po10232017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality Zpravodajství Patriarcha Bartoloměj napsal poselství mezi řádky svého projevu

Patriarcha Bartoloměj napsal poselství mezi řádky svého projevu

Patriarcha Bartoloměj pravděpodobně velmi rychle prohlédl a udělal si představu o současných představitelích pravoslavné církve a svých hostitelích arcibiskupovi Jurajovi, biskupovi Jáchymovi, dočasném správci pražské eparcie M. Krupicovi (věřící a duchovní ho odmítli a nezvolili biskupem) a knězi Jaroslavu Šuvarském, který M. Krupicu do správcovské funkce prosadil.
V posledních větách jeho prosluvu, který byl dopsán až na závěr jeho pobytu v České republice a Slovensku, můžete mezi řádky najít jeho názor a pohled na dnešní neutěšenou situaci.
---
Toto je poselství Ekumenického patriarchátu i naše osobní 1150 let poté, co jste obdrželi povolání svatosti. Toto je poselství i výzva mě jako patriarchy a zástupce církve, která vám zvěstovala Evangelium. Toto je vaše dědictví, cesta i budoucnost. Toto je vaše cesta, po níž budete kráčet v pravdě, lásce a jednotě až do skonání světa.

Nezapomínejte, že je zcela nemožné, aby ti, kteří uvažují zcela světsky a hmotně, pochopili vaše směřování; stejně tak je nemožné, +abychom se jako lidé duchovní vydali cestou těch, kdo duchovně nesmýšlejí. Dialog s těmito lidmi je totiž dialogem hluchých a jakékoliv dorozumění je nemožné. My totiž vstupujeme do dialogu ze zcela jiných důvodů: abychom oslovili spřízněné duše, které jsou sice přitahovány pravdou, ale které jsou rozladěny zesvětštěním a politizací Církve, ať už je vědomá či nevědomá.

S vůdci, hnanými zvířeckým nutkáním za každou cenu prosadit svoji vůli, se nikdy nemůžeme domluvit.

Naše vnitřní směřování totiž pro mocné tohoto světa představuje ohromné nebezpečí; ostatně bojí se ho i ti, kdo si nárokují neomezenou náboženskou moc.

Svědectví a mučednická životní cesta svatých Cyrila a Metoděje o tom hovoří nejlépe. Vždyť se na ně nikdy nezapomnělo, protože se jedná o plody pravdy, které budou neustále v úctě. A protože se tento odkaz a poselství, které netroubí ve strachu z mocných tohoto světa zbaběle k ústupu, pro mnohé se naše svědectví stává nepohodlným, takže se pokoušejí vyvolat situace, kdy by se mohli vysmívat slovy, které zazněly u paty Spasitelova kříže: "doufali v Boha, tak ať je nyní vysvobodí, jestli se k nim přizná" (viz Mt 27, 43).

Lidé, kteří jsou zaslepeni vášněmi, samozřejmě doufali a doufají, že se pravda dá pohřbít a že se nějak ospravedlní jejich vlastní osobní volby, když se chovají jako vlci, lvi a supi a útočí na laskavého a bratry milujícího Beránka.

Takoví však také zapomínají, že Kristus, jemuž jedinému patří veškerá moc a síla, vstal z mrtvých. Vaši předkové stejně jako my všichni společně jsme ale viděli "jeho probodnutý bok, odkud vyšla krev a voda, tedy křest, a dotýkali jsme se ran, jimiž byly uzdraveny naše vlastní rány". Také nám "dnes zasvitla Pascha, nová a svatá, která posvěcuje všechny věřící". My však nezapomínáme, že jsme byli stvořeni pro to, abychom z této Paschy okusili, a proto také voláme Kristus vstal z mrtvých! Zveme tedy všechny: zůstávejte vždy v Pánu, vy, kdo jste dědici života a díla Cyrila a Metoděje a spoludědicové slávy v Kristu Ježíši.
Amen.