čt03232017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality Zpravodajství OTEVŘETE OČI A PŘEMÝŠLEJTE...

OTEVŘETE OČI A PŘEMÝŠLEJTE...

Rozhodl jsem se oslovit vás a otevřeně se podělit o mou osobní zkušenost, ačkoliv jsem původně o ničem veřejně hovořit nechtěl. Nyní mne k tomu vede snaha zabránit šířícímu se neklidu, který je v naší místní církvi opětovně vyvoláván okruhem lidí blízkých těšovskému monastýru Proměnění Páně.  Internetová média a sociální sítě opět šíří různé zkreslené zprávy, polopravdy, lži, opět se  věřící, aniž by znali skutečné meritum věci, mají zapojovat do„petičních aktivit“. Vznikají  anonymní webové stránky se snahou vykreslit mne jako největšího nepřítele pravoslaví , přitom to skutečně podstatné, se tam čtenář nedočte.

Pravoslaví jsem přijal v roce 2002. Dva roky mě ke křtu připravoval schiarchimandrita Silvestr, duchovní správce chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice ( Uspěnského chrámu) na Olšanských hřbitovech v Praze, který mi odhaloval hloubku pravoslavné duchovnosti. Ačkoliv jsem v dětství pokřtěn byl v Církvi československé husitské, o. Silvestr trval na tom, že teprve pravoslavný křest se všemi jeho částmi /exorcistické pasáže, udělení darů a pečetí Ducha svatého, postřižiny atd./ bude novým duchovním začátkem v mém životě. Přijal jsem to všechno zcela vážně a s otevřeným srdcem. Nikdy by mne nenapadlo, s čím budu v české pravoslavné církvi v následujících letech konfrontován.

Byl jsem upřímně rád, že moje manželka, Ruska, se začala plně realizovat v církvi a pomáhala arcibiskupovi. Těšil jsem se, že sám arcibiskup se věnuje i duchovní péči o mé děti. Přátelská upozornění, že pečuje o manželku „nejen duchovně“, jsem zpočátku nebral vážně. Potom jsem byl nařčen z chorobné žárlivosti. Vladyka Kryštof mě přesvědčil, že s pomocí Ducha svatého pochopím, že jde o naprosto nevinný, láskyplně andělský duchovní vztah, který cítí k mé manželce jako ke své duchovní dceři a ona k němu jako ke svému duchovnímu pastýři, pokud nás církevně oddá. Uvěřil jsem mu a 25.12.2008 jsme přijali svátost manželství... Když nás  církevně oddával, během obřadu jsem cítil zvláštní sílu, která jako by říkala: pochybovals a vidíš vladyka Kryštof je dobro. Pak následovalo období, kdy jsem o ničem, co vladyka Kryštof říkal, dělal nebo vyžadoval, nepochyboval... trvalo mi nějakou dobu, než jsem sám otevřel oči, začal  samostatně přemýšlet ... a pochopil.

Dnes na pozadí osobního sporu, kdy emeritní arcibiskup pražský Kryštof (Radim Pulec) byl obviněn jako osoba, nikoliv jako představitel církve, jsou podobně jako před několika lety podněcovány emoce a vášně věřících, které však s vírou a pravoslavím nemají nic společného. Touto malou skupinkou lidí je pokrytecky znovu brána naše místní církev jako „beranidlo“ pro obranu jedné osoby – bývalého arcibiskupa a metropolity. Ten se i po několika letech, nedokázal vyrovnat s vlastním rozhodnutím, tehdy důstojným odchodem, který mu pomohl vyhnout se soudním procesům, při nichž by nezávislé soudy zkoumaly skutečná fakta. Arcibiskup Kryštof velmi dobře věděl, že by neobstál.  Aby si před nic netušícími věřícími udržel tvář, vyhlásil, že všechna obvinění jsou vykonstruovaná a on se bude bránit soudní cestou. Nic takového se více jak 3 roky až do dnešního dne nestalo. Za to se staly jiné, dost odporné věci a  veřejnost se musí zabývat jinými soudními spory...

Především se jedná o můj soukromý spor a rozhodně je to soukromá záležitost. Tedy měla být, pokud by do našeho sporu nevstoupil na pozvání mé bývalé manželky, jako její svědek, bývalý arcibiskup Kryštof. Soudního sporu se zúčastnil, i když vůbec nemusel. Před soudem křivě svědčil a lhal. Nyní, když se má jako soukromá osoba zodpovídat za své jednání, bere si jako rukojmí celou církev a alarmuje všechny své poslední věrné.

Byl jsem vychováván a veden k tomu, že jednotlivec se musí podřídit zájmu kolektivu, obětovat se, když je to třeba.  Proto jsem mlčel a „nesl svůj kříž“. Neztratil jsem víru. Jen jsem si uvědomil, že církev není arcibiskup.  Překousnul jsem, že arcibiskup Kryštof má milenecký a sexuální vztah s mojí tehdejší manželkou, zašlo to již tak daleko a trvalo to, když jsem to odhalil, již tak dlouho, že žádný skandál by mi rodinu nevrátil. Naší církvi by to ublížilo, věřící zranilo, mé děti traumatizovalo a bývalou manželku, kterou jsem miloval, znemožnilo. Bylo těžké přijmout  skutečnost, že mne zradili dva, tenkrát pro mne nejbližší lidé. Kdo to nezažil, těžko to pochopí.

S manželkou jsem se v tichosti rozešel. Díky její nevěře později i rozvedl. Nejprve jsem s ní uzavřel dohodu: zafinancoval jsem jí byt, který si sama zvolila pro oddělené bydlení, kde chtěla žít se „svou životní láskou“ vladykou Kryštofem. Milencům to však nestačilo a prostřednictvím křivého svědectví chtěli získat do svého vlastnictví nemovitosti, které byly před lety vedeny na mou, dnes již bývalou manželku. O co šlo? Pokusím se to shrnout do několika bodů:

  1. 1.Od roku 1995 mámebývalou manželkou majetky rozděleny. Není tedy pravdou jak uvádí ona i její advokátka, že by se v soudním sporu jednalo o rozdělení společného majetku.
  2. 2.Předmětné nemovitosti jsem získal, zařídil a vybavil já, jen administrativně byly převedeny na bývalou manželku.
  3. 3.Po rozchodubývalou manželkou, kdy jsem jí zajistil bydlení dle jejích představ, převedla nemovitosti darovací smlouvou zpět do mého výlučného vlastnictví. Sundal jsem jí „řetězy“ a „obojek“, jak nazývala svoji přítomnost v naší společné domácnosti

a odstěhovala se, aby mohla, jak se sama vyjádřila, „sloužit“ vladykovi Kryštofovi do konce života.

  1. 4.roce 2014, po tom, co jsem požádal o rozvod z důvodu mimomanželského poměru,  si ale společně s arcibiskupem Kryštofem usmysleli, že si nemovitosti vymohou soudní cestou. Neštítili se k tomu použít i našich dětí, které k vladykovi chodili na zpověď a měli ho jako svého duchovního otce. Posloužila jim k tomu smyšlená teorie, že jejich otec si najde mladou milenku, bude s ní mít další děti a svým dospělým potomkům z prvního manželství nic nenechá. Děti, musíte bránit „své“ majetky a svou maminku.  
  2. 5.I když máme vše rozděleno, nemovitosti byly vyřešeny, byla to právě bývalá manželka, která podala žalobu na vrácení daru ve formě předmětných nemovitostí a začala se o majetky soudit.
  3. 6.Aby získala dar zpět, musela prokázat mé amorální chování, a jelikož nemá absolutně žádné důkazy, neštítila se se svou advokátkou zinscenovat různé pochybné výpovědi,nimž se ochotně přidal arcibiskup Kryštof svým křivým svědectvím. Nacvičené a  nazpaměť naučené svědectví mých dětí a jejich kamarádů nechám bez komentáře. Slouží jim nyní k rozšiřování pomluv a lží mezi vámi.
  4.  tomu byla připravena i cílená reportáž „Rozvod rozvědčíka“, kde paní redaktorka ČT, paní Markéta Jindrová, opomněla sdělit divákům fakt nejpodstatnější: ani má bývalá manželka, ani dcera, ani její kamarádi ve vile, od které měly klíče a kterou obsadili, neměli trvalý pobyt, nehradili žádné ani částečné náklady na provoz domu. A paní redaktorka Markéta Jindrová, do té doby marně hledající sponzora pro svého manžela, zpěváka či umělecké těleso, působící v Národním divadle, náhle mohla společně s ním do Itálie bezstarostně odjet a to dokonce dvakrát.
  5. 7.Jelikož neměli žádné důkazy, snažili se všemožně moji osobu kriminalizovat (bývalá manželka podala 2 trestní oznámení a dokonce se svýmarcibiskupem Kryštofem zmanipulovali dceru k tomu, aby i ona podala na svého vlastního otce 3 trestní oznámení). Vše sloužilo k tomu, abych před soudem vypadal nedůvěryhodně a oni tímto přesvědčili soud o „své“ pravdě.
  6. 8. Soud ale nehodnotí teorie, zjevně falešné nebo zmanipulované výpovědi, ať ústní nebo písemné formou prohlášení a dopisů. Soud hodnotí fakta a důkazy azákladě těchto v první instanci rozhodnul v můj prospěch a žalobu bývalé manželky v celém rozsahu zamítnul.
  7. 9.A ještě jedna poznámka, reakce na dopis mé bývalé manželky, zaslaný Posvátnému synodu ve věci mé kanonické stížnosti. Je absurdní a schizofrenické, kam až „láska“ ke „svatému muži“ matku mých dětí dohnala. Dovolává se kánonů a jak je sama ctí?  Hlásí se náhle k manželství, které sama rozvrátila, které civilní soud dnes již rozvedl acírkevnímu rozvodu se nedostavila, k manželství, kdy na svého manžela podává sama soudní žaloby, trestní oznámení, pomlouvá ho veřejně i přes sdělovací prostředky, objedná si u známé reportáž, obrátí proti svému otci jeho vlastní děti, rozposílá prohlášení na všechny známé emaily pravoslavných duchovních i laiků, bere si je jako rukojmí ...
  8. 10.Pro své nejbližší jsem udělal maximum, zabezpečil je, postaral se o manželčino příbuzenstvo, zajistil jsem tchýni i tchánovi důstojné stáří a dožitíČR. Dětem jsem zaplatil nadstandartní vzdělání, nadstandartní péči, pohodlný život, pomohl budovat pracovní perspektivu ...  Nemohl jsem si představit, čeho všeho jsou pod vlivem jednoho bezpáteřního arcibiskupa, kterému jsem otevřel svůj dům, vpustil ho do svého soukromí, zajistil publicitu, co všechno jsou ochotni tito mí „nejbližší“ pravoslavní „věřící“, „pokorní“ a „slušní“  kvůli chtíči a majetkům učinit. Jak je možné zmanipulovat děti proti vlastnímu otci, i kdyby byl jakýkoliv? Není jedním z přikázání Cti otce svého a matku svou? Není úloha pastýře rodinu stmelit a duchovně vést? Jaká je vlastně skutečná úloha vladyky Kryštofa ve světle výše popsaného?

Každý člověk má právo svobodné volby. Může věřit ničím nepodloženým manipulativním teoriím, nebo naopak jako soudce vycházet z faktů, které nikdo ze soudních znalců neznevěrohodnil, což ani nešlo, neboť předložená fakta lze zmanipulovat pouze v teoriích a báchorkách. K odbornému posouzení je třeba vždy originál, ať je to telefon, videokamera, záznamové zařízení atd., což nikdo ze znalců ze strany manželky neměl a ani si nevyžádal! Ale i tak laikovi nemohly uniknout jednoznačné skutečnosti. Opět shrnu jen to nejpodstatnější.

- SMS - Znalecký posudek bývalé manželky byl její advokátkou zavádějící již základní otázkou, zda může být se SMS manipulováno. Ta otázka měla znít, zda konkrétně bylo se SMS manipulováno a jak, neboť  můj znalec netvrdí, že se SMS nelze manipulovat. S  SMS lze manipulovat způsobem popsaným v posudku ing. Bodnára, ale jak sám tento znalec uvádí dále, tato manipulace po sobě zanechá vždy větší či menší stopya právě posudek ing. Bergera předložený žalovaným prokazuje, že znalec při podrobném zkoumání žádné tyto stopy nenalezlStejně tak je to i u zvukového záznamu či videa.

- Milostný dopis – Paní Bojko je čestná žena a do nalezených papírů, dopisu se ani nedívala a předala je tak, jak je našla, aniž by tušila, co mi předává. Pokud by byla pravda, že vše manipuluji, falšuji podpisy, dokumenty  atd., proč bych nezfalšoval i tento a neopatřil jej dokonce i podpisem bývalé manželky? Asi proto, že jsem dopis předložil tak, jak mi byl předán. Je to dost dlouhá „slohová práce“, v níž je patrný nezaměnitelný vyjadřovací styl mé bývalé manželky – Rusky, která se naučila česky. Napodobit takový jazyk by nebylo snadné.  Znalci však dnes dokáží jazykovým rozborem odlišit originály od kompilátů.

- Fotografie – ano,  byly by v pořádku, kdyby na těchto jejich výletech byl i milovaný manžel a nejlepší přítel. Manžel, tedy já, jsem o těchto jejich výletech nevěděl, a tedy jsem tam ani nebyl. Vždy to měl být  pouze  odpočinek matky s dcerou ...  a proč má dcera začala vladyku Kryštofa oslovovat Radime, nechci vůbec domýšlet.

Jejich „argumenty“ jsou pouze písek vmetený všem do očí. Chtělo by se říci: Když je vše tak jednoduché a snadné, vytvořte a předložte analogické materiály o mně, a pokud budou falešné, budu se bránit soudní cestou. Prokažte  u soudu svá tvrzení a nehyřte jen prázdnými slovy! Stejně tak učiňte konkrétně  naopak ve věci mých kanonických stížností, kdy tvrdím, že bývalý arcibiskup Kryštof má nemanželské malé děti, a pokud pan Pulec prokáže opak, jsem připraven nést plnou právní zodpovědnost. Proč za fakta uvedená v mé kanonické stížnosti nepodá na mne žalobu? Neudělá to, neboť by musel podstoupit test DNA, jak to alibisticky před 3 lety posvátnému synodu sice slíbil, ale pak raději rychle odstoupil a nechal za sebe bojovat své věrné. Nebyl to „táta Střelec“, kdo přesvědčil Xenii R., aby vše odvolala. Nebyl jsem to já, kdo fabrikoval další notářsky ověřená prohlášení osob proti potenciálním „konkurentům“. Otevřte oči: vždyť celou dobu nešlo o nic jiného, než dokázat věřícímu lidu, že ať už se provinil Kryštof čímkoliv, pořád je lepší než ti ostatní, za něho bylo líp! Názorným dokladem, jak se mu to dařilo, je dopis paní Růženy Gorazdové na stránkách Christofor Dobro, kde paní Růžena i jménem příbuzných biskupa Gorazda /!/ prohlašuje „my jsme vám, vladyko, všechno dávno odpustili“. Jenže ví paní Růžena, kolika rodin a dětí se to týká? Kolik kněžských rodin se rozpadlo a kolik mnišek „odešlo do civilu“? Mluví paní Prachařová i za mě? Za moji rozpadlou rodinu? Za moje děti, které dnes díky němu trpí a bude trvat ještě nějakou dobu, než pochopí? Za jeho další nemanželské děti? Zamýšlí se vůbec sestra Růžena a jí podobní, co vlastně svou slepou naivitou podporují a na čem se vlastně podílí? Sláva Bohu, čím dál tím víc lidí už otevřelo oči, pocítili hlas svého svědomí, nechtějí být spoluviníky zvrhlého mnicha a kněze a jeho přesvědčivé herecké výkony už na ně neplatí.

Řeknu to lidově, od plic:  Pokud mu to ještě dnes někdo „žere“, jsou to jedině „zazombírovaní“ poslední příslušníci jeho sekty, jako jsem byl svého času i já sám. Ale v tomto případě si, pánové,  dávejte pozor na své protějšky. Slepá víra „v někoho“ je první příznak, kdy vaše manželka je na nejlepší cestě podlehnout hypersexuální úchylce pana Pulce ... a  hlavně si uvědomte, že „všechny děti jsou Boží“.

Připomíná mi to situaci, kterou jsem četl na stránkách krystof.guru, když muž zastihne doma při nevěře svou ženu se svým přítelem a žena vyskočí nahá z postele a křičí na svého manžela: „ Opět budeš věřit svým nestydatým očím než své milované věrné ženě!“

Neměl jsem v úmyslu, aby cokoliv ze soukromého života mé rodiny bylo zveřejněno. První kanonickou stížnost jsem podal hlavně proto, že můj dobrý přítel, kterého jsem také přivedl k pravoslaví, se mi svěřil, že jeho manželka tráví „kvůli čerstvému vzduchu“ víkendy v Těšově a k jeho překvapení je dnes těhotná...  K původní  kanonické stížnosti biskupům jsem ani nepřiložil některé choulostivé materiály týkající se mé rodiny, chtěl jsem je ukázat jen osobně, protože  jsem se obával „úniku“, což se ukázalo na místě. Pak jsem byl některými biskupy vyzván, abych podepřel stížnost důkazy. Proto jsem část z nich předložil osobně arcibiskupovi pražskému Michalovi což pravděpodobně sehrálo nemalou roli a přidalo se k již nakupené spoustě jeho kanonických narušení a ten po zralém uvážení dal bývalému arcibiskupovi Kryštofovi zákaz konání všech biskupských a kněžských služeb. Dal mu tím novou šanci ke spáse. Vzdyť přece nemůže být spasen hříšník, pokud nepřizná svůj hřích, nepřijme zodpovědnost za vlastní V HŘÍCHU zplozené děti, za všechno, co napáchal v církvi i v občanském životě.

Chci se dále vyjádřit také k tvrzením v prohlášení dcery, které se týká web stránek pravoslavnacirkev.info. Tato doména stejně tak jako doména orthodoxy.cz byly zakoupeny a vytvořeny na přání vladyky Kryštofa. Obsah web stránek pravoslavnacirkev.info formoval a schvaloval pouze vladyka Kryštof, který osobně nebo prostřednictvím bývalé manželky předával veškeré materiály včetně dokumentů, fotografií a osnov textů jejich správci. Díky tomu, že tyto stránky plně odpovídaly jeho představám, byly jím tyto všude uváděny jako oficiální stránky naší církve.

Nemohou být tedy pravdou ani další tvrzení dcery ohledně mých údajných aktivit. Řídící centrum bylo nikoliv u mne doma, ale v monastýru Těšov. Vladyky Juraje si vážím a považuji ho za velmi inteligentního člověka, který už zná intriky vladyky Kryštofa. Také on se stal obětí „Pulcovských“ metod. Pokud si přečtete diplomovou práci o situaci v starokatolické církvi, o Radimu Pulcovi, přezdívaném „Chujofor“ a praktikách jeho otce, pochopíte, kdo byl skutečným „otcem myšlenky“. Vůbec se nehodlám vyjadřovat k dcerou zmíněným situacím ve vztahu k archimandritovi Markovi. Vážím si ho jako vzdělaného, autoritativního a dobrého duchovního. I přes to, že jsem od vladyky Kryštofa slýchal nyní dcerou zmiňované pomluvy o něm, nepřikládal jsem jim význam. Vladyka Kryštof vždy sršel síru na osobnosti, které pro něj představovaly potencionální nebezpečí, nebo na ně neměl.  Dřív mi to ale nepřišlo divné. Otec Marek si vytrpěl dost. Jen se divím, že mi „dcera“ ve svém prohlášení nepřipsala i jeho zapálené auto nebo podřezanou ovci ... asi má krátkou paměť.  Dnes již chápu příčinné souvislosti.  A s odstupem času si archimandrity Marky o to víc vážím. Vážím si dnes celé řady lidí, na které jsem se dřív díval jenom „očima vladyky Kryštofa“. Vím, že kvůli stránkám pravoslavnacirkev.info mají mnozí vůči mne mnoho výhrad. Jenže ty stránky jsem neredigoval já. Teď ale chápu, že většinu věcí si vladyka Kryštof vykonstruoval a zneužil různé lidi k tomu, aby lhali podle jeho plánu. Zažil jsem to bezprostředně sám na vlastní kůži. Může tisíckrát tvrdit, že neplánoval svůj návrat. Skutky svědčí o jiném. Po tom, co nyní slyším od věřících z Berouna, kde vladyka Jáchym tiše a pokorně slouží, už chápu, že i on byl očerněn jen proto, aby nebyl potvrzen jako arcibiskup pražský. Možná právě teď přichází doba, abychom se společně ohlédli zpět a jasně oddělili lži od pravdy, zrno od plev.  Omlouvám se každému, komu jsem z nevědomosti mohl jakkoliv ublížit.  Kdo chce, tak mi porozumí. Vlastně jsem se přesvědčil, že je to takové zajímavé síto: ti opravdu pravoslavní bratři a setry a duchovní, když si promluvíme a vysvětlíme, jak se věci měly a mají, mě chápou, dokonce i povzbudí laskavým slovem. A jsem jim za to vděčný. A pak jsou tu pořád ještě ti, kteří mne démonizují nebo si nechávají vnutit takový obraz. Když mne pak poznají osobně, jsou překvapeni. Každý má svobodnou volbu, čemu chce věřit a čemu a komu se chce klanět. Já jsem svou víru v Krista neztratil ani po těžkých osobních zkouškách. Přál bych si, aby v české pravoslavné církvi konečně byla vymýcena licoměrnost, přetvářka, intriky a lež. Namísto prázdných slov ať se ukáže opravdová láska k bližnímu.

Závěrem chci pro tápající, hledající, ale hlavně pro příslušníky těšovské sekty zrekapitulovat situaci kolem pana Pulce. Jeho obdivovatele chci vyvést z omylu: nepřirovnávejte se k              „původně židovské sektě“ nebo společenství pravověrných  prvních křesťanů, kteří se semkli kolem skutečného pastýře, jenž je nespravedlivě pronásledován. Nic nespravedlivého se panu arcibiskupovi Kryštofovi neděje. Jen by měl pochopit, že Nesesmilníš, Nepožádáš manželku bližního svého  /a už vůbec nepožádáš mnišku!/, Nevydáš křivého svědectví atd. platí nejen pro laiky, ale i pro biskupy. A pokud se někdo chce jako on řídit novým Desaterem a z Evangelií vybírat jen to, co se momentálně hodí, tak potom nemůže být pastýřem pravoslavné církve.

Připomeňme si: Dle rozhodnutí Posvátného synodu ze dne 12. dubna 2013 dobrovolně odstoupil ze všech svých funkcí bývalý arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska, vladyka Kryštof. Byl mu pouze ponechán titul emeritní arcibiskup pražský s tím, že byl Posvátným synodem dne 3.4.2013  dle usnesení bodu 3 požádán, aby „vyvrátil předložená obvinění do příštího zasedání Posvátného synodu formou podniknutí příslušných právních kroků, vedoucích k očištění dobrého jména svého i celé pravoslavné církve“. Měl tedy zahájit právní a další kroky vedoucí k jednoznačnému vyvrácení všech obvinění vůči němu vznesených v otázkách otcovství, např. podstoupením testů DNA, což však od doby svého odstoupení před 3 lety až do dnešního dne neučinil. Místo toho dne 12.4.2013 odstoupil a uchýlil  se do Monastýru Proměnění Páně v Těšově, který si sám dobrovolně zvolil. Toto jeho rozhodnutí bylo akceptováno Posvátným synodem a zakotveno v jeho usnesení  ze dne 12.4.2013 s tím,  že bude podléhat plnému respektování práv arcibiskupa pražského.

Podle způsobu jeho odstoupení a záznamu v ročence Ekumenického patriarchátu je  „odstoupivším“  (anglicky condemned a řecky efisychazon), čímž se rozumí odstoupení nenávratnou formou, která se obvykle používá pro smrtelně nemocné. V jeho případě však, Bohu díky, nejde o smrtelnou nemoc, ale o jiné důvody, které mu způsobem jeho odstoupení pomohly, aby se vyhnul kanonickému soudu. Tento způsob jeho abdikace, opět zdůrazňuji, pro kterou se sám rozhodl, mu do konce života znemožňuje výkon jeho bývalé funkce a výkon jakýchkoliv dalších církevních funkcí.

Namísto pokání v monastýru, který si sám vybral, organizoval aktivně už v dubnu 2013 petici za svůj návrat a nadále organizuje očerňování a štvanici na biskupy, některé kněze, bratry a setry naší církve. Udržuje kontakty s pochybnými osobami a podporuje podivné spolky, které negativně ovlivňují věřící prostřednictvím internetových médií, které jsou hodnoceny jako ohrožující právní řád a tím i bezpečnost našeho státu.

Pokud bychom neřekli jasné „NE“ nepravosti, dala by nám odpověď slova Evangelia: Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i Vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. (Mt 23, 27)

Vyzývám vás proto, drazí důstojní otcové, drahé sestry, drazí bratři:

Modlete se opravdu s velkou naléhavostí za vladyku Kryštofa, protože jen skutečné přiznání a pokání, ho může přivést ke spáse duše. Modlete se i za členy Posvátného synodu, aby Přesvatá Matka Boží vzala naši církev do své mateřské náruče a smířila nesmiřitelné a Posvátný synod zbloudilého a chorého poustevníka nevystavil znovu v pokušení, nýbrž ho od tohoto osvobodil a poskytl mu prostor pro uzdravení jeho choré duše tak, aby konečně nalezl zasloužený klid a  smíření s Bohem.

ING. IGOR STŘELEC

 

Zdroj: www.ikonapress.info 

Zdroj fotografií: www.krystof.guru

Doporučujeme: Vladimír Wolf: O tragikomedii v české a slovenské pravoslavné církvi, kdy skončí?