út06272017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality Zpravodajství Vladyka Simeon píše věřícím - pokus o převrat

Vladyka Simeon píše věřícím - pokus o převrat

Drazí pravoslavní otcové a věřící,

se zármutkem Vám sděluji, že došlo k pokusu o převrat v naší milované Pravoslavné církvi v českých zemích.

(poznámka redakce: přečtěte si také velmi důležitý související dokument na serveru AMBON.cz: Jak se snadné u nás uloupit eparchii.)

Nezákonný synod vedený arcibiskupem Rastislavem vydal usnesení o mém odvolání z úřadu eparchiálního biskupa olomoucko-brněnské eparchie (27. března t.r. v Bratislavě). Toto odvolání je ovšem neplatné hned z několika důvodů:

1.) synod, který odvolání vydal, není řádným a uznávaným synodem naší místní pravoslavné církve. Tento pohled se opírá o stálý a neměnný názor Konstantinopolského patriarchátu, který sdílí i naprostá většina světových autokefálních pravoslavných církví. Dne 1. dubna t.r. byl tento postoj vydán i písemně jako stanovisko celého posvátného synodu Konstantinopolského patriarchátu. Praví se v něm mj.: „Provedení voleb nového primase církve po odstoupení z trůnu arcibiskupa Kryštofa bylo učiněno bez uznání Ekumenického patriarchátu a dalších pravoslavných církví z důvodu rozpoznaných nekanonických skutků při těchto volbách.“ To je naprosto jasné odmítnutí převratu v synodu provedené dne 9. prosince 2013 a zřetelně formulované neuznávání prešovského sněmu (11.1.2014). Tím je volba arcibiskupa Rastislava za metropolitu naší církve prohlášena za neplatnou a jeho synod není považován za řádný posvátný synod naší církve. Dále se úředním prohlášení Konstantinopolského patriarchátu píše: „Každý běžný úkon této církve učiněný od takto výsledně zvoleného složení hierarchie této církve se stává nekanonickým a neuznaným Ekumenickým patriarchátem.“ Proto je samozřejmě neplatné i jakékoliv usnesení tohoto „synodu“ ohledně olomoucko-brněnského eparchiálního biskupa.

2.) Synod (i kdyby byl řádným a právoplatným synodem) nemá kanonické právo odvolat jakéhokoliv eparchiálního biskupa bez provedení archijerejského soudu, protože by to byl protikanonický zásah do vnitřních věcí eparchie, nad níž je podle pravoslavné eklesiologie každý řádný eparchiální biskup svrchovaným správcem. Jakýkoliv biskup, který je podezřelý z nějakých prohřešků, musí být dle kanonické práva postaven před soud dvanácti biskupů. (Nebo má dle tradičních zvyklostí možnost ukončit celou kauzu tím, že abdikuje.)

Současné kanonické právo reflektuje skutečnost, že biskupa už dnes většinou nesoudí v první instanci archijerejský sněm (jak požaduje pravidlo 74. apoštolské), ale že stačí 12 biskupů.

Pravidlo 12. (karthagenského sněmu)
...Jestliže některý biskup (čehož ať nebude!) bude napadnut nějakým obviněním a pro velké těžkosti nebude lze, aby se shromáždili mnozí biskupové, aby on nezůstal dlouho v obvinění, nechť ho vyslechne na soudu dvanáct biskupů...

Dále naše pravoslavné posvátné kánony zakazují ustanovovat v eparchii nového biskupa, pokud její původní eparchiální biskup ještě žije, nezřekl se funkce či nebyl řádně odsouzen archijerejským soudem.

K naší situaci je přiléhavé pravidlo 16. (cařihradského sněmu - dvojnásobného)
V příčině sporů a zmatků, jež se vyskytují v církvi, nutno i toto stanoviti: Nikterak nebudiž ustanovován biskup v té církvi, jejíž představitel ještě žije a přebývá ve své hodnosti, leč by se sám zřekl dobrovolně biskupství. Neboť náleží napřed přivésti ke konci zákonné vyšetření provinění, za něž má býti odstraněn z biskupství a tehdy po jeho svržení ustanoviti biskupem druhého místo něho.

Usnesení o sesazení eparchiálního biskupa bez provedeného soudu je názorným dokladem svědčícím o stavu chaosu a převratu, do něhož mladí biskupové církev uvedli. Nejprve by musel být zahájen řádný soudní proces, doručena obžaloba, musela by být biskupovi dána možnost se hájit, mít obhájce a musel by mít možnost se proti případnému nepříznivému rozsudku odvolat k vyšší instanci. To jsou v celém pravoslavném světě naprosto samozřejmé a všem(!) biskupům dobře známé skutečnosti. To, k čemu došlo na falešném synodu 27.3.2014, je úplné popření pravoslavného učení o episkopátu a naprosté zvrácení kanonické práva ze strany vzbouřeneckých biskupů a jejich spojenců.

Myslím, že se tím biskupové Rastislav, Jáchym a Juraj před většinou pravoslavného světa úplně zdiskreditovali.

Tímto tedy celé své eparchii oznamuji, že jsem nebyl obžalován ani postaven před řádný soud ani jsem nebyl odsouzen. Také oznamuji, že jsem neabdikoval. Proto jsem právoplatný a sloužícím eparchiálním archijerejem se všemi právy, které k tomuto úřadu patří.

Ve čtvrtek 3. dubna t.r. se konalo zasedání eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie.

Toto shromáždění bylo zneužito k provedení protiústavnímu i protikanonickému převratu ve správě naší eparchie. Vše se dělo podle už jednou osvědčeného scénáře (vyzkoušeného už 9.12.2013 na synodu, kdy začal rozkol pronikat do naší církve). Jako řádný eparchiální biskup jsem svolal před dvěma týdny zasedání eparchiální rady. Po ukončení řádného zasedání dal někdo z přítomných spiklenců zřejmě signál vl. Jáchymovi, který asi čekal někde za rohem, aby přišel. Působilo to dojmem, že vše je předem domluveno.

Vladyka Jáchym se do domu olomoucko-brněnské eparchiální rady vbrzku dostavil, vstoupil do jednací místnosti a z rozpuštěného shromáždění eparchiální rady vytvořil novou schůzi a řídil ji, jako by v olomoucko-brněnské eparchii žádný eparchiální biskup neexistoval. Tj. nechal volit tzv. správce eparchie, který se podle ústavy volí z řad kněží, když se eparchie ocitne bez biskupa.

Při tom si on i přítomní členové eparchiální rady počínali, jako kdyby řádný eparchiální biskup nebyl hned za stěnou jednací místnosti.

Naše platná ústava o zasedání eparchiální rady stanovuje:

Článek 15, Eparchiální rada: 1. Eparchiální rada je výkonným orgánem eparchiálního shromáždění pro správu eparchie. 2. Tvoří ji eparchiální biskup jako předseda, pomocný biskup (biskup-vikář), šest členů, volených eparchiálním shromážděním a členové metropolitní rady z příslušné eparchie.

Takže je na místě se otázat: jak může být za eparchiální radu považováno nějaké jednání, jehož se neúčastní eparchiální biskup? Zvláště, když musí sedět ve vedlejší místnosti, zatímco jakýsi cizí mladý biskup mu tam vtrhne a pořádá proti vůli eparchiálního archijereje zasedání nějakého církevního orgánu zdejší eparchie, a to v její kanonické oblasti a domě, který patří eparchii, jejímž statutárním zástupcem je na Ministerstvu kultury zapsán právě tento eparchiální archijerej. Takové počínání biskupa Jáchyma a členů eparchiální rady je nutno označit za zcela nezákonné.

Z hlediska našich svatootcovských a sněmovních posvátných kánonů jsem nadále řádným eparchiálním biskupem, který dlouhodobě disponuje všemi svými pravomocemi a je za eparchiálního biskupa uznávaný celým pravoslavným světem. Zprávy ze světa, které nám tlumočil zástupce Konstantinopolského patriarchátu ve čtvrtek večer, hovoří o tom, že za mnou stojí 12 ze 14 světových autokefálních církví. Ostatní dvě církve zatím ještě na poslední události nestihly reagovat.

Vzbouřenci zvolený kandidát na tzv. metropolitního správce (bude-li nelegálním synodem ustanoven a pokusí-li se ujmout této funkce), bude schismatickou postavou a podle toho s ní bude kanonicky zacházeno. Ústava ani posvátné nepřipouští volit a ustanovit metropolitního správce, je-li řádný eparchiální biskup doposavad ve funkci. Proto svou arcipastýřskou mocí zakazuji komukoliv ze své eparchie tuto postavu poslouchat a spolupracovat s ní.


Popsané konaní osob, které stojí za tímto převratem nebo jej podporují či se na něm jinak podílejí, musím označit za schismatické. Rozkol je z hlediska kánonů a svatootcovské tradice nejhorším ze všech hříchů, který nelze smýt ani prolitím mučednické krve. Je mi líto, že někteří kněží zapomněli na slib poslušnosti, kterým jsou povinováni svému biskupovi. Ti duchovní, kteří se dnes v Olomouci nechali zavléct do úkladů proti svému biskupovi, porušili hned několik kanonických pravidel: Ap.55; IV.18, VI.34 (trest: svržení). Kromě toho:

Pravidlo 15. (cařihradského sněmu - dvojnásobného)
Jestliže některý kněz nebo biskup nebo metropolita se odváží odstoupiti od obecenství se svým patriarchou a nebude pronášeti jeho jméno podle stanoveného a vydaného řádu v božském svátostném sloužení, avšak před sněmovním vyhlášením a řádným jeho odsouzením provede rozkol, takový dle rozhodnutí svatého sněmu budiž zcela zbaven každého kněžství, jakmile bude usvědčen z tohoto zločinu. Ostatně toto bylo stanoveno a potvrzeno i o těch, kdož pod záminkou nějakých obvinění, odstupují od svých představitelů (tj. i od eparchiálního biskupa) a tvoří rozkoly a roztrhávají jednotu církve.

Pravidlo 8. (IV. všeobecného sněmu)
Duchovní ustanovení při chudobincích, monastýrech a chrámech mučedníků, podřizují se podle ustanovení svatých otců biskupovi příslušného města a nejsou oprávněni samovolně vystoupiti z jeho pravomoci. Kdo se jakýmkoli způsobem proviní proti tomuto ustanovení a nepodrobí se pravomoci příslušného biskupa, budiž, jde-li o duchovního, potrestán podle pravidel, jde-li o mnicha nebo laika, budiž vyloučen z církevního obecenství.

Hlavně se však tito kněží hrubě prohřešili proti 13. pravidlu cařihradského sněmu – dvojnásobného:

Jestliže některý kněz nebo jáhen pro některá obvinění opovrhne svým biskupem před sněmovním vyšetřením a prozkoumáním a řádným jeho odsouzením a odváží se odstoupiti od obecenství s ním a nebude pronášeti jeho jméno v posvátných modlitbách na liturgiích podle církevního podání, takový budiž potrestán vyvržením a zbaven každé kněžské cti. Neboť ten, kdo je ustanoven v hodnosti kněze a osvojuje si soud, náležející metropolitům, a před soudem sám se opovažuje odsuzovati otce svého a biskupa, není hoden ani cti a jména kněze.

Nutno opět zdůraznit, že jsem nebyl souzen ani odsouzen, a proto rozhodnutí podepsaných kněží, přítomných na nelegálním zasedání ER, pod usnesením, že pokračují v zasedání beze mne, ač jsem tu eparchiálním archijerejem, je zřejmým odstoupením od obecenství se mnou.

Chápu, že tito kněží možná byli někým uvedeni v omyl nebo se ukvapili, a s radostí přijmu jejich pokání, bude-li přineseno v nejbližších dnech. V takovém případě nehodlám vůči nim uplatňovat žádné sankce. Kdyby však chtěli trvat na svém jednání a dokonce v něm pokračovat, budu muset jako řádný eparchiální biskup postupovat vůči nim dle toho, jak stanovují posvátné kánony. Ač je mi to líto a nechci nikomu způsobovat bolest, v naší současné situaci musím jako Bohem ustanovený kanonický pastýř nadřadit celocírkevní zájmy nad všechno ostatní.

Věřím, že se mnou bude většina našich věřících souhlasit, když řeknu, že zájmem naší církve je záchrana její kanonické existence, aby byla naše eparchie součástí společenství světové pravoslavné církve, aby její svaté Tajiny byly považovány v celém pravoslavné světě za právoplatné a její duchovenstvo bylo uznáváno ze strany všech představitelů světových autokefálních církví. Připomeňme si, jak nesmírně na těchto hodnotách záleželo sv. vladykovi Gorazdovi. Vzbouřenci však vlečou naši církev do izolace, vnitřního štěpení a do schismatu čili oddělení od celosvětového společenství všech autokefálních církví.

Jako jediný kanonický pastýř olomoucko-brněnské eparchie volám v této kritické chvíli, kdy je v ohrožení celá další existence naší místní církve, všechny kněze a věřící k jednotě a kanonické poslušnosti. Tzv. „synod“ vladyky Rastislava ztrácí i tu malou podporu, kterou u několika špatně informovaných církevních představitelů ve světě měl. Upozorňuji, že biskup Jáchym je už obtěžkán dlouhou řadou hrubých kanonických přestupků, nemá v naší eparchii žádnou pravomoc a konečně – není ani zapsán v rejstříku církví na Ministerstvu kultury jako statutární orgán. Proto nebude schopen zajistit duchovenstvu pobírání platu a naší církvi žádný ze státem vyplácených příjmů.

Modlím se, aby v této krizi, která je nejtěžší zkouškou naší církve, kterou od doby sv. mučedníka biskupa Gorazda procházíme, daroval Pán a Bůh náš Ježíš Kristus všem našich duchovním moudrost, rozvahu a věrnost. Abychom všichni stáli v pravdě a pravoslavné víře.

Váš

arcibiskup Simeon
eparchiální biskup olomoucko-brněnské eparchie
a metropolitní správce

V Olomouci dne 4. dubna 2014

Pravoslavní věřící i duchovní v těchto dnech píší na Ekumenický patriarchát v Konstantinopolu a na další oficiální místa svoje prosby za záchranu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Z obdržených kopií odeslaných dopisů vybíráme:

Věříme, že Bůh nedopustí další tupení a hanobení Jeho Vysokopřeosvícenosti Simeona ani ponižování Jeho Všesvatosti Bartoloměje. Věříme, že Bůh naši místní pravoslavnou církev neopustí.
Je nutné a velmi naléhavé zastavit nelegálně ustanoveného biskupa Jáchyma, falešnou hlavu české pravoslavné církve.
Modlíme se za všechny, kteří bojují za pravdu i přes strach, který přichází s postupným „trestáním nevěrných novému režimu“.
... s poľutovaním a bolesťou v srdci sledujem a čítam uplynulý priebeh situácie v našej miestnej Cirkvi. Veľmi si želám, aby táto neblahá situácia, tento rozkol vyvolaný „mocichtivými“ mladými biskupmi bol ukončený.

Zdroj: http://sul-zeme.cz/