je zatím neúplný a bude průběžně doplňován. Pomoc čtenářů je velmi vítaná. (Datum poslední úpravy: 3.7.2014)

Na serveru www.pravoslavnacirkev.cz se dodatečně objevil pokus o vysvětlení, že tento seznam je nepravdivý, protože vše bylo údajně učiněno legálně. Tento text byl napsán dne 02-04-2014, čili jeden den po zveřejnění stanoviska Ekumenického patriarchátu, který prohlásil lednové volby metropolity za nekanonické s dodatkem, že všechna učiněná rozhodnutí v místní církvi jsou také neuznávaná a nekanonická. Vysvětlení jsou proto v rozporu se stanoviskem Ekum. patriarchátu. Stále se uvádí údajná provinění postižených osob tím, že nečetli jméno vladyky Rastislava a neuznávali ho metropolitou a tím se vlastně drželi stanoviska Ekumenického patriarchátu. Mezi další pokusy o vysvětlení "správnosti propuštění" je také argumentace, že osoby propuštěné z Prahy byly propuštěné jen z technického důvodu přesídlení některých výkonných funkci na Slovensko z důvodu přemístění metropolie do Prešova. Jenže k těmto propouštění docházelo již na jaře 2013 a volby prešovského metropolity (které Ekum. patriarchát neuznává) byly provedeny až 9 měsíců potom v lednu 2014! Zveřejněné vysvětlení tedy nechtěně dokazuje, že plán výměny vedení církve, který místní církev dovedl do izolace před pravoslavným světem, je staršího data.

V Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku již 15 měsíců probíhá výměna lidí nejen na vedoucích postech ústředí církve, ale i na postech tajemníků různých odborů a také ostatních zaměstnanců církve jako například žalmistů. Dochází k šikaně, ostrakizaci, vyhrožování, snižování platů a jsou podávána trestní oznámení na Policii ČR. Propouštění nejsou s postiženými osobami projednána na eparchialní radě ani církevním soudem. Postižené osoby jsou před ostatními členy církve záměrně označovány jako agresívní podivná a destruktivní individua z vlastních řad, před kterými se musí ostatní členové církve chránit. Kromě toho jsou vybraní zaměstnanci církve a dokonce i věřící z blízkého okolí perzekvovaných osob zváni na různé výslechy týkající se podaných obvinění. Podobná situace se děje nejen v české ale i ve slovenské části místní pravoslavné církve.

období duben 2013 - leden 2014, správce archim. Marek Krupica
laici

Berta Mišková, ekonomka ústředí metropolitní rady. Propuštěna.
Naděžda Kostelecká, osobní tajemnice metropolity. Propuštěna.
Helena Nováková, sekretářka ústředí metropolitní rady a žalmistka. Propuštěna.
Kateřina Mastíková, tajemnice pro práci s mládeží. Propuštěna.
Ondřej Chrást, tajemník pro zahraničí a ekumenické vztahy Ústředí metropolitní rady. Propuštěn.
Taťána Střelcová, účetní ústředí metropolitní rady. Propuštěna.
Irina Spurná, žalmistka. Propuštěna.

duchovní
mitr. prot. Jan Novák, kancléř ústředí metropolitní rady. Propuštěn.
igumen Evžen (Freimann). Propuštěn a prohlášen za laika.
igumen Sáva (Atanasov). Propuštěn.
igumen Kosma (Büchl). Propuštěn.
igumen Izajáš (Slaninka). Přeložen a odvolán z místa igumena.
jer. Jan Beránek. Přeložen.
mitr. prot. Jan Polanský. Podána žaloba na údajné zcizení církevního majetku.
jer. Pavel Samotovka. Propuštěn, podána žaloba na údajné zcizení církevního majetku.
jer. Vladimír Spurný. Jeho farnost v Hořovičkách zrušena (tradiční volyňská farnost), nebylo dovoleno sloužit ani vánoční bohoslužby.
jer. Mykola Popovyč. Zrušena jeho farnost v Chebu, odešel.
mitr. prot. Mykola Ončulenko. Návrh na propuštění a zrušení jeho farnosti v České Lípě. Nyní se situace uklidnila.

období leden 2014 - červenec 2014, samozvaný arcibiskup Jáchym

laici
Alena Kojzarová, právník vl. Simeona. Podána stížnost kontrolnímu orgánu Advokátní komory ČR za její údajně nedůstojné chování, hlasitý a hrubý projev a neoprávněnou přítomnost při zasedání Synodu dne 9.12.2013. Stížnost podali vl. Jáchym, vl. Rastislav, vl. Juraj a archim. Marek Krupica, kteří na tomto zasedání 9.12.2013 učinili pokus odvolat vl. Simeona z místa metropolitního správce.
duchovní
Mitr. prot. Jan Polanský s manželkou, zbaven funkce, degradován a propuštěn. Učiněn pokus o obsazení chrámu sv. Anny v Plzni a dosazení nového správce.
Igumena Alexie v monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Vilémově. Zbavena funkce z důvodu údajné neposlušnosti Rastislavově, Jurajově a Jáchymově Synodu a nahrazena s. Kateřinou jako výsledek vzpoury Jáchymovi loajálních rumunských monašek proti své igumence.
Odvolána rada církevní obce Praha-3, Olšany, členové rady nahrazeni loajálními osobami, duchovním správcem jmenován o. Ernest Rapcun.
jer. Jan Beránek, účastník cesty vladyky Simeona na Ekumenický patriarchát do Cařihradu na návštěvu patriarchy Bartoloměje ve dnech 28.2.2014 - 2.3.2014. Nejprve zákaz sloužit bez udání důvodu a potom o. Červinským propuštěn. Dne 5.4.2014 jer. Beránek v Těšově za přítomnosti vl. Kryštofa požádal vl. Jáchyma o odpuštění a snětí zákazu služby, čemuž vladyka Jáchym na místě vyhověl.
archim. Izajáš (Slaninka), účastník cesty vladyky Simeona na Ekumenický patriarchát do Cařihradu na návštěvu patriarchy Bartoloměje ve dnech 28.2.2014 - 2.3.2014. Odvolán ze všech funkcí, zákaz sloužit za údajné nekanonické chování.
jer. Roman Mastík, duchovní správce v Aši. Propuštěn a tradiční volyňská farnost se ruší.
arcibiskup Simeon odvolán z Olomoucko-Brněnské eparchie za údajné neplnění biskupských povinností, neposlušnost vladykovi Rastislavovi a další údajné přestupky proti Rastislavově a Jáchymově vedení.
Zrušena církevní obec Rakovník.
Zrušena církevní obec Hořovičky.
Zrušena církevní obec Kryry.
Zrušena církevní obec Dřísy.
Zrušena církevní obec Aš.
Odvolána rada církevní obce Most, členové rady budou nahrazeni loajálními osobami.

dále se projednává
Návrh o. Jáchyma předložený rozšířenému Synodu v Prešově zbavit funkce a laicizovat o. Jozefa Fejsáka z Brna a o. Jana Baudiše z Jihlavy. Návrh zatím nebyl podpořen většinou hlasů.
Personální audit (kontrola hospodaření) a další "reorganizace" církve a církevních obcí podle odborných metod manažerského řízení firem, aby se našly důvody k dalšímu propouštění.
...

Zdoj: http://sul-zeme.cz/

Prezident Miloš Zeman, členové vlády ministr obrany M. Stropnický a ministr kultury D. Herman se museli během pietní akce setkat s dlouholetým udavačem a agentem StB J. Šuvarským a M. Krupicou

 

Co by se dnes honilo hlavou hrdinným československým parašutistům, kteří provedli v roce 1942 atentát na R. Heydricha a poté hrdinsky položili své životy v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje, kdyby nyní museli sledovat, jaký člověk za ně slouží v chrámu panychydu a navíc řediteloval Národní památník hrdinů Heydrichiády?

Parašutisté měli svého udavače K. Čurdu, který vyzradil nacistům úkryt svých spolubojovníků. Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici nyní po 72 letech ovládá také udavač - dlouholetý spolupracovník, informátor a agent STB kněz Jaroslav Šuvarský!

 

Více informací najdete zde:

Závažné informace o arcibiskupovi Jurajovi, agentovi StB J. Šuvarským a suspendovaném knězi M. Krupicovi!!!

Vše nasvědčuje spiknutí. Bývalí agenti STB na scéně.

Otřesné zjištění! Kandidát na biskupa byl také spolupracovníkem STB!

Za Pravoslavnou církev může komunikovat pravděpodobně pouze dlouholetý spolupracovník, informátor a agent STB kněz Jaroslav Šuvarský!

 

Foto zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/galerie/foto/Boj-ceskoslovenskych-vysadkaru-730#16

Samozvané schizmatické vedení církve zatajovalo důležité rozhodnutí Ministerstva kultury

Dopis Ministerstva kultury ČR ze dne 15.5.2014

Ministerstvo kultury České republiky poslalo dne 15. května 2014 Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku dopis, ve kterém vysvětluje, proč nemůže být vladyka Jáchym uznán a zaregistrován českým státem jako arcibiskup pražský. Tento dopis byl před věřícími i celou veřejností utajován. Naše redakce ho získala od slovenských přátel až dnes.

 

K tomu ještě dodáváme, že kromě souladu ze zněním ústavy a základního dokumentu církve, což kontrolují úředníci ministerstva, je ještě velmi důležité navrátit místní církev do kanonicity před ostatními světovými pravoslavnými církvemi soustředěnými okolo Ekumenického patriarchátu, jehož Posvátný Synod na adresu naší církve vydal 1. dubna 2014 toto úřední oznámení:

V souvislosti s autokefální Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku dnes Ekumenický patriarchát došel ke shodě a vyhlašuje následující:

I.

Provedení voleb nového primase církve po odstoupení z trůnu arcibiskupa Kryštofa bylo učiněno bez uznání Ekumenického patriarchátu a dalších pravoslavných církví z důvodu rozpoznaných nekanonických skutků při těchto volbách.

II.

Z tohoto důvodu každý běžný úkon této církve učiněný od takto výsledně zvoleného složení hierarchie této církve se stává nekanonickým a neuznaným Ekumenickým patriarchátem.

III.

Ekumenický patriarchát jako Matka Církev jmenovitě této církve zůstává připraven přispět ke kanonickému vyřešení tamější vzniklé nešťastné situace a zve všechny zúčastněné strany k pokračování jejich jednání s Matkou Církví, aby se našlo vhodné řešení a aby se předešlo jakýmkoliv aktivitám, které by mohly dále zkomplikovat stávající politováníhodnou situaci v této církvi.

Ekumenický patriarchát, 1. dubna 2014,
zapsal vedoucí sekretariátu Posvátného Synodu

(celý článek o tomto oznámení)

Svolávání Eparchiálního shromáždění Pražské pravoslavné eparchie v současném "jednostranném" složení a bez souhlasu Ekumenického patriarchátu by možná mohlo uspokojit úředníky na ministerstvu k dodatečnému potvrzení vladyky Jáchyma na pozici pražského arcibiskupa, ale bylo by to v rozporu s výše uvedeným bodem II. a III. úředního oznámení Ekumenického patriarchátu.

Vyřešení krize a proces návratu do kanonického stavu bude zřejmě složitější. Pokus dodatečně potvrzovat vladyku Jáchyma ve funkci eparchiálním shromážděním v současném složení a na tomto pokusu stavět dodatečnou legalizaci zvolení vladyky Rastislava metropolitou by mohlo celý proces dále zkomplikovat, jak před tím varuje Ekumenický patriarchát.

Zde je text tohoto úředního oznámení, jak byl doručen kompetentním orgánům České i Slovenské republiky:

Zdroj: Sůl a země