so04292017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality Zpravodajství Patriarcha Bartoloměj je zděšen!!! Arcibiskup Simeon byl odvolán nikoliv kanonickým postupem, ale neprůhlednými a nepřijatelnými způsoby! Synod funguje nezdravě a svévolně! Usnesení Synodu jsou neplatná! Arcibiskup Simeon zůstává metropolitním správcem!

Patriarcha Bartoloměj je zděšen!!! Arcibiskup Simeon byl odvolán nikoliv kanonickým postupem, ale neprůhlednými a nepřijatelnými způsoby! Synod funguje nezdravě a svévolně! Usnesení Synodu jsou neplatná! Arcibiskup Simeon zůstává metropolitním správcem!

Patriarší dopis (mateřské sdělení Ekumenického patriarchátu a osobní Patriarší napomenutí) z 31. 12. 2013 obsahuje následná závažná sdělení:

  • Patriarcha Bartoloměj je zděšen ze závěrů jak předposledního, ale zejména z průběhu posledního zasedání Posvátného Synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.
  • Synod se konal za přítomnosti delegace Ruské pravoslavné církve, která nebyla pozvána. Patriarcha se bude dotazovat a zajímat z jakého kanonického oprávnění se nezvaná ruská delegace zúčastnila Posvátného synodu. Proč tedy nebyly pozvané delegace ostatních sesterských pravoslavných autokefálních církví?
  • Synod nekanonicky odvolal hlavu církve. Odvolání arcibiskupa Simeona je tudíž neplatné a arcibiskup Simeon i nadále zůstává metropolitním správcem.
  • Synod jedná nekanonicky. Synod nemůže bez jeho plnosti, tedy bez hlavy církve, která tento Synod svolala přijímat jakákoliv rozhodnutí a usnesení.
  • Prioritou dle jeho všesvatosti Bartoloměje a dle platné ústavy PC je nejprve volba arcibiskupa pražského a teprve až následně pak volba prvního hieararchy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a to ze dvou kandidátů arcibiskupa pražského a a rcibiskupa prešovského. Ostatní varianty jsou neústavní.
  • Ostatní členové Posvátného synodu (mladí biskupové Rostislav, Juraj a Jáchym) jednající nezdravě a svévolně. Mají se nad svým jednáním zamyslet a přehodnotit svá současná stanoviska a nenapomáhat rozkolu pokud již nezačal jejich přičiněním.
  • Nekanonická konání mladých biskupů Rostislava, Juraje a Jáchyma nesmí dovést církev k rozkolu. Nejsvětější Ekumenický Stolec by se pak ocitl v nevyhnutelné, i když nezbytné pozici, a bude muset řešit vzniknuvší situaci jiným způsobem.

Komentář redakce

Přepis Protokolu č. 1127:

Protokol číslo 1127

Vaše Eminence Metropolito Olomoucko-Brněnský Simeone, vroucně milovaný bratře v Kristu, našem Bohu, a spolusloužiteli s naší maličkostí: Milost a pokoj Boží budiž s Vámi.

Je dobře známo a doloženo, jak církevní historií, ale zejména z vývoje Církve zápasící po celém světě v průběhu věků až po dnešní den, že náš Nejsvětější Apoštolský a Patriarší Ekumenický Trůn, má kromě jiných výsad a povinností rovněž svědomitý duchovní úřad a starost o stabilitu Božího blaha, jakož i nepřerušené kontinuity spásonosné služby lidstvu ve všech místních Svatých Pravoslavných Církvích. Navíc vždy činí to, co je vhodné, se správnými důsledky a s ohledem na principy pravoslavného kanonického pořádku a tradice, pomáhá je co nejlépe pochopit, ať již k předejití či řešení jakéhokoli možného odchýlení ze stanovených hranic, které byly položeny našimi otci a synodálně potvrzeny Církví v Duchu Svatém.

V souladu s tímto kanonickým a eklesiologickým principem Nejsvětější a Veliká Církev Kristova, po řádném posouzení žádosti blahé paměti zesnulého Arcibiskupa Doroteje Pražského a Celých českých zemí a Slovenska, užívajíc své výlučné kanonické odpovědnosti a práva usoudila, že Pravoslavná Církev v českých zemích a na Slovensku splnila všechna požadovaná kanonická kritéria k tomu, aby byla povýšena do postavení autokefální a samosprávné Církve, čímž byla požehnána její autokefalita v roce 1998 ve smyslu našeho Patriaršího a Synodálního Tomosu.

Jak známo, spolu s tím, že před téměř dvanácti staletími přinesla světlo Pravoslaví národům tohoto území, stejně tak i celé Velké Moravě Konstantinopolská Matka Církev, která pokračovala ve svém snažení a kanonickém jednání s velkými oběťmi a riziky, zatímco se utvářela autokefální Církev v českých zemích a na Slovensku, aby tato mohla nadále vzrůstat na pevné skále a základně ve svém spásonosném poslání se zralostí pro poučení Těla Kristova, tedy pravoslavných věřících.

Jak dosvědčuje bohatá korespondence mezi (našimi) dvěma Církvemi, Matka Církev se zejména v poslední době velmi bedlivě zajímala o církevní situaci po podání abdikace Jeho Blaženosti Arcibiskupa Kryštofa, jenž byl až do nedávna hlavou místní Církve, (tato situace) se nevyvíjela hladce, jak by se bylo předpokládalo, a Matka Církev se všemožně snažila podpořit hierarchii, kněží a lid k udržení jednoty.

Vskutku tedy naše maličkost vyslala jako svého exarchu (vyslance) Jeho Eminenci Metropolitu Francie Emmanuele na základě formálního pozvání, v souladu s článkem 9. Tomosu o autokefalitě, vyjádřeného v listě datovaném 10. října 2013 od Vaší Eminence z pravomoci Locum Tenens (Místodržícího Metropolitního Prestolu), v němž požadujete „doplnění počtu archijerejů – členů Posvátného Synodu vaší (naší) Církve, aby jeho rozhodnutí naplnilo požadavky Posvátných Kánonů naší Svaté Pravoslavné Církve, jehož rozhodnutí se týkaly obsazení prázdného Pražského stolce, což v posledku nebylo možné, protože navrhovaní kandidáti na tuto pozici nesplňovali požadovaná
kritéria předpokládaná posvátnými a svatými kánony, jak jsme byli informováni Jeho Eminencí, Metropolitou Francie v jeho obšírné a podrobné zprávě, kterou nám podal.

Drahý bratře, přiznáváme, že Matka Církev byla rozčarována neočekávaným a nesprávným vývojem situace. Nicméně (Matka Církev) i nadále projevovala svůj svědomitý a laskavý zájem a odpověděla znovu na pozvání, vyjádřené písemně v listě Vaší Eminence datovaném 22. října 2013, a vyslala – na náš návrh a (naše) rozhodnutí Synodu – naše bratry, J.E. Metropolitu Emmanuela z Francie a Arsenia z Rakouska, jako pozorovatele a poradce, kteří se rovněž zúčastnili jednání Posvátného Synodu Nejsvětější Církve v českých zemích a na Slovensku, konaném 9. prosince 2013, kde se během zasedání Synodu znenadání objevili, aniž byli pozváni, zástupci Nejsvětější Ruské Církve – skutečně nás zajímá z jakého kanonického oprávnění? (Konec konců, proč nebyli pozváni i zástupci ostatních Pravoslavných Církví?) – jak jsme byli vyrozuměni našimi výše zmíněnými zástupci.

Proto jsme povinni komunikovat s Vaší (milovanou) Eminencí z našeho pověření Prvního Hierarchy Vaší Matky Církve a toho, kdo nese odpovědnost v této záležitosti, a to prostřednictvím tohoto Patriaršího dopisu sdělit naše překvapení a zděšení z událostí jak předchozího, ale zejména z průběhu posledního setkání Posvátného Synodu Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku, nad situací, která se rozjitřila až k odvolání Vaší Eminence z postu Locum Tenens nikoli kanonickým postupem, ale spíše neprůhlednými a nepřijatelnými způsoby, což jste odsoudil v (pastýřském) listu místní Církvi a dále i co se týče událostí, které se nestaly v souladu s kanonickým pořádkem.Výsledkem toho se vyskytují pověsti o hrozbě – pokud už se tak skutečně nestalo – vzniku rozkolu uvnitř Církve v českých zemích a na Slovensku, což by se prokázalo být zničujícím pro její (vlastní) posvátnou instituci, které byl svěřen pravoslavný Boží lid, ale také i pro svědectví o Jedné a Jednotné Pravoslavné Církvi v celém světě.

Vaše Eminence bude jistě souhlasit, že tyto události, které nemohou být popsány jinak, obsahují indikace nezdravého fungování synodálního systému a svévolného režimu místní autokefální Pravoslavné Církve. Tento fakt vyvolává různé otázky pro vzdělané kanonisty, teology a archijereje a vede k závěru, že autokefalita vaší místní Církve zažívá krizi, neboť příslušná kanonická kritéria nejsou splňována, (hlavně) jedno z nejzákladnějších, kterým je schopnost autokefální Církve být spravována sama svou hierarchií, která by měla být zralá a schopna kanonicky uznat své členy stejně tak jako svého předsedu a prvního archiereje mezi sebou. Toto přivádí Matku Církev do nešťastné pozice hledání jiných způsobů k vyřešení nezákonné situace, která nastala a stále nabírá na intenzitě, a to v souladu s posvátnými a svatými kánony jakož i s historicky doloženou tradicí Církve.

Opakujeme, že tato vzniknuvší a vyvíjející se situace velice znepokojuje Ekumenický Patriarchát, který již podstoupil mnohé oběti pro dobrý rozvoj a Boží zdar vaší místní Církve. Pročež nabádáme a ustanovujeme dle slov sv. Jana Zlatoústého, že „pověst
církve spočívá v jejím synodálním systému“ (O Žalmu 149, PG55.493), a připomínáme, že dokonce ani mučednická krev nesmyje hřích někoho, kdo vnáší rozkol do Církve.

Proto vyzýváme všechny naše bratry v Kristu včetně členů Posvátného Synodu Nejsvětější Církve v českých zemích a na Slovensku, ke zvážení povinností, které jim náleží a které nesou před Bohem a lidmi, aby se každý držel toho, co vyznal během svého biskupského svěcení; máte spolupracovat jak jen můžete – neřku-li více než můžete – v partnerství, spoluúčasti a svornosti, aby byly napraveny důležité vzniknuvší problémy, jimž čelí vaše drahá místní Církev, jmenovitě bezodkladná volba pražského arcibiskupa a následně prvního hierarchy vaší Církve, takže si budete moci urovnat své domácí záležitosti, aby se nenaplnila slova otců: „ Vskutku jsme nejhorší z lidí, pokud vytváříme rozkol a rozdělení v Církvi, místo toho, abychom jednotu považovali za největší službu členům Těla Kristova“ (Basil Veliký, Dopis 156: Presbyteru Evagriu, PG32.613C). A konečně, aby se nejsvětější Ekumenický Stolec neocitl v nevyhnutelné, i když nezbytné pozici, kdy bude nutno řešit vzniknuvší situaci jiným způsobem, bratrsky prosím, abyste do svých činů nevpouštěli Zlého - „aby se tak zlo nemnožilo“.

Vaše Eminence, drahý bratře, v souladu s kanonickým pořádkem a přesností opakuji, že Matka Církev je povinna (svými) skutky sloužit na jedné straně Všepravoslavné jednotě a na druhé straně stabilitě a blahu každé místní Pravoslavné Církve, čímž usiluje o zachování a spásný vývoj Jedné a Jednotné Pravoslavné Církve tradičními cestami, přičemž Církev Konstantinopolská bratrsky a oddaně včleňuje zpět do Kristova Těla to, co bylo odděleno nebo se čas od času odděluje a tak zachovává „jednotu ducha ve společenství pokoje“.

Nemáme žádnou pochybnost, že výše uvedené mateřské sdělení Ekumenického patriarchátu a naše osobní Patriarší napomenutí najde pozorné uši zejména v současné době, kdy „je potřeba velkého úsilí a píle pro službu (všem pravoslavným) Církvím. Prospěšné je sjednotit části zatím oddělené. “ (Basil Veliký list 113, P.G. 32,525 C-D) Tedy očekáváme, že Hierarchové převezmou svoji odpovědnost k příslušným (svým) iniciativám a také k této bezprostřední radě od Matky Církve.

Na závěr, Vaše Eminence, modlíme se aby nebeská hvězda, která dovedla moudré muže k oslavě Božského dítěte, také vedla mysli vás všech a osvítila myšlenky nás všech v českých zemích a na Slovensku k uskutečnění nezbytností a prosazení vlády pokoje a dobré vůle v náruči místní Pravoslavné Církve, pro kterou se přimlouváme o Boží odpuštění a nekonečné slitování.

31. prosince 2013

vlastnoruční podpis: Milující bratr v Kristu, Bartoloměj

Komentář a zvýraznění je dílem redakce

Originál dopisu ke stažení: Protokol 1127

 

Αοιθμ. Ποωτ. 1127

Ίερώτατε Μητροπολΐτα Οίοιπουο καί Βγπο, έν Χριστώ τώ Θεώ Λίαν αγαπητέ καί περιπόθητε αδελφέ καί συλλειτουργέ τής ημών Μετριότητος κύριε Συμεών, χάρις ε'ίη τή ύμετέρα Ίερότητι καί ειρήνη παρά Θεοΰ.

Τυγχάνει γνωστόν καί έπιμεμαρτυρημένον, έκ τής εκκλησιαστικής ιστορίας άλλά καί έκ τής άνά τούς αιώνας μέχρι σήμερον πορείας τής στρατευομένης Εκκλησίας έν τώ κόσμω, ότι ό καθ' ήμάς Αγιώτατος Αποστολικός καί Πατριαρχικός Οικουμενικός Θρόνος, πρός τοίς άλλοις προνομίοις καί εύθύναις αύτού, κέκτηται καί τήν όφειλετικήν κανονικήν διακονίαν καί μέριμναν υπέρ τής εύσταθείας καί κατά Θεόν εύημερίας καί τής άπροσκόπτου συνεχίσεως τής σωτηριώδους διακονίας πρός τόν άνθρωπον πασών τών κατά τόπους Αγιωτάτων Ορθοδόξων Εκκλησιών, ένεργεΐδέ πάντοτε τό πρέπον μετά τής δεούσης συνεπείας πρός τάς άρχάς τής Ορθοδόξου κανονικής τάξεως καί παραδόσεως καί ύπηρετεί τό καλώς έννοούμενον συμφέρον είτε διά τήν πρόληψιν είτε καί διά τήν θεραπείαν πάσης ένδεχομένης ή πιθανής παρεκκλίσεως έκ τών καθιερωμένων ορίων, ά έθεντο οί πατέρες ήμών καί έπεκύρωσε συνοδικώς έν Αγίω Πνεύματιή Εκκλησία.

Συμφώνως πρός τήν κανονικήν καί έκκλησιολογικήν άρχήν ταύτην, ή Μήτηρ Αγία τού Χριστού Μεγάλη Εκκλησία, άξιολογήσασα έν καιρώ αίτημα τού έν μακαριστοίς Αρχιεπισκόπου Πράγας καί πάσης Τσεχίας καί Σλοβακίας κυρού Δωροθέου, άποκλειστικω κανονικφ εύθυνοφόρω δικαιώματι χρωμένη, έκρινεν ότι ή έν Τσεχία καί Σλοβακία Ορθόδοξος Εκκλησία έπλήρου τότε πάντα τά προβλεπόμενα κανονικά κριτήρια διά τήν άνύψωσιν αύτής εις αύτοκέφαλον καί αύτοδέσποτον Εκκλησίαν, έπηυλόγησε δέ έν έτει 1998ω διά Πατριαρχικού ήμών καί Συνοδικού Τόμου τό αύτοκέφαλον αύτής.

Ή Μήτηρ Εκκλησία τής Κωνσταντινουπόλεως, σύν τη μεταδόσει τού φωτός τής Ορθοδόξου άληθείας πρό δώδεκα σχεδόν αιώνων εις τούς λαούς τών χωρών τούτων, καθώς καί τής όλης εύρυτέρας Μοραβίας, προβάσα, ώς γνωστόν, καί εις πάσας τάς άπ' αύτής ένεργείας καί κανονικάς πράξεις, μετά πολλών θυσιών καί κινδύνων ώκοδόμησε τήν αύτοκέφαλον Εκκλησίαν τής Τσεχίας καί τής Σλοβακίας, ώστε έπί στερράς πέτρας καί βάσεως νά συνέχιση νά πορεύηται αύτη τήν σωτηριώδη άποστολήν αύτής, έν ώριμότητι, εις οίκοδομήν τού σώματος τού Χριστού, τών Ορθοδόξων πιστών.

Ή Μήτηρ Εκκλησία, παρακολουθούσα έκ τού σύνεγγυς πάντοτε μέν, ώς μαρτυρεί ή μακρά μεταξύ τών δύο Εκκλησιών αλληλογραφία, ιδία δέ τελευταίως τήν άπό τής ύποβολής τής παραιτήσεως τού μέχρι πρό τίνος έπί κεφαλής τής αύτόθι Εκκλησίας Μακ. Αρχιεπισκόπου κυρίου Χριστοφόρου έξελισσομένην ούχί, ώς θά άνεμένετο, όμαλώς έκκλησιαστικήν κατάστασιν, κατέβαλε πάσαν προσπάθειαν ένισχύσεως τής Ιεραρχίας, τού κλήρου καί τού λαού εις ενότητα.

Ή δέ ήμετέρα Μετριότης άπέστειλε κατ' άρχάς ώς Έξαρχον αυτής τόν Ίερώτατον Μητροπολίτην ΓαΛΛίας κύριον Εμμανουήλ, προσκληθεΐσα πρός τούτο έπισήμως, συμφώνως πρός τόν Θ' όρον τού Τόμου Αύτοκεφαλίας, διά τού από 10ης Όκτωβρίου έ. έ. γράμματος τής ύμετέρας Ίερότητος, ύπό τήν ιδιότητα τού Τοποτηρητού, αίτησαμένης τήν "συμπλήρωσιν τού άριθμού των Ιεραρχών - μελών τής Ίεράς Συνόδου τής Εκκλησίας (ύ)ήμών, ώστε αί άποφάσεις αύτής νά πληρώσι τάς έπιταγάς τών Ιερών Κανόνων τής Αγίας ήμών Όρθοδόξου Εκκλησίας", αϊτινες αποφάσεις άφεώρων εις τήν πλήρωσιν τής χηρευούσης Ίεράς Αρχιεπισκοπής Πράγας, μή καταστάσαν εν τέλει δυνατήν λόγω μή πληρώσεως τών προβλεπομένων ύπό τών θείων καί ιερών κανόνων κριτηρίων ώς πρός τούς προταθέντας ύποψηφίους διά τήν θέσιν ταύτην, ώς ύποβάλλει ή αύτού Ίερότης, ό Μητροπολίτης Γαλλίας, εν τή ύποβληθείση ήμΐν έκτενεΐ καί λεπτομερεί εκθέσει αύτού.

Όμολογούμεν, αδελφέ, ότι ή Μήτηρ Εκκλησία λυπηθεΐσα διά τήν τοιουτοτρόπως έξελιχθεΐσαν, ούχί ώς άνεμένετο καί ώς θά έδει, κατάστασιν, έσυνέχισε τό όφειλετικόν στοργικόν ενδιαφέρον αύτής, καί άνταποκριθεΐσα καί αύθις εις τήν διά τού άπό τής 22ας Όκτωβρίου έ. έ. γράμματος πρόσκλησιν τής ύμετέρας Ίερότητος άπέστειλεν, ήμετέρα προτάσει καί άποφάσει Συνοδική, ώς Παρατηρητάς καί Συμβούλους τούς Ίερωτάτους άδελφούς Μητροπολίτας Γαλλίας κύριον Εμμανουήλ καί Αύστρίας κύριον Αρσένιον, οϊτινες καί παρέστησαν εις τάς έργασίας τής συνελθούσης τή 9η Δεκεμβρίου έ.έ. Ίεράς Συνόδου τής Αγιωτάτης Εκκλησίας τής Τσεχίας καί Σλοβακίας, αίφνιδίως έμφανισθέντων, άνευ προσκλήσεως, διαρκουσών τών εργασιών τής Συνόδου έκπροσώπων καί τής Αγιωτάτης Εκκλησίας τής Ρωσσίας -διερωτώμεθα έν ποία κανονική άραγε άρμοδιότητι; (διατί δέν έκλήθησαν έν τοιαύτη περιπτώσει καί έκπρόσωποι τών άλλων κατά τόπους Ορθοδόξων Εκκλησιών;)-, ώς έπληροφορήθημεν έξ άναφοράς τών είρημένων έκπροσώπων ήμών.

Έπικοινωνούντες, λοιπόν, καθηκόντως καί έν τή ΐδιότητιήμών ώς Προκαθη­μένου τής Μητρός ύμών Εκκλησίας καί ώς ύπέχοντος έν τούτω εύθύνην, καί πρός τήν ύμετέραν άγαπητήν Ιερότητα διά τών μετά χεΐρας έγκυκλίων Πατριαρχικών ήμών Γραμμάτων διαδηλούμεν τήν έκπληξιν καί τήν άπορίαν διά τά γενόμενα καί πρότερον μέν, ιδία όμως κατά τήν τελευταίαν συνεδρίαν τής Ίεράς Συνόδου τής Όρθοδόξου Εκκλησίας Τσεχίας καί Σλοβακίας, τής καταστάσεως όξυνθείσης μέχρι τής παύσεως τής ύμετέρας Ίερότητος άπό τής θέσεως τού Τοποτηρητού ούχί διά κανονικών, άλλά μάλλον δι' άδιαφανών καί άδιευκρινήστων διαδικασιών, ώς διά γραμμάτων ύμών κατηγγείλετε τώ πληρώματι τής αύτόθι Εκκλησίας καί εύρύτερον τά γενόμενα ούχί κατά τήν κανονικήν τάξιν καί άκρίβειαν, μέ άποτελέσμα νά έπαπειλήται, ώς διαθρυλείται, -άν μή έδημιουργήθη ήδη έν τή πράξει- ή δημιουργία σχίσματος έν τοΐς κόλποις τής κατά Τσεχίαν καί Σλοβακίαν Εκκλησίας, όπερ όλέθριον τόσον διά τόν ιερόν θεσμόν αύτής, διά τόν έμπεπιστευμένον αύτή Ορθόδοξον λαόν τού Θεού άλλά καί διά τήν μαρτυρίαν τής Μιάς καί Ενιαίας Όρθοδόξου Εκκλησίας πρός τόν κόσμον.

Θά συμφωνήση ασφαλώς καί ή ύμετέρα Ίερότης ότι αί μή δυνάμεναι άΛΛως νά χαρακτηρισθούν ένέργειαι αύται αποτελούν ένδείξεις μή υγιούς λειτουργίας τού Συνοδικού θεσμού καί τού αύτοδιοικήτου πολιτεύματος μιας Ορθοδόξου Αύτοκεφάλου τοπικής Εκκλησίας, γεγονός όπερ προκαλεΐ ποικίλα ερωτηματικά καί άπορίας εις εμβριθείς κανονολόγους, θεολόγους καί Ίεράρχας, οδηγεί δέ εις τό συμπέρασμα ότι τό αύτοκέφαλον τής ύμετέρας αύτόθι Εκκλησίας δοκιμάζεται, άτε μή πληρουμένων των σχετικών κανονικών κριτηρίων, εν τών όποιων καί δή βασικώτατον είναι ή ίκανότης αύτοκεφάλου τινός Εκκλησίας όπως αύτοδιοικήται διά τής Ιεραρχίας αύτής, ούσης ώριμου καί ικανής όπως άναδεικνύη κανονικώς τά μέλη αύτής καί τόν μεταξύ αύτών πρόεδρον καί πρώτον αύτής, ήτις ίκανότης έν προκειμένω έκ τών συμβάντων τίθεται έν άμφιβόλω. Τό γεγονός τούτο οδηγεί τήν Μητέρα Εκκλησίαν εις τήν δυσχερή θέσιν τής άναζητήσεως άλλων τρόπων άντιμετωπίσεως τής δημιουργηθείσης καί όξυνομένης όσημέραι έκρύθμου καταστάσεως, συμφώνως πρός τούς θείους καί ιερούς κανόνας καί τήν μεμαρτυρημένην ίστορικώς παράδοσιν τής Εκκλησίας.

Ή δημιουργηθεΐσα καί έξελισσομένη κατάστασις αύτη άνησυχεΐ μεγάλως, έπαναλαμβάνομεν, τό Οικουμενικόν Πατριαρχείον, τό όποιον εις τοσαύτας θυσίας προέβη διά τήν έν άκμή πρόοδον καί κατά Θεόν εύημερίαν τής τοπικής υμών Εκκλησίας, έφ' φ καί προτρέπομεθα καί άξιούμεν μετά τού Ιερού Χρυσοστόμου «Εκκλησία συστήματος καί συνόδου έστίν όνομα» (Εις τόν ρμθ' Ψαλμόν, Ρ.Ο. 55,493) καί ύπομιμνήσκομεν ύμΐν τούς λόγους αύτού ότι ούτε τό αίμα τού μαρτυρίου δέν θά καταστή ικανόν καί δέν θά άρκέση νά έξαλείψη τήν άμαρτίαν τού σχίσαι τινά τήν Εκκλησίαν.

Όθεν, καλούμεν άπαντας τούς έν Χριστώ άδελφούς τούς άποτελούντας τά μέλη τής Ίεράς Συνόδου τής κατά Τσεχίαν καί Σλοβακίαν Άγιωτάτης Ορθοδόξου Αύτοκεφάλου Εκκλησίας όπως άναλογισθώσι τάς ας ύπέχουν καί έπωμίζονται ένώπιον Θεού καί άνθρώπων εύθύνας καί, στοιχούντες τοίς καθομολογηθεΐσι κατά τήν εις Επίσκοπον έκαστος χειροτονίαν αύτού, συνεργήσωσι τό κατά δύναμιν, ινα μή εϊπωμεν τό ύπέρ δύναμιν, έκαστος, έν άγάπη Χριστού, έν συνάλληλός, έν συνεργασία καί έν όμονοία, εις τήν ρύθμισιν τών άπασχολούντων τήν προσφιλή τοπικήν ύμών Εκκλησίαν ταύτην σπουδαίων περιστασιακών ζητημάτων, ήτοι τής άμέσου εκλογής Αρχιεπισκόπου Πράγας καί εΐτα Προκαθημένου τής Εκκλησίας ύμών, ϊνα τακτοποιηθώσι τά τού αύτόσε ύμετέρου οϊκου καί ϊνα μή έπαληθευθή καί δι' ύμάς ή θεόπνευστος Πατερική ρήσις: «Καί γάρ αν ε'ίημεν ώς άληθώς πάντων άνθρώπων άτοπώτατοι, σχίσμασι καί κατατομαΐς Εκκλησιών έφηδόμενοι καί μή τήν συνάφειαν τών μελών τού σώματος τού Χριστού τό μέγιστον τών άγαθών τιθέμενοι» (Μεγάλου Βασιλείου, Επιστολή 156, Εύαγρίω πρεσβυτέρα, Ρ.0.32,6130) καί, τέλος, ϊνα μή εύρεθή ό πανίερος Οικουμενικός Θρόνος είς τήν άδήριτον πλήν όφειλετικήν άνάγκην άντιμετωπίσεως άλλέως τού άνακύψαντος ζητήματος. Παρακαλούμεν δέ ύμάς άδελφικώς όπως μή δίδητε τόπον είς τάς ένεργείας τού μισοκάλου, «ϊνα μή τό κακόν χείρον γένηται».

Ή Μήτηρ Εκκλησία, Ίερώτατε αδελφέ, κατά τήν κανονικήν τάξιν καί άκρίβειαν, ύποχρεούται έκ τών πραγμάτων, έπαναλαμβάνομεν, νά ύπηρετή θυσιαστικώς τήν πανορθόδοξον άφ' ένός ένότητα, τήν εύστάθειαν δέ καί ευημερίαν έκάστης τοπικής Ορθοδόξου Εκκλησίας έξ ετέρου, τοιουτοτρόπως δέ νά τεχνουργή Άγιοπατερικώς τήν σωτηριώδη πορείαν τής Μιάς καί Ενιαίας Αγίας Ορθοδοξίας, άκεραιώνουσα έν φιλαδελφία ή Εκκλησία Κωνσταντινουπόλεως όφειλετικώς τό μεμωλωπισμένον ή μωλωπιζόμενον κατά καιρούς σώμα καί άποκαθιστώσα τήν «ένότητα τοϋ πνεύματος έν τώ συνδέσμω τής ειρήνης».

Ούδαμώς άμφιβάλλομεν ότι ή ανωτέρω μητρική έκκλησις τού Οικουμενικού Πατριαρχείου καί ή Πατριαρχική ήμών προσωπική προτροπή θέλουσιν εύρει εύήκοον ούς έν τώ παρόντι μάλιστα καιρφ τής «μεγάλης χρεία τής σπουδής καί πολλής τής έπιμελείας εύεργετηθήναι τι τάς Εκκλησίας. Εύεργεσία δέ έστιν ένωθήναι τά τέως διεσπασμένα» (Μεγάλου Βασιλείου 113, Τοίς έν Ταρσώ πρεσβυτέροις, Ρ.Ο. 32,5250-Ό), διό καί άπεκδεχόμεθα τήν άνάληψιν τών προσηκουσών άπό μέρους τών αύτόθι Ιεραρχών πρωτοβουλιών καί τήν άμεσον ένημέρωσιν καί τής Μητρός Εκκλησίας.

Εύχόμενοι έπί τούτοις τή ύμετέρα Ίερότητι όπως ό όδηγήσας τούς μάγους ούράνιος άστήρ εις προσκύνησιν τού Θείου Βρέφους κατευθύνη τάς διανοίας καί φωτίση τάς σκέψεις ύμών πάντων τών έν Τσεχία καί Σλοβακία εις έπιτέλεσιν τού δέοντος καί έπιβαλλομένου πρός έπικράτησιν τής ειρήνης καί τής εύδοκίας έν τοίς κόλποις τής αύτόθι Ορθοδόξου Εκκλησίας, έπικαλούμεθα έφ' ύμάς τήν Χάριν καί τό άπειρον Έλεος τού Θεού.

'Τβιγ' Δεκεμβρίου λα'

Prot. No. 1127

Your Eminence Metropolitan Simeon of Olomouc and Brno, dearly beloved and precious brother in Christ our God and concelebrant of our Modesty: grace and peace from God be with you.

It is well known and substantiated, both from church history but even from the development of the militant Church in the world through the ages to this day, that our Most Holy Apostolic and Patriarchal Ecumenical Throne, in addition to its other privileges and responsibilities, also possesses the dutiful ministry and concern for the stability and godly welfare as well as the uninterrupted continuity of the salvific service toward humanity among all local Most Holy Orthodox Churches. Moreover, it always practices what is appropriate, with proper consequences with regard to the principles of the Orthodox canonical order and tradition, serving their interests as best understood whether for the prevention or the solution to every possible or probable deviation from the established boundaries, which were put into place by our fathers and synodally ratified by the Church in the Holy Spirit.

In accordance with this canonical and ecclesiological principle, the Holy Mother and Great Church of Christ, after duly assessing the request of the late Archbishop Dorotheus of Prague and All the Czech Lands and Slovakia, of blessed memory, making use of its exclusive canonical responsibility and right, deemed that the Orthodox Church in the Czech Lands and Slovakia then fulfilled all of the prerequisite canonical criteria for its elevation to the status of an autocephalous and self-administered Church, thereby blessing its autocephaly in 1998 by means of our Patriarchal and Synodal Tome.

As known, together with the transmission of the light of Orthodox truth almost twelve centuries ago to the peoples of this region, as well as to the entire wider Moravia, the Mother Church of Constantinople also proceeded with all these actions and canonical acts, while creating the autocephalous Church of the Czech Lands and Slovakia with many sacrifices and risks, in order that the latter may continue to grow on a firm rock and foundation in its salvific mission, with maturity, for the edification of the body of Christ, the Orthodox faithful.

As witnessed by the extensive correspondence between the two Churches, especially recently, the Mother Church has always closely followed the ecclesiastical situation pursuant to the submission of resignation by His Beatitude Archbishop Christopher, until a short time ago the head of the Church there, which has not unfolded fluently, as might have been expected, making every effort to support the Hierarchy, the clergy and the people to maintain unity.

Indeed, our Modesty originally sent as its Exarch His Eminence Metropolitan Emmanuel of France, following formal invitation, according to the 9th paragraph of the Tome of Autocephaly, expressed in the letter dated October 10, 2013, from Your Eminence, in your capacity as Locum Tenens, wherein you requested "the realization of the number of Hierarchs-members of the Holy Synod of [y]our Church, so that its decisions may fulfill the charges of the Sacred Canons of our Holy Orthodox Church," which decisions pertained to filling the vacant Holy Archdiocese of Prague, which ultimately was impossible because the proposed candidates for this position did not fulfill the prerequisite criteria foreseen by the sacred and holy canons, as reported by His Eminence the Metropolitan of France in his lengthy and detailed report submitted to us.

Dear brother, we confess that the Mother Church was disappointed about such a development in the situation in an unexpected and improper manner. Nevertheless, it continued its dutiful and caring concern, responding once again to the invitation extended in writing by Your Eminence in your letter dated October 22, 2013, sending - at our proposal and the Synod's decision - our brothers, Their Eminences Metropolitans Emmanuel of France and Arsenios of Austria, as Observers and Advisors, who also attended the deliberations of the Holy Synod of the Most Holy Church of the Czech Lands and Slovakia, which met on December 9, 2013, where there suddenly appeared, without being invited, during the Synodal sessions, representatives also of the Most Holy Church of Russia - in fact, we wonder in what canonical capacity? (After all, why were the representatives of the other local Orthodox Churches not invited as well?) - as we were informed in the report of our abovementioned representatives.

Therefore, we too are obliged to communicate with Your beloved Eminence, in our capacity as First-Hierarch of Your Mother Church and as the one who bears responsibility in this matter, by means of this encyclical Patriarchal Letter, in order to declare our surprise and dismay for these occurrences both in the earlier instance but particularly during the last meeting of the Holy Synod of the Orthodox Church of the Czech Lands and Slovakia, a situation that was exacerbated until the termination of Your Eminence from the position of Locum Tenens not through a canonical process, but rather through nontransparent and indiscernible means, as you denounced in writing to the plenitude of the Church there and more broadly regarding the events that did not occur in accordance with canonical order and precision. As a result, there are rumors about the threat - if it has not already actually taken place - of the creation of schism within the embrace

of the Church of the Czech Lands and Slovakia, which would prove disastrous for its sacred institution, for the Orthodox people of God entrusted to it, as well as for the witness of the One and United Orthodox Church to the world.

Surely Your Eminence will also agree that these actions, which cannot otherwise be described, comprise indications of an unhealthy functioning of the Synodal institution and the self-administered status of a local Orthodox Autocephalous Church. This fact raises diverse questions and queries for knowledgeable canon lawyers, theologians and Hierarchs, while leading to the conclusion that the autocephaly of your Church there is experiencing tribulation, inasmuch as the relevant canonical criteria are not being met, one of the most fundamental of which is the ability of an autocephalous Church to be self-administered by its Hierarchy, which should be mature and capable to canonically recognize its members as well as the president and first-hierarch among them. It is this ability that is now questioned by the events that occurred. All this leads the Mother Church to the unfortunate position of seeking other ways of resolving irregular situation, which has been created and increasingly intensified, in accordance with the sacred and holy canons as well as historically substantiated tradition of the Church.

We repeat that this emerging and evolving situation greatly disturbs the Ecumenical Patriarchate, which has undergone so many sacrifices for the excellent progress and godly welfare of your local Church. Wherefore, we exhort and stipulate, in the words of St. John Chrysostom, that "the reputation of a Church lies in its synodal system" (On Psalm 149, PG55.493), reminding you also of his words that not even the blood of martyrdom can ever suffice to erase the sin of someone who brings schism to the Church.

Thus, we call upon all our brothers in Christ comprising the members of the Holy Synod of the Most Holy Church of the Czech Lands and Slovakia to consider the responsibilities that they possess and bear before God and people in order that, each one adhering to what was confessed during his ordination to the Episcopate, you may each collaborate as much as you can - not to say, even more than you can - in partnership, cooperation and concord, in order to rectify the important circumstantial issues facing your precious local Church, namely the immediate election of the Archbishop of Prague and afterward the First-Hierarch of your Church, so that you may settle the affairs of your household and not realize the inspired patristic words: "Indeed, we are truly the worst of all people if we create schisms and divisions in the Church, rather than considering as our greatest service the unity of the members of the body of Christ." (Basil the Great, Letter 156: To Evagrius the Presbyter, PG32.613C) Finally, in order that the most sacred Ecumenical Throne may not find itself in the inevitable, albeit obligatory position of resolving the emerging matter in another way, we fraternally entreat you not to give way to the actions of the evil one, "so that the wrong may not be compounded."

Your Eminence, dear brother, in accordance with canonical order and precision, we repeat that the Mother Church is obliged by events to serve sacrificially on the one hand the Panorthodox unity and on the other hand the stability as well as welfare of each local Orthodox Church, thereby pursuing traditional ways of preserving the salvific development of the One and United Holy Orthodox Church, while as Church of Constantinople fraternally and dutifully integrating the body of Christ that has been divided or is being divided from time to time so as to restore the "unity of the spirit in the fellowship of peace."

We have no doubt that the above maternal plea of the Ecumenical Patriarchate and our own personal Patriarchal exhortation will find an attentive ear, particularly in the present time when "there is a great need for attentiveness and much heedfulness to assist the Churches. And what is beneficial is to bring unity to what was formerly divided." (Basil the Great, Letter 113: To the Presbyters in Tarsus, PG32.525CD) Thus, we expect that the Hierarchs there will assume responsibility for the proper initiatives as well as the immediate advisement of the Mother Church.

Finally, Your Eminence, we pray that the heavenly star, which led the wise men to the adoration of the divine infant, may also guide your minds and enlighten the thoughts of everyone in the Czech Lands and Slovakia to achieve what is necessary and mandatory for peace and goodwill to prevail in the embrace of the Orthodox Church there, and we invoke upon you the grace and boundless mercy of God.

December 31, 2013