07212017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality

Aktuality

Vladyka Simeon píše věřícím - pokus o převrat

Drazí pravoslavní otcové a věřící,

se zármutkem Vám sděluji, že došlo k pokusu o převrat v naší milované Pravoslavné církvi v českých zemích.

(poznámka redakce: přečtěte si také velmi důležitý související dokument na serveru AMBON.cz: Jak se snadné u nás uloupit eparchii.)

Nezákonný synod vedený arcibiskupem Rastislavem vydal usnesení o mém odvolání z úřadu eparchiálního biskupa olomoucko-brněnské eparchie (27. března t.r. v Bratislavě). Toto odvolání je ovšem neplatné hned z několika důvodů:

1.) synod, který odvolání vydal, není řádným a uznávaným synodem naší místní pravoslavné církve. Tento pohled se opírá o stálý a neměnný názor Konstantinopolského patriarchátu, který sdílí i naprostá většina světových autokefálních pravoslavných církví. Dne 1. dubna t.r. byl tento postoj vydán i písemně jako stanovisko celého posvátného synodu Konstantinopolského patriarchátu. Praví se v něm mj.: „Provedení voleb nového primase církve po odstoupení z trůnu arcibiskupa Kryštofa bylo učiněno bez uznání Ekumenického patriarchátu a dalších pravoslavných církví z důvodu rozpoznaných nekanonických skutků při těchto volbách.“ To je naprosto jasné odmítnutí převratu v synodu provedené dne 9. prosince 2013 a zřetelně formulované neuznávání prešovského sněmu (11.1.2014). Tím je volba arcibiskupa Rastislava za metropolitu naší církve prohlášena za neplatnou a jeho synod není považován za řádný posvátný synod naší církve. Dále se úředním prohlášení Konstantinopolského patriarchátu píše: „Každý běžný úkon této církve učiněný od takto výsledně zvoleného složení hierarchie této církve se stává nekanonickým a neuznaným Ekumenickým patriarchátem.“ Proto je samozřejmě neplatné i jakékoliv usnesení tohoto „synodu“ ohledně olomoucko-brněnského eparchiálního biskupa.

2.) Synod (i kdyby byl řádným a právoplatným synodem) nemá kanonické právo odvolat jakéhokoliv eparchiálního biskupa bez provedení archijerejského soudu, protože by to byl protikanonický zásah do vnitřních věcí eparchie, nad níž je podle pravoslavné eklesiologie každý řádný eparchiální biskup svrchovaným správcem. Jakýkoliv biskup, který je podezřelý z nějakých prohřešků, musí být dle kanonické práva postaven před soud dvanácti biskupů. (Nebo má dle tradičních zvyklostí možnost ukončit celou kauzu tím, že abdikuje.)

Současné kanonické právo reflektuje skutečnost, že biskupa už dnes většinou nesoudí v první instanci archijerejský sněm (jak požaduje pravidlo 74. apoštolské), ale že stačí 12 biskupů.

Pravidlo 12. (karthagenského sněmu)
...Jestliže některý biskup (čehož ať nebude!) bude napadnut nějakým obviněním a pro velké těžkosti nebude lze, aby se shromáždili mnozí biskupové, aby on nezůstal dlouho v obvinění, nechť ho vyslechne na soudu dvanáct biskupů...

Dále naše pravoslavné posvátné kánony zakazují ustanovovat v eparchii nového biskupa, pokud její původní eparchiální biskup ještě žije, nezřekl se funkce či nebyl řádně odsouzen archijerejským soudem.

K naší situaci je přiléhavé pravidlo 16. (cařihradského sněmu - dvojnásobného)
V příčině sporů a zmatků, jež se vyskytují v církvi, nutno i toto stanoviti: Nikterak nebudiž ustanovován biskup v té církvi, jejíž představitel ještě žije a přebývá ve své hodnosti, leč by se sám zřekl dobrovolně biskupství. Neboť náleží napřed přivésti ke konci zákonné vyšetření provinění, za něž má býti odstraněn z biskupství a tehdy po jeho svržení ustanoviti biskupem druhého místo něho.

Usnesení o sesazení eparchiálního biskupa bez provedeného soudu je názorným dokladem svědčícím o stavu chaosu a převratu, do něhož mladí biskupové církev uvedli. Nejprve by musel být zahájen řádný soudní proces, doručena obžaloba, musela by být biskupovi dána možnost se hájit, mít obhájce a musel by mít možnost se proti případnému nepříznivému rozsudku odvolat k vyšší instanci. To jsou v celém pravoslavném světě naprosto samozřejmé a všem(!) biskupům dobře známé skutečnosti. To, k čemu došlo na falešném synodu 27.3.2014, je úplné popření pravoslavného učení o episkopátu a naprosté zvrácení kanonické práva ze strany vzbouřeneckých biskupů a jejich spojenců.

Myslím, že se tím biskupové Rastislav, Jáchym a Juraj před většinou pravoslavného světa úplně zdiskreditovali.

Tímto tedy celé své eparchii oznamuji, že jsem nebyl obžalován ani postaven před řádný soud ani jsem nebyl odsouzen. Také oznamuji, že jsem neabdikoval. Proto jsem právoplatný a sloužícím eparchiálním archijerejem se všemi právy, které k tomuto úřadu patří.

Ve čtvrtek 3. dubna t.r. se konalo zasedání eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie.

Toto shromáždění bylo zneužito k provedení protiústavnímu i protikanonickému převratu ve správě naší eparchie. Vše se dělo podle už jednou osvědčeného scénáře (vyzkoušeného už 9.12.2013 na synodu, kdy začal rozkol pronikat do naší církve). Jako řádný eparchiální biskup jsem svolal před dvěma týdny zasedání eparchiální rady. Po ukončení řádného zasedání dal někdo z přítomných spiklenců zřejmě signál vl. Jáchymovi, který asi čekal někde za rohem, aby přišel. Působilo to dojmem, že vše je předem domluveno.

Vladyka Jáchym se do domu olomoucko-brněnské eparchiální rady vbrzku dostavil, vstoupil do jednací místnosti a z rozpuštěného shromáždění eparchiální rady vytvořil novou schůzi a řídil ji, jako by v olomoucko-brněnské eparchii žádný eparchiální biskup neexistoval. Tj. nechal volit tzv. správce eparchie, který se podle ústavy volí z řad kněží, když se eparchie ocitne bez biskupa.

Při tom si on i přítomní členové eparchiální rady počínali, jako kdyby řádný eparchiální biskup nebyl hned za stěnou jednací místnosti.

Naše platná ústava o zasedání eparchiální rady stanovuje:

Článek 15, Eparchiální rada: 1. Eparchiální rada je výkonným orgánem eparchiálního shromáždění pro správu eparchie. 2. Tvoří ji eparchiální biskup jako předseda, pomocný biskup (biskup-vikář), šest členů, volených eparchiálním shromážděním a členové metropolitní rady z příslušné eparchie.

Takže je na místě se otázat: jak může být za eparchiální radu považováno nějaké jednání, jehož se neúčastní eparchiální biskup? Zvláště, když musí sedět ve vedlejší místnosti, zatímco jakýsi cizí mladý biskup mu tam vtrhne a pořádá proti vůli eparchiálního archijereje zasedání nějakého církevního orgánu zdejší eparchie, a to v její kanonické oblasti a domě, který patří eparchii, jejímž statutárním zástupcem je na Ministerstvu kultury zapsán právě tento eparchiální archijerej. Takové počínání biskupa Jáchyma a členů eparchiální rady je nutno označit za zcela nezákonné.

Z hlediska našich svatootcovských a sněmovních posvátných kánonů jsem nadále řádným eparchiálním biskupem, který dlouhodobě disponuje všemi svými pravomocemi a je za eparchiálního biskupa uznávaný celým pravoslavným světem. Zprávy ze světa, které nám tlumočil zástupce Konstantinopolského patriarchátu ve čtvrtek večer, hovoří o tom, že za mnou stojí 12 ze 14 světových autokefálních církví. Ostatní dvě církve zatím ještě na poslední události nestihly reagovat.

Vzbouřenci zvolený kandidát na tzv. metropolitního správce (bude-li nelegálním synodem ustanoven a pokusí-li se ujmout této funkce), bude schismatickou postavou a podle toho s ní bude kanonicky zacházeno. Ústava ani posvátné nepřipouští volit a ustanovit metropolitního správce, je-li řádný eparchiální biskup doposavad ve funkci. Proto svou arcipastýřskou mocí zakazuji komukoliv ze své eparchie tuto postavu poslouchat a spolupracovat s ní.


Popsané konaní osob, které stojí za tímto převratem nebo jej podporují či se na něm jinak podílejí, musím označit za schismatické. Rozkol je z hlediska kánonů a svatootcovské tradice nejhorším ze všech hříchů, který nelze smýt ani prolitím mučednické krve. Je mi líto, že někteří kněží zapomněli na slib poslušnosti, kterým jsou povinováni svému biskupovi. Ti duchovní, kteří se dnes v Olomouci nechali zavléct do úkladů proti svému biskupovi, porušili hned několik kanonických pravidel: Ap.55; IV.18, VI.34 (trest: svržení). Kromě toho:

Pravidlo 15. (cařihradského sněmu - dvojnásobného)
Jestliže některý kněz nebo biskup nebo metropolita se odváží odstoupiti od obecenství se svým patriarchou a nebude pronášeti jeho jméno podle stanoveného a vydaného řádu v božském svátostném sloužení, avšak před sněmovním vyhlášením a řádným jeho odsouzením provede rozkol, takový dle rozhodnutí svatého sněmu budiž zcela zbaven každého kněžství, jakmile bude usvědčen z tohoto zločinu. Ostatně toto bylo stanoveno a potvrzeno i o těch, kdož pod záminkou nějakých obvinění, odstupují od svých představitelů (tj. i od eparchiálního biskupa) a tvoří rozkoly a roztrhávají jednotu církve.

Pravidlo 8. (IV. všeobecného sněmu)
Duchovní ustanovení při chudobincích, monastýrech a chrámech mučedníků, podřizují se podle ustanovení svatých otců biskupovi příslušného města a nejsou oprávněni samovolně vystoupiti z jeho pravomoci. Kdo se jakýmkoli způsobem proviní proti tomuto ustanovení a nepodrobí se pravomoci příslušného biskupa, budiž, jde-li o duchovního, potrestán podle pravidel, jde-li o mnicha nebo laika, budiž vyloučen z církevního obecenství.

Hlavně se však tito kněží hrubě prohřešili proti 13. pravidlu cařihradského sněmu – dvojnásobného:

Jestliže některý kněz nebo jáhen pro některá obvinění opovrhne svým biskupem před sněmovním vyšetřením a prozkoumáním a řádným jeho odsouzením a odváží se odstoupiti od obecenství s ním a nebude pronášeti jeho jméno v posvátných modlitbách na liturgiích podle církevního podání, takový budiž potrestán vyvržením a zbaven každé kněžské cti. Neboť ten, kdo je ustanoven v hodnosti kněze a osvojuje si soud, náležející metropolitům, a před soudem sám se opovažuje odsuzovati otce svého a biskupa, není hoden ani cti a jména kněze.

Nutno opět zdůraznit, že jsem nebyl souzen ani odsouzen, a proto rozhodnutí podepsaných kněží, přítomných na nelegálním zasedání ER, pod usnesením, že pokračují v zasedání beze mne, ač jsem tu eparchiálním archijerejem, je zřejmým odstoupením od obecenství se mnou.

Chápu, že tito kněží možná byli někým uvedeni v omyl nebo se ukvapili, a s radostí přijmu jejich pokání, bude-li přineseno v nejbližších dnech. V takovém případě nehodlám vůči nim uplatňovat žádné sankce. Kdyby však chtěli trvat na svém jednání a dokonce v něm pokračovat, budu muset jako řádný eparchiální biskup postupovat vůči nim dle toho, jak stanovují posvátné kánony. Ač je mi to líto a nechci nikomu způsobovat bolest, v naší současné situaci musím jako Bohem ustanovený kanonický pastýř nadřadit celocírkevní zájmy nad všechno ostatní.

Věřím, že se mnou bude většina našich věřících souhlasit, když řeknu, že zájmem naší církve je záchrana její kanonické existence, aby byla naše eparchie součástí společenství světové pravoslavné církve, aby její svaté Tajiny byly považovány v celém pravoslavné světě za právoplatné a její duchovenstvo bylo uznáváno ze strany všech představitelů světových autokefálních církví. Připomeňme si, jak nesmírně na těchto hodnotách záleželo sv. vladykovi Gorazdovi. Vzbouřenci však vlečou naši církev do izolace, vnitřního štěpení a do schismatu čili oddělení od celosvětového společenství všech autokefálních církví.

Jako jediný kanonický pastýř olomoucko-brněnské eparchie volám v této kritické chvíli, kdy je v ohrožení celá další existence naší místní církve, všechny kněze a věřící k jednotě a kanonické poslušnosti. Tzv. „synod“ vladyky Rastislava ztrácí i tu malou podporu, kterou u několika špatně informovaných církevních představitelů ve světě měl. Upozorňuji, že biskup Jáchym je už obtěžkán dlouhou řadou hrubých kanonických přestupků, nemá v naší eparchii žádnou pravomoc a konečně – není ani zapsán v rejstříku církví na Ministerstvu kultury jako statutární orgán. Proto nebude schopen zajistit duchovenstvu pobírání platu a naší církvi žádný ze státem vyplácených příjmů.

Modlím se, aby v této krizi, která je nejtěžší zkouškou naší církve, kterou od doby sv. mučedníka biskupa Gorazda procházíme, daroval Pán a Bůh náš Ježíš Kristus všem našich duchovním moudrost, rozvahu a věrnost. Abychom všichni stáli v pravdě a pravoslavné víře.

Váš

arcibiskup Simeon
eparchiální biskup olomoucko-brněnské eparchie
a metropolitní správce

V Olomouci dne 4. dubna 2014

Pravoslavní věřící i duchovní v těchto dnech píší na Ekumenický patriarchát v Konstantinopolu a na další oficiální místa svoje prosby za záchranu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Z obdržených kopií odeslaných dopisů vybíráme:

Věříme, že Bůh nedopustí další tupení a hanobení Jeho Vysokopřeosvícenosti Simeona ani ponižování Jeho Všesvatosti Bartoloměje. Věříme, že Bůh naši místní pravoslavnou církev neopustí.
Je nutné a velmi naléhavé zastavit nelegálně ustanoveného biskupa Jáchyma, falešnou hlavu české pravoslavné církve.
Modlíme se za všechny, kteří bojují za pravdu i přes strach, který přichází s postupným „trestáním nevěrných novému režimu“.
... s poľutovaním a bolesťou v srdci sledujem a čítam uplynulý priebeh situácie v našej miestnej Cirkvi. Veľmi si želám, aby táto neblahá situácia, tento rozkol vyvolaný „mocichtivými“ mladými biskupmi bol ukončený.

Zdroj: http://sul-zeme.cz/

Puč už i v moravské eparchii

Jak je snadné u nás uloupiti eparchii

Dnes se konalo zasedání eparchiální rady olomoucko-brněnské eparchie, na kterém (jak soudím) proběhl protiústavní i protikanonický převrat ve správě eparchie. Vše se dělo podle už jednou osvědčeného scénáře (vyzkoušeného už 9.12.2013 na synodu, kdy začal rozkol pronikat do naší církve). Vl. Simeon svolal před dvěma týdny zasedání eparchiální rady. Po ukončení řádného zasedání dal někdo z přítomných spiklenců zřejmě signál vl. Jáchymovi, který asi čekal někde za rohem, aby přišel. (Mimochodem, moskevští vyslanci, kteří tenkrát vtrhli na prosincový synod, se prý také zprvu schovávali za rohem, zahalení do kabátů.) Působilo to dojmem, že vše je předem domluveno (myslím, že vl. Jáchym měl už i klíč od brány do domu). Takže tam byl vl. Jáchym cobydup, vstoupil do jednací místnosti a z rozpuštěného shromáždění eparchiální rady vytvořil novou schůzi a dále se řídil scénářem, jak je popsaný v přesně týden starém dokumentu Rastislavova "synodu" - itineráři pro převzetí vlády nad olomoucko-brněnskou eparchií. Tj. nechal volit správce eparchie, který se podle ústavy volí z řad kněží, když se eparchie ocitne bez biskupa.

Při tom si počínal, jako kdyby řádný eparchiální biskup nebyl hned za stěnou, jen pár metrů od něho. Už mne nepřekvapilo, že vl. Jáchymovi vůbec nevadí, že je členem "synodu", který většina světové pravoslavné církve odmítá. Překvapilo mne však chování přítomných duchovních, kterým nevadilo, že se zpronevěřili důvěře, kterou jim svěřili voliči na eparchiálním shromáždění. Těm kněžím - a to je pro mne vskutku nepochopitelné - nevadí, že vlečou naši eparchii do rozkolu, který je oddělen od jednoty světového Pravoslaví. (Morálně a pravoslavně se zachovala jen jedna členka eparchiální rady, křehká žena volená z laiků, která i bez teologického vzdělání pochopila, že se tu děje něco nemravného, a posléze rozhořčeně opustila zasedání.)

Rozkol je z hlediska kánonů a svatootcovské tradice nejhorším ze všech hříchů, který nelze smýt ani prolitím mučednické krve. Jak mohou v tak zásadní věci, jakou je hrozba rozkolu, kněží zapomenout na slib poslušnosti, kterým jsou povinováni svému biskupu. Chápu, že každý kněz může mít svůj názor na nějaké otázky, které nejsou zásadního charakteru a nedotýkají se bytí a nebytí kanonické církve. Avšak porušit slib poslušnosti řádnému biskupu, a podpořit vtrhnutí cizího biskupa na naše kanonické území, - to nechápu.

Smutné je, že tito kněží, kteří se dnes v Olomouci nechali zamotat do úkladů proti svému biskupovi, porušili hned několik kanonických pravidel: Ap.55; IV.18, VI.34 (trest: svržení). Kromě toho:

Pravidlo 15. (cařihradského sněmu - dvojnásobného)
Jestliže některý kněz nebo biskup nebo metropolita se odváží odstoupiti od obecenství se svým patriarchou a nebude pronášeti jeho jméno podle stanoveného a vydaného řádu v božském svátostném sloužení, avšak před sněmovním vyhlášením a řádným jeho odsouzením provede rozkol, takový dle rozhodnutí svatého sněmu budiž zcela zbaven každého kněžství, jakmile bude usvědčen z tohoto zločinu. Ostatně toto bylo stanoveno a potvrzeno i o těch, kdož pod záminkou nějakých obvinění, odstupují od svých představitelů (tj. i od eparchiálního biskupa) a tvoří rozkoly a roztrhávají jednotu církve.

Pravidlo 8. (IV. všeobecného sněmu)
Duchovní ustanovení při chudobincích, monastýrech a chrámech mučedníků, podřizují se podle ustanovení svatých otců biskupovi příslušného města a nejsou oprávněni samovolně vystoupiti z jeho pravomoci. Kdo se jakýmkoli způsobem proviní proti tomuto ustanovení a nepodrobí se pravomoci příslušného biskupa, budiž, jde-li o duchovního, potrestán podle pravidel, jde-li o mnicha nebo laika, budiž vyloučen z církevního obecenství.
Takže takto se dnes podařilo rozšířit duchovní infekci, která v r. 2013 zachvátila pražskou eparchii, i do eparchie olomoucko-brněnské (konec konců už nějakou dobu slýchávám o vzbouřencích z různých úst: "Oni si najdou nějaký způsob, jak se dostat i k vám," takže se jen naplnily předpovědi). Byl to tristní pohled: vl. Jáchym zmocňuje eparchiální rady, řádný eparchiální biskup musí sedět ve vedlejší místnosti za dveřmi. Co ještě může být označeno za schisma, když ne to, co vl. Jáchym spáchal dnes na Moravě?

+ + +

Obávám se, že biskup Jáchym dnes přidal k dlouhé řadě svých kanonických přestupků dalších pár položek. Snad ještě existuje v pravoslavném světě nějaký smysl pro věrnosti kánonům všeobecných a místních sněmů, aby to nějaká instance někde zhodnotila a vyvodila z toho jakési závěry a zachránila nás před tímto pádem do chaosu.

Vtrhnutí cizího biskupa do eparchie jinému biskupovi je čin z kanonického hlediska zvláště zavrženíhodný a přísně trestaný. Těžko se může vymlouvat, že to nevěděl, když máme všichni na stole oficiální písemné vyjádření Konstantinopolského patriarchátu o nekanoničnosti Rastislavova synodu, jehož je vl. Jáchym členem a v jeho jménu koná. Takže si musel dobře uvědomovat, že odvolání arcibiskupa Simeona, které provedli na tzv. synodu, je neplatné.
Pravidlo 20. (VI. všeobecného sněmu)
Není povoleno biskupovi, aby v jiném městě, jež mu nepřísluší, učil veřejně. Bude-li někdo zpozorován, že tak činí, ať přestane býti biskupem a koná funkce kněžské.

Pravidlo 15. (I. všeobecného sněmu)
Aby se předešlo opětovným zmatkům a nepořádkům, bylo rozhodnuto naprosto zapověděti zvyklost, která je v některých místech a odporuje apoštolskému pravidlu, aby ani biskup, ani duchovní nebo jáhen nepřecházeli z města do jiného města. Dopustí-li se nějaká osoba po vyhlášení tohoto rozhodnutí svatého a velikého sněmu takového jednání, nebo připustí-li, aby se s ní takto postupovalo, bude ohledně takové osoby opatření zcela neúčinným a osoba, která přešla na jiné místo, má býti navrácena do té církve, v níž byla vysvěcena na biskupa, kněze aneb jáhna.

Pravidlo 13. (antiochijského sněmu)
Žádný biskup ať se neodváží přecházeti z jedné eparchie do druhé ani ustanovovati kohokoliv v jejím chrámě pro výkon posvátné služby, ani přiváděti s sebou druhé, leč přejde na pozvání listem metropolity a biskupů s ním, v jejichž oblast přichází. Jestliže bez ničího pozvání mimo řád odejde někoho rukopoložiti a zařizovati církevní věci, jemu nepodléhající, vše, co provede, budiž neúčinným, a on za svůj nepořádek a nerozvážné počínání nechť snáší vhodný trest okamžitého svržení se své hodnosti od svatého sněmu. (Kanonický metropolita v naší církvi momentálně není, protože ten stávající je nekanonický; v kánonu se navíc metropolitou myslí představený oblasti, kam daný biskup chce přijít, a to je v našem případě vl. Simeon, který sem nikoho nepozval.)
+ + +

Ústava o zasedání eparchiální rady stanovuje:
Článek 15, Eparchiální rada: 1. Eparchiální rada je výkonným orgánem eparchiálního shromáždění pro správu eparchie. 2. Tvoří ji eparchiální biskup jako předseda, pomocný biskup (biskup-vikář), šest členů, volených eparchiálním shromážděním a členové metropolitní rady z příslušné eparchie.

Takže je na místě se otázat: jak může být za eparchiální radu považováno nějaké jednání, jehož se neúčastní eparchiální biskup? Zvláště, když musí sedět ve vedlejší místnosti a jakýsi cizí biskup mu tam vtrhne a pořádá proti vůli eparchiálního archijereje zasedání nějakého církevního orgánu zdejší eparchie, a to v její kanonické oblasti a domě, který patří eparchii, jejímž statutárním zástupcem je na Ministerstvu kultury zapsán právě tento eparchiální biskup!

Nahlédl jsem večer před eparchiální radou do rejstříku Ministerstva kultury a viděl, že b. Jáchym není zapsán jako statutář - ani u Pravoslavné církve v českých zemích ani u Pražské eparchie ani u Olomoucko-brněnské eparchie. Z hlediska našeho občanského práva vl. Jáchym jako církevní hodnostář není nikdo. Nemá žádná práva disponovat majetkem pravoslavné církve ani cokoliv v této oblasti rozhodovat. Statutářem olomoucko-brněnské eparchie je vl. Simeon. On jediný zastupuje naši eparchii. Uvědomuje si to vl. Jáchym a členové eparchiální rady?

Zajímavý je pohled na publikovaný seznam (fotokopii) usnesení dnešní "eparchiální rady" - v bodu č. 2 se ER rozhodla, že pokračuje v jednání i poté, co bylo její zasedání eparchiálním archijerejem ukončeno. V bodu č. 3 se ER usnesla, že vl. Simeon dále nepředsedá ER. Má ještě smysl rozvádět, že je to protikanonická vzpoura kněží proti svému biskupovi? Pak v usnesení č. 4 ER rozhodla, že předsedat přítomným kněžím bude laik, což odporuje ústavě pro jednání ER (zjevně to bylo provedeno účelově, protože si přítomní uvědomovali, že za předsedání takovému vzbouřeneckému shromáždění by hrozila knězi suspendace). Teprve v usnesení č. 6 se ER rozhoduje, že se schvaluje účast na zasedání b. Jáchyma jako hosta. To mi připadá jako manipulace, neboť pod vedením vl. Jáchyma jsou přijata všechna usnesení, číslem 1 počínaje. (Kdo se chcete podívat na tento dokument, který je takovým "know how", jak provést převrat v nějaké eparchii, pak je to zde.)
Přítomné kněze by přesto mohlo zajímat pravidlo 13. (cařihradského sněmu - dvojnásobného)

Jestliže některý kněz nebo jáhen pro některá obvinění opovrhne svým biskupem před sněmovním vyšetřením a prozkoumáním a řádným jeho odsouzením a odváží se odstoupiti od obecenství s ním a nebude pronášeti jeho jméno v posvátných modlitbách na liturgiích podle církevního podání, takový budiž potrestán vyvržením a zbaven každé kněžské cti. Neboť ten, kdo je ustanoven v hodnosti kněze a osvojuje si soud, náležející metropolitům, a před soudem sám se opovažuje odsuzovati otce svého a biskupa, není hoden ani cti a jména kněze. (Nutno připomenout, že arcibiskup Simeon nebyl souzen ani odsouzen, a proto rozhodnutí ER, že pokračuje v zasedání bez eparchiálního archijereje, je zřejmým odstoupením od obecenství s ním.)
+ + +

Z hlediska svatootcovských a sněmovních kánonů je vladyka Simeon samozřejmě řádným eparchiálním biskupem, který dlouhodobě požívá všech svých pravomocí a je za eparchiálního biskupa uznávaný celým pravoslavným světem. (Na tom nic nemění skutečnost, že byl kdysi dosazen do funkce jmenováním a nikoliv na základě ústavní volby; jednou to synod schválil a církev přijala, tak to musí platit - vedl jsem na toto téma kdysi disputaci s metropolitou Nikolajem.) Žádný náš synod (ani kdyby byl legální) nemůže sesadit právoplatného eparchiálního biskupa prostě jen tím, že si vymyslí nějaké jeho údajné přestupky a prohlásí ho za sesazeného. To by byl protikanonický zásah do vnitřních věcí eparchie. A přesně toho se Rastislavův "synod" dopustil (dle mého soukromého názoru).
Pravidlo 16. (cařihradského sněmu - dvojnásobného)
V příčině sporů a zmatků, jež se vyskytují v církvi, nutno i toto stanoviti: Nikterak nebudiž ustanovován biskup v té církvi, jejíž představitel ještě žije a přebývá ve své hodnosti, leč by se sám zřekl dobrovolně biskupství. Neboť náleží napřed přivésti ke konci zákonné vyšetření provinění, za něž má býti odstraněn z biskupství a tehdy po jeho svržení ustanoviti biskupem druhého místo něho.
V tu chvíli všichni, kdo byli na zasedání přítomni, věděli, že Konstantinopolský patriarchát neuznává vl. Rastislava za metropolitu a tím pádem ani jím vedený "synod" neuznává za kanonický. To je zřejmé z toho, že patriarcha Bartoloměj s celým konstantinopolským synodem výslovně deklarovali, že všechny skutky provedené Rastislavovým synodem jsou nekanonické a neuznávané ze strany Konstantinopole. Jak víme z předchozích událostí, většina autokefálních pravoslavných církví v kauze naší místní církve následuje stanovisko Konstantinopolského patriarchátu.

To je další důvod, proč je odvolání vladyky Simeona z postu eparchiálního biskupa kanonicky neplatné, jak jsem z celého srdce i rozumu přesvědčen, a bude nepochybně většinou pravoslavného světa neuznávané. To však mladým biskupům a těm, kdo jim přisluhují, nevadí. Je neuvěřitelné, že pravoslavným biskupům a duchovním mohou být lhostejné tak zásadní kanonické věci, které přímo souvisí s pravoslavností a katolicitou Církve a mají bezesporu vliv na sestupování blahodati Svatého Ducha.

Jenže vzbouřenci postupují podle plánu, brutálně krok za krokem k ovládnutí církve. Kam nás ale pak vedou kroky členů Rastislavova "synodu" a teď navíc i kroky členů eparchiální rady? Odpověď je nasnadě: do izolace, do rozkolu od zbytku pravoslavného světa, do hádek a štěpení v místní pravoslavné církvi, ke ztrátě autokefality a rozpadu zdejší struktury a ke vpádu dalších jurisdikcí a všelijakých rozkolů na naše území. Je tohle opravdu to, co chcete?

Zdroj: www.ambon.or.cz

Stručný náčrt kanonické studie s přestupky mladých biskupů samozvaného rozkolného synodu

 

Zatím nekompletní přehled některých kanonických pravidel a ústavních ustanovení, které byly porušeny ze strany mladých biskupů: Rastislava (Gonta), Jáchyma (Hrdého) a Juraje (Stránského).

Jedná se jen o předběžný náčrt kanonické studie.

Předesílám, že porušení kanonických předpisů je zároveň i přestupkem proti platné ústavě, která v čl. 1, odst. 1. deklaruje, že se naše církev řídí: "Písmem svatým, svatou tradicí, posvátnými kánony..."

Pozváním ruských hierarchů na prosincové zasedání synodu (9.12.2013) bez vědomí metropolitního správce (který má dočasně podobná práva jako metropolita) hrubě porušili mladí biskupové Jáchym, Rastislav a Juraj 34. apoštolské pravidlo: "Biskupové každého národa musí míti svého prvního biskupa a uznávati jej jakožto hlavu a nesmí ničeho podnikati, co ty přesahovalo jejich pravomoc bez jeho schválení; ale každý se musí starati o svou eparchii a místa, která k ní patří. Avšak ani první biskup nemá ničeho činiti bez vědomí ostatních biskupů..."

Mladí biskupové poukazují na slova kánonu: "ani první biskup nemá ničeho činiti bez vědomí ostatních biskupů", a namítají, že tuto druhou polovinu pravidla porušil arcibiskup Simeon pozváním konstantinopolských hierarchů na synod. K tomu lze uvést následující: zvát zahraniční hosty je právem prvního biskupa a není k tomu potřeba schválení ostatních místních biskupů - zvláště jedná-li se o pozvání biskupů mateřské církve a je-li to v souladu s tomosem autokefality, jako byl případ pozvání konstantinopolských hierarchů. Naopak, zvát někoho ze zahraničí není právem ostatních místních biskupů, a proto k tomu nutně potřebují souhlas prvního biskupa (zvláště jsou-li těmi pozvanými zahraničními hosty biskupové z církve, která k nám nemá žádný kanonický vztah). Pod slovy "nic činiti", jak jsou uvedena v citovaném pravidle, je nutno chápat jen konání toho, co překračuje běžné pravomoci eparchiálního biskupa či obvyklé pravomoci metropolity. Tato slova tedy nelze vztahovat k pravomoci prvního biskupa pozvat na synod hosty. Kdybychom slova "nic činiti" chápali absolutně, pak by to znamenalo, že eparchiální biskupové nesmí konat bez vědomí metropolity ani žádný úkon v církevní správě své eparchie, což by bylo absurdní.

Tento náš výklad se zakládá na znění pravidla 9. místního sněmu antiochijského: "V každé oblasti mají biskupové uznávati biskupa stojícího v čele metropolie, který pečuje o celou oblast, neboť do metropolie přicházejí odevšad všichni, kdož mají záležitosti. Proto bylo usneseno, aby on i ctí byl předním a aby ostatní biskupové bez něho nepodnikali ničeho zvláště důležitého, podle dávno od otců našich přijatého pravidla, mimo to, co se vztahuje na eparchii, náležející každému z nich a na sídliště, nacházející se v jejím obvodě."

Biskup Jáchym neměl právo hlasovat v prosincovém synodu (a pochopitelně ani v následně se konajícím zasedání nekanonického samozvaném synodu) poté, co mu byla na začátku setkání toho dne doručena arcibiskupem Simeonem okamžitá výpověď ze jeho funkce vikárního biskupa olomoucko-brněnské eparchie. Tuto výpověď mu arcibiskup Simeon udělil po minulém trojím napomenutí, že svým chování porušuje své povinnosti, překračuje pravomoci a nechová se jako řádný biskup.

Ústava v čl. 3 stanovuje:
1. Posvátný synod tvoří biskupové vykonávající službu v církvi.

Vl. Jáchym už od začátku setkání na prosincovém synodu nebyl biskupem "vykonávajícím službu v církvi" (za takové biskupy jsou považováni jen ti, kteří mají nějaký úřad; ostatní biskupové - např. emeritní apod., i když slouží liturgii, nejsou považováni za biskupy "vykonávající službu v církvi"). Svým setrváváním na zasedání synodu a posléze hlasováním hrubě porušil uvedené ústavní pravidlo.

Na samozvaném synodu vladyka Rostislav odhlasoval za nového metropolitního správce sám sebe (což je nemorální a nepřípustné, mj. např. viz čl. 24 odst. 6 ústavy, byť synod není "orgánem", principy morálky by tam jistě měly platit) a vladyka Jáchym hlasoval, aniž byl členem synodu, neboť ústava praví, že "posvátný synod tvoří biskupové vykonávající službu v církvi" (čl. 3. odst. 1) a vladyka Jáchym byl již v té době právoplatně odvolán ze své funkce. Pokud by na samozvaném synodu tří zbylých biskupů neodhlasovali nového metropolitního správce Rastislav a Jáchym, pak by tam zbyl už jen Juraj, který by jedním hlasem nemohl Rastislava udělat novým metropolitním správcem.

Tím, že biskupové na samozvaném synodu sesadili svého prvního biskupa, porušili 14. kánon svatého sněmu cařihradského, konaného v chrámě svatých apoštolů a nazývaného dvojnásobným: "Jestliže některý biskup, klada za záminku provinění svého metropolity, před sněmovním vyšetřením odstoupí od obecenství s ním a nebude pronášeti jeho jméno dle zvyku v božském posvátném úkonu, o takovém svatý sněm stanovil: budiž svržen, bude-li pouze usvědčen, že odstoupil od svého metropolity a vytvořil rozkol. Neboť každý má znáti svou míru, a ani kněz nemá opomíjeti svého biskupa, ani biskup svého metropolitu."

Utvoření a zasedání "synodu" úmyslně bez metropolitního správce a proti jeho vůli, s cílem pokusu o výměnu metropolitního správce a o ovládnutí církve, není nic jiného než rozkol, který mladí biskupové vytvořili proti arcibiskupu Simeonovi.

Tím, že biskup Jáchym opustil olomoucko-brněnskou eparchii bez řádného kanonického propuštění z kléru této eparchie, které může učinit propouštěcím listem jen eparchiální biskup, porušil tato kanonická pravidla:
15. apoštolské, 33. apoštolské, 16. pravidlo I. všeobecného sněmu (tato pravidla stanovují jako trest za přestoupení: zákaz konat bohoslužby, ponechání v církevním obecenství pouze jako laik, donucení k návratu do původní eparchie nebo vyloučení z církevního obecenství).

Pravidlo 15. (apoštolské)
Zanechá-li kněz nebo jáhen nebo vůbec někdo z kleru svoji eparchii a přejde do jiné, a po úplném přesídlení bude tam bydliti bez svolení svého biskupa: zakazuje se mu konati nadále bohoslužby, zvláště neuposlechne-li svého biskupa, který jej vyzval k návratu. Setrvá-li nadále v tomto nedůstojném chování: budiž tam ponechán v obecenství pouze jako laik.
Pravidlo 33. (apoštolské)
Žádný s cizích biskupů, nebo kněží nebo jáhnů nesmí být přijímán bez doporučujícího listu. Když tento předloží, musí se o nich pečlivě souditi: v případě, že to budou hlasatelé zbožnosti - buďtež přijati; v opačném případě poskytne se jim čeho je jim zapotřebí, ale do obecenství se nevezmou, jelikož často dochází k podvodu.

Pravidlo 16. (I. všeobecného sněmu)
Kněží, jáhni a vůbec kdokoli z duchovního stavu, kteří nerozvážně a bez bázně Boží a neznajíce církevního pravidla odejdou od své církve, nemohou v žádném případě býti přijati do jiné církve. Proti takovým osobám má býti použito všech donucovacích prostředků, aby se vrátily do své církevní obce. Setrvají-li takové osoby ve své zatvrzelosti, mají býti vyloučeny z církevního společenství. Také jestliže se někdo opováží rukopoložiti ve své církvi někoho, kdo náleží pod pravomoc druhého biskupa, bez souhlasu biskupa, od něhož odešla osoba, zařazená mezi duchovenstvo, takové svěcení je neúčinné.

Tzv. sněm (11.1.2014)
Podle čl. 12, odst. 3 - sněm svolává a předsedá mu metropolita.

Lednový sněm nebyl svolán ani metropolitou ani řádně zvoleným metropolitním správcem, ale uzurpátorem této funkce, který byl dosazen na neplatném synodu 9.12.2013. (Tohoto uzurpátora neuznává většina autokefálních pravoslavných církví.) Proto se nemůže jednat o platný sněm.

Sněm nebyl svolán ani řádným synodem, ale falešným synodem, který zahájil jednání po řádném ukončení jednání řádného synodu a po odchodu metropolitního správce ze shromáždění. Na falešném synodu přijali účast někteří ze sloužících biskupů, kteří tím vytvořili samozvaný synod.

O sněmu praví platná církevní ústava v čl. 12., že je to "nejvyšší věroučný, ústavodárný, správní a církevně-kanonický orgán církve." Není stanoveno, že by měl pravomoc volit eparchiálního biskupa, což je vyhrazeno eparchiálnímu shromáždění. Nemá ani žádnou pravomoc nového eparchiálního biskupa schvalovat či dosazovat.

Článek 14. ústavy: Eparchiální shromáždění: 1.) "Eparchiální shromáždění je nejvyšší správní orgán eparchie". A dále: 4.) Eparchiální shromáždění volí eparchiálního biskupa. A pak: 5.) Eparchiální shromáždění projednává všechny důležité otázky eparchie.

O sněmu praví ústava v odst. 3. též: "V jednotlivých územních částech církve se konají předsněmovní jednání." V případě lednového sněmu se však žádná jednání nevedla.

Označení zvolení biskupa Jáchyma arcibiskupem pražským na sněmu za jakési "ústavní opatření" nemá žádnou oporu v platné ústavě ani v kánonech.

V prováděcích předpisech se k čl. 12 praví:
3. Podkladem pro zahájení předsněmovních jednání je rozhodnutí Posvátného synodu, který určí místo konání sněmu, dobu (datum) konání sněmu, hlavní téma sněmu. V případě naléhavé potřeby může být sněm svolán bez předsněmovních jednání.

K tomu můžeme připomenout, že místo, doba a téma sněmu nebylo rozhodnutím Posvátného synodu, ale falešného samozvaného synodu, který si v prosinci 2013 utvořili mladí biskupové po ukončení jednání skutečného synodu a po odchodu arcibiskupa Simeona. K předsněmovnímu jednání nutno podotknout, že v případě, že by sněm hodlal měnit ústavu (či kdyby snad měl vydávat nějaké podivné "ústavní opatření"), nebylo dosud nikdy možné, aby se konal bez předsněmovního jednání. Jaká potřeba byla natolik "naléhavá", že se nemohla vést předsněmovní jednání před tím, než byla sněmem pod vedením biskupů Rastislava, Jáchyma a Juraje porušena ústava?

Článek 12. ústavy stanovuje v bodu 1. kdo tvoří sněm a mj. uvádí: členové metropolitních rad, členové eparchiálních rad, šest delegátů na každou eparchii, volených příslušným eparchiálním shromážděním.

Přítomných několik delegátů za olomoucko-brněnskou eparchii však mělo propadlý mandát a nebylo znovu zvoleno eparchiálním shromážděním. Nebyli přítomni členové eparchiální rady olomoucko-brněnskou eparchie a hlavně nebyl zde eparchiální biskup olomoucko-brněnské eparchie (což je kanonicky i eklesiologicky nepřípustné, protože eparchie prostě nemůže být zastupována bez eparchiálního biskupa, existuje-li; je-li nemocen, vyšle alespoň svého vyslance či písemně vydá své požehnání či instrukce). Přítomní delegáti olomoucko-brněnské eparchie, zde byli svévolně bez požehnání svého eparchiálního biskupa a bez platného mandátu jen kvůli tomu, aby vyvolávali zdání, že je zde olomoucko-brněnská eparchie zastoupena, jak to ústava bezpodmínečně požaduje.

Vl. Jáchym porušil příchodem do pražské eparchie také pravidlo 16. antiochijského sněmu, které stanovuje: "Jestliže některý biskup, nemající eparchie, usurpuje církev, nemající biskupa, a zaujme stolec její bez souhlasu plného sněmu, budiž takový svržen, třebas by ho volil všechen lid, jehož se zmocnil. Plný sněm je ten, na němž je přítomen s ostatními též metropolita." (Viz o tom i 35. apoštolské pravidlo a 13. antioch. - trest svržení)

"Sněm", o němž se v tomto pravidle hovoří, není tím, co je nazýváno sněmem v naší ústavě. Ačkoliv to je irelevantní, protože prešovský sněm stejně nebyl řádně svolán ani veden, takže se nejednalo o skutečný ústavní sněm, jak všichni přítomní biskupové dobře věděli. "Plný sněm", o němž hovoří citovaný kánon, by se zde mohl konat jedině za účasti arcibiskupa Simeona.

Byla porušena ústava ve věci volby metropolity.

Podle čl. 2 odst. 4 prováděcích předpisů ústavy:
Kandidáty na metropolitu jsou: arcibiskup pražský a arcibiskup prešovský. ... Volba je doživotní.
Pokud se jeden ze vzpomenutých arcibiskupů zřekne kandidatury na metropolitu bez vysvětlení a řádného odůvodnění, pak je to svévolné poškození zájmů té části církve, kterou daný arcibiskup zastupuje (arcibiskup pražský svou kandidaturou zastupuje celou část místní církve v českých zemích; arcibiskup prešovský zastupuje slovenskou část naší církve).

V roce 2000 se také protáhla volba pražského arcibiskupa, ale tehdejší prešovský arcibiskup a metropolitní správce Nikolaj odmítl se dávat volit za metropolitu, pokud nebude zvolen arcibiskup pražský, neboť takové jednání by bylo vůči české části církve nebratrské.

Nakonec se v r. 2000 vladyka Kryštof (po svém ustanovení arcibiskupem pražským) před samotnou volbou na prešovském sněmu své kandidatury na metropolitu zřekl, ale nebyl to výsledek žádného "spikleneckého handlu". Bylo to církvi vysvětleno jako projev úcty k významnému věkovému rozdílu a ke značnému rozdílu ve služebním stáří, jakož i vyjádření úcty k náročnému zápasu o přežití slovenské části církve, který v průběhu 90. let musel vl. Nikolaj jako prešovský arcibiskup za církev vybojovat. Církev to vzhledem ke stáří vl. Nikolaje přijala.

Těžko lze však přijmout zvolení prešovského arcibiskupa Rostislava za metropolitu, které bylo provedeno za podivných, neústavních a neprůhledných okolností, když církvi nebylo ani náznakem vysvětleno, proč má být česká část církve na příštích padesát let (Rostislavovi je 35 let) připravena o možnost, aby metropolitou byl pražský arcibiskup.

Při poslední řádné volbě metropolity kandidoval vl. Kryštof jakožto arcibiskup pražský a vl. Ján jakožto arcibiskup prešovský. Protože na sněmu (ve Vilémově v r. 2006) ani v jednom kole nezískal žádný z obou kandidátů dvě třetiny hlasů, jak to požaduje ústava k zvolení, byl metropolita určen losem, jak to předepisuje ústava. Tak má vypadat řádný ústavní postup (viz prováděcí předpisy k ústavě, čl. 2, odst. 4).

Kromě toho porušoval vladyka Jáchym svou svévolí už dříve kanonická pravidla - např. kánon o duchovenském svěcení, protože vykonal jako vikární biskup bez vědomí svého eparchiálního biskupa tajné svěcení třikrát ženatého člověka na diákona (to zakazuje 17. apoštolské; Bas 12; VI.,3 a především to zakazuje Písmo svaté - 1 Timoteovi 3,12: "Jáhni ať jsou jen jednou ženatí...") Tím přestoupil pravomoci vikárního biskupa a tedy i ústavu stanovující, že rozsah, pravomoci a odpovědnosti pomocného biskupa písemně vymezí eparchiální biskup (prováděcí předpisy k čl. 6).
Toto svěcení bylo provedeno tajně. Kánony stanovují, že biskup vikář nesmí nikoho světit (resp. přijímat kohokoliv do kléru) bez vědomí eparchiálního biskupa. O tajném svěcení bez vědomí nadřízeného biskupa a bez vědomí či přítomnosti farníků obce, pro niž se svěcení koná, viz kánony: Bas 89, Theof 7 (svržení takto vysvěcených do stavu laiků).

Kromě toho udělil mnišské postřižení ženatému knězi, který ještě nebyl platně církevně rozveden, a obřad postřižení se konal bez náležité důstojnosti a bez naplnění posvátných tradic a s porušením tradičního řádu obřadu. Postřižení bylo vykonáno účelově, aby mohl dotyčný kandidovat na biskupa, což je znevážení mnišského řádu (mnišství je podle naší posvátné tradice cestou pokání a nikoliv cestou k získání moci a vlády nad církví).

To, co zde páchají mladí biskupové, je na hony vzdáleno slovům Písma svatého,
která by měla být normou církevního života:
"Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje." (1 Kor 14,33)
"Všecko slušně a podle řádu ať se děje." (1 Kor 14,40)

Sestavil prot. Jan Baudiš
V Jihlavě dne 30. března 2014

Svědectví z jednání v Bratislavě mezi vladykou Rastislavem a vladykou Simeonem

Přestože vladyka Simeon se nachází pod závažným nátlakem a hrozbami, tak dodržuje striktně a se vší úctou a vírou rady Ekumenického patriarchátu. Žádní noví biskupové, kteří nebyli příslušně projednáni, nebyli jmenováni. Vladyka Simeon také napsal upřímný dopis pro vladyku Rastislava navrhující společné jednání a zahájení obnovy usmíření.

Toto jednání bylo dohodnuto na středu 26. března 2014 v 15.00 hodin v jednací místnosti jednoho hotelu v Bratislavě. Z důvodu předchozích útoků vladyka Simeon cestoval do Bratislavy s dvěma průvodci: otcem Baudišem z Jihlavy a se mnou jako řidičem a zároveň jednou z pravoslavných osob.

Na jednání vladyka Simeon přišel s jednoduchým návrhem odpovídajícím radě Ekumenického patriarchátu ze setkání v Konstantinopoli. Kdyby byla bývala dobrá vůle na obou stranách, trvání této schůzky by nebylo přesáhlo 30 minut. Vladyka Rastislav, a zejména jeho průvodce pan Švajko, ale protahovali čas pomocí bezvýznamných povídání o nepodstatných věcech, nemajících žádný přímý vztah k dotčenému tématu. Seděli jsme čtyři a půl hodiny bez jediné kapky vody, v místnosti bez oken a s mizernou klimatizací. Přesto vladyka Simeon dodržoval svoje profesionální a decentní vystupování a nakonec došlo k dohodě.

Vladyka Rastislav se dohodl s vladykou Simeonem, že:

Se stali nejbližšími spojenci a přáteli.
Nebudou dělat nic bez předchozího konsensu mezi nimi dvěma.
Nebudou prováděny žádné nepřátelské aktivity, změny pozic, odvolávání a podobně.
Zahájí spolu proces obnovení usmíření, každý týden spolu budou komunikovat a zavázali se k přípravě přijatelných a důstojných kroků směrem k cíli obnovení usmíření.
Když naše strana navrhla, aby tato dohoda byla zaznamenána písemně a podepsána vladykou Simeonem i vladykou Rastislavem, vladyka Rastislav to odmítl. Neměl žádné argumenty, proč by to neměl dělat, ale pan Švajko prezentoval argument, že tam není počítač a tiskárna. Pak ještě dodal, že by nebylo možné dovolit, aby se tito dva pánové podepsali, protože by současně nemohli použít své tituly. To byl v podstatě konec jednání. Dokonce ani když si vladykové věc projednali během 5 minut vše v soukromí, nenastala změna. Během celého jednání se jako červená nit táhla nahlas vyslovená idea vladykou Rastislavem a panem Švajkem, že Konstantinopol by neměla mít v naší Pravoslavné církvi vliv, soutěžit v našich zemích s Moskvou, atd. Z mého pohledu to bylo pouhé marnění našeho času a zneužívání této příležitosti ke stresování a vyčerpávání vladyky Simeona a jeho snahy a dobré vůle.

Další den 27. března 2014 zvláštní shromáždění nazývané těmi samozvanými aktéry synodem odvolalo vladyku Simeona ze všech jeho funkcí.

Materiály publikované panem Rastislavem a jeho spoluaktéry na stránkách www.pravoslavnacirkev.cz jsou jen šokující a rozhořčující snůška bahna, pro které se jen těžko hledá vhodný výraz. V mém životě jsem se nikdy nesetkala s tak pokřiveným chováním a dezintegrovanou osobností s klidem jednající hodně za hranicí jakýchkoliv etických a společenských standardů, v některých bodech operující dokonce na hranici trestního práva. Činy jako tyto nejsou přijatelné mezi běžnou populací, natož jestliže jde o vysokého představitele naší církve. Činy, které hovoří tak hlasitě, že není slyšet slova.

Helena Křepelková
účastník jednání mezi vladykou Simeonem a vladykou Rastislavem v Bratislavě, 26. 3. 2014

Zdroj: www.sul-zeme.cz

Osobní tragédie vladyky Rastislava

 

Dokument č.j. 12/2014 z Bratislavy ze dne 27-03-2014 existuje ve dvou verzích: Jako pastýřský list a jako výpis z usnesení. Do třetice k němu přísluší list vladyky Jáchyma, který tato předchozí sdělení komentuje a potvrzuje.

Pastýřský list obsahuje záměrnou lež, podle které Vladyka Simeon údajně odmítá smír, za který je on sám údajně odpovědný a ke kterému ho údajně měl vyzvat ekumenický patriarcha Bartoloměj. Ve skutečnosti to byl právě patriarcha Simeon, který nabízel zahájení dohod o smíru, ale pokaždé jako odpověď dostával jen nekompromisní požadavky na stoprocentní podřízení se názoru druhé strany. Dále je pravda, že ekumenický patriarcha Bartoloměj ve svém dopise, který tlumočí postoj Posvátného Synodu Ekumenického Patriarchátu, nijak vladyku Simeona nekritizuje, ale patriarchát naopak kritizuje chování ostatních vladyků, vyslovuje znepokojení nad problémy s fungováním synodu naší církve a vyslovuje přání, že si vladykové výtky vezmou k srdci a budou směřovat ke smíru a nápravě.

Výpis z usnesení obsahuje dramatické líčení osobní tragédie Vladyky Rastislava. Stalo se totiž to, že v předvečer takzvaného rozšířeného posvátného synodu svolaného vladykou Rastislavem se vl. Rastislav setkal s vl. Simeonem a jednali o tom, jak urovnat rozkol a rozvrat v církvi. Ale následujícího rána je vladyka Rastislav zlomen a dobrovolně jako první podepisuje odvolání vladyky Simeona z postu arcibiskupa Olomoucko-Brněnské Eparchie. Učinil to přestože pouhý den před tím po dobu pěti hodin s vladykou Simeonem debatoval v přátelské a konstruktivní atmosféře a domlouval s ním konkrétní kroky jak překonat krizi v církvi.

Je třeba připomenout, že vladyka Rastislav není většinou světových pravoslavných církví uznáván za hlavu místní církve, takže ani nemůže svolávat posvátný synod a předsedat mu.

Kvůli tomu je naše církev stále považována za církev bez zvoleného metropolity a proto vladyka Simeon zůstává na místě metropolitního správce s právem (mimo jiné) svolávat posvátný synod, řídit ho a určovat jeho program.

Kromě toho je těchto dokumentech vladykovi Rastislavovi cynickým způsobem uloženo dohodnout pro vladyku Simeona citujeme: "způsob jeho dalšího fungování a sloužení v církvi."

Vladyka Rastislav nebyl takto "zlomen" poprvé, ale již potřetí. Poprvé byl "zlomen" v květnu loňského roku (14-05-2013), kdy zabránil vyřešení počínající krize v církvi, tím, že se náhle zdržel hlasování o osudu vladyky Kryštofa. Po druhé byl "zlomen" dne 9-12-2013, když na zasedání Posvátného Synodu podpořil odvolaného vladyku Jáchyma a mimo program za přítomnosti ruských biskupů inicioval hlasování o odstranění vladyky Simeona z místa metropolitního správce, aby na uvolněné místo zasedl on sám.

Zdroj: http://sul-zeme.cz/

Postoj vl. Rastislava proti vl. Simeonovi se přitvrdil, církev je před konečným štěpením

Řecký server ROMFEA informoval o včerejším rozhodnutí vladyky Rastislava a dalších dvou vladyků o odvolání vladyky Simeona. Článek je nazván "Postoj metropolity proti metropolitnímu zástupci se přitvrdil".

V článku se píše, že církev je před konečným rozštěpením, protože vladyka Rastislav odvolal vladyku Simeona z funkce arcibiskupa Olomoucko-Brněnské eparchie. Vladyku Rastislava na místě metropolity uznává pouze ruská, antiochijská a polská církev. Většina pravoslavných církví na světě s ohledem na nekanonický způsob volby vladyky Rastislava hlavou místní církve považuje místní církev stále bez zvolené hlavy a proto uznává vladyku Simeona jako metropolitního správce.

Dále zpráva píše, že reakce ekumenického patriarchátu na toto prohlášení o uvolnění olomoucko-brněnské eparchie je zatím neznámá a připomíná, že vladyka Simeon měl v úmyslu navštívit Ekumenický patriarchát a rozhodnout další kroky vůči iniciativám vladyky Rastislava.

Připomínáme, že ve středu 26-03-2014 se vladyka Simeon sešel s vladykou Rastislavem, kde se podle svědků dohodli, že zahájili práci na vzájemném smíření, budou společně postupovat pro nápravu krize v místní církvi a neučiní žádné jednostranné kroky. Zápis z této šestihodinové schůzky, která byla vstřícnou iniciativou vladyky Simeona, se však nepodařilo vydat písemně kvůli různým formálním námitkám tajemníka prešovské eparchiální rady prot. Michala Švajko, který byl součástí doprovodu vladyky Rastislava.

Tato dohoda nevydržela ani jeden den, protože následující den vladyka Rastislav slovo nedoržel a podepsal odvolání vladyky Simeona.

Poslední všemi církvemi uznávaná kanonická schůze Posvátného Synodu se konala 9-12-2013, kde byl za přítomnosti nepozvaných ruských biskupů učiněn pokus vladyky Rastislava, Jáchyma a Juraje o odvolání vladyky Simeona z místa metropolitního správce místní církve a jeho nahrazení vladykou Rastislavem. Toto je počátek rozdílných názorů zahraničních církví na události v místní církvi a příčina, proč Ekumenický patriarchát a většina pravoslavných církví vladyku Rastislava neuznávají.

Včerejší setkání, které vladyka Rastislav svolal a považuje ho za "rozšířený posvátný synod", bylo již druhou akcí, kterou svolal a řídil vladyka Rastislav po událostech 9-12-2013. První takovou schůzkou byl náhlý předem neohlášený "posvátný synod", který v lednu v Prešově vybral vladyku Jáchyma na pražského arcibiskupa, číž se otevřela možnost zvolení vladyky Rastislava metropolitou.

Vladyka Simeon byl včera vladykou Rastislavem odvolán právě proto, že zastává postoj Ekumenického Patriarchátu, což bylo označeno jako neposlušnost vladyky Simeona vladykovi Rastislavovi.

Nyní z proběhlých událostí vyplývá, že je v pravomoci a především zodpovědnosti vladyky Rastislava se postarat o vladyku Simeona, najít mu důstojné bydlení a určit mu jeho další působení v církvi. Aktéři "rozšířeného posvátného synodu", přítomní ředitelé, tajemníci a kolegové biskupové naložili na bedra vladyky Rastislava velmi těžký úkol, který bude veřejnost pozorně sledovat.

Zdroj: http://sul-zeme.cz/

Varování před sektářstvím

Pro některé bývalé studenty naší fakulty

Opakování probrané látky (o sektářských tendencích)

Vážení a milí v Christu,

Mnozí z mých bývalých studentů někdejšího olomouckého detašovaného pracoviště Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity jsou v současné době činní v řadách aktivního vedení naší církve.

Některé jejich počínání a zvláště pak jejich způsob jednání vůči bližním může vést k dojmu, že část přednášené látky v jejich případě buď upadla v zapomnění, anebo byla pojata zcela opačným způsobem. Aby se předešlo nařčení z nepochopení, ba dokonce ze záměrného překrucování pastoračních metod a cílů pravoslavné církve, uveďme na tomto místě ještě jednou výňatky z někdejšího skripta.

Jedná se tu o varování před negativními sektářskými tendencemi, které kvůli lidské slabosti mohou občas proniknout do naší pastorační činnosti. Myslím, že občas je dobré vrátit se ke svým kořenům...

Bůh ku pomoci!

Váš jerej Alexander


________________________________________

Detašované pracoviště v Olomouci
Pravoslavné bohoslovecké fakulty v Prešově

Předmět "Psychopatologie"
4. ročník, zimní semestr 2005 / 2006
________________________________________

Problém sekt a manipulativních skupin

Pramen:
Gesellschaft gegen Sekten- und Kultgefahren, vormals Verein zur Wahrung der geistigen Freiheit - Gesamtösterreichische Elterninitiative
Mitglied der europäischen Föderation FECRIS, Obere Augartenstraße 26-28,
A-1020 Wien - Tel.: (01) 33 27 537, Fax: (01) 33 23 513
E-Mail: sektinfo/zavinac/aon.at

Není vždy snadné rozpoznat `manipulativní skupinu´...

Existuje celá řada seriózních pramenů zabývajících se problematikou sekt.

Často jsou tyto materiály vydávány pod záštitou státních institucí, což by mělo být zároveň zárukou jejich serióznosti.

Jako v mnohých jiných momentech života by i zde mělo platit - čím víc o problému dozvím, tím lépe jsem na tom.

V našich církevních podmínkách se velmi často setkáváme s lidmi náchylnými k závislosti na kultech či jiné působnosti sekt či tzv. "manipulativních skupin".

V následujícím textu je obsaženo několik materiálů jakož i základních principů, které byly doporučené pro sebeobranu a obranu bližních proti takovému působení.

Materiály nejsou míněny jako učebnice, těch je naštěstí dostatek. Jsou míněny jako základ podnětné diskuze se studenty DPO-PBF.

Na zkoušku / zápočet je mj. nezbytné se s touto otázkou zaobírat i samostatně, cestou písemného domácího zadání.

________________________________________


Charakteristické prvky kultů

1. Jejich zakladatel, resp. vůdce je uctíván jako bůh, anebo alespoň jako "Mluvčí boha".
Od svých "věřících" požaduje bezpodmínečnou poslušnost.

2. Učení je zároveň "Pravdou", o které nelze diskutovat a která je zároveň jediným spásným receptem. Kdo to nerespektuje, bude nevyhnutně zatracen. Nejen základní učení, ale také každodenní životní úkony, včetně intimních vztahů, jsou přísně reglementovány.

3. Manipulace členů je budována na strachu a pocitech viny.

4. Mezi vnějším a vnitřním světem existují přísné hranice: Je to mentalita typu "my" versus "oni". Realita je předkládána v černo-bílé perspektivě, konflikty vůči "nevěřícím" příbuzným, stejně jako vůči společnosti jsou předem naprogramovány. Vzhledem k své příslušnosti se členové komunity považují za lepší oproti ostatním. Vystoupení z komunity je totožné se smrtí či zatracením a může vést k prokletí veškerého "odpadlíkova" příbuzenstva.

5. Kritikové a bývalí členové komunity jsou mnohdy v ohrožení, jelikož na základě svých zkušeností a zážitků mohou účinně poukázat na nesrovnalost mezi realitou a tím, jak se komunita prezentuje svému vlastnímu kultovnímu společenství.

________________________________________


Rozdíly mezi tradičními náboženstvími a kulty (sektami)

Náboženství respektují autonomii (samostatnost) jedince Kulty vedou k podřízenosti a závislosti

Náboženství se snaží pomoci jedinci uspokojit jeho spirituální potřeby Kulty zneužívají potřebu spirituality

Náboženství tolerují kladení otázek a nezávislé kritické myšlení a často k němu i sama nabádají Kulty odmítají jakékoliv otázky jakož i nezávislé kritické myšlení

Náboženství nabádají k psycho-spirituální integraci osobnosti Kulty rozštěpují osobnost svého příslušníka na "dobré kultovní já" a "špatné bývalé já"

Přijetí do náboženského společenství se zakládá na vnitřních procesech, které vycházejí z integrity vlastní osobnosti Kultovní `obrácení´ může spočívat v nekritickém sebe-odevzdání `vnějším silám´, které ve skutečnosti nemají zájem o konkrétní osobnost

Náboženství považují peníze za jeden z mnoha možných nástrojů k dosažení konkrétních nezištných cílů Kulty považují peníze za mocenský prostředek k dosažení cílů stanovených vůdcem

Náboženství považují pohlavní vztah mezi duchovním a věřícími za eticky nepřípustný Kulty nezřídka podřizují své členy choutkám vůdců

Náboženství se staví s respektem vůči kritice Kulty často zastrašují své kritiky psychicky či právními prostředky

Náboženství si váží rodiny Kulty se většinou staví k rodině nepřátelsky

Naboženství nabádají své kandidáty před přijetím víry k důkladnému rozmyšlení Kulty nabádají k rychlému rozhodnutí bez ohledu na to, zda mají kandidáti dostatek informací


Převzato podle:
Guidelines for Clergy von Richard L Dowhower, D.D., in:
Recovery from Cults, Help for Victims of Psychological and Spiritual Abuse,
Ed. Michael D. Langone, Ph.D., W.W. Norton & Co, New York, London,
Copyright 1993 by American Family Foundation, ISBN 0-393-70164-6.
________________________________________


„Kulty“ mohou způsobit psychická onemocnění

1. Odepřením nebo zpochybněním tradiční lékařské péče

2. Nařízením jednostranných stravovacích předpisů

3. Vyvoláváním pocitů strachu a viny

4. Vyvoláváním naděje na uzdravení, štěstí a blahobyt, spolu s vyvoláváním povědomí, že při nesplnění těchto očekávání je vina na samotném jedinci

5. Odcizením a vytržením z obvyklého rodinného a kulturního zázemí

________________________________________


Mylné názory ohledně kultů a sekt

1. Sekty jsou jen "jiná náboženství", a proto všechno to je pouhou záležitostí teologie

2. Sekty přece nikomu neškodí a jejich členové jsou tam šťastní

3. Když mám správnou víru, nemohou mi sekty udělat nic špatného

4. Indoktrinace je možná jen tehdy, když někdo v sektě žije

5. Jen `labilní´ jedinci sednou sektám na lep. Takoví by tam dříve nebo pozěji stejně skončili

6. Proti sektám pomůže jen modlitba a půst

7. Jsou přeci tak hodní... Přece to nemohou být žádní špatní lidé...

8. Je nutno být k sektám kompromisní. Už proto, aby nebyl ztracen kontakt s blízkými, kteří jsou členy sekty

9. S křesťanskými sektami se co do našich znalostí Bible nemůžeme ani srovnávat!

10. Když se pro určitou skupinu angažuje i jistá významná osobnost, pak přeci takové skupině lze důvěřovat!

Zdroj: www.ambon.or.cz

Čistky horší než v padesátých letech!!! Samozvaní biskupové společně s dlouholetými agenty StB chtějí za každou cenu miliardu korun!!!

Seznam perzekuovaných osob Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Zde je seznam perzekuovaných zaměstnanců, duchovních a laiků Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Tento seznam je zatím neúplný a bude průběžně doplňován. Pomoc čtenářů je velmi vítaná.


V Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku již 11 měsíců probíhá výměna lidí nejen na vedoucích postech ústředí církve, ale i na postech tajemníků různých odborů a také ostatních zaměstnanců církve jako například žalmistů. Dochází k šikaně, ostrakizaci, vyhrožování, snižování platů a jsou podávána trestní oznámení na Policii ČR. Postižené osoby jsou před ostatními členy církve záměrně označovány jako agresívní podivná a destruktivní individua z vlastních řad, před kterými se musí ostatní členové církve chránit.

Kromě toho jsou vybraní zaměstnanci církve a dokonce i věřící z blízkého okolí perzekuovaných osob zváni na různé výslechy týkající se podaných obvinění. Podobná situace se děje nejen v české ale i ve slovenské části místní pravoslavné církve.

období duben 2013 - leden 2014, správce archim. Marek Krupica

laici

Berta Mišková, ekonomka ústředí metropolitní rady. Propuštěna.
Naděžda Kostelecká, osobní tajemnice metropolity. Propuštěna.
Helena Nováková, sekretářka ústředí metropolitní rady a žalmistka. Propuštěna.
Kateřina Mastíková, tajemnice pro práci s mládeží. Propuštěna.
Ondřej Chrást, tajemník pro zahraničí a ekumenické vztahy Ústředí metropolitní rady. Propuštěn.
Taťána Střelcová, účetní ústředí metropolitní rady. Propuštěna.
Irina Spurná, žalmistka. Propuštěna.

duchovní

mitr. prot. Jan Novák, kancléř ústředí metropolitní rady. Propuštěn.
igumen Evžen (Freimann). Propuštěn a prohlášen za laika.
igumen Sáva (Atanasov). Propuštěn.
igumen Kosma (Büchl). Propuštěn.
igumen Izajáš (Slaninka). Přeložen a odvolán z místa igumena.
jer. Jan Beránek. Přeložen.
mitr. prot. Jan Polanský. Podána žaloba na údajné zcizení církevního majetku.
jer. Pavel Samotovka. Propuštěn, podána žaloba na údajné zcizení církevního majetku.
jer. Vladimír Spurný. Jeho farnost v Hořovičkách zrušena (tradiční volyňská farnost), nebylo dovoleno sloužit ani vánoční bohoslužby.
jer. Mykola Popovyč. Zrušena jeho farnost v Chebu, odešel.
mitr. prot. Mykola Ončulenko. Propuštěn a zrušena jeho farnost v České Lípě.

období leden 2014 - březen 2014, arcibiskup Jáchym

laici

Alena Kojzarová, právník vl. Simeona. Podána stížnost kontrolnímu orgánu Advokátní komory ČR za její údajně nedůstojné chování, hlasitý a hrubý projev a neoprávněnou přítomnost při zasedání Synodu dne 9.12.2013. Stížnost podali vl. Jáchym, vl. Rastislav, vl. Juraj a archim. Marek Krupica, kteří na tomto zasedání 9.12.2013 učinili pokus odvolat vl. Simeona z místa metropolitního správce.

duchovní

jer. Jan Beránek, účastník cesty vladyky Simeona na Ekumenický patriarchát do Cařihradu na návštěvu patriarchy Bartoloměje ve dnech 28.2.2014 - 2.3.2014. Zákaz sloužit bez udání důvodu.
archim. Izajáš (Slaninka), účastník cesty vladyky Simeona na Ekumenický patriarchát do Cařihradu na návštěvu patriarchy Bartoloměje ve dnech 28.2.2014 - 2.3.2014. Odvolán ze všech funkcí, zákaz sloužit za údajné nekanonické chování
jer. Roman Mastík, duchovní správce v Aši. Propuštěn a tradiční volyňská farnost se ruší.

dále se projednává

Zrušení farnosti v Sokolově.
Zrušení farnosti v Rumburku.
...

Zdroj: Sůl a země

Lži a falešné hry samozvaného nezákonného biskupa Jáchyma

Vladyko Jáchyme,

musím reagovat na Váš dopis, který jste poslal emailem a který se týká dočasného zákazu kněžských úkonů.

Zároveň Vám píši, protože odmítáte osobně komunikovat s věřícími. Tímto mým vyjádřením chci pouze objasnit situaci, která se stala v Mostě aby nedocházelo k desinformacím jak sám zmiňujete a píši Vám jako, přímí účastník této konfrontace. Zároveň Vás ujišťuji, že tento dopis píši za všechny věřící v církevní obci v Mostě.

Nejsem si zcela jistý jestli je ve Vás bolest, kterou zmiňujete ve svém dopise, ale v Mostě jste vystupoval zcela jinak. Nikdy bych nečekal, že se někdy setkám s takovou falší od biskupa, s jakou jste přijel vy do Mostu.

Vůbec se nedivím, že Vás naše chování zarazilo, ale nemůžete se nám věřícím divit, když mi jsme dopředu věděli co chystáte za podlost a čekali jsme na Vaše chování. Ukázal jste nám jaký opravdu jste a jak umíte hrát svou falešnou hru. Navštívil jste Most 13.3.2014 a žádal jste pokání po našem duchovním otci Izaiášovi a zákaz služby jste podepsal již 11.3.2014.

Vy jste nám přišli zakázat našeho duchovního otce a chtěl jste po nás úctu? Vy jste si zavolali jako náhradu za našeho duchovního otce, o. Urbáška a chtěli jste po nás úctu? Proč jste odmítl jednat s naším duchovním otcem za naší přítomnosti? Naléhal jste, aby u jednání byl pouze o.Červinský a odůvodnil jste to tak, že nejste s mosteckou situací zcela seznámen. Podle mého názoru když jedete na nějaké jednání tak se máte připravit, aby jste tedy věděl o čem vlastně chcete jednat.

Ale, Vaše podlé plány Vám nevyšli a tak jste radši bez důvodu utekl jak malé dítě, které si neumí poradit s hračkou. Zmohl jste se pouze na vyhrožování, které bylo mířeno k našemu duchovnímu otci, cituji " tímto jste právě skončil" a nezapomněl jste ještě vyhrožovat, cituji" kvůli vám Váš duchovní otec skončil".

Dále bych se chtěl vyjádřit k mému postoji k Vaší osobě. Nazval jsem Vás nekanonickým biskupem! Divíte se? Váš nadřízený vladyka Simeon napsal pastýřský list, kde uvádí, že je jediný právoplatný biskup a správce nad pražskou eparchií. Vše co jste činili a budete činit je neplatné! Zároveň nás všechny ujistil, že jako jediného zákonného biskupa ho podpořil Cařihrad. Vy jste se stal arcibiskupem jako zakázaný a nezvolený!!! Jak Vás tedy máme uznávat?

Směšné na tom je, že osobně vyžadujete pokání a vy sám jste se vzepřel proti svému nadřízenému a nerespektoval jste jeho rozhodnutí. Vladyka Simeon Vás zakázal a dneska vy jako zakázaný dáváte zákazy. Kde je Vaše pokora? Kde je Vaše poslušanie? Kde jsou Vaše prosby odpuštění? " vidíš třísku v oku bratrově a trám ve vlastním oku nevidíš".

Vladyko Jáchyme chtěl bych upozornit na skutečnost, že podle ústavy a kánonů PC je duchovní otec volen do církevní obce, tudíž není možné, aby jste bez souhlasu věřících v mostecké farnosti prováděl jakékoliv výměny duchovních otců. Naše farnost si našeho duchovního otce Izaiáše zvolila a váží si ho, a jiného duchovního otce nepřijmeme. Respektujte naše rozhodnutí a nevytvářejte výhružné tlaky vůči našemu duchovnímu.

Ve svém dopise jste nás nazval " agresivní kamarádi" ujišťuji Vás že nejsme kamarádi ale věřící, kteří se vždy zastanou svého duchovního otce. Jestli vy na to nejste zvyklí, aby za Vás bojovali věřící a ne jen lidé z vedení PPE tak Vás upřímně lituji. Zmiňoval jste také, že náš duchovní nerespektuje vaše pokyny a usnesení posvátného synodu. Jistě jste měl na mysli užívání titulu achimandrity. Musím Vám na to odpovědět, že do dnešního dne nikdo toto usnesení posvátného synodu neviděl.

Zároveň jsem se osobně setkal se třemi biskupi z jiných církví, a ptal jsem se jestli je možné něco takového jako je degradace z titulu archimandrita. Odpověď mi byla dána zcela jasná, a to, že to není možné, že jsme asi nenormální církev. Odpověď byla vždy totožná a s úsměvem na tváři. Bylo mi vysvětleno, že při přijímání titulu archimandrita se čte nad duchovním modlitba a ta se zcela jistě nedá vzít zpět. Pro mě logické vysvětlení.

Po té mi to potvrdili i duchovní autority(biskupové) pravoslavného světa, kteří oslovují našeho duchovního titulem archimandrita. Byl jsem u mnoha takových setkání. Navíc našemu duchovnímu otci chodí mnoho podpůrných dopisů od pravoslavných církví a oslovují ho archimandrita i když vědí o jeho tzv. degradaci.

Myslím si, že Vaše výroky a vynucování si něčeho nemožného Vás osobně zesměšňuje. Abych nezapomněl, zmíním se ještě k uvedeným dopisům drzého charakteru. Jistě máte na mysli titulování Vaší osoby a Vašich přátel, kteří píší dopisy našemu duchovnímu otci. Vyjádřím se k tomu tak, že všechny dopisy jsme my jako věřící viděli, protože náš duchovní otec před námi nemá tajnosti a viděli jsme, jak oslovujete našeho duchovního otce. Uvědomte si prosím, že náš duchovní otec přijal jméno IZAIÁŠ! Neoslovujte ho tedy Igor Slaninka a nebude se Vám vracet pošta se jménem Roman Hrdý.

Proto Vás vladyko žádám, zamyslete se sám nad sebou, co a jak činíte. Projevujte úctu Vy a úcta se Vám vrátí.

Nemusíte si vynucovat, aby jste mohl dávat požehnání! To si musíte zasloužit a věřící k Vám přijdou sami.

S láskou v Kristu

Věřící PCO Most

Z redakční pošty