07212017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Aktuality

Aktuality

Tragikomický facebook naší Církve

Již nějakou dobu mi vrtá hlavou, jak je možné, že facebooková stránka Pravoslavné církve v českých zemích (tj. české části Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku) Facebook PCČZ je plná fotoreportáží z cest lžimetropolity Rastislava po slovenském venkově a vlastně do značné míry kopíruje obsah osobní stránky vl. Jáchyma, zato tam nenajdete nic o vladykovi Michalovi, dokonce ani jeho pastýřský list?

Odpovím si sám… Tuto stránku totiž spravuje guru „misijního mediálního prostoru“ – známý svými „live“ foto-výlevy (zvláště ze zahraničí) a kostrbatými překlady úryvků výroků známých osobností pravoslaví (často světců), doplněných obrázky – ztracený vikář hodonínský vl. Jáchym. A odmítá ji předat.

Mám další dotaz. Jak dlouho bude vladyka Michal tolerovat tohoto lháře, vyžírku a rozvraceče Církve? Člověka, který údajně většinu času tráví šířením lží, pomluv a intrikánskými pokusy o spiknutí proti vladykovi Michalovi a vladykovi Simeonovi, zkrátka dělá vše možné i nemožné, aby naši Církev rozeštval a ovládl ji.

P.S.: Lžimetropolita si patrně vskutku buduje svou vlastní nepravoslavnou církev. Zesnutí Přesvaté Bohorodičky tento rok slavil 23.8., ne 15. (nový kalendář) ani 28. (starý). Asi je v tom něco geniálního, to by ti fašisti a heretici (jak říká vl. Rastislav pravoslavným Řekům) nepochopili. Ale nejen oni, to by nepochopil nikdo, možná leda vl. Jáchym. Zesnutí 23.8.

Heretik tady opravdu někdo bude, ale Řekové to nejsou. Svět se zbláznil, tedy ten svět, ve kterém žijí vl. Rastislav, Jáchym a Juraj.

Komentáře:

Srpen 24, 2015 (6:28 pm)

…to je nehodný mnich Jáchym, žádný ztracený vikář hodonínský a nebo arcibiskup berounský on to moc dobře ví, že není nic, je to nula a tak dělá aspoň potíže, aby se o něm vědělo a mluvilo a jemu jedno že škodí lidem a celé církvi a hlavně těm svým zastáncům a stoupencům ti jednoho dne prohlédnou a budou se bát posledního soudu. Řešení je snadné – žádná práce žádný plat…

Srpen 24, 2015 (7:22 pm)

Udeřil jste hřebíček na hlavičku!
Při poslední kandidatuře zde někdo sliboval, že odstoupí, jenomže, on odstoupil pouze do pozadí.
Vikární vladyko Jáchyme, nerozvracejte více církev! Odstupte ze svého virtuálního biskupství! Nechte vladyku Michala a vladyku Simeona konat svou práci. Žádné berounské biskupství není! Je to jenom vaše virtuální biskupství. Ještě jednou prosím odstupte, nerozvracejte prosím již více církve! Copak nechte být spasený? Jak se z toho všeho bude zpovídat?

Srpen 24, 2015 (7:55 pm)

Jáchym přece není ani vikární a doufám, že nebude ani duchovni…


Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Jerej Serafim Tomeček: „Vladyka Simeon je ďábel“

Novinky z „misijního mediálního prostoru“. Jerej Serafim Tomeček: „Vladyka Simeon je ďábel“

Jak vidíte, poslušnosti a úctě ke svému eparchiálnímu arcipastýři (a v případě jereje Serafima zároveň i svému světiteli) se dnes říká „pakt s ďáblem“. Jaký duch tedy podle logiky jereje Serafima sestoupil na něj samotného, když ho vladyka Simeon kdysi světil? Dle logiky tohoto vyjádření jereje Serafima to nemohl být Duch Svatý.

Komentáře:

Srpen 23, 2015 (6:35 am)

Obdivuji nekonečnou trpělivost a otcovskou lásku, kterou projevují vladykové Simeon a Michal ke členům Jáchymovy sekty. Tomeček a další bijci za „pravdu“ mají být rádi, že za to, co provádí ještě nebyli laicizováni a vyloučeni z církevného obecenství. Důvodů by k tomu bylo víc než dost!

Srpen 23, 2015 (1:27 pm)

…musí být laicizováni, včetně Jáchyma jinak klid a mír v této církvi nebude!

Srpen 23, 2015 (7:54 pm)

Ano, nezřekl se posvátné synody? Nebo neposlech posvátnou synodu a nevzpomínal vladyku Simeona, tak jak se posvátná Synoda usnesla?
Získal věčné. On je mrtvý? On už je spasený? Zajímavé.
A co se týká paktu s ďáblem, tak ten bohužel podepsal, když se postavil na stranu sekty Jáchymovsko-serafimovskou proti vladykovi Kryštofovi. V církvi nebude nikdy klid, dokud nebudou tito dva laicizováni.
Toto je vrchol bývalého studenta teologie, který mimochodem staví synod na úroveň papežského primátu v církvi. Jak sám říká: „Toto je papismus!“
Jak mohl vůbec vystudovat? Hercem byl a hercem zůstal. Jinak, podle kánonů se herec nesmí stát knězem.

Srpen 24, 2015 (6:05 am)

Mě by jenom zajímalo, kde soudruzi z Hodonína a okolí udělali chybu…Že musí „trpět pro pravdu“.
Laicizace sice pomůže, ale Jáchymova sekta bude lidi blbnout dál, třeba se „vladyka“ prohlásí za patriarchu jako Eliáš, všechny pošle do anathemy a bude si žít dál své představy o „církvi a svatosti“. A až se začne měřit podle kanonického práva v obou našich eparchiích, to bude najednou „mučedníků“.

Srpen 24, 2015 (10:47 am)

To jsou samí stejní ztroskotanci a zoufalci co se jinak v životě neuživí s vírou a křesťanstvím to nemá nic společného to už přece napovídá jejich chování a postoje. Člověk, který byl ve víře vychován svými rodiči a prarodiči se v jejich sektě neuchytí necítí se v jejich společnosti dobře všechno v jejich společenství jde opravdu do „neznáma“ a jednou všichni skončí v ústavech choromyslných…čím dřív si to na Slovensku uvědomí co se v českých zemích děje a kdo to způsobuje a přestanou ten nenormální stav podporovat, tím dřív se církev uzdraví.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Pravoslavní řídí církev z Rokycan

Fotografie: Jana Šustová, romove.radio.cz

Rokycansko - David Dudáš se stal druhým mužem celé diecéze

Rokycany se staly místem, odkud je de facto spravovaná pravoslavná církev u nás. Kněz rokycanské farnosti David Dudáš byl jmenovaný ředitelem Úřadu eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie, tedy vlastně arcibiskupství. Čas teď tráví střídavě mezi Prahou a Rokycany.

„I když mé zvolení do funkce, čímž jsem se stal nejvyšším úředníkem v diecézi,...

Zdroj: Deník 25.6.2015

Ředitel úřadu eparchiální rady – David Dudáš

– národnost: romská
– vyznání: dříve římskokatolické, pak pravoslavné
– vzdělání: zvláštní škola, základní škola, duchovní učiliště v Rumunsku (SŠ bez maturity)
– zaměstnání: po návratu z Rumunska – kněz a tajemník pro romské záležitosti v PPE, posledních pár měsíců rovněž nejvýše postavený úředník PPE – ředitel úřadu

Zdroj: Krizevcirkvi

Vladykové Rastislav a Jáchym zostudili naši autokefální církev před celým světem

Vladykové Rastislav a Jáchym naši autokefální církev zostudili svými arogantními heretickými a ignorantskými názory před celým světem a ukázali se jako pyšní heretičtí rozkolníci.

„Metropolita“ Rastislav hrdě prohlašuje: Konstantinopolský patriarchát jsou zakomplexovaní fašisti a slovo „Fanariot“ je nadávka
https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/06/05/metropolita-rastislav-hrde-prohlasuje-konstantinopolsky-patriarchat-jsou-zakomplexovani-fasisti/

Ostudné „myšlenky“ vl. Rastislava a Jáchyma jsou hlavní zprávou na romfea.gr
http://www.romfea.gr/epikairotita-xronika/1155-bomba-apo-ton-arxiepiskopo-tsexias-stin-enotita-ton-orthodojon

Prohlášení vladyků Simeona a Izaiáše ke skandálním nahrávkám

Arcibiskup olomoucko-brněnský Simeona – eparchiální biskup OBE a biskup šumperský Izaiáš – vikární biskup OBE se vyjádřili k nahrávkám, na kterých vl. Rastislav a Jáchym sprostě útočí na sesterské Církve a podrývají jednotu pravoslavného světa.

Vyjádření k nedávno zveřejněným videonahrávkám z duchovenské konference konané ve Vilémově v r. 2014, kde zazněly politováníhodné projevy vladyků Rostislava a Jáchyma:

http://www.ob-eparchie.cz/2015/06/09/prohlaseni-moravskych-biskupu-k-nahravkam-s-vyroky-vladyku-rostislava-a-jachyma/

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Věřící a duchovní podporují konání arcibiskupů Michala a Simeona, kteří sjednocují církev a odsuzují ostudné osobní ambice Juraje, Jáchyma, Rostislava a jejich několika přisluhovačů

vladykove

Příběh jednoho šílenství aneb když lidé pohrdají Duchem Svatým

Smířit či nesmířit, toť otázka.

Podle posledních zpráv biskupové Juraj, Rastislav a bývalý člen posvátného synodu – bývalý biskup hodonínský Jáchym – na ni mají odpověď. A ta zní: nesmířit, naopak – zastrašit, převálcovat a zadupat do země!

Jak jsem před 2 týdny informoval, arcibiskup pražský a českých zemí vladyka Michal písemně deklaroval, že plně uznává eparchiálního biskupa OBE vladyku Simeona a jeho vikárního biskupa šumperského vladyku Izaiáše jako legitimní biskupy v uvedené biskupské službě(jakož tedy i ve smyslu Ústavy) .
https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/05/05/hledani-ztracene-jednoty-aneb-svetlo-na-konci-tunelu/

To, co potěšilo každého člena naší Církve, který touží po její jednotě, naopak to zjevně nikterak nepotěšilo vl. Rastislava, Jáchyma a Juraje, jakož i patriarchu prešovského o. M.Š., pseudokatakombního pseudosprávce Klokočku a pár dalších lidí (z nichž se řada – s prominutím – vecpala do okolí vladyky Michala).

28.5.2015 je příští zasedání synodu… a místo moravských biskupů je na něj pozván „správce“ Klokočka. Krom toho je zván vl. Kryštof, kterého si vl. Juraj, Rastislav (který už konečně přešil na mantii – kterou vl. Kryštofovi před 2 roky sebral poté co ho de facto přinutil k abdikaci – písmenko „X“ na „P“) a Jáchym pozvali na kobereček za to, že si „dovolil“ pomodlit v Řecku. Krom toho to zmínění biskupové evidentně chtějí vytmavit vladykovi Michalovi za to, že si „dovolil“ otevřeně uznat moravské biskupy (kteří pro vl. Rastislava, Jáchyma a Juraje to jsou jen „bývalý arcibiskup OBE Simeon“ a „suspendovaný igumen Izaiáš“).

Co k tomu říci? Máme tu 3 lidi (vl. Rastislava, Juraje a Jáchym), pro které je pravdou jen to, co tvrdí oni (a „důkazem“ pravdivosti jsou podle nich jejich funkce) a kteří chtějí rozdrtit další 2 (vl. Simeona a Izaiáše) – ať již přímo či prostřednictvím intrik. A pak je tu vladyka Michal, který dělá první-poslední pro to, aby se naše církev sjednotila, a to i přesto, že lidé, kteří se infiltrovali do jeho okolí, mu v tom ze všech sil brání (ačkoli by mu měli naopak pomáhat).

Vladyka Jáchym zase údajně šíří „informaci“, že vladyka Michal nemá v PPE podporu a většina je proti němu (vl. Jáchym podobně před 2 roky zbytku synodu tvrdil, že vl. Simeon je smrtelně nemocen a umírá, což kolegy docela potěšilo, ale jak uplynulo pár měsíců, tak jim došlo, že to asi nebude úplně seriózní informace a na smrt čekali poněkud zbytečně…)… Vl. Jáchym lže jako když tiskne (mimochodem, v případě slovenských eparchií to naopak pravda je, tam místní biskupové podporu nemají).
Vladyka Michal byl zvolen před 6 měsíci, před 2 měsíci byl vysvěcen. Jako volený/zvolený kandidát vzbuzoval u některých lidí nedůvěru, u některých to spočívalo v tom, že ho nikterak neznali (z nichž první jsem já…), pár jiných zase chtělo vladyku Jáchyma. Na druhou stranu, mezi těmi, kdo se o zvolení vladyky Michala zasazovali, byli i ti, kteří tak činili nikoliv z úcty k němu a víry v to, že bude dobrým biskupem, ale právě naopak – dělali to proto, že si mysleli, že ho budou moci ovládat, on jim bude dělat panáka a oni na něm budou parazitovat – proto se o zvolení vladyky zasazovali snad nejhorlivěji (a teď smutní, že vladyka nechce být jejich loutkou). Tyto lidi nemusím jmenovat, většina ví, o koho se jedná. Pravdou ale je, že vladyka Michal za 2 měsíce dokázal, že je člověk, který: 1) má znalost a úctu k pravoslavné tradici a chápe, jakou hodnotu má jednota v pravdě, 2) má úctu k lidem a záleží mu na lidech, 3) rád slouží a co nejvíce se modlí, 4) je to hodný a slušný člověk, kterému nejde o obálky nacpané tisícovkami (právě naopak!), 5) je to člověk zásadový, pro kterého pravda není jen relativním shlukem písmen.

A proto vladyku Michala dnes v PPE a OBE podporují prakticky všichni – i ti, kteří mu dříve nevěřili a obávali se toho, co bude jako biskup činit (zejména toho, že by se mohl stát vydíratelnou loutkou vladyků Rastislava, Juraje a Jáchyma), tito ho dnes podporují. Podporují, protože mu věří. Jedním z nich jsem já. Za vladyku Michala mluví jeho činy, jeho život. Jsem přesvědčen, že člověk, kterému záleží na jednotě naší církve – musí dnes stát za vladykou Michalem a být mu nápomocen. A jsem rovněž přesvědčen, že vladyka Michal se ještě více zasadí o to, aby naše církev žila a fungovala řádně, obzvláště pokud se obklopí lidmi, kterým záleží na církvi a budou vladyku Michala podporovat, nikoliv neschopnými oportunisty, kteří na církvi léta parazitují a chtějí dál (a víc) parazitovat.

Církev na území ČR je teď tak jednotná, jak nebyla dlouhá léta (a tím nemyslím jen poslední 2 roky). Je to především zásluha vladyky Michala a jeho postoje. Ale vladyka Michal to nebere jako svou zásluhu, on prostě jen dělá to, co považuje za správné. Takové je pravoslaví – co je pro jednoho málo, ve skutečnosti je hrozně moc.

Co říci k vladykům Rastislavovi, Jurajovi a Jáchymovi? Dva z nich nemají bohoslovecké vzdělání. Dva z nich jsou konvertité, což samozřejmě není samo o sobě „handicap“, jenže tito 2 konkrétní – soudě dle jejich skutků a logiky uvažování – evidentně dodnes nenašli cestu k pravoslaví, leda tak k vlastnímu „pravoslaví“ (obdobné ostatně platí pro jejich třetího „kolegu“ – pravoslavného od dětství). A všichni tři povyšují své názory a své touhy nad pravdu a blaho Církve. Pro ně jsou podstatné jen vlastní zájmy, každý nesouhlasný je pro ně nepřítel a lhář (mimo jiné většina sesterských církví). Tito lidé se nejdříve snažili zbavit svého světícího biskupa vladyky Kryštofa, to se jim vlastně podařilo. Pak se snažili zbavit vladyky Simeona, což se jim na čas podařilo. A teď se nejspíš budou snažit zbavit vladyky Michala (poté, co vladyka odmítl a odmítne dělat lokaje jejich ostudným osobním zájmům, jelikož vladyka Michal staví na první místo zájem Církve). Ale jediný, koho – jak tak pozoruji jejich činy – se jim skutečně podařilo zbavit – je Svatý Duch. Tito biskupové slouží… Tajiny, které vykonávají, samozřejmě platí, ale v nich samotných (tj. těchto lidech) Duch není, svou šílenou pýchou Ho od sebe odehnali. A Církev bez Ducha není Církví. Tito vlci v rouše beránčím se ve svém šílenství zjevně nezastaví před ničím. Dejž Pán Bůh sil vladykovi Michalovi stát za pravdou, poněvadž v pravoslavné církvi jenom pravda je skutečnou cestou k jednotě, jenom v pravdě může existovat Církev Kristova.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com

Vladyka Michal neuznává tzv. „odvolání“ vladyky Simeona

Hledání ztracené jednoty aneb světlo na konci tunelu

Jak se můžeme dočíst na oficiálním webu Olomoucko-brněnské eparchie…

http://www.ob-eparchie.cz/2015/05/05/pokracovani-jednani-biskupu-o-prekonani-cirkevni-krize/

….dnes se v monastýru sv. Václava a Ludmily (Loděnice) sešli 3 členové Posvátného synodu – arcibiskup pražský a českých zemí Vysokopřeosvícený Michal, arcibiskup olomoucko-brněnský Vysokopřeosvícený Simeon a biskup šumperský Přeosvícený Izaiáš, vikář OBE – a navázali na zasedání Posvátného synodu z minulého týdne.
Vladyku Rastislava, který se bohužel nemohl zúčastnit osobně, zastupoval vladyka Michal na základě klasické plné moci.

Členové Posvátného synodu po několikahodinovém jednání, které začalo společnou modlitbou a bylo celé ve znamení usilovného hledání cesty k jednotě a smíření, dospěli k následujícímu:

1) Vladyka Michal jasně deklaroval svůj kanonickoprávní a konfesněprávní názor a postoj, který je (dle mého mínění) dobrým příkladem rozdílu mezi biskupem s řádným a kvalitním bohosloveckým vzděláním (jaké vl. Michal nepochybně má) a… přesným opakem (příkladem je vl. Jáchym, ale zdaleka nejen on, bohužel).

Tímto prohlášením se Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal jasně vyjádřil, že jeho názor je stejný jako názor Konstantinopolského patriarchátu a většiny autokefálních sesterských církví. Vladyka Michal tím projevil svou znalost kanonického práva, jakož i státního práva církevního a svým způsobem i respekt vůči českému státu (což je nepochybně dobře, obzvláště vzhledem k dřívějšímu ostudnému jednání některých lidí, mezi které patřily hysterické scény vl. Jáchyma na Ministerstvu kultury a v neposlední řadě také neopodstatněné trestní oznámení na pana ministra Hermana).

Vladyka Michal tímto říká, že neuznává tzv. „odvolání“ vladyky Simeona z OBE katedry z března minulého roka, resp. že ho provažuje za protiprávní. Dále uznává eparchiální shromáždění OBE z 15.11.2014 jako kanonické a platné, včetně všech jeho závěrů (tj. volbu výkonných, správních a kontrolních orgánů OBE, jakož i duchovního soudu a v neposlední řadě volbu vl. Izaiáše pomocným biskupem).

Rovněž to znamená, že vladyka Michal neuznává pana Ing. Klokočku „ep. správcem“ a vl. Jáchyma „kanonickým dozorem“ nad OBE.

Toto prohlášení vladyky Michala si zasluhuje upřímnou úctu, vladyka jim ukazuje jasný úsudek, vyzrálost zkušeného duchovního, dobrou vůli, znalost a úctu k pravoslavné tradici a k posvátným kánonům a touhu po jednotě Církve. Ukazuje se tím, že vladyka Michal je po dlouhé době světlem v temnotě krize naší místní krize. Vladyka Michal jde otcovským příkladem mladším biskupům. Příkladem, kterému by tito biskupové měli vnímat, následovat ho a být za něj vděční. Koneckonců vladyka Michal je pravoslavný celý svůj život.

2) Dále pak zmínění členové Posvátného synodu učinili společné písemné prohlášení.

Toto krátké prohlášení má velmi hluboký obsah. Není jen prázdnou frází, je podloženým záměrem dosáhnout skutečné a trvalé jednoty v naší Církvi, která může pramenit pouze z úcty k Evangeliu našeho Pána, k pravoslavné tradici a posvátným kánonům jakožto pevnému základu Církve, kterou brány pekelné nepřemohou. Skutečné Církve Kristovy.

Mimo jiné je tomu tak i proto, že svým podpisem vladyka Michal (mimochodem, rovněž zmocněný k zastupování vl. Rastislava) jasně a nezpochybnitelně vyjádřil svůj názor a postoj: vladyka Simeon je eparchiálním biskupem OBE a vladyka Izaiáš je jeho pomocným (vikárním) biskupem a tudíž oba jsou dle Ústavy členy Posvátného synodu (členy Posvátného synodu jsou ve smyslu naší Ústavy pouze řádní eparchiální a vikární biskupové, nikoliv kupř. biskupové titulární). To znamená, že vladyka Michal posoudil kanonické a konfesněprávní aspekty volby a svěcení vladyky Izaiáše a došel ke stejnému názoru jako kupř. Konstantinopolský patriarchát, tj. že vše bylo a je zcela řádné a kanonické.

Vůbec se nedivím, že vladyka Rastislav plně zmocnil vladyku Michala, aby za něj dnes jednal. Je evidentní, že vladyka Michal je člověk, který svým uvažováním a rozhodováním nikomu ostudu neudělá, právě naopak (což bohužel o všech našich biskupech tak docela říci nelze, ale to je jen můj názor). A (na rozdíl od mnoha jiných lidí) u vladyky Michala o tom svědčí jeho činy. On nejen mluví, on skutečně něco pro Církev dělá. „Po jejich ovoci je poznáte.“ (Matouš 7:16)

Členové Posvátného synodu vl. Michal, vl. Simeon a vl. Izaiáš jdou příkladem a je zcela zřejmě, že chtějí vést naši Církev k jednotě. Podpoří tuto jejich upřímnou snahu osobně i ostatní členové Posvátného synodu – vladykové Rastislav a Juraj? Nebo začnou znovu zarputile trvat na své staré „pravdě“ a budou chtít uvrhnout naši Církev do zhoubného schizmatu?

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Heretický „synod“ je hrůzostrašným příkladem, kam až může biskupy dovést pýcha a touha po moci!

Heretický „synod“ je hrůzostrašným příkladem, kam až může biskupy dovést pýcha a touha po moci!

Zasedání „synodu“ 26.3.2015 aneb nová alternativní verze pravoslaví

26.3.2015 zasedal v Prešově „synod“ místní církve ve složení: arcibiskup pražský Michal, arcibiskup prešovský Rastislav, arcibiskup MK Juraj a vladyka „kamarádi ze synodu mi říkají arcibiskup berounský“ Jáchym. Na tomto rozšířeném synodu byli dále přítomni pan Ing. Klokočka (dříve kněz a nelegálně ustanovený správce OBE, nyní pseudokatakombní bojovník za „pravdu“ a proti „rozkolníkovi Simeonovi“), ředitel ÚER PPE prot. D. Dudáš, tajemník ÚER prešovské eparchie a stínový patriarcha prešovský o. Michal Švajko, přední kanonista místní církve, znalec a obhájce čistoty orthodoxie a osobní tajemník vladyky Michala ThDr. J.J. Jukl. Patrně ještě tajemník synodu otec Milan Gerka, tajemník ÚER PPE a mediální expert na rodinné poměry emeritního vladyky Kryštofa o. Pavel Milko a někteří další, ale to si už nepamatuji.

Synod se hereticky usnesl následovně:

Úřad OBE na toto reagoval následujícím komentářem (převzato ze http://www.ob-eparchie.cz/2015/03/28/komentar-k-rozeslanemu-usneseni-posvatneho-synodu/ na oficiálním webu OBE můžete nalézt i pdf verzi zápisu ):

Důstojní otcové, bratři a sestry,

V mailové poště se vám v pátek 27.3.2015 objevila usnesení Posvátného Synodu PCČZS (zde v PDF), dovolíme si krátký komentář a věříme, že nebude vnímán jinak než jako komentář a snaha o vyřešení situace smířením všech, abychom zase mohli všichni společně svědčit světu o našem Pánu.

Začneme komentářem k závěru. Na jednání synodu se dostavil vl. Izaiáš s řádnou plnou mocí od vl. Simeona, který byl pár dní před tím krátce hospitalizován v nemocnici se žaludečními potížemi. Jeho stav je nyní, díky Bohu, již dobrý, ale vzhledem k věku a po pár dnech v nemocničním prostředí je unaven a nemůže samozřejmě absolvovat tak dlouhé cesty. Jednání s vladykou Izaiášem proběhlo v přátelském a konstruktivním duchu s velkou nadějí na konečné ukončení krize současným naplněním všech bodů obou tzv. Vídeňských dohod v co nejbližším termínu. Jako krok ke konečnému a slavnostnímu usmíření bereme také zvolení místa příštího zasedání v Praze resp. v Loděnicích, tedy v místě, které je pro vl. Simeona přeci jenom lépe dosažitelné a pro naši současnou Církev symbolické.

Posvátný Synod PCČZS se ve svém prvním usnesení vyjadřuje k otázce biskupství vladyky Tichona a v této souvislosti zmiňuje úryvek druhého pravidla místního sněmu r. 879 konaného v Hagia Sofia v Cařihradu, konkrétně se jedná o: „Jestliže bude některý biskup nebo někdo jiný z archijerejské hodnosti, chtící sestoupiti do mnišského života a postaviti se na místo pokání, takový nechť napříště už nevyhledává použití archijerejského důstojenství.“ Rovněž Posvátný Synod PCČZS zmiňuje údajný výrok z abdikačního listu v prešovské eparchii vladyky Tichona z roku 2012, kde vladyka vyjadřuje svou vůli vzdát se vikářství se a žít mnišským životem podle anachoretského způsobu. A z tohoto Posvátný Synod PCČZS dále dovozuje, že se výše uvedené kanonické pravidlo vztahuje přesně na případ vladyky Tichona.

Je bohužel nutné upozornit Posvátný Synod PCČZS na to, že jeho způsob chápání tohoto pravidla a jeho dávání do souvislostí s případem vladyky Tichona je sice nevšední, ale Bohu žel poněkud neorthodoxní a veskrze chybný výklad. Toto pravidlo (viz mimo jiné jeho výklad ve spisech sv. Nikodéma Srbského) řeší situaci aktuální v 9. století, kdy podmínka předchozího přijetí mnišství nebyla ještě tak samozřejmou pro biskupské svěcení, jako je tomu teď. A tak se stávalo, že někteří biskupové později mnišství přijímali (povšimněte si prosím časové souslednosti – nejdřív biskupství, poté mnišství, nikoliv naopak, jako je tomu dnes) a uchylovali se do monastýrů, kde spadali pod pravomoc představeného (kterým typicky bývá kněz). Otcové na sněmu takovéto počínání považovali za ponížení biskupské hodnosti, protože se z pastýře (což je smysl biskupské hodnosti) stával pasený (tj. podřízený představenému monastýru), a proto rozhodli tak, jak rozhodli.

Co se týče vladyky Tichona, tak mnišské sliby složil před přijetím biskupství, proto lze asi sotva tvrdit, že by jejich složením znevážil biskupství (to by to pak totiž platilo pro všechny naše a nejen naše biskupy). Posvátný Synod PCČZS dále zdůrazňuje vůli vladyky Tichona žít dne anachoretského způsobu vyjádřenou při abdikaci na vikářství v prešovské eparchii a argumentuje tím jako domnělým důkazem neslučitelnosti vůle vladyky Tichona (vyjádřené v jeho listu) s biskupskou hodností. Anachoretský způsob je vlastně jiný název osamoceného (tj. mimo monastýr) a přísného způsobu mnišského života. Chce snad Posvátný Synod PCČZS říci, že přísný a zbožný život osamotě (tj. nikoliv v monastýru) je něčím, co znevažuje biskupskou hodnost? To jistě ne, je tomu totiž právě naopak. To život v monastýru v hodnosti prostého mnicha, který se tím podřizuje představenému (igumenem bývá většinou kněz), by mohl být vnímán jako rozporný se zmíněným 2. pravidlem místního sněmu r. 879 konaném v Hagia Sofia v Cařihradu. To, co bylo na sněmu řešeno, byly vlastně případy, kdy biskupové de facto zavrhovali kvůli přijetí mnišství svou biskupskou hodnost a nadále považovali sami sebe za pouhé mnichy nikoliv za biskupy, což ponížením biskupské hodnosti jistě bylo.

Je tedy evidentní, že případ vladyky Tichona nemá s touto situací nic společného, ale je případem zcela jiným. Proto se na něj se 2. pravidlo místního sněmu r. 879 konaného v Hagia Sofia nikterak nevztahuje, neboť řeší zásadně odlišné otázky, ba dokonce právě opačné případy, než je případ vladyky Tichona. Vladyka Tichon celou dobu od své vikární abdikace slouží jako biskup, bohoslužeb se neúčastní v prosté hodnosti kněžské či snad jako pouhý laik, nýbrž právě a jenom jako biskup, čímž celou dobu dává jasně najevo, že je stále biskupem. A jeho způsob života jakož i jeho skutky rozhodně nejsou v rozporu s výše uvedeným pravidlem či s kterýmkoli jiným kanonickým pravidlem, naopak jsou výrazem úcty k těmto pravidlům. Vladyka Tichon prokazatelně byl a zůstává kanonicky plnoprávným pravoslavným biskupem, který ovšem žije přísným a zbožným životem, což jistě není něco, co mu lze vyčítat, ba naopak je to hodné následování.

Posvátný Synod PCČZS při výkladu 2. pravidla místního sněmu r. 879 konaného v Hagia Sofia v Cařihradu jistě nebyl veden zlým úmyslem, ale jen nedopatřením při výkladu pochybil, což není něco, zač by se museli biskupové stydět, protože kanonická pravidla byla tvořena v určitých historických souvislostech a bez jejich znalosti a chápání nelze pravidla vykládat správně. Proto jsou tolik cenné výklady předních kanonistů v historii Církve (mezi které sv. Nikodém nepochybně patří).

Ve svém druhém usnesení si Posvátný Synod PCČZS vyhrazuje právo posoudit kanonickou způsobilosti vladyky Izaiáše (Slaninky) a až do konečného rozhodnutí o ní přisuzuje vladykovi Izaiášovi kněžskou (nikoliv archijerejskou) hodnost. I když pomineme, že Ústava naší Církve rozhodnutí Posvátného Synodu PCČZS o kanonické způsobilosti v případě pomocných biskupů explicitně nevyžaduje, a rovněž pomineme-li komuniké Konstantinopolského patriarchátu – Matky Církve z 1.4.2014, ve kterém se konstatuje, že rozhodnutí Posvátného Synodu PCČZS jsou až do odvolání tohoto komuniké (ke kterému zatím nedošlo) nekanonická a neplatná (mezi takové přirozeně patří i rozhodnutí o kanonické způsobilosti), tak musíme se vší úctou upozornit Posvátný Synod PCČZS, že toto 2. usnesení Posvátného Synodu PCČZS je nemožné aplikovat v souladu s posvátnými kánony a pravoslavnou tradicí.

Biskupskou hodnost získává svěcený chirotonií – sestoupením Svatého Ducha, nikoliv rozhodnutím církevního orgánu, byť by se jednalo o orgán tak výjimečný, vážený a důležitý, jakým bezesporu je Posvátný Synod PCČZS. Volba či rozhodnutí o kanonické způsobilosti jsou zcela jiným činem než samotné svěcení, a nikoliv volbou či usnesením o kanonicitě, nýbrž svěcením se kněz stává biskupem. Vladyka Izaiáš byl 15.11.2014 řádně zvolen eparchiálním shromážděním pomocným biskupem OBE a v únoru řádně vysvěcen. Kanonickým biskupským vysvěcením (ve smyslu 1. pravidla sv. apoštolů) se svěcený stává před Bohem biskupem, což je bezpochyby případ vladyky Izaiáše, jak uznal i Konstantinopolský patriarchát – Matka Církev. A Posvátný Synod PCČZS jakožto ochránce kanonicity naší Církve by jistě nechtěl, aby vladyka Izaiáš či kdokoli jiný upřednostňoval rozhodnutí Posvátného Synodu PCČZS před posvátnými kánony a tradicí otců Církve, neboť řečeno jest svatými apoštoly, jichž jsou biskupové nástupci„Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne Jeho.“ (Skutky 4, 19)

Na závěr dovolte odmítnutí dezinformace, která se asi vlivem některých nepřátel Církve šíří jako údajná pravda. Prohlašujeme, že současné vedení OBE, vl. Simeon, vl. Izaiáš ani úřad jako takový, do dnešního dne nepodalo ANI JEDNO TRESTNÍ OZNÁMENÍ ani žádnou žalobu ke světským soudům na nikoho ze zaměstnanců či bývalých zaměstnanců OBE. Pokud tedy někteří nepřátelé církve tvrdí opak a obviňují vedení OBE z podobného jednání, jistě by měli být jako účastníci takového řízení schopni doložit své tvrzení a ukázat jak předvolání tak i příslušné protokoly! Nic takového však neukázali. Je smutnou pravdou, že naopak samo vedení čelí několika podaným trestním oznámením. Jejich prošetřování se však už chýlí ke konci a zřejmě budou odložena jako nepodložená. Proto prosíme, pokud by se k Vám opět dostaly dezinformace tohoto typu, vězte, že jsou záměrně šířeny s cílem škodit a ukázat nás jako ty, co církev rozeštvávají. Ve skutečnosti jsou to šiřitelé dezinformací, kdo si nepřejí uklidnění situace v církvi. Prosíme tedy, abyste si šířené fámy a pomluvy raději ověřili, než jim uvěříte, a to tak, že od těch, kteří různá nepravdivá obvinění vznášejí, budete požadovat jejich doložení řádnými písemnými dokumenty. Sami se tím přesvědčíte, že jsou jejich tvrzení zavádějící, lživá a účelová.

S přáním všeho dobrého do závěru Velkého Postu
Úřad OBE


Podivuji se jemnosti, s jakou OBE ke zvůli „synodu“ přistupuje, s jakou shovívavostí se vyjadřuje o heretickém a schizmatickém počínání mladých biskupů a jejich poradců. Avšak chápu, že se jedná o projev (pro mě více než maximální představitelné) vůle a trpělivosti vladyky Simeona a celé OBE o smíření, aby se tito 3 rozkolní (a nyní už i heretičtí) biskupové vrátili do lůna skutečně pravoslavné Církve. Proto OBE v čele s vladykou Simeona s pokorou a krotkostí snáší jejich arogantní a lživé útoky a urážky, manipulace a zrady a snaží se vždy jít příkladem. Rozumím tomu a vladyka Simeona a OBE mají za to (ale nejen za to) můj velký obdiv. Vladyka Simeon se snaží pokrýt hříchy mladých biskupů, abych zchladil jejich pyšný hněv a aby díky tomu tito mladí biskupové-mniši měli naději najít ve svých srdcích pokoru, která jediná je může uzdravit. Vladyka Simeon přechází dlouhé měsíce jejich pýchu, aroganci, krutost a prolhanost, a to vše dělá pro Církev a spásu těchto 3 biskupů. Přístup vladyky Simeona k těmto biskupům lze nazvat tím nejprostším a zároveň nejvýstižnějším slovem – láska. Církev je pro vladyku Simeona rodinou a právě tak k ní přistupuje. Na rozdíl od některých…

Já ale nejsem vladyka Simeon, nejsem nic jiného než prostý hříšný člověk, proto musím přidat i svůj komentář a říct to tvrdě, tak jak to prostě je.

Předně… jsem zděšen. Tato usnesení jsou pro pravoslavného člověka hrůzostrašným příkladem, kam až může biskupy dovést pýcha a touha po moci.

Kanonické biskupské chirotonii se u nás teď říká „problematické události“. Asi nějaká alternativní terminologie… Vladyka Tichon abdikoval na úřad, ne na biskupskou hodnost.

Pak je zajímavé, že „synod“ mění usnesení po 3 letech. Na druhou stranu přesně před rokem „zrušili“ usnesení o ustanovení vladyky Simeona na OBE katedru, tak se takové „drobnosti“ jakou „upřesnění“ (neboli fixlování) 3 roky starého usnesení člověk skoro už ani nediví. Prostě právo v podání „synodu“.

„Synod“ tímto usnesením (ale i tím následujícím) ukazuje naprostou neznalost a nepochopení kanonického práva (které vykládají, jak je napadne, bez znalostí nuancí a bez ohledu na názory nejvýznamnější kanonistů historie), neznalost základů mnišství (poněkud smutné u biskupů-mnichů) a nulové pochopení pravoslavné tradice.

Usnesení o vladykovi Izaiášovi je skutečnou herezí.
Podle „synodu“ se biskupem člověk stává rozhodnutím „synodu“, nikoliv sestoupením Svatého Ducha. Ale ani to mě neudivuje, vzhledem k tomu, že jeden člen „synodu“ si bohoslovecký diplom koupil (tu školu již zrušili, absolventy je zákaz světit, rektor školy a přítel našeho biskupa, kterému onen náš biskup zařídil postřih v Soluni, je pro církev na Ukrajině permanentní migrénou), další „člen“ nemá teologické vzdělání vůbec (ale zase dříve prohlašoval, že je Bůh, rovněž léta uklízel v Lavře, tím se to asi tím vynahrazuje). Na druhou stranu další 2 vladykové vzdělání mají a je také podivuhodné, že se důrazně neozvali ani další přítomní. Na vladyku Izaiáše tedy podle „synodu“ Svatý Duch nesestoupil, resp. sestoupení Svatého Ducha v tomto případě podle „synodu“ závisí na lejstru „synodu“ (mimochodem, Konstantinopolský p. chirotonii uznal). Tj. až „synod“ udělí vl. Izaiášovi kanon. způsobilost (kterou by pravoslavný svět stejně neuznal, protože jsou rozhodnutí místního „synodu“ od 1.4.2014 neplatná), tak si Svatý Duch ukončí pauzu a na vladyku Izaiáše sestoupí. Asi se jedná o nové místní dogma, že administrativa „synodu“ je výše než Svatý Duch. Hereze, a to dost obludná.

V této souvislosti připomínám, že všechny úkony „synodu“ jsou od 1.4.2014 neplatné.

Ekumenický patriarchát proto 3.3.2015 jasně zdůraznil, že kanonickou způsobilost vladyky Izaiáše (jakož i kanon. zp. kohokoli jiného 1.4.2014 počínaje), k níž ostatně EP výhrady ale nemá, může proto projednávat pouze EP, s čímž byla srozuměna i delegace arcibiskupa Juraje, který při této příležitosti na Fanaru opět hlásal, že EP je Matka Církev, Matka jediná (o 2 dny dřív to říkal v Černé Hoře o srbské církvi). To jen tak na okraj.

Dovolím si osobní názor. Takto neuvažují pravoslavní lidé. Takto se mohou usnášet pouze ignoranti s nulovým povědomím o pravoslaví a nulovou úctou k němu, zkrátka pouze někdo, kdo pravoslaví nechápe (a asi ani nikdy nepochopí), komu je pravoslaví bytostně cizí a nemá k němu žádný vztah. Povězme si narovinu: toto NENÍ pravoslavný synod. Jistě to nějaký synod je, nevím zda křesťanský, ale pravoslavně-křesťanský jistě ne. Zatímco kdysi tento „synod“ býval „jen“ schizmatickým, teď je už prokazatelně i heretickým.

A pak tu máme usnesení o vladykovi Simeonovi, ve kterém z něj dělají starého kazisvěta, kterému se nelze zavděčit. Rád bych to uvedl na pravou míru.

Na zasedání 13.3.2015 byl vladyka pozván pouze jako „Jeho Vysokopřeosvícenost“, ale ne jako arcibiskup OBE (jednalo se tedy o pozvání v intencích rozhodnutí „synodu“ ze dne 27.3.2014, který z vladyky Simeona „udělali“ tzv. „bývalého arcibiskupa OBE“). Tj. vladyku Simeona na 13.3.2015 pozvali pouze jako hosta (jako bývalého eparchiálního arcibiskupa), NE jako řádného člena synodu. Vladyku Izaiáše jako biskupa „samozřejmě“ nezvou vůbec. Na to vladyka Simeon reagoval následovně:


Teď (na 26.3.2015) vladyku Simeona vladyka Rastislav, který se sám skálopevně podepisuje jako metropolita (na rozdíl od vladyky Simeona, který v zájmu jednoty smířlivě vynechal „locum tenens“, ač ho metr. správcem uznává prakticky celý pravoslavný svět, což se ani trochu nedá říci o „metropolitství“ vl. Rastislava), oficiálně pozval na 26.3.2015 následovně:

S ohledem na události posledních dní zvu na toto zasedání i Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskupa Simeona“.

Tj. tentokrát (26.3.2015) vladyku Simeona nejenže zvou pouze jako hosta (jako hosta ho zvali i minule), ale ještě navíc zdůrazňují, že jeho pozvání je vůbec výjimka (tj. ani jako hosta se ho nechystají zvát pravidelně).

Tedy pro ně vladyka Simeon nejenže není metropolitním správcem (což je naopak názor sesterských církví), který jediný má právo synod svolávat , ale dokonce pro ně není ani eparchiálním arcibiskupem Olomoucko-brněnským. Zkrátka vladyka Simeon je pro ně nula, naprosté nic. Je pro ně nikdo, je pro ně jenom otravný děda na penzi, který kdysi býval eparchiálním biskupem a teď by měl někam zalézt a zmizet (nejlépe co nejdříve a navždy).

Takový je postoj „synodu“ k vl. Simeonovi. Tomu všemu oni 3 biskupové říkají „řádné pozvání vladyky Simeona“ (jak můžete vidět ve 3. usnesení „synodu“ 26.3.2015). Toto je snaha o jednotu podle „synodu“. Toto je pravoslaví podle „synodu“.

Vladykům Jurajovi, Rastislavovi a Jáchymovi mohu říci jenom jediné: „Děkujeme“, odejděte. A vezměte si sebou i své další „odborníky“ na pravoslaví a celé své „alternativní pravoslaví“. Nikdo nepotřebuje vaši herezi, ani vaši pýchu, ani прелесть, ve které zjevně přebýváte.

Důstojní otcové, drazí bratři a sestry, přeji vám požehnané prožití zbytku Velkého půstu!

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

Arcibiskup Juraj šokoval Ekumenický patriarchát a podráží Slovensko. Šuvarský, Krupica a Juraj (Stránský) směřují za svým cílem...

Více informací zde:

Vše nasvědčuje spiknutí. Bývalí agenti STB na scéně.

Otřesné zjištění! Kandidát na biskupa byl také spolupracovníkem STB!

Závažné informace o arcibiskupovi Jurajovi, agentovi StB J. Šuvarským a suspendovaném knězi M. Krupicovi!!!

Suspendovaný kněz M. Krupica nelhal a promluvil pravdu. Přiznal, že na spiknutí proti vladykovi Kryštofovi se podíleli bývalí agenti StB.

Prezident Miloš Zeman, členové vlády ministr obrany M. Stropnický a ministr kultury D. Herman se museli během pietní akce setkat s dlouholetým udavačem a agentem StB J. Šuvarským

 

Článek převzat ze zdroje: https://krizevcirkvi.wordpress.com/ (Redakce doporučuje)

 

Jednání v sídle Ekumenického patriarchátu ve Fanaru (pravdivá zpráva)

3. března 2015 přijely na pozvání Ekumenického patriarchátu do Cařihradu k oficiálnímu jednání dvě delegace z Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. První dorazila delegace vyslaná Jeho Vysokopřeosvíceností Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, vedená Jeho Přeosvíceností vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským, který byl vladykou Simeon pověřen, aby jej zastupoval, protože sám se nemohl cesty ze zdravotních důvodů zúčastnit. Dalšími členy této delegace byli: prot. Josef Fejsák a prot. Jan Baudiš. Druhá dorazila delegace vedená Jeho Vysokopřeosvíceností vladykou Jurajem, arcibiskupem michalovsko-košickým. Dalšími členy byli: o. archimandrita Michal Dandár, zvolený arcibiskup pražský a českých zemí, metropolitní protopresbyter Jaroslav Šuvarský, prot. Michal Švajko, tajemník Úřadu prešovské pravoslavné eparchie.

Nejprve se členové naší delegace spolu s milovanými bratry z druhé delegace zúčastnili oficiálního setkání s členy komise pro kanonické záležitostí Ekumenického patriarchátu ve složení: Jeho Vysokopřeosvícenost Jan, metropolita pergamský, Jeho Vysokopřeosvícenost Emanuel, metropolita francouzský, Jeho Vysokopřeosvícenost Meliton, metropolita filadelfský, o. archimandrita Bartoloměj Samaras, o. Amvrosios.

Hned po úvodu prvního rokování přednesl vedoucí druhé delegace, vladyka Juraj své rozpaky nad vysvěcením vladyky Izaiáše, které se uskutečnilo v Brně. První delegace vysvětlovala tento počin v kontextu čtyřbodové dohody z Vídně (z 6. února 2015) a přednesla ujištění vladyky Simeona, že je připraven naplnit i veškerý zbytek čtyřbodové dohody (jak je to vyjádřeno v publikovaném prohlášení vydaném k chirotonii vladyky Izaiáše; viz zde). K tomu tématu se vyjadřovali i členové komise Ekumenického patriarchátu. Při diskusi mezi druhou delegací a komisí patriarchátu byl komisí zmíněn návrh hledět na provedené svěcení v kontextu Tomosu autokefality z r. 1998 (zde).

Kromě toho první delegace připomněla i součást dřívější vídeňské dohody (z 16. ledna 2015) o příchodu otce Stefana Kadlece do pražské eparchie.

Po přestávce následovalo další rokování. Při něm vedoucí druhé delegace Vysokopřeosvícený vladyka Juraj dále zesílil své výhrady vůči vysvěcení Přeosvíceného vladyky Izaiáše. Ze strany komise bylo jednání o tomto tématu zakrátko uzavřeno s tím, že obě strany sporu mají sestavit k této věci svůj dokument a posvátný synod Ekumenického patriarchátu posléze rozhodne. V návaznosti na to byl předsedou komise vznesen požadavek na neprodlenou implementaci Tomosu autokefality do ústavy naší místní církve. Nad tímto návrhem zavládla všeobecná shoda.

Návštěva v sídle Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy byla uzavřena audiencí u samotného patriarchy, který přijal obě delegace, každou zvlášť. Nejprve přijal druhou delegaci našich drahých bratří, a na závěr celého fanarského jednání se zástupci naší místní církve byla patriarchou přijata delegace vedená vladykou Izaiášem.

Při setkání s námi Jeho Všesvatost, ekumenický patriarcha na úvod vyjádřil svůj zármutek, že těžká situace, která nás už takovou dobu sužuje, trvá doposavad. Pravil, že bolest jednoho údu je bolestí celého těla, takže naše krize trápí i Církev Matku, tj. ekumenický patriarchát. Vedoucí naší delegace, vladyka Izaiáš z pověření vladyky Simeona tlumočil patriarchovi Bartolomějovi pozdravy a poděkování za vše, co pro kanonické vyřešení tíživé situace v naší církvi činí. Dále naše delegace ujistila patriarchu, že náš vladyka Simeon v záležitostech týkajících se překonání naší krize ve všem následuje rady a stanovisko Jeho Všesvatosti a jestliže Ekumenický patriarchát považuje za správné, aby k vyřešení naší krize uznal vladyka Simeon vladyku Rostislava za metropolitu naší místní církve, pak je vladyka Simeon stále připraven to učinit, pokud Ekumenický patriarchát nezaujme jiný názor.

Rozhovor naší delegace s Jeho Všesvatostí patriarchou Bartolomějem za přítomnosti členů komise byl velice srdečný a otevřený. Po shrnutí průběhu jednání vyjádřila naše delegace Jeho Všesvatosti radostné poděkování za přijetí a vděčnost za proběhlé setkání s nadějí na blízké urovnání smutných poměrů v naší místní pravoslavné církvi.

Výsledek tedy můžeme tedy z naší strany v krátkosti shrnout: chirotonii vladyky Izaiáše zástupcové patriarchátu při jednání nikterak nezpochybnili; obdrží-li od vl. Juraje písemně nějaké námitky, rozhodne o nich posvátný synod Ekumenického patriarchátu; v nejbližší době bude ustanovena společná komise (se zástupci Ekumenického patriarchátu), která zahájí proces implementace Tomosu autokefality do ústavy naší Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku; první zasedání této komise by mělo být ještě před Paschou; teprve poté budou řešeny všechny ostatní otázky.

Dovolím si to trochu doplnit na základě faktů
Dovolím si zveřejnit bližší informace získané díky zdroji řecké církve, blízkému Fanaru a jeho fungování. Dost možná něco z toho bude překvapením i pro naši delegaci, která přeci jenom prostředí a nuace Fanaru nezná tak dobře.

Dle zdroje je údajně zcela zjevné, že kdyby Konstantinopolský patriarchát nepovažoval vladyku Izaiáše za biskupa, tak by ho jako biskupa nepřijal. Fanarioté jsou jednak lidé velmi inteligentní, jednak do nejmenších detailů dbají na protokol. Kdyby měli byť nejmenší pochybnosti o tom, že vladyka Izaiáš je kanonickým biskupem, tak by podle toho jednali. Lživé mystifikace na toto téma ze strany vl. Juraje jsou hanebné.
Stejně směšné bylo samotné jednání vladyky Juraje, který zprvu vyjádřil potenciální ochotu uznávat vladyku Izaiáše biskupem, poté najednou otočil o 180 stupňů a začal vykřikovat, že je vladyka Izaiáš kněz, čímž šokoval komisi a přítomní delegáti z něj, jemně řečeno, neměli zdravý dojem. Vladyka Juraj má samozřejmě stále právo vyjádřit veškeré své námitky k chirotonii vladyky Izaiáše prostřednictvím podání ke komisi patriarchátu, což je jediný případ, kdy by patriarchát mohl být ochoten znovu zkoumat kanonicitu vladyky Izaiáše, neboť v případě podání má tuto povinnost. Tímto tato otázka byla uzavřena. Možnost podání ke komisi je samozřejmě otevřená i v případě kanonicity všech ostatních biskupů, včetně samotného vladyky Juraje.
Co se vídeňských dohod a jejich údajného porušování týče, tak delegace vladyky Izaiáše tlumočila postoj vladyky Simeona, který by se dal obšírněji popsat zhruba takto: vladyka Simeon je člověkem slova a za tím si stojí, a přestože má svůj objektivně dobře argumentovaný právní názor na volbu vladyky Rastislava, jakožto mnich staví poslušnost a pokoru výše vlastního názoru a považuje-li jeho Všesvatost Bartoloměj uznání volby vl. Rastislava (i přes zjevnou realitu této volby, kterou nelze demagogicky vyvrátit, byť se o to mnozí, vč. vladyky Juraje dlouhodobě snaží) za dobro pro budoucnost pravoslavné církve, za to nejlepší, co lze v naší situaci udělat, abychom posloužili Církvi, domnívá-li se Jeho Všesvatost, že tím nejlepším pro důstojnou budoucnost pravoslaví je uznání této volby, vladyka Simeon – jak se na mnicha sluší – bude pokorně poslušný názoru a vůli prvního hierarchy pravoslavného světa. Dobro naší církve je pro vladyku Simeona jeho jediným cílem.
Vídeňské dohody pro objektivní formálně-právní nedostatky jsou tedy směrodatné především jakožto vyjádření vůle a demonstrativní nikoliv taxativní přehled usměrňujících prvků pro překonání krize a jako na takové na ně v budoucnu bude pohlíženo, přičemž je třeba připomenout klauzuli o platnosti 2. dohody z Vídně s ohledem na zhodnocení kanonického orgánu patriarchátu. Tolik k dohodám, a teď to skutečně podstatné… Ještě během půstu nás čeká návštěva speciální komise, která připraví vtělení Tomosů do Ústavy naší církve, toto je prvořadé a nic tomu nebude předcházet. Toto je základ, který je třeba položit pro řádné fungování naší místní církve a teprve po tomto kroku lze hledat řešení pro další aktuální otázky.


Jak zlomit vaz Slovensku a druhý díl „Mater semper certa est“

Musím se podělit o zprávu, která se ke mně dnes zprostředkovaně donesla ze zahraničí a týká se nedávného jednání s ekumenickým patriarchátem.

Jak nás všechny informovaly oficiální slovenské stránky, chystá se implementace Tomosu Ekumenického patriarchátu do naší Ústavy.

http://www.eparchiapo.sk/sk/dokumenty/aktuality/spravodajstvo/rokovanie-zastupcov-pravoslavnej-cirkvi-v-ceskych-krajinach-a-na-slovensku-v-istanbule

Co ale v této zprávě „zapomněli“ zdůraznit je, že celý proces započne během několik málo týdnů. A že vladyka Juraj se na Fanaru iniciativně zaručil, že k tomu dojde co nejdřív.

Zprvu je podstatné si připomenout znění Tomosu…

http://orthodox.or.cz/tomos/tomos-kon2.htm

Píše se tam mimo jiné:

Nejvyšším vedením místní autokefální církve v Čechách a na Slovensku je posvátný synod eparchiálních archijerejů činných v pastýřské službě. Archijerej, který pastýřsky spravuje pražskou eparchii, se od této chvíle nazývá Jeho Blaženstvem, arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska.

Každý metropolita prešovský se nazývá „exarchou Slovenska“ a má právo svolávat na církevní setkání vysokopřeosvícené metropolity a jiné kleriky Slovenska, které určuje posvátný synod autokefální Církve Čech a Slovenska, aby čelili problémům čistě místního slovenského zájmu. Rozhodnutí těchto setkání je nutno předkládat ke kontrole a posouzení posvátnému synodu jedné jednotné autokefální církve Čech a Slovenska. Stejně si může počínat i blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska k lepšímu studiu a řešení pouze místních problému církve v Čechách. Církev v Čechách a na Slovensku může prostřednictvím synodálních rozhodnutí, která jsou schválena kanonicky, ustanovit nové eparchie podle případných pastorálních potřeb.

Znamená to tedy, že metropolita již nikdy nebude sídlit v Prešově.

Vladyka Jiří na toto Ekumenickému patriarchátu s poklidem souhlasně a spokojeně kývl a slíbil to brzy uskutečnit, čímž zároveň pohřbil vídeňské dohody (patriarchát jim teď říká „jen pracovní návrhy“) a zavřel dveře k oikonomickému uznání „volby“ vladyky Rastislava metropolitou. Proč to udělal? Iniciativou Olomoucko-brněnské eparchie to nebylo. A celý proces vtělení Tomosu začne již velmi brzy. Do té doby se nebude u nás v místní církvi dít vůbec nic. A je to zásluhou především vladyky Juraje. Vladyka Juraj celou svou energii během jednání věnoval útokům na vladyku Izaiáše, což bylo trapné a absurdní, kdyby totiž patriarchát, který zná všechny podrobnosti o volbě a svěcení vladyky Izaiáše, vladyku Izaiáše nepovažoval za biskupa, tak by ho jako biskupa nikdy nepřijal, ale vladyku Juraje nic jiného nezajímalo. Svůj hlavní úkol (tedy hlavní pro slovenskou část církve, pro vladyku Juraje zjevně ne) – zasadit se o uznání vladyky Rastislava – hodil úkol a vzpomněl si na něj až na konci, kdy o to pro forma požádal, uslyšel negativní stanovisko a to je vše.
Proč je vladykovi Jurajovi do takové míry ukradené uznání vladyky Rastislava? A proč jemu – slovenskému biskupovi – nevadí implementace Tomosu? Odpověď se nabízí… vladyka Rastislav asi sotva bude chtít do Prahy… A kdopak bude potom žhavým kandidátem na arcibiskupa pražského a metropolitu? Potřebujete nápovědu?

Mimochodem, v nedávném příspěvku jsem upozorňoval na poněkud schizofrenní přístup vladyky Jiřího k pro autokefální církev velmi významnému slovnímu spojení „Matka Církev“…

https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/03/01/mater-semper-certa-est/

Mám čerstvou novinku. Naší církvi dle slov vladyky Juraje přibyla další Matka. Což řekl jeden den předtím než odjel na Fanar, kde pak mluvil o Ekumenickém patriarchátu jako o naší „Matce Církvi“. Opravdu, jenom JEDEN DEN předtím.

Tedy nejprve rekapitulace.
Ruská církev – naše Matka:

http://www.patriarchia.ru/db/text/3636886.html

Ekumenický patriarchát – naše Matka:

http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Oficiln-delegace-na-crkve-v-Konstantinopoli/

Minulou neděli 1.3. byl vladyka Juraj v Černé Hoře (nesloužil) a tam zase pronesl:

http://www.mitropolija.com/u-hramu-hristovog-vaskrsenja-u-podgorici-odrzana-akademija-povodom-nedjelje-pravoslavlja/

A tam… „Рекао је и како су односи двију црквава пријатељски зато што се Чешкословачка црква појављује као кћи Српске православне цркве.“

Tj.:“(Vladyka Jiří) řekl, že jsou vztahy dvou Církví přátelské, protože se Československá Církev ukazuje jako dcera Srbské Pravoslavné Církve„.

To bylo v neděli. V úterý už na Fanaru procítěně mluvil o „naší Matce Církví – Ekumenickému patriarchátu“.

Takže tento rok už naše církev má třetí Matku (a to možná ještě nevíme vše). To jsou piruety, ze který se i divákovi zatočí hlava.

Proč se vladyka Jiří nepostavil za rovnoprávnost Slovenské části naší Církve a chce prosazovat vtělení Tomosu do Ústavy? To nevím…

Každopádně stále věřím, že se naše církev nerozpadne a hlavně, že se konečně opět vrátíme do světové rodiny pravoslavných z jakéhosi z quasirozkolu, ve kterém jsme se ocitli.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/

 

Na scénu vstoupila manželka agenta StB J. Šuvarského. "Krize není. Jsme nyní církví vítězící." Tak to vidí Eva Šuvarská.

Více o agentech StB v pravoslavné církvi najdete zde: Estebácké praktiky zvítězily. Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár!!!

Krize není! Konečně se mi otevřely oči!

Na oficiálním webu PCČZ se objevila krásná zpráva o zasedání „osvětového odboru PPE“.

Děkuji za to! Konečně se mi otevřely oči. Krize není. Bylo to konstatováno osobami nejpovolanějšími, tak to musí být pravda. Osobně si vážím velmi konstruktivního přístupu odboru, který krásně vystihuje formulace „Osvětový odbor ve svém usnesení navrhuje usilovat intenzivně o širší hnutí za jednotu v rámci Pravoslavné církve v českých zemích i na Slovensku, aby mohla mít dobré vztahy se všemi pravoslavnými církvemi a pracovat pro ekumenické hnutí.“. Pro mě osobně je to inspirativní, hnutí za jednotu (soudě dle formulace – již existující, patrně dlouhodobě) je třeba maximálně rozšířit. Aspiranty nové by tedy měli zaškolovat zkušenější členové hnutí (tj. Aspiranti starší), a to, samozřejmě, – aby se zabezpečila opravdu nejvyšší pravoslavná kvalita – v rámci osvětového odboru.

Jeden můj drahý přítel, pro kterého tato zpráva o zasedání „osvětového odboru“, stejně jako pro mě, byla velkou inspirací a podnětem k zamyšlení, své vlastní prozření okomentoval následujícími slovy…

Ano, selhání jedinců zapříčinilo to, že bylo podvodným způsobem uvedeno Ministerstvo kultury v omyl, které pak do čela naší církve v souladu s kánony, gorazdovskou tradicí a v duchu ekumenismu zapsalo kněze, který záslužným způsobem vytvořil podmínky pro pokračování naší místní církve, za využití mnoha legitimních trestních oznámení a tak naši církev zcela očistil od nepřirozeného vlivu duchovních tradic. Zejména v duchu pravdy, lásky a milosrdenství hodnotil kanonické přestupky dosavadních představitelů naší církve a zcela zabránil mediálním konstrukcím a upřímně, sám morálním příkladem, hájil dobré jméno církevní tradice… Rovněž upřímný metropolita – legálně a legitimně zvolený – se nyní chystá navštívit Fanar (s podmínkou – na splnění které oprávněně trvá – že ho pozve patriarcha Bartoloměj osobně), aby jim vysvětlil jejich pochybení a hluboký omyl, když trvají na naprosto nesmyslné dohodě, která nemá žádné opodstatnění, jelikož vše co činili, činili správně, když jako synod jednali v souladu s vlastní, neomylnou, interpretací kánonů. Smyslem tohoto počínání je docílit kvalitní duchovní správy v Praze, čehož o. Dandár schopen není, zvláště, když tady máme tak kvalitní persony jako je vl. Juraj a budoucí vikář – současný eparchiální správce – Dr. Krupica….

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/02/18/krize-neni-konecne-se-mi-otevrely-oci/

Komentáře: 3

do nebe volající..said:Únor 19, 2015 (12:32 am)

Nepodceňujte skautku Šuvarskou ta je schopná pro peníze udělat cokoliv, měla a má vliv v pražské eparchii na všechno od začátku. Evinka je ten krk, který točí se vším a se všemi schovaná za ten svůj osvětový odbor a památník hrdinů. Momentálně si nedala pozor a projevila se. Sledujte situaci krok po kroku zpět a uděláte si názor kde jsou příčiny krize; záměrně vyvolaný skandál v tv Nova, okamžitě vypisovala, že pobouření zbožní věřící si nepřejí návrat vl.Kryštofa potom později ani vl. Simeona, to že se vl.Jáchym znemožnil sám hned zkraje v Konstantinopoli jim vyhovovalo nedalo to tolik práce se ho zbavit a myslíte si , že o. Dandár vydrží? Na to jsme tedy opravdu zvědaví, to by hned musel skončit ep. správce, protože už by nebyl zapotřebí a to se nestane, protože to je jejich největší spojenec a proč se tak destrukčně chovají,? protože máme co dělat s vyšinutýma lidma velké peníze jim zatemnily mozek, jenom Pán Bůh ví čeho se ještě dočkáme. Eparchiální rada pražské eparchie si musí konečně uvědomit, že odpovědnost nese ona a brzy přijde čas se zodpovídat.

Doktorandsaid:Únor 19, 2015 (7:09 pm)

Osvětovej odbor byl prakticky vymyšlenej, aby se Šuvarská nenudila a měla pocit, že na ní stojí celej pravoslavnej svět.

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/2015/02/18/krize-neni-konecne-se-mi-otevrely-oci/