po10232017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality Zpravodajství Arcibiskup Juraj šokoval Ekumenický patriarchát a podráží Slovensko. Šuvarský, Krupica a Juraj (Stránský) směřují za svým cílem...

Arcibiskup Juraj šokoval Ekumenický patriarchát a podráží Slovensko. Šuvarský, Krupica a Juraj (Stránský) směřují za svým cílem...

Více informací zde:

Vše nasvědčuje spiknutí. Bývalí agenti STB na scéně.

Otřesné zjištění! Kandidát na biskupa byl také spolupracovníkem STB!

Závažné informace o arcibiskupovi Jurajovi, agentovi StB J. Šuvarským a suspendovaném knězi M. Krupicovi!!!

Suspendovaný kněz M. Krupica nelhal a promluvil pravdu. Přiznal, že na spiknutí proti vladykovi Kryštofovi se podíleli bývalí agenti StB.

Prezident Miloš Zeman, členové vlády ministr obrany M. Stropnický a ministr kultury D. Herman se museli během pietní akce setkat s dlouholetým udavačem a agentem StB J. Šuvarským

 

Článek převzat ze zdroje: https://krizevcirkvi.wordpress.com/ (Redakce doporučuje)

 

Jednání v sídle Ekumenického patriarchátu ve Fanaru (pravdivá zpráva)

3. března 2015 přijely na pozvání Ekumenického patriarchátu do Cařihradu k oficiálnímu jednání dvě delegace z Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. První dorazila delegace vyslaná Jeho Vysokopřeosvíceností Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, vedená Jeho Přeosvíceností vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským, který byl vladykou Simeon pověřen, aby jej zastupoval, protože sám se nemohl cesty ze zdravotních důvodů zúčastnit. Dalšími členy této delegace byli: prot. Josef Fejsák a prot. Jan Baudiš. Druhá dorazila delegace vedená Jeho Vysokopřeosvíceností vladykou Jurajem, arcibiskupem michalovsko-košickým. Dalšími členy byli: o. archimandrita Michal Dandár, zvolený arcibiskup pražský a českých zemí, metropolitní protopresbyter Jaroslav Šuvarský, prot. Michal Švajko, tajemník Úřadu prešovské pravoslavné eparchie.

Nejprve se členové naší delegace spolu s milovanými bratry z druhé delegace zúčastnili oficiálního setkání s členy komise pro kanonické záležitostí Ekumenického patriarchátu ve složení: Jeho Vysokopřeosvícenost Jan, metropolita pergamský, Jeho Vysokopřeosvícenost Emanuel, metropolita francouzský, Jeho Vysokopřeosvícenost Meliton, metropolita filadelfský, o. archimandrita Bartoloměj Samaras, o. Amvrosios.

Hned po úvodu prvního rokování přednesl vedoucí druhé delegace, vladyka Juraj své rozpaky nad vysvěcením vladyky Izaiáše, které se uskutečnilo v Brně. První delegace vysvětlovala tento počin v kontextu čtyřbodové dohody z Vídně (z 6. února 2015) a přednesla ujištění vladyky Simeona, že je připraven naplnit i veškerý zbytek čtyřbodové dohody (jak je to vyjádřeno v publikovaném prohlášení vydaném k chirotonii vladyky Izaiáše; viz zde). K tomu tématu se vyjadřovali i členové komise Ekumenického patriarchátu. Při diskusi mezi druhou delegací a komisí patriarchátu byl komisí zmíněn návrh hledět na provedené svěcení v kontextu Tomosu autokefality z r. 1998 (zde).

Kromě toho první delegace připomněla i součást dřívější vídeňské dohody (z 16. ledna 2015) o příchodu otce Stefana Kadlece do pražské eparchie.

Po přestávce následovalo další rokování. Při něm vedoucí druhé delegace Vysokopřeosvícený vladyka Juraj dále zesílil své výhrady vůči vysvěcení Přeosvíceného vladyky Izaiáše. Ze strany komise bylo jednání o tomto tématu zakrátko uzavřeno s tím, že obě strany sporu mají sestavit k této věci svůj dokument a posvátný synod Ekumenického patriarchátu posléze rozhodne. V návaznosti na to byl předsedou komise vznesen požadavek na neprodlenou implementaci Tomosu autokefality do ústavy naší místní církve. Nad tímto návrhem zavládla všeobecná shoda.

Návštěva v sídle Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy byla uzavřena audiencí u samotného patriarchy, který přijal obě delegace, každou zvlášť. Nejprve přijal druhou delegaci našich drahých bratří, a na závěr celého fanarského jednání se zástupci naší místní církve byla patriarchou přijata delegace vedená vladykou Izaiášem.

Při setkání s námi Jeho Všesvatost, ekumenický patriarcha na úvod vyjádřil svůj zármutek, že těžká situace, která nás už takovou dobu sužuje, trvá doposavad. Pravil, že bolest jednoho údu je bolestí celého těla, takže naše krize trápí i Církev Matku, tj. ekumenický patriarchát. Vedoucí naší delegace, vladyka Izaiáš z pověření vladyky Simeona tlumočil patriarchovi Bartolomějovi pozdravy a poděkování za vše, co pro kanonické vyřešení tíživé situace v naší církvi činí. Dále naše delegace ujistila patriarchu, že náš vladyka Simeon v záležitostech týkajících se překonání naší krize ve všem následuje rady a stanovisko Jeho Všesvatosti a jestliže Ekumenický patriarchát považuje za správné, aby k vyřešení naší krize uznal vladyka Simeon vladyku Rostislava za metropolitu naší místní církve, pak je vladyka Simeon stále připraven to učinit, pokud Ekumenický patriarchát nezaujme jiný názor.

Rozhovor naší delegace s Jeho Všesvatostí patriarchou Bartolomějem za přítomnosti členů komise byl velice srdečný a otevřený. Po shrnutí průběhu jednání vyjádřila naše delegace Jeho Všesvatosti radostné poděkování za přijetí a vděčnost za proběhlé setkání s nadějí na blízké urovnání smutných poměrů v naší místní pravoslavné církvi.

Výsledek tedy můžeme tedy z naší strany v krátkosti shrnout: chirotonii vladyky Izaiáše zástupcové patriarchátu při jednání nikterak nezpochybnili; obdrží-li od vl. Juraje písemně nějaké námitky, rozhodne o nich posvátný synod Ekumenického patriarchátu; v nejbližší době bude ustanovena společná komise (se zástupci Ekumenického patriarchátu), která zahájí proces implementace Tomosu autokefality do ústavy naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku; první zasedání této komise by mělo být ještě před Paschou; teprve poté budou řešeny všechny ostatní otázky.

Dovolím si to trochu doplnit na základě faktů
Dovolím si zveřejnit bližší informace získané díky zdroji řecké církve, blízkému Fanaru a jeho fungování. Dost možná něco z toho bude překvapením i pro naši delegaci, která přeci jenom prostředí a nuace Fanaru nezná tak dobře.

Dle zdroje je údajně zcela zjevné, že kdyby Konstantinopolský patriarchát nepovažoval vladyku Izaiáše za biskupa, tak by ho jako biskupa nepřijal. Fanarioté jsou jednak lidé velmi inteligentní, jednak do nejmenších detailů dbají na protokol. Kdyby měli byť nejmenší pochybnosti o tom, že vladyka Izaiáš je kanonickým biskupem, tak by podle toho jednali. Lživé mystifikace na toto téma ze strany vl. Juraje jsou hanebné.
Stejně směšné bylo samotné jednání vladyky Juraje, který zprvu vyjádřil potenciální ochotu uznávat vladyku Izaiáše biskupem, poté najednou otočil o 180 stupňů a začal vykřikovat, že je vladyka Izaiáš kněz, čímž šokoval komisi a přítomní delegáti z něj, jemně řečeno, neměli zdravý dojem. Vladyka Juraj má samozřejmě stále právo vyjádřit veškeré své námitky k chirotonii vladyky Izaiáše prostřednictvím podání ke komisi patriarchátu, což je jediný případ, kdy by patriarchát mohl být ochoten znovu zkoumat kanonicitu vladyky Izaiáše, neboť v případě podání má tuto povinnost. Tímto tato otázka byla uzavřena. Možnost podání ke komisi je samozřejmě otevřená i v případě kanonicity všech ostatních biskupů, včetně samotného vladyky Juraje.
Co se vídeňských dohod a jejich údajného porušování týče, tak delegace vladyky Izaiáše tlumočila postoj vladyky Simeona, který by se dal obšírněji popsat zhruba takto: vladyka Simeon je člověkem slova a za tím si stojí, a přestože má svůj objektivně dobře argumentovaný právní názor na volbu vladyky Rastislava, jakožto mnich staví poslušnost a pokoru výše vlastního názoru a považuje-li jeho Všesvatost Bartoloměj uznání volby vl. Rastislava (i přes zjevnou realitu této volby, kterou nelze demagogicky vyvrátit, byť se o to mnozí, vč. vladyky Juraje dlouhodobě snaží) za dobro pro budoucnost pravoslavné církve, za to nejlepší, co lze v naší situaci udělat, abychom posloužili Církvi, domnívá-li se Jeho Všesvatost, že tím nejlepším pro důstojnou budoucnost pravoslaví je uznání této volby, vladyka Simeon – jak se na mnicha sluší – bude pokorně poslušný názoru a vůli prvního hierarchy pravoslavného světa. Dobro naší církve je pro vladyku Simeona jeho jediným cílem.
Vídeňské dohody pro objektivní formálně-právní nedostatky jsou tedy směrodatné především jakožto vyjádření vůle a demonstrativní nikoliv taxativní přehled usměrňujících prvků pro překonání krize a jako na takové na ně v budoucnu bude pohlíženo, přičemž je třeba připomenout klauzuli o platnosti 2. dohody z Vídně s ohledem na zhodnocení kanonického orgánu patriarchátu. Tolik k dohodám, a teď to skutečně podstatné… Ještě během půstu nás čeká návštěva speciální komise, která připraví vtělení Tomosů do Ústavy naší církve, toto je prvořadé a nic tomu nebude předcházet. Toto je základ, který je třeba položit pro řádné fungování naší místní církve a teprve po tomto kroku lze hledat řešení pro další aktuální otázky.


Jak zlomit vaz Slovensku a druhý díl „Mater semper certa est“

Musím se podělit o zprávu, která se ke mně dnes zprostředkovaně donesla ze zahraničí a týká se nedávného jednání s ekumenickým patriarchátem.

Jak nás všechny informovaly oficiální slovenské stránky, chystá se implementace Tomosu Ekumenického patriarchátu do naší Ústavy.

http://www.eparchiapo.sk/sk/dokumenty/aktuality/spravodajstvo/rokovanie-zastupcov-pravoslavnej-cirkvi-v-ceskych-krajinach-a-na-slovensku-v-istanbule

Co ale v této zprávě „zapomněli“ zdůraznit je, že celý proces započne během několik málo týdnů. A že vladyka Juraj se na Fanaru iniciativně zaručil, že k tomu dojde co nejdřív.

Zprvu je podstatné si připomenout znění Tomosu…

http://orthodox.or.cz/tomos/tomos-kon2.htm

Píše se tam mimo jiné:

Nejvyšším vedením místní autokefální církve v Čechách a na Slovensku je posvátný synod eparchiálních archijerejů činných v pastýřské službě. Archijerej, který pastýřsky spravuje pražskou eparchii, se od této chvíle nazývá Jeho Blaženstvem, arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska.

Každý metropolita prešovský se nazývá „exarchou Slovenska“ a má právo svolávat na církevní setkání vysokopřeosvícené metropolity a jiné kleriky Slovenska, které určuje posvátný synod autokefální Církve Čech a Slovenska, aby čelili problémům čistě místního slovenského zájmu. Rozhodnutí těchto setkání je nutno předkládat ke kontrole a posouzení posvátnému synodu jedné jednotné autokefální církve Čech a Slovenska. Stejně si může počínat i blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska k lepšímu studiu a řešení pouze místních problému církve v Čechách. Církev v Čechách a na Slovensku může prostřednictvím synodálních rozhodnutí, která jsou schválena kanonicky, ustanovit nové eparchie podle případných pastorálních potřeb.

Znamená to tedy, že metropolita již nikdy nebude sídlit v Prešově.

Vladyka Jiří na toto Ekumenickému patriarchátu s poklidem souhlasně a spokojeně kývl a slíbil to brzy uskutečnit, čímž zároveň pohřbil vídeňské dohody (patriarchát jim teď říká „jen pracovní návrhy“) a zavřel dveře k oikonomickému uznání „volby“ vladyky Rastislava metropolitou. Proč to udělal? Iniciativou Olomoucko-brněnské eparchie to nebylo. A celý proces vtělení Tomosu začne již velmi brzy. Do té doby se nebude u nás v místní církvi dít vůbec nic. A je to zásluhou především vladyky Juraje. Vladyka Juraj celou svou energii během jednání věnoval útokům na vladyku Izaiáše, což bylo trapné a absurdní, kdyby totiž patriarchát, který zná všechny podrobnosti o volbě a svěcení vladyky Izaiáše, vladyku Izaiáše nepovažoval za biskupa, tak by ho jako biskupa nikdy nepřijal, ale vladyku Juraje nic jiného nezajímalo. Svůj hlavní úkol (tedy hlavní pro slovenskou část církve, pro vladyku Juraje zjevně ne) – zasadit se o uznání vladyky Rastislava – hodil úkol a vzpomněl si na něj až na konci, kdy o to pro forma požádal, uslyšel negativní stanovisko a to je vše.
Proč je vladykovi Jurajovi do takové míry ukradené uznání vladyky Rastislava? A proč jemu – slovenskému biskupovi – nevadí implementace Tomosu? Odpověď se nabízí… vladyka Rastislav asi sotva bude chtít do Prahy… A kdopak bude potom žhavým kandidátem na arcibiskupa pražského a metropolitu? Potřebujete nápovědu?

Mimochodem, v nedávném příspěvku jsem upozorňoval na poněkud schizofrenní přístup vladyky Jiřího k pro autokefální církev velmi významnému slovnímu spojení „Matka Církev“…

https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/03/01/mater-semper-certa-est/

Mám čerstvou novinku. Naší církvi dle slov vladyky Juraje přibyla další Matka. Což řekl jeden den předtím než odjel na Fanar, kde pak mluvil o Ekumenickém patriarchátu jako o naší „Matce Církvi“. Opravdu, jenom JEDEN DEN předtím.

Tedy nejprve rekapitulace.
Ruská církev – naše Matka:

http://www.patriarchia.ru/db/text/3636886.html

Ekumenický patriarchát – naše Matka:

http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Oficiln-delegace-na-crkve-v-Konstantinopoli/

Minulou neděli 1.3. byl vladyka Juraj v Černé Hoře (nesloužil) a tam zase pronesl:

http://www.mitropolija.com/u-hramu-hristovog-vaskrsenja-u-podgorici-odrzana-akademija-povodom-nedjelje-pravoslavlja/

A tam… „Рекао је и како су односи двију црквава пријатељски зато што се Чешкословачка црква појављује као кћи Српске православне цркве.“

Tj.:“(Vladyka Jiří) řekl, že jsou vztahy dvou Církví přátelské, protože se Československá Církev ukazuje jako dcera Srbské Pravoslavné Církve„.

To bylo v neděli. V úterý už na Fanaru procítěně mluvil o „naší Matce Církví – Ekumenickému patriarchátu“.

Takže tento rok už naše církev má třetí Matku (a to možná ještě nevíme vše). To jsou piruety, ze který se i divákovi zatočí hlava.

Proč se vladyka Jiří nepostavil za rovnoprávnost Slovenské části naší Církve a chce prosazovat vtělení Tomosu do Ústavy? To nevím…

Každopádně stále věřím, že se naše církev nerozpadne a hlavně, že se konečně opět vrátíme do světové rodiny pravoslavných z jakéhosi z quasirozkolu, ve kterém jsme se ocitli.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/