čt02222018

Last update12:51:23 AM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality Zpravodajství

Prohlášení Moskevského patriarchátu ke krizi na Ukrajině

... Archipastýři a pastýři! Drazí bratři a sestry!

Trpím, když hledím na to, co v současnosti na Ukrajině probíhá. Politické sváry vedou ke konfrontaci a rozdělení lidí, a to i těch, kteří jsou spojeni stejnou vírou. Je ohrožena existence Ukrajiny jako jednoho státu. Tyto události jsou výsledkem vnitřní politické krize, neschopnosti různých společensko-politických sil se domluvit na nenásilném řešení existujících problémů společnosti.

Dítkami naší církve jsou lidé různých politických názorů a přesvědčení, a také ti, kteří dnes stojí na různých stranách barikád. Církev se nestaví na žádnou stranu politického boje. Údělem církve však je rmoutit se nad těmi, kdo byli postiženi násilím, zajímat se o ty, kteří potřebují ochranu a jejichž životy jsou v nebezpečí.

Ujišťuji ... ukrajinské věřící, že učiním vše, co je možné, abych přesvědčil ty, kteří mají v rukách moc, že nesmějí dopustit zahynutí pokojných lidí na ukrajinské zemi, která je tak drahá mému srdci. Krev našich spolubratří, prolitá v Kyjevě a jiných ukrajinských městech, je důsledkem nenávisti. Znesváření lidé stojící na různých bojujících stranách dovolili nepříteli lidského rodu, aby v jejich srdcích rozdmýchal zlobu. Nechť Bůh zarazí jakoukoliv ruku, která se napřahuje, aby způsobila bolest a utrpení. Kéž Hospodin požehná těm, kteří hájí mír! Ať nejmilostivější náš Otec nedopustí, aby šel bratr proti bratru, aby pokračovalo násilí, aby bylo zneuctíváno to, co je posvátné. Kéž už nebudou další oběti na Ukrajině. Vroucně se za to všichni modleme!

Nikdo z těch, kdo teď žijí na Ukrajině, se nesmí cítit cizincem ve svém rodném domě, ať už hovoří jakýmkoliv jazykem. Nesmí být dopouštěna další polarizace společnosti a nárůst násilí proti pokojnému obyvatelstvu. Všemu lidu je nutno garantovat uskutečňování jeho práv a svobod, včetně práva na účast v přijímání osudových rozhodnutí. Ti, kteří jsou u vlády, jsou povinni nedopustit násilí a zločiny. Ukrajinský národ sám - bez vnějších zásahů - musí určit svou budoucnost.

Bratrství ruského, ukrajinského a běloruského národa - to je realita, která se zrodila v utrpení během historie; řada minulých pokolení za ni trpěla. Tato skutečnost žije v našich srdcích a musí určit naši budoucnost a nesmí být obětována kvůli momentálním zájmům.

Dnes je (podle pravoslavného kalendáře) "neděle všeobecného odpuštění", a tak se obracím ke všem svým bratřím a sestrám v Kristu s vroucí výzvou ke vzájemnému pochopení a odpuštění. Obracím se ke všem, kteří třímají v rukách moc: Nepřipusťte páchání násilí nad pokojnými občany!

Pane, požehnej lid svůj a ochraňuj od všeho zla každého, kdo žije v ukrajinské zemi!

+ Kyrill, patriarcha moskevský a celé Rusi

2. března 2014

Z redakční pošty: Nemáte svědomí, nevěříte v Boha.

Brzy začíná Velký půst, během kterého minulý rok odešel vladyka Kryštof ze svého úřadu. Blíží se neděle, kdy se navzájem žádáme o odpuštění, chtě-nechtě se člověk musí zamyslet nad událostmi, které poslední rok (resp. období od minulého půstu) přinesl.

V dubnu (bývalá) paní Rapcunová iniciovala žalobu na vladyku Kryštofa ve věci údajného poměru s ní (u běžného občana slovní spojení poměr a žaloba většinou vyvolává úsměv), pak stejná paní nakrmila touto pseudoinformací televizi NOVA a vznikla z toho celorepubliková fraška doprovázená (jako je tomu obvykle u církevních skandálů u nás v republice) nekonečnými komentáři v domácnostech o "nenažraných černoprdelnících". Situace nabrala rychlý spád, bulvární média masírovala vladyku Kryštofa bez důkazů a slušnosti, vladyka to psychicky neunesl a odstoupil. To se, jak se později ukázalo, stalo tragickým pro celou církev. Ne snad, že by vladyka byl bez chyby, on si to nikdy o sobě nemyslel a ani se tak nechoval, ale prostě z důvodu toho, co následovalo po jeho rezignaci a trvá do dnešních dnů.

Po rezignaci vladyky bylo relativně rychle svoláno eparchiální shromáždění pražské eparchie kvůli volbě nového biskupa. Přičemž z velkého množství kandidátů byli připuštění jenom dva: 1) prakticky ženatý představitel aternativní verze mnišství, toho času neschopný Ferda Mravenec správce pražské eparchie, archimandrita Marek Krupica, 2) toho času kněz Moskevského patriarchátu, velmi známý v republice kněz, Michal Dandár. Nebylo velkým překvapením, že shromáždění ani jednoho nezvolilo. Bylo naopak zarážející, že k volbě byli připuštění jenom oni dva, například vladyka Kryštof byl uznán "kanonický nezpůsobilým" přestože neproběhl žádný soud ani nebyly (dodnes) předloženy žádné důkazy. Zkrátka "právo" a "rozum" dle představ synodu, čehož jsme pak byli svědky vícekrát. Zarážející bylo i to, jak dlouho se potom s volbou otálelo, místo toho, aby se nová volba uspořádala za měsíc, byla až na podzim. V ní byli opět "silní" kandidáti: 1) z homosexuality osočovaný arcibiskup Jiří, 2) instantní mnich otec Dorotej (bývalý manžel iniciátorky skandálu z dubna Rapcunové), volba logicky dopadla neslavně, jak z hlediska výsledku, tak z hlediska průběhu. Vladyka Kryštof opět "logicky" nebyl připuštěn.

V mezidobí stojí za povšimnutí 3 věci: petice "za návrat vladyky Kryštofa", mediální masáž jak příznivců návratu, tak jeho odpůrců, no a návrh ministerstvu na zrušení registrace církve, který podal pan Freimann. Petice je vždy legitimním prostředkem vyjádření názoru. Bohužel ale někteří zástupci petičního výboru, jmenovitě pan Komkov, toho spíše využili jako grafomaniakální příležitost projevu své zloby a ignorace, za což byli odměněni obdobným způsobem. Pan Freimann je kapitola sama o sobě, těžko říci něco dobrého o člověku, který chce zrušit církev.

Posuňme se ale dál. Takže co udělali členové synodu za 6 měsíců od dubna 2013? Prakticky nic, naprosto žádná snaha o řešení situace, což v kombinaci s podprůměrnými schopnosti není zrovna to, co člověk od hierarchů očekává. Na podzim došlo ke změnám i v pražské eparchii, běsnícímu Markovi Krupicovi, který mezitím nelegitimně a polo-legálně odvolával faráře (někdy i tajně, aniž by jim to oznámil) a nahrazoval je pochybnými existencemi (nebo vůbec nikým, jako v našem chrámu v Moskvě), přibyl nový spolupracovník - mukařovský kněz Evžen Červinský, který nahradil dlouholetého udavače STB otce Jaroslava Šuvarského. Nutno říci, že otec Evžen do party ideálně zapadl a je důstojným (resp. skoro identickým) nástupcem takového "morálního formátu" jako byl otec komunistický práskač "aspirant" Šuvarský.

V mezidobí otec Marek Krupica rovněž absurdně "vysvětlil" celé církvi a republice, že vladyka Simeon (jeho nadřízený) je starý dement a netřeba ho brát vážně. Ve kterékoli jiné církvi by za to jako kněz okamžitě a navždy skončil a musel by odtáhnout i se svou "manželkou", nikoli však u nás. Za vladyku Simeona se prakticky nikdo nepostavil, právě naopak. To je zářný příklad "úcty" a "morálky" ostatních členů synodu, kteří podpořili svého kumpána Marka v jeho chování, za které by se červenal i leckterý kriminálník.

Pokročili jsme časově až k "řešení" situace v církvi. Synod jmenoval pražského arcibiskupa - Jáchyma. Ano, jmenoval. V rozporu s Ústavou naší církve. Proč je to špatně? Za prvé tím porušujeme základní dokument naší církve, což znamená, že pro český stát je tento arcibiskup nelegální a v končeném důsledku to může vést ke zrušení naší církve. Za druhé je to nelegitimní. Proč? Protože arcibiskup pražský je volen eparchiálním shromážděním nikoli nadarmo, on totiž rozhoduje o životech a budoucnosti právě těch lidí, kteří jsou v této volbě voliči a zároveň i o životech jejich rodin, proto voliči volí takového arcibiskupa, kterému mohou věřit - jako duchovnímu, i jako slušnému člověku. Na základě tohoto jmenování proběhl na Slovensku sněm, který zvolil metropolitu - zdrcujícím způsobem vyhrál bezbarvý arcibiskup prešovský Rastislav, což samo o sobě svědčí o účelovosti jmenování Jáchyma.


No a tak jsme v zajímavé situaci. Máme tu oplivaného vladyku Kryštofa, který byl odsouzen (přesněji řečeno - popraven ve vykonstruovaném procesu bez procesu) bez soudu a důkazů. Máme tu uzurpátora pražské katedry - nelegálního a nelegitimního Jáchyma, který se všemi lidmi jednal a jedná jako zvrácená karikatura mnicha v "úctě a pokoře" zhruba takto: "držte huby, nikdo a nic mě na světě nezajímá, biskup jsem já a můj názor je posvátný" (snad to odborníci někdy vyléčí), zatímco jeho samotného přirozeně neuznává český stát, což může vyústit ve zrušení registrace naší církve. No a máme metropolitu, kterého neuznávají ostatní pravoslavné církve. A reakce synodu (pro upřesnění, pod pojmem synod myslím Jiřího, Jáchyma a Rastislava, nikoli Simeona)? Nějak to okecáme a necháme uležet. Co prosím?! To, že porušujete zákony světské i kanonické? To, že kvůli vám hrdobcům a hlupákům nám Ministerstvo kultury možná zruší církev? To, že kvůli vám, líným a nevzdělaným bezvěrcům, nemajícím úctu k nikomu a ničemu na světě, nevděčným zrádcům, podrazákům a pokrytcům, přijdeme patrně za pár týdnů o autokefalitu? Toto chcete "okecat" a nechat uležet? Hanba vám, jste ostudou nejenom naší církve, ale celého pravoslaví. Nemáte úctu k žádném člověku - obrazu Božímu, nemáte úctu k právu kanonickému a zákonům, nemáte úctu k tradici, nemáte pokoru, lásku, nemáte ani elementární lidskou slušnost a vychování, nemáte inteligenci a schopnosti, nemáte nic, jenom svou ďábelskou pýchu a ambice. Hloupí, sprostí, neschopní (ale všehoschopní) korytáři, kteří nevěří v Boha - toto jste.

Jste tu pro lidi a kvůli lidem a vy je umíte jenom ponižovat a plivat na ně, přestože skoro každý z nich je důstojnější člověk než vy všichni dohromady. Nakládáte (zejména Jáchym) s církevními prostředky, aniž byste k tomu byli oprávněni a tím okrádáte církev i stát. Nakládáte s lidskými životy (zejména Jáchym a Krupica), aniž byste měli legitimitu, znalosti, schopnosti a inteligenci k takovým krokům. A přesto se vám spí dobře. Nemáte svědomí, nevěříte v Boha. A vladyka Kryštof se zjevně něčím provinil, on to dobře ví: provinil se tím, že nerozpoznal takové amorální zrůdy, že vaši neschopnost a toho času zakřiknutost mylně přijal za pokoru a pustil vás od úřadů. Suďte si bez důkazů vladyku Kryštofa, odsuzujte na potkání kněží a prosté věřící, suďte! Nebude to dlouho trvat a vás bude za to soudit Bůh! Nechť náš Pán požehná zahraničním biskupům ze starých sesterských církví a skrze ně vás bezbožníky (Jáchyma, Rastislava, Jiřího, Marka, Jaroslava a další) soudí!

=

Dobrý den, posílám takové menší zamyšlení, je sice poměrně ostré, ale (snad) k věci. Budu rád, pokud to umístíte na svých stránkách. Své jméno bych nerad ventiloval, je to zbytečné.

Metropolitní správce arcibiskup Simeon vydal novou knihu

Vysokopřeosvícený Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský, metropolitní správce a jediný kanonický biskup PCČZS vydal další novou knihu s názvem "Neděle s Ježíšem".

Napsáním této nové knihy, dal arcibiskup Simeon tu nejlepší odpověď na urážky z úst kněze M. Krupici či mladých biskupů, kteří se opakovaně snažili u věřících či široké veřejnosti vzbudit lživý dojem, že arcibiskup Simeon je ve věku 88 let "senilní".

Tito mladíci, kteří dělají ostudu pravoslavné církvi, však evidentně neznají pravoslavnou historii natož současné dění v pravoslavném světě.

Jenom krátce pro zajímavost:

  • patriarcha rumunské pravoslavné církve Teoktist zemřel v roce 2007 ve věku 92 let,
  • patriarcha srbské pravoslavné církve Pavle zemřel v roce 2009 ve věku 95 let,
  • patriarcha bulharské pravoslavné církve Maxim zemřel v roce 2009 ve věku 98 let...

Všichni výše zmínění patriarchové byli výrazně starší než arcibiskup Simeon, avšak nikdo nikdy si je nedovolil urážet kvůli věku - zůstali hlavami svých církví až do smrti.

Jsme rádi, že Vám můžeme představit tuto novou knihu.

Po jejím přečtení každý pochopí, že arcibiskup Simeon skutečně není senilní, ale naopak moudrý muž, který se postavil proti spiknutí mladých ambiciózních biskupů a dlouholetých agentů StB v čele s J. Šuvarským a jeho estebáckých  přisluhovačů.


NEDĚLE S JEŽÍŠEM
Arcibiskup Simeon
(Radivoj Jakovljevič)

Tato knížka je sbírkou mých nedělních kázání. Každou neděli při svaté liturgii se čte úryvek z knihy Skutků nebo z listu některého apoštola a úryvek z Evangelia. Neodlučným doplňkem těchto čtení je jejich výklad, kázání.
Za více než padesát let se těchto písemně zaznamenaných nedělních kázání nahromadilo tolik, že mohla vytvořit knihu. Tak jsem se pustil do sestavování této knížky jednak na žádost některých věřících, kteří mi říkali, že se jim kázání líbila, jednak pro ty, kdo se v neděli do chrámu nedostanou, čtou si doma oba úryvky z Písma a uvítali by, kdyby si po nich mohli přečíst i výklad.
U každého kázání ponechávám datum vzniku. To proto, aby čtenář nebyl překvapen, najde-li vedle sebe kázání nestejné kvality, ba nestejného slovníku a stylu. Během let jsem se měnil a je to znát i na mé tvorbě.
Měnil se i text Písma, které jsem v kázání citovával; text kralický byl vystřídán Českým ekumenickým překladem s odpovídajícími zkratkami a značkami, způsobem psaní vlastních jmen a podobně.

Bibliografie:
1958 – skripta k celé Bibli kromě knih Mojžíšových
1990 – připravil k vydání knihu archimandrity Sávvy Nerudy „Život našeho Pána Ježíše Krista“.
2000 – kniha vlastních vánočních povídek „Doteky odjinud“
2003 – biblická zamyšlení „Ježíšův příchod“
2005 – úprava své doktorské práce „Tajemství starozákonního proroctví“.

Redakce

Homosexuální lobby v ruské pravoslavné církvi

Homosexuální lobby v ruské, ne v řecké pravoslavné církvi

Sodomie, neboli homosexualita je biblicky i církevně odnepaměti v Pravoslavné církvi považována za velmi těžký hřích.
Dalším důkazem, že Rusko se dosud neobrátilo k Pánu Ježíši Kristu je následující zpráva:

15.1.2014: 
50 z 300 ruských biskupů (tj. z nejvyššího duchovenstva) Ruské pravoslavné církve moskevského patriarchátu je aktivně homosexuálních. Pro překladatele z ruštiny - Rusové o homosexuálech říkají, že jsou tzv. "modří". Ostatní biskupové s homosexuální lobby pouze spolupracují pro materiální výhodnost, nebo strach a o tomto sodomském hříchu svých nadřízených, kolegů i podřízených, mlčí. Nejhorší situace je přímo na centrále patriarchie v Moskvě, ta mlčí nejsilněji, ač by mohla snadno s homosexuální lobby zatočit. Stěžovat si na homosexuální obtěžování u církevního soudu nepomáhá, ale naopak uškodí obětem. Homosexuální profesoři verbují pro aktivní homosex studenty bohosloví už v nejnižším ročníku.

Kdy homosexuální lobby v Rusku vzniklo? Koncem 60.let 20.století. (Doplňuji: Čili ve stejné době jako vznikla na Západě sexuální a homosexuální revoluce mezi nevěřícími, i kdy souběžně vzniklo homosexuální lobby v katolickém Vatikáně po 2.vatikánském koncilu za vlády papeže Pavla VI., který byl aktivním homosexuálem a homosexuály vybíral na biskupy, dle důkazů dona Villy. V té době apostase - odpadlictví od Krista se měl dle proroctví narodit Antikrist po smrti sv. Pelagie Rjazaňské, ta zesnula r.1966)

Za patriarchy Alexeje II. byli za homosex sesazeni 4 biskupové. Avšak nový patriarcha Cyril žádného homosexuálního biskupa nesesadil, ale naopak 3 dříve sesazené homosexuály Guria, Sávu a Nikona dosadil zpět na biskupské katedry. Jednoho homosexuálního biskupa "potrestal" současný patriarcha Cyril tím, že ho ještě více povýšil. O patriarchovi Cyrilovi se říká, že je praktikujícím homosexuálem jako jeho učitel Nikodim Rotov metropolita leningradský, kterému byl od svých 24 let osobním sekretářem.

Diakon Kurajev homosex současného patriarchy Cyrila ani nepotvrzuje, ani ho nevyvrací. Vyhýbá se přímé odpovědi. Ale odpovídá nepřímo. Uvádí příklad z Řecké pravoslavné církve. Tam, když se nejvyšší vedení, církevní synod dozví, že brzy se v masmédiích objeví důkazy, že konkrétní biskup je homosexuální, tak si ho pozvou na kobereček a dají mu vybrat: buď odejít do předčasného důchodu a dostávat důchod a bude se o něm mlčet, nebo se zúčastnit soudu, ale když soud prohraje, tak nedostane žádný důchod a veřejně se ho budou lidé štítit. Moskevské vedení by mohlo udělat totéž co řecké, neboť od doby Sovětského svazu je episkopát (biskupové) velmi úzký a o každém se všechno dobře ví, ale vedení to odmítá správně řešit.

To vše a mnohem více řekl 15.01.2014 http://www.novayagazeta.ru/society/61766.html diakon Andrej Kurajev, velmi blízký spolupracovník zesnulého patriarchy Alexije II., jeho referent zabývající se reklamou této hlavy moskevské patriarchie jako jeho tiskový mluvčí, ruské mládeži po r.1990 nejznámější misionář ve všech typech masmédií. Jindy Kurajev řekl, že nejnižší ruské pravoslavné duchovenstvo a nejnižší mniši homosexuálními nejsou.

Bohoslovecký seminář v Kazani:
Skandál se začal rodit v polovině prosince, kdy vedení ruské pravoslavné církve provedlo v semináři v Kazani nečekanou kontrolu. Později se ukázalo, že zásah moskevského patriarchátu vyvolaly opakované stížnosti studentů, kteří se stali obětí sexuálního násilí.
Pod stížnost se údajně podepsala většina seminaristů. Skandál propukl v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že se orgií údajně účastnilo prakticky celé vedení školy.
Igumen (opat) Kirill, který je jako prorektor semináře odpovědný za vzdělávání mladých seminaristů, byl církevní vrchností suspendován, i když svou vinu popírá. Ostatní hodnostáři ve svých úřadech zůstali, přestože důkazy proti nim jsou podle kritiků pádné. Shovívavost je údajně dílem nátlaku "homosexuální lobby" v pravoslavné církvi.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/sexualni-skandal-v-ruske-pravoslavne-cirkvi-f3g-/zahranicni.aspx?c=A140122_065359_zahranicni_skr

Poměrům v kazaňském semináři se na svém blogu věnoval jáhen (diakon) Andrej Kurajev, který byl koncem prosince vyloučen z moskevské duchovní akademie. Vyhazov přišel krátce poté, co v jednom ze svých příspěvků zveřejnil informaci o stíhání igumena Kirilla http://www.christnet.cz/zpravy/26005/ruska_pravoslavna_cirkev_ma_svuj_sexualni_skandal.url

Zprávy upřesním informací Kurajeva tak, že 1) prokuratura se tím vůbec nezabývá - je velké ticho po pěšině. 2) jediný potrestaný - sesazený Kiril (Кирилл Илюхин) se přestěhoval do Tveru a tam bude vedoucím katedry teologie (bohosloví) na státní univerzitě.
Kurajev se narodil 15. února 1963 roku v ateistické rodině v Moskvě. V dětském věku několik let bydlel v Praze. http://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Kurajev

Zdroj: 2.2.2014 18:25:15,  http://gloria.tv, Libor Halík

 

Kriste, vysvoboď lid svůj z nadvlády sodomských

Vysvobodí-li vzkříšený Ježíš Kristus svou církev z moci homosexuálního lobby biskupů v těch státech, kde církev homosexuálové ovládají, pak vysvobodí i tyto státy - svět.

Viz "Homosexuální lobby v ruské, ne v řecké pravoslavné církvi" http://cs.gloria.tv/?media=565024 Řecká pravoslavná církev se své sodomizaci brání takto: Tam, když se nejvyšší vedení, církevní synod dozví, že brzy se v masmédiích objeví důkazy, že konkrétní biskup je homosexuální, tak si ho pozvou na kobereček a dají mu vybrat: buď odejít do předčasného důchodu a dostávat důchod a bude se o něm mlčet, nebo se zúčastnit soudu, ale když soud prohraje, tak nedostane žádný důchod a veřejně se ho budou lidé štítit. Moskevské vedení by mohlo udělat totéž co řecké, neboť od doby Sovětského svazu je episkopát (biskupové) velmi úzký a o každém se všechno dobře ví, ale vedení to odmítá správně řešit. To vše a mnohem více, např. že 50 z 300 ruských pravoslavných biskupů je aktivně homosexuálních, řekl 15.01.2014 http://www.novayagazeta.ru/society/61766.html diakon Andrej Kurajev, velmi blízký spolupracovník zesnulého patriarchy Alexije II., jeho referent zabývající se reklamou této hlavy moskevské patriarchie jako jeho tiskový mluvčí, ruské mládeži po r.1990 nejznámější misionář ve všech typech masmédií. Jindy Kurajev řekl, že nejnižší ruské pravoslavné duchovenstvo a nejnižší mniši homosexuálními nejsou.

Problémem na rozdíl od Řecka je, že např. v Rusku, Česku, Slovensku, Vatikáně známá masmédia homosexualitu konkrétních biskupů zatím pečlivě utajují. Ale utajené zlo působí zlem v plné síle.

O praktikující homosexualitě českého pravoslavného arcibiskupa Juraje (Jiřího Rudolfa Stránského) pastorujícího na Slovensku informoval nahlas kněz Petr Novák 26.11.2013 na schůzi pravoslavných duchovních olomoucko-brněnské eparchie. Ani přítomný arcibiskup Simeon, ani přítomný biskup Jáchym, a ani jeden z pravoslavných kněží zde přítomných tuto informaci nevyvracel ani nezpochybňoval. Čili toto SODOMSKÉ zlo zde je přímo ve vedení církve a vedení církve se mu nijak nebrání - možná proto, že arcibiskup Juraj působí jako vedoucí až na vzdáleném východním Slovensku v Michalovcích a Košicích. Nicméně jako člen biskupského synodu svým hlasováním a morálně sodomským příkladem ovlivňuje i pravoslavnou církev v Čechách a na Moravě.

Malá neznámá masmédia informovala o praktikující homosexualitě arcibiskupa Juraje už dříve:

My, nižšie podpísaný duchovný a veriaci Pravoslávnej cirkvi v českých krajinách a na Slovensku, chcenie týmto vyjadriť pobúrenie, ako aj krajné rozhorčenie nad absolútne protikánonickou vysvjackou a intronizácijou kandidáta na miesto biskupa vikára. Pravoslávnej cirkvi na Slovensku, v Michaloveckej eparchii, Juraja Stránskýho (Jifího Rudolfa Stránskýho, občana ČR. pobytcm jina'c v Prahe a v Olomúci).
Všeci sme tuná na Morave šokovaný tým. akými intrigami sa mohlo len stať to, že sa stáva biskupom človek, ktorý je všeobecne známy ako praktikujúci homosexuál agigolo, ktorý sa sexom s mužmi ne len zabával, ale aj čiastočn í živil. Mnohokrát bol veriacimi aj duchovnými pristižený ako sa viedol za ruky, aj okolo krku s mnohými mužmi, s ktorými sa na uliciach aj objímal aj boskával. a čo horšie, áno. aj obchytkával týmto mužom intýmne časti ich tela. Je známe veľa prípadov z Olomúce aj z Prahy, kde menovaný vystrájal na vysokoškolských kaľajách, kde predstieral, že študuje. Celé roky, 15 rokov minimálne, dotyčný na podkanie rozpráva o tom, ako bude biskupom, ako má všetko zariadené v Grécku u jedného metropolity. Nikto týmto hlúpym táraninám nevenoval pozornosť. Toto sa však odrazu zmenilo.

O všetkom tiež vedel vtedajší riaditeľ Úradu cparchiálnej rady Olomúcko-bmenskej eparchie, profesor prot. Pavol Aleš. Je treba povedať aj to. že o homosexualite Stránskeho vedeli všeci. Vysviacku vtedy odmietol povoliť aj zosnulý blaženejší metropolita českých krajn a Slovenska, Nikolaj - arcibiskup Prešovský (Jozef Kocvár).
16. 10. 2013 http://www.pravoslavnacirkev.info/aktuality/zpravodajstvi/719-rozuzleni-spiknuti-mlady-ambiciozni-homosexualni-arcibiskup-juraj-stransky-je-na-slovensku-velmi-neoblibeny-zachtelo-se-mu-proto-do-prahy

Věc Stížnost na nemorální chováni Jiřího Stránského (arcibiskupa Juraje)

Přes časopis IKONA, který se mi nyní dostal do rukou jsem se dozvěděl, že muž, se kterým jsem měl intimní styk loni v létě v Praze je Jiří Stránský a je arcibiskupem Jurajem. Nemohu přihlížet na skutečnost, že buzerant, který se mnou spal a měli jsme intimní styk vede a káže lidem a učí je morálce, když sám spí s mladíky jako jsem já a ještě nedrží slovo.
Seznámil jsem se s ním při mé návštěvě Prahy v baru v Praze, kdy mi slíbil za intimní služby zaplatit. Šel jsem s ním na jeho privát, kde kromě dohodnutého orálního sexu po mně vyžadoval ještě další služby, se kterými jsem nesouhlasil. Tyto služby jsem mu v žádném případě neposkytnul a on mi naštvaně zaplatil o 1000 Kč méně ! Prý jsem mu neudělal vše, co chtěl, i když isme se na ničem jiném nedomlouvali.
Obracím se na Synod s žádostí, aby pro nemorální chování byl Jiří Stránský z církve vyloučen, aby nemohl věřícím kázat morálku a když sám je gej a ještě podvodník. Nebo je to ve vaší církvi možné a církev to toleruje ???
Pokud moje žádost nebude uskutečněna, obrátím se do novin i do televize Tento dopis zasílám také do časopisu Ikona, aby se o tomto chování vašeho arcibiskupa dověděli všichni věřící a celá veřejnost, aby tento člověk nemohl dál dělat církvi ostudu. 13. srpna 2013
Zveřejněno 19. 10. 2013 http://www.pravoslavnacirkev.info/aktuality/zpravodajstvi/721-hruza-a-des-arcibiskup-juraj-je-gay-a-navic-podvodnik-vypovedel-u-notare-svedek http://www.pravoslavnacirkev.info/images/Arcibiskup-Juraj-je-homosexual---notarsky-overene-svedectvi.jpg

Do čela pravoslavné církve prý chce homosexuál. Věřící jsou zděšení 16.10.2013 http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Do-cela-pravoslavne-cirkve-pry-chce-homosexual-Verici-jsou-zdeseni-289609
Rozdělila se pravoslavná církev na církev Kristovu a ďáblovu? 27.9.2013 http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/362944/Rozdelila-se-pravoslavna-cirkev-na-cirkev-Kristovu-a-dablovu.html

Zdroj: 13.2.2014 13:03:13,  http://gloria.tv, Libor Halík

Intronizace Persona non grata. Celkem 11 ze 14 autokefálních pravoslavných církví neuznává pány Rostislava a Jáchyma !!!

Překlad článku z pravoslavného zpravodajského serveru DOGMA: http://www.dogma.gr/default.php?pname=Article&art_id=5289&catid=7

==============

VE STÍNU INTRONIZACE NOVÉHO METROPOLITY RASTISLAVA

Formálně rozdělená Pravoslavná Církev na světě

Neděle 9.2.2014

Nejmladší církev pravoslavného světa (pozn. naše PCČZS) dnes nejformálnějším a slavnostním způsobem spustila jednu z nejsložitějších krizí posledních let.

Teoretický příkop po desetiletí oddělující patriarcháty v Cařihradu a Moskvě se zhmotnil do masa a kostí v osobě nového metropolity českých zemí a Slovenska pana Rastislava, který byl dnes intronizován v Prešově na Slovensku.

Je to poprvé, kdy byla nová hlava místní církve intronizována bez uznání všech ostatních patriarchátů, takže Pravoslavná Církev je nyní prakticky rozdělená na dvě části. Nyní nového metropolitu uznaly pouze patriarcháty Antiochie a Ruska a Polská církev.

Není divu, že se Ruská církev vrhla do podpory nového představitele posláním svého prvního církevního diplomata, metropolity Hillariona Volokolamského, jako reprezentanta Patriarchy Kyrilla na intronizační ceremonii.

Oproti tomu Ekumenický Patriarchát vyjádřil pochybnosti o způsobu vykonaných procedur a zdržuje se práva odpovědi na otázku uznání unášejíc s sebou jiné pravoslavné církve, které čekají na Bartolomějovo rozhodnutí.

Ale všichni jsou si velmi dobře vědomi, že problém nespočívá v českých církevních otázkách, ale v jiných komplikacích. V současné době totiž Ruská pravoslavná církev prakticky odmítá roli Ekumenického Patriarchátu v řešení takových otázek.

Jestli se věc posuzuje jen z pohledu množství, na straně Ekumenického Patriarchátu je většina pravoslavných primátů. Ale situace se jeví mnohem složitější než je jednoduchá aritmetika.

Jediná dnešní jistota je to, že pan Rastislav se nebude účastnit jednání mezi ostatními pravoslavnými představiteli v březnu na Fanaru (Ekumenickém Patriarchátě v Cařihradu). A je také jisté, že téma Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku bude na tomto synodu dominovat.

Otázka už dnes nestojí na tom "kdo uzná Rastislava", ale na tom, jak nakonec zpátky sjednotit nebo rozdělit celou Pravoslavnou Církev.

==============

Češi, Slováci, Rusíni, Ukrajinci, Rusové, Řekové, Romové, ... vy všichni, kteří jste na našem československém území doma, prosím sundejte si klapky z očí, přesvědčete skupinku pánů Gonta, Stránského, Hrdého, Gerku, Švajka, Krupicu, Šuvarského, Milka, Červinského, Šemjatovského a jejich pomocníky, ať už dál neničí svaté pravoslaví s pochybnou podporou pana Hillariona. Nechme všichni pana Hillariona, ať si svoji osobní politickou válku s Cařihradem a celým křesťanským světem bojuje sám, my to nechceme ani nepotřebujeme. Nechceme jeden druhému dělat podrazy a bouchat pěstí do stolu, ale ve vzájemné shodě společně stavět.

Prosím začněme všichni myslet na odkaz našich společných československých předků, na Velkou Moravu, a na rovnoapoštoly Cyrila a Metoděje, aby se za nás všichni svatí nemuseli stydět.

Chcete sloužit lidem a Bohu a nebo se ohnete před mamonem a cizími politickými zájmy?

Z redakční pošty

UŽ JE TO TADY. RASTISLAV JE PERSONA NON GRATA!!!

"Metropolita" českých zemí a Slovenska Rastislav je pro ekumenický patriarchát PERSONA NON GRATA! Podle dnešní zprávy vydané patriarchátem.

36 letý Rastislav není na patriarchátu vítán a patriarchát nebude posílat žádné zástupce na jeho intronizaci. Očekává se, že tento postoj budou následovat další pravoslavné církve na světě. Ve zprávě se mluví o tom, že patriarchát jeho volbu neuznává a že naše mladá autokefální církev je stále bez hlavy. Ekumenický patriarchát považuje prešovskou volbu Rastislava za nesprávnou a dodnes uznává jako jediného kanonického zástupce naší církve olomouckého biskupa Simeona.

celý text v řečtině je zde:

http://www.romfea.gr/epikairotita/22205-persona-non-grata-fanari-tsexias

Okamžitě požadujeme zveřejnění této zprávy na všech pravoslavných serverech v českých zemích a na Slovensku. Přestaňte už lhát a zatajovat informace! Podvodníci, zveřejněte všechny pastýřské listy vladyky Simeona a zprávy z ekumenického patriarchátu! Omluvte se za svoje lži!

Pánové Rastislav, Jáchym a Juraj a jejich nohsledi způsobili naší církvi obrovskou zkázu a mezinárodní ostudu!Jediná možnost je jejich bezpodmínečná abdikace a ve spolupráci s ostatními pravoslavnými církvemi na světě zahájení kanonických kroků k nápravě ihned ještě před zasedáním mezinárodního synodu v Cařihradě v březnu tohoto roku. Přejeme si, abychom se mohli brzy vrátit do rodiny pravoslavných církví a namísto dnešní mezinárodní ostudy mohli radostně oslavit Velký Půst a Svátek Pravoslaví jako poctivá součást světového pravoslavného společenství.

Z redakční pošty

 

 

''Persona non grata'' ο νέος Αρχιεπίσκοπος Τσεχίας για το Φανάρι!

ΑΠΟΚΛΕΙΣΤΙΚΟ / του Αιμίλιου Πολυγένη

Με μία κίνηση συμβολικού χαρακτήρα το Οικουμενικό Πατριαρχείο στέλνει το δικό του μήνυμα σχετικά με την εκλογή του νέου Προκαθημένου της Εκκλησίας της Τσεχίας.

Ο Αρχιεπίσκοπος Τσεχίας και Σλοβακίας κ. Ράστισλαβ δεν θεωρείται από το Φανάρι Προκαθήμενος της Ορθόδοξης Εκκλησίας της Τσεχίας και ως εκ τούτου δεν θα στείλει κανέναν εκπρόσωπο στην τελετή ενθρόνισής του.

Με τη σημερινή απόφαση του Οικουμενικού Πατριαρχείου -που φέρνει στη δημοσιότητα η Romfea.gr- η εκλογή του νέου 36χρονου Προκαθημένου της Τσεχίας βρίσκεται κυριολεκτικά στον αέρα και αναμένεται να προκαλέσει νέους τριγμούς και να παρατείνει την πολύμηνη αναστάτωση που αντιμετωπίζει η συγκεκριμένη Ορθόδοξη Εκκλησία.

Το Οικουμενικό Πατριαρχείο «δηλώνει» με αυτή την συμβολική και ταυτόχρονα ουσιαστική απόφαση, εμμέσως αλλά και ξεκάθαρα, πως δεν αναγνωρίζει τον τρόπο εκλογής και ως εκ τούτου και τον νέο Προκαθήμενο.

Με ποιον τρόπο; Με το να μην αποστείλουν εκπρόσωπό τους στην Τσεχία για την τελετή ενθρόνισης του νέου Προκαθημένου, δηλώνοντας με αυτόν τον τρόπο πως η νεότερη αυτοκέφαλη Ορθόδοξη Εκκλησία παράμενει ακόμη ακέφαλη.

Η σημερινή απόφαση του Οικουμενικού Πατριαρχείου θεωρείται κεφαλαιώδους σημασίας, καθώς αναμένεται να την ακολουθήσουν πιστά και οι άλλες Ορθόδοξες Εκκλησίες που συντάσσονται πιστά με τις θέσεις της Μητέρας Εκκλησίας και δεν θα στείλουν και οι ίδιες εκπρόσωπο.

Άλλωστε μέχρι σήμερα οι περισσότερες Ορθόδοξες Εκκλησίες, τηρούσαν στάση αναμονής, περιμένοντας να δουν τις κινήσεις του Οικουμενικού Πατριαρχείου πριν και οι ίδιες αποφάσισουν εάν θα προχωρήσουν στην αναγνώριση του νέου Αρχιεπισκόπου Τσεχίας.

Σύμφωνα με πληροφορίες της Romfea.gr, το Οικουμενικό Πατριαρχείο θεωρεί ως αντικανονική την εκλογή του νέου Προκαθημένου, καθώς το σώμα που τον εξέλεξε δεν συνεκλήθη από τον Μητροπολίτη Όλομουτς και Μπρνο κ. Συμεών, τον ιεράρχη που αναγνωρίζει ως και κανονικό τοποτηρητή μέχρι σήμερα.

Πρόσφατα ο Μητροπολίτης Όλομοουτς και Μπρνο κ. Συμέων, μιλώντας αποκλειστικά στη Romfea.gr, δήλωσε πως το Οικουμενικό Πατριαρχείο τον αναγνωρίζει ως τον κανονικό τοποτηρητή και όλες οι ενέργειες που γίνονται χωρίς τη συμμετοχή του θεωρούνται αντικανονικές, όπως π.χ. η εκλογή του νέου Αρχιεπισκόπου.

Ηλεκτρονικό ταχυδρομείο| Εκτύπωση |
Δημιουργηθηκε στις Τετάρτη, 05 Φεβρουαρίου 2014
Γράφτηκε από τον/την Romfea.gr - 23.50

Kádrování duchovních v pravoslavné církvi

Sláva Ježíši Kristu !

Drahý Marku,

odpusťte, že se nevejdu do Vámi vymezeného prostoru - tj. odpověď jen "ano" či "ne". Spíše než zaškrtnutí "jediné správné odpovědi", bych se chtěl pozastavit nad tím, co touto akcí sledujete. Ať už z nerozumu či spíše někým podněcován rozesíláte manipulativně sestavený dopis, v němž demagogicky vytrhujete pár situací z jejich kontextu a stejně manipulativně je vykládáte, a po duchovních žádáte jen jediné - aby se stručně vyjádřili: "souhlasím" nebo "nesouhlasím". Jako byste se jich ptal: "S kým jsi? Jsi s námi nebo proti nám?" Takovým kádrováním vždy počínají totalitní režimy (je nutno zjistit, na koho je potřeba udeřit či koho je potřeba zlikvidovat, že?) Už na tomto Vašem počínání je trochu patrné, jaký duch Vás ovlivňuje.

Odpusťte, ale na mne to působí dojmem, že chcete ještě prohloubit názorové spory či připravit půdu pro definitivní rozkol. Vám nejde o diskusi, tu si zřejmě nepřejete (jinak byste nechtěl, aby se duchovní vyjádřili jen "ano" či "ne"), ale o šikování svých věrných soukmenovců proti "nepřátelům" a o zalévání již zasetého semínka nedůvěry. Chápal bych Váš dopis, kdyby se jednalo o výzvu k debatě nad předkládanými tvrzeními, ale opravdu nevím, jak lze ospravedlnit, že tuto účelově sestavenou snůšku jednostranných (jemně řečeno) názorů, které se místy příčí realitě, nabízíte duchovenstvu k podpisu. Podstrkovaný dopis obsahuje zoufale ploc hý a deformovaný pohled na situaci. Kdybych Vás neznal, myslel bych si, že jde o provokaci.

Proč Vás viním z možné přípravy nevratného dělení církve? Protože jsem přesvědčen, že dobře víte, že se drtivá většina světového pravoslaví nepřidala k našim mladým biskupům a že zvolení nového "metropolity" ani nového "pražského arcibiskupa" téměř žádná světová pravoslavná církev zatím neuznala. Podle některých zpráv panuje ve světě v hierarchii nad způsobem chování našich mladých biskupů velké rozhořčení. Prakticky uznává legalitu synodu mladých biskupů jen Ruská pravoslavná církev, která si tím sleduje vlastní cíle, ale je (bez ohledu na počet svých věřících) v kanonický ;ch věcech jen pouhou jednou ze světových pravoslavných církví. A tento deficit kanonického uznání chcete nyní zřejmě nahradit houfováním duchovenstva proti tomu biskupovi, jehož svět uznává.

Dále jistě dobře víte, že se za měsíc bude konat v Konstantinopoli sněm, na němž o situaci u nás budou jednat představitelé světových pravoslavných církví. Možná, že budou všechny ty neústavní a nekanonické události, které u nás proběhly, nakonec schváleny, a pak se budeme muset všichni tomuto stavu přizpůsobit a akceptovat to, na čem se dohodne světová pravoslavná církev. Jenže Vy (resp. síly, které reprezentujete) možná hodláte prosadit svou - pochybnými cestami získanou - moc i za cenu faktického rozkolu, a tak nechcete čekat ani ten pouhý jeden měsíc, jak dopadne sněm, ale už prohlubujete rozdělení a připravujete půdu pro další převrat na biskupském trůně .

A tak se ptám: Je toto jednání církevní? Prosím, zamyslete se.

Rozkol, který dnes prožíváme, ještě může být zažehnán; ještě stále je spíše v rovině kanonického sporu mezi hierarchy a deklarované hrozby. V takových situacích jsou vzniklé neshody léčeny za pomoci zvenku - posouzením zástupců světové církve a jejich rozhodnutím. To je už zřejmě jediná cesta k pokoji v naší místní církvi. Podobné aktivity, do jakých se, drahý Marku, pouštíte, však mohou vést k takovému rozbouření a nepřátelství uvnitř naší církve, že rozdělení projde celým církevním Tělem - a co pak, až se církevní život scvrkne jen na boj jedné frakce proti druhé? Bud eme se tu už hádat do nekonečna? Budou se trhat eparchie, farnosti?

K těm, kteří nemají srdce přeplněno horkými vášněmi a před svým vyjádřením si ještě nechávají chvilku na rozmyšlení, volám: "Nenechte se vyprovokovat a vyčkejte ten jeden měsíc!" A k těm, co se už vyjádřili: "Prosím, zamyslete se, na jakých základech stavíme budoucnost této církve. Tyto základy zde budou duchovně přítomny a budou ovlivňovat život církve na celé příští půlstoletí. Kdo zde bude chtít žít, když zde bude ovzduší nenávisti, svévole, nelidskosti, rozdělení, vzpoury atd.? Opravdu si myslíte, že ty podivné koleje, na které se nyní někteří snaží "přehodit výhybku" a přesměrovat chatrn&yac ute; vláček místní církve, vedou k něčemu jinému?"

V Kristu

prot. Jan Baudiš


P.S.

Drahý Marku,
předem prosím o odpuštění, jestli se ve výkladu Vašeho počinu mýlím a křivdím Vám. V takovém případě se opravdu omlouvám. Zároveň Vás však i v takovém případě prosím, abyste vzal na vědomí, že výše uvedeným způsobem může být Vaše jednání chápáno a vykládáno, a co hůře - v tomto smyslu může naší církvi pomáhat do definitivního rozkolu.


--------------------------



3. února 2014, 10:15:08, jsem dostal dopis,
ve kterém mi Dachi - Marek Novotný < Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. >'; document.write(''); document.write(addy_text23868); document.write('<\/a>'); //-->\n Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ; píše:

> Sláva Kristu!

> Vážení otcové OL-BV eparchie,
> Jakožto řádně zvolený člen OL-BV eparchiální rady a jakožto řádně zvolený
> člen metropolitní rady, jakožto laik, kterému stav naší církve není
> lhostejný, jsem s radostí přijal prosbu některých z Vás, abych Vám,
> duchovním naší eparchie, rozeslal Výzvu a žádost určenou naším srdcím milému
> eparchiálnímu biskupovi Siomeonovi, kterou máte připnutou na sponce jako
> přílohu.

> Této výzvy si osobně cením z těchto důvodů:

> 1. Vznikla z řad Vás duchovník Ol-BV eparchie.
> 2. Nabádá k dodržení základního principu církve totiž k jednotě, sobornosti.
> 3. NEUSILUJE o odstranění Vl. Simeona ze stolce OL BV eparchie a jakožto
> takového Vladyku Simeona na tomto stolci respektuje.
> 4. Snaží se jednoznačně nesouhlasit s postoji svévole a naopak akcentuje
> respektování nejvyššího orgánu naší církve - XIII. Mimořádného sněmu PCČS a
> rozhodnutí posvátných synod.

> Stav kdy eparchiální biskup nerespektuje posvátný synod a sněm se mi jevý
> jako nezdraví, nebezpečný a tento stav umožňuje spekulovat o rozkolu a
> nejednotě.

> Jako věřící
> Se k této výzvě připojuji také a to především s nadějí, že postoje Vás
> duchovních umožní naši eperchii i v budoucnu být členem Pravoslavné církve v
> Českých zemích a na Slovensku a nikoli jako eparchie nejednotná, rozkolnická
> v područí a pod omoforem jiných pravoslavných církví.

> Doporučuji abyste své případné stanoviska zkrátili jen na:

> PODPORUJI VÝZVU DUCHOVNÍK A PŘIPOJUJI SVŮJ PODPIS.
> NEBO
> NEPODPORUJI VÝZVU DUCHOVNÍK A NEPŘIPOJUJI SVŮJ PODPIS.

> A Svá stanoviska rozeslali jako odpověď všem.



> K 2.1. 2014 tuto výzvu souhlasně podpořili:

> Jer, Jiří Biljak,
> Prot, Petr Klokočka,
> Jer. Serafim Tomeček,
> Jer. Oleg Muntean
> Prot Nikolaj Popov

> Nepotvrzeně sprostředkovaně podpořili:
> Prot Basil Švábeník
> Prot. Petr Novák
> Jer. Patrik Tabák.



> (P.S.
> K TĚMTO DUCHOVNÍM NENÁM E-MAILOVÉ ADRESY, PROSÍM ABYSTE JIM VÝZVU PŘEDALI.
> DĚKUJI
> prot. Mgr. Ferdinand Jarečný st, jer. Mgr. Arkadiusz Skibiński, prot. Marek
> Malík,)


> Velmi mne zajímá v jaké jednotě je duchovenstvo Ol-BV eparchie.

> S Láskou v Kristu.


> Br. MAREK NOVOTNÝ
> Člen eparchiální rady OL-BV eparchie
> Člen metropolitní rady.

Z redakční pošty

Arcibiskup Simeon se setkal s arcibiskupem Rostislavem

Jeho Všesvatost Bartoloměj

Arcibiskup Cařihradu-Nového Říma a ekumenický patriarcha

Olomouc 30.ledna 2014

Všesvatý arcibiskupe Cařihradu-Nového Říma a ekumenický patriarcho, nejdražší bratře a spoluslužebnice mé nepatrností, vladyko Bartoloměji s pokorou a vděčností Vás objímám v Pánu a zdravím.

Především děkuji Vám i vysokopřeosvícenému metropolitovi Emanuelovi za uspořádání v jeho přítomnosti rozhovoru mezi mnou a vladykou Rostislavem. Tento rozhovor trval téměř tři hodiny a byl jistě užitečný tím, že vyjasnil vladykovi Rostislavovi Vaše stanoviska k nekanonickým činům, kterých se dopustil on a vladykové Juraj a Jáchym. Vyslovil jsem mínění, že se lze dohodnout. Uvědomil jsem si, jak jsou tito mladí lidé blízcí mému srdci a jak bych si jednotu s nimi přál, kdyby byla možná.

Po rozloučení vysokopřeosvíceným metropolitou Emanuelem jsem ještě poseděl s vladykou Rostislavem a jeho tajemníkem, otcem Michalem Švajko, který je léta rádcem prešovských biskupů. On spolusestavoval naši Ústavu a byl pravou rukou metropolity Nikolaje i arcibiskupa Jana prešovského.

Svolání prešovského sněmu 11.1.2014 bez toho, aby proběhlo předtím v Praze eparchiální shromáždění s volbou biskupa-kandidáta na metropolitu (což se mi jeví ze slovenské strany jako nebratrské) vysvětlil otec Švajko tím, že Slovensko čekalo 9 měsíců než si Praha zvolí arcibiskupa, a už nemohlo být déle bez metropolity. Vyslovil lítost, že jsem sněm neuznal a nezúčastnil jsem se ho, protože jinak by prý zařídil, aby nebyl jmenován arcibiskupem pražským vladyka Jáchym, ale já. Během rozhovoru jsem pochopil, že pro něho zatím domluvit se se mnou neznamená nějaký ústupek z jejich strany, ale znamená přimět mě, abych přijal jeho stanoviska, uznal sněm i obě intronizace a napsal Vám, že je vše v pořádku. To však je pro mne naprosto nepřijatelné, protože by to vůbec nepomohlo zkoušené a rozvrácené pražské eparchii, na jejímž stavu se podíleli tím, že podporovali ty, kdo to způsobili, což jsem řekl otci Švajkovi. Přesto druhý den mi vladyka Rostislav volal a přál si mne navštívit a jednat se mnou. Souhlasil jsem, ale s podmínkou, že uzná předběžně za neplatné a nekanonické synody 9.12.2013 a 10.1.2014, k jejichž neústavnosti jsem se vyjádřil již dříve. Tuto podmínku k mému zármutku nepřijal, a tak k dalšímu jednání z toho důvodu nedošlo. Chystám se však pokračovat aspoň v korespondenci.

Děkuji Vaší Všesvatosti za laskavý zájem a podporu. O tak zvané intronizaci vladyky Jáchyma v Praze si Vám dovolím napsat zítra. S láskou Vás objímám

+ Simeon,

arcibiskup olomoucko-brněnský

 správce metropolitního trůnu pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

 

SIMEON

(ThDr. Radivoj Jakovljevič)

ARCIBISKUP OLOMOUCKO-BRNĚNSKÉ PRAVOSLAVNÉ EPARCHIE

Masarykova 17,779 00 OLOMOUC

Ряженые

С грустью смотрю на фото, сделанное во время, так называемой, «интронизации» нового пражского архиепископа Иоакима. Потому что иного чувства это вызывать не может. Даже самый нерадивый семинарист знает, что грубое нарушение церковных канонов приводит к тяжелейшим последствиям. 

Собственно говоря, именно благодаря строгому подчинению канонам православная церковь смогла на протяжении многих столетий сохранить свою само идентичность и целостность. Нарушители канонов не просто наказывались. Они изгонялись из лона церкви. И многие из них заканчивали свою жизнь в страшных мучениях и душевных страданиях.
Правда, среди специалистов по вопросам религии есть и другое мнение. Многие считают, что строгое соблюдение канонов давало возможность сохранять, говоря современным языком, сложную систему внутренних корпоративных отношений.
Ну, что ж. Пусть будет так. Но в любом случае нарушение канонов считалось не просто безнравственным проступком. Оно считалось серьезным преступлением против церкви.
Новоявленные чешские и словацкие иерархи, развернувшие активную борьбу за власть в своей поместной церкви, кажется, попрали все каноны церковной жизни, которые до сих пор сохранились. Они погрязли в склоках и взаимных обвинениях. Возжелали власти и денег любыми средствами. Впали в тяжелейшие плотские грехи. Но, самое страшное, они полностью противопоставили себя своим духовным отцам и наставникам.
Им вдруг показалось, что некоторые отрывочные познания, полученные с грехом пополам из различных не вполне достоверных источников, позволяют им судить о деятельности своих старших наставников. Более того – устраивать над ними судилище!
И все это ради одной цели – своего собственного благополучия.
В такой ситуации я невольно много раз ловил себя на мысли, что имею дело не с духовными лицами, а с группой ряженых, не весть какими путями попавшими в Божьи храмы.
Они поют псалмы, а глазенки светятся лукавством в предвкушении очередной финансовой или материальной подачки. Они протягивают руку для поцелуя, а она невольно поворачивается другой стороной для получения очередной мзды. Они произносят проповеди, а сквозь правильные речи так и слышится ничем не прикрытое желание получить и от Бога, и от прихожан побольше земных благ. Они слушают нашу исповедь, а глаза замасливаются мыслями о том, как лучше использовать полученную от нас информацию.
Весь православный мир, наблюдающий за событиями в Чехии с весны прошлого года, твердит одно и то же: сделайте все так, как полагается по веками устоявшимся церковным канонам. Прислушайтесь к мнению старших наставников. Подберите, как положено, достойные кандидатуры на высокие посты и проведите правильные выборы.
Ан, нет! Им все это не нравится. Хочется все сделать побыстрее и исключительно в своих интересах.
Их совершенно не волнует тот факт, что вместо собора (а наша церковь является именно такой – соборной) они организовали некий междусобойчик, в процессе которого выбрали сами себя и объявили на весь мир об этом чудном со всех позиций решении. Это просто уму непостижимо! Ну, как могли 60 человек избрать главу поместной церкви? Причем, самих этих, так называемых, «делегатов» никто и никогда не избирал. Они прибыли на цирковое представление под названием «поместный собор» по разнарядке, составленной небольшой группой заговорщиков, в которую входит от силы 3-4 человека.
1 февраля 2014 года войдет в историю Пражской епархии как день позора. Потому что на «интронизацию» пражского архиепископа за всю современную историю православия в Чехии не прибыло фактически ни одного мало-мальски значимого гостя. А многие главы поместных церквей вообще не пожелали даже поздравлять новоявленного «архиепископа» с избранием на Пражскую кафедру.
Не погнушались участием в балагане лишь представители Русской православной церкви. Да, это и понятно. Потому что именно они сыграли не последнюю роль в постановке этого постыдного спектакля.
8 февраля ожидается второй акт представления. Теперь уже новоявленный "митрополит" Ростислав будет праздновать свое «избрание» на пост главы поместной церкви.
Впрочем, как мы уже говорили, на самом деле никаких выбор по сути и не было. Была разыграна комедия с участием подневольных клириков, которые, как в лучшие советские времена, были созваны лишь для того, чтобы стать статистами на этом уникальном зрелище. При этом главным режиссером выступил уже хорошо известный всему православному миру глава ОВЦС МП. Видимо, он учился своим режиссерским приемам у заокеанских учителей. Которые точно также раскатывают по миру и устраивают в его разных частях «цветные революции». Во всяком случае, методы – явно те же.
К чему это все приведет, пока неизвестно. Но уж слишком все это напоминает обыкновенный балаган. А участники его меньше всего похожи на духовных лиц. Это скорее всего – ряженые актеры. Причем, достаточно низкой пробы. Потому что даже свои роли до конца выучить не смогли, и то и дело запинаются.
А, может быть, кто-то специально пытается превратить православную церковь в театр абсурда?
Над этим стоит серьезно подумать…


Сергей Комков – вице-президент Международной Академии духовного единства и сотрудничества народов мира, директор «Русского Дома» в Марианских Лазнях, доктор философских наук, доктор права, профессор, член Союза писателей Москвы

Celý pravoslavný svět zcela ignoruje a neuznává rozkolné mladé biskupy

Světová ostuda měla dnes 1.2.2014 v Praze předpremiéru!!!


Samozvaní lžibiskupové intronizovali na pražskou katedru suspendovaného biskupa Romana Hrdého, který používá pseudonym Jáchym, přítomni byli jeho spoluviníci ve schizmatu Rastislava (Prešov – Slovensko) a homosexuál Jiří Stránský alias Jura (Michalovce – Slovensko).

Pozor, pozor a ze zahraničí tam byli jen dva ukrajinští biskupové z Ukrajiny. Nikdo více!!! Všichni je ve světě ignorují.

Tento skandál dokazuje skutečnost, že tyto pučisty nikdo ve světě neuznává a z diplomatického sboru nepřišel ani jeden velvyslanec z pravoslavné země, akreditovaný v České republice, jen za Rusko tam byl nějaký tajemník třetí kategorie.

Také věřící nepřišli a bylo tam více duchovních a jejich mátušek s dětmi, kterým to Krupica a spol. nařídili a oni tam došli, příkaz splnili, aby nebyli vyhozeni ze zaměstnání.

Tato ostuda nemá obdoby v dnešním pravoslavném světě, ale na vlastní oči dneska všichni viděli, čeho jsou tito lidé schopni a co jsou zač, a jak je vnímají věřící a svět.

Proč ale píšeme předpremiéra? To jen proto, že ještě větší ostuda bude při premiéře v Prešově při intronizaci lžimetropolity Rastislava.

Vzpamatujte se!!! Nebo Vám je jedno, že Vás nikam nepustí na celém světě do oltářů ke slavení společné liturgie!!! Budete se stydět jenom o sobě říci, že patříte do této prapodivné církve!!!

Z redakční pošty

Oficiálně veřejně odvolejte vaše nekanonická usnesení. Zrušte intronizaci vladyky Jáchyma.

PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU OLOMOUCKO-BKNĚNSKÁ EPARCHIE  

Masarykova tř. 17, 779 00 Olomouc, tel.: +420 585 222 475,

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

č.j. 5/2014 v Olomouci 27.1.2014

Vaše Vysokopřeosvícenosti,

přemýšlel jsem o našem plánovaném setkaní a v duchu kanonického doporučení hlavy naší matky církve konstantinopolského patriarchy Bartoloměje obsažené v jeho dopise ze dne 31.12.2013 Jsem došel k názoru, že by nic nepřineslo, pokud oficiálně veřejně neodvoláte vše co jste se usnesli na zasedám dne 9.12.2013, kam jste bez mého vědomí pozvali ruské biskupy, dále se mne pokusili odvolat, což bylo nekanonické a samozřejmě i veškerá další usnesení z tohoto zasedání včetně všeho následného, co se usneslo na synodě dne 10.1.2014, který jsem také nesvolal. Samozřejmě mezi prvními kroky byste měli odvolat - zrušit i intronizaci vladyky Jáchyma, který sice na Moravě dostal výpověď, ale nebyl církevně propuštěn do jiné eparchie.

Bez těchto výše uvedených kroků nemohu důvěřovat ve vážný zájem o dohodu mezi námi a přání kanonické jednoty, v případě jejich skutečného naplnění jsem připraven se s vámi setkat a v duchu kanonické čistoty s vámi jednat.

S láskou v Christu,

Váš + Simeon

Arcibiskup Simeon zůstal jediným kanonickým biskupem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Rastislav byl protiprávně zvolen metropolitou. Jáchym byl protiprávně jmenován lžisynodem arcibiskupem pražským.

Dopis arcibiskupa Simeona jeho Všesvatosti patriarchovi Bartolomějovi ze dne 12.1.2013:

His All Holiness BARTHOLOMEW
Arcibiskup of Constantinopole-New Rome and Ecumeniea! Patriarch

Olomouc 12. ledna 2014

Všesvatý arcibiskupe Konstantinopole, Nového Říma a Ekumenický patriarcho, milovaný a nejdražší bratře a spoluslužebnice naší maličkosti, vladyko Bartoloměji, objímám Vás v Pánu a s velikým potěšením Vás zdravím.

V zármutku Vás informuji, že rozkol uvnitř Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku se stal skutečností. Snažím se najít odvahu k tomu, abych s Vaší podporou pokračoval v boji, neboť jsem zůstal jediným kanonickým biskupem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Dnes završili to, co započali v pondělí 9. prosince 2013. Arcibiskup prešovský Rastislav byl protiprávně zvolen metropolitou v Českých zemích a na Slovensku a můj bývalý pomocný biskup Jáchym bez mého vědomí, souhlasu a požehnání abdikoval na svoji funkci a byl jmenován lžisynodem, který jsem nesvolal, arcibiskupem pražským. A tyto volby, jak je nám oběma jasné, nejsou kanonické.

Nepřeji si rozkol a prosím Vaši Všesvatost, arcibiskupa Konstantinopole, Nového Říma a Ekumenického patriarchu, pomoci nám najít řešení.

Jste prvním z pravoslavných hierarchů. Jste hlavou Církve Kristovy a tak musíte stát při svých bratrech, když Vás opravdu potřebují. Naše Církev Vás znovu prosí, podruhé od příchodu svátých Cyrila a Metoděje, abyste ji pomohl udržet při životě. V nejbližších dnech si dovolím Vám napsat podrobněji o událostech, které se odehrály.

Děkuji Vám za neustálou podporu a zájem, s láskou a radostí Vás zdravím a modlím se, aby Vás Bůh posiloval ve Vaší práci a náročném poslání. Objímám Vaši Všesvatost v bratrské lásce.

V hluboké úctě v Kristu milující bratr Vaší Všesvatosti

+ Simeon
Locum tenens
Metropolitního trůnu pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

 

Originál dopisu:

To His All-Holiness BARTHOLOMEW,
Archibishop of Constantinople, New Rome and Ecumenical Patriarch Bartholomew

Olomouc, 12th January 2014

All-Holy Archbishop of Constantinople, New Rome and Ecumenical Patriarch, most beloved and dearest brother and concelebrant of our Humility, Lord Bartholomeos, embracing Your in the Lord, we greet you with very great pleasure.

I inform You with grief that the schism in Czech and Slovak Orthodox Church has already became a reality. I am trying to find the courage to keep on fighting, with Your support, as I am now remaining the only canonical bishop in Czech and Slovak Church.

Today they have completed what they had started on Monday 9 December 2013. The archbishop of Presov Rastislav was elected illegally as metropolitan of Czech lands and Slovakia and Ioakim, my ex - vicarious bishop, abdicated to his position, without my knowledge, content and blessing, and he was appointed the archbishop of Prague by a lie-Synod I had not called. These elections, which is clear to both of us, are noncanonical.

I don't want the schism I beg You All-Holiness Archbishop of Constantinople, New Rome and Ecumenical Patriarch, to help us to find the solution.

You are the first hierarch of Orthodoxy. You are the Head of the Jesus Christ's Church and You have to stay beside in Your brothers when they really need You. Our Church begs You again, for the second time after the mission of Kyrillos and Methodios, to keep it alive. In fourthcoming days I will dare to write you about all the events that have happend in more details.

Thank You for both Your support and the courtesy, in love and great joy I greet You, praying that God may strengthen You in Your work and exalted mission, and I embrace Your brotherly-beloved All-Holiness.

Your most-respected All-Holiness´ beloved brother in Christ

Simeon
Archbishop of Olomouc and Brno
Uumuuo emu umu Locum Tenens of the Metropolitan seat of the Orthodox Church In Czech lands and Slovakia

Dopisy ke stažení: ČJ - čeština a AJ - angličtina

 

Tragická fraška na Slovensku. Sněm byl neplatný! Rostislav není novým metropolitou! Jáchym není pražským arcibiskupem! Naše církev čeká na svolání mezinárodního Synodu! Věřící stojí na straně vladyky Simeona - jediného právoplatného biskupa!!!

Dopis arcibiskupa Simeona jeho Všesvatosti patriarchovi Bartolomějovi v českém jazyce:

His All-Holiness BARTHOLOMEW
Archibishop of Constantinopole-New Rome and Ecumenical Patriarch
Rum Patrikhanesi 342 20
Fener-Halic
Istanbul TURKEY

V Praze dne 10. ledna 2014

Vaše Všesvatosti milovaný vladyko Bartoloměji,

s pocitem veliké vděčnosti jsem přijal Váš osobní list ve kterém vyjadřujete podporu mé nepatrnosti, tím, že mne uznáváte za jedinou kanonickou a svrchovanou hlavu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a zároveň prohlašujete za nekanonické arcibiskupa Rastislava a arcibiskupa Juraje. Byl jsem stejně jako Vaši delegáti otřesen přítomností ruských biskupů, které jsem nepozval a kteří se dostavili na pozvání ostatních biskupů o čemž jsem nevěděl, takže se dostavili bez mého souhlasu a vědomí.

Odmítl jsem také zvláštním dopisem adresovaným všem věřícím mimořádný místní sněm, který svolal vladyka Rastislav na 11.ledna 2014, bez mého vědomí a požehnání, aby na něm byl zvolen metropolitou aniž byl předtím řádně zvolen pražský arcibiskup. I o tomto sněmu jsem ohlásil, že je nekanonický a v rozporu s naší ústavou a že se jeho svolání příčí i Vašemu uznání. I přesto byl tento k rozkolu naší církve směřující sněm svolán. Že je tento sněm nekanonický, neústavní a tedy neplatný dávám na vědomí nejen našim věřícím ale i všem bratrským hlavám pravoslavných církví.

Děkuji Bohu za Vaši lásku, porozumění i přízeň i za další činy, kterými Vaše Všesvatost pomáhá naší zkoušené církvi a ochraňuje s mateřskou láskou její mír a jednotu. Prosím abyste nás zachoval pod svou laskavou ochranou a v náručí svých přímluv.

Očekávám vámi přislíbené svolání mezinárodního Synodu, který věřím nám dá okusit soucit, pomoc i lásku i ostatních bratrských církví, po čemž toužíme a o jehož svolání vás z celého srdce tímto žádám.

V hluboké úctě Váš nehodný modlitebník a spoluslužebník
+ Simeon

Arcibiskup olomoucko-brněnský Locum tenens
metropolitního trůnu pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Фальшивые иерархи

Примите наши искренние соболезнования! В Чехии больше нет православной церкви!

11 января состоялся последний акт комедийного фарса, разыгранного доморощенными раскольниками-развратниками под режиссуру московских церковных чиновников. В словацком Прешове состоялись «выборы» нового митрополита Православной Церкви Чешских земель и Словакии. Выборы, прямо скажем, не просто странные, но и противоречащие всем канонам православной церкви.

Группа молодых заговорщиков собрала там небольшую прикормленную тусовку верноподданных клириков, которые и приняли эти незаконные решения.

Начнем с того, что на этом, так называемом, «соборе» собралось менее 60 человек. То есть, в два раза меньше, чем было в октябре на епархиальном собрании по выборам пражского архиепископа. Из чего можно сделать вывод о том, что подавляющее большинство настоятелей приходов, монастырей и храмов попросту либо проигнорировали столь «значимое» церковное «собрание», либо специально не были на него приглашены организаторами.

При этом следует отметить еще одну важнейшую деталь. Выбора митрополита, в соответствии с Уставом ПЦЧЗС, могли проводиться лишь при наличии двух кандидатов: пражского и прешовского архиепископов. Но пражское епархиальное собрание до сих пор так и не смогло выбрать никого на пражскую архиепископскую кафедру. Поэтому заговорщики пошли своим путем.

Они попросту сами назначили пражского архиепископа. И стал им бывший викарный епископ Иоаким.
Вот так. Все оказалось до предела просто. Оказывается, и не надо было проводить никаких выборов. Можно по своей воле назначить того, кто тебе больше угоден.

Не знаю, как себя будут теперь чувствовать все члены пражского епархиального собрания. Потому что их попросту послали на три буквы.

Но дальше комедия развивалась еще более удивительно. При этом, так называемом, «пражском архиепископе» назначили двух «викарных епископов». Кого, как вы думаете? Попытайтесь угадать с трех раз. Впрочем, и угадывать не надо. Ими стали гей Юрай и незаконный разведенец Раптсун. Именно те, чьи кандидатуры были отвергнуты представителем Константинопольской патриархии на выборах в октябре 2013 года.

Из этого можно сделать простой и достаточно определенный вывод: раскольники вступили в открытую войну с Вселенским патриархом Варфоломеем. Видимо, рассчитывая на помощь Москвы. А это означает, что на почве внутри церковного чешского конфликта теперь разгорается война двух патриархий: Московской и Константинопольской.
Но и это еще не самое интересное в разыгранном в Прешове комедийном фарсе.

Новоявленный, никем не избранный пражский архиепископ Иоаким сразу же стал вторым кандидатом на пост митрополита. И, естественно, с большим удовольствием эту почетную церковную должность уступил своему товарищу – прешовскому архиепископу Растиславу.

Таким образом, за избрание митрополита Православной Церкви Чешских земель и Словакии проголосовали лишь чуть более 50 человек. Причем, как мы подозреваем, большая часть из них представляла Словакию.

Все это произошло, не смотря на предупреждение, которое сделал своим письмом от 31 декабря 2013 года Вселенский патриарх Варфоломей. Он прямо сказал, что сомневается в возможности чешской православной церкви самостоятельно разрешить конфликтную ситуацию и самостоятельно продолжать функционировать как автокефальная церковь.

Что это означает? Означает это то, что Константинопольская патриархия может в любой момент остановить действие своего Томоса (специального решения) о предоставлении ПЦЧЗС статуса автокефалии, которая ей была дарована в 1998 году.
В ответ на это наши молодые заговорщики отвечают, что будут жить дальше в статусе автокефальной церкви на основе решения, вынесенного Московской патриархией еще в 1951 году. Но, вот в чем неурядица. Никакого документа о даровании этой самой автокефалии не сохранилось. Да и не было вообще. Потому что Московская патриархия никогда не обладала правом предоставления кому-либо какой-либо автокефалии. Так что вся эта «московская автокефалия» - чистейшая туфта на постном масле. А, лишившись константинопольского Томоса, ПЦЧЗС моментально вообще лишается статуса независимой автокефальной церкви. Она исключается из реестра автокефальный церквей и попадает под церковную юрисдикцию, либо Сербской православной церкви, либо напрямую – под Константинополь. И тогда все чешские митрополиты будут назначаться извне.

Как говорится, приехали!

Тем не менее, воодушевленные московскими провокаторами, чешские раскольники-заговорщики пошли на столь радикальный шаг. Что это? Глупость? Или заранее спланированная акция? Неужели у них при виде реституционных денег, замаячивших на горизонте, мозги вообще съехали набок? Почему они таким наглым образом решили попрать все нормы православного канонического права?

И еще один вопрос: зачем это надо представителям Московской патриархии? Не слишком ли опасную игру они затеяли?

Тем более, что буквально накануне этих событий в России прошла весьма интересная информация. Руководство РПЦ полностью поддержало инициативу бывшего попа-расстриги Охлобыстина о проведении всенародного референдума по вопросу о восстановлении в уголовном праве наказания за мужеложество (гомосексуализм). И на этом фоне представители РПЦ вдруг поддерживают деятельность гомосексуального архиепископа Юрая.

Здесь явно что-то не вяжется. Не может быть у православной церкви политики двойных стандартов. В ином случае такую церковь надо попросту закрывать. Ибо, своими действиями она будет не отвращать людей от греха, а еще больше их туда втягивать. А митрополита Илариона, активно поддержавшего все шаги архиепископа-гея уже сейчас можно привлечь по российскому законодательству к уголовной ответственности за гей-пропаганду.

В общем, спектакль под названием «выборы митрополита» состоялся. И это означает, что Чехия лишилась православной церкви. Потому что во время проведения этих, так называемых, «выборов» права чешских православных граждан были грубейшим образом попраны. Словацкие клирики избрали (извиняюсь, назначили) им пражского архиепископа и главу объединенной церкви, в которой словацкая часть составляет меньше одной трети от чешской. И реституционные деньги, выделенные правительством Чехии, теперь прямиком уйдут в Словакию. Так как прямым распорядителем их станет гражданин Словацкой Республики.

Размышлять над этим весьма грустно. Потому что именно чешская православная церковь с приходом на Моравию великих святых Кирилла и Мефодия стала главным очагом православия в Центральной Европе.

Сегодня же этот очаг грубейшим образом затушили. И сделано это было при непосредственном участии московских православных иерархов. Что прискорбно вдвойне. Потому что Русская Православная Церковь для многих вынужденных уехать из России всегда была главным связующим звеном с Родиной.

Но, видимо, времена меняются. И сегодня руководство РПЦ в погоне за дешевым популизмом и какими-то призрачными выгодами готова на все. Даже на предательство своих собственных соотечественников за рубежом.

Что же касается «избранных» сегодня иерархов, то я их не поздравляю. Потому что все они фальшивые. А фальшь рано или поздно становится явной. Обман рано или поздно вылезает наружу. И в один прекрасный момент мы все вдруг увидим, что король… извиняюсь, митрополит (а с ним и вся эта свита, так называемых «архиепископов») голый.
Вот уж будет потеха! Только это будет смех со слезами на глазах…


Сергей Комков – директор «Русского Дома» в Марианских Лазнях, вице-президент Международной Академии духовного единства и сотрудничества народов мира, доктор философских наук GrPhD, доктор права JUDr, профессор, член Союза писателей Москвы

Ke čtvrtému pastýřskému listu vl. Simeona

Z kontextu církevních událostí, do něhož list přichází, vidíme, že se v církvi utvořily dva názorové proudy týkající se něčeho podstatného pro život církve - nejde mi tu o otázky organizační a správní, ale především o oblast ducha církevního života. Vedle toho tradičního náhledu na způsob církevního života, jaký známe z minulosti, zde vyrazil ještě druhý proud, který vychází asi hlavně z mladší generace biskupů a duchovních či věřících. Co na něm překvapuje, je ta prudkost (chtělo by se říci: až arogance), s níž se snaží prosadit někteří z těchto lidí za každou cenu své názory. To už samo o sobě svědčí nejen o nezralosti, ale především o nedostatku pravoslavného ducha atd. Jistě, jde tu o církevní restituce, které se staly katalyzátorem těchto událostí. A kvůli tomu na sebe nabalil tento dravý proud i další kněžské osoby, které by si za jiných okolností udržovaly onoho "nového ducha" spíše dál od sebe.

Rád by si však nyní hlavně povšiml jiného aspektu těchto událostí, pro něž je charakteristický rozštěp stále více se oddělujících názorových a hlavně duchovních proudů v církvi. Ať už zvítězí jakýkoliv z nich, zůstává otázkou, jak zde budeme spolu po tom všem schopni koexistovat. Jediným způsobem, který si budeme muset osvojit, je pokání a návrat ke kořenům naší církevní existence. A těmi kořeny jsou principy pravoslavné duchovnosti, nejen pravidla církevního práva (která, jak se ukazuje, si každý vykládá jinak). Budeme muset jít ještě hlouběji - k samotným základům Evangelia a k normám lidskosti, jak jsou dány Božími přikázáními. A toto téma bych nyní chtěl "nakousnout".

Ty dva postoje, které zde na sebe narazily v průběhu uplynulého roku, by bylo možno nahlížet např. následujícím prismatem. Na jedné straně nám tu stojí názor (jak věřím, autenticky pravoslavný), - že lidská vůle má být korigována - např. Božími přikázáními, kánony, ústavou, poslušností před staršími a třeba i procedurálními postupy upravujícími zasedání různých grémií (např. synodu, jak to zmiňuje vl. Simeon). Na druhé straně se tu nyní nesmlouvavě šíří názor (prosazovaný hlavně mladou generací biskupů i některých duchovních a věřících), který by se snad dal formulovat slovy: "My víme, co je pro církev nejlepší, a tak to prosadíme. To, co chceme, je dobré, a tak si budeme dělat, co sami uznáme za vhodné, a tím naše dobro zvítězí." Tento nový způsob myšlení mne omračuje, jak bez okolků sleduje dosažení toho, co nedokonalá (u řady protagonistů i nezralá či vášněmi pokažená) lidská mysl prohlásí za dobro pro církev. Je to bezesporu velice praktický způsob myšlení, leč obávám se, že to je praktičnost spíše západního typu (pravoslavné spiritualitě vzdáleného podobně, jako známé jezuitské: účel světí prostředky).

Není asi potřeba rozvádět, který z těchto dvou postojů je pravoslavný a který z nich je západní (oscilující mezi protestantismem a jezuitstvím). Jistě lze snadno pochopit, který kráčí cestou pokoje a který spěchá po cestičkách svévole. Asi je jasné, který z těchto přístupů je skálou, na níž lze stavět dům odolávající přívalům, a který z nich je pohyblivým pískovým podložím, na němž žádná stavba neobstojí na dlouho.

Viz evangelium podle Matouše: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
22 Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´
23 A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´
24 A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
25 Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.
Matouš 7:26 Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.
27 A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."
(Matouš 7,21-27)

Podstatná jsou pro naši situaci zvláště slova ap. Pavla: "Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje." (1 Kor 14,33) "Všecko slušně a podle řádu ať se děje." (1 Kor 14,40)

Vše, co v Církvi stojí pevně, stojí na pevném řádu. Církev nelze budovat na svévoli, či vzpouře. Zdá se mi, že nejhorší vzpourou, která jde nejen proti všem kánonům ale především proti Božím přikázáním a proti samotné lidské přirozenosti, je vzpoura mladých proti starším. Při této vzpouře se totiž člověk vymkne řetězce předávání toho, co je staré jako lidstvo.

To je nestarší druh posloupnosti, který je starý jako sám svět, - posloupnost přebírání odkazu mladými od starších. Bůh s tímto řádem spojil blaho pozemské lidské existence (viz 5. přikázání desatera: „Cti otce svého i matku svou, aby se ti dobře vedlo a abys dlouho živ byl na zemi,“ které se v pravoslaví vztahuje i na duchovenstvo, církevní představené apod. Viz čl. 538-539 katechismu). Dokonce i vtělený Boží Syn se podřizoval své matce Marii a svému pěstounu Josefovi (Luk 2,51), aby nám dal příklad. Své požehnání člověku spojil Bůh s plněním tohoto přikázání a - jak v něm čteme - je spojeno se samotným darem života.

* * *

Když zde současné události označuji pojmem "vzpoura", pak tím nechci tvrdit, že by nebylo možné se starší generací polemizovat a třeba i nesouhlasit, nebo že by se nesmělo v krajním případě dokonce protestovat proti něčemu, co staří činí. Vždyť nikdo není neomylný a na chyby, pokud se staly, je potřeba upozorňovat. Jenže, aby se nejednalo o vzpouru, musí se vše dít se slušností, řádně, ne intrikami či "neprůhlednými a nepřijatelnými způsoby" (jak označil konstantinopolský patriarcha chování mladých biskupů na prosincovém synodu; viz 964). Zabírat v církvi posty cestou svržení předchůdce není akceptovatelné. "Svévolný režim" (těmito slovy pojmenoval patriarcha způsob, do něhož upadlo zasedání mladých členů synodu), není cestou, kterou by bylo možno spravovat autokefální církev. Proto jsou přece biskupové voleni z mnišstva, aby měli křesťanské ctnosti (např. pokoru, poslušnost a zdrženlivost) osvojené daleko lépe než my, světští křesťané, a aby nám, neduchovním červům, tedy mohli stát příkladem, k němuž můžeme vzhlížet.

Na současném sporu v církvi je hrozivě alarmující skutečnost, jak neblaze koresponduje s úpadkem světské materialistické společnosti kolem nás, která plive na staří. Nejenže ve společnosti ovládané neopohanským kultem mládí či bolševickou doktrínou: "Mládí vpřed!" už dnes člověk starší padesáti let většinou nesežene zaměstnání, ale spějeme do civilizace, v níž bude dehonestace možná tím nejmenším zlem, s nímž musí senioři počítat. Zvláště mezi mladou generací se totiž objevují případy nejen neúcty, ale přímo útoku na starší spoluobčany. Okrádání seniorů nejrůznějšími způsoby se už před deseti lety stalo běžným jevem (přepadení stařenky, vyloupení bytu, nalákání na různé prodejní akce, kde jsou starší lidé psychologicky vedeným terorem donuceni podepsat smlouvy na nákup předraženého zboží apod.). Napětí mezi progresivními představami mladých a obavami starých se objevuje před každými parlamentními volbami. Poměry v domovech důchodců a některých lůžkových zařízeních jsou také dostatečně známé (zrovna dnes se objevil článek o soudním procesu odkrývajícím týrání seniorů ve stacionáři Naděje v Chomutově, viz jedno svědectví o tamních poměrech: "Říkali jsme si mezi sebou, že je snad lepší si sáhnout na život než skončit v Naději. A že s nadějí to v Naději nemá nic společného." (Článek zde) Naděje - hezký název pro firmu, že? Jako by dnes bylo nejdůležitější vymyslet nějaké pěkné jméno, pod nímž se pak dobře skryje ledacos nepěkného. Doufám, že v církvi nedopadneme podobně.

* * *

Troufám si tvrdit, že prosadí-li si někdo vzpourou svou vůli, svou verzi, své představy či své dobro, může se mu podařit uchvátit stolec, ocitne sice u moci, ale Bůh ho nechá s prázdnýma rukama. A nejspíš si kvůli své slepotě ani neuvědomí, že mu něco podstatného schází a nemůže to už získat. Nemá žádné poselství, nemůže nikoho inspirovat, nemá Boží pověření. A bez něj to v církvi nejde. A navíc už nemůže nikomu sloužit jako příklad. Ač bude u moci, nedostane se mu přirozené úcty, lidé ho nebudou chtít poslouchat. A proč by vlastně měli? A tak si bude muset přízeň či loajalitu kupovat, nebo si poslušnost či kázeň vynucovat hrubým používání své moci. Proto jsou ve světě důsledkem převratů většinou tyranie. Jenže to v církvi většinou nefunguje, a tak se budou lidé zachraňovat z takové církve tím, že utečou jinam. A kromě toho - dodržování Božího přikázání úcty včlení člověka do posloupnosti, v rámci níž i on sám - aniž by pro to musel něco zvláštního dělat - se stane tím, kdo bude věrohodným garantem přenosu Božího požehnání v duchovním řetězci, který se táhne od stvoření světa ke Kristu a od Krista až po dnešek.

Nezapomínejme, že křesťanství a církev stojí na příkladu. Bůh ukazuje skrze Krista lidem příklad k následování. Biskupové mají ukazovat příklad kněžím. Duchovní jej mají ukazovat věřícím. V trebníku o tom čte poučení každý kněz (je to v úvodu k Tajině zpovědi).

Církev byla vždy vzorem těchto všelidských principů, bez jejichž dodržování není možné být skutečným křesťanem. Až doposavad byla Církev místem, kde se právě tyto prvopočáteční zásady lidskosti udržovaly, aby zde pak mohlo na základě křesťanské víry sestupovat Boží požehnání a církevní archa se udržovala na vlnách světa jako spásný koráb pro všechny. Tohle vše bude u nás ztraceno, pokud se k těmto principům náš církevní život nevrátí. Ale pokud se to vůbec ještě může stát, pak se to musí stát rychle, protože za chvíli už tu třeba nezůstane na kameni kámen.


P.S.

Když jsem navštěvoval pravoslavné monastýry, centra našeho pravoslavného způsobu duchovního života (ne nadarmo je monasticismus chápán jako vzor duchovnosti i pro křesťany žijící ve světě), tak na mne snad nejdojemněji zapůsobil vztah mladých mnichů ke starým spolubratřím (nejen ke svatým starcům, ale ke všem). Na tom byla zřetelně patrná jejich nepředstíraná zbožnost. Byl to vztah hluboké úcty, opravdu dojemné péče, s jakou tam mladí naslouchali starým, pomáhali jim a sloužili jim. Své starce opečovávali s takovou pozorností, až jsem si říkal, že není na světě nic lepšího, než zestárnout v monastýru a v tomto požehnaném prostředí, obklopen skutečně milujícími bratry, skončit své dny. Bylo zřetelně cítit, že to souvisí s tím velikým Božím požehnáním, které v dobrých monastýrech sestupuje (jen nevím, jestli to požehnání bylo odpovědí na úctu mnichů ke stáří, nebo naopak byla tato úcta výsledkem blahodatí očištěného a osvíceného srdce mnichů - nejspíš obojí současně).

V jednom dobrém řeckém monastýru, kde se utvořilo nové bratrstvo ze samých mladých lidí, učinil igumen vyučený na Svaté Hoře takovéto rozhodnutí: vyhledal na Athosu starého mnicha, který žil osamoceně kdesi ve skitu nebo kalivě a na stáří by už nezvládl se o sebe postarat, a požádal ho, aby se přestěhoval k nim do monastýru, že se tam o něj budou starat. Tím nejen pomohl tomu mnichovi, ale především jejich mladému mnišskému bratrstvu. Igumen si totiž dobře uvědomoval, že mladí mniši potřebují mít vedle sebe starého mnicha, musejí mít možnost se o něj starat; duchovní život bratrstva potřebuje přítomnost staré mnišské generace, aby se skrze úctu k odcházejícím mnichům mohli mladí mniši zařadit do mnišské posloupnosti, ujmout se duchovního dědictví předchůdců, které přijmou od starých. A kromě toho, péče o stařečka změkčuje mnichům srdce podobně jako péče mladých manželů o děti. Ten stařičký mnich přestěhovaný z Athosu neměl ve svém novém monastýru žádný viditelný úkol, nekonal už žádnou práci ani nikoho nezpovídal, nikoho duchovně nevedl, o ničem nerozhodoval, neměl žádné pravomoci. Prostě tam jen byl a modlil se. A mniši se střídali v péči o něho. A to byl jeho nenahraditelný příspěvek k duchovnímu budování mnišského bratrstva.

Tenkrát byl naším metropolitou stařičký vladyka Dorotej, muž svatého života, jehož blahodatí osvícené srdce nám ve vedení církve dnes tak bolestně schází. Leč problémy s úctou ke stáří jsme tu měli už tenkrát. Ten člověk, který dnes tvrdí ve veřejných masmédiích, že vl. Simeon je senilní a spojuje ho s cikány, se už v té době ve stejném duchu choval k metropolitovi Dorotejovi. Vzpomínám si, jak se o vladykových názorech někdy před 15 lety tento duchovní veřejně vyjadřoval, že jsou to "nesmysly". Cítil jsem z tohoto výsměch stáří a povýšenost. Je to stále ten samý příběh zduřelého sebevědomí, tvrdého srdce, zaslepenosti egoismem, absence mnišské poslušnosti a pravoslavného ducha (a případně i problematické vzdělání). Akorát, že tenkrát to byla záležitost malé skupinky lidí, jejíž chování jsme přehlíželi jako nechutnou marginálii, kdežto nyní už tento duch hrozí opanovat naše církevní společenství.

Zdroj: www.ambon.or.cz

Сообразили на троих

Руководители чешской православной церкви все больше и больше становятся похожи на группу разгулявшихся выпивох и развратников. Потому что в своих действиях они руководствуются не каноническими законами православия, а принципами пьяной компании. Хлебнув церковного винца, они разошлись до такой степени, что готовы ради удовлетворения своих низменных потребностей продать и мать родную. Я имею в виду нашу общую матерь – святую православную Церковь.

Им уже неоднократно говорили: ведите себя прилично, поступайте по совести, а не по прихоти разгулявшегося выпивохи. Но они продолжают закладывать за воротник и с упорством загулявшего алкаша повторять: хотим, хотим, хотим!

А чего, собственно говоря, они хотят-то? Может быть, единства и процветания родной церкви? Или блага для своей паствы? А, может быть, (страшно даже подумать!) блага для всего православного мира?!
Да, нет же. Все банально просто. Денег они хотят. Причем, чем больше, тем лучше. И как можно быстрее. Тем более, что призрак этих самых денег явно замаячил на обозримом горизонте.

Но для чего же им деньги? Может быть, они вознамерились восстановить разрушенные храмы и поставить новые? Или закупить в каждый храм хоть какую-то мало-мальски удобоваримую церковную утварь? Или (страшно даже подумать!) открыть паломнические центры для сотен верующих, посещающих благодатную чешскую землю?

И опять вы не угадали. Деньги им нужны исключительно для удовлетворения своих собственных материальных потребностей. Растущих год от года, месяц от месяца, час от часа. Каждому надо обязательно обзавестись своей собственной виллой, шикарным авто и плантацией для выращивания экзотических культур. Например, конопли.

В такой ситуации, конечно же, на всех денег не хватит. Поэтому дележка будет происходить исключительно по принципу принадлежности к «честной компании» и степени верности главарям этой «компании». То есть, сразу же после получения этих злополучных денег начнется «чистка рядов». Или избавление от «чужаков». Поэтому рядовым священникам сегодня следует серьезно задуматься о своей будущей судьбе. Ибо, еще раз повторяю - денег на всех не хватит.

И все-таки возникает вопрос: как же подобное могло произойти в самом центре Европы, в одной из самых спокойных и стабильных поместных православных церквей? Что это? Происки каких-то неведомых внешних сил? Или серьезные упущения внутри самой чешской православной церкви?

Есть и то, и другое. В первую очередь, конечно же, виноват сам митрополит Христофор, пригревший у себя под боком целую свору кровожадных хищников. Он активно раздавал им высокие церковные звания и вводил в высший круг управления церковью. При этом прекрасно знал об их порочных наклонностях и греховных устремлениях. Поэтому теперь, в столь сложное для матери-церкви время, владыка удалился подальше от дел в маленький Тешовский монастырь и довольствуется скромной крышей над головой. Мечтая лишь об одном: чтобы эту последнюю крышу не отобрали. Рассуждая о благе своей несчастной церкви, он попросту бросил ее, отдав на откуп опьяненной властью и церковным винишком компании проходимцев. Более того, он даже решил отречься от тех, кто грудью встал на его защиту в первые же дни этого порочного церковного заговора, и одобрил незаконные действия заговорщиков. Отрезав тем самым любые возможности для себя вернуться на святой митрополичий престол.

Несколько иную позицию занял архиепископ Симеон. Он не пожелал участвовать в пьяной тризне и активно выступил против «гоп-компании». Но сделал это поздно. До этого он долго колебался и надеялся, что все как-то само собой рассосется. Он так же, как и владыка Христофор, впал в некую эйфорию благочестия и решил, что молитвы за «гнусных выпивох» помогут встать им на путь исправления. И даже после жесткого решения о запрете в служении архимандриту Крупице (которое он, кстати сказать, и не думал выполнять) даровал ему прощение. При этом владыка Симеон даже не подумал о том, что подобного рода «прощение» немедленно будет истолковано всей «компанией» как слабость и непоследовательность в действиях с его стороны.

Тем более что они немедленно нашли сочувствие в лице высокого представителя Московского патриархата. Для этого в Прагу прибыл глава Отдела внешних церковных связей Московского патриархата митрополит Иларион. Который вообще не стал разбираться в тонкостях чешских церковных событий. Ибо, если бы он хотел действительно понять, что же на самом деле происходит в чешской православной церкви, то должен был встретиться с различными сторонами этого конфликта и прочесть публикации СМИ о сложившейся в Чехии ситуации. Но он по-отечески пожурил наших «выпивох» и пообещал им всяческую помощь и поддержку.

Не могу сказать, что он стал членом этой «компании», но, во всяком случае, он и не сыграл роли врача-психиатра, способного вывести из запойного состояния разгулявшихся алкашей.

Зато это попытался дважды сделать Вселенский патриарх Варфоломей. Он послал своего представителя - митрополита Эммануэля на выборы пражского архиепископа. И тот попытался вразумить опьяненных близостью власти и денег, высказав позицию Константинопольского патриархата. Он назвал все вещи своими именами. И это сразу же всей «честной компании» не понравилось. Что совсем не удивительно. Кому же понравится, если представитель Вселенского патриарха прямо говорит о том, что к власти в поместной церкви пытаются прийти греховные иерархи?

Тем не менее, выборы тогда не состоялись. Казалось бы, должно же было, наконец-то, наступить хоть какое-то протрезвление. Ан, нет. Старые дрожжи не дали успокоиться хмельным головам. И они решили устроить «темную» своему предстоятелю, не пожелавшему участвовать в их пьяных разборках. И устроили. Сообразив на троих, как это водится у настоящих запойных пьяниц. Архиепископа Симеона незаконным способом отправили в отставку, а главным поставили одного из своей троицы. И повелели всем священникам поминать его во здравии, надеясь, что это поможет ему взойти на высшую ступень церковной иерархии.

Все специалисты знают, что отличительной чертой запойного пьяницы является то, что он не может остановиться без какого-либо внешнего фактора. И он стремится как можно быстрее осуществить свои навязчивые идеи.
Так произошло и в нашем случае. «Запойная троица» решила не останавливаться. И уже 11 января они планируют на троих сообразить по поводу избрания нового чешского митрополита. При этом им абсолютно наплевать на мнение всего остального православного мира и на сложившуюся каноническую практику подобного рода выборов. Они не понимают, к каким последствиям может привести эта пьяная затея. Они не представляют себе, что будут делать дальше, когда большая часть прихожан их церкви, да и большая часть православного мира вообще от них отвернутся. Они не знают, как потом осуществлять развитие своей церкви. Потому что некоторые из них вообще не имеют никакого церковного образования. А остальные воспитывались на католических или протестантских идеалах. Конечно же, они рассчитывают на дальнейшее покровительство со стороны Московского патриархата. Но забыли простую истину: бесплатным сыр бывает только в мышеловке.

Но логика жизни такова, что рано или поздно наступит день тяжелого протрезвления, и они вдруг поймут, что являются полными банкротами. И в прямом и в переносном смысле. Деньги очень быстро утекут, церковь разорится и обнищает.
Но самое главное – наступит банкротство нравственное. После которого уже никогда идеалы православия на чешской земле не возьмут за живое ни одного гражданина этой страны. Да и тех простых православных людей, кто волей судьбы здесь сегодня оказался.

Сергей Комков – директор «Русского Дома» в Марианских Лазнях, вице-президент Международной Академии духовного единства и сотрудничества народов мира, доктор философских наук GrPhD, доктор права JUDr, профессор, член Союза писателей Москвы

Sobotní sněm je nutné zrušit!!! Pokud by se uskutečnil, tak bude zvolen neplatný metropolita a může být nastolen rozkol naší církve!!!

Čtvrtý pastýřský list arcibiskupa olomoucko-brněnského a metropolitního správce pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku Simeona k novému roku a k chystanému sněmu.

Vážené sestry a bratří, důstojní otcové,

Vstoupili jsme do nového roku 2014. Přeji vám v něm hojně Božího požehnání. Je to jeden z těch šťastných roků, kdy všichni křesťané oslaví Kristovo vzkříšení v tentýž den. Letos to bude dvacátý duben. Letos však vzpomeneme také sté výročí vypuknutí první světové války. Pomodlíme se, aby taková hrozná krveprolití se neopakovala, aby různice mezi lidmi ustaly a život lidí opanovala láska.

Mnozí z vás jsou na rozpacích z toho, že se nazývám stále metropolitním správcem, když jím údajně byl zvolen vladyka Rostislav, který svolává na 11. ledna mimořádný sněm, aby na něm byl zvolen metropolitou. Mám vladyku Rostislava velmi rád pro jeho zbožnost, ale jeho volba na metropolitního správce nebyla zcela podle pravidel. Každé jednání má svůj řád, předseda uděluje slovo, dává hlasovat, ale na to vše se 9. prosince v Praze nedbalo, tři mladí biskupové si bez ohledu na předsedu urychleně odhlasovali, co se jim zlíbilo, aniž jim bylo uděleno slovo a většinu závěrů učinila, když už bylo zasedání rozpuštěno.

Dokonce vladyka Rostislav odhlasoval sám sebe a vladyka Jáchym hlasoval, aniž byl členem synodu, neboť ústava praví, že „posvátný synod tvoří biskupové vykonávající službu v církvi“ (čl. 3. odst. 1) a vladyka Jáchym byl v té době už odvolán. Považuji proto zatím za správné být zdrženlivý k jejich výnosům.

Ovšem, zvláště alarmující je neústavnost chystané volby metropolity. Podle naší církevní ústavy sněm volí mezi arcibiskupem pražským a prešovským. Kterému z nich odevzdá dvě třetiny hlasů, případně jeho jméno vylosuje, ten se stává metropolitou. To se vždy respektovalo. Jeden z vladyků se vyjádřil, že se pražský a prešovský arcibiskup mají na metropolitním trůnu střídat, ale o něčem podobném není v ústavě zmínka. Metropolitu přece volí sněm, který reprezentuje celou církev a shledá-li ten arcibiskupa prešovského vhodnějším než je současný pražský, může zvolit arcibiskupa prešovského byť po páté za sebou. V roce 2000 se také protáhla volba pražského arcibiskupa, ale tehdejší prešovský arcibiskup a metropolitní správce Nikolaj odmítl se dávat volit, pokud nebude zvolen arcibiskup pražský, neboť takové jednání by bylo vůči české části církve nebratrské.

Je zde však ještě vážnější důvod k tomu, aby metropolita nebyl volen, pokud není zvolen a intronizován pražský arcibiskup. Do té doby totiž pražskou eparchii spravuje dočasný správce eparchie, který není biskupem, ale jen knězem. V prováděcích předpisech k čl. 7. odst. l. Ústavy se praví, že „za dočasného správce eparchie na návrh eparchiální rady jmenuje posvátný synod biskupa nebo zkušeného duchovního z příslušné eparchie s pravomocí eparchiálního biskupa, kromě práv, která podle kanonických pravidel pravoslavné církve paří výlučně biskupovi". Proto také, spravuje-li eparchii dočasně kněz, je tato eparchie svěřena současně na dobu své siroby sousednímu biskupovi, který koná, co kněz nemůže a skrze kterého tato eparchie vlastně setrvává v církvi, neboť jsme církev episkopální, a kde není biskup, není ani církev ve své plnosti. Po abdikaci vladyky Kryštofa jsem byl v české části pravoslavné církve jediným eparchiálním biskupem a přirozeně jsem se ujal v pražské eparchii povinností, které přesahovaly pravomoc kněze: svěcení, péče o monastýry a mnišstvo, potvrzování soudních rozhodnutí. Bohužel, současný správce pražské eparchie, archimandrita Marek, se rozhodl spoluúčast biskupa na správě eparchie zrušit, o případné svěcení že požádá biskupa, „který bude zrovna po ruce“. Tak se stala pražská eparchie eparchií věřících, nad nimiž není biskup, kde rozhoduje kněz bez biskupa. Nakonec i o tom, smí-li biskup ze sousedství být někam pozván a sloužit tam. Předpokládalo se, že tento stav potrvá krátce, jen do volby pražského biskupa, která bude brzy, a proto se ani neřešil, ale na toto zvolení se čeká již více než osm měsíců. Sice dvakrát se volilo, ale tak, aby nikdo nebyl zvolen a správce si mohl nad eparchií dále panovat bez biskupa, nikým neomezován. Nakonec to vypadá tak, že i hlavním důvodem svolání sněmu a volby metropolity bez pražského biskupa je umožnit, aby pražský biskup nemusel být vůbec volen a otec Marek si mohl vládnout v pražské eparchii bez biskupa doživotně. Zřejmě si neuvědomuje, že tím odvádí církev od pravoslaví a uvádí ji na půdu presbyteriánských společenství. Už teď se mi donáší, že nejen jednotlivci, ale celé skupiny se chystají z ní odejít do jiné jurisdikce právě z tohoto důvodu. Snažil jsem se otci Markovi vysvětlit mu kanonickou neúnosnost tohoto stavu, že se takto naše církev dostává mimo pravoslaví, a mluvil jsem o tom i s dalšími Členy synodu, ale nebyl jsem pochopen. Prohlásili, že pražská eparchie je pod dozorem celého posvátného synodu, což je kanonický nesmysl, a mé obavy byly označeny za projev senility.

Ocitl jsem se v situaci, kdy mi bylo sice jasné, co je a co není správné, kdy jsem byl dočasně nejvyšším představitelem naší autokefální církve, ale současně jsem byl bezmocný to správné prosadit, protože v našem tehdy a dodnes čtyřčlenném synodu jsem byl v menšině. Udělal jsem jediné, co jsem ještě mohl, vložil jsem naši věc do rukou světového pravoslaví. Využil jsem pozvání do Bělehradu na oslavy výročí Milánského ediktu, kde se sešli nejvyšší představitelé všech čtrnácti pravoslavných církví. Předstoupil jsem před „prvého mezi rovnými“, ekumenického patriarchu Bartoloměje, který udělil naší církvi tomos o autokefalitě, a žádal o radu a pomoc. Všichni patriarchové již předem pečlivě sledovali, co se u nás děje, a nabídli mi podporu. Ekumenický patriarcha, který je jakožto prvý přirozeným předsedou a organizačním vedoucím mezi pravoslavnými církvemi, vyslal k nám své pozorovatele a poradce a svou péči vyjádřil svým dopisem. Znovu nás přesvědčuje, že o tom, kde je pravda, nerozhoduje přesila. Že pokud setrvám v jednotě se světovým pravoslavím, nemohu se ocitnut v rozkolu.

Jak se tedy postavit ke sněmu, svolávanému do Prešova na 11. 1. 2014? Z výše uvedeného vyplývá, že neodpovídá základním ústavním normám a že neměl být vůbec svoláván. Jestliže se však uskuteční a metropolita bude zvolen, pak to bude sněm neplatný a v naší církvi může být nastolen rozkol. Ale my si rozkol nepřejeme, vážíme si jednoty v církvi a máme se v podstatě rádi. Rozpory mezi námi jsou většinou dílem naší malé informovanosti a špatného porozumění, ne zlé vůle. Přání, aby naše autokefální církev dosáhla jednoty a míru a aby se pokud možno k tomu dostala i svou vlastní moudrostí, vyzařuje i z dopisu ekumenického patriarchy. Chce to především pokoru a ochotu k jednání. Uvítám k tomuto účelu své biskupy - spolubratry kdykoliv na Moravě v monastýru ve Vilémově třeba na několik dní. A všechny ostatní prosím, aby se nepřestali za církve modlit.

S láskou v Kristu váš

Arcibiskup olomoucko -brněnský

Simeon

Olomouc 8.1.2014

Patriarcha Bartoloměj je zděšen!!! Arcibiskup Simeon byl odvolán nikoliv kanonickým postupem, ale neprůhlednými a nepřijatelnými způsoby! Synod funguje nezdravě a svévolně! Usnesení Synodu jsou neplatná! Arcibiskup Simeon zůstává metropolitním správcem!

Patriarší dopis (mateřské sdělení Ekumenického patriarchátu a osobní Patriarší napomenutí) z 31. 12. 2013 obsahuje následná závažná sdělení:

  • Patriarcha Bartoloměj je zděšen ze závěrů jak předposledního, ale zejména z průběhu posledního zasedání Posvátného Synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.
  • Synod se konal za přítomnosti delegace Ruské pravoslavné církve, která nebyla pozvána. Patriarcha se bude dotazovat a zajímat z jakého kanonického oprávnění se nezvaná ruská delegace zúčastnila Posvátného synodu. Proč tedy nebyly pozvané delegace ostatních sesterských pravoslavných autokefálních církví?
  • Synod nekanonicky odvolal hlavu církve. Odvolání arcibiskupa Simeona je tudíž neplatné a arcibiskup Simeon i nadále zůstává metropolitním správcem.
  • Synod jedná nekanonicky. Synod nemůže bez jeho plnosti, tedy bez hlavy církve, která tento Synod svolala přijímat jakákoliv rozhodnutí a usnesení.
  • Prioritou dle jeho všesvatosti Bartoloměje a dle platné ústavy PC je nejprve volba arcibiskupa pražského a teprve až následně pak volba prvního hieararchy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a to ze dvou kandidátů arcibiskupa pražského a a rcibiskupa prešovského. Ostatní varianty jsou neústavní.
  • Ostatní členové Posvátného synodu (mladí biskupové Rostislav, Juraj a Jáchym) jednající nezdravě a svévolně. Mají se nad svým jednáním zamyslet a přehodnotit svá současná stanoviska a nenapomáhat rozkolu pokud již nezačal jejich přičiněním.
  • Nekanonická konání mladých biskupů Rostislava, Juraje a Jáchyma nesmí dovést církev k rozkolu. Nejsvětější Ekumenický Stolec by se pak ocitl v nevyhnutelné, i když nezbytné pozici, a bude muset řešit vzniknuvší situaci jiným způsobem.

Komentář redakce

Přepis Protokolu č. 1127:

Protokol číslo 1127

Vaše Eminence Metropolito Olomoucko-Brněnský Simeone, vroucně milovaný bratře v Kristu, našem Bohu, a spolusloužiteli s naší maličkostí: Milost a pokoj Boží budiž s Vámi.

Je dobře známo a doloženo, jak církevní historií, ale zejména z vývoje Církve zápasící po celém světě v průběhu věků až po dnešní den, že náš Nejsvětější Apoštolský a Patriarší Ekumenický Trůn, má kromě jiných výsad a povinností rovněž svědomitý duchovní úřad a starost o stabilitu Božího blaha, jakož i nepřerušené kontinuity spásonosné služby lidstvu ve všech místních Svatých Pravoslavných Církvích. Navíc vždy činí to, co je vhodné, se správnými důsledky a s ohledem na principy pravoslavného kanonického pořádku a tradice, pomáhá je co nejlépe pochopit, ať již k předejití či řešení jakéhokoli možného odchýlení ze stanovených hranic, které byly položeny našimi otci a synodálně potvrzeny Církví v Duchu Svatém.

V souladu s tímto kanonickým a eklesiologickým principem Nejsvětější a Veliká Církev Kristova, po řádném posouzení žádosti blahé paměti zesnulého Arcibiskupa Doroteje Pražského a Celých českých zemí a Slovenska, užívajíc své výlučné kanonické odpovědnosti a práva usoudila, že Pravoslavná Církev v českých zemích a na Slovensku splnila všechna požadovaná kanonická kritéria k tomu, aby byla povýšena do postavení autokefální a samosprávné Církve, čímž byla požehnána její autokefalita v roce 1998 ve smyslu našeho Patriaršího a Synodálního Tomosu.

Jak známo, spolu s tím, že před téměř dvanácti staletími přinesla světlo Pravoslaví národům tohoto území, stejně tak i celé Velké Moravě Konstantinopolská Matka Církev, která pokračovala ve svém snažení a kanonickém jednání s velkými oběťmi a riziky, zatímco se utvářela autokefální Církev v českých zemích a na Slovensku, aby tato mohla nadále vzrůstat na pevné skále a základně ve svém spásonosném poslání se zralostí pro poučení Těla Kristova, tedy pravoslavných věřících.

Jak dosvědčuje bohatá korespondence mezi (našimi) dvěma Církvemi, Matka Církev se zejména v poslední době velmi bedlivě zajímala o církevní situaci po podání abdikace Jeho Blaženosti Arcibiskupa Kryštofa, jenž byl až do nedávna hlavou místní Církve, (tato situace) se nevyvíjela hladce, jak by se bylo předpokládalo, a Matka Církev se všemožně snažila podpořit hierarchii, kněží a lid k udržení jednoty.

Vskutku tedy naše maličkost vyslala jako svého exarchu (vyslance) Jeho Eminenci Metropolitu Francie Emmanuele na základě formálního pozvání, v souladu s článkem 9. Tomosu o autokefalitě, vyjádřeného v listě datovaném 10. října 2013 od Vaší Eminence z pravomoci Locum Tenens (Místodržícího Metropolitního Prestolu), v němž požadujete „doplnění počtu archijerejů – členů Posvátného Synodu vaší (naší) Církve, aby jeho rozhodnutí naplnilo požadavky Posvátných Kánonů naší Svaté Pravoslavné Církve, jehož rozhodnutí se týkaly obsazení prázdného Pražského stolce, což v posledku nebylo možné, protože navrhovaní kandidáti na tuto pozici nesplňovali požadovaná
kritéria předpokládaná posvátnými a svatými kánony, jak jsme byli informováni Jeho Eminencí, Metropolitou Francie v jeho obšírné a podrobné zprávě, kterou nám podal.

Drahý bratře, přiznáváme, že Matka Církev byla rozčarována neočekávaným a nesprávným vývojem situace. Nicméně (Matka Církev) i nadále projevovala svůj svědomitý a laskavý zájem a odpověděla znovu na pozvání, vyjádřené písemně v listě Vaší Eminence datovaném 22. října 2013, a vyslala – na náš návrh a (naše) rozhodnutí Synodu – naše bratry, J.E. Metropolitu Emmanuela z Francie a Arsenia z Rakouska, jako pozorovatele a poradce, kteří se rovněž zúčastnili jednání Posvátného Synodu Nejsvětější Církve v českých zemích a na Slovensku, konaném 9. prosince 2013, kde se během zasedání Synodu znenadání objevili, aniž byli pozváni, zástupci Nejsvětější Ruské Církve – skutečně nás zajímá z jakého kanonického oprávnění? (Konec konců, proč nebyli pozváni i zástupci ostatních Pravoslavných Církví?) – jak jsme byli vyrozuměni našimi výše zmíněnými zástupci.

Proto jsme povinni komunikovat s Vaší (milovanou) Eminencí z našeho pověření Prvního Hierarchy Vaší Matky Církve a toho, kdo nese odpovědnost v této záležitosti, a to prostřednictvím tohoto Patriaršího dopisu sdělit naše překvapení a zděšení z událostí jak předchozího, ale zejména z průběhu posledního setkání Posvátného Synodu Pravoslavné Církve v českých zemích a na Slovensku, nad situací, která se rozjitřila až k odvolání Vaší Eminence z postu Locum Tenens nikoli kanonickým postupem, ale spíše neprůhlednými a nepřijatelnými způsoby, což jste odsoudil v (pastýřském) listu místní Církvi a dále i co se týče událostí, které se nestaly v souladu s kanonickým pořádkem.Výsledkem toho se vyskytují pověsti o hrozbě – pokud už se tak skutečně nestalo – vzniku rozkolu uvnitř Církve v českých zemích a na Slovensku, což by se prokázalo být zničujícím pro její (vlastní) posvátnou instituci, které byl svěřen pravoslavný Boží lid, ale také i pro svědectví o Jedné a Jednotné Pravoslavné Církvi v celém světě.

Vaše Eminence bude jistě souhlasit, že tyto události, které nemohou být popsány jinak, obsahují indikace nezdravého fungování synodálního systému a svévolného režimu místní autokefální Pravoslavné Církve. Tento fakt vyvolává různé otázky pro vzdělané kanonisty, teology a archijereje a vede k závěru, že autokefalita vaší místní Církve zažívá krizi, neboť příslušná kanonická kritéria nejsou splňována, (hlavně) jedno z nejzákladnějších, kterým je schopnost autokefální Církve být spravována sama svou hierarchií, která by měla být zralá a schopna kanonicky uznat své členy stejně tak jako svého předsedu a prvního archiereje mezi sebou. Toto přivádí Matku Církev do nešťastné pozice hledání jiných způsobů k vyřešení nezákonné situace, která nastala a stále nabírá na intenzitě, a to v souladu s posvátnými a svatými kánony jakož i s historicky doloženou tradicí Církve.

Opakujeme, že tato vzniknuvší a vyvíjející se situace velice znepokojuje Ekumenický Patriarchát, který již podstoupil mnohé oběti pro dobrý rozvoj a Boží zdar vaší místní Církve. Pročež nabádáme a ustanovujeme dle slov sv. Jana Zlatoústého, že „pověst
církve spočívá v jejím synodálním systému“ (O Žalmu 149, PG55.493), a připomínáme, že dokonce ani mučednická krev nesmyje hřích někoho, kdo vnáší rozkol do Církve.

Proto vyzýváme všechny naše bratry v Kristu včetně členů Posvátného Synodu Nejsvětější Církve v českých zemích a na Slovensku, ke zvážení povinností, které jim náleží a které nesou před Bohem a lidmi, aby se každý držel toho, co vyznal během svého biskupského svěcení; máte spolupracovat jak jen můžete – neřku-li více než můžete – v partnerství, spoluúčasti a svornosti, aby byly napraveny důležité vzniknuvší problémy, jimž čelí vaše drahá místní Církev, jmenovitě bezodkladná volba pražského arcibiskupa a následně prvního hierarchy vaší Církve, takže si budete moci urovnat své domácí záležitosti, aby se nenaplnila slova otců: „ Vskutku jsme nejhorší z lidí, pokud vytváříme rozkol a rozdělení v Církvi, místo toho, abychom jednotu považovali za největší službu členům Těla Kristova“ (Basil Veliký, Dopis 156: Presbyteru Evagriu, PG32.613C). A konečně, aby se nejsvětější Ekumenický Stolec neocitl v nevyhnutelné, i když nezbytné pozici, kdy bude nutno řešit vzniknuvší situaci jiným způsobem, bratrsky prosím, abyste do svých činů nevpouštěli Zlého - „aby se tak zlo nemnožilo“.

Vaše Eminence, drahý bratře, v souladu s kanonickým pořádkem a přesností opakuji, že Matka Církev je povinna (svými) skutky sloužit na jedné straně Všepravoslavné jednotě a na druhé straně stabilitě a blahu každé místní Pravoslavné Církve, čímž usiluje o zachování a spásný vývoj Jedné a Jednotné Pravoslavné Církve tradičními cestami, přičemž Církev Konstantinopolská bratrsky a oddaně včleňuje zpět do Kristova Těla to, co bylo odděleno nebo se čas od času odděluje a tak zachovává „jednotu ducha ve společenství pokoje“.

Nemáme žádnou pochybnost, že výše uvedené mateřské sdělení Ekumenického patriarchátu a naše osobní Patriarší napomenutí najde pozorné uši zejména v současné době, kdy „je potřeba velkého úsilí a píle pro službu (všem pravoslavným) Církvím. Prospěšné je sjednotit části zatím oddělené. “ (Basil Veliký list 113, P.G. 32,525 C-D) Tedy očekáváme, že Hierarchové převezmou svoji odpovědnost k příslušným (svým) iniciativám a také k této bezprostřední radě od Matky Církve.

Na závěr, Vaše Eminence, modlíme se aby nebeská hvězda, která dovedla moudré muže k oslavě Božského dítěte, také vedla mysli vás všech a osvítila myšlenky nás všech v českých zemích a na Slovensku k uskutečnění nezbytností a prosazení vlády pokoje a dobré vůle v náruči místní Pravoslavné Církve, pro kterou se přimlouváme o Boží odpuštění a nekonečné slitování.

31. prosince 2013

vlastnoruční podpis: Milující bratr v Kristu, Bartoloměj

Komentář a zvýraznění je dílem redakce

Originál dopisu ke stažení: Protokol 1127

 

Αοιθμ. Ποωτ. 1127

Ίερώτατε Μητροπολΐτα Οίοιπουο καί Βγπο, έν Χριστώ τώ Θεώ Λίαν αγαπητέ καί περιπόθητε αδελφέ καί συλλειτουργέ τής ημών Μετριότητος κύριε Συμεών, χάρις ε'ίη τή ύμετέρα Ίερότητι καί ειρήνη παρά Θεοΰ.

Τυγχάνει γνωστόν καί έπιμεμαρτυρημένον, έκ τής εκκλησιαστικής ιστορίας άλλά καί έκ τής άνά τούς αιώνας μέχρι σήμερον πορείας τής στρατευομένης Εκκλησίας έν τώ κόσμω, ότι ό καθ' ήμάς Αγιώτατος Αποστολικός καί Πατριαρχικός Οικουμενικός Θρόνος, πρός τοίς άλλοις προνομίοις καί εύθύναις αύτού, κέκτηται καί τήν όφειλετικήν κανονικήν διακονίαν καί μέριμναν υπέρ τής εύσταθείας καί κατά Θεόν εύημερίας καί τής άπροσκόπτου συνεχίσεως τής σωτηριώδους διακονίας πρός τόν άνθρωπον πασών τών κατά τόπους Αγιωτάτων Ορθοδόξων Εκκλησιών, ένεργεΐδέ πάντοτε τό πρέπον μετά τής δεούσης συνεπείας πρός τάς άρχάς τής Ορθοδόξου κανονικής τάξεως καί παραδόσεως καί ύπηρετεί τό καλώς έννοούμενον συμφέρον είτε διά τήν πρόληψιν είτε καί διά τήν θεραπείαν πάσης ένδεχομένης ή πιθανής παρεκκλίσεως έκ τών καθιερωμένων ορίων, ά έθεντο οί πατέρες ήμών καί έπεκύρωσε συνοδικώς έν Αγίω Πνεύματιή Εκκλησία.

Συμφώνως πρός τήν κανονικήν καί έκκλησιολογικήν άρχήν ταύτην, ή Μήτηρ Αγία τού Χριστού Μεγάλη Εκκλησία, άξιολογήσασα έν καιρώ αίτημα τού έν μακαριστοίς Αρχιεπισκόπου Πράγας καί πάσης Τσεχίας καί Σλοβακίας κυρού Δωροθέου, άποκλειστικω κανονικφ εύθυνοφόρω δικαιώματι χρωμένη, έκρινεν ότι ή έν Τσεχία καί Σλοβακία Ορθόδοξος Εκκλησία έπλήρου τότε πάντα τά προβλεπόμενα κανονικά κριτήρια διά τήν άνύψωσιν αύτής εις αύτοκέφαλον καί αύτοδέσποτον Εκκλησίαν, έπηυλόγησε δέ έν έτει 1998ω διά Πατριαρχικού ήμών καί Συνοδικού Τόμου τό αύτοκέφαλον αύτής.

Ή Μήτηρ Εκκλησία τής Κωνσταντινουπόλεως, σύν τη μεταδόσει τού φωτός τής Ορθοδόξου άληθείας πρό δώδεκα σχεδόν αιώνων εις τούς λαούς τών χωρών τούτων, καθώς καί τής όλης εύρυτέρας Μοραβίας, προβάσα, ώς γνωστόν, καί εις πάσας τάς άπ' αύτής ένεργείας καί κανονικάς πράξεις, μετά πολλών θυσιών καί κινδύνων ώκοδόμησε τήν αύτοκέφαλον Εκκλησίαν τής Τσεχίας καί τής Σλοβακίας, ώστε έπί στερράς πέτρας καί βάσεως νά συνέχιση νά πορεύηται αύτη τήν σωτηριώδη άποστολήν αύτής, έν ώριμότητι, εις οίκοδομήν τού σώματος τού Χριστού, τών Ορθοδόξων πιστών.

Ή Μήτηρ Εκκλησία, παρακολουθούσα έκ τού σύνεγγυς πάντοτε μέν, ώς μαρτυρεί ή μακρά μεταξύ τών δύο Εκκλησιών αλληλογραφία, ιδία δέ τελευταίως τήν άπό τής ύποβολής τής παραιτήσεως τού μέχρι πρό τίνος έπί κεφαλής τής αύτόθι Εκκλησίας Μακ. Αρχιεπισκόπου κυρίου Χριστοφόρου έξελισσομένην ούχί, ώς θά άνεμένετο, όμαλώς έκκλησιαστικήν κατάστασιν, κατέβαλε πάσαν προσπάθειαν ένισχύσεως τής Ιεραρχίας, τού κλήρου καί τού λαού εις ενότητα.

Ή δέ ήμετέρα Μετριότης άπέστειλε κατ' άρχάς ώς Έξαρχον αυτής τόν Ίερώτατον Μητροπολίτην ΓαΛΛίας κύριον Εμμανουήλ, προσκληθεΐσα πρός τούτο έπισήμως, συμφώνως πρός τόν Θ' όρον τού Τόμου Αύτοκεφαλίας, διά τού από 10ης Όκτωβρίου έ. έ. γράμματος τής ύμετέρας Ίερότητος, ύπό τήν ιδιότητα τού Τοποτηρητού, αίτησαμένης τήν "συμπλήρωσιν τού άριθμού των Ιεραρχών - μελών τής Ίεράς Συνόδου τής Εκκλησίας (ύ)ήμών, ώστε αί άποφάσεις αύτής νά πληρώσι τάς έπιταγάς τών Ιερών Κανόνων τής Αγίας ήμών Όρθοδόξου Εκκλησίας", αϊτινες αποφάσεις άφεώρων εις τήν πλήρωσιν τής χηρευούσης Ίεράς Αρχιεπισκοπής Πράγας, μή καταστάσαν εν τέλει δυνατήν λόγω μή πληρώσεως τών προβλεπομένων ύπό τών θείων καί ιερών κανόνων κριτηρίων ώς πρός τούς προταθέντας ύποψηφίους διά τήν θέσιν ταύτην, ώς ύποβάλλει ή αύτού Ίερότης, ό Μητροπολίτης Γαλλίας, εν τή ύποβληθείση ήμΐν έκτενεΐ καί λεπτομερεί εκθέσει αύτού.

Όμολογούμεν, αδελφέ, ότι ή Μήτηρ Εκκλησία λυπηθεΐσα διά τήν τοιουτοτρόπως έξελιχθεΐσαν, ούχί ώς άνεμένετο καί ώς θά έδει, κατάστασιν, έσυνέχισε τό όφειλετικόν στοργικόν ενδιαφέρον αύτής, καί άνταποκριθεΐσα καί αύθις εις τήν διά τού άπό τής 22ας Όκτωβρίου έ. έ. γράμματος πρόσκλησιν τής ύμετέρας Ίερότητος άπέστειλεν, ήμετέρα προτάσει καί άποφάσει Συνοδική, ώς Παρατηρητάς καί Συμβούλους τούς Ίερωτάτους άδελφούς Μητροπολίτας Γαλλίας κύριον Εμμανουήλ καί Αύστρίας κύριον Αρσένιον, οϊτινες καί παρέστησαν εις τάς έργασίας τής συνελθούσης τή 9η Δεκεμβρίου έ.έ. Ίεράς Συνόδου τής Αγιωτάτης Εκκλησίας τής Τσεχίας καί Σλοβακίας, αίφνιδίως έμφανισθέντων, άνευ προσκλήσεως, διαρκουσών τών εργασιών τής Συνόδου έκπροσώπων καί τής Αγιωτάτης Εκκλησίας τής Ρωσσίας -διερωτώμεθα έν ποία κανονική άραγε άρμοδιότητι; (διατί δέν έκλήθησαν έν τοιαύτη περιπτώσει καί έκπρόσωποι τών άλλων κατά τόπους Ορθοδόξων Εκκλησιών;)-, ώς έπληροφορήθημεν έξ άναφοράς τών είρημένων έκπροσώπων ήμών.

Έπικοινωνούντες, λοιπόν, καθηκόντως καί έν τή ΐδιότητιήμών ώς Προκαθη­μένου τής Μητρός ύμών Εκκλησίας καί ώς ύπέχοντος έν τούτω εύθύνην, καί πρός τήν ύμετέραν άγαπητήν Ιερότητα διά τών μετά χεΐρας έγκυκλίων Πατριαρχικών ήμών Γραμμάτων διαδηλούμεν τήν έκπληξιν καί τήν άπορίαν διά τά γενόμενα καί πρότερον μέν, ιδία όμως κατά τήν τελευταίαν συνεδρίαν τής Ίεράς Συνόδου τής Όρθοδόξου Εκκλησίας Τσεχίας καί Σλοβακίας, τής καταστάσεως όξυνθείσης μέχρι τής παύσεως τής ύμετέρας Ίερότητος άπό τής θέσεως τού Τοποτηρητού ούχί διά κανονικών, άλλά μάλλον δι' άδιαφανών καί άδιευκρινήστων διαδικασιών, ώς διά γραμμάτων ύμών κατηγγείλετε τώ πληρώματι τής αύτόθι Εκκλησίας καί εύρύτερον τά γενόμενα ούχί κατά τήν κανονικήν τάξιν καί άκρίβειαν, μέ άποτελέσμα νά έπαπειλήται, ώς διαθρυλείται, -άν μή έδημιουργήθη ήδη έν τή πράξει- ή δημιουργία σχίσματος έν τοΐς κόλποις τής κατά Τσεχίαν καί Σλοβακίαν Εκκλησίας, όπερ όλέθριον τόσον διά τόν ιερόν θεσμόν αύτής, διά τόν έμπεπιστευμένον αύτή Ορθόδοξον λαόν τού Θεού άλλά καί διά τήν μαρτυρίαν τής Μιάς καί Ενιαίας Όρθοδόξου Εκκλησίας πρός τόν κόσμον.

Θά συμφωνήση ασφαλώς καί ή ύμετέρα Ίερότης ότι αί μή δυνάμεναι άΛΛως νά χαρακτηρισθούν ένέργειαι αύται αποτελούν ένδείξεις μή υγιούς λειτουργίας τού Συνοδικού θεσμού καί τού αύτοδιοικήτου πολιτεύματος μιας Ορθοδόξου Αύτοκεφάλου τοπικής Εκκλησίας, γεγονός όπερ προκαλεΐ ποικίλα ερωτηματικά καί άπορίας εις εμβριθείς κανονολόγους, θεολόγους καί Ίεράρχας, οδηγεί δέ εις τό συμπέρασμα ότι τό αύτοκέφαλον τής ύμετέρας αύτόθι Εκκλησίας δοκιμάζεται, άτε μή πληρουμένων των σχετικών κανονικών κριτηρίων, εν τών όποιων καί δή βασικώτατον είναι ή ίκανότης αύτοκεφάλου τινός Εκκλησίας όπως αύτοδιοικήται διά τής Ιεραρχίας αύτής, ούσης ώριμου καί ικανής όπως άναδεικνύη κανονικώς τά μέλη αύτής καί τόν μεταξύ αύτών πρόεδρον καί πρώτον αύτής, ήτις ίκανότης έν προκειμένω έκ τών συμβάντων τίθεται έν άμφιβόλω. Τό γεγονός τούτο οδηγεί τήν Μητέρα Εκκλησίαν εις τήν δυσχερή θέσιν τής άναζητήσεως άλλων τρόπων άντιμετωπίσεως τής δημιουργηθείσης καί όξυνομένης όσημέραι έκρύθμου καταστάσεως, συμφώνως πρός τούς θείους καί ιερούς κανόνας καί τήν μεμαρτυρημένην ίστορικώς παράδοσιν τής Εκκλησίας.

Ή δημιουργηθεΐσα καί έξελισσομένη κατάστασις αύτη άνησυχεΐ μεγάλως, έπαναλαμβάνομεν, τό Οικουμενικόν Πατριαρχείον, τό όποιον εις τοσαύτας θυσίας προέβη διά τήν έν άκμή πρόοδον καί κατά Θεόν εύημερίαν τής τοπικής υμών Εκκλησίας, έφ' φ καί προτρέπομεθα καί άξιούμεν μετά τού Ιερού Χρυσοστόμου «Εκκλησία συστήματος καί συνόδου έστίν όνομα» (Εις τόν ρμθ' Ψαλμόν, Ρ.Ο. 55,493) καί ύπομιμνήσκομεν ύμΐν τούς λόγους αύτού ότι ούτε τό αίμα τού μαρτυρίου δέν θά καταστή ικανόν καί δέν θά άρκέση νά έξαλείψη τήν άμαρτίαν τού σχίσαι τινά τήν Εκκλησίαν.

Όθεν, καλούμεν άπαντας τούς έν Χριστώ άδελφούς τούς άποτελούντας τά μέλη τής Ίεράς Συνόδου τής κατά Τσεχίαν καί Σλοβακίαν Άγιωτάτης Ορθοδόξου Αύτοκεφάλου Εκκλησίας όπως άναλογισθώσι τάς ας ύπέχουν καί έπωμίζονται ένώπιον Θεού καί άνθρώπων εύθύνας καί, στοιχούντες τοίς καθομολογηθεΐσι κατά τήν εις Επίσκοπον έκαστος χειροτονίαν αύτού, συνεργήσωσι τό κατά δύναμιν, ινα μή εϊπωμεν τό ύπέρ δύναμιν, έκαστος, έν άγάπη Χριστού, έν συνάλληλός, έν συνεργασία καί έν όμονοία, εις τήν ρύθμισιν τών άπασχολούντων τήν προσφιλή τοπικήν ύμών Εκκλησίαν ταύτην σπουδαίων περιστασιακών ζητημάτων, ήτοι τής άμέσου εκλογής Αρχιεπισκόπου Πράγας καί εΐτα Προκαθημένου τής Εκκλησίας ύμών, ϊνα τακτοποιηθώσι τά τού αύτόσε ύμετέρου οϊκου καί ϊνα μή έπαληθευθή καί δι' ύμάς ή θεόπνευστος Πατερική ρήσις: «Καί γάρ αν ε'ίημεν ώς άληθώς πάντων άνθρώπων άτοπώτατοι, σχίσμασι καί κατατομαΐς Εκκλησιών έφηδόμενοι καί μή τήν συνάφειαν τών μελών τού σώματος τού Χριστού τό μέγιστον τών άγαθών τιθέμενοι» (Μεγάλου Βασιλείου, Επιστολή 156, Εύαγρίω πρεσβυτέρα, Ρ.0.32,6130) καί, τέλος, ϊνα μή εύρεθή ό πανίερος Οικουμενικός Θρόνος είς τήν άδήριτον πλήν όφειλετικήν άνάγκην άντιμετωπίσεως άλλέως τού άνακύψαντος ζητήματος. Παρακαλούμεν δέ ύμάς άδελφικώς όπως μή δίδητε τόπον είς τάς ένεργείας τού μισοκάλου, «ϊνα μή τό κακόν χείρον γένηται».

Ή Μήτηρ Εκκλησία, Ίερώτατε αδελφέ, κατά τήν κανονικήν τάξιν καί άκρίβειαν, ύποχρεούται έκ τών πραγμάτων, έπαναλαμβάνομεν, νά ύπηρετή θυσιαστικώς τήν πανορθόδοξον άφ' ένός ένότητα, τήν εύστάθειαν δέ καί ευημερίαν έκάστης τοπικής Ορθοδόξου Εκκλησίας έξ ετέρου, τοιουτοτρόπως δέ νά τεχνουργή Άγιοπατερικώς τήν σωτηριώδη πορείαν τής Μιάς καί Ενιαίας Αγίας Ορθοδοξίας, άκεραιώνουσα έν φιλαδελφία ή Εκκλησία Κωνσταντινουπόλεως όφειλετικώς τό μεμωλωπισμένον ή μωλωπιζόμενον κατά καιρούς σώμα καί άποκαθιστώσα τήν «ένότητα τοϋ πνεύματος έν τώ συνδέσμω τής ειρήνης».

Ούδαμώς άμφιβάλλομεν ότι ή ανωτέρω μητρική έκκλησις τού Οικουμενικού Πατριαρχείου καί ή Πατριαρχική ήμών προσωπική προτροπή θέλουσιν εύρει εύήκοον ούς έν τώ παρόντι μάλιστα καιρφ τής «μεγάλης χρεία τής σπουδής καί πολλής τής έπιμελείας εύεργετηθήναι τι τάς Εκκλησίας. Εύεργεσία δέ έστιν ένωθήναι τά τέως διεσπασμένα» (Μεγάλου Βασιλείου 113, Τοίς έν Ταρσώ πρεσβυτέροις, Ρ.Ο. 32,5250-Ό), διό καί άπεκδεχόμεθα τήν άνάληψιν τών προσηκουσών άπό μέρους τών αύτόθι Ιεραρχών πρωτοβουλιών καί τήν άμεσον ένημέρωσιν καί τής Μητρός Εκκλησίας.

Εύχόμενοι έπί τούτοις τή ύμετέρα Ίερότητι όπως ό όδηγήσας τούς μάγους ούράνιος άστήρ εις προσκύνησιν τού Θείου Βρέφους κατευθύνη τάς διανοίας καί φωτίση τάς σκέψεις ύμών πάντων τών έν Τσεχία καί Σλοβακία εις έπιτέλεσιν τού δέοντος καί έπιβαλλομένου πρός έπικράτησιν τής ειρήνης καί τής εύδοκίας έν τοίς κόλποις τής αύτόθι Ορθοδόξου Εκκλησίας, έπικαλούμεθα έφ' ύμάς τήν Χάριν καί τό άπειρον Έλεος τού Θεού.

'Τβιγ' Δεκεμβρίου λα'

Prot. No. 1127

Your Eminence Metropolitan Simeon of Olomouc and Brno, dearly beloved and precious brother in Christ our God and concelebrant of our Modesty: grace and peace from God be with you.

It is well known and substantiated, both from church history but even from the development of the militant Church in the world through the ages to this day, that our Most Holy Apostolic and Patriarchal Ecumenical Throne, in addition to its other privileges and responsibilities, also possesses the dutiful ministry and concern for the stability and godly welfare as well as the uninterrupted continuity of the salvific service toward humanity among all local Most Holy Orthodox Churches. Moreover, it always practices what is appropriate, with proper consequences with regard to the principles of the Orthodox canonical order and tradition, serving their interests as best understood whether for the prevention or the solution to every possible or probable deviation from the established boundaries, which were put into place by our fathers and synodally ratified by the Church in the Holy Spirit.

In accordance with this canonical and ecclesiological principle, the Holy Mother and Great Church of Christ, after duly assessing the request of the late Archbishop Dorotheus of Prague and All the Czech Lands and Slovakia, of blessed memory, making use of its exclusive canonical responsibility and right, deemed that the Orthodox Church in the Czech Lands and Slovakia then fulfilled all of the prerequisite canonical criteria for its elevation to the status of an autocephalous and self-administered Church, thereby blessing its autocephaly in 1998 by means of our Patriarchal and Synodal Tome.

As known, together with the transmission of the light of Orthodox truth almost twelve centuries ago to the peoples of this region, as well as to the entire wider Moravia, the Mother Church of Constantinople also proceeded with all these actions and canonical acts, while creating the autocephalous Church of the Czech Lands and Slovakia with many sacrifices and risks, in order that the latter may continue to grow on a firm rock and foundation in its salvific mission, with maturity, for the edification of the body of Christ, the Orthodox faithful.

As witnessed by the extensive correspondence between the two Churches, especially recently, the Mother Church has always closely followed the ecclesiastical situation pursuant to the submission of resignation by His Beatitude Archbishop Christopher, until a short time ago the head of the Church there, which has not unfolded fluently, as might have been expected, making every effort to support the Hierarchy, the clergy and the people to maintain unity.

Indeed, our Modesty originally sent as its Exarch His Eminence Metropolitan Emmanuel of France, following formal invitation, according to the 9th paragraph of the Tome of Autocephaly, expressed in the letter dated October 10, 2013, from Your Eminence, in your capacity as Locum Tenens, wherein you requested "the realization of the number of Hierarchs-members of the Holy Synod of [y]our Church, so that its decisions may fulfill the charges of the Sacred Canons of our Holy Orthodox Church," which decisions pertained to filling the vacant Holy Archdiocese of Prague, which ultimately was impossible because the proposed candidates for this position did not fulfill the prerequisite criteria foreseen by the sacred and holy canons, as reported by His Eminence the Metropolitan of France in his lengthy and detailed report submitted to us.

Dear brother, we confess that the Mother Church was disappointed about such a development in the situation in an unexpected and improper manner. Nevertheless, it continued its dutiful and caring concern, responding once again to the invitation extended in writing by Your Eminence in your letter dated October 22, 2013, sending - at our proposal and the Synod's decision - our brothers, Their Eminences Metropolitans Emmanuel of France and Arsenios of Austria, as Observers and Advisors, who also attended the deliberations of the Holy Synod of the Most Holy Church of the Czech Lands and Slovakia, which met on December 9, 2013, where there suddenly appeared, without being invited, during the Synodal sessions, representatives also of the Most Holy Church of Russia - in fact, we wonder in what canonical capacity? (After all, why were the representatives of the other local Orthodox Churches not invited as well?) - as we were informed in the report of our abovementioned representatives.

Therefore, we too are obliged to communicate with Your beloved Eminence, in our capacity as First-Hierarch of Your Mother Church and as the one who bears responsibility in this matter, by means of this encyclical Patriarchal Letter, in order to declare our surprise and dismay for these occurrences both in the earlier instance but particularly during the last meeting of the Holy Synod of the Orthodox Church of the Czech Lands and Slovakia, a situation that was exacerbated until the termination of Your Eminence from the position of Locum Tenens not through a canonical process, but rather through nontransparent and indiscernible means, as you denounced in writing to the plenitude of the Church there and more broadly regarding the events that did not occur in accordance with canonical order and precision. As a result, there are rumors about the threat - if it has not already actually taken place - of the creation of schism within the embrace

of the Church of the Czech Lands and Slovakia, which would prove disastrous for its sacred institution, for the Orthodox people of God entrusted to it, as well as for the witness of the One and United Orthodox Church to the world.

Surely Your Eminence will also agree that these actions, which cannot otherwise be described, comprise indications of an unhealthy functioning of the Synodal institution and the self-administered status of a local Orthodox Autocephalous Church. This fact raises diverse questions and queries for knowledgeable canon lawyers, theologians and Hierarchs, while leading to the conclusion that the autocephaly of your Church there is experiencing tribulation, inasmuch as the relevant canonical criteria are not being met, one of the most fundamental of which is the ability of an autocephalous Church to be self-administered by its Hierarchy, which should be mature and capable to canonically recognize its members as well as the president and first-hierarch among them. It is this ability that is now questioned by the events that occurred. All this leads the Mother Church to the unfortunate position of seeking other ways of resolving irregular situation, which has been created and increasingly intensified, in accordance with the sacred and holy canons as well as historically substantiated tradition of the Church.

We repeat that this emerging and evolving situation greatly disturbs the Ecumenical Patriarchate, which has undergone so many sacrifices for the excellent progress and godly welfare of your local Church. Wherefore, we exhort and stipulate, in the words of St. John Chrysostom, that "the reputation of a Church lies in its synodal system" (On Psalm 149, PG55.493), reminding you also of his words that not even the blood of martyrdom can ever suffice to erase the sin of someone who brings schism to the Church.

Thus, we call upon all our brothers in Christ comprising the members of the Holy Synod of the Most Holy Church of the Czech Lands and Slovakia to consider the responsibilities that they possess and bear before God and people in order that, each one adhering to what was confessed during his ordination to the Episcopate, you may each collaborate as much as you can - not to say, even more than you can - in partnership, cooperation and concord, in order to rectify the important circumstantial issues facing your precious local Church, namely the immediate election of the Archbishop of Prague and afterward the First-Hierarch of your Church, so that you may settle the affairs of your household and not realize the inspired patristic words: "Indeed, we are truly the worst of all people if we create schisms and divisions in the Church, rather than considering as our greatest service the unity of the members of the body of Christ." (Basil the Great, Letter 156: To Evagrius the Presbyter, PG32.613C) Finally, in order that the most sacred Ecumenical Throne may not find itself in the inevitable, albeit obligatory position of resolving the emerging matter in another way, we fraternally entreat you not to give way to the actions of the evil one, "so that the wrong may not be compounded."

Your Eminence, dear brother, in accordance with canonical order and precision, we repeat that the Mother Church is obliged by events to serve sacrificially on the one hand the Panorthodox unity and on the other hand the stability as well as welfare of each local Orthodox Church, thereby pursuing traditional ways of preserving the salvific development of the One and United Holy Orthodox Church, while as Church of Constantinople fraternally and dutifully integrating the body of Christ that has been divided or is being divided from time to time so as to restore the "unity of the spirit in the fellowship of peace."

We have no doubt that the above maternal plea of the Ecumenical Patriarchate and our own personal Patriarchal exhortation will find an attentive ear, particularly in the present time when "there is a great need for attentiveness and much heedfulness to assist the Churches. And what is beneficial is to bring unity to what was formerly divided." (Basil the Great, Letter 113: To the Presbyters in Tarsus, PG32.525CD) Thus, we expect that the Hierarchs there will assume responsibility for the proper initiatives as well as the immediate advisement of the Mother Church.

Finally, Your Eminence, we pray that the heavenly star, which led the wise men to the adoration of the divine infant, may also guide your minds and enlighten the thoughts of everyone in the Czech Lands and Slovakia to achieve what is necessary and mandatory for peace and goodwill to prevail in the embrace of the Orthodox Church there, and we invoke upon you the grace and boundless mercy of God.

December 31, 2013

 

Ответ Вселенского Патриарха по вопросу о первенстве Вселенской Церкви, который был поднят Русской Православной Церковью

Ответ на недавнее заявление российского Священного Синода о приматстве Вселенского Патриарха дал Вселенский Патриарх Варфоломей в своём вчерашнем новогоднем выступлении .

По случаю своей недавней поездки в Чешскую Республику и в Словакию , Патриарх Константинопольский подчеркнул , что Вселенский Патриархат является Церковью-Матерью всего славянского мира . В том числе и русских ....

В то же время он бросил вызов тем , кто не согласен или возражают против такого положения дел , обращая особое внимание на преднамеченное заседание Предстоятелей Православных Церквей возглавлять которое будет он сам , которое состоится в Православное воскресенье 9 марта 2014 года . Наряду с другим , Его Всесвятейшество подчеркнул весомость турецкого признания определения "Вселенский .Его Всесвятейшесьвл говорил также о событиях на Ближнем Востоке , о посещении им Святого Афона , и сделал обширную ссылку на канонизацию Порфирия Кавсокаливита.

Предлагаем Вашему вниманию отрывок из обращения Вселенского Патриарха Варфоломея:

Возлюбленные о Господе Преосвященные братья Иерархи Церкви-Матери, архипастыри, всечестные отцы !
Почитаемый всеми г-н консул Республики Греции !
Братья и возлюбленные о Господе чада,

Божия Матерь Христа Святой Церкви на своём мноковековом пути пришла к концу ещё одного года , полного благодати , с одной стороны , предлагая честные дары в виде золота , ладана и смирны , т.есть через деяния свои , с другой стороны , через волхвов , безмерно радуясь центральному событию всей человеческой истории , событию , в корне переменившем весь ход человеческой истории .

В ещё недостаточно исследованной нами воле Божией , Которая одна является законной на все времена , да и навечно , это общее для всех нас время , которое течет как для всего человечества , так и для каждого из нас в отдельности , понемногу утекая в бездну вечности. Поколения сменяются одним за другим , но в окружающем нас непостоянстве , что-то отстаётся незыблемым , то что сильнее времени , превыше его , а это добродетель , духовность , любовь , единство , истина .

Наступил новый календарный год . Но нам не следует забывать , однако, что понятие времени не относится к Церкви, к ней относится только вечность . Время есть дар Божий . Оно является союзником человека в проявлении истины. И, как дар Божий, мы принимаем важные события прошедшего года : это и радости , и печали ,и тревоги , и горечь, и трудности . Это подарки, или иначе Благодать вместо благодати , которые достойны честных даров Святой Восточной Церкви .

Среди прошедших радостных событий - торжественный праздник освбождения Церкви — 1700-летие Миланского эдикта , провозгласивший право на свободу вероисповедания и прав человека , религиозную терпимость на территории Римской империи.

Мы отметили историческое событие , которое изменило лицо мира , факт, который разделил языческий и христианские миры , событие, которое разделило мир на две эпохи , языческую и христианскую .

Немаловажным было и наше участие в торжествах, приуроченных к 1150-ой годовщине прихода славянских вероучителей святых Кирилла и Мефодия в Великую Моравию, проходивших в моравском городе Микулчице . Наш благочестивое посещение скромного Чешского и Словацкого народа помогли укрепить узы исторической и интеллектуальной колыбели всего славянского мира с Вселенским Патриархатом , утвердить позиции Матери-Церкви , её центральное место и подтвердить её исконное место - ОНА ЕСТЬ СЕРДЦЕ САМОГО ПРАВОСЛАВИЯ.

Мы лично не смогли участвовать в праздновании 1025-летия крещения Руси, но через нашу Патриаршую делегацию мы благословили усилия Русской Православной Церкви , а также Российского государства , чтобы они жили в мире и единстве во Христе.

Мы также надеемся , что украинскому народу удастся побороть раскол православия в стране. Вселенский патриархат опечален и обеспокоен существующими и возникающими расколами в Православии Украины.

Вселенский патриархат верит и прилагает доступные церковные методы, направленные на преодоление "расхождений путем любви и ведения диалога" с тем, чтобы побороть "разрушающий раскол".

Это молитва и желание всех нас, чтобы было на этой благословенной земле одно стадо под нашим Господом Богом и Спасителем Иисусом Христом, который объединяет все разделённое и все направляет в историю.

Мы считаем , что истинное единство народа может быть достигнуто через Церковь только в том случае, когда к ней относятся не как к личному или националистическому или этническому инструменту, а как к "божественно-человеческой" институции, которая имеет единую цель - "обожествление и спасение всех людей в Иисусе Христе".

Мои Апостольские визиты в Чехию и Словакию , в Эстонию и Финляндию , а затем в Фессалоники и в колыбель православного монашества , на Святой Афон , имели своей целью углубление уважения к Првославию всех тех , кто принадлежит телу Матери-Церкви , которая исторически сохранила и с глубоким уважением отнеслась к человеческой личности каждого её чада .

В особенности мои личные визиты в Салоники , а затем и на Афон , имели целью стимулирование веры единокровных православных людей , которые проходят через глубокие и многогранные испытания , но их укрепляет единство веры . Институт Патриархата всегда горел желанием объединить народы , его основная роль - это примиряющая и объединительная роль .

Беспрецедентным в исторических хрониках является признание экуменического характера Матери-Церкви Константинопольской ,ведь впервые Православному Патриарху было присуждено звание почетного доктора Босфорского Университета.

Это указывает на то , что кое-что в этой стране меняется к лучшему . Это означает, что медленно , но искореняются предрассудки прошлого. Без истинной свободы не может существовать истинного образования .

Указанное событие , а также процедура возвращения значительной собственности православным институтам и сообществам на Имбросе и Тенедосе , открытие школ на Имвросе - всё это говорит о восстанавливающейся справедливости и истине , которая , мы надеемся будет продолжаться и размножаться и дальше.

Итак, братья и возлюбленные о Господе чада, да будем и мы жить в радости о Рождестве Иисуса Христа, и в предвкушении тех благ, уготованных человеку, которые проповедует тригласное Ангельское провозвестие.

Сердечно поздравляю вас с великим праздником Рождества Христова. Бог любви и мира да дарует народу нашему и каждому из нас мир и благоденствие в Новом году.

Да будет!

Фанар, Рождество 2011
+ ВАРФОЛОМЕЙ
МИЛОСТЬЮ БОЖИЕЙ
АРХИЕПИСКОП КОНСТАНТИНОПОЛЯ – НОВОГО РИМА
И ВСЕЛЕНСКИЙ ПАТРИАРХ
ВСЕЙ ПОЛНОТЕ ЦЕРКВИ
БЛАГОДАТИ, МИРА И МИЛОСТИ
ОТ В ВИФЛЕЕМЕ РОДИВШЕГОСЯ СПАСТИТЕЛЯ ХРИСТА

Статья Маноса Хатзияниса, www.agioritikovima.gr

Križiacka vypráva proti Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska

Ostrá hádka v cirkvi!

Hádka, nadávky a krik. Tak skončila posvätná synoda Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska dňa 9. decembra 2013. Znepriatelené frakcie bojujú o to, komu pripadne viac než miliarda z cirkevných reštitúcií v Českej republike. Podľa zdroja Blesku sa Rusi snažia usporiadať puč a prevziať moc i peniaze.

Zasadanie posvätného synodu Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska dňa 9. december 2013 vojde do dejín Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska a do dejín celej pravoslávnej cirkvi na svete, ako deň “Veľkej bitky“ a deň oficiálneho vyhlásenia vojny medzi Konštantínopolským a Moskovským patriarchátom.

Na bojovom poli v neveľkej miestnosti v jednej z víl pražskej Šáreckej ulice, sa stretli a ostro pohádali zástupcovia oficiálneho vedenia Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska s oficiálne pozvanými hosťami, emisármi Konštantínopolského patriarchátu so sídlom v Istanbule, pod vedením Halického metropolitu Emanuela, hlavného predstaviteľa exarchátu Ruskej pravoslávnej cirkvi v západnej Európe, ktorý je celosvetovo uznávaným expertom na kanonické právo, metropolitom Venským, Arsenijom, hlavným predstaviteľom exarchátu Ruskej pravoslávnej cirkvi v strednej Európe a nikým oficiálne pozvanými a neočakávanými dvoma “hosťami“, ktorí sa v rezidencii predstaviteľa Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska zjavili ( dalo by sa povedať, pokiaľ sa zdržím, ako čert zo samého pekla), alebo ako prízrak z iného sveta, predstaviteľmi Moskovského patriarchátu Ruskej pravoslávnej cirkvi pod vedením hlavného predstaviteľa Odboru medzinárodných vzťahov, metropolitu Hilariona / Alfejeva/, ktorý do Prahy prileteli na súkromnom lietadle.

V histórií celej Pravoslávnej cirkvi sa nikdy a nikde nestalo, aby sa na zasadaní Posvätnej synody autokefálnej / samostatnej miestnej/ cirkvi, bez oficiálneho pozvania zo strany najvyššieho predstaviteľa tejto cirkvi zúčastnil a bez ohlásenia sa najvyššiemu predstaviteľovi miestnej autokefálnej cirkvi, neočakávanie objavil, splnomocnený, jeden z najvyšších hierachov inej cirkvi. A nielen sa objavil, ale aj bez toho, aby mu niekto dovolil, aktívne vystupoval na zasadaní Posvätnej synody, brániac myšlienky, názory a vystúpenia týchto mladých ani nie 35 a 40 ročných arcibiskupov a biskupa, /arcibiskupa michalovsko-košického Juraja, Jiřího Rudolfa Stránkého, arcibiskupa prešovského a celého Slovenska Rastislava, Ondreja Gonta, biskupa hodonínského a vikárného – pomocného biskupa olomoucko-brnenského, Jakima-Joáchyma, Romana Hrdého/, ktorí doviedli Pravoslávnu cirkev českých krajín a Slovenska k rozkolu a vedú ju k rozpadu a zániku.

A to sa vážení už nejedná o nejaké nepodstatné “diplomatické roztržky“ . To už je otvorené vyhlásenie vojny!

Neviem, či na túto nezákonnú operáciu, ináč to ani nemôžem pomenovať, dostal tento taktiež mladý a ambiciózny cirkevný hieracha Moskovského patriarchátu oficiálny súhlas – požehnanie od hlavy Ruskej pravoslávnej cirkvi patriarchu Cyrila, alebo tento teroristický útok vykonal svojvoľne sám, takpovediac na “ vlastné tričko“.

No neviem si ani predstaviť, ako by vyzerala situácia a s akým efektom by skončila, ak by sa bez oficiálneho pozvania a ohlásenia na zasadaní Posvätnej synody moskovského patriarchátu objavil jeden z najvyšších predstaviteľov Konštantínopolského patriarchátu a začal tam aktívne vystupovať. Myslím, že k tomu netreba žiadny komentár. Všetci vieme, akoby to skončilo.

Týmto dňom 9. decembrom 2013 sa faktický začala otvorená vojna medzi Moskovským a Konštantínopolským patriarchátom na území suverénnej, samostatnej, autokefálnej Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska.

Neodhryzol metropolita Hilarion /Alfejev/ z koláča viac, ako môže prehltnúť, nezobral si na svoje ramená väčšiu zodpovednosť, akú unesie ? Kto mu dal právo, aby sa takto bezprostredne zamiešal do samostatného suverénneho cirkevného spoločenstva, akým je Pravoslávna cirkev českých krajín a Slovenska. Hádam nie právo silnejšieho? Aký cieľ chce týmto dosiahnuť?

Nepripomína nám táto udalosť paralelu s rokom 1968? Kedy sa bývalý Sovietsky zväz, síce v trochu obmenenej podobe a v inej, politickej situácii zamiešal do riešenia situácie v bývalej Československej socialistickej republike a skončilo to okupáciou Československej socialistickej republike na dlhých štyridsať rokov.

Na celosvetovej úrovni expertov na cirkevné a občianske právo vzniká otázka ako ďalej? Či táto bezprecedentná situácia zamiešania sa Moskovského patriarchátu do riešenia situácie v autokefálnej Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska nie je začiatok konfliktu medzi Pravoslávnymi cirkvami na celom svete? Kto a s akým cieľom pripravil a uskutočnil túto “ nedôstojnú párty“ v Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska?

Žeby tu spomínaný hlavný predstaviteľ Odboru medzinárodných vzťahov Moskovského patriarchátu ruskej pravoslávnej cirkvi, metropolita Hilarion / Alfejev/, ktorému Praha tak prirástla k jeho “pravoslávnemu srdcu“, že v krátkom časovom horizonte ju hneď navštívil dvakrát za sebou? Tak ak druhá aj jeho prvá návšteva mala taký istý scenár nepozvanosti, neohlásenosti a smelo môžeme povedať ani nevítanosti v Českej republike a v Prahe, kedy dňa 7.novembra 2013 sa tajne v hoteli stretol s tu už v texte spomínanými aktérmi tejto kauzy v Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska, kde pripravili a dohodli dramaturgiu zasadania Posvätného synodu Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska na 9. decembra 2013.

Miliardu z reštitúcií chcú zhrabnúť Rusi !

Zatiaľ na tieto otázky expertov na cirkevné a občianske právo ešte nie je možne dať kvalifikovanú odpoveď. Ale môžeme sa domnievať, že viac ako miliardu z cirkevných reštitúcii chcú zhrabnúť Rusi, možno ako satisfakciu za 14 miliónový dar vladykovi Kryštofovi ako aj za peniaze, ktoré investovali do udržania pravoslávnej viery svojich spoluobčanov, presídliacich sa na územie Českej republiky a Slovenskej republiky.

Ale z toho je zjavné vidieť, že ide o začiatok križiackej výpravy proti Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska. Ako aj to, že za tým všetkým je “lesknúce sa zlato“ sľúbených cirkevných reštitúcii v hodnote viac ako jedná miliarda českých korún. Aj križiakom pripravujúcich sa na prvú križiacku výpravu do Svätej zeme benátsky dóžovia sľúbili ako odmenu za oslobodenie vyplatiť v zlate.
Terajšia situácia v Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska, to čo sa v nej deje a mocenský boj, ktorý v nej teraz prebieha určite nie je v súlade s učením Pravoslávnej cirkvi, Svätých otcov a tradíciami, ako aj s kresťanstvom, ako takým nemá žiadny súvis. Ale to naším “kinder archibishopom“ zjavné neprekáža. Pre nič učenie Cirkvi, kanóny a podobne sú iba “žvastá“ napísane na zdrape papiera. Ich konanie nám skôr pripomína konanie podvodníkov, bezbožníkov, Bohoruháčov a luhárov, ako dôstojných otcov Cirkvi.

A ako hovorí jedno poľské príslovie: „ Jak niewiadomo o co chodzi, to zawsze chodzi o pieniądze“ aj tu v tomto prípade,

Ide o milióny!
Ako napísal jeden český denník:
" Začína celosvetový rozkol pravoslávnej cirkvi! Základom sporu je boj o peniaze. Česká pravoslávna cirkev má totiž čoskoro dostať prvú časť peňazí z cirkevných reštitúcií, teda 38 miliónov korún. " Mocná ruská pravoslávna cirkev sa chce v Česku týchto peňazí zmocniť. Jej prívrženci postupne preberajú vplyv. Sú rušené farnosti, kňazi dostávajú výpovede z práce, prebieha zastrašovanie, ".

Odniesol to metropolita Kryštof!

Vojnu v cirkvi na jar odštartoval škandál okolo bývalého českého arcibiskupa pravoslávnej cirkvi, vladyku Kryštofa. Objavili sa informácie o jeho údajnom neusporiadanom sexuálnom živote. Správy o tom , že má niekoľko mileniek a deti s rôznymi ženami, sa ale nikdy nepotvrdili . Bol tak odstavený údajne kvôli tomu, že stál v ceste ľuďom, ktorí sa chcú zmocniť reštitučného miliardového sústa . Zdroj denník Blesk

Pretože takých článkov sa môže v našich novinách čoskoro objaviť celý rad, stojí za to trochu sa nad tým zamyslieť . Preto tento komentár k citovanému článku:

Predovšetkým pre nás, ktorí milujeme Rusov, - článok znamená vznik obáv o našich ruských priateľov a všeobecne o Rusov u nás žijúcich. Ešte pár takých článkov a tunajší Rusi sa môžu ocitnúť vo veľmi nepríjemnej spoločenskej situácii. Máme obavy, ako by sa im u nás v blízkej budúcnosti žilo, keby zvíťazil smer, ktorým sa vykročilo udalosťami, ktoré sa odohrali na synode dňa 9.12.2013. Keby sa totiž presadila vyhranená proruská orientácia našej cirkvi, stane sa to skoro v spoločnosti známe a dostaneme sa všetci pod paľbu médií – napr. ako údajná piata kolóna Moskvy, či ako relikt šesťdesiateho ôsmeho roku atď. (Už to občas z istých miest počúvame, ale zatiaľ to boli skôr ojedinelé výkriky niekoľkých rusofobných ľudí) Potom už nebude ťažké rozdúchať v spoločnosti vlnu nenávisti proti tunajšej cirkvi. Doteraz sme boli - my všetci, pravoslávni Česi i Rusi - tu rešpektovaní, pretože sme boli úplne samostatní , nikým z Ruska neriadení - Pravoslávna cirkev českých krajín a Slovenska. Lenže tento (už trochu vratký ) rešpekt môže rýchlo pominúť, ak bude naša cirkev ďalej kormidlovať kurzom, aký práve naberá .

Nevieme, či si tí naši traja mladí neskúsení biskupi, ktorí sa (vraj pod taktovkou Moskvy ) postavili proti vladykovi Simeonovi, uvedomujú, aký strašný je pohľad na to, čo urobili.

Človek nemusí byť ani pravoslávny a dokonca ani kresťan, aby si uvedomil tento nehorázny, neodpustiteľný a neospravedlniteľný čin, kedy sa mladí spolčili a vzbúrili proti staršiemu. Úcta k starobe je imperatív všeobecnej ľudskej morálky a mravnosti.(Neviem či by takto postupovali aj vo vlastných rodinách, voči vlastným rodičom. Ale ako ich poznáme asi áno. Roman Hrdý syn podnikateľa sa vzbúril proti otcovi, lebo nechcel žiť ako jeho otec a odišiel do Ruska do monastiera, Jíři Stránsky vyrastal, podľa vlastného vyjadrenia v neúplnej rodine a pod.). Mladí biskupi bez škrupúľ a úcty zvrhli z čela cirkevného vedenia svojho najstaršieho spolubrata, preto nemôžu sami očakávať od nikoho súdneho človeka a veriaceho žiadnu úctu. A ak je tento najstarší z nich o päťdesiat rokov dlhšie na svete ako ten najstarší z "biskupskej mládeže", potom snáď každý - kresťan i nekresťan - chápe, že sa deje niečo zvrátené.

Aby bol výsmech prikázaniam Desatora zo strany biskupov (cti otca svojho a matku svoju ...) i pravoslávnej spiritualite (založenej na učený Svätých otcov) dokonaný, dosadili na miesto zvrhnutého starca práve toho biskupa, ktorý je z nich všetkých najmladší túto synodu teraz vedie biskup , ktorý je biskupom iba rok !)

Zvlášť znepokojujúce je, že tento duch "vzbury mládeže" sa už nejakú dobu šíri po cirkvi. Je to vidieť na správaní niektorých mladších kňazov aj na správaní niektorých mladých veriacich voči duchovenstvu. To je pre život Cirkvi snáď ešte horší jav, než všetky kanonické priestupky biskupov dohromady.

Bojíme sa, že aj tá časť verejnosti, ktorá sa zaujíma o kresťanstvo a cirkev, si to všimne a že nám vzbura mladých biskupov urobí (ďalšiu ) verejnú hanbu. Takéto veci sa proste nerobia a určité princípy sa neprekračujú.

Avšak späť k našej pôvodnej téme zamysleniu nad novinovým článkom. Máme teraz skutočný strach o svojich priateľov z Ruska, pretože práve vykonaný prevrat v cirkvi im medzi Čechmi robí nebezpečnú situáciu (hoci tu žijúci Rusi s tým vo väčšine prípadov nemajú nič spoločné). Uvedomujú si českí a slovenskí vysokí cirkevní funkcionári, že čokoľvek, čo by len vzdialene pripomínalo nejakú intervenciu z Moskvy je nebezpečné pre Rusov tu žijúcich? Už teraz na internete sa síria názory, že na cirkevnej rovine tu hrozí opakovanie šesťdesiateho ôsmeho roku !

Ak teraz - v búrlivej dobe cirkevných reštitúcií (kedy národ vplyvom krízy chudobne, ale cirkev bohatne ) - sa u nás začne posilňovať vplyv Moskovského patriarchátu, môže nám Rusko presadzovaním svojho vplyvu v Čechách na Morave a na Slovensku preukázať skutočne medvediu službu. Máme obrovské sympatie k Rusku a Rusom, a s bolesťou hľadíme na rastúcu averziu, ktorá je na Západe (aj v Českej republike) v posledných rokoch proti Rusku rôznymi temnými silami rozdúchavaná. Samozrejme s touto štvavou kampaňou z celého srdca nesúhlasíme, ale nemôžeme nevidieť, že jej časť našej spoločnosti podlieha. A teraz dostali títo protiruskí a protislovanskí štváči ďalšie muníciu - a to naservírovanú na striebornom podnose priamo z našej cirkvi .

Česká verejnosť je rozčúlená cirkevnými reštitúciami ako aj fámou, že časť reštituovaných peňazí by mohla prúdiť cez rímskokatolícku cirkev do Vatikánu. Nikto už rozčúlených anticírkevných čechov nepresvedčí, že všetky tieto peniaze zostanú v Českej republike. A teraz sa Česi z novín ešte dozvedia, že reštituované peniaze, ktoré dostane tunajšie Česká pravoslávna cirkev, pôjdu do Moskvy. To je pre niektorých čechov ešte horšia predstava ako Vatikán. Pre senzácie chtivých novinárov bude ľahké, aby ľudový hnev uvalený na rímskokatolícku cirkev obratne presmerovali na Pravoslávni cirkev českých krajín a Slovenska a na pravoslávnych Rusov a na Ruskú pravoslávnu cirkev Moskovského patriarchátu. Fáma o tom, že reštituované peniaze "zhrabnú Rusi" bude pre čechov ako mávanie červeným súknom pred očami býka. Obávame sa , že to, čo v pondelok 9.12.2013 za aktívnej účasti moskovského vyslanca spáchali v synode mladí proti svojmu najstaršiemu, by mohlo (nedaj, Bože! ) nakoniec vyústiť do pogromy proti tunajším Rusom či proti všetkým nám pravoslávnym a našim pravoslávnym chrámom .

Už teraz sa miestni Rusi na jednom svojom novom chráme neodvažujú - kvôli reálnym obavám reakcie okolia - vztýčiť na streche pravoslávny kríž. V Olomouci sa ani za dvadsať rokov slobody neodnaučili obyvatelia hovoriť pravoslávnemu chrámu: “ruský kostol“. Jednotliví Rusi sa občas zverujú, akých odstrkávaní a posmeškov sa im dostáva od českých spoluobčanov. Byť tu Rusom nie je vždy ľahké a po tejto situácii sa situácia ešte zhorší. Jednej ukrajinskej rodine nedávno zapálili chatu (zrejme niektorí susedia) a bolo počuť posmech: "Rusákom zhorela dača." Aj zastupiteľstvo Moskovského patriarchátu v Karlových Varoch už má nejaké skúsenosti so sprejom na omietke (kvôli kauze s nehanebným punkerom). A tak by sme mohli pokračovať .

Ruské pravoslávie si všetci v Cirkvi nesmierne vážime, ruská zbožnosť je nám inšpiráciou a dáva nám silu. Lenže české spoločenské pomery sa dramaticky líši od Ruska. Mentalita Čechov a Slovákov je úplne iná než mentalita Rusov. Nedaj Bože, aby sa v cirkevnej verzii opakoval scenár invázie z roku 1968, a pár nerozumných a neskúsených vysokých duchovných k nám pozvalo "bratskú pomoc" z Moskvy (a nemusí sa to priamo urobiť nejakým "pozývacím listom ". K hnevu bohato postačí, iba keď to bude vyzerať, akoby si k nám naša pravoslávna cirkev takú intervenčnú pomoc povolala, či akoby nejakému nátlaku z Moskvy podľahla). A keď to tu začne cez tých troch mladých biskupov riadiť Moskva, potom tým zrejme nielen rozbije miestnu pravoslávnu cirkev, ale tiež poškodí povesť všetkého ruského v našej spoločnosti. Pozitívny obraz pravoslávia, ktorý tu pravoslávne generácie v povedomí našej spoločnosti tak ťažko budovali, vyjde navnivoč. Naša cirkev sa zmení na geto a rozkoly budú vznikať jeden za druhým.

Preto by sme radi apelovali na všetkých, aby anulovali zasadnutie synody zo dňa 9.12.2013, prekonali rozkol, vrátili sa k jednaciemu stolu a pokračovali ďalej pod vedením najstaršieho. To je, myslíme si, jediná cesta, ako sa vyvarovať neblahému vývoju, ktorý by mohol hroziť. Mladší tým ukážu príklad pokory, a tak si opäť zaslúžia úctu a nasledovania hodnosť. Chyby robíme všetci, katastrofa však nastáva až vtedy, keď si ich nepriznáme, ale lipneme na nich a neoblomne pokračujeme po ceste hriechu, nemorálnych krokov a nekanonických skutkov .

Chceme týmto vyjadriť lásku a úctu k ruskému pravosláviu a k Ruskej pravoslávnej cirkvi. Naliehavo však prosíme, nepodporujte to, čo v očiach verejnosti nie je Cirkvi na prospech a čo vytvára o našej pravoslávnej cirkvi pochybný obraz v očiach Čechov, Moravanov a Slovákov. Prosíme Ruskú pravoslávnu cirkev: myslite aj na našich drahých bratov, príslušníkov vášho národa tu žijúcich, aby sa nedostali do nepríjemnej situácie v Českej republike, ale aj na Slovensku. Nech tím nespôsobíte škodu sebe, im aj nám. V českej spoločnosti je stále voči Rusku a Rusom veľa predsudkov a médiá sú tu väčšinou skôr prozápadne orientované. V otázkach vzťahov k Rusku, ktoré sú v našej spoločnosti a našom národe z historických dôvodov nesmierne citlivé, je potrebné si počínať s najväčšou opatrnosťou a delikátnosťou .

P.S.
Samozrejme, pomoc a rada z vonka je v rámci všeobecnej-sobornej svetovej pravoslávnej cirkvi vítaná - zvlášť v našej situácii. Ale táto podpora a prejav veobecnosti – sobornosti sa musí diať kánonickým spôsobom a kráčať kanonickými cestami. Kánonický spôsob pomoci zvonku ako prejavu jednoty svetovej Cirkvi v rovine najvyššej hierarchie je iba jediný - riadna oficiálna návšteva na pozvanie hlavy miestnej cirkvi a v spolupráci s touto hlavou. Všetko ostatné je nekanonické a nie je v skutočnosti výrazom cirkevnej sobornosti. Touto cestou k nám však boli pozvaní len zástupcovia Konštantínopolského patriarchátu.

Zostavil brat v Christu Angelár

Zdroj: Príspevok č 954.
Uverejný na pravoslávnom weblogu a listárny pro zveŕejňovaní úvah, oznamení a zpráv. Určeno pro osvětu a misii www.ambon.or.cz 

Usnesení a rozhodnutí Posvátného synodu ze dne 9. prosince jsou neplatná!!!

Třetí pastýřský list metropolitního správce pravoslavné církve v českých zemích a na
Slovensku, arcibiskupa olomoucko-bměnského Simeona

Vážené sestry a bratří , důstojní otcové,

Dříve , než se zamyslíme nad tím, co nás potkalo a co si počneme, chtěl bych poděkovat
všem, kdo pochopili smysl mých předcházejících pastýřských listů a kdo mi vyslovili důvěru.
Těm, koho jsem svým jednáním zmátl nebo vyvolal nesouhlas, se pokusím vysvětlit své
pohnutky. Situace naší autokefální církve vůbec není jednoduchá a ti, kdo v ní nesou nějakou
zodpovědnost, to vůbec nemají lehké. V minulých listechjsem se snažil, takjak mne to učili
moji duchovní učitelé, v jádru chyb svých bližních hledat omyl, nikoliv zlou vůli , a zbavovat
je těchto chyb tím, že na omyl upozorním. Budu se snažit držet se týchž zásad, i když se zdají
stále méně účinné. Mají však přátelé Kristovi jiné zbraně? Mají své předpisy, které vytvářejí
jednotu pravoslaví. Ale budou-li i ty pošlapány?

Po odstoupení metropolity Kryštofa nastalo u nás typické přechodné období, pro které má
naše ústava přesný scénář: Do čela církve stane Posvátný synod, jeho předseda je dočasně
hlavou autokefální církve, „metropolitním správcem", kterým jsem se stal já. Správcem
osiřelé eparchie, pokud nemá pomocného biskupa, se zvolí někdo z kněží, ale jeho pravomoc
je omezená jen na to, co nepřesahuje pravomoc kněze, na to, co je více administrativního
charakteru. Kanonickým správcem, jaksi dozorcem nad eparchií je jmenován některý ze
sousedních biskupů. On pak po celou dobu, co je eparchie uprázdněna, zajišťuje to, co
přesahuje práva kněze: svěcení, potvrzení soudních výnosů a dohled na mnišstvo a
monastýry. Hlavním úkolem správce eparchie je samozřejmě do čtyřiceti dnů spolu s
eparchiální radou zajistit a provést volbu nového biskupa. Správcem pražské eparchie se stal
otec archimandrita Marek Krupica, který však pojal svou funkci poněkud jinak, než se
předpokládalo a než předpokládala církevní ústava. Kanonického biskupa že nad sebou
nepotřebuje , bude-li třeba někoho vysvětit, požádá biskupa, který bude zrovna po ruce, soudní
moc, která patří výhradně biskupům, převzal plně do svých rukou. Pražská eparchie se tak
stala jediným pravoslavným biskupstvím na světě , které nad sebou nemělo biskupa, ale kněze.
Vytkl jsem mu tuto úchylku v dopisu. Odpověděl mi, že jsem starý a senilní a že ke mně
nemá úctu. Způsob výkonu své funkce nezměnil, zmocnil se však navíc metropolitní rady a
její úřad takřka zrušil. Za osm měsíců svého panování sice dvakrát svolal eparchiální
shromáždění na volbu biskupa, ale vždy byli předem zredukováni kandidáti tak, aby zůstali
jen ti nepřijatelní. Věřící se domáhali dalších kandidátů, ale byli zamítnuti, aby nakonec bylo
prohlášeno, že věřící jsou příliš roztříštěni, než aby byli schopni zvolit pražského biskupa. Že
se volba pražského biskupa odloží o rok o dva, zatím se zvolí metropolita, a to tak že bude
zvolen z jediného kandidáta, Rastislava prešovského, protože předepsaný protikandidát,
arcibiskup pražský, nebude. Je to protiústavní, ale těm, kdo zachvátili v církvi moc, to sotva
vadí. Připomínám svá slova ze závěru svého druhého pastýřského listu, že jde o posílení moci
některých kněží v naší církvi, „ne moci dávat a sloužit, ale moci brát a panovat, že kdosi snad
uvažuje, má-li se vůbec volit pražský biskup, když lze panovat bez něj za pomoci strachu,
především strachu z chudoby."

Myslím, že je potřeba seznámit vás podrobněji s průběhem zasedání posvátného synodu 9.
prosince 2013, který vladyka Rostislav označil za převrat.

Je právem a povinností předsedy stanovit program jednání a řídit je. Bez jednoho pokynu
nesmí být mluvčí přerušován, on rozhoduje o formulaci usnesení a dává hlasovat. Na tomto
zasedání tři vladykové pokyny předsedy ignorovali. Vladyka Rostislav hlasoval vlastně o
sobě, neboť jeho navrhli na mé místo. Není to přípustné . Vladyka Jáchym hlasoval ve chvíli,
kdy podle ústavy nebyl členem Synodu. Jednali, aniž jim bylo uděleno slovo.

Jejich hlasování
nelze uznat za platné, stejně jako usnesení o lednovém sněmu, na kterém se dohodli, když už
zasedání bylo rozpuštěno.

Právě dnes, když píši tento list, přicházejí mi první vánoční blahopřání. Slovy jednoho
z nich bych rád blahopřál i vám: Moji milí, zdravím vás v předvánočním čase Je mi líto, že
jste se v posledních měsících museli dožít tak stupňujícího se neomaleného boje v touze po
moci nejen ve světě, ale právě v církvi, které jste zasvětili život. Přeji Vám brzké vyřešení
těchto bolestivých problémů návratem všech zúčastněných ke zdroji pokoje - k betlémskému
Dítěti , jeho zaslíbení a pravdě . .. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme
jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Kristus se rodí! Oslavujte!
Váš

Arcibiskup olomoucko-bměnský
Metropolitní správce pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Praha 18.prosince 2013

Věřící si přejí vyšetření všech přestupků synodu!

Vážený vladyko Simeone,

předně Vás srdečně zdravím a chválím za váš postoj v církvi, podporujeme Vás.

Mátuška Šuvarská mi napsala, že církev se musí očistit a uzdravit, toto samé vypisuje Jáchym (už pro mě není biskupem) od lží, smilstva a rozvracení. Tím vším jak je známo míří na vladyku Kryštofa, ale za celou dlouhou dobu jeho působení a práce v církvi jsem neslyšela o "jeho známé pravdě o životě" jak mi napsala m. Šuvarská.

Nikdy jsem neslyšela, že by ho naháněly ženské kvůli nějakým alimentům a na pomoc si volaly zaměstnavatele nebo policii jak se to běžně děje v životě, když se ženy s dětmi nemohou dovolat práva, když se otcové nehlásí k rodinám. Pokud vím nic takového se nepotvrdilo ani nedokázalo.

Naopak jsou tady další závažná obvinění na další mladé biskupy a to se neřeší, stále si omílají dokola: vydržme ještě, Bůh je s námi, církev se s naší a Boží pomocí uzdraví atd... Neuzdraví, dokud se všechno neprojedná a nevyřeší se všechna vznesená obvinění i na další osoby. Nejde špinit veřejně před celým národem, když nic z obvinění nedokázali, mají se omluvit jemu a i lidem, protože nás věřící tyto události velkou silou zasáhly.

Včera jsem četla na slovenském webu, že chystají sněm a dokonce už i schválili program ve kterém je pouze zvolení metropolity a nic jiného. Vladyko jak si to slovenští církevní představitelé představují? Když už začali mladí biskupové ( i ti jejich) moráně kárat a trestat ( psali, že emeritnímu vladykovi ponechali plat což není pravda, ptala jsem se má plat jako poslední žalmista) musí být sami na vysoké morální úrovni a jak se ukazuje nejsou.

Jsou vznesena obvinění na jejich morání život a všichni to už víme a chceme, aby se potvrdila a nebo vyvrátila, jinak nebude v církvi úcta ani klid, jak jistě chápete. Je v zájmu církve a jejího "očistění a ozdravění " všechna tyto obvinění řešit na sněmu a nebo jiným přijatelným způsobem pro všechny . Není to lehké ani snadné s tím vším měli mladí biskupové počítat, když na jaře tohoto roku tuto "akci" spouštěli.

Došlo to tak daleko, že není jiné cesty.

Vladyko vydržte!!!

Přeji Vám pevné zdraví a pevný a tvrdý kořen vašeho života nech je zárukou záchrany naší pravoslavné církve, tak by si to určitě přál i můj strýc, svatý mučedník Gorazd.

Vaše

R. G. Prachařová

Prohlášení arcibiskupa Simeona arcibiskupa olomoucko-brněnského metropolitního správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Doplnění článku ze dne 11.12.2013 - Pravidla všeobecných a místních sněmů i svatých Otců pravoslavné církve

Prohlášení arcibiskupa Simeona
arcibiskupa olomoucko-brněnského
metropolitního správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Pravoslavnému duchovenstvu, věřícím a veškeré církevní veřejnosti.

Upozorňuji duchovenstvo a věřící Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku na skutečnost, že po dnešním (9. 12. 2013) zasedání posvátného synodu jsem zůstal jediným kanonickým přestavitelem naší místní pravoslavné církve. Ostatní členové posvátného synodu se na dnešním jednání bohužel zachovali v rozporu s posvátnými kánony, což je dovedlo k tomu, že se dostali do vzpoury vůči řádnému současnému nejvyššímu představiteli naší církve a do pozice rozkolu vůči pravoslavné církvi.

Jsem tímto jejich chováním otřesen a dovoluji si tvrdit, že jsem tento vývoj situace nezpůsobil, nepřál jsem si jej a nenesu za něj odpovědnost. Přál jsem si jen řešit problém uprázdněnosti pražského arcibiskupského stolce v těch intencích, jak jsem to nedávno veřejně sdělil ve svých dvou otevřených pastýřských listech, jejichž obsah je po církvi známý. Domnívám se, že ostatní členové posvátného synodu si však vyřešení neblahé situace v pražské eparchii nepřejí, a proto nakonec otevřeně zavrhli kanonické a ústavní principy, což je přivedlo do rozkolu.

Upozorňuji, že zpráva o průběhu dnešního zasedání posvátného synodu, která je uveřejněná na webových stránkách www.pravoslavnacirkev.cz (pozn redakce: rodinné webové stránky dlouholetého udavače StB Jaroslava Šuvarskýho) obsahuje nepravdivé informace.

Vyzývám všechny naše ostatní duchovní a všechny pravoslavné věřící naší církve, aby přestali považovat arcibiskupa Rostislava, arcibiskupa Juraje a biskupa Jáchyma za kanonické pravoslavné duchovní a semkli se kolem jediného kanonického archijereje naší církve, kterým jsem po dnešních událostech zůstal jedině já. Je mi líto, že ostatní členové našeho synodu zvolili cestu vzpoury a rozkolu a budu usilovně pracovat na uklidnění současné rozbouřené situace. Budu postupovat výhradně cestou posvátné pravoslavné tradice a kánonů svatých otců, a k tomu požádám o pomoc ostatní světové pravoslavné církve – především Konstantinopolský patriarchát. Jsem si jist, že tímto způsobem se s Boží pomocí podaří překonat nejen kritickou situaci, která dnes nastala, ale zároveň vyřešit i problémy, jimiž trpí naše církev již od dubna letošního roku.

Žádám tímto všechny duchovní správce a veškeré kněžstvo, aby při bohoslužbách jako svého kanonického archijereje vzpomínali, až do doby vyřešení této situace, pouze moje jméno. Tím bude každá taková bohoslužba zasazena do duchovní jednoty s kanonickým pravoslavím. Pastýřsky vás žádám, abyste se zdrželi jakéhokoliv církevního společenství s rozkolnými biskupy.

Naléhavě jako váš pastýř prosím o zachování církevní jednoty a udržení celé naší církve na cestě svatootcovské posvátné tradice a v kanonickém spojení s ostatními hlavami pravoslavných církví ve světě, především s Jeho svatostí ekumenickým patriarchou Bartolomějem.

V blízké době svolám Posvátný Synod za účelem nápravy situace a budu budu církevní veřejnost informovat o dalším vývoji.

S arcipastýrským požehnáním a láskou v Kristu

Váš

+ Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský
arcibiskup olomoucko-brněnského
metropolitní správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Dne 9. prosince 2013

Pozn. Zvýraznění částí textu je dílem redakce

Pravidla všeobecných a místních sněmů i svatých Otců pravoslavné církve

Pravidla svatého místního sněmu antiochijského. (r.341) - Pravidlo 9.

V každé oblasti mají biskupové uznávati biskupa stojícího v čele metropolie, který pečuje o celou oblast, neboť do metropolie přicházejí odevšad všichni, kdož mají záležitosti. Proto bylo usneseno, aby on i ctí byl předním a aby ostatní biskupové bez něho nepodnikali ničeho zvláště důležitého, podle dávno od otců našich přijatého pravidla mimo to, co se vztahuje na eparchii, náležející každému z nich a na sídliště, nacházející se v jejím obvodě. Neboť každý biskup má moc ve své eparchii a nechť spravuje ji s náležitou opatrností, pečuje o celé území, závislé na jeho městě, ať ustanovuje kněží a jáhny a vyřizuje všechny záležitosti s úvahou. Nadto však ať se neosmělí cokoliv činiti bez biskupa metropolie, a taktéž tento bez souhlasu ostatních biskupů.

Pravidla svatého sněmu cařihradského, konaného v chrámě svatých apoštolů a nazývaného dvojnásobným. (r.861) - Pravidlo 14.

Jestliže některý biskup, klada za záminku provinění svého metropolity, před sněmovním vyšetřením odstoupí od obecenství s ním a nebude pronášeti jeho jméno dle zvyku v božském posvátném úkonu, o takovém svatý sněm stanovil: budiž svržen, bude-li pouze usvědčen, že odstoupil od svého metropolity a vytvořil rozkol. Neboť každý má znáti svou míru, a ani kněz nemá opomíjeti svého biskupa, ani biskup svého metropolitu.

 

STATEMENT OF ARCHBISHOP SIMEON

Archbishop of Olomouc and Brno
Metropolitan Administrator of the Orthodox Church
in the Czech lands and the Slovakia

To the Orthodox clergy, believers and all religious public,

I warn the clergy and believers of the Orthodox Church in the Czech lands and the Slovak Republic to the fact, that after today (9 Dec. 2013) Sacred Synod meeting, I remained the only one canonical representative of our local Orthodox Church. Other members of the Sacred Synod unfortunately acted in the contrary to the sacred canons at this meeting, which them led to the fact that they felt into rebellion against the current proper supreme leader of our Church and into the schism position in the face of the Orthodox Church.

I am shocked by their behaviour, and I want to say that I did not cause the evolution of this situation, I did not want it and do not bear responsibility for it . I wished just solve the problem of the empty Prague archbishop's throne in the intention as I recently declared publicly in my two opened pastoral letters, which content is known in the Church. However I think the other members of the Sacred Synod do not want to resolve the disastrous situation in the Prague eparchy, and that is why they frankly rejected the canonical and constitutional principles, which led them finally to the schism.

Please note that the written report about the Sacred Synod meeting, which is available on the website www.pravoslavnacirkev.cz contains false information.

I appeal to all our clergy and all Orthodox believers of our Church to stop archbishop Rastislav (Rostislav), the archbishop George (Juraj) and bishop Ioakim (Jachym) considering as the canonical Orthodox clergy members. And I appeal all our clergy and all Orthodox believers of our Church to enclose around the only one canonical archpriest, who is after these events me, who remained alone. I am sorry for other members of the local Sacred Synod, who selected the path of rebellion and schism. I will work hard to calm the current turbulent situation.

I will proceed exclusively through the way of sacred Orthodox traditions and canons of the Holy Fathers, and I ask the other Orthodox Churches in the world for help in it, first of all I ask the Patriarchate in Constantinople. I am sure that using this approach with the help of God we can overcome not only the critical situation which happened today, but also all problems afflicting our church since April this year.

I hereby ask all spiritual administrators and all the clergy that they remember only my name in their worship service until resolving of this situation. This is the way how each such service will be set into the spiritual unity of canonical Orthodoxy. I pastorally ask You to abstain from any ecclesiastical communion with the schismatic bishops.

I urgently as your shepherd please for preservation of the Church unity and maintain our entire church on the path of Sacred Tradition of Holy Fathers and the canonical connection with other heads of Orthodox churches in the world, especially with His All Holiness the Ecumenical Patriarch Bartholomew.

In the near future I shall call the Sacred Synod in order to adjust the situation and I shall inform the religious public about the further progress.

With archpastoral blessing and love in Christ

Your
+Simeon

Archbishop of Olomouc and Brno
Metropolitan Administrator of the Orthodox Church in the Czech lands and the Slovakia

On 9 December 2013

 

Заявление

Высокопреосвященнейшего СИМЕОНА,
Архиепископа Оломоуцко-Брненского,
Митрополичьего управляющего
Православной Церкви Чешских земель и Словакии

Православному духовенству, верующим и всей церковной общественности.

Предупреждаю духовенство и верующих Православной Церкви Чешских земель и Словакии о факте, что после сегодняшнего (9.12.2013) заседания Святейшего Синода я остался единственным каноническим представителем нашей Православной Церкви. Остальные члены Святейшего Синода на сегодняшнем заседании, к сожалению, действовали в противоречии святым канонам, приведшим к противостоянию с нынешним верховным представителем нашей церкви и тем самым к проявлению раскола в лоне православной церкви.

Нахожусь в сильном расстройстве от их действий и осмеливаюсь утверждать, что эта ситуация вызвана не мной. Такого результата не хотел и не несу за это ответственность. Хотел только решить проблемму пустующей пражской архиепископской кафедры в том смысле, который был мною недавно произнесен в двух открытых Пастырских посланиях. Их содержание в церкви знакомо. Предполагаю, что остальные члены Синода решить создавшуюся неблагоприятную ситуацию не хотят, и потому, открыто нарушили канонические и уставные принципы, что привело к расколу.

Предупреждаю, что сообщение о ходе прошедшего заседания Синода, которое было выложено на страницах Интернета: http://pravoslavnacirkev.cz
содержит неправдивую информацию.

Прошу всех наших остальных духовных лиц и всех православных верующих нашей церкви, чтобы перестали признавать архиепископа Ростислава, архиепископа Георгия и епископа Иоакима за канонических православных духовных руководителей, а сомкнулись бы и поддержали единственно канонического архиерея нашей церкви, которым после сегодняшних событий, являюсь только я. Сожалею, что остальные члены Синода избрали путь противостояния и раскола. Буду принимать все усилия, чтобы утихомирить нынешнюю неспокойную ситуацию. Буду идти исключительно дорогой святой православной традиции и канонов святых отцов, и буду просить помощи у остальных Поместных церквей, в первую очередь – у Константинопольского патриархата.
Уверен, что таким образом, с помощью Божией, удастся преодолеть не только сложившуюся критическую ситуацию, но и одновременно проблеммы возникшие в нашей церкви от апреля этого года.

Прошу всё духовенство, священнослужителей, чтобы при богослужениях, как своего канонического архиерея, вспоминали, вплоть до периода, когда эта ситуация будет решена, только моё имя. Таким образом, каждая такая богослужба будет в духовном единстве с каноническим православием.
Как пастырь прошу вас, воздержитесь от какого-либо церковного общения с раскольническими епископами.
С настойчивостью, будучи вашим пастырем, прошу сохранять церковное единство, и в целом церковном организме стремиться идти по пути святоотеческих традиций в каноническом единстве, соборности, с остальными общемировыми Православными Церквями, в первую очередь со Святейшим Вселенским Патриархом Варфоломеем.

В ближайшее время созову Святейший Синод с целью исправления ситуации и буду информировать церковную общественность о дальнейшем ходе событий

С архипастырским благословением
и любовью во Христе

Ваш

+ Симеон
Архиепископ Оломоуцко-Брненский
Митрополичий управляющий
Православной Церкви Чешских земель и Словакии

9 декабря 2013 года

 

Peklo a Satan medzi pravoslávnymi Českých krajín a Slovenska


Už viac ako osem mesiacov s rastúcou  intenzitou rezonuje nielen v Českej republike, na Slovensku a v okolitých krajinách, ale aj v celom pravoslávnom a v nepravoslávnom svete kauza súvisiaca s falošným obvinením z porušenia mníšskych sľubov, cudzoložstvo a podľa vyjadrenia tajomníka pražskej diecézy Pravoslávnej cirkvi, abstinujúceho narkomana, Pavla Milka aj s obvinením, že je otcom troch až desať nemanželských detí, ako aj iných nepodložených ďalej v texte uvedených obvinení, ktoré vyvrcholili do abdikácie najvyššieho hierarchu Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenka  metropolitu Kryštofa  (občianskym menom: Dr.h.c., doc., ThDr. Radima Puleca, PhD).

Aktérmi tejto kauzy boli vyfabrikované falošne, diskreditáčne a kompromitujúce materiály, ktoré rozposlali po rôznych inštitútoch a inštitúciách v Českej republike, na Slovensku, po ambasádach a do masmédií.  Následné dňa 02.04.2013 v súkromnej  televízii Nova bola odvysielaná reportáž, ktorú právom môžeme nazvať, ako verejná klebeta, o tom, že hlava Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska má intímny pomer s manželkou pravoslávneho kňaza a má viacero mileniek s ktorými má tri až desať detí.

Odvysielanie tejto relácie bolo načasované pred zasadaním Posvätného synodu Pravoslávnej cirkvi Českých krajín a Slovenska, na ktorom jeho členovia: arcibiskup brnensko-olomoucký Simenon (obč. menom ThDr. Radivoj Jakovlevič,),arcibiskup prešovský a celého Slovenska Rastislav (obč. menom Mgr./ v odbore pravoslávna teológie/Ondrej Gont), arcibiskup michalovsko-košický Juraj (obč. menom Mgr./v odbore anglistika-amerikanistika a turkológia/ Jíři Rudolf Stránsky) a vikárný-pomocný biskup olomoucko-brnenský Jáchym-Joakim (obč. menom Mgr./pedagogiky  v odbor matematika a biológia/ Roman Hrdý) prijali tieto obvinenia, ako relevantné a pravdivé dôkazy a po osobnom rozhovore metropolitu Kryštofa s arcibiskupom olomoucko-brnenským Simenom, ktorého podľa vlastného vyjadrenia mal vo veľkej úcte, a na základe  jeho odporúčania, aby pre zachovanie, jednoty a pokoja v Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska abdikoval na post metropolitu českých krajín a Slovenska a pražského arcibiskupa, až do vyriešenia tejto kauzy, ako aj z dôvodu toho, aby z pozície svojej funkcie nemohol  zasahovať aovplyvňovať priebeh šetrenia. Ubezpečil ho, že ak sa nepotvrdia tieto obvinenia najvyšší orgán Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska, Posvätná synoda ho opäť kooptuje na metropolitný post Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska a arcibiskupa pražského.

Metropolita Kryštof, vzhľadom na úctu, ktorú prechovával k olomoucko-brnenskému arcibiskupovi Simeonovi, ktorého považoval za múdreho a skúseného pastiera cirkvi  pokorne prijal jeho odporúčanie a dňa 12.04.2013 na zasadaní Posvätného synodu predložil abdikačný list. Priložený v prílohe:

 “Já, níže podepsaný Kryštof, arcibiskup pražský, metropolita Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, obč. jménem Radim Pulec, se dnes 12. dubna 2013 na zasedání Posvátného synodu v Olomouci tímto pro její dobro a pokoj vzdávám své služby arcibiskupa pražského a metropolity Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a zbytek svého života si přeji prožít v monastýru, který mi církev určí.

 

Samozřejmě, pokud mě církev požádá, jsem vždy ochoten pro ni pracovat, protože církev miluji.

Prosím věřící a duchovní o zachování jednoty církve, o zachování úcty a lásky a o to, aby se všichni semkli kolem svých arcipastýřů.“

V Olomouci  dne 12. dubna 2013

Kryštof Arcibiskup pražský metropolita českých zemí a Slovenska, předseda Posvátného synodu  (obč. jménem Radim Pulec)

 

Spiklenci len na toto čakali a hneď sa chytili moci. Na zasadaní “posvätnej synody“ do čela Pražskej diecézy bol menovaný ThDr. Marek Krupica ThD, mních-archimandrita s viac ako zaujímavou minulosťou, ktorý získal teologické vzdelanie na protestantských školách, člen Vojensko-nemocničného rytierskeho radu svätého Lazára Jeruzalemského, ktorý je vznikom, dejinami a princípom rímskokatolíckym radom, ktorému požehnal pápež Ján Pavol II. aj Benedikt XVI. Členom tohto radu je aj kardinál Dominik Duka, maďarský kardinál László Páskai, anglický kardinál Cormac Murphy-O'Connor, austrálsky kardinál George Pell a tiež generálny guvernér Nového Zélandu Anand Satyanand, generálna guvernérka Austrálie Quentin Bryceová a mnoho, mnoho ďalších hierachov rôznych konfesii, ako aj ľudí z rôznych spoločenských, politický vrstiev, tajných lóží a zoskupení, a medzi nimi čuduj sa svetu aj pravoslávny arcibiskup michalovsko-košicky Juraj, obč. menom Jíři Rudolf Stránsky na ktorého je vedenie Vojensko-nemocničného rytierskeho radu svätého Lazára Jeruzalemského veľmi hrdé, pretože ako ich predstaviteľ spolu s ThDr. Marekom Krupicom ThD sprevádzali jeho svätosť patriarchu Konštantínopolského Bartolomeja I. počas osláv 1150 výročia príchodu sv. Cyrila a Metóda na územie Veľkej Moravy, a o ktorom sa na svojich webových stránkach vyjadrili, že jediný z pravoslávnych hierarchov sa usiluje o zjednotenie  Pravoslávnej cirkvi s Vatikánom, čo má potvrdzovať aj jeho účasť na poslednej  intronizácii pápeža Františka vo Vatikáne, a za túto jeho lojálnosť rímskokatolíckej cirkvi mu darovali sv. ostatky svätého Cyrila.

 Tento rad je duchovne podriadený rímskokatolíckemu hierarchovi, konkrétne je vedený uniátom, gréckokatolíckym melchitským patriarchom Jeruzalema, Antiochie a Alexandrie).

 A aby bolo zadosťučinené olomoucko-brnenskému arcibiskupovi Simeonovi, ako vyplýva z listu Mgr. Xénie Rapcunove, za jeho judášsku službu spiklencom, “posvätnou synodou“  mu bol zverený post zastupujúceho metropolitu českých krajín a Slovenska, ako sa neskôr ukázalo iba formálne. Pretože jeho rozhodnutia v rozpore s Ústavou Pravoslávnej cirkvi Českých krajín a Slovenska, ako aj kanonickými pravidlami, ktoré sú pre členov “posvätného synodu“ iba zdrapom papiera nikto nerešpektuje. Tobôž nie, taktiež člen “posvätného synodu“ bez hlasovacieho práva, poverený správca Pražskej diecézy ThDr. Marek Krupica, ThD, ktorý verejne nazval olomoucko-brnenského arcibiskupa Simeona “senekom s progredujúcou senilitou“.

Neskôr, keď sa obvinenia voči metropolitovi Kryštofovi ukázali, ako falošné a vykonštruované, a hlavná aktérka, žalobkyňa a svedkyňa Mgr. Xénia Rapcunová vo vecí kanonickej sťažnosti na metropolitu doc. ThDr. Kryštofa, PhD. (Radima Pulce) podanú dňa 08.03.2013, miesto prísažné, pred  štátnym notárom túto sťažnosť odvolala -  späť vzala, podľa vyjadrenia jedného z členov “posvätnej synody“  vraj pod hrozbou smrti a s priloženou zbraňou na hlave,

Zpětvzetí kanonické stížnosti paní Xenií Rapcunovou

 

Posvátnému synodu  Pravoslavné církve v českých zemích a Slovensku

Ve věci kanonické stížnosti na metropolitu doc. ThDr. Kryštofa, PhD. (Radima Pulce) podanou dne 8.3.2013

Vaše Vysokopřeosvícenosti a Přeosvícenosti,

obracím se na Vás, jako řádné členy Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a Slovensku ve věci kanonické stížnosti na metropolitu a arcibiskupa pražského J. B. Kryštofa a to ve věci jeho nekanonického chování a to ve smyslu nedbání kanonických předpisů a Božích přikázáních, kterými se má řídit a zároveň vytvářet v Církvi vzor svým osobním příkladem. Jsem si vědoma, že tímto podáním způsobím bolest v Církvi, ale je velice nutné aby se okamžitě Posvátný synod k této záležitosti nejen vyjádřil, ale zároveň učinil taková církevně-právní opatření k zabránění šíření mylné interpretaci této stížnosti.Osobně jsem byla v současné době přivedena jako manželka pravoslavného duchovního ale hlavně jako osoba Xenie Rapcunová v omyl a stala jsem se předmětem intrik, mylných a zavádějících informací daleko složitějších než v době po zaslání předmětné stížnosti.

Mou stížností jsem v první řadě chtěla vyřešit svou rodinnou situaci a nezasahovat do situace v církvi jako celku. V této věci se cítím být podvedena a zneužita jako osoba i jako žena. Tímto prohlašuji, že se od mylné interpretace prohlášení distancuji a dále prohlašuji že s vladykou metropolitou Kryštofem jsem měla pouze blízký duchovní vztah, v žádném případě vztah intimní tak, jak to bylo dále presentováno.

Moje stížnost byla podána jako stížnost v rámci církve s tím, jak mi bylo vladykou Simeonem slíbeno, že zůstane v rámci církve respektive Posvátného synodu nikoliv však záležitostí veřejnou natož pak mediální. Účelem bylo obrátit pozornost na mou rodinnou situaci a situaci v PCO Chomutov, kterou jsem se snažila řešit a poukazovala na ni již na přelomu roku 2011 a rok 2012. Úřad eparchiální rady především její ředitel otec Šuvarský Jaroslav , se kterým jsem osobně mluvila, který tuto situaci absolutně neřešil. Po osobním setkání jsem s ním mluvila telefonicky a dále pak při setkání s paní Pavlíkovou mi bylo souhlasně oběma sděleno, že za celou situaci může metropolita Kryštof společně s mým manželem a pokud na vladyku něco mám, tak ať to tak nenechám a ať bojuji.

Metropolitu Kryštofa jsem považovala za svého a rodinného blízkého přítele, který nám po našem příjezdu do České republiky pomáhal v počátečních krocích co se týká PCO Chomutov morálně i duchovně ve všech směrech podpořil.

Bylo pro mne zarážející, že právě on je vinen a naši situaci nechce řešit a neřeší. Chtěla jsem se s metropolitou Kryštofem spojit a osobně se s ním setkat. Narážela jsem pouze na lidi, kteří ho obklopují a k němu mne nepřepojili ani k němu nepustili. Otec Hauzar, se kterým jsem se setkala v dubnu na ÚMR v Praze mi řekl, že metropolita Kryštof už se mnou nechce komunikovat a když jsem mu chtěla zavolat tak mi vytrhl sluchátko z ruky a vykázal z úřadu s tím, že už nejsem zaměstnankyně ÚER a nemám tam co dělat .

Tímto nepochopením, zavádějícími informacemi a pohodlností úředníků na všech úrovních jsem se dostala do krizové situace. Nadějí bylo setkání s vladykou Simeonem, který mi mohl radou pomoci. Pomohl mi radou, že jediné východisko je abych na metropolitu Kryštofa podala stížnost která aby měla váhu musím uvést, že jsem jeho milenka. Toto, jak mi řekl, bude považováno za pravdu v době, kdy se kolem něj tyto pomluvy šíří a oni tuto situaci delší dobu sledují s tím, jak mi navíc uvedl, že má dokonce již několik nemanželských dětí a nebo zůstanete v této situaci sama a církev mně nemůže pomoci. Jako věřící mám úctu k autoritám a plně jim důvěřuji tím spíše, že jak mi arcibiskup Simeon řekl, je to v zájmu církve a její jednoty. Přislíbil mi, že vše zůstane v rámci zainteresovaných představitelů církve především Posvátného synodu a v žádném případě se nedostane na veřejnost či do medií.V této věci mne bylo vladykou Simeonem řečeno, že mi pomůže otec Evžen Freimann, na kterého jsem se obrátila, který stížnost sepsal.

Vzhledem k výše uvedenému se já jako osoba Xenie Rapcunová ale stejně tak jako hluboce věřící podvedena organizovanou skupinou osob manipulující mou kanonickou stížností a tím jsem se stala obětí jejich intrik a mediální manipulace.

Na základě toho odstupuji a distancuji se od svého podání. Tímto se vladykovi metropolitovi Kryštofovi hluboce omlouvám a žádám Posvátný synod o sjednání nápravy a uvedení všeho do původního stavu neprodleně tak, jako to bylo před podáním této stížnosti. Na celou záležitost je třeba pohlížet tak, jakoby se vůbec nestala.

Zároveň tímto odvolávám své Přísežné prohlášení ze dne 8.3.2013 neboť byly porušeny kanony církve, jednací soudní církevní řád a byla jsem uvedena v omyl.

Toto mé vyjádření je zasláno pouze členům ER Pražské eparchie, členům Posvátného Synodu a vladykovi metropolitovi Kryštofovi.

Zároveň informuji, že pokud toto mé vyjádření nebude respektováno, budu informovat ostatní duchovní, veřejnost, media, ostatní autokefální církve, jejich Zastupitelské úřady v ČR atd. Zároveň zvažuji podání žalob za šíření pomluv a uvedení v omyl vůči všem osobám, které se na tomto případu podílely.

Tímto pověřuji otce kancléře Nováka k osobnímu urychleného předání mého vyjádření všem kompetentním osobám.

V Praze dne 17. dubna 2013

Mgr. Xenie R a p c u n o v á
(osobné údaje a kontakty pani X. R. boli odstránené)

 metropolitu zastupujúci arcibiskup olomoucko-brnenský Simeon vydal dňa 19.03.2013 prehlásenie:

Prohlášení metropolitního správce,
arcibiskupa olomoucko-brněnského ThDr. Simeona
k přiznání sestry R.
19. dubna 2013

Přiznání paní R. ze lži a křivopřísežnictví ohledně jejího údajného milostného vztahu s vladykou Kryštofem je velikou úlevou pro celou Pravoslavnou církev a zvláště pro náš Posvátný synod, který se může brzy sejít a očistit vladyku Kryštofa z ošklivého nařčení. Nejradostnější však bude pro rodinu (manželů R.): vždyť k nevěře vlastně nedošlo, není důvod k rozvodu, manželé se jako křesťané smíří a obě děvčátka budou šťastně vyrůstat v plné rodině s maminkou i s tatínkem.

Metropolitní správce,
arcibiskup olomoucko-brněnský ThDr. Simeon

Toto prohlášení bylo nadiktováno metropolitním správcem arcibiskupem ThDr. Simeonem tiskovému tajemníkovi olomoucko-brněnské pravoslavné eparchie Mgr. Romanu Jurigovi v poledne 19. dubna 2013 k bezodkladnému rozeslání na dostupné adresy v pravoslavné církvi.

Dokonca aj arcibiskup prešovský a celého Slovenska Rastislav vo svojom príhovore v jednej z jeho spravujúcich cirkevných obcí,  na sviatok Zoslania Svätého Ducha po svätej liturgii predniesol apologickú homíliu na očistenie metropolitu Kryštofa parafrazujem: “... byla sotvorená  velika kleveta na vladyku Christofora, no sláva Bohu sia ukázala jak veliká nepravda a joho imja bylo očistené..“.

Zastupujúci arcibiskup olomoucko-brnenský Simeon vo svojom prehlásení sa vyjadril citujem: “ Posvátný synod se může brzy sejít a očistit vladyku Kryštofa z ošklivého nařčení.“

Skutočne “posvätná synoda“ sa onedlho zišla za týmto účelom, aby v súlade s Ústavou Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska a kanonickými pravidlami kooptovali vladyku Kryštofa do, pred kauzou zastavaných funkcii.

Ale členovia synody na zasadnutí neakceptovali kanonické pravidlá a to pravidlo 29; IV. všeobecného snemu Chalcedónskeho, 145. pravidlo sv. miestneho snemu karthagenského. Tým však všetko ešte  neskončilo. Postupne  vladykovi Kryštofovi upierali aj právo stanovené 32. apoštolským pravidlom.

Keď prišlo na hlasovanie za kooptáciu, vladyka Kryštof získal iba dva hlasy za, a to od zastupujúceho arcibiskupa olomoucko-brnenského Simeon, ktorý má dva hlasy  a to  jeden ako  arcibiskup olomoucko-brnenský a jeden ako zastupujúci metropolita. Dvaja členovia a to vikárny-pomocný olomoucko-brnenský biskup Jáchym-Joakim a arcibiskup michalovsko-košický Juraj hlasovali proti a arcibiskup prešovský a celého Slovenska Rastislav, ktorý pred niekoľkými dňami tak vehementne obhajoval nevinnú vladyku Kryštofa, už nebol o nej asi tak presvedčený, pretože sa alibisticky hlasovania zdržal, čím zabránil návratu vladyku Kryštofa na metropolitnú katedru, pretože podľa Ústavy Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska pri hlasovaní  je potrebná nadpolovičná väčšina a túto nezískal.

Členovia “posvätnej synody“ nielenže neočistili vladyku Kryštofa, nedovolili sa mu  ani brániť, nezvolali cirkevný súd, ale ďalej prijímali na vladyku Kryštofa falošné, vykonštruované a nepodložené dôkazy a obviňovali  ho z ďalších vymyslených a ničím nepodložených skutkov.

A čo sa dialo potom?

Poverený správca Pražskej diecézy ThDr. Marek Krupica, ThD sa razantným spôsobom chytil svojej moci, nerešpektujúc ani zákazu vykonávať kňazskú službu a  suspendáciu od metropolitu zastupujúceho arcibiskupa olomoucko-brnenského Simeon, ktorého ako je už v texte uvedené vyhlásil za „seneka“ človeka s progredujúcou senilitou,  a v rozpore s Ústavou Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska, kanonickými pravidlami a dokonca aj v rozpore s právnymi predpismi nielen Českej republiky ale aj Európskej únie sa pustil za pomoci svojho s pošramotenou povesťou, “najlepšieho priateľa“, arcibiskupa michalovsko-košického Juraja, ktorý mu na tento účel vysvätil dvadsať nových “Božích sluhov“, už bývalého policajného dôstojníka proti korupčného úradu Českej polície a ostatných jemu podobných pomocníkov, poskokov a prisluhováčov, do čistenia “Augiášového chlieva“ a vyháňania démonom posadnutých, podľa jeho vyjadrenia čiernych duší z Pravoslávnej cirkvi, no najmä nepohodlných, nekomfortných a nelojálnych kňazov, pracovníkov diecézy a úradu metropolitnej rady. Tým si pripravoval pôdu pre svoje zvolenie za arcibiskupa Pražského. No ako sa ukázalo pri voľbe nielen on, ale aj jeho proti kandidát vyhoreli ako fakľa.

Ale fraška  nekončí.

Na scénu vystupuje dosiaľ sa prejavujúci v tejto kauze ako mediátor, “nositeľ, posol lásky, pokoja a mieru v Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska“, ako ho nazval jeden z členov ruského diplomatického korpusu, vikárny-pomocný olomoucko-brnenský biskup, (síce bez teologického vzdelania, podľa neho nevadí, veď aj apoštolovia Isusa Christa boli iba obyčajnými rybármi), Jáchym-Joakim, ktorý v “zrýchlenom konaní“ proti všetkým pravidlám o ktorých by mal samozrejme vedieť ako bývalý mních najslávnejšieho a najväčšieho kláštora v Rusku  Trojicko-sergijevskej Lavry pri Moskve - prastarého duchovné centra, ktoré sa neodvážili zrušiť ani boľševici, postrihol ako sa sám vyjadril za úpenlivého a srdce trhajúceho plaču, čerstvo rozvedeného, už bývalého manžela osočovateľsky vladyku Kryštofora, Mgr. Xénie Rapcunovej,  kňaza Eugéna Rapcúna za mnícha, ktorý tým, že prijal mníšske meno Dorotej, poškvrnil pamiatku zosnulého metropolitu Českých krajín a Slovenska a arcibiskupa pražského vladyku Doroteja. Tento narýchlo upečený mních hneď bol vo voľbe arcibiskupa pražského postavený ako proti kandidát už tu niekoľko krát spomínanému, no už nie ThDr. Marekovi Krupicovi, ThD, ale jeho “najlepšiemu priateľovi, veľmi vysoko presvietenému!“ biskupovi michalovsko-košickému Jurajovi.

Táto škandalózna voľba pražského arcibiskupa  zo dňa 19.10.2013 určité vojde do análov Pravoslávnej cirkvi Českých krajín a Slovenska a do učebníc dejepisu na celom svete.

A ako skončila?

Tak ako aj predchádzajúca. Fiaskom. Arcibiskup michalovsko-košický Juraj nebol ani po, proti pravidlám, piatom kole zvolený a so smútkom v očiach a zármutkom v jeho “planúcom pre Pravoslávie srdci“, sa  na ten čas rozlúčil s nádejou na katedru pražského arcibiskupa a s bielym klobúkom metropolitu po ktorom v kútiku duše poškuľoval, hoci ho spiklenci sľúbili inému hierarchovi za jeho lojalitu, držhubu a ich podporu v ich “svätej vojne -džiháde“ proti vladykovi Kryštofovi, na “posvätnom synode“.

Keďže tento dlhotrvajúci škandál, ktorý spôsobil reštitučný zákon v Českej republike, a ako sa ukázalo nie nemravný život vladyku Kryštofa,  podľa ktorého v rokoch 2013-2043 postupne ma byť Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska vyplatených  jedna miliarda štyristo tisíc Českých korún je pod drobnohľadom všetkých médií, už prekročil hranice slušnosti, etiky, morálky a pod. nehovoriac o učení Cirkvi, Svätých Otcov a Evanjelií, dňa 18.11.2013 odvysielala Česká televízia reláciu Aleny Maslovej Reportéri pod názvom “SATAN MEDZI PRAVOSLÁVNYMI“, v ktorej bol odhalený pravý dôvod existujúceho škandálu.

Nie obvinenia z cudzoložstva, nemanželských  troch až desiatich deti, podpísania nekrytých zmeniek, defraudácie 50 miliónov korún, ktoré mal vladyka Kryštof dostať od Ruskej pravoslávnej cirkvi, hoci sa nikdy nenašiel darca, lebo v skutočnosti  o takú čiastku sa nikdy nejednalo. Dostal 14 miliónov od ruského patriarchátu a iných darcov, ako dar na ktoré peniaze existuje v účtovníctve darovacia zmluva a tieto peniaze boli použité na zakúpenie rezidencia Pražskej diecézy, pretože 60 rokov nemala svoje sídlo a bola v prenajatých priestoroch a už nemala ani na nájom. Nie obvinenia z toho, že ukrajinskí kňazi pôsobiaci v Českej republike, ktorí teraz špinia a udávajú vladyku Kryštofa na polícii a obviňujú ho z toho, že ako: /“novodobí dobrovoľní donatori“/ museli pravidelne mesačne posielať  podľa nich “dividendy“, akési výpalné zo svojej úbohej mzdy. Áno, ale prečo? A nie vladykovi Kryštofovi, ale charitnej organizácii, ktoré peniaze potom išli ich súkmeňovcom z Ukrajiny, ktorí boli otrokmi iných skutočných ukrajinských vypalníkov, “ctených a bohabojných veriacich“, patriacich do pastvy, ukrajinských kňazov v Českej republike, aby títo chudáci, novodobí otroci mali aspoň na cestu domov, pretože všetky ťažko zarobené peniaze pod hrozbou smrti im odobrali.

Toto nie je dôvod škandálu a rozkolu v Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska. Pravým dôvodom je to, že do Pravoslávnej cirkvi  od decembra 2013 smeruje viac ako miliarda českých korún a pravým dôvodom je boj o to, kto tieto peniaze ovládne.

V Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska sa bojuje o moc a preto právom môžeme súhlasiť s vyjadrením emeritného metropolitu vladyku Kryštofa, že sa v nej odohráva Peklo že do Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska vstúpil Satan a my dodávame, že v podobe, spiklencov, vzbúrencov, rozkolnikov a schizmatikov.

Ktorí sú to? Kto pozorne číta tento text určite tomu porozumie a príde na to.

Číst dál...

Investigace České televize - o vnitřním stavu naší církve

Neveselé zamyšlení nad jednou televizní reportáží a nad reakcemi na ni

V příspěvku č. 948 je odkaz na reportáž ČT1, která byla tento týden odvysílaná. Řekněme rovnou, že to, co jsme viděli, působilo hrozně. Domnívám se však, že reportáž byla pravdivá, nezmanipulovaná a v rámci možností naší televizní tvorby i objektivní - a to je na tom všem vlastně nejhorší. Každý z hlavních zúčastněných v pořadu dostal slovo. Ten problém nejspíš nebude na straně televizních tvůrců, ale někde jinde. A co tedy říci na lkaní, že nás reportáž poškodila? Ano, poškodila nás. A to ukázáním, kam jsme se dostali. A je to pro nás lekce, která nás může naučit, že nežijeme ani na pustém ostrově ani v totalitní uzavřené sektě. I když sektářská mentalita se u nás občas objevuje: všechno tajit, dbát, aby neproniklo ven nic, co nechceme, ostrakizovat toho, kdo se vyjádří, kdo promluví či snad dokonce (ó hrůzo) něco píše atd. Jako administrátor Ambonu o tom vím své: kolik výčitek, nadávek, hrozeb či šplíchanců nenávisti jsem za ta léta z různých stran sklízel, když jsem se veřejně svobodně vyjádřil. Teď vidíme, že nebudeme-li sami otevřeně debatovat a vyjasňovat věci, udělají to za nás jiní a nebude se nám to líbit. Pravoslavná církev zde reprezentuje nějaké hodnoty, a tak je přirozené, že se o nás naše okolí zajímá. To jsme přece vždycky chtěli. A chová-li se pravoslavná církev neprůhledně a nečitelně, tak si ti, kteří se o ni zvenku zajímají, sami opatří informace a argumenty.

Z určitých míst zaznívá, že reportáž byla tendenční, nepřátelská a vyrobená s úmyslem poškodit církve. Dobře, pojďme o tom trošku podiskutovat. Každý má samozřejmě právo na svůj názor, a snad se ani na mě nikdo nebude zlobit kvůli tomu mému. Mám za to, že většina střízlivých lidí bude souhlasit, že pro obhájení nějakého tvrzení či hodnocení jsou potřeba kvalitní argumenty. A k obhájení tvrzení, že reportáž byla zmanipulovaná, takové argumenty nevidím. O neopodstatněnosti podezřívaného či negativního hodnocení práce tvůrců reportáže může svědčit i pouhé srovnání s neblaze u nás známými reportážemi televize Nova, jejichž jediným cílem bylo pošpinit a pomluvit jednoho hierarchu na základně nepodložených udání. Tyto reportáže, v nichž se od začátku až do konce jen vylévala špína na jednoho biskupa, však některým současným kritikům ČT kupodivu pramálo vadily. Tohle bychom si přáli, aby o nás Česká televize vysílala ve stylu Novy? Aby televize fungovala jako pouhý kanón nabíjený municí, kterou nejdřív někdo z církve pokoutně dodá, a to se následně vystřelí skrze obrazovky na diváky? Reportáž ČT, myslím, splňovala základní kritéria objektivity a byla v ní patrná snaha vyhnout se laciným senzacím. To bychom přece měli ocenit.

* * *

S tím vším souvisí další jev charakteristický pro naši smutnou církevní současnost. V průběhu událostí roku 2013 pozoruji velice znepokojující tendence k averzi vůči těm aktivním zájemcům a podporovatelům pravoslaví, kteří stojí z jakýchkoliv důvodů vně, ale k dění v církvi se vyjadřují. Možná se v některých jednotlivostech mýlí, ale upřímnou touhu pomoci místnímu Pravoslaví jim nelze upřít. Církev není soukromá firma, ale veřejné a otevřené společenství, a k tomu patří i to, že se lidé o ní vyjadřují. Místo toho, abychom z toho jevu, který svědčí o hlubokém zájmu, měli radost a s těmito příznivci komunikovali, tak na jejich adresu padají takové výroky jako např.: "Co ten se do toho plete?" Jsou zřetelné pokusy je dehonestovat, prohlašovat za hlupáky, kteří ničemu nerozumí, žádat je, aby se přestali starat o církevní věci, když nejsou příslušníky církve, činit z nich nekompetentní či dokonce zlovolné síly, které se vměšují a chtějí narušovat jinak krásné a radostné budování pravoslavné církve u nás (starším ročníkům to jistě připomene propagandu Rudého práva).

Měli bychom se přece radovat, že jsou (i potom, jak jsme se právě letos znemožnili) kolem naší církve ještě lidé, kteří se o Pravoslaví zajímají, mají k němu pozitivní vztah a vidí v něm kladný přínos pro naši společnost i pro svůj osobní život. Nerozumím tomu, že někteří z nás těmto lidem, stojícím (zatím) vně církve, skoro nadávají, osočují je, umlčují a všemožně jejich hlas diskreditují. Není to už skoro sektářský postoj? Choval se takto svatý vladyka Gorazd? Zadupeme-li do země tento "vnější církevní okruh", pak se tu naše církev stane jakousi ostrovní pevností, která si žije sama pro sebe svým zahnívajícím životem, nikomu není užitečná a nikdo o ni nemá zájem. (Pozor, na západě k něčemu podobnému prý svého času docházelo v prostředí ruské emigrace. Řada farností se uzavřela do ulity a prostě v ní časem umřela, aniž by si toho někdo kolem vůbec všiml.)

* * *

Okruhu těchto sympatizantů bychom měli být vděčni a spolupracovat s nimi, už kvůli tomu, že v naší společnosti existují také úplně jiné názorové okruhy - a to jsou zaujatí lidé, kteří Pravoslavím pohrdají či je vyloženě nenávidí. Kéž by se zamysleli ti, kteří svými skoro-sektářskými postoji vůči vnější společnosti odhánějí naše sympatizanty, jestli tím neúmyslně nepracují právě ve prospěch oněch lítých nepřátel Pravoslaví.

Aby bylo zřejmé, co mám na mysli, když zmiňuji ony vyloženě nepřátelské kruhy v naší společnosti, připomenu tu tekutou nenávist vůči všem církvím, která zaplavila naši společnost kvůli schválení církevních restitucí. Snad každý farář už s tím učinil nějakou osobní zkušenost. Leč nejde jen o živelný odpor české společnosti vůči církvím, jsou zde intelektuálské okruhy, které dostávají prostor v některých našich médiích. To jsou dosti vlivné skupiny (s některými žurnalisty a literáty), které zcela programově (tj. vytrvale a cílevědomě) šíří, prohlubují a upevňují nenávist vůči všemu pravoslavnému, ruskému či slovanskému. Pro doložení, o čem to tu vlastně mluvím, ocituji (ač nerad) něco z časopisu Reflex, který je zřejmě jedním z nejčtenějších společenských týdeníků. Snad to někomu ozřejmí, v jaké společenské situaci u nás Pravoslaví je. Pár výňatků z článku, v němž exceluje "profesor" Putna:

»...já žádný most na Východ nechci! Co je dneska Rusko? Autoritářský a antidemokratický režim, v němž se zavírají političtí odpůrci, kde neexistují nezávislá média a kde opoziční bloggery obviňují z kriminálních deliktů. Pravoslaví reprezentuje nejvyšší kágébácký hajzl Kirill, spojený s druhým kágébáckým hajzlem Putinem. To je současné Rusko a já nechápu, co pozitivního tam chceme hledat. Tak jaký most?«

Ohledně náboženství (tj. pravoslaví) v Rusku:
»...Ruská zbožnost založená na emoci ... tato zbožnost mystických starců, kteří namísto racionálního výkladu používali všechny ty mystické šplechty...«

O cyrilometodějských oslavách:
»...dostali jsme ten skvělý dar cyrilometodějského písemnictví, toho srozumitelného jazyka liturgie, jenže ten dar se brzy ukázal býti darem danajským, jenž nás odtrhl od evropské jednoty ... Co ten vzývaný slovanský národ za celá staletí tak úžasného dokázal?! ... Amen, Amen, pravím, že kdo dnes hovoří o slovanství, o nějakém přátelství s ruským lidem a o německém nebezpečí, tak jej lze pokládat za vlastizrádce. ... Při cyrilometodějských oslavách jde také o Temelín. ... Náboženství v konzervativní podobě začalo být módní. Nedávno jsem napsal, že kdejaký fašoun o sobě dnes říká, že je věřící konzervativec. ... Vytváří se tu živná půda pro extremismus.«
Reflex: Úvahy o slovanském prokletí

Je samozřejmě neuvěřitelné, že něco podobného se u nás v hlavních médiích tiskne (zvláště viz to blasfemické výrazivo na adresu patriarchy Kyrilla a prezidenta, ale to asi už nějak patří k úrovni soudobé západní kultury). Autora dokážu pochopit; je to homosexuál a člověk, který je zřejmě posedlý, a proto mu samotná existence pravoslavné církve musí nutně způsobovat téměř fyzickou bolest. Dobře tedy, víme, že se posedlostí zatemnění lidé takto chovají. Ale že to redakce Reflexu otiskne, už opravdu něco vypovídá o duchovním stavu společnosti a o skutečnosti, že jsme v duchovní válce a pod palbou.

Dnes už jako církev zřejmě nemáme sílu na takové články, jako je ten v Reflexu, patřičně energicky reagovat. Dříve jsme ji měli - v 90. letech jsme (většina kněží) podepsali otevřený dopis týdeníku Respekt, který se podobně hnusně vyjádřil o Srbské církvi. Tady je otevřený dopis, který jsme tenkrát na shromáždění sestavili a podepsali. Redakce Respektu se sice neomluvila, ale dávala si pak větší pozor na to, co o nás uveřejňuje. Podobné výroky se už neobjevily.
* * *

Nic, co útočí na církev zvenku, však není tak hrozné, dokud je církev vnitřně jednotná a konsolidovaná. To poslední, co jsme teď tudíž mohli potřebovat, je vnitřní rozklad, do něhož jsme letos zabředli. Ještě sice udržujeme formální kanonickou jednotu, ale (jak to vidím) už jsme ve stavu jakéhosi "mentálního" rozkolu, protože církev je rozdělená na dvě (či více) skupin, které spolu nedokážou najít společnou řeč. Jako by na nás dopadla kletba babylonské věže - mluvíme různými jazyky. A to je vskutku špatné a nevěstí to nic dobrého (kéž bych se mýlil!). Když poslouchám argumenty a výroky přicházející od druhé strany, připadá mi, že ti lidé snad žijí na nějaké jiné planetě a s naší realitou nemají nic společného. A pochopitelně musím připustit, že jim se zřejmě bude zdát to samé o mně.

Z duchovního hlediska lze tento jev snadno vysvětlit. Jak píše ap. Pavel, lidé se dělí na ty, kteří jsou uvažování světského (resp. tělesného), a na ty, kteří mají uvažování duchovní (viz Řím 8,6-9; pozor, nutný je pravoslavný překlad). Světsky myslící člověk nikdy nepochopí toho, kdo myslí duchovně. Vzájemně si nemohou porozumět. Jak už odpovídá dnešní době, nůžky se nám rozevírají a obě skupiny se dále a dále upevňují ve svém stavu. Moc bych si přál, aby v této věci byli ti, jejichž myšlení momentálně nerozumím, těmi osvícenými, kdo u nás uvažují duchovně, a já byl tím, kdo myslí jen světsky. Přál bych si to proto, že vliv této skupiny v církvi je významný a tito lidé mají moc "infikovat" (půjčuji si tento pojem od starce Paisije) svou zbožností a svým způsobem myšlení nezanedbatelnou část církevního společenství. Bylo by tedy pro církev dobré, aby právě oni byli těmi, jejichž způsob myšlení je osvícený blahodatí a posvěcený duchovním očištěním.

* * *

Hrozí či nehrozí nám rozkol nebo rozklad?

Na stránkách Ambonu dlouhodobě kritizuji rozkoly a rozkolnické chování. Činím to, co je v mých silách, abych rozkolu bránil a aby lidé věděli, co je to rozkol. Proto mě snad nikdo nemůže obvinit, že bych si rozkol přál nebo jej chtěl jakýmkoliv způsobem vyvolat či mu napomáhat. Z celého srdce si přeji, aby nám rozkol nehrozil, leč bohužel si tím nemohu být tak jist, jako náš vladyka Jáchym, který se na toto téma veřejně vyjádřil. Byl bych rád, aby to, co teď píši, bylo varováním a přispělo k tomu, že se případná hrozba nikdy nenaplní.

Samozřejmě je potřeba ctít názor biskupů a brát ho vážně - přinejmenším tím, že jej neignorujeme, ale přemýšlíme nad ním a snažíme se jej pochopit. A tak jsem se dle svých chabých sil snažil pochopit výrok vl. Jáchyma, který píše (viz web), že naší církvi určitě nehrozí rozkol. Třeba je to způsobeno, že hledím neočištěným zřením, ale tato slova mi nepřipadají jako přiléhavá k naší situaci. Samozřejmě, jsem jen kněz a nemohu vědět z jakých zpravodajských informací drahý vladyka čerpá. Ano vím, nejsem biskup a nemám tudíž ani zdaleka tolik možností sběru zpráv, jenže z pražské eparchie ke mně dolehlo už několik zvěstí, že lidé a farnosti uvažují o oddělení od místní zostuzené církve, v níž (jak se některým zdá) zavládla tolerance k homosexualitě a neschopnost (či neochota) nastolit řádné kanonické vedení.

Na farnostech jsou věřící dezorientováni a ptají se, jak mají rozumět tomu, co se to o nás každou chvíli píše v novinách. A teď se jistě budou ptát na reportáž, která se objevila v hlavním vysílacím čase na ČT1.

Naši farníci se začínají stydět před sousedy, že jsou příslušníky církve, kde se dějí věci typické pro podsvětí. Církve, která se ocitla bez metropolity a zůstává stále bez pražského biskupa, zrovna v době (jaká náhoda!), kdy má stát začít dávat restituční milióny. A ti, kteří teď obsadili místa, odkud budou peníze spravovány, jednohlasně ubezpečují, že o peníze tu vůbec nejde. Tohle má kněz obhájit před věřícími? A jak to mají obhájit pravoslavní farníci před svými příbuznými či sousedy? Tomu přece neuvěří ani poslední vesnický bramborář.

A jak si mají naši věřící vysvětlit, že vrchní kněz z hlavního města nemůže televizní reportérce doložit, co jí před chvílí do kamery tvrdil o údajných podvodech minulého církevního vedení? Rád bych touto cestou doručil všem, kteří mají církevní situaci na starosti, nedobrou zprávu: "Naši věřící začínají mít pocit, že současnému církevnímu vedení asi nezáleží na tom, jak církev před společností vypadá."

Jak jinak si mají vysvětlit, že si správce pražské eparchie může dovolit chovat se nepatřičným způsobem, který se od vedoucího církevního činovníka neočekává? Děti ukazují našim věřícím na internetu, jak se tam jeden z hlavních zástupců naší církve (jemuž vladyka Jáchym nyní v otevřeném dopise vyjádřil svůj obdiv) bez obalu přiznává k extrémismu a říká ve světském médiu o Evropské unii: "Aby ji čert vzal!" Co si pak o nás má inteligentní člověk pomyslet? A jednání vl. Simeona tam tento vrchní kněz přirovnává k chování cikánů. Nebo tato nepříliš důvěryhodně vypadající osoba tvrdí o nejvyšším představiteli naší církve, že prý "je nespokojen, protože svět nekojí jeho ambice" (toto a další invektivy viz zde a zde).

Jak tohle má farní kněz veřejnosti a našim věřícím vysvětlovat? Jak to, že to ostatní biskupové trpí? Takové nehorázné výroky už přece nelze považovat za žádnou věcnou diskusi, při níž je nutno ctít odlišný názor. Toto je už mediální střelba do starce a dehonestace hlavy naší církve. Už osm měsíců nám někteří naši noví lídři šijí z ostudy kabát - jedni svou aktivitou a jiní tím, že to dopouštějí či blokují snahy tomu zamezit.

Jak z jiné planety mi připadají tvrzení, která se tu objevují, v tom smyslu, že archim. Marek má jako správce pražské eparchie právo provádět personální změny apod. a vykonávat pravomoci vyhrazené jen biskupovi. To je zcela protestantský výklad ústavy! Správce eparchie má za úkol v co nejkratším čase připravit volby a do jejich konání zajišťovat jen to, co je nevyhnutelně nutné pro udržení chodu církve (tak nás to učili na škole); a pokud to nedokázal, musí být ihned vyměněn za někoho schopnějšího.

Další absurditou dnešních dnů je představa, že nadřízeným tohoto kněze, který je správcem uvolněné eparchie, není metropolita či metropolitní správce, ale celý posvátný synod. Tím je v praxi zablokována možnost tuto neřízenou nukleární střelu nějak eliminovat.


* * *

Prosím vl. Jáchyma za odpuštění, že s ním nemohu ve všem souhlasit. Zdá se mi, že vážnost situace trochu zlehčuje poukazem na historii moravské eparchie, která byla do příchodu vl. Nikanora dlouhou dobu bez vlastního eparchiálního biskupa. Chápu však, že naši mladší duchovní nemohou pamatovat, jak zdejší staří kněží ještě po mnoha letech hořce vzpomínali na neutěšenou situaci bez eparchiálního biskupa a jak naléhavě varovali, aby se už nikdy neopakovala. A to berme v úvahu, že tenkrát byla osiřelá moravská eparchie spravována knězem, který byl morálně na úrovni a mravně bezúhonným. (Důvodem, proč zde tenkrát nebyl dlouho biskup, není nic, co by se podobalo současnému kanonickému lapsu, ale příčiny byly ryze politické - komunisti bránili ustanovení biskupa. A navíc kolem toho nebyla taková celospolečenská ostuda, jako je dnes.)

* * *

Na úvodním citátu (a ve zbývající části citovaného článku v Reflexu) je vidět, jaký poměr má část naší společnosti k Rusům a k ruskému pravoslaví. Opravdu si myslíte, že pravoslavní z Východu při všech těchto těžkostech své společenské situace u nás, budou chtít ještě dlouho setrvávat v církvi, která se vlastní vinou zdiskreditovala před místní společností? A o chuti velké části Ukrajinců zavést si u nás filaretovský rozkol ví snad každý farář (velké části z nich je vlastně jedno, jestli to bude Filaret nebo někdo jiný, hlavně když to bude ukrajinské). Spojení většiny ukrajinské imigrace s naší církví už dávno visí na vlásku a my jako faráři musíme vyvíjet značnou snahu, abychom toto jejich křehké napojení na místní pravoslaví udrželi. A k tomu nám házejí polena pod nohy nějací hodnostáři nahoře, kteří si zde už 8 měsíců hrají jakési své mocensko-finanční hry, jimž nikdo nerozumí, a lehkomyslně a bezohledně tím potápějí zdejší církevní bárku. A když se nějaká ostuda provalí, tak se všechno svádí jen vladyku Kryštofa, jako by právě on stál za vším, co se tu kvůli nezkušenosti či u některých přímo diletantismu, nemravnosti a snad i zlé vůli některých církevníků hroutí.

S vl. Jáchymem souhlasím v tom, že poslední televizní pořad byl pro obraz naší církve před společností katastrofou: "Těžko jsme mohli naší církvi udělat horší vizitku, těžko jsme mohli více lidí od naší svaté víry odradit." Jenže může za to onen televizní pořad, resp. jeho tvůrcové? Dostal tam přece slovo i arch. Marek a otec Šuvarský. A z jejich výstupu vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Pořad jen ukázal, jak na tom jsme. Není trochu divné zlobit se na zrcadlo za to, co v něm vidím? Protože však žijeme každý už na úplně jiné planetě, tak se asi těžko shodneme, kdo tuto ostudu (resp. tento stav naší církve) zavinil.

To, co vidím já, je holá skutečnost, že právě v tyto dny předložil vl. Simeon jasný a kanonický návod, jak řešit naši situaci a jak zvolit pražského biskupa (viz příspěvek č. 947). Je to rychlé a snadno uskutečnitelné. Šest kandidátů by mohlo okamžitě nastoupit do voleb. A to, co ještě vidím, je, že jsou tady jiné síly, které si zvolení biskupa asi nepřejí, resp. řešit situaci nechtějí a tvrdí, že času je dost a není kam spěchat. Sice chrlí spoustu medových slov o tom, jak je potřeba neblahý stav církve ukončit, ale v praxi to, co vl. Simeon navrhuje, rozmazávají, mlží, odvádějí pozornost jinam, uhýbají, odkládají, přicházejí s různými neústavními návrhy a jejich povědomí o kanonické praxi církve je žalostné.

A to raději hlouběji nerozebírám nemravné útoky na stáří vl. Simeona, což je od mladších duchovních nejen směšné a trapné, ale i ubohé a zavrženíhodné a hlavně nekřesťanské. Bohužel někteří vysoce postavení duchovní se zde po abdikaci vl. Kryštofa začali chovat způsobem, který se jim nepřísluší, neočekává se od nich a dokonce překračují své pravomoci. Neuvědomují si, že se tím sami diskreditují a vylučují se z morální posloupnosti poslušnosti. Který kněz bude upřímně poslouchat biskupa, jenž sám neposlouchá svého prvního mezi rovnými? A jakou úctu si může nárokovat biskup, který se nezastane urážené hlavy církve? Proč by měl normální věřící ctít kněze, který veřejně a opakovaně shazuje hlavu místní církve? Není to duchovní slepota takto se chovat k hlavě církve či takové chování mlčky schvalovat? Vždyť vl. Simeon je - díky svému stáří, zkušenostem a vzdělání - mezi všemi ostatními členy současného synodu jediným garantem jeho věrohodnosti.

A tak se ptám: "Není na čase akceptovat návrh vl. Simeona?" Je to přece návrh nejstaršího biskupa. V této situaci není už čas na jalové diskuse či nekonečné polemiky a prosazování svých osobních představ. Jsme v naprostém rozkladu a biskupové - chtějí-li být užiteční - musejí pro dobro církve v takovou chvíli zapomenout na vlastní ambice a podpořit svého nejstaršího hierarchu. Jinak by se mohlo stát, že věřící dojdou k názoru, že je na čase, aby jim řekli (tak, jak se to v naší církvi už jednou, kdysi dávno stalo): "Tak, vaše přeosvícenosti, a ven. Takového biskupa nepotřebujeme."

Ctíme své biskupy, chceme je mít rádi a důvěřovat jim. Máme pochopení i pro některé jejich lidské slabosti a nedokonalosti, které se nevyhnou žádnému člověku. Skláním se tímto před všemi třemi biskupy, kteří jsou nyní v Pravoslavné církvi v českých zemích. Mám osobně všechny tři lidsky rád a na každém vidím něco, co obdivuji. Rád bych se dožil doby, kdy se budeme moci všichni s upřímnou láskou obejmout. Nyní se ale musí oni tři dokázat domluvit a sjednotit, obnovit mezi sebou lásku, důvěru a spolupráci. Tím dají celé církvi příklad, který pak můžeme napodobit. Pak se zase sejdeme všichni na jedné planetě.

Teď je zřejmě poslední příležitost, kdy mohou všichni členové synodu dokázat, že nejsou "skupina pokrytců, kteří z ambonu lidem lžou a dychtí při tom po penězích ... a kteří neslouží Bohu, ale pustili mezi sebe ďábelskou moc" (řečeno slovy v Kristu nejmilejšího biskupa Jáchyma). Teď se mohou všichni zúčastnění podřídit nejstaršímu, ukázat ostatním v církvi příklad hodný následování a dokázat, že nebojují o miliardu, ale jde jim o dobro církve, a přesvědčit tím i ty, kdo žijí v současnosti na jiné planetě, než oni (jako např. já).


P.S.
Dnes volali věřící z pražské eparchie, že chtějí založit podpisovou akci na podporu vladyky Simeona a jeho ideje zříci se restitucí. Nevím, jestli k tomu opravdu dojde. I oni však vidí, že nebude-li návrh vl. Simeona na volbu biskupa přijat, je to už asi jediná cesta, jak zklidnit místní situaci.

Skutečnost, že naše církev není morálně zralá na řešení restitučních dávek, je už dlouho do očí bijící (psal jsem o tom na Ambonu před více než rokem: Dar z pekla? (817), Ještě k církevním restitucím (822).

Tam jsem už před rokem na podzim uvažoval, že kvůli restituovanému majetku "se církve uvnitř spolehlivě rozhádají a lidé v církvi se budou ještě celých příštích čtyřicet let vzájemně obviňovat, kdo co kam zašantročil, kolik se toho ztratilo, vytunelovalo a promrhalo. ... Mám obavy, že restitucemi právě chystáme tuto budoucnost církve: Společnost nás bude nenávidět, protože jsme si nahrabali majetek, který je sporný (a to je fakt); církve o velkou část z něj stejně přijdou, protože jsou personálně zablokované a ekonomicky neschopné; a uvnitř budou kvůli penězům rozhádané jako ještě nikdy před tím."

Zdroj:

prot. Jan Baudiš
http://www.ambon.or.cz/
Článek není oficiálním stanoviskem „Pravoslavné církve v českých zemích“ --- 21. 11. 2013

Již i veřejnoprávní Česká televize se zajímá o současné dění v pravoslavné církvi ovládané spiklenci

Po dubnovém bulvárním mediálním útoku TV NOVA proti vladykovi Kryštofovi, kdy byla redaktorka TV NOVA lživě informována a vmanipulovaná spiklenci v čele s bývalými spolupracovníky StB J. Šuvarským a M. Krupicou s tichým souhlasem homosexuálního vladyky Juraje a jím ovlivněným pomocným biskupem Jáchymem, se o současné dění v pravoslavné církvi začala zajímat i Česká televize. 

Objektivita, ověřování faktů a především - prostor pro vyjádření všech zúčastněných stran - to je zásadní rozdíl mezi oběmi reportážemi.

Reportáž veřejnoprávní České televize odvysílanou 18.11.2013 v pořadu "Reportéři ČT" můžete shlédnout zde:

Odkaz na web České televize: Satan mezi pravoslavnými

Redakce

Otevřený dopis vladykovi Jáchymovi: reakce na "Otevřená odpověď na pastýřský list metropolitního správce" ze dne 15.11.2013, sepsané vladykou Jáchymem

Vážený vladyko Jáchyme

Asi vladyko přestanete číst, promiňte, ale nedělejte to, píšu a nepodepíšu se, nechci aby mě všichni odsoudili nebo naopak povzbuzovali jenom proto, kdo jsem, tak to neodsuzujte, není důležité kdo jsem. Jsme, možná po tomto dopise už jen jsme byli přátelé a často spolu diskutovali a diskutujeme.. Ale stejně, vždy, když se někdo v poslední době něco pokusí říct či napsat proti vašemu jednání, vždy reagujete podrážděně, vždy opakujete jen mantru " jen mé názory jsou dobré, vy ostatní musíte poslouchat, protože já jsem biskup" - toto není pravoslavné, tohle je tak možná ve Vatikánu, doba církve, kdy všichni bezhlavě poslouchali biskupy u nás v pravoslaví nikdy nebyla, biskup je vždy s lidem a kněžími přímo spojený, nikoliv nad nimi... zároveň jsme stále církev episkopální, ctící pravidla a hierarchii mezi biskupy navzájem - Jsme církev, co je součástí celosvětové, jedné apoštolské církve. Nejsme sekta, co má posvátnou Ústavu, jak doslova píšete... Právě vaše reakce na pastorační list vladyky Simeona mě vedla k napsani tohoto dopisu.

Vladyko Jáchyme, čekal bych, že vladykovi Simeonovi napíšete: "Vladyko Simeone je naprosto nepřípustné jak se k Vám pan Krupica chová, jak o Vás veřejně i soukromě se mluví - takto se nechová nejenom kněz, ale ani řádný pravoslavný křesťan - zasadím se o jeho suspendaci a exkomunikaci z církve - to je jediné co si zaslouží, dělá ostudu kam přijde, nechová se jako mnich, ale jako buran ať již v církvi či v civilním povolání učitele, podává nesmyslné žaloby na lidi z církve, spojuje se s pochybnými existencemi přímo ohrožujícími celou církev a ještě se s tím chlubí. Vladyko Simeone jsem s Vámi a budu Vás bránit..., sjednotíme se a tyto lidi nepustíme nejenom do vedení, ale ani do církve. Zasadím se o to, aby bylo vaše jméno očištěno a přestalo být tak popotahováno jen proto, že máte vyšší věk! Jak jsme se mohli přesvědčit s Vašeho vystupování, mysl máte stále čistou a Vaše poslední dopisy a skutky svědčí o Vaší plné schopnosti vést a sjednotit tuto církev! Je naprosto nepřípustné, aby se k vám takto naši kněží chovali!

Ale místo toho jste vladyko napsal toto: "Já jsem osobně přesvědčen o dobré snaze otce Marka věci pomoci, mnoho si i lidsky vytrpěl a má můj obdiv." toto jste napsal - má váš obdiv? Obdiv za to, jak shazuje všechny lidi, jak jimi pohrdá, jak sprostě jedná s mátuškami, duchovními, obdiv za to jak do veřejných sdělovacích prostředků i v soukromých rozhovorech s věřícími kydá hnůj na vladyku Simeona, že je starý a neschopný - jak by asi dopadl jakýkoliv srbský pravoslavný křesťan, kdy by se takto choval k patriarchu Pavlemu, který (ročník 1914 zemřel 2009 ve věku 95 let) provedl ve věku srovnatelném s vl. Simeonem celou pravoslavnou srbskou církev nejhorším obdobím její existence (válkou na Balkánu), provedl ji se stařeckým klidem a rozvahou, jak by asi dopadl jakýkoliv pravoslavný křesťan, kdyby se navážel do starých lidí, a dokonce biskupů kdekoliv na světě? Z historie jsou známi desítky biskupů v pokročilém věku, co církvi pomohli, ba ji i zachránili - ale veřejně je špinit, to má asi jenom váš obdiv! A také má váš obdiv podivné finanční transakce, že veřejně napadá otce kancléře Nováka z držení účtů přitom ty zásadní má on sám a disponuje všemi finančními jimi na drahé právníky a poradenství jakýchsi podezřelých osob? Že utratil více jak půl milionu za právníky, které využil ke štvavé kampani proti členům církve, podávání žalob apod. To má váš obdiv? Peníze pravoslavných proti pravoslavným - stále to má váš obdiv?

Vladyko Jáchyme čekal bych, že dále napíšete toto: Vladyko Simeone strašně se Vám omlouvám a kaju za to, že se za vašimi zády a proti vaší vyslovené a písemně stvrzené vůli scházíme s významným biskupem Ruské církve, tento biskup přiletěl svým soukromým letadlem na soukromou návštěvu a já jsem byl pouze zmanipulován Jiřím Rudolfem Stránským abych tam byl, dokonce mi říkal, že tam budete, tak jsem jel, zatajil mi, že si to nepřejete... omlouvám se, že jsem podlehl intrikám pana Jiřího Rudolfa Stránského, který neváhá obětovat všechno, i pověst církve aby zachránil sám sebe a své neukojitelné touhy po moci, penězích a po slávě. Omlouvám se za to, byla to velká chyba... bylo asi také chybou přijmout dar od Ruského podvorie, dar v hodnotě min 80tisíc, sice ho můj monastýr potřebuje, je zchátralý, ale v této situaci to může být vykládáno nepatřičně, proto tento dar přijmout byla chyba, stejně tak chyba ho na návrh ruského podvorie postřihnout na mnicha o. Rapcuna, postřihl jsem ho bez řádneho rozvodu cirkevniho, on Krupica totiz nemuze sam bez zasedani soudu rozvadet, na to jsem zapoměl a v tu chvíli si neuvědomil, jednal jsem pod enormním tlakem, neměl jsem povoleni sveho eparchialniho biskupa (Vás) na postřihovani mnicha na území Vaší eparchie, samozřejmě, že jste to měl vědět a schválit, to jste nevěděl ani neschválil, kaju se za to a hodně se omlouvám, jednal jsem pod tlakem nemůžu říct koho, podlehl jsem.

To jste ale nenapsal vladyko Jáchyme... vy jste napsal: "V tomto nás podpořil i nedávný host z Moskevského patriarchátu, který jménem Patriarchy řekl a zdůraznil, že se ruská strana nebude nijak vměšovat do našich interních záležitostí, že ctí a uznává naši autokefalitu, a že přijme naše svéprávné rozhodnutí, přičemž tak by to měli dělat i ostatní místní církve, pokud je o něco jiného synodálně nepožádáme." Koho podpořil, když hlava církve nebyla přítomna, a dle kánonů pravoslavné církve a našeho Tomosu, který je pro svět zásadní, hlava církve náš problém svěřila Matce Církvi, jejíž úlohou je v tomto dále jednat a konat a diskutovat s ostatními autokefalními církvemi náš problém.

Vladyko Jáchyme, čekal bych že napíšete: posvátné jsou pro nás kánony církve, se kterými si v současném stavu a složení Synodu nevíme rady, jsme manipulováni dokonce i členem Synodu, ze všech stran manipulováni, proto velmi schvaluji a podporuji Vámi iniciovanou návštěvu naší Matky Církve, která má za úkol a i povinnost dohlížet na kanonicitu autokefálních církví, dohlížet na jednotu pravoslavného světa, vladyko Simeone, zlobil bych se na vás, kdyby jste v tak kritické situaci jakou si procházíme, Matku Církev k pomoci a kanonickým konzultacím nepozval!!

Nenapsal jste to vladyko Jáchyme, napsal jste toto: Máme mnoho problémů a musíme se o nich v klidu bavit. Konstantinopolští biskupové, kteří k nám jezdí, nemají žádnou představu o naší Ústavě, podle které se v naší místní církvi rozhodně musíme řídit a je to pro nás velmi zásadní i vzhledem ke státní správě, na to nesmíme zapomínat. Navíc v této nestabilní době je pro nás všechny Ústava ještě posvátnější a musíme se jí pevně držet." ----- Vladyko Jáchyme, pro vás je posvátná a ještě posvátnější Ústava, ne kánony církve, to jste asi hodně osamocen v pravoslavné církvi ve světě? Bojujete proti celému světovému pravoslaví, chcete mu říkat, že pouze naše ústava je správně...? Že nerespektuje tomos, i když byla schválena až po jeho přijetí , pojdme to napravit, ne naopak jak píšete! Co to jsme, jsme sektou v pravoslavném světě, kde jsou nám posvátné chybně napsané ústavy, více posvátné než skutečně posvátné kánony vzešlé ze všeobecných sněmů Svatých Otců? Asi svatí otcové Vilémovští (1999 sněm) jsou svatější než Otcové všeobecných sněmů! Doslova posvátnější jak píšete!

Vladyko opět zmiňujete důležité problémy Církve, k nimž bezesporu patří i restituce (správa 40milionů ročně), to máte naprostou pravdu. Sám je zmiňujete ty restituce. A co udělal třeba bratr Ondřej Chrást, který již několik let navrhuje zcela průhledný a čistý systém nakládání s financemi, schválený dokonce i vaším hlasem Metropolitníradou církve, rozpracovaný do velkých detailů, písemně, což kdysi rozesílal celé církvi k diskuzi. Nechtěli jste (i Vy tenkrát jak jsem to vnímal) spolu s ním a ostatními, aby se peníze rozkradli. On jako jeden z mála uměl držet na uzdě i Kryštofa, přesvědčil vás tenkrát prý, snažit se zavést finanční pořádky do církve, které by odpovídali moderní a finančně průhledné organizaci ? A za to dostal hned vyhazov a ještě s potupou a hromadou nenávisti na něj vyplivanou, a vy jste pak už jen přihlížel, neli to přímo podporoval a ty lidi co to udělali ještě chválíte! Co máte za plán s restitucemi, dát je pochybné organizaci kde jsou lidé typu pana Krupici? Nebo snad přímo někomu jinému? Komu? Reknete? Jde o budoucnost Církve, a vy jen přihlížíte co se děje s penězi v Praze, dokonce máte obdiv k tomu kdo to dělá! Nebo jste podlehl někomu vyššímu? Proč? Kdo je nejvyšší u nás?

A co další a další běžní věřící - znáte je? Jak ti trpí? Třeba mládež, která ze zoufalství už i demostruje (viděl jsem foto v novinách při Eparchiálním shromáždění v Praze), po té co jste jim předhodili dva zaručeně správné a nejlepší kandidáty? Už je za tu obhajobu těchto kandidátů by jste měl vladyko abdikovat vy! Kde jsou ve vašem dojemném dopise zmíněni běžní věřící, kterým jste vaší obhajobou neobhajitelného (mnicha Rapcuna, Stránského) vzali naději, kterou ve vás vkládali... tehdy jste měl být odvážný a říci jasné slovo, ne jen potupně postřihovat na mnicha někoho z příkazu někoho jiného!

Sám dobře víte, že již nejde o návrat Kryštofa, i když, způsob jakým jste ho likvidoval, jak jste všude kolem vypisoval maily s tím jak je vinen nekoresponduje se způsobem který jste veřejně prezentoval - na veřejnost se hlásíte jako pln lásky a úcty, ve skutečnosti, o tom jsme se mohli přesvědčit ve vašich mailech, si pln nenávisti a zloby. Nejde o jeho návrat, ale to jak jste ho jako svého světitele a metropolitu "podpořil" a aktivně vystupoval v, pro Církev naprosto nedůstojné kampani, proti němu... to bylo velmi ubohé.

Mohu reagovat na další statě vašeho dopisu, ale je to již asi zbytečné. Jak ve svém dopise "volíte" již Metropolitu, jak je naše Církev zcela v pořádku a bez rozkolu, že kvalitnější kandidáty nenajdeme...... asi v Církvi nežijete, to asi nemá ani smysl komentovat. Také vaše slova určená vladykovi Simeonovi - zůstávám s vámi s láskou a důvěrou - po té co jste napsal vám to věří kdo? Kolik jich je? Spočítejte to na prstech jedné ruky, a i tak vám nějaké zbydou. Jasný cíl je - odstranit vladyku Simeona z cesty, ani nevíte, komu sloužíte, jestli to víte, tím hůř.

Často opakujete do umdlení, jak bojujete proti zlu, ale dovolte abych vám řekl starou moudrost našich Svatých otců... zlo je především v nás, tam proti němu bojujte, když vybojujete zápas se sebou samým, Pán Bůh vám pomůže. Zatím jste pln nenávist ke všem, kdo s vámi nesouhlasí.

s Kristem Vítězným

Boží dítě

P.S. adresáti tohoto mailu jsou všichni duchovní církve, dále pak veřejně používané adresy laiků a dalších osob, jejichž maily kolují v našich diskuzích.

Z redakční pošty

Nezodpovězené otázky

Vážený vladyko Simeone,

píši Vám již poněkolikáté, doposud jsem se nikde nedověděla odpovědi na otázky mé, ale i dalších věřících z naší olomoucko-brněnské eparchie, kteří z údivem sledují co se to v naší církvi děje a mají oprávněné obavy o budoucnost naší církve. Může se stát, že duchovní a stávající mladí biskupové nebudou mít komu "vládnout" . Pokud nebude dostatečně a srozumitelně všem vysvětlena otázka odstoupení vladyky metropolity Kryštofa, tento neklid a nepokoj v církvi bude narůstat a sílit, protože nebylo dostatečně vyšetřeno a vysvětleno toto přestoupení kánonů hlavy církve obyčejným věřícím, kreří ho uznávali a podporovali a věděli o jeho dobré práci pro církev. Je nedůstojné, aby se věřící k této situaci nemohli vyjádřit a případně přijmout nebo nepřijmout jeho odstoupení.

Myslíme si, že mu nebyla daná možnost věřícím vysvětlit a se očistit. Jde o to, že v budoucnu by mohla nastat taková praxe, že "nepohodlné" beztrestě pošpiníme a tím vlastně donutíme k odstoupení a uvolnění místa.

Pro věřící je stále šok, že nejbližší spolupracovníci ředitel a tajemník PPE vznesou taková obvinění přes media a před celým národem. Posvátný Synod vzápětí přijme svědky tohoto obvinění, které se během týdne ukáže, že jsou falešná. Posvátný Synod si neváží hlavy církve ani tolik, aby mu dali čas dost dlouhý k tomu, aby tak závažné obvinění mohl vyvrátit a vše vysvětlit a jak se mezi lidmi povídá nejvíc ze všeho si mladí biskupové přáli , aby odstoupil.

Nemůže se tedy nikdo divit, že máme pochybnosti o svéprávnosti Posvátného Synodu a tyto pochybnosti porostou dokud nebude vše řádně vysvětleno a objasněno. Posvátný Synod nedokázal v dubnu erudovaně tuto situaci řešit, a naopak vycházejí na světlo i přestupky samotných biskupů, které by měli být rovněž projednány a řešeny.

Včera jsem si přečetla na webu Váš pastýřský list č.2 a moje nitro zalila sladká vlna pocitu, že spravedlnosti a pravdě bude konečně učiněno zadost a její řešení se blíží a že toto musí rozhodnout nezávislí biskupové ze sesterských církví, protože čas zase pokročil a nic se nevyřešilo a jak sám říkáte, že jim "bezvládí" vyhovuje. Chci vás i za ostatní věřící podpořit ve vaší myšlence, že by toto mohl vyřešit jedině mezinárodní sbor biskupů. Jde tady o to, aby víra v pravdu a spravedlnost po nepochopitelných postojích mladých nezkušených biskupů byla nastolena, protože věřící i duchovní jsou rozděleni jak v pražské eparchii, tak i v naší olomouco-brněnské.

Dnes jsem četla na webu dopis Vám od vl. Jáchyma a jsme zpět kde jsme byli. Dovolává se Vaší lásky a porozumění a snahy věci řešit bez cizí pomoci a už dopředu naznačuje nového metropolitu z Prešova a nespochybnitelné jednání o. Marka v pražské eparchii atd.
Vladyko, prosím Vás jako zkušeného a moudrého člověka nenechte se ovlivnit a poučovat lidmi, kteří z daleka nedosahují Vašich kvalit a vzdělání.

Prosím za Vás v modlitbách o dlouhý život, aby jste vydržel ve zdraví všechny tyto nepokoje a sváry, které jjedině Vy můžete řešit spolu s mezinárodními biskupy.

Vaše Růžena Gorazda Prachařová

K Jáchymově neuvěřitelně drzém otevřeném dopise svému pastýři vladykovi Simeonovi

Asi není náhoda, že Šuvarští otáleli se zveřejněním druhého pastýřského listu vladyky Simeona na oficiálním webu církve, který soukromě vlastní, dokud nebyl tento Jáchymův dopis napsán. Jáchymův dopis je dlouhý, ale odpověď na něj je krátká, protože pravda na rozdíl od lži nepotřebuje složité a dlouhé řeči:

1. Snaživý vladyka Jáchym poté, co pomohl z Posvátné Synody vyštvat vladyku Kryštofa, tak teď vyštvává vladyku Simeona. Určitě ho stejně jako vladyku Kryštofa na nejbližším synodu požádá, aby pro blaho církve z funkce odstoupil, že to tak bude lepší. Má v takovém přemlouvání praxi. Zatím svého vladyku jen uráží, že byl jmenován jen z úcty k vysokému věku, a že správně měl být metropolitním administrátorem vladyka Rastislav. Vladyko Rastislave, další oblíbenče zlikvidovaného vladyky Kryštofa, jak se k tomu postavíš? Budeš zbaběle mlčet jako dosud a nebo konečně vypotíš nějaké prohlášení?

2. Jáchymovi se podařil hrdinný čin. Posilněn návštěvou vladyky Ilariona v luxusním pražském hotelu Savoy začal poučovat naši Matku Cařihradskou Církev, že špatně napsali Tomos, protože oni vůbec nerozumí, jak to v naší místní pravoslavné církvi chodí. Takže milý vladyko Jáchyme, která církev se podle tebe odchyluje od Svatého Pravoslaví, asi ta konstantinopolská, když jsi tak moudrý, že? Měl bys co nejdříve letět na ekumenický patriarchát a zachránit představitele světového pravoslaví od hříchu heterodoxie. Vladyka Hillarion ti určitě poradí a pomůže, v Istanbulu mají také moc pěkné a drahé hotely.

3. Z ústavy naší církve si vladyka Jáchym dělá zlaté tele, ale jen když se to jeho kamarádům hodí. Proč se Jáchyme bojíš eparchiálního shromáždění a svolání rady? Bojíš se jiných kandidátů? Chceš bez účasti Božího Lidu vyštvat vladyku Simeona ze Synody, kterého už stejně jako svého nadřízeného a jako metropolitního správce neuznáváš, a potom opět bez účasti Božího Lidu chceš jmenovat pražského arcibiskupa bez voleb? Nebo ten otevřený dopis čteme špatně?

4. Dokonce podprůměrně inteligentní člověk rozumí, že Juraj byl zvolen arcibiskupem dříve, než se objevily dokumenty o jeho nekanonickém chování, takže bys to měl vědět i ty. Právě proto by se mělo vše objasnit a vyšetřit a nenechat Juraje na Synodě hlasovat o sobě samotném, že je všechno v pořádku. Proč Jáchyme nechceš, aby se k té homosexualitě vyjádřila místní obec v Michalovcích? Jestli chceš pro naši církev udělat něco užitečného, otevři ta obvinění a postarej se o jejich prošetření a vyvození důsledků. A stejně tak to prosím učiň s obviněními na vladyku Kryštofa, která vám jen posloužila k té vaší špíně. Přesně jak píšeš ve svém dopise o Jurajovi, tak učiň i s Kryštofem: Ať se všechno poctivě a otevřeně prošetří. Když se obvinění prokážou, není kanonicky způsobilý, když se neprokáží, je kanonicky způsobilý. Takže Juraj by mohl zůstat arcibiskupem v Michalovcích a Kryštofu by zpátky náležely jeho funkce, ze kterých jste ho bez soudu vyštvali.

5. Nápad zjednodušenou volbou doplňovat Posvátnou Synodu o vikáře a různé "dobře prověřené osoby" s právem hlasovat je ohromný právní paskvil. Omlouvá tě jen to, že žádné právnické ani církevní vzdělání nemáš. Není totiž možné, aby se do jakéhokoliv řídícího orgánu dostávali členové různým způsobem ale se stejně silným právem hlasovat - jedni složitou volbou na veřejném shromáždění před Božím Lidem a druzí jen souhlasem od svých již dříve zvolených přátel. Synoda je nástrojem pro Boží Lid v Církvi a ne samovládce nad Božím Lidem. Jáchyme, kdyby se vše dodržovalo, tak ty jako pouhý vikář členem Posvátné Synody nejsi a nekonal bys, jak jsi konal a nehlasoval bys, jak jsi hlasoval, takže by dnes žádná krize nemusela být.
Stále ještě vladyko Jáchyme, nehraj si na svatého muže a ředitele zeměkoule a zpytuj svoje svědomí. Moc je droga, vrať se zpátky být člověkem. Věříš v Boha?

Jáchym ANAXIOS, Juraj ANAXIOS, Rastislav ANAXIOS

a k tomu spolu s Krupicou, Milkem, Jarolímem a Šuvarským na vás křesťanská láska a odpuštění pro vaše poničené duše. Seberte se prosím všech sedm ničitelů spolu někam ne do luxusního hotelu ale do prostého monastýru, protože jste toho "pro dobré jméno československého pravoslaví" narobili už dost. Bude vám tam dobře a nám bez vás bude taky dobře, protože nás už nebudete pást.

To ti veřejně píšeme my všichni, kteří se drží Svatého Pravoslaví a kteří nechtějí za vaše soukromé nízké zájmy bojovat s celým světem a proti Kristu.

Z redakční pošty

Vedení PPE společně s vladyky Jurajem a Jáchymem neinformují věřící a brání prošetření vážných obvinění na ně samotné

Důstojní otcové, vážené sestry a bratři, vážení spoluobčané ČR a SR.

V příloze je pastýřský list vladyky Simeona, který popisuje krizi v pravoslavné církvi a vysvětluje způsob, jak ji překonat. O tomto dopise Vás bohužel vedení Pražské pravoslavné eparchie ani synodální vladykové Juraj, Jáchym a Rastislav neinformovali. Prosíme Vás, přečtěte si to, abyste sami poznali, kdo říká pravdu a kdo ne, kdo se řídí pravoslavnými pravidly a kdo ne.

Důrazně žádáme vladyky Juraje, Jáchyma a Rastislava, aby přestali bránit prošetření vážných obvinění na ně samotné, především na vladyku Juraje, aby mohla místní Církev před všemi věřícími vyvodit závěry podle svatých kánonů a usnesení svatých otců a pravoslavných sněmů. Dnes to není možné, protože vladyka Juraj a jeho pomocníci svým taktizováním v místní Posvátné Synodě rozhodují sami o sobě, čímž vzdalují sebe a celou místní Církev od praxe světového pravoslavného společenství. Toto několik měsíců trvající převzetí a technokratické soustředění moci do jednoho místa je příčinou krize celé československé církve. Proto nesouhlasíme s pokusy podmiňovat přípravy nového eparchiálního shromáždění dalším účelově připraveným zasedáním Posvátné Synody. Není k tomu důvod kromě
jediného: udržení stávající moci a proto pokračování a prohloubení krize. My chceme krizi ukončit tak, jak nám všem píše vladyka Simeon, který je metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a z tohoto titulu také předsedající Posvátné Synody a předseda sněmu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Dále důrazně žádáme, aby otec Jaroslav Šuvarský s manželkou a rodinnými příslušníky přestal řídit oficiální webové stránky Církve, aby se v aktualitách naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku namísto tendenčních hloupostí a aktivistických dopisů jeho přátel objevovaly skutečné, nepřekroucené a důležité informace. V současné době je registrovaným majitelem adresy www.pravoslavnacirkev.cz pan Jaroslav Šuvarský bytem Nad Hradním potokem 25, Praha 6, telefon +420602290791 email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a dodavatelem služby je mezinárodní firma zastoupená panem Stefano Cecconi. O tom se může každý přesvědčit z veřejné informační služby: http://whois.net/whois/pravoslavnacirkev.cz

Důstojní otcové, vážené sestry a bratři, prosíme vás všechny o Vaše modlitby a účinnou pomoc. Už se nebojte.

Duchovní a věřící PPE

Druhý pastýřský list metropolitního správce v českých zemích a na Slovensku, arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona o tom, jak do třiceti dnů lze zvolit pražského biskupa.

Arcibiskup Simeon: Někteří kněží v pražské eparchii se snaží panovat za pomoci strachu. Vyzývá věřící. Bojujte za mravnost a věrnost Kristu „a před nepřáteli neutíkejte!"

SlMEON
(ThDr. Radivoj JakovIjevič)
ARCIBISKUP OLOMOUCKO-BRNĚNSKÉ PRAVOSLAVNÉ EPARCHIE
Masarykova 17, 779 00 OLOMOUC

Druhý pastýřský list metropolitního správce v českých zemích a na Slovensku, arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona o tom, jak do třiceti dnů lze zvolit pražského biskupa.

Vážené sestry a bratři, důstojní otcové,

Před týdnem jsem vám napsal první pastýřský list o tom, proč byla neúspěšná volba pražského biskupa 19.10.2013. Podle mnohých ohlasů soudím, že jste mi porozuměli a většinou se mnou souhlasili. V závěru jsem připomněl svá slova z konce zmíněného eparchiálního shromáždění, že do 30 dnů lze svolat nové eparchiální shromáždění, které by už pražského biskupa zvolilo. Dokonce jsem ve svém listu slíbil, že bych se toho mohl ujmout, pokud by mi nebyly kladeny překážky, a zdůraznil jsem, že jde o klíčový moment, protože bez pražského biskupa nemůžeme volit metropolitu a krize by pokračovala.
V závěru jsem napsal, že jsem si jist, že by volba vyšla, pokud by se ustoupilo od snah ji zmanipulovat.

Když jsem říkal „do 30 dnů“, měl jsem na mysli jako den eparchiálního shromáždění sobotu 16. listopadu 2013. Zatím už polovina lhůty uplynulo, aniž by se projevily nějaké známky přípravy, a členové eparchiální rady, kteří se tohoto ústavního kroku domáhají, jsou vedením eparchie prý odmítáni. Proč? Je to strach ze zbytečných vydání a námahy, kdyby biskup zase zůstal nezvolen? Zraje snad snaha prosadit nezvolitelné kandidáty jiným způsobem? Myslím, že jsme zajedno v tom, že je nutno mít pražského biskupa co nejdříve a že by se jím měl stát ústavní cestou - volbou eparchiálním shromážděním, a samozřejmě, bez jakéhokoliv pokusu o manipulaci.

Eparchiální rada pražské eparchie se před 19. říjnem pečlivě zabývala shromažďováním kandidátů, shromáždila jich 12. Jsou to tato jména: 1. otec Rapcun, 2. biskup Jáchym, 3.arcibiskup Juraj, 4. arcibiskup Simeon, 5. arch. Marek Krupica, o. igumen Izajáš Slaninka, 7.igumen Onufrij, 8. monach Joanikij, 9.igumen Michal Dandár. 10. emeritní metropolita Kryštof, 11. profesor Georgios Kountouris, 12. otec Hadrava. Kandidáti 2.,5. a 7.kandidaturu odmítli, z dalších pak kandidátu č.10. posvátným synodem nebyla přiznána kanonická způsobilost již dříve a u kandidátů 1 .a 3. byla zpochybněna kanonická způsobilost na samém eparchiálním shromáždění. Přinejmenším však zbývajících šest může posloužit jako kandidáti pro příští eparchiální shromáždění. Je prvořadým úkolem eparchiální rady připravit životopisy zbylých kandidátů, případně dalších, kteří by byli dodatečně přihlášeni, a zaslat je členům posvátného synodu, aby rozhodli o jejich kanonické způsobilosti a své stanovisko písemně sdělili včas eparchiální radě. Na splnění tohoto úkolu členové eparchiální rady ani nepotřebují, aby byli svoláváni a zasedali. Mohou se o něj podělit mezi sebou, případně přizvat k němu další slušné lidi, kterým osud církve leží na srdci.

Pokud by životopisy kandidátů dostali předem všichni členové eparchiálního shromáždění, mohlo by být představování kandidátů na tomto shromáždění velmi krátké. Omezilo by se na odpovědi kandidátů na případné dotazy voličů. Představuji si, že sama volba by se konala tajným hlasováním ve více kolech. V prvním jednom nebo dvou kolech by se volilo mezi všemi kandidáty. Do dalšího kola, pokud by dosud žádný kandidát nezískal dvoutřetinovou většinu všech hlasů, by postoupila polovina kandidátů, ti s vyšším počtem hlasů. Pokud by ani z těch nikdo nezískal dvě třetiny hlasů následovalo by další kolo, kde by soutěžili již jen dva kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Pokud by v něm žádný nezískal dvě třetiny hlasů, toto kolo by se jednou nebo dvakrát opakovalo. Kdyby ani pak nikdo z obou nezískal dvě třetiny hlasů, bylo by přiznáno vítězství kandidátovi s prostou většinou, jako tomu bylo při volbě minulého pražského biskupa v Teplicích v roce 2000. Byl tehdy brán v úvahu neklid mezi věřícími, způsobený dlouhým bezvládím.
Eparchiální shromáždění pražské eparchie také volí pomocné biskupy své eparchie.
O tom, že početná a rozlehlá pražská eparchie by měla mít jednoho nebo dva pomocné biskupy, se již mnoho hovořilo při různých setkáních. Žádá si to stále větší účast biskupů na mezinárodních církevních i jiných schůzích. Ušetřilo by naší církvi čas, peníze a energii, kdyby se k tomuto účelu využilo stávajícího shromáždění a nesvolávalo se nové. Za kandidáty by posloužili zbylí kandidáti, kteří neuspěli ve volbě za pražského biskupa. Zde upozorňuji, že bratr Kountouris byl už zvolen pomocným biskupem pražské eparchie (biskupem Žateckým) v roce 1995 a stačilo ho jen vysvětit, ale zasáhly zde tehdy politické vlivy. Pokud by nebyl zvolen pražským biskupem, mohl by přijmout příslušná svěcení a ujmout se úřadu jako pomocný biskup pražské eparchie.

Nakonec se ještě vracím k bodu, který v srdcích některých našich věřících vzbudil rozpaky. Mám na mysli přítomnost a projev pařížského metropolity Emanuele z cařihradského patriarchátu na eparchiálním shromáždění v Praze 19.11.2013. Zdálo se jim nemístné, aby představitel jiné autokefální církve zasahoval, byť jen slovy, do vnitřních záležitostí naší církve. Tyto rozpaky pramení z nedostatečné znalosti struktury pravoslavné církve a jejího vnitřního propojení. Jako jednotícím článkem katolíků je papež, kterého všichni katolíci na slovo poslouchají a kdekoliv mezi katolíky dojde k nějakému problému, zasáhne papež a jeho rozhodnutí je katolíkům zákonem, tak v pravoslavné církvi tímto jednotícím článkem je obsah svátých kánonů, právních usnesení pravoslavných sněmů a otců. Ty jsou závazným zákoníkem všech pravoslavných autokefálních církví, a kde se poruší, poruší se i jednota církve a tehdy celá církev je připravena pomoci tuto ránu zacelit. Křehké demokratické zřízení pravoslavné církve založené na lásce a porozumění snadno může být narušeno zvláště v době, kdy odchází nejvyšší představitel autokefální církve a volí se jeho nástupce. Může nastat patová situace, ze které není jiné východisko, než pomoc bratrských pravoslavných církví.

Taková situace nastala v naší církvi po abdikaci vladyky Kryštofa. Když byl volen a jmenován správce eparchie, došlo jaksi automaticky k posunu pravomocí biskupských na kněze, čehož následky všichni bolestně pociťovali, aniž pochopili příčinu. Stal jsem se metropolitním správcem, tedy hlavou naší autokefální církve, ale s velmi omezenou pravomocí. Snažil jsem se přesvědčit ty, kdo mne omezovali, co a proč není v pořádku, ti však církevní právo většinou nestudovali a církevní řád si přizpůsobili podle svého (církevní právo se studuje v nejvyšších ročnících bohosloví; pokud se studium nedokončí, doplatí na to především znalost církevních pravidel). V této bezvýchodné situaci jsem učinil jediné možné, obrátil se o pomoc k ekumenickému patriarchátu a jeho prostřednictvím vlastně k celé pravoslavné církvi. Proto se na zasedání posvátného synodu a eparchiálního shromáždění objevil pařížský metropolita Emanuel s posláním pozorovatele, ale, bude-li třeba a bude-li ekumenický stolec požádán, přislíbil i pomoc intensivnější. Má právo vybavit své delegáty i pravomocí poradce i člena posvátného synodu s právem hlasu a poslat jich trpící církvi tolik, kolik bude třeba. Vzpomínám si, že krátce po svém vysvěcení na biskupa jsem zastupoval našeho metropolitu Doroteje v Sofii. V Bulharské církvi vznikl rozkol a patriarcha Maxim požádal ekumenického patriarchu o pomoc. Na jeho vyzvání přijely hlavy snad všech autokefálních církví a po třech dnech jednání rozkol byl v míru a lásce ukončen.

V závěru svého listu se obracím k vám, všem věřícím naší pravoslavné církve, zvláště v postižené eparchii: nepodceňujte, ale ani nepřeceňujte nebezpečí, které naší církvi hrozí. Nejdříve se říkalo: „Odešel vladyka, zvolíme si jiného a vše bude jako dříve, teď jsou na řadě důležitější věci: cyrilometodějské oslavy, pouť do Mikulčic, návštěva ekumenického patriarchy… pak bude léto, věřící budou na dovolené, volba počká, mediální tlak je velmi nepříjemný, ale nakonec je to omrzí. "Dnes víme, že je situace mnohem vážnější, že šlo o posílení moci kněží v církvi, ne moci dávat a sloužit, ale moci brát a panovat, že kdosi snad uvažuje, má-li se vůbec volit pražský biskup, když lze panovat bez něj za pomoci strachu, především strachu z chudoby. S druhé strany však víme, že církev patří Kristu, že on je jejím Pánem a že ji může zachránit, činí to však spolu se svým lidem, který mu věří, doufá v něho a miluje jeho církev. Není teď čas sedět u počítačů, pohoršovat se a přemýšlet, jak z trpící a pomlouvané církve utéci, ale soustředit se na modlitbu a požadovat od sebe i od svých kněží důslednou mravnost a věrnost Kristu a nebát se za něj bojovat, „a před nepřáteli neutíkejte!"

Arcibiskup olomoucko-bměnský
Metropolitní správce pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

P.S. Prosím, aby tento pastýřský list byl přečten v chrámě po nedělních bohoslužbách

Olomouc 8.listopadu 2013

 

 

Druhy-pastyrsky-list-arcibiskupa-Simeona-strana-1

Druhy-pastyrsky-list-arcibiskupa-Simeona-strana-2 Druhy-pastyrsky-list-arcibiskupa-Simeona-strana-3

 

Ani napodruhé nebyl zvolen pražský biskup. Pravoslavní věřící a duchovní dnes jasně vzkázali spiklencům „MÁME TOHO DOST. NIČÍTE CÍRKEV. KONEC VAŠIM INTRIKÁM!“

Mimořádné eparchiální shromáždění pražské eparchie svolané na dnešní den 19. 10. 2013 k volbě eparchiálního biskupa nezvolilo ani jednoho z kandidátů.

Arcibiskup Juraj (Jiří Stránský) ani kněz E. Rapcun navržení Eparchiální radou Pražské pravoslavné eparchie (pozn. ovládaná bývalými agenty StB J. Šuvarským a M. Krupicou) a následně schválení Posvátným synodem (více čtěte Hrůza a děs. Arcibiskup Juraj je gay a navíc podvodník!!! Vypověděl u notáře svědek!!! a Mladí biskupové si dělají z posvátných kánonů trhací kalendář. Pomocný biskup Jáchym postřihl na mnicha nerozvedeného kněze E. Rapcuna!!!) nezískali potřebnou většinu pro zvolení (E. Rapcun se vzdal se kandidatury ve prospěch J. Stránského).

Pravoslavní duchovní a věřící v Pražské eparchii již podruhé jednoznačně odmítli všechny kandidáty na eparchiálního biskupa z řad spiklenců. Zavržení kandidáti: M. Krupica, M. Dandár, J. Stránský (arcibiskup Juraj) a E. Rapcun.

Zjišťujeme podrobnosti. Budeme Vás informovat. AKTUALIZOVÁNO.

Провал гомосексуального переворота в чешской православной церкви

19 октября 2013 года войдет в историю православной церкви как попытка проведения гомосексуального переворота в отдельно взятой автокефальной церкви. 

Речь, конечно же, идет о Православной Церкви Чешских земель и Словакии. Здесь уже более полугода кипят страсти. Группа заговорщиков, в которую вошли молодые и довольно нахальные клирики, пожелавшие захватить власть в этой весьма молодой и едва встающей на ноги автокефальной церкви. Сначала они при помощи клеветы заставили уйти со своего поста предстоятеля – митрополита Христофора. А затем начали активную массированную подготовку к новым выборам Пражского архиепископа, который практически автоматом становится новым чешским и словацким митрополитом.

Кого же предполагали поставить во главе своей церкви заговорщики? 
Первоначально на передний план был выдвинут явный проходимец и нарушитель церковных канонов, так называемый, «архимандрит» Марк Крупица. Поскольку именно он стал исполнять функции управляющего Пражской епархии на период до выборов нового архиепископа.

О Марке Крупице написано уже чрезвычайно много. Поэтому не стоит повторяться. Стоит только напомнить о нескольких его качествах: непомерная жажда денег, наглость и упорство в реализации преступных замыслов. И уже изначально было понятно, что за его спиной маячит кто-то более серьезный.

Долго гадать на эту тему не пришлось. Уже к сентябрю стало совершенно очевидно, что стать пражским архиепископом, а затем и митрополитом чешским и словацким задумал Георгий (Юрай) Странский – архиепископ Михалковский. Человек весьма молодой, амбициозный, образованный и до самозабвения жаждущий власти.

Да, вот беда! Уже не первый год простые прихожане и братья-клирики за ним замечают плотский порок, с которым православие мириться пока еще не согласно. Священник-гомосексуал – вещь достаточно часто встречающаяся у протестантов, но не у православных. Тем не менее, Георгий Странский вознамерился всеми силами добиваться своего контроля над Чешской и Словацкой православной церковью. И активно использовал не в меру жадного и развратного «попа» Крупицу. А заодно с ним, и других маскирующихся под священников оборотней. Которые до недавней поры носили кители и погоны спецслужб.

Что же объединило всю эту «братию»? Совершенно очевидно, что главным объединяющим началом стали деньги. И деньги немалые. Ибо, по реституции чешская православная церковь должна получить от государства более 40 миллионов евро. Вот они и зашевелились. И им абсолютно наплевать было на саму церковь, на ее насущные проблемы, на ее пока еще не столь многочисленных верующих.

Подготовка переворота велась по всем правилам военного искусства. За месяцы, прошедшие с момента ухода митрополита Христофора, господин Крупица и компания в ускоренном режиме рукоположили группу молодых (порой даже не знающих простых молитв) священников. Поскольку именно они должны были стать наемной гвардией при процедуре захвата власти. Таких набралось полтора-два десятка. Для небольшой Чехии эта цифра внушительна.

И вот начался решающий этап подготовки к перевороту. Кого-то запугивали, кому-то давали денег, кого-то просто устраняли уже хорошо проверенным методом клеветы. А сам главный претендент начал оперативную разработку будущего подставного «конкурента».

На эту роль не случайно был выбран протоиерей Эрнест Раптсун. Именно его бывшая жена Ксения в апреле месяце оклеветала владыку Христофора. Видимо, ей пообещали приличные деньги. Так как в семье у нее давно уже наступил финансовый кризис. Муж – Эрнест Раптсун уже с 2011 года перестал обеспечивать семью материально (что явствует из материалов официального разводного дела в Хомутовском суде). А у нее на иждивении – две несовершеннолетние дочери (15 и 8 лет). Но уже через неделю она поняла, что ее, попросту говоря, «кинули». И написала покаянное письмо с признанием в своей клевете на владыку.

Но вот муженек ее оказался подцепленным заговорщиками на все сто. Зачем же он был им нужен? 
Ответ на данный вопрос весьма прост: им нужен был «конкурент», который в любой момент будет устранен и освободит дорогу главному претенденту. Не знаю, понимал ли сам Эрнест Раптсун, что он является всего лишь подставной фигурой. Но он пошел даже на то, что при помощи все того же мошенника Крупицы фактически обманул всю церковь. Развод его церковный был оформлен 17 июня, а развод в гражданском суде – только 12 сентября. То есть, спустя почти три месяца. А в промежутке между этими событиями еще один участник заговора – викарный архиепископ Иоаким даже успел постричь его в монахи и наречь именем Дорофей. Потому что заговорщики понимали, что на пост архиепископа может претендовать лишь монах. Таковы церковные законы. Вот и появился у заговорщиков новоиспеченный фальшивый монах.

Они явно рассчитывали на то, что в ходе архиепископских выборов это станет явным. Фальшивый монах отпадет. И тогда путь к заветной кафедре для основного претендента будет открыт.

Но почему же к выборам 19 октября претендентами оказались всего два человека: новоявленный монах Дорофей и архиепископ Странский? Здесь, конечно же, львиная заслуга все того же Марка Крупицы. Он лез из кожи вон для того, чтобы было именно так. Используя подкуп и свои возможности в качестве епархиального администратора, он сделал все возможное для устранения других кандидатов. Например, Михаила Дондара – известного священника из Германии, который уже имел опыт участия в подобных выборах в июне месяце. Отец Михаил Дондар, ну, никак не вписывался в планы заговорщиков. И поэтому участь его кандидатуры была определена заранее.

Но заговорщики (и, в первую очередь, сам Георгий Странский) прекрасно понимали, что без поддержки Вселенского патриарха Варфоломея план обречен на провал. И тогда Георгий Странский бросился в Белград, где собрались руководители всех ветвей православной церкви (патриарх Московский и всея Руси Кирилл, Вселенский патриарх Варфоломей, Иерусалимский патриарх Феофил III и главы поместных церквей). Цель была одна – получить поддержку официального Константинополя на завершение задуманной операции.

Но, к чести Вселенского патриарха Варфоломея, он сразу отверг властолюбивые замыслы молодого порочного архиепископа. И это вполне объяснимо. Благословлять священника-гомосексуала на высший церковный пост в европейской стране – это значит нанести удар по всему православию.

В такой весьма непростой ситуации заговорщикам пришлось, как говорится, идти ва-банк. И они пошли! Презрев все законы церкви и элементарной человеческой морали.

17 октября состоялось заседание Священного Синода Чешской и Словацкой православной церкви, где они путем жесточайшего давления на местоблюстителя митрополичьего престола архиепископа Симеона добились утверждения только двух нужных им кандидатур: новоиспеченного «монаха» Дорофея (Эрнеста Раптсуна, которого, кстати говоря, активно продвигал представитель Московской патриархии в Карловых Варах протоиерей Николай Лищенюк) и гомосексуального архиепископа Георгия Странского. К тому же, проходимец Крупица умудрился вымолить у владыки Симеона прощение за свое хамство и грубейшее попрание канонов православной церкви. А, следовательно, остался в решающий момент выборов при всех своих должностях.

На выборы 19 октября заговорщики шли с высоко поднятой головой. И с твердой уверенностью, что уже через несколько дней во главе церкви встанет их любимый гей-архиепископ.

Но собрание началось со скандала. Вдруг оказалось, что делегаты, прибывшие от Теплицкого прихода, лично господином Крупицей заменены на послушных и подведомственных ему лично людей. Такое случается довольно часто, если выборным процессом руководит мошенник. Как говорится, своя рука – владыка!

А еще заговорщиков ждал явный сюрприз. Прибывший специально из Фанара посланец Вселенского патриарха Варфоломея в самом начале Собрания зачитал привезенное обращение святейшего. Суть его была такова: Константинопольская патриархия считает неприемлемыми на пост главы Пражской епархии ни того, ни другого кандидата. Первого – монаха Дорофея (Эрнеста Раптсуна) по причине неканоничности его развода с женой и по причине молодости, а второго – по причине…. гомосексуальных наклонностей.

Да-да! Именно так и было сформулировано в патриаршем послании. А посему, как заявил посланец Константинополя, в случае избрания кого-либо из этих двоих у Чешской и Словацкой церкви моментально появятся проблемы. Об этом никто вслух не сказал, но все прекрасно поняли, о чем идет речь. Просто Православная Церковь Чешских земель и Словакии очень просто может лишиться своей автокефалии (то есть, независимости). А значит, практически прекратить свое существование. 
После оглашения документов представитель Константинополя удалился, предоставив собранию самому решать свою судьбу. 
Но заговорщиков не остановило даже столь прямое и грозное предупреждение. И они настояли на проведении выборов. 
Что творилось дальше, трудно поддается описанию. Угрозы, увещевания, мольбы – все слилось в единое целое действо. Но, видимо, участники собрания, наконец-то, осознали всю ответственность, которую они берут на себя в данный момент за судьбу своей родной церкви. И ни одна из представленных кандидатур не набрала требуемого числа голосов. 
Тогда заговорщики потребовали второго тура голосования. Затем третьего, четвертого, пятого! Безрезультатно! Не помогла заговорщикам и спланированная заранее акция со снятием в решающий момент «подставного» кандидата. Раптсун объявил о том, что все свои голоса передает «любимому и дорогому» архиепископу Георгию. Он ходил по рядам участников, умолял, преданно смотрел в глаза, взывал к Богу, сыпал обещаниями, и даже готов был встать на колени. Но участникам Епархиального Собрания все это порядком надоело, и они двинулись к выходу.

Такого стены храма Кирилла и Мефодия еще не видели и не слышали: стенания заговорщиков, крики возмущенных, посулы и причитания, угрозы в адрес неверных!

Но, видимо, Господь все-таки услышал молитвы многих тысяч простых православных людей и не допустил превращения своей матери-церкви в пристанище гомосексуалистов.

И это – серьезная победа не только православных верующих Чехии. Это победа всей православной церкви! Потому что появление во главе одной из европейских поместных православных церквей предстоятеля-гомосексуала стало бы страшным прецедентом, который в конечном итоге привел бы к полному крушению православия. И очень отрадно, что немаловажную роль в этом деле сыграл Вселенский патриарх Варфоломей, вовремя раскусивший опасность, грозящую всему православному миру.

Но успокаиваться пока рано. Потому что до тех пор, пока у руля пражской епархии будут оставаться люди, подобные Марку Крупице и его подручных – бывших сотрудников спецслужб, церкви продолжает грозить опасность. Потому что завтра они могут задумать во главе ее поставить наркомана и педофила. 
Или вообще – посланца Сатаны!

Сергей Комков – вице-президент Международной Академии духовного единства и сотрудничества народов мира, доктор философских наук GrPhD, доктор права JUDr, профессор, писатель

 

 

Hrůza a děs. Arcibiskup Juraj je gay a navíc podvodník!!! Vypověděl u notáře svědek!!!

Redakce časopisu Ikona obdržela šokující svědectví homosexuála, který vypověděl o svém homosexuálním intimním styku s arcibiskupem Jurajem (Jiří Stránský) v létě 2012!!!

Redakci je jméno svědka známé, stejně jako jméno notáře. S ohledem na bezpečnost svědka, který se bojí o svůj život, jsou osobní údaje začerněné. Jeho obavy jsou zcela oprávněné, jelikož pražskou eparchii nyní ovládají dlouholetí bývalí agenti StB J. Šuvarský a M. Krupica. Svědek je však ochoten a připraven kdykoliv osobně svědčit a dalšími podrobnostmi potvrdit pravdivost svého svědectví.

A co na takto závažné obvinění říká Posvátný synod?

Situace je dnes bohužel tragická.

Mladí biskupové, třicátníci, (homosexuální arcibiskup Juraj, kontroverzní pomocný biskup Jáchym a nedávno zvolený arcibiskup Rastislav) si dnes v Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku mohou dělat, co chtějí!!!
Společnými hlasy na Posvátném synodu vždy přehlasují arcibiskupa Simeona. Prostě si odhlasují co sem jim zamane, co jim vyhovuje nebo jim někdo nařídí !!! Kánony a zákony je vůbec nezajímají!

Jak dlouho asi bude trvat, než Pravoslavovná církev v českých zemích a na Slovensku přijde o svoji autokefalitu? V pravoslavném zahraničí všem vstávají vlasy hrůzou na hlavě nad tím, co u nás mladí biskupové předvádějí.

Dnes již nikdo nemůže ani na chvíli pochybovat, že proti vladykovi Kryštofovi bylo uskutečněno spiknutí pod vedením bývalých agentů StB J. Šuvarského a M. Krupici za vydatné pomoci mladých biskupů Juraje (J. Stránský) a Jáchyma (R. Hrdý)!

Přepis notářského záznamu:

 

POSVÁTNÉMU SYNODU PRAVOSLAVNĚ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

13. srpna 2013

Věc Stížnost na nemorální chováni Jiřího Stránského (arcibiskupa Juraje)

Přes časopis IKONA, který se mi nyní dostal do rukou jsem se dozvěděl, že muž, se kterým jsem měl intimní styk loni v létě v Praze je Jiří Stránský a je arcibiskupem Jurajem. Nemohu přihlížet na skutečnost, že buzerant, který se mnou spal a měli jsme intimní styk vede a káže lidem a učí je morálce, když sám spí s mladíky jako jsem já a ještě nedrží slovo.

Seznámil jsem se s ním při mé návštěvě Prahy v baru v Praze, kdy mi slíbil za intimní služby zaplatit. Šel jsem s ním na jeho privát, kde kromě dohodnutého orálního sexu po mně vyžadoval ještě další služby, se kterými jsem nesouhlasil. Tyto služby jsem mu v žádném případě neposkytnul a on mi naštvaně zaplatil o 1000 Kč méně ! Prý jsem mu neudělal vše, co chtěl, i když isme se na ničem jiném nedomlouvali.

Obracím se na Synod s žádostí, aby pro nemorální chování byl Jiří Stránský z církve vyloučen, aby nemohl věřícím kázat morálku a když sám je gej a ještě podvodník. Nebo je to ve vaší církvi možné a církev to toleruje ???

Pokud moje žádost nebude uskutečněna, obrátím se do novin i do televize Tento dopis zasílám také do časopisu Ikona, aby se o tomto chování vašeho arcibiskupa dověděli všichni věřící a celá veřejnost, aby tento člověk nemohl dál dělat církvi ostudu.

Arcibiskup Juraj je homosexual - notarsky overene svedectvi

Stáhnout zde.

Redakce

Mladí biskupové si dělají z posvátných kánonů trhací kalendář. Pomocný biskup Jáchym postřihl na mnicha nerozvedeného kněze E. Rapcuna!!!

Jeden z kandidátů na pražského arcibiskupa Jiří Stránský (arcibiskup Juraj) je homosexuál a druhý kandidát Ernest Rapcun se stal mnichem v době, kdy byl ještě ženatý!!! Ernest Rapcun byl totiž pravomocně rozvedený až 12. září 2013, dlouho poté, co byl navržen za kandidáta na biskupa. Kontroverzní pomocný biskup Jáchym postřihl na mnicha nerozvedeného kněze E. Rapcuna!!!

Ernest Rapcun – mnich Dorotej. Svou manželku Xenu využil ke křivému svědectví proti vladykovi Kryštofovi, následně ji zanechal bez prostředků, opustil a stal se podivným způsobem mnichem, když ho nekanonickým způsobem postřihl kontroverzní biskup Jáchym, který tak učinil vědomě a čistě účelově. Na tomto staví svou kariéru a chce být biskupem.

Mladí biskupové, třicátníci, (homosexuální arcibiskup Juraj, kontroverzní pomocný biskup Jáchym a nedávno zvolený arcibiskup Rastislav) si dnes v Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku mohou dělat, co chtějí. Společně si odhlasují na Posvátném synodu (vždy přehlasují arcibiskupa Simeona) cokoliv je napadne (církevní kánony je evidentně nezajímají) nebo jim někdo nařídí.

Pravomocný rozsudek z 12. září 2013.

 

Stáhnout zde a zde.

 

redakce

Rozuzlení spiknutí? Mladý ambiciózní homosexuální arcibiskup Juraj (Stránský) je na Slovensku velmi neoblíbený. Zachtělo se mu proto do Prahy?

Doplnění článku: Aktualizace 16.10.2013 v 13:50 hod.

Na základě informace o Stránskýho homosexualitě zveřejněné v médiích, poptávala naše redakce další údaje o působení arcibiskupa Juraje (Stránský) na Slovensku. Zjištění jsou doslova šokující a zarážející.

Obdrželi jsme desítky materiálů a svědectví. Publikujeme zatím pouze velmi malou část získaných informací, přesto se však domníváme, že budou stačit k tomu, aby si každý z Vás udělal obrázek o tomto chorobně ctižádostivém mladém kandidátovi na pražského arcibiskupa. 

Po odhalení dvou komunistických agentů StB v čele současné pražské eparchie (J. Šuvarský a M. Krupica) je jednoznačné, že homosexuál Jiří Stránský byl od počátku společně s komunistickými agenty StB hlavním strůjcem spiknutí proti vladykovi Kryštofovi.

Upozorňujeme věřící, že níže uvedená svědectví jsou děsivá a citlivým duším mohou způsobit bolest na srdci.

Kdo je Jiří Stránský?

Stránskýho homosexualita je veřejným tajemstvím!!!

My, nižšie podpísaný duchovný a veriaci Pravoslávnej cirkvi v českých krajinách a na Slovensku, chcenie týmto vyjadriť pobúrenie, ako aj krajné rozhorčenie nad absolútne protikánonickou vysvjackou a intronizácijou kandidáta na miesto biskupa vikára. Pravoslávnej cirkvi na Slovensku, v Michaloveckej eparchii, Juraja Stránskýho (Jifího Rudolfa Stránskýho, občana ČR. pobytcm jina'c v Prahe a v Olomúci).
Všeci sme tuná na Morave šokovaný tým. akými intrigami sa mohlo len stať to, že sa stáva biskupom človek, ktorý je všeobecne známy ako praktikujúci homosexuál agigolo, ktorý sa sexom s mužmi ne len zabával, ale aj čiastočn í živil. Mnohokrát bol veriacimi aj duchovnými pristižený ako sa viedol za ruky, aj okolo krku s mnohými mužmi, s ktorými sa na uliciach aj objímal aj boskával. a čo horšie, áno. aj obchytkával týmto mužom intýmne časti ich tela. Je známe veľa prípadov z Olomúce aj z Prahy, kde menovaný vystrájal na vysokoškolských kaľajách, kde predstieral, že študuje. Celé roky, 15 rokov minimálne, dotyčný na podkanie rozpráva o tom, ako bude biskupom, ako má všetko zariadené v Grécku u jedného metropolity. Nikto týmto hlúpym táraninám nevenoval pozornosť. Toto sa však odrazu zmenilo.

Stáhnout zde

O všetkom tiež vedel vtedajší riaditeľ Úradu cparchiálnej rady Olomúcko-bmenskej eparchie, profesor prot. Pavol Aleš. Je treba povedať aj to. že o homosexualite Stránskeho vedeli všeci. Vysviacku vtedy odmietol povoliť aj zosnulý blaženejší metropolita českých krajn a Slovenska, Nikolaj - arcibiskup Prešovský (Jozef Kocvár).

Stáhnout zde a zde

Stránský je neprávoplatným knězem

Bol svätený inou cirkvou, nebol mravne ani inak spôsobylý zastávať v cirkvi tak zodpovedné miesto, akým je miesto dušpastiera v kňažskom stupni. Nebol ustanovený ako duchovný pre konkrétne miesto -pastvu, ale bol ustanovený len tak, čo je proti všetkým kánonom našej cirkvi. Toto všetko bolo ešte podčiarknuté faktom, že bol Stránsky ustanovený archimandritom, čo je pri vysviacke neženatého kňaza v Grécku normálne, no už nie tak u nás. Opeť by bolo potrebné postriženie na mnícha, a tým viacej na archimandritu, pre konkrétny monastier (kláštor). Stránsky sa tak fakticky aj podľa kánonv a predpisov cirkvi stal zbehnutým veriacim a neprávoplatným kňazom a archimandritom. Mal by byt’ defínytívne exkomunikovaný Pravoslávnou cirkvou v českých krajinách a na Slovensku. Potom nech sa prichýli ku gréckej cirkvi, keť je mu tato taká drahá. Je možné aj iné riešenie danej situácie. Stránsky by sa verejne /.riekol svetenia na diakona a kňaza a za všetko zlé by sa verejne ospravedlnil. Taktiež by sa už nepokladal za mnícha a archimandritu.

Stáhnout zde

Vážné pochybnosti o Stránskýho mnišství

Čo hovorí cirkev a jej kánony? Kandidát na biskupa musí plniť 3 podmienky. Musí byť mníchom, musí byť kňazom a musí byť magistrom pravoslávnej teológie.
A čo nái Stránský? Stránský má väelijaké papiere. Podľa tých papierov je mníchom, je kňazom a je magistrom teológie. Stránský má teda na väetky podmienky papier, ale vôbec nespĺňa ani zmysel, ani význam, ant cieT týchto požiadaviek.
Poďrnepodľa poriadku a pozrime sa na prvú požiadavku:
Mníchom mábyťhiskup preto, leba mnSstvo je NOVOZÁKONNÁ PROROCKÁ SLUŽBA. Normálny mnich má si osvojiť tuto službu za tri roky ako posluSnik.a potom sa stáva mníchom apo rokoch statočnej, práci sa môže stať jcromónachom, a potom po rokoch ak je dôstojný igumenom a potom už okolo 40-ky ak je hodný, stane sa arehimandrííom. Stránský náä 27 ročný týchto asi dvadsať rokov celej mníSskej služby zvládol za jeden víkend niekde v Grécku. Musí byť teda poriadny Ejnstejn. Alebo je velmí blízky miláčik niekoho.

Stáhnout zde

Vážné pochybnosti o Stránskýho vzdělání

A prejdime na tretiu požiadavka. Vysoká Scola teologická
Biskup má byť EPISKOPOS - DOZORCA, musí vedieť teda všetko. A to je už naozaj hanba, čo všetko sa NENAUČIL tento náš nešťastník. Najprv skúsil Prešov, ale nevydržal a po roku bez slova odBieL Potom skúsil Olomouc, ale ani tam nevydržal ani jeden semester. A potom prišiel minulý rok, že môže byť michalovským biskupom, tak že rýchle sa zapísal na Husitskú univerzitu v Prahe, hneď na Štvrtý ročník. Lenže mu tam nemohli započítať tri roky z Prešova, ani rok v Olomouci; lebo ani otec Kormanik ani otec Aleš mu o tom nedali potvrdenie. Medzitým synoda rozhodla, že musí mať univerzitu. Tak potom teraz v januári sa zapísal na zakarpatskú teológiu a PO ŠTYROCH MESIACOCH v júni ju už aj skončil. Za štyri mesiace zvládol štyrcroky, osem semestrov, všetky štátnice a aj diplomovú prácu. To také niečo by nezvládol ani sám Ejštejn.

Ale my si znovu podajme našu známu otázku, kto za neho zalobova Ueraž už v Zakarpaťje. Lebo normálna univerzita by niečo také nikdy neurobila, veď sú prijimačky, a potom študijný program atak ďalej....Teda zase niekdo napísal listočok_. Bol to jeho biskup vladyka Simeon? On tam nemá nikoho. Odpoveď je tá istá, , ako. v prípade mrtBstva ä kňazstva, prečítaj si to tam znova. Až na ten kontakt s protekciou, čo zabezpečil vladyka Agapit; ktorý to všetko žarežíroval v Užhorodu
Vyzerá to teda s tými požiadavkami tak, že Stránský REÁLfíE NEMÁ SPLNENÚ ANI JEDNU z nich. A to až je hanba aj pre Synodu, že si pilátsky umýva ruky.

Stáhnout zde

Stránskýho kariérismus

Potom veľa sa hovorí v Čechách aj o jeho homosexualite. Vyhýba sa priamq odpovedi Asi prečo? či tu nemáme ďalšieho viadyku Ntkanora s vodkou a bohoslovcami v saune?!
Ale to cíte nie je to najhoríSe. Najhoršie je, že je PRIMLADÝ. Má iba 27 rokov, ale silou mocou sa chce stať biskupom. Chápete, CHCE sa stať, posadnuto TÚŽI po biskupstve a je z toho už nervózny, že sa to tekto rozťahuje.
Pritom pravoslávna tradícia hovorí o tom, že biskup ad mať minimum Christov vek - teda 33 rokov. Ale Co pre takého Šuhaja a jeho sponzorov znamená Tradícia Cirkvi-nie.
S tri na ký aemá, nemôže mať vieru, svedomie, reálne úsudok, zdravý rozum a duch, že SA OPOVAŽUJE NA BISKUPA! Je to jednoducho absurdné!
NECHÁPE, že nikto nemôže byť hodný, ani my skúsení astarfí by sme nemohli byť hodný; ale my áspoft sme odsedeli tie roky na Škole, a roky už pracujeme na farnosti s ľuďmi a sme niečo dokázali a sme položili na stôl Cirkvi kus práce. A Co vidíme, že na ten stôl aj on si položíš úsmevom tie svoje hanebné papiere. ŽE SA NEHANBÍ.
A to je to DO NEBA VOLAJÚCE, že on 27 ročný nikto sa NEHANBÍ vystúpiť NEPRIPRAVENÝ sa svojimi smiesnými papiermi pred otca Nadzama, pred otca Chomu, pred otca Fedora, pred otca Horiaga, aby som menoval len tých najstarších, ktorí už majú tú autoritu, čo on eäte ani nezavoftal. Ak ho zvolttqe, bude nás viesť ten najmladší, ten: najneskúsenejsí, ten najnepripravenejši - teda najnedustojnejsi! ŽE KAM. TO JE JASNÉ.

Stáhnout zde

Stránskýho arogantní chování

Náš biskup si neváži naše zvyky, naše posvätné tradície , dokonca povedal nám, že predchádzajúci biskupi nás učili v omyle ( bludné učenie ): Tak, my sme doposiaľ žili v omyle ? Pýtame sa: „ Kto mu dal právo kritizovať, súdiť, jeho predchodcov, ktorí už v živote niečo dokázali ?“ Doposiaľ sme tu žili v láske, jednote, spoločnými silami sme vďaka Bohu zvládli ťažké roky. TOTO SME TU EŠTE NEMALI !

Stáhnout zde

Stránskýho diktátorský přístup ke svému okolí

Veď, tak krátko trvalo naše potešenie z toho, že máme nového, mladého a šikovného biskupa, ktorý nás bude viesť cestou lásky, porozumenia a zbožnosti. Dočkali sme sa pravého opaku. On nás vedie cestou diktatúry a tvrdého absolutistického postoja / BUĎ STE SO MNOU, ALEBO ODÍĎTE ! /.

Stáhnout zde

Volání nespokojených věřících

 

Teraz, keď už máme vybudované nové chrámy, ktoré sme budovali za veľmi ťažkých podmienok, boli sme šťastní, spokojní, že už nemusíme kade-tade slúžiť. Tak prišli ste medzi nás rozplašiť veriacich? Ako pri každej udalosti, aj pri tejto sú veriaci (je ich málo), čo im vyhovuje stará Paschália, ale väčšina nesúhlasí. Tým už nastalo medzi veriacimi peklo a nenávisť. A tým horšie, že sa to deje Vaším pričínením. Netrápi Vás to? Pýtame sa Vás, za čo ste boli vyznamenaní na arcibiskupa? Za rozpad pravoslávnych veriacich v michalovskej eparchii? Zamyslite sa nad sebou. Vaše vyznamenanie bolo za prítomností detí a mládeže, prečo ? Prečo to nebolo za prítomnosti veriacich slávnostne v Michalovciach ? Čo sa to vlastne deje v našej cirkvi ? To je na zaplakanie. Vaši najbližší spolupracovníci spia ? Zobudte sa, prosíme Vás ! K čomu ste doviedli michalovskú eparchiu ? Tento list nepíše jedna osoba, ale sme sa tu zišli, aby sme spoločne dali najavo, že nespíme a trápime sa. A to najhoršie ešte len príde.
Nakoľko nemôžeme ísť za Vami, lebo tí, ktorí boli, nepochodili. Odchádzali s plačom, skoro ste ich nedopustili ani k slovu.
Doporučujeme Vám, aby ste ešte išli do kláštora na dosiahnutie zrelosti na túto funkciu. Takého biskupa sme veru ešte nemali, abv mu nezáležalo na veriacich, či prídu do chrámu alebo nie . My sme bojovali o každú dušičku veriaceho človeka aj s Vašimi predchodcami. A teraz, keď už strácame veriacich, Vaša odpoveď bola, že to nie sú pravoslávni, nech odchádzajú ! Prečo ste boli dosadení na michalovskú katedru ?
Pýtame sa Vás, prečo ste vopred nerozprávali ohľadne Paschálie s veriacimi? Bolo potrebné rozprávať, vy svetľovať a postupne by sa to aj mohlo bez Vašich nedôstojných emócii uskutočniť. Tu sa ukázala Vaša nezrelosť a nerozvážnosť.
Prosíme Vás . zaujmite taký postoj, ktorý by prospel nám pravoslávnym veriacim a celej pravoslávnej cirkvi a to čím skôr.
Stránskýho urážky směrem ke slovenským věřícím
Avšak jeho spravanie voči nám veriacim už nehraničí len z drzosťou ale už sa začína rozum pozastavovať nad slovami, ktoré vypúšťa z úst nedôstojné jeho postavenia.
Vladyka Juraj by sa mal zapísať do našich srde ako skutočný arcipastier, duchovný otec, učitel viery a misionár, ktorý nemá budovať cirkev na diplomacii a sile moci a akejsi nariadenej autorite ale ma byť trojnásobne viac ako ktorkolvek iný plný lásky, pochopenia, asketizmu, plný oddanosti voči nám veriacim , celej spoločnosti i sebe samému.
Ako sa Vladyka Juraj môže vyjadrovať na adresu veriacich citujem " To nejsou lidé, to je smečka" alebo" Vždyť Vy ste jenom b!bí východnari" a mnoho dalších, z ktorých sa mi doslova dvíha žalúdok. Kto aiebo čo mu dáva pravo takto sa vyjadrovať o ludoch, o ktorých sa má starať a učiť, ktorého si máme vážiť?

Stáhnout zde a zde

Stránský kolem sebe šíří strach

Toto vyjadrenie nie je iba výkrikom jednej osoby, ale vryvim za všetkých, ktorý by si zakričali spolu somnou, ibaže by sa nik pod tento list nepodpísal, lebo sa ludia miestneho Vlády ku BOJA. Boja sa toho kam všade môžu siahať jeho právomoci. To sme dospeli až tu? Ku strachu? Ked už tak 90% svojho času vie Vladyka Juraj obetovať pobytom v Grécku tak nech si tam aj ostane. Sú to silne slová, ale ja som už raz taká.Ospravedlnujem sa , ak som Vám týmto listom spôsobila starosť, ale verte nie ste v tom Sám.
Veriaci plačú, kňazi na zaslúžilom dôchodku neveria, že sa na sklonku svojho života dožili takejto arogancie, zavládok hlboký smútok, že nie len v bežnom živote ale už aj v Christovej Cirkvi sa deje niečo takéto, kňazi so sklonenou hlavou poslušne počúvajú nezmyselné nariadenia, strácajú úctu v ociach svojich veriaich už len tým, že sa boja ozvať, aby náhodou neboli z hodiny na hodinu suspendovaný, alebo naopak radšej mu pritakávajú a zo strachu o svoje miesto sa zúčastňujú na jeho pravidelných cestách do Grécka/hovorím o pravidelných výletoch počas letných prázdniniba tým istým kňazom, ktorý sa boja o svoje stoličky/.....

Stáhnout zde

Stránskýho nabubřelost a zesměšňování lidí

Je to však ďaleko od reality dnešných dní. Niekedy sa ľudia tešili na arch. Liturgiu, dnes je to opačne. A nie je to výmysel je to pravda. A to by sa dalo ešte veľa hovoriť o ďalších veciach... Ak by ste stretávali obyčajných ľudí z cirkevného prostredia, tak sa zvítajú aj lúčia tou istou vetou: ROBTE NIEČO! Lebo sa zničí, čo sa doteraz zachránilo a vybudovalo. Hoci raz jeden biskup povedal, aké duchovenstvo a vládu si zaslúžime, takú nám Boh dá. Ozaj sme na tom až tak zle, že sme si to zaslúžili? Je to dôstojne ak hierarcha s čašou v rukách drezuruje/prepáčte za výraz/ ľud: dete dopredu, dete dozadu, otevrete víc ústa, proč tak otevírate nejsem zvjedav na vaš dentálni aparat a pododbne nedôstojné poznámky.

Stáhnout zde

At Preosv., je najvyšší čas niečo ozaj robiť, pretože je to chorá situácia. Ďakujem za to, že ste si tento list prečítali dokonca a prosím Vás, verte že rozhorčenie je na mieste. Aj keď by možno na jednej strane kresťan mal povedať - Božia vôľa, na druhej strane Písmo hovorí, ak tvoj brat robí zle, upozorni ho. Tu nie je koho upozorniť, pretože tu sa žiadna kritika ani upozornenie neprijíma, aleje vrátené dávkou arogancie a zloby, v tom lepšom prípade patričnou dávkou irónie.

Stáhnout zde

Stránskýho nevhodné chování

No pravdou je aj to, že dotyčný ne môže byť dušpastierom, a to v žiadnom stupni. Dotyčný je podozrivý z veľa kanonických aj svetských prcstupkov. V predchodzich rokoch dotyčný neoprávnene poberal od cirkvi plat a tým neoprávnene čerpal štátne prostriedky spravované Ministerstvom kultúry Českej republiky. Jednalo sa o 33 tisíc českých korún.
Taktiež sa nevhodne správal voltáry katedrálneho chrámu sv. Gorazda vOlomúci. Odvrával tunajším duchovným. Keď bol po právu vykázaný otcom Pavlom Alešem von z oltára, vrátil sa Stránsky s vypchatou bundou, aby to vyzeralo, že má hŕb. To malo značiť pokánie. Ne daj Boh, aby takýto šašo kompromitoval sväté pravosláví na Slovensku a uviedol tak Slovensko na posmech aj v zahraničí. Dotyčný sa vždy správal velmi svetsky, neduchovne a pohŕdlivo ku svätým kánonom aj učeniu svätých cirkevných otcov. Najmä sa verejne vysmieval kánonom, pojednávajúcicm o sexuálnych priestupkoch. Relativizoval všetko, čo mu v tomto smere pryšlo pod ruku. Schvaloval homosexualitu, a to aj jej konkrétne prejavy. Zjavne vychádzal zo svojej životnej praxi.

Stáhnout zde

A na závěr tohoto velmi smutného čtení nám dovolte jedno velké přání.

Ať se nikdy nestane, aby se pražským arcibiskupem stal mladý, arogantní a nadutý homosexuál J. Stránský, následně jmenoval pomocným biskupem svého kamaráda spolupracovníka StB M. Krupicu a ředitelem úřadu PPE zůstal dlouholetý udavač StB J. Šuvarský.

redakce

 

Doplnění článku: Aktualizace 16.10.2013 v 13:50 hod.

 

Estébácké praktiky v přímém přenosu po 23 letech. Začíná zastrašování. Zpochybňování pravdy.

 

Již před několika měsíci jsme naše čtenáře upozorňovali na estébácké praktiky spiklenců - bývalého dlouholetého agenta StB J. Šuvarského a nyní nově odhaleného spolupracovníka StB suspendovaného kněze M. Krupici.

 

Vážení čtenáři,
po zveřejnění informací o minulosti některých současných představitelů církve, kteří byli dlouholetí spolupracovníci STB očekáváme, že bývalí agenti STB podají na naši redakci trestní oznámení.
Co jiného jim také zbývá než podat trestní oznámení, aby opět odpoutali pozornost. Je to velmi jednoduché. Zadarmo na první služebně Policie ČR. (pozn. Policisté se bohužel musejí ze zákona věnovat i naprosto nesmyslnému trestnímu oznámení.) A následně domluvená média budou o trestním oznámení náležitě informovat.
Blíže se volby arcibiskupa. Začíná zastrašování. Je nutné umlčet pravdu!
Naštěstí v každé demokracii rozhoduje soud. Důkazy o spolupráci J. Šuvarskýho s STB jsou jednoznačné!!!

 

Naše redakce v průběhu několika měsíců zveřejňovala a zveřejňuje pouze ověřené a pravdivé informace. Přestože agenti StB lhali a zamlčovali svoji minulosti, vyhrožovali a podávali nesmyslná trestní oznámení, tak nakonec pravda vyplavala na povrch.

 

Spiknutí bylo odhaleno.

 

V těchto hodinách se snaží pomocí svých zainteresovaných novinářů v „domluvených“ médiích (již jsme všichni zažili při lživé pomlouvačné kampani proti vladykovi Kryštofovi) zpochybnit nové důkazy a informace.

 

Potřebují co nejrychleji ovládnout církev. Za každou cenu.

Arcibiskupem se musí stát jejich člověk: Rapcun nebo Stránský.

 

Udělejte si obrázek sami. KRUH SE NÁM UZAVÍRÁ:

 

Rapcun Ernest – mnich Dorotej – pomocný biskup. Svou manželku Xenu využil ke křivému svědectví proti vladykovi Kryštofovi, následně ji zanechal bez prostředků, opustil a stal se podivným způsobem mnichem, kdy ho nekanonickým způsobem postřihl kontroverzní vladyka Jáchym, který tak učinil vědomě a čistě účelově. Na tomto staví svou kariéru a chce být biskupem.

 

Arcibiskup Juraj (Jiří Stránský) kandidát na arcibiskupa pražského s ambicemi stát se metropolitou. (homosexuál, cholerik, chorobně ctižádostivý, mladý a …). Pro tyto své vlastnosti absolutně vydíratelný ze strany agentů StB M. Krupici a J. Šuvarskýho, kteří jeho homosexuální orientaci vědomě kryjí.

 

A BUDOU I DNES KRÝT různými prohlášeními, že uveřejněná tvrzení nejsou pravda, že si vymýšlíme a dezinformujeme, ale opak je pravdou.

 

Ne my, ale stovky pravoslavných věřících a duchovních, kteří nás po spiknutí několik měsíců pravidelně kontaktovali, jejich komplot ODHALILI.

 

My jsme ověřené informace ZVEŘEJNILI na základě dobrých úmyslů zabránit rozkolu, destabilizace a ovládnutí církve pochybnými jedinci v duchu jednoty a čistoty pravoslavné církve.

 

redakce

 

Závažné informace o arcibiskupovi Jurajovi, agentovi StB J. Šuvarským a suspendovaném knězi M. Krupicovi!!!

Neoblíbeného a chorobně ambiciózního mladého arcibiskupa Juraje (Stránský), který společně se J. Šuvarským a M. Krupicou zosnoval spiknutí proti vladykovi Kryštofovi, obvinila média z homosexuality!!!

Naše redakce zjišťuje bližší informace. Budeme Vás co nejdříve informovat. 

Nové informace. Rozuzlení spiknutí? Mladý ambiciózní homosexuální arcibiskup Juraj (Stránský) je na Slovensku velmi neoblíbený. Zachtělo se mu proto do Prahy? . 


Archív bezpečnostních složek oficiálně potvrdil Šuvarského dlouholetou spolupráci se Státní bezpečností!!!

Vyjádření z Archívu bezpečnostních složek:

K Vaší žádosti ze dne 3. 5. 2013 Vám sděluji, že na základě evidencí Archivu bezpečnostních složek byly k níže uvedeným osobám dohledány následující záznamy:

k osobě Jaroslav Šuvarský, nar. xxx

- svazek r. č. 25172 II. správa MV (Hlavní správa kontrarozvědky), krycí název „Aspirant“ byl registrován dne 6. 9. 1966 v kategorii I (informátor). Svazek byl dne 2. 7. 1969 přeregistrován na svazek r. č. 141;

- svazek r. č. 141 II. správa MV (Hlavní správa kontrarozvědky), krycí název „Aspirant“ byl registrován dne 2. 7. 1969 v kategorii I (informátor). Tento svazek byl dne 27. 1. 1971 přeregistrován na svazek r. č. 2019;

- svazek r. č. 2019 X. správa FMV (Správa kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem), krycí název „Aspirant“ byl registrován dne 27. 1. 1971 v kategorii I (informátor). Svazek byl dne 4. 10. 1972 převeden na svazek kategorie A (agent). Tento svazek byl dne 8. 12. 1989 zničen;

Pozn: V oficiálním vyjádření  Archívu bezpečnostních složek byly začerněny údaje dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Zároveň byly začerněny informace vztahující se k jiné osobě.

J. Šuvarský - agent StB - Archiv Bezpečnostních složek

Vyjádření  Archívu bezpečnostních složek ke stažení zde.

Hrůzné svědectví. Šuvarský bral od StB za udávání peníze. Hýřil aktivitou a byl bezskrupulózní.

Přepis místopřísežného prohlášení řídícího důstojníka StB:

V Praze, 12. září 2013

Prohlášení:

Já, Mgr. Zdeněk Dragoun, nar. 1959, místopřísežně prohlašuji: „V letech 1979 – 1990 jsem byl ve služebním poměru příslušníka SNB, naposledy zařazen u 9. odboru II. Správy StB - kontrarozvědná kontrola církví a sekt.

Byl jsem řídícím orgánem agenta krycím jménem ASPIRANT, č. ev. 2019, vlastním jménem ThDr. Jaroslav ŠUVARSKÝ, nar. xxx

Tento spolupracovník byl naprosto iniciativní a bezskrupulózní.

Svoji spolupráci s StB často využíval k vyřizování si osobních účtů se svými, byť i domnělými, nepřáteli.

Za svoji činnost byl mnohokrát finančně odměněn.

Mgr. Zdeněk Dragoun

Svědectví o spolupráci s StB - agent Šuvarský.jpg

Pozn: Ve svědectví byly začerněny údaje dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. 

Místopřísežné prohlášení ke stažení zde.

Suspendovaný kněz M. Krupica byl spolupracovníkem I. správy StB!!!

Přepis místopřísežného prohlášení důstojníka StB:

V Praze, 12. září 2013

Prohlášení:

Já, Mgr. Zdeněk Dragoun, nar. 1959, místopřísežně prohlašuji: „V letech 1979 – 1990 jsem byl ve služebním poměru příslušníka SNB, naposledy zařazen na 9. odboru SNB – kontrarozvědná kontrola církví.

V září 1989 jsem byl požádán příslušníky čs. rozvědky ( I. Správa StB) o prověření hodnověrnosti jejich spolupracovníka připravovaného na výjezd do Velké Británie.

Jednalo se o MARKA KRUPICU nynějšího pověřeného správce pražské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Kontakt se uskutečnil v mosteckém hotelu GOMEL.

Pan Krupica vystupoval velmi otevřeně a ochotně.

Z jeho vystupování bylo zřetelné, že velmi touží po výjezdu „na Západ“ a je proto ochoten plnit úkoly StB.

Na všechny položené otázky ze života církve odpovídal podrobně a otevřeně.

Mgr. Zdeněk Dragoun

Svědectví o spolupráci s StB - Krupica

 

Pozn: Ve svědectví byly začerněny údaje dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. 

Místopřísežné prohlášení ke stažení zde.

Suspendovaný kněz M. Krupica nelhal a promluvil pravdu. Přiznal, že na spiknutí proti vladykovi Kryštofovi se podíleli bývalí agenti StB.

Suspendovaný kněz pan M. Krupica poprvé za několik měsíců promluvil čistou pravdu. Redaktorovi MF Dnes poskytl dne 14. 10. 2013 následující vyjádření: "Souvislost skandálů s finančními náhradami je jednoznačná. Jinde jsou taky agenti StB, ale tady jejich aktivita evidentně nevyhasla."

Ano. Pan Krupica po dlouhé době nelže. A má naprostou pravdu. A proč víme, že nelže?

Protože promluvil sám o sobě, o svém konání, estébáckých praktikách a spiknutí, které připravil společně s dlouholetým agentem StB J. Šuvarským a mladým ctižádostivým arcibiskupem Jurajem (Stránský).

Více čtěte zde:

Závažné informace o arcibiskupovi Jurajovi, agentovi StB J. Šuvarským a suspendovaném knězi M. Krupicovi.

Výzva arcibiskupovi Jurajovi

Vaše vysokopřeosvícenosti arcibiskupe Juraji, alias pane Jiří Stránský, magistře anglistiky, amerikanistiky a turkologie,

Pravoslavní křesťané českých zemí a Slovenska Vás veřejně vyzývají, abyste dokázal, že jste opravdu byl minulý týden pozván na oslavy 1700 Milánského ediktu do Srbska a Černé Hory a že jste tam skutečně měl osobní jednání s nejvyššími představiteli církve "vrátane patriarchov konštatinopolského a moskevského" o budoucnosti naší církve, jak se chvástáte na svém eparchiálním webu. Určitě máte od citovaných patriarchů písemné pozvání a společnou fotografii ze zasedání.

Dále touto výzvou žádáme, abyste vysvětlil, proč bráníte návštěvě zástupců ekumenického patriarchátu na zasedání Posvátné Synody před sobotními volbami? Takový přítel patriarchy Bartoloměje, za kterého se považujete, by tu misi na pomoc krize naší církve měl vítat. Čeho se bojíte?

Pokud před božím lidem nic nevysvětlíte anebo se za svoje výmysly neospravedlníte, zvažte svůj odchod z funkce jako pokání za všechno, co jste nám učinil spolu s přáteli Markem, Jáchymem a také Jaroslavem a už si v zahraničí nikdy nehrajte na hlavu církve, kterou nejste a nebudete.

Miroslav Neumaier
jednatel asociace

Обращение Сергея Комкова – вице-президент Международной Академии духовного единства и сотрудничества народов мира

Обращение к членам Пражского епархиального Совета

Досточтимые святые отцы!

Предстоятель Православной Церкви Чешских земель и Словакии высокопреосвященнейший архиепископ Оломоуцкий и Брненский Симеон принял единство верное в сложившейся ситуации решение: он полностью и окончательно отстранил ото всех должностей в церкви и окончательно запретил служение в церкви одному из главных руководителей заговора – Марку Крупице.
Это означает, что настало время дать серьезную оценку всему произошедшему в Чешской и Словацкой православной церкви за последние полгода.
А произошло страшное: попытка уничтожения православия в чешских и словацких землях. Группа заговорщиков методом клеветы на предстоятеля церкви митрополита Христофора и обмана простых православных граждан попыталась захватить власть в церкви и завладеть финансовыми ресурсами, предоставленными правительством Чешской Республики православной церкви в рамках процедуры реституции.
К нашему большому сожалению, члены Пражского Епархиального Совета в данной ситуации не проявили должной бдительности и допустили массу грубейших ошибок, которые едва не привели к победе заговорщиков.

Číst dál...

M. Krupica zbaven kněžství! M. Krupica již není správcem pražské eparchie!

Doplnění článku dne 8.10.2013 v 17:20 hod

Prehlasenie ÚMR PC v ČZ.

Vážení, vzľadom na zpochybňovanie pravosti rozhodnutia vl.Simeona suspendovania ThDr. Martina Marka Krupici,ThD. nie je na mieste. Je to jeho oficiálne, slobodné rozhodnutie vlastnoručne podpisané. Dištancujeme sa od rozných pochbných dokumentov, ktoré kolujú cestou elektronickej pošty. Každemu členovi ER a otcu Markovi bolo rozhodnutie záslané poštou na adresu domov.

o.kancléř.

METROPOLITNÍ SPRÁVCE PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE ČESKÝCH ZEMÍ A SLOVENSKA

Důstojný otec,
archimandrita ThDr. Marek Krupica Th.D. České armády 93/14 412 01 LITOMĚŘICE
Praha, 02.10.2013 Č.j. 3/13

Věc:
Rozhodnutí metropolitního správce,

Milý otče Marku, vložil jsem na Vás zákaz konání bohoslužeb, ale Vy jste toto rozhodnutí nerespektoval a sloužil dál. Proto Vás dnešním dnem zbavuji hodnosti kněžství. Stáváte se laikem a v zákonné lhůtě s Vámi bude rozvázán pracovní poměr. Smíte však přistupovat ke svátému přijímání s věřícími.
Dispoziční právo s konty Metropolitní rady převeďte neprodleně na o. kancléře Nováka.
Přestáváte-li být kněz, samozřejmě též přestáváte byt správcem pražské eparchie, neboť tuto funkci smí zastávat jen zkušený kněz.

Praha, 02.10.2013

arcibiskup Simon
správce metropolie
Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

 

Členům eparchiální rady pravoslavné eparchie pražské.

Byl jsem nucen suspendovat na základě přestoupení apoštolského pravidla 55 otce archimandritu ThD. Marka Krupicu.

Podle ústavy PC v českých zemích a Slovenska čl.7 „uvolní-li se místo eparchiálního biskupa,
zastupuje ho až do zvolení nového biskupa určený správce, kterého na návrh eparchiální rady jmenuje Posvátný synod“.

Vyzývám Vás proto, aby jste neprodleně navrhli nového správce eparchie a vzhledem na těžkou situaci ve které se nacházíme, provedli způsob volby PER-ROLLAM.

Doporučuji, aby se této funkce ujal o.Mgr. Ján Polanský jakož to jeden z nejzkušenějších duchovních Pražské eparchie a je člen metropolitní rady, ale samotný návrh ponechávám na Vašem rozhodnutí.

Přál bych si, aby konečně došlo k zvolení pražského biskupa a tato volba nebyla manipulovaná jako v minulosti, ale aby voličům bylo předloženo dost kandidátů k nimž mají důvěru.

S láskou v Kristu Váš

Praha, 02.10.2013

arcibiskup Simeon
správce metropolie
Pravoslavné církve v českých zemích a Slovenska

Arcibiskup-Simeon-zbaveni-knezstvi-Krupici

 

Arcibiskup-Simeon-dopis-rade-PPE

Vladyka Kryštof a arcibiskup Simeon sloužili v Srbsku doxologii společně s největšími autoritami pravoslavného světa

Vladyka Kryštof v Srbsku

 

Ve dnech 4.- 6. září 2013 se uskutečnily v Srbském městě Niš, rodišti římského císaře sv. Konstantina Velikého, zakladatele Cařihradu, velkolepé oslavy za účasti nejvyšších představitelů světového pravoslaví, včetně patriarchů Konstantinopole a Moskvy, k výročí 1700 let svobody křesťanské víry - vydání Ediktu milánského.

Emeritní arcibiskup Kryštof a arcibiskup Simeon byli osobně pováni za naši pravoslavnou církev při příležitosti tohoto významného výročí společně s dalšími nejvyššími představiteli pravoslavného světa.

Oba arcibiskupové se navíc zařadili mezi osobnosti světového pravoslaví, které za účasti srbské televize a mezinárodních médií, převzali vysoké církevní vyznamenání.


Pravoslavné církve v Srbsku slavily výročí milánského ediktu

Ze světa / vlu / ČTK / 6. října 2013 16:50

NIŠ (SRBSKO) - Špičky pravoslavné církve se dnes sešly v srbském městě Niš, aby oslavily 1700. výročí takzvaného milánského tolerančního ediktu, který v římské říši fakticky legalizoval křesťanství. Reskript z roku 313 vydal římský císař Konstantin I., který se v Niši - tehdy římském městě Naissus - mezi lety 272 až 285 narodil. Římskokatolická církev svého zástupce k dnešní slavnosti nevyslala.

Oslavám byl přítomen ekumenický konstantinopolský patriarcha Bartoloměj, jeruzalémský patriarcha Theophilos, hlava ruské pravoslavné církve Kirill, srbský patriarcha Irinej a zástupci pravoslavných komunit z Albánie, Kypru, Polska, Slovenska a dalších zemí. Mezi zúčastněnými byli i zástupci pravoslavné církve působící na našem území, zastupující metropolita Simeon a emeritní arcibiskup Kryštof, který sloužil doxologii spolu s ostatními představiteli světového pravoslaví.

Zdroj: www.christnet.cz

Poznámka redakce: Doxologii sloužil také arcibiskup Simeon.

У цркви служби доксологије и благодарења присуствовали су: Патријарх цариградски и васељенски Вартоломеј, Патријарх јерусалимски Теофило, Патријарх московски и све Русије Кирил, Архиепископ кипарски Хризостом, Архиепископ атински Јероним, Митрополит варшавски и све Пољске Сава, Архиепископ Симеон, мјестољубитељ митрополитског трона Православне Цркве Чешких земаља и Словачке, Архиепископ тирански и све Албаније Анастасије, умировљени Архиепископ прашки Христофор.

Zdroj: www.spc.rs

Vladyka Simeon v Srbsku