07212017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality

Aktuality

Zkušení agenti StB vyhrávají. Šuvarský a Krupica podrazili spoluspiklence i celou církev.

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Kdo definitivně znemožnil zápis vladyky Jáchyma do rejstříku církví?


Přečtěte si prosím pozorně dokument níže (z května 2014).

O co se jedná? V lednu 2014 byl rozhodnutím synodu (bez účasti vladyky Simeona) jmenován vladyka Jáchym arcibiskupem pražským (v rozporu s Ústavou). Hned poté toto jmenování „potvrdil“ sněm a na základě toho byl vladyka Rastislav zvolen metropolitou naší církve. Poté byl vladyka Jáchym intronizován v Praze a začal jeho (nakonec marný) boj o zápis do rejstříku coby statutárního orgánu Pražské pravoslavné eparchie (PPE) a celé české části církve. Kamenem úrazu, který zápisu bránil, bylo to, že vladyka Jáchym nebyl zvolen eparchiálním shromážděním PPE. Vedla se jednání
s Ministerstvem kultury, která měla Ministerstvo přesvědčit, že se jedná o výjimku, která je v souladu s právem. Těmto jednáním položil definitivní konec dokument, který můžete vidět výše.
V tomto dokument ThDr. Marek Krupica Ministerstvu napsal, že vladyka Jáchym nebyl zvolen (myšleno: vy ho nemáte právo zapsat do rejstříku) a že jedině on (tj. ThDr. Krupica) je zákonným statutárním orgánem (správcem). Právě toto prohlášení ThDr. Krupici coby v té době statutárního orgánu PPE a celé české části církve položilo konec veškerým nadějím vladyky Jáchyma a bylo také podrazem a výsměchem vladykovi Rastislavovi.

Tragikomické je to, že to byl právě ten samý ThDr. Krupica, který v lednu 2014 přesvědčil, lépe řečeno uprosil synod, aby vladyku Jáchyma do Prahy jmenovali, jak mimo jiné dokládá dopis vladyky Rastislava ze dne 7.11.2014.

Dopis vladyky Rastislava 7.11.

ThDr. Marek Krupica tedy nejprve (v lednu) synod de facto dotlačil ke jmenování vladyky Jáchyma… aby (v květnu) hodil stejného vladyku Jáchyma (a s ním i vladyku Rastislava) přes palubu a udělal z nich lidi, kteří „nemají úctu k právu“, zatímco on „úctu k právu má“. Z vladyky Jáchyma se tímto pro Ministerstvo kultury definitivně stala nezákonná osoba
a vladyka Rastislav kvůli tomu dodnes vypadá jako pitomec… zatímco sám otec Marek v listopadu (opět) kandidoval na eparchiálního biskupa PPE… opět neúspěšně…

Tedy zápis vladyky Jáchyma zablokoval nikoliv „vladyka Simeon a jeho katolické kontakty“ – jak si celou dobu paranoidně myslel vladyka Jáchym (a asi si to stále ještě myslí), ale Dr. Marek Krupica.

Až někdy příště bude otec Marek Krupica vladyku Rastislava o něčem přesvědčovat, tak by se vladyka Rastislav měl nejprve pořádně zamyslet, jaký podraz se z toho může vyklubat tentokrát…

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Estebáčtí udavači a agenti StB "čarují" na Ministerstvu kultury ČR a chtějí zničit OBE a vladyku Simeona

Šuvarský StB

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Jak „Posvátný synod“ a vedení Pražské pravoslavné eparchie chtějí zničit Olomoucko-brněnskou eparchii

Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (428/2012 Sb.) náleží registrované církvi – právnické osobě „Pravoslavné církvi v českých zemích“ ročně 2 částky:

1) dle §15 zákona tzv. „finanční náhrada“ (jedná se o donekonečna omílané „restituce“), v celkové výši 1 146 511 242 Kč, kterou stát vyplácí ve 30 ročních splátkách, ovšem navýšených o míru inflace; tato částka se dle zákona vyplácí nejpozději do 31.12. příslušného roku (tj. částka za rok 2014 vy vyplácí do 31.12.2014)

2) dle §17 zákona tzv. „příspěvek na podporu činnosti dotčených církví“ (jedná se o pozůstatek starých známých „platů“), který je v prvních třech letech od přijetí zákona identický obnosu, který stát vyplatil Pravoslavné církvi v českých zemích v roce 2011, od čtvrtého roku se ročně bude snižovat o 5 procent. Tento příspěvek se vyplácí po dobu 17 let; tento příspěvek se dle zákona vyplácí do 31.1. příslušného roku (tj. za rok 2015 do 31.1.2015).

V současné době jsou částky 1) a 2) téměř identické (každá je okolo 38.000.000 Kč).

Z právního hlediska (i z pohledu zákona) je naše církev dle zákona na území ČR „Pravoslavná církev v českých zemích“ (to je její úplný název, jde o právnickou osobu a má své IČ: 00445177).
Existují i další právnické osoby, které byly výšeuvedenou registrovanou „Pravoslavnou církví v českých zemích“ zřízeny:

1) Pražská pravoslavná eparchie (IČO: 00441830), jejímž statutárním orgánem toho času je poněkud přesluhující dočasný správce ThDr. Krupica
2) Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (IČO: 00441848), jejímž statutárním orgánem toho času je eparchiální biskup vladyka Simeon

Samotná Pravoslavná církev v českých zemích v současné době (již od října 2014) statutární orgán nemá, poněvadž Dr. Krupica byl vymazán z důvodu neoprávněnosti jeho zápisu (jelikož nejde o řádného biskupa pražské eparchie, nýbrž kněze). V listopadu byl soudem jmenován nezávislý opatrovník. Usnesení o jmenování ovšem zatím není ale pravomocné. Proč? Protože se Pražská pravoslavná eparchie, zastoupená Dr. Krupicou odvolala. Proč? O tom pohovořím o něco později. Odvolala… a pak své odvolání vzala zpět. Proč? Aby natahovala lhůty a nabytí právní moci usnesení o jmenování opatrovníka co nejvíce oddálila.

V prosinci roku 2014 Ministerstvo kultury namísto toho, aby postupovalo řádně dle zákona a z důvodu neobsazenosti pozice statutární orgánu registrované církve „Pravoslavné církve v českých zemích“ uložilo peníze do soudní úschovy až do nabytí právní moci usnesení o jmenování opatrovníka, tak v rozporu se zákonem převedlo celou částku dle §15 („restituční“ peníze) na účet Pražské pravoslavné eparchie. Přestože dle zákona tyto peníze náleží registrované církvi „Pravoslavné církvi v českých zemích“ jako celku a právě a jenom ta je má od státu obdržet (s tím, že později sama rozhodne, co s těmito penězi má být, zda je pošle eparchiím apod.), nikoliv přímo jednotlivým eparchiím.
Proč to Ministerstvo udělalo? Pravděpodobně proto, že se vedení Pražské pravoslavné eparchie (ať již přímo nebo prostřednictvím právního zástupce) podařilo Ministerstvo – odbor církví, resp. konkrétní pracovnici, přesvědčit, že tak je to správné… Vzhledem k tomu, že se jedná o evidentní rozpor se zákonem, tak je ovšem zarážející, že na to pracovnice kývla… nabízí se tedy otázka, proč vlastně na to pracovnice kývla?… Kdo ví… Tak či onak, byl porušen zákon.
Obvyklou praxí v minulosti bylo, že peníze se rozdělily v poměru cca 60:40 mezi Pražskou pravoslavnou eparchii (PPE) a Olomoucko-brněnskou eparchii (OBE), jelikož existuje písemná dohoda takového obsahu ještě z dob emeritního vladyky Kryštofa. S tím, že OBE tyto peníze mají být zaslány do 5 dnů od převodu Ministerstvem. O to OBE Pražskou pravoslavnou eparchii také požádala (aby se již tak ostudná situace nelámala přes koleno).

Olomoucko-brněnské eparchii náležející část „restitučních“ peněz však vedení pražské PPE převést odmítlo (přestože na účet PPE se celá částka dostala v rozporu se zákonem, což vedení PPE nevadí, právě naopak) a sdělilo, že OBE nic nepošle, protože vladyka Simeon neprojevuje vůli pořizovat se „Posvátnému synodu“. Resp. peníze možná pošle, ale tím způsobem, který určí zmíněná skupina 3 lidí (z nichž 2 jsou občany Slovenska), kterou vedení PPE nazývá „Posvátným synodem“. Vedení PPE dodalo, že rozhodne-li tak „Posvátný synod“, peníze budou namísto OBE zaslány na účet bývalého kněze Ing. Klokočky (kterého vedení PPE i „Posvátný synod“ nazývají „eparchiálním správcem OBE“).

Co se děje dále? Vedení PPE razí stejnou taktiku i v případě „příspěvku na podporu činnosti“ (dle §17, tj. „platů“), který má být převeden do konce ledna 2015. Snaží se pseudoprávnickými triky oddálit nabytí právní moci usnesení soudu o jmenování opatrovníka (který by peníze pochopitelně rozdělil mezi eparchie v poměru v intencích výše zmíněné dohody, tak jako tomu bylo kupř. v minulém roce), který stejně nejpozději v únoru pravomocně jmenován bude (i kdyby se vedení PPE stavělo na hlavu).

Proč to vedení PPE dělá? Vedení Pražské pravoslavné eparchie v součinnosti s „Posvátným synodem“ se tímto způsobem pokouší získat v rozporu se zákonem pod svou kontrolu i celou částku na platy pro rok 2015 (tj. včetně části, která náleží OBE) a tím Olomoucko-brněnskou eparchii zničit finančně, když už se to „Posvátnému synodu“ a vedení PPE nepodařilo pseudoprávně.

Tito „lidé“ se neštítí žádných protiprávních triků, neboť chtějí zničit OBE a vladyku Simeona, jakož zničit i všechny ty, kteří se u nás v jednotě snaží navázat na celosvětové pravoslavné společenství, které v této chvíli v naší místní církvi kanonicky představuje vladyka Simeon. Ale nic se jim zničit nepodaří.
Pravda je jen jedna a je v rukou Hospodina, jakou zkouškou projdou ti, kteří Jej následují… Často však vidíme, jak mnozí mocní a pyšní se neštítí ničeho… Jenže oni jdou proti Duchu… a každý, kdo jde proti Svatému Duchu zahyne tím „mečem“, který sám pozvedl. Neboť „všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou“ (Matouš, 26:52).

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Ministerstvo kultury ČR i nadále jedná s komunistickými udavači StB, které nikdo z pravoslavného světa neuznává

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Informace o naší místní církvi v ročence Ekumenického patriarchátu

Ekumenický patriarchát opět písemně potvrdil, že vladyka Simeon je metropolitním správcem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Tato informace je uvedená v tištěném almanachu Ekumenického patriarchátu na rok 2015. Almanach Ekumenického patriarchátu se posílá do celého světa mimo jiné také všem místním pravoslavným církvím na světě.

V knize je v oddíle a) na straně 1301 napsáno, že metropolitní stolec Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, která je od roku 1998 autokefální církví, je prázdný a funkci metropolitního správce (řecky topotiritís) zastává vladyka Simeon, arcibiskup Olomoucko-Brněnský.

Dále tato zpráva Ekumenického patriarchátu přináší složení posvátného synodu naší místní církve:

vladyka Rastislav, arcibiskup Prešovský,
vladyka Simeon, arcibiskup Olomoucko-Brněnský,
vladyka Juraj, arcibiskup Michalovsko-Košický,
vladyka Tichon, biskup Komárenský a
vladyka Jáchym, biskup Hodonínský.

Předsedou tohoto pětičlenného posvátného synodu by měl být metropolitní správce vladyka Simeon a tajemníkem by měl být otec prot. Milan Gerka.

Zpráva dále uvádí v oddíle b), že vladyka Kryštof, bývalý metropolita českých zemí a Slovenska, je odstaveným archijerejem mimo službu (řecky efisycházon).

Zdroj: Sůl a země, 3. 1. 2015

Světové pravoslaví nechce mít nic společného s komunistickými udavači a agenty StB J. Šuvarským a M. Dandárem

Šuvarský a Dandár spolupracovníci StB

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Otec Michal byl před měsícem zvolen na eparchiálním shromáždění, ale nikdo ho nechce světit. Co teď?

Netřeba zvláště zdůrazňovat, že Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku (dále PCČZS) je v poněkud prekérní situaci, obzvláště pak Pražská pravoslavná eparchie (dále PPE). Od dubna 2013 až dodnes je PPE z pohledu práva bez eparchiálního biskupa (arcibiskupa pražského) a celá naše autokefální církev bez metropolity (primase obou částí – českomoravské i slovenské). Došlo tu sice k neústavnímu (a tedy neplatnému) ustavení vladyky Jáchyma do Prahy… A na základě toho došlo ke zvolení vladyky Rastislava metropolitou, toto zvolení však bylo z důvodu neexistence kanonického arcibiskupa pražského i kvůli dalším kanonickým nedostatkům rovněž neplatné.

Před měsícem byl na eparchiálním shromáždění v Praze, v neposlední řadě pod tlakem údajně hrozících problémů s financováním (kvůli tomu, že funkce statutára celé české části církve není od konce října obsazená, jelikož otec Marek Krupica byl z této funkce Ministerstvem kultury vymazán a ponechán pouze statutárem PPE), zvolen drtivou většinou hlasů otec Michal Dandár. Jeho volbu však provázely zásadní kanonické nedostatky. Zejména nebyl předložen propustný list z Berlínské eparchie Ruské pravoslavné církve, otec Michal tedy nebyl v době volby členem PCČZS, a tedy pochopitelně ani PPE. Tudíž vůbec nemohl kandidovat, neboť neměl právo být volen (neměl pasivní volební právo). Na druhou stranu, před rokem kandidoval vladyka Jiří, který v té době byl (a dodnes je) eparchiálním biskupem na Slovensku, což také nebylo kanonicky tak docela v pořádku, není to ovšem případ identický případu otce Michala. Dalším nekanonickým prvkem bylo to, že otec Michal neměl v době volby kanonickou způsobilost. Jednak ji vůbec nemohl získat, neboť kněz jiné autokefální církve a z jiné eparchie, jenž nepředložil propustný list, vůbec nemá právo být volen, jednak usnesení synodu ve složení Jáchym, Jiří a Rastislav jsou od dubna tohoto roku považována pravoslavným světem (s výjimkou Ruska) za nekanonická a neplatná. Nemluvě o tom, že došlo i k nekanonickým pochybením v otázce samotném „zasedání“ synodu, neboť ten se konal per rollam (korespondenčně, v praxi – po telefonu), což je v rozporu s Ústavou PCČZS i kanonickým obyčejem pravoslavných církví. Navíc hlasování neinicioval kanonický předseda synodu (tj. vladyka Simeon, ten dokonce ani nebyl k hlasování přizván). No a vladyka Rastislav, kterého vladykové Jáchym a Jiří – v rozporu s kanonickým názorem sesterských církví – považují za předsedu synodu, na eparchiálním shromáždění nebyl přítomen (ačkoli jeho proslov byl i ve schváleném programu), byl pouze na telefonu. Také je třeba zmínit, že člen synodu vladyka Jiří na eparchiálním shromáždění 22.11.2014 před neúspěšnou volbou vladyky Jáchyma více než naznačil, že nebude-li vladyka Jáchym toho dne „potvrzen“ volbou (což nakonec nebyl), tak nebude již právoplatným členem synodu. A tedy, ve světle řečeného v předchozím souvětí, zasedání synodu v otázce kanonické způsobilosti otců Michala a Marka (jelikož toto „zasedání“ bylo až po neúspěšné volbě vladyky Jáchyma) se účastnil s hlasem rozhodujícím biskup, který v té době již nebyl členem synodu nejen z pohledu sesterských církví, ale i z pohledu vladyky Jiřího. A dokonce nejen z pohledu vladyky Jiřího, nýbrž i dle názoru vladyky Rastislava, jelikož slova obdobná těm, která na shromáždění k této otázce vyslovil vladyka Jiří, napsal i vladyka Rastislav, a to v dopisu 7.11.2014.

Zkrátka a dobře, jak někteří lidé z PPE, tak zejména synod, volbu 22.11.2014 jaksi zprznili. A toto si dodnes odnáší celá církev, včetně otce Michala. Tragikomické je, že synod, který „udělil“ (do uvozovek to dávám kvůli, velmi jemně řečeno, pochybné platnosti tohoto synodálního kroku) 22.11.2014 kanonickou způsobilost otcům Michalovi a Markovi, o tři týdny později tuto kanonickou způsobilost sám takřka zpochybňuje, jelikož jednak nespěchá otce Michala světit a intronizovat, jednak argumentuje deficitem jistých dokumentů, které otec Michal měl údajně dodat synodu (což je úsměvný argument, jelikož přímo na shromáždění byli fyzicky přítomni vladykové Jiří a Jáchym, jakož i tajemník synodu otec Gerka, a nepřítomný vladyka Rastislav byl o všem okamžitě informován po telefonu).

Náš synod je vůbec poněkud zvláštní. Dle kanonického názoru sesterských církví je doposud jeho předsedou vladyka Simeon, jelikož z funkce metropolitního správce byl odvolán nekanonicky a následná „volba“ metropolity byla rovněž nekanonická a neplatná. Biskupové Jáchym, Jiří a Rastislav jsou však názoru opačného. Svůj postoj měli možnost hájit v březnu v Konstantinopoli, ovšem zrovna moc se jim to nepovedlo, jelikož tvrdohlavě trvali na své bezchybnosti. Ekumenický patriarchát vydal 1.4.2014 komuniké, ve kterém prohlásil – kvůli již zmíněné nekanoničnosti jmenování vladyky Jáchyma do Prahy a nekanoničnosti volby vladyky Rastislava metropolitou – veškerá usnesení takto složeného synodu, tj. ze zmíněných tří biskupů, bez ohledu na formu a obsah těchto usnesení, za nekanonická a neplatná. Z tohoto důvodu od 1.4.2014 nad naší církví Ekumenický patriarchát vykonává kanonický dozor. Tento kanonický názor (a tedy i dozor) respektují sesterské církve, avšak ne zmínění 3 biskupové. Toto naši církev dostalo v pravoslavném světě de facto mimo zákon a přestože de iure jsme stále autokefální, de facto již dávno autokefální nejsme. Synod trval stále na svém, ale kvůli tomu, že se Ministerstvo kultury pochopitelně ztotožnilo s právním názorem Ekumenického patriarchátu, tak k zápisu vladyky Jáchyma do rejstříku nedošlo. Není to nic složitého, zákon o církvích prostřednictvím Základního dokumentu (který si naše církev sepsala sama) vyžaduje od roku 2002 volbu eparchiálních biskupů pouze a jenom eparchiálním shromážděním (ustavení biskupů, která proběhla před rokem 2002 jiným způsobem, byla a jsou z pohledu zákona samozřejmě v pořádku a platná) a nenabízí alternativu ani výjimku v podobě volby synodem či sněmem. Člověk nemusí být právnickým géniem, aby toto pochopil. Vladyka Jáchym takto zvolen nebyl, tudíž nemohl být ani zapsán do rejstříku, jelikož byl způsob jeho ustavení neplatný a on se pražským eparchiálním biskupem z pohledu práva (kanonického i konfesního) nikdy nestal. Po deseti měsících pražského hlásání vladyky Jáchyma „Já jsem tu biskup“ se přistoupilo k řádné volbě na eparchiálním shromáždění, přičemž této volbě, aby se zachovalo (neexistující) dekorum, říkalo „potvrzení“, přestože šlo o volbu (byť z jednoho kandidáta, což není zrovna běžné ani optimální). Vladyka Jáchym neuspěl, no a jelikož Ministerstvo kultury o měsíc dříve vymazalo otce Marka Krupicu coby statutára české části církve (tj. Pravoslavné církve v českých zemích, což je z pohledu českého práva nejvyšší právnická osoba naší církve v rámci ČR; statutárem pražské eparchie, která je z právního hlediska o stupeň níže, otec Marek zůstal), tak mnozí měli obavy o hladkost finančních toků od státu (které zabezpečují příjmy kněží a jiných zaměstnanců) a přiklonili se k názoru, že je třeba nějakého biskupa zvolit hned na tom samém shromáždění, na kterém neuspěl vladyka Jáchym (tj. 22.11.2014). Přímo na shromáždění proto (ihned po neuspěšné volbě vladyky Jáchyma) zasedala eparchiální rada a poté – částečně prezenčně, částečně po telefonu – i synod (ovšem bez vladyky Simeona, kterého tři mladí biskupové zarputile a neuctivě ignorují). Poté se volilo tajně mezi otcem Markem a otcem Michalem, do veřejné volby postoupil otec Michal. Tato kombinace tajné a veřejné volby, kreativně ad hoc tak trochu vnucená přímo na shromáždění, taktéž není zrovna standardní, ovšem v podmínkách pražského shromáždění je nejefektivnějším způsobem, jak někoho vůbec zvolit. Zkrátka podle hesla: „Zvolit někoho musíme, takhle je větší šance, že někoho zvolíme, tak budeme volit takto. Neboť účel světí prostředky.“ Je to sice trochu ostuda, ale určitý smysl to dává. No a tímto právně velmi kostrbatým způsobem lidé zvedli les rukou pro otce Michala. Vtip je v tom, že vladyka Jáchym sám sebe doteď považuje za pražského arcibiskupa, přestože jim nikdy nebyl. No a vladykové Rastislav a Jiří zaujali k této otázce stejný postoj, přestože ještě nedlouho předtím tvrdili téměř opak (viz výše). Vladyka Rastislav se již dávno „zabetonoval“ v Prešově, usnesení synodu častokrát podepisuje pouze sám (podpisy jiných biskupů chybí), v zahraničí (a vlastně i v rámci ČR) je faktickým metropolitou vladyka Jiří, kterému se to s ohledem na kanonickou situaci naší církve (především na jeho vlastní situaci a situaci vladyků Rastislava a Jáchyma) daří do neurčité míry a nepochybně by se mu to dařilo daleko lépe, pokud by projevil pokoru a úctu vůči vladykovi Simeonovi.

A tak tu máme otce Michala, který získal mnoho hlasů na shromáždění 22.11.2014. Pak tu máme vladyku Jáchyma, který se stále prohlašuje pražským arcibiskupem, vladyku Rastislava, který se stále prohlašuje metropolitou a vladyku Jiřího, který se naštěstí neprohlašuje nikým, tito všichni neuznávají vladyku Simeona coby metropolitního správce a eparchiálního arcibiskupa olomoucko-brněnského, zatímco jejich kanonické představy o nich samotných zase neuznávají sesterské církve. Otec Michal, který, doufám, už předložil propustný list, což ovšem na platnost jeho volby již nebude mít vliv, stále čeká, co s ním bude. Není nikdo, kdo by ho chtěl světit a jeho volbu kvůli kanonickým nedostatkům neuznává Ekumenický patriarchát (a tedy neuznají ji ani sesterské církve). Totéž by platilo, pokud by ho někdo přeci jenom teď vysvětil – sesterské církve by ho neuznaly a svěcení a intronizaci by prohlásily za neplatné.

Co teď? Škemrat v Konstantinopoli, aby si tam dali pásku přes oči a vymazali si paměť… a díky tomu uznali volbu otce Michala? To by bylo liché (nemluvě o trapnosti). Světit ho i přesto, že ho pravoslavný svět neuzná? To by byla kanonická sebevražda pro naši církev a v neposlední řadě pro světící biskupy (nejspíše by je Matka Církev zbavila biskupských hodností, možná dokonce i kněžských). Některé lidi dokonce napadlo vyvíjet psychický nátlak na vladyku Simeona (a v této ostudné činnosti stále pokračují), aby uznal nekanonickou volbu vladyky Rastislava. To je hanebný, ale také nesmírně hloupý a zcela absurdní nápad. I kdyby totiž vladykovi Simeonovi drželi zbraň u hlavy a on něco takového nakonec podepsal (obdobné pokusy tu nedávno byly, dokonce došlo k fyzickému útoku na otce Izaiáše v rezidenci vladyky), tak to nezmění fakta. Vladyka Simeon není Pán Bůh, i kdyby něco podepsal, tak fakta zůstanou stále stejná a obecné kánony a Ústava PCČZS platit nepřestanou. Tento vynucený podpis by nezměnil VŮBEC NIC – ani v rámci České republiky (v otázce Ministerstva kultury a případných zápisů do rejstříku), ani v rámci pravoslavného světa. Jenom ten nejhloupější blázen si může myslet opak.

A co teď s otcem Michalem? Musí si obstarat propustný list, pak bude přijat do PPE a zaměstnán. A já si osobně myslím, že by si zasloužil, aby mu byl svěřen některý pražský chrám, třeba sv. Mikuláše v Dejvicích nebo Olšany. Poté by se měla vyjasnit jeho kanonická situace (s Ekumenickým patriarchátem). A pak může být nová volba, které by se určitě (v případě, že mu Ekumenický patriarchát udělí kanonickou způsobilost) měl účastnit.

Jde totiž o to, že obavy o finance, které vedly ke rychlovolbě 22.11.2014, se nenaplnily, soud si pospíšil s ustanovením nezávislého opatrovníka (losem) a toto rozhodnutí soudu by již brzy mělo nabýt právní moci. Tedy Pravoslavná církev v českých zemích finanční problémy mít příští rok rozhodně nebude a může se rozvážně věnovat řešení kanonicky prekérní situace, do které nacouvala. Rozvážně ale neznamená zdlouhavě. Zároveň je třeba se vyhnout pošetilým „zkratkám“, které řešení naopak oddálí nebo ho možná dokonce úplně zhatí. Pochopitelně toto řešení musí být ve shodě se sesterskými církvemi a v úplném souladu s posvátnými kánony a s Ústavou PCČZS, přičemž je třeba si pokorně přiznat pochybení, poprosit o odpuštění a vše udělat znovu a kanonicky – bez ohledu na osobní zájmy a sny jednotlivých lidí, ohled je třeba brát pouze na dobro církve. A tímto způsobem, jedině tímto způsobem, se nám díky Boží milosti (a díky bratrské křesťanské pomoci), věřím, podaří dostat z toho bezpráví a ostudy, které nás ovládly. K čemuž nám všem dopomáhej Pán Bůh!

Zdroj: http://krizevcirkvi.wordpress.com/

Otec Jáchym nemá právo být kandidátem na eparchiálního biskupa

Problém potvrzení otce Jáchyma volbou

Otec Jáchym nemá právo být kandidátem na eparchiálního biskupa Pražské pravoslavné eparchie a nemá právo být volen eparchiálním shromážděním Pražské pravoslavné eparchie. Tím spíše se nemůže jednat o "potvrzení volbou", jelikož otec Jáchym dodnes nemá k Pražské pravoslavné eparchii žádný kanonický vztah, takže není co "potvrzovat".

Ústava naší církve v článku 22 odst. 2 stanoví, že:

"Pasivní volební právo (to znamená právo být volen) je určené kanonickými předpisy."

33. pravidlo Svatých Apoštolů přísně zakazuje, aby biskup byl přijímán do jiné eparchie bez doporučujícího listu svého eparchiálního biskupa:

"Žádný z cizích biskupů, nebo kněží nebo jáhnů nesmí být přijímán bez doporučujícího listu. Když tento předloží, musí se o nich pečlivě souditi: v případě, že to budou hlasatelé zbožnosti - buďtež přijati; v opačném případě poskytne se jim čeho je jim zapotřebí, ale do obecenství se nevezmou, jelikož často dochází k podvodu."

Tento doporučující list nemůže vikární biskup získat jinak, než od svého nadřízeného eparchiálního biskupa. Otec Jáchym nejen že žádný propouštěcí list nedostal, ale dokonce svoje pravomoci po nelegitimním zvolení arcibiskupem obrátil proti svému bývalému nadřízenému.

15. pravidlo svatých apoštolů o tomto říká:

"Zanechá-li kněz nebo jáhen nebo vůbec někdo z kléru svoji eparchii a přejde do jiné, a po úplném přesídlení bude tam bydliti bez svolení svého biskupa: zakazuje se mu konati nadále bohoslužby, zvláště neuposlechne-li svého biskupa, který jej vyzval k návratu. Setrvá-li nadále v tomto nedůstojném chování: budiž tam ponechán v obecenství pouze jako laik."

Otec Jáchym nikdy nebyl svým eparchiálním biskupem vladykou Simeonem kanonicky propuštěn z Olomoucko-brněnské eparchie, kde byl podle článku 6 Ústavy ustaven pomocným (vikárním) biskupem, přičemž prováděcí předpis k článku 6 jasně vymezuje činnost vikárního biskupa i jeho bezvýhradnou kanonickou podřízenost eparchiálnímu biskupovi následovně:

"Rozsah pravomoci a odpovědnosti pomocného biskupa písemně vymezí eparchiální biskup."

Pomocný biskup bezpodmínečně musí být nejdříve ze své eparchie kanonicky propuštěn, což je dle posvátných kánonů v pravomoci eparchiálního biskupa, a musí získat doporučující list, který pomocnému biskupovi může vystavit pouze eparchiální biskup, kterému je pomocný biskup podřízený a odpovědný. Teprve potom splní-li pomocný biskup všechny tyto podmínky, může být kanonicky odpovědným biskupem (tj. příslušným eparchiálním nebo biskupem, kterému byla eparchie kanonicky svěřena) přijat do jiné eparchie. Do této eparchie ho však nemůže přimout biskup k eparchií nepříslušný, a rozhodně v žádném případě to nemůže udělat kněz – i kdyby tento kněz byl k eparchii příslušný a zastával správní funkci. Dokud tedy pomocný biskup nebyl výše popsaným kanonickým způsobem z jedné eparchie propuštěn a do jiné přijat, nemůže být v nové eparchii volen ani ustaven. I když takového biskupa v této nové eparchii zvolí a ustaví, jsou volba a ustavení podle posvátných kánonů zcela neplatné.

Otec Jáchym nikdy nebyl kanonicky z Olomoucko-brněnské eparchie propuštěn, nezískal doporučující list a nikdy nebyl kanonicky přijat do Pražské pravoslavné eparchie. Otec Jáchym se proto nikdy nestal kanonickým biskupem Pražské pravoslavné eparchie, ani arcibiskupem pražským a českých zemí a proto nebyl sesterskými církvemi uznán. Otec Jáchym podle Ústavy a posvátných kánonů neměl a dodnes nemá v Pražské pravoslavné eparchii pasivní volební právo. To znamená, že se nemůže v Pražské pravoslavné eparchii ucházet o katedru, nemůže se biskupem v této eparchii stát a nemá kanonické ani ústavní právo být ani dodatečně volen.

I kdyby snad otec Jáchym byl zvolen eparchiálním shromážděním Pražské pravoslavné eparchie (takže v rozporu s Ústavou a kánony), Ministerstvo kultury ho nezapíše do rejstříku církví, protože jde o volbu neústavní. To bude mít za následek řadu právních sporů a jejich důsledkem bude s největší pravděpodobností to, že Ministerstvo kultury Pražské pravoslavné eparchii pozastaví peníze na platy duchovním a všem zaměstnancům. A stejný osud by čekal i restituční peníze.

Otec Jáchym není a nikdy nebyl pravoslavným světem uznán arcibiskupem pražským. Ani sesterské církve ho neuznají, i kdyby byl v sobotu 22.11.2014 dodatečně zvolen 100% hlasů na eparchiální shromáždění Pražské pravoslavné eparchie, jedině by to vyústilo v trvalou izolaci naší církve v pravoslavném světě.

Vyzýváme delegáty eparchiálního shromáždění Pražské pravoslavné eparchie, aby postupovali v souladu s Ústavou a posvátnými kánony a nepřipustili volbu kandidáta, který nemá kanonické oprávnění být volen. Žádná dodatečná potvrzovací volba nemůže zrušit nebo ospravedlnit skutky, které se už staly a které byly předmětem kritiky Cařihradské synodální komise pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy. Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Simeon napsal ve svém nedávném pastýřském listu:

"Buďme pokorní, vzpamatujme se a nic si nenalhávejme ani nikoho neobelhávejme! Nejsme v situaci, kdy každý může mít svou vlastní pravdu."

Pokud bude otec Jáchym volen a zvolen, důsledky pro Pražskou pravoslavnou eparchii mohou být zcela zdrcující. Budou to také důsledky ekonomické, které pochopitelně dopadnou na všechny, kteří v Pražské pravoslavné eparchii pobírají plat. Jsou si tito zaměstnanci jistí, že jim potom Podvorje Ruské pravoslavné církve poskytne lepší platové podmínky, než naše místní československá církev?

redakce Soli Země

Zdroj: Sůl a země

Usnesení Eparchiálního shromáždění Olomoucko-brněnské pravoslavné eparchie ze dne 15.11.2014

Eparchiální shromáždění Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku dne 15. 11. 2014 naplnilo ústavní podmínku 2/3 účasti členů shromáždění a usneslo se:

Usnesení č. 1

Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku), vzhledem k dlouhotrvající krizi a prohlubující se nedůvěře v celé naší autokefální církvi, vyzývá eparchii Prešovskou a eparchii Michalovsko-košickou, aby prostřednictvím svých eparchiálních shromáždění - v zájmu překonání krize a nastolení jednoty – vyjádřily ústavně svou důvěru nebo naopak nedůvěru svým eparchiálním biskupům a Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku) takto – dávaje příklad – činí jako první.

Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku) dle článku 14 odst. 4. Ústavy a ve smyslu článku 5 Ústavy a prováděcích předpisů k němu a Základního dokumentu Pravoslavné církve v českých zemích ústavní volbou dle článků 14 a 5 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (a prováděcích předpisů k ní) potvrzuje vladyku Simeona (ThDr. Radivoj Jakovljevič) eparchiálním biskupem Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (a na Slovensku).

A vyjadřuje mu důvěru a podporu coby kanonickému správci metropolitního trůnu autokefální Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Pro hlasovalo: 52; Proti: 0; Zdrželo se: 4


Usnesení č. 2

Eparchiální shromáždění zvolilo své nové členy orgánů dle čl. 14 Ústavy, jelikož předchozím členům/delegátům již vypršel ústavní mandát. Bylo zvoleno:

6 členů Eparchiální rady a 3 náhradníci
6 delegátů na církevní sněm
3 členové Komise pro zkoumání kanonických přestupků a 1 náhradník
3 členové Revizní a kontrolní komise a 1 náhradník

Na závěr shromáždění všichni zvolení složili ústavou předepsaný slib na Svaté Evangelium.


Usnesení č. 3

Eparchiální shromáždění Olomoucko-brněnské eparchie dle článků 14 a 6 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a prováděcích předpisů k nim volí Archimandritu Izaiáše (Slaninku) pomocným (vikárním) biskupem Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

V případě jeho zvolení platnost jeho volby a jeho případné biskupské vysvěcení eparchiální shromáždění podmiňuje udělením kanonické způsobilosti Matkou církví - Ekumenickým patriarchátem. Do tohoto okamžiku je platnost volby odložena. Okamžikem udělení Matkou církví - Ekumenickým Patriarchátem kanonické způsobilosti otci Izaiášovi se případné dnešní zvolení otce Izaiáše eparchiálním shromážděním Olomoucko-brněnské eparchie pomocným biskupem Olomoucko-brněnské eparchie stává platným a účinným.

Pro hlasovalo: 49; Proti: 3; Zdrželo se: 3


Usnesení č. 4

Eparchiální shromáždění Olomoucko-brněnské eparchie oslovuje tímto ostatní hierarchy naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a její duchovenstvo a věřící a zveme je k jednotě s námi.

Pro hlasovalo: 50; Proti: 0; Zdrželo se: 3


V Brně v katedrálním chrámu sv. Václava dne 15. 11. 2014

Zapsali:

bratr Rafael (Miroslav) Moravský
sestra Helena Křepelková

ověřil a správnost schválil:

Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Simeon (ThDr. Radivoj Jakovljevič)
arcibiskup olomoucko-brněnský
správce metropolitního stolce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Osmý pastýřský list metropolitního správce arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona

Vážené sestry a bratři, důstojní otcové,

se smutkem v srdci se musím vyjádřit k situaci v naší autokefální církvi.

Vpravdě pravil náš Pán Ježíš Kristus: "Již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu." (Matouš 5, 22). A tak bychom měli být mírní, jde-li o naši pýchu a naši osobu, ale nikoli jde-li o Církev Kristovu a o pravdu, která je základem existence naší Církve. K pravdě nesmíme být lhostejní. Spasitel řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život." (Jan 14, 6) Proto i my, milujeme-li našeho Spasitele, milujeme pravdu. Nesmíme zavírat oči, nesmíme dovolit, aby pravda ustoupila bludu. Náš Spasitel nás varuje, že nesmíme být vlažní, nesmíme být kdesi uprostřed; něco říkat a z opatrnosti říkat také opak tohoto. Proto nedovolme, aby pravda byla zpochybňována a zamíchávána do kaše účelových výmyslů a lstivého chytračení.

Slyším od některých lidí, že nejsem arcibiskupem Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Prý jsem byl odvolán Posvátným synodem v březnu tohoto roku. Podivuji se, že tak zjevná lež může být vnímána vážně. Ale apoštol praví: "A není divu, vždyť sám Satan se převléká za anděla světla" (2. Korintským 11, 14). Skutečnost je taková, že moje takzvané odvolání bylo v rozporu s kanonickým právem. Posvátný synod nemá právo soudit eparchiálního biskupa ani podle kanonického práva pravoslavných posvátných kánonů a Tomosů naší Matky církve, ani podle základního dokumentu, díky němuž naše církev právně existuje v České republice. Kromě toho je náš Synod od dubna tohoto roku na základě závěrů letošního zasedání cařihradské komise pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy prohlášen za nekanonický a všechny jeho skutky jsou prohlášeny za neplatné.

Tomosem patriarchy Bartoloměje byla naší církvi v roce 1998 požehnána autokefalita a také byla popsána pravidla, která musíme plnit, abychom si autokefalitu zasloužili. Tento Tomos říká, že soud nad biskupy přísluší soudům sestaveným výlučně z hierarchů z jurisdikce Matky církve Cařihradského patriarchátu, s možností odvolání se k jeho Všesvatosti Cařihradskému Patriarchovi. Náš synod, i kdyby byl kanonický (jakože nebyl), tak nemohl soudit hierarchu místní církve. Má to jednoduchý důvod: Bránit se možným místním mocenským bojům a zajistit objektivitu a spravedlnost. Jenže místní posvátný synod mě 27.3.2014 dokonce v mé nepřítomnosti "odvolal" z katedry Olomoucko-brněnské eparchie, přičemž toto "odvolání" mělo znaky soudního procesu, ale bylo bez řádného projednání, bylo bez možnosti obhajoby a bylo bez možnosti se odvolat. Toto zbavení funkce bylo nejen v rozporu s obecnými kánony, ale i se základním dokumentem naší Církve, cařihradskými Tomosy a dalšími právními principy. Proto to neuznala nejen Matka církev, ale prakticky žádná sesterská pravoslavná církev. A právě k tomuto názoru našich sesterských církví se po důkladném prošetření přiklonily orgány veřejné moci naší republiky. Proč tomu tak je? Důvod je prostý: Posvátný synod je totiž také vázán zákony, není to orgán, který rozhoduje libovolně bez omezení jen podle osobních záměrů jeho členů. Přesto však na základě tohoto rozhodnutí nekanonického Synodu mě Ministerstvo kultury vymazalo jakožto statutární orgán Olomoucko-brněnské eparchie. To však nemůžeme ministerstvu vyčítat, protože jednalo v dobré víře, že naše Církev je schopná dodržovat svoje vlastní pravidla. Potom byl podán opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí a po pečlivém nastudování našich vlastních pravidel naší Církve nakonec Ministerstvo kultury ČR po několikaměsíčním projednávání s odborníky na církevní a civilní právo uznalo své pochybení a obnovilo můj zápis coby statutárního orgánu eparchie.

Někteří se mi teď snaží vyčítat, že odvozuji svou legitimitu od zápisu v rejstříku církví a náboženských společností České republiky. Není to pravda. V roce 2000 jsem byl řádně ustaven eparchiálním biskupem Olomoucko-brněnské eparchie. V té době platil starý zákon o církvích a ten nás nenutil uskutečňovat volbu eparchiálního biskupa na eparchiálním shromáždění. Tehdy jsme mohli volbu učinit podle obecných kánonů, takže i ustavením synodem, což se v mém případě tak stalo. Oba způsoby volby eparchiálního biskupa byly tehdy zcela rovnocenné z pohledu církevního i z pohledu státního práva. Právní situace se změnila přijetím nového zákona o církvích v roce 2002. Od té doby stát uznává pouze ten způsob ustavení biskupů, který je popsán v našem základním dokumentu, kde je jen volba eparchiálním shromážděním. Ale ten základní dokument jsme si napsali my sami, jeho znění nám stát nenařídil! To je také jeden z více důvodů, proč se můj bývalý pomocný biskup Jáchym, který hrubým porušením posvátných kánonů opustil eparchii a zradil mě – svého eparchiálního biskupa, nikdy nestal legitimním arcibiskupem pražským a proč je kvůli němu zpochybněn i vladyka Rastislav jako metropolita naší církve.

Má dnešní platnost eparchiálního biskupa není odvozena od mého nedávného opětovného zápisu do rejstříku církví, ale již od mého řádného kanonického ustavení v roce 2000, protože jsem nikdy nepřestal být eparchiálním biskupem. Toto je i názor většiny sesterských církví v čele s naší Matkou církví Cařihradským patriarchátem. Stejně tak jsem stále metropolitním správcem naší církve, jelikož jsem nikdy nebyl kanonickým způsobem odvolán, i když si několik pomýlených lidí myslí opak.

Dále tu je otázka vztahu některých duchovních naší církve k českému státu. Není důstojné pravoslavného křesťana za všech okolností pohrdat svým státem, To platí také pro ty naše duchovní, kteří sice nejsou občané České republiky, ale kterým český stát poskytl domov a obživu. Písmo nás před tímto chováním varuje. Já respektuji a vážím si našeho českého státu a nevidím v něm nepřítele. V případě naší krize dokonce český stát hájí naše vlastní zákony před námi samotnými a říká nám: "Dodržujte svoje vlastní pravidla, jinak Vás nemůžeme uznat jako církev, která od nás dostává zaměstnanecké církevní platy a restituční náhrady!" Je povinností dobrého křesťana zachovávat v úctě právo světské i církevní. Kristus nás učí: "Dávejte císařovi, co je císařovo a Bohu, co je božího!" Nebo si snad myslíte, že je mravné a křesťanské mít nataženou ruku ke státu a chtít se od něj živit, ale zároveň tento stát neuznávat a považovat ho za svého nepřítele?

Naše místní Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku byla založena v době první Československé republiky. Její zakladatelé byli svému státu loajální, naše pravoslaví bylo jedním z významných duchovních a kulturních pilířů československé společnosti. Obě naše dnešní republiky jsou nástupnické státy bývalého Československa. Na toto všechno s hrdostí navazujeme, říká to tak naše vlastní ústava. Ale z našich vlastních řad se ozývají hlasy, že český stát a jeho tradice jsou v rozporu s pravoslavnou vírou, že musíme hledat ochranu v zahraničí, přičemž na nějakých Řecích už nezáleží, protože se budeme opírat jen o Moskevský patriarchát, který nám nabízí mnohem lepší podmínky a mnohem lepší autokefalitu. Proto by neměli naši pravoslavní duchovní, kteří si tohle myslí, dále zůstávat členy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a neměli by požadovat český státní plat. Mají možnost jít jinam, na území České republiky je totiž ještě jedna pravoslavná církev, která jim zřejmě bude lépe vyhovovat: Podvorje Ruské pravoslavné církve. Když tam odejdou, přestanou se trápit a my se s nimi budeme dál rádi setkávat a budeme společně sloužit jako se svými nejbližšími bratry ze sesterské pravoslavné církve.

Prosím, buďme moudří a pokorní a dělejme vše pro překonání krize v naší místní československé církvi. Jsou mezi námi lidé, kteří se považují za vzorné křesťany, ale přitom mě viní z rozkolu a neochoty jednat. Někteří z nich dokonce čekají na moji smrt. Ale na mě nezáleží, protože vladykové Jáchym, Rastislav a Juraj a jejich rádci totiž už několik měsíců dobře vědí, co mají udělat. Oni vědí dobře, že krize v naší církvi se překoná jen zrušením nekanonických rozhodnutí, která oni sami učinili. Ale oni dnes říkají, že je vše jen jakési nedorozumění, že se vše časem nějak zázračně vysvětlí a že Cařihradu do našich místních záležitostí nic není, že nám lépe pomůže Moskva. Říkají to však proto, že se nechtějí vzdát své moci a materiálních požitků, které získali svým aktivním podílem na naší krizi.

Poslední rok a půl byl strastiplný pro většinu z nás. Buďme pokorní, vzpamatujme se a nic si nenalhávejme ani nikoho neobelhávejme! Nejsme v situaci, kdy každý může mít svou vlastní pravdu. Pravda je jen jedna. Naše krize se už blíží ke svému konci. Cařihradská synodální komise pro mezipravoslavné vztahy bude v tomto roce ještě jednou jednat o naší krizi. Proto Vás všechny prosím: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem nyní soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou nyní měříte, takovou bude naměřeno vám." (Matouš 7:1)

+Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský
metropolitní správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
Olomouc 2. listopadu 2014

Zdroj: Sůl a země

Pravoslavná církev v českých zemích: Důrazně se distancujeme od jednání ThDr. Martina Marka Krupici


Prohlášení olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích k situaci v Pravoslavné církvi a odmítnutí nedůvodného trestního oznámení na pana ministra kultury Mgr. Daniela Hermana

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku s hlubokým zármutkem a lítostí prožívá již více než rok krizi od doby, kdy v dubnu 2013 rezignoval metropolita Kryštof (vlastním jménem Radim Pulec), který byl hlavou naší místní pravoslavné církve.

Jeho rezignací po mediálním skandálu se v naší církvi objevily zájmové skupiny, které namísto křesťanského a sociálního poslání církve uplatnily své vlastní zájmy, které tak narušily práci ve prospěch našich věřících a společnosti. Odklonění se od naplňování spasitelného poslání, které se řídí Písmem svatým, Svatou tradicí, posvátnými kánony, jakož i rozhodnutími vlastních sněmů, tak v minulosti vedlo k nerespektování a porušování vnitřních předpisů: naší ústavy i starobylých, více než tisíc let platných posvátných kánonů a apoštolských pravidel pravoslavné církve.

Tato skutečnost se projevuje nejednotou uvnitř církve bránící řádnému fungování správních i výkonných orgánů. Ve spojitosti s účelovými výklady vybraných pasáží a zamlčováním jiných částí církevního i světského práva došlo k zápisu statutárního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích, kterým se stal kněz ThDr. Martin Marek Krupica, Th.D.

To bylo bezprecedentní porušení nejen církevní tradice, ale i základních dokumentů církve, které upravují vztah mezi církví a českým státem, kdy se kněz stává být nadřazen dvěma biskupským stolcům. Současně došlo k pokusům o sesazení vladyky Simeona, nejprve z místa metropolitního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a potom také sesazení z místa arcibiskupa olomoucko-brněnské eparchie.

S radostnou nadějí tak vítáme rozhodnutí odborného přezkumného řízení Ministerstva kultury ČR ze dne 21. 10. 2014, které jako registrační orgán všech českých církví a náboženských společností, po předchozím důkladném a dlouhodobém prozkoumání veškerých událostí v Pravoslavné církvi provedlo výmaz dosavadního nelegitimního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích ThDr. Marka Krupici, Th.D. nad zápisem kterého, coby statutárního zástupce PC v ČZ, se již od počátku vznášely otazníky a jehož oprávněnost byla zpochybňována. Obnovilo také v rejstříku zápis vladyky Simeona (vlastním jménem ThDr. Radivoje Jakovljeviče) na katedru olomoucko-brněnské eparchie (biskupství).

V této souvislosti se důrazně distancujeme od jednání ThDr. Martina Marka Krupici, Th.D., který podal v pátek 24. 10. 2014 trestní oznámení na pana ministra kultury Mgr. Daniela Hermana, kterého viní z problémů, jimž bude místní pravoslavná církev v příštích měsících čelit, zejména pak nevyplacení finančních náhrad (cca 40 milionů korun ročně po dobu 30 let) v rámci tzv. církevních restitucí. Snaha výše jmenovaného není většinovým názorem členů naší církve a významně poškozuje jméno Pravoslavné církve v českých zemích. Současně tento postup považujeme za účelovou snahu k dosažení vlastních zájmů.

Postup Ministerstva kultury nebyl zasahováním do vnitřních věcí církve, jak argumentuje ThDr. Martin Marek Krupica, Th.D., ale nutným krokem, protože Ministerstvo kultury musí dbát na dodržování zákonů České republiky a také na dodržování vlastních zákonů církví, na základě kterých se tyto církve u českého státu registrují.

Oproti tomu vítáme možnost ustanovení opatrovníka celé Pravoslavné církve v českých zemích, který by legitimně a dle práva dovedl celou církev k řádným volbám nového vedení. Vladyka Simeon v tuto chvíli zůstává jediným kanonickým arcibiskupem Pravoslavné církve v českých zemích. Proto bude pravoslavná církev navrhovat jako dočasného opatrovníka jeho samotného, tak jak mělo být učiněno od počátku.

Arcibiskup Simeon je mezinárodní většinou autokefálních pravoslavných církví světa uznáván jako dočasná hlava Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Vladyku Simeona uznává jedenáct z celkových čtrnácti světových autokefálních (samostatných) pravoslavných církví včetně naší mateřské (zakladatelské) církve, kterou je Cařihradský patriarchát, odkud k nám před dvanácti stoletími přišli soluňští bratři, svatý Cyril a svatý Metoděj. Cařihradský patriarchát, který je první mezi rovnými mezi všemi pravoslavnými církvemi světa, zcela jednoznačně podporuje vladyku Simeona jako dočasnou hlavu naší místní církve, jako takzvaného metropolitního správce čili místodržitele (latinsky locum tenens, řecky τοποτηρητ?ς = topotiritís).

Vladyka Simeon věří, že více než rok trvající spory a nevraživost v Pravoslavné církvi brzy skončí a ta bude moci opět, jak bylo jejím zvykem, být neodmyslitelnou součástí české občanské společnosti a České republiky, jejíž základy pomáhala budovat od dob první Československé republiky.

Se schválením vladyky Simeona, arcibiskupa Olomoucko-brněnského Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku,

Mgr. Ondřej Chrást
mediální poradce vladyky Simeona

Zdroj: Parlamentní listy, 27. 10. 2014, foto: Hans Štembera