so10212017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Metropolita Rozhovory Pusťe ta bláznivá děvčata na svobodu

Pusťe ta bláznivá děvčata na svobodu

Pusťe ta bláznivá děvčata na svobodu

Přinášíme mimořádný rozhovor poskytnutý Jeho Blažeností metropolitou Kryštofem pro Magazín MF DNES (30.srpna 2012), přepisujeme v plném znění :

MF Dnes : Mužu vám říkat Vaše Blaženosti, ale nezjednodušíme si to?
Říkejte mi vladyko Kryštofe, jako všichni ostatní. Včetně jednoho českého premiéra, který mi kdysi podal ruku: „Já jsem Zeman, vy vladyka, takže to jistě bude příjemné setkání."

Oslovuje vás někdo jménem z občanky?
Maminka. Minulý týden povídala, „chlapče, máš svátek", tak jsem chvíli přemýšlel, o čem mluví, a pak mi došlo, že je Radima.

Takže doklady máte na jméno...
... Radim Pulec, ale Pulce už neslýchám. I když ano ! Jaromír Jágr mi nechal napsat příjmení na dres Omsku, abych případně mohl naskočit na led a neporušil hokejová pravidla. Já vám ho ukážu, počkejte...

Jste rád, že jste se coby duchovní Pulce zbavil?
To vůbec, na Pulce jsem hrdý, je to staré hornické příjmení. Všichni mí předci byli horníci z Kladenska, ale asi jim to fárání moc nešlo, protože pulci jsou vlastně horníci, které zatím raději nepouštíte pod zem... Tak, a tady je ten dres.

Můžu potvrdit - na zádech PULEC v azbuce.
Jaromír mi ho dal v Omsku chvíli před zápasem, a protože tam byli novináři, tak jim jasně řekl: „Jsem pravoslavný křesťan a každý den chodím do chrámu." Shodou okolností jsem potkal faráře z onoho omského chrámu Narození Páně a ten mi říká: „Jo, chodí sem jeden takový vysoký Čech..." Vůbec nevěděl, že to je Jágr, což se mi líbilo. Jaromír tím dokázal, že se nepovyšuje.

Vás hokej baví?
Spíš fotbal, v něm jsem byl třicet let registrovaný - chytal jsem třeba za Aritmu Praha v prvoligovém dorostu. Jenomže potom už byly tréninky každý den a já měl dilema; buď fotbal, nebo návštěvy chrámu a studium teologie. Tak jsem zvolil teologii. A vlastně to nebylo složité rozhodování, protože jak jsem byl brankář a mrskal sebou o zem, tak se mi v ledvinách začaly uvolňovaly kameny. Lékař říká: „Pane, musíte se pohybovat jinak, choďte tancovat." Tak se ptám: „Jak můžu chodit na diskotéky, když budu farářem?"

Našel jste řešení?
Začal jsem s maratóny a se soutěžemi železného muže, čemuž se teď říká triatlon. Dnes jezdím aspoň na kole a ledviny mám v pořádku, čemuž nejspíš napomáhá taky pití plzeňského piva - i to mi lékaři doporučili.

Jaký máte osobák v tom maratónu?
Nikdy jsem už nesportoval závodně, vždycky pro radost. Sport je sice hezký, ale zároveň si si připomínám Churchilla, kterého se u příležitosti devadesátin ptali: „V čem tkví kouzlo vašeho úžasného věku?" Odpověděl, že nikdy nesportoval... Chcete ukázat, jak se na mně podepsal fotbal? Podívejte na ty nohy - vidíte, jak jsou okopané? Tu škváru v kolenou? Křečové žíly? Ale nevadí, stejně jsem se k fotbalu vrátil, když mě ustanovili farářem v Hořovičkách na Rakovnicku. Přišla delegace místního Sokola, že nutně potřebují brankáře. Optal jsem se tedy svého předchůdce, metropolity Doroteje, a ten dal svolení: „Když se vám to nebude krýt s bohoslužbami nebo se svátky, tak hrajte."

Jenže fotbal se většinou hraje právě v neděli.
Hořovičky mívaly zápasy v sobotu. Jen když nás chtěli soupeři porazit, ^ tak si v Rakovníku pokoutně vyjednali mistrák na nedělní dopoledne, protože věděli, že brankář nepřijde, a mužstvo je tudíž porazitelné. Moc férové to nebylo.

A TEĎ UŽ PUSSY RIOT

Mám pocit, že snesete i provokativní otázku. Můžu?
Nepřeceňujte mě. Ale ptejte se.

Kde máte v pražském chrámu nejposvátnější místo?
Památný je oltář zpřítomňující mučedníka Gorazda, který zde byl biskupem do roku 1942 - než ho gestapo zatklo a po dlouhém mučení popravilo na střelnici v Kobylisích, což bude teď v úterý přesně sedmdesát let... A pak je posvátný vyvýšený ambon, kam směji jenom kněží.

Jak byste reagoval, kdyby si na ambon stoupli gayové a začali se líbat?
Byl bych šokovaný, protože jsem si nic takového nedovedl představit. Ptal bych se: Proč? Vždyť v Praze mají gayové tolik jiného prostoru, kde je respektujeme, nebereme jim jejich pohled na život. Ale v chrámu?! Ten je přece určený k něčemu jinému.

Dejme tomu, že by se to stalo.
Tak bychom udělali to samé, co se stalo v moskevském chrámu dívkám z Pussy Riot. Vyvedli bychom je ven, to místo bychom znovu posvětili svěcenou vodou a život by šel dál. Nanejvýš bych si v duchu řekl, že ti lidé ujeli, akce se jim moc nepovedla, ale to by bylo všechno. Věřte mi - církev nikdy nežádala to, co se pak dělo v procesu s Pussy Riot. To žádala společnost. Ruský stát.

Copak pravoslavní s přísným trestem nesouhlasili?
Ne. Církev žádný trest nežádala a trestní oznámení nepodávala; ani by to nešlo. My se můžeme opravdu bránit jen tím, že takové rouhající se lidi vyvedeme, což se v Moskvě stalo. Potom jsme si všichni mysleli, že dívky dostanou pořádkovou pokutu nebo prospěšné práce.

Chápu správně, že s dvouletým trestem pro Pussy Riot nesouhlasíte?
Není adekvátní. Do toho případu vstoupila politika - ruský stát hájí svého prezidenta. To není až tak neobvyklé; mám pocit, že třeba ve Spojených státech by mohly být za urážku prezidenta podobné sazby... Čímž chci jen říct, že v případu Pussy Riot jde mnohem víc o politiku než o církev.

Pussy Riot tvrdí, že ruská pravoslavná církev podporuje Putina. Copak si vymýšlejí?
Kritizovaly konkrétně patriarchu Kyrilla, který z pozice občana mohl říct, že je podle něj Putin dobrá volba. Ale za žádných okolností to nemohl prohlásit v chrámu. My totiž máme odjakživa zakázáno dělat angažovanou politiku - což můžu přiblížit třeba na osobních zážitcích z Řecka, kde jsem byl čtyři roky v klášteře a kde jsem vystudoval univerzitu. Tam přijde do chrámu předseda komunistické partaje, oddává tam dceru. Vedle něj staví svíčku největší pravicový demokrat, někde tam sedí i socialista. A já na to můžu říct jen jedno: Mám rád tebe, komunisto, tebe, pravičáku, i tebe, socialisto. Vůbec vás nerozlišuji, v chrámu jste všichni Boží děti. Když vyjdete, tak si politiku dělejte, ale církev se vám do toho plést nebude. A žehnat vám to taky nebude.

Znáte se s ruským prezidentem?
Několikrát jsem ho viděl, ale vztah k němu nemám žádný - vím jen, že je velmi schopný rétor. Lépe se znám s bývalým prezidentem Medveděvem, se kterým jsem několikrát obědval a u něhož vidím opravdu hlubokou křesťanskou víru. Dal jsem mu ikonu a nezapomenu, jak ho to dojalo.

Jaký je podle vás Putin prezident?
To přece musí posoudit někdo jiný... Snad jen obecně - každý, kdo Rusko kritizuje, by ho měl zažít. Vejít do bulvárů a naslouchat lidem. Taková Moskva je sice Evropa, ale přicházejí do ní síly třeba z Kavkazu nebo z Dálného východu, takže tam všechno vře; a stát musí dohlížet mimo jiné taky na to, aby nedocházelo ke střetům. Není to Praha nebo Berlín - je to Rusko. A v Rusku je potřeba větší ostražitosti.

TROCHU JSEM UJEL

Znáte Chrám Krista Spasitele, kde se skupina Pussy Riot producírovala?
Ano, spolu s dalšími biskupy jsem ho roku 2000 světil. Vy jistě víte, že ho Stalin nechal zbořit, ale řeknu vám jednu zajímavost, která je silná: on totiž na jeho místě nechal postavit koupaliště. A představte si, že všichni lidi, kteří se tam chodili koupat, onemocněli kožními nemocemi - Pánubohu se to prostě nelíbilo.

Co přesně vás napadlo, když jste tam viděl křepčit ty holky?
Moc se mi ulevilo, že je v tu chvíli chrám prázdný, protože kdyby byla bohoslužba pro pět tisíc lidí, tak kdo ví, jak by to s děvčaty dopadlo. Ani bych se nedivil, kdyby schytala od zbožných ruských žen nějaké rány. Takže zaplať pánbůh, že se to stalo takhle.

Vůbec mě nenapadlo, že byste mohl být k Pussy Riot tak shovívavý.
Pravoslavná církev byla tím vysokým trestem poškozena. Bolí nás, že to navenek vypadá, jako by byly za mřížemi kvůli nám.

Co s tím můžete dělat?
Máme v Moskvě svého církevního velvyslance, tak jsem mu dal pokyn, ať jde na ústředí a sdělí náš nesouhlasný názor. Za chvíli mi radostně telefonuje: „Úplně totéž, co jsem jim řekl, si na patriarchátu myslí taky!"

Nejste vy taky tak trochu rebel?
Rebel nejsem, ale jednou v životě jsem byl - v srpnu 1968 jsem trochu ujel.

To vám bylo...
... patnáct. Jedenadvacátého srpna jsme byli u Balatonu, a když jsme se dozvěděli o okupaci, koupil jsem barvu a napsal na zeď jedinou frázi, kterou dovedu maďarsky: „Éljen Dubček!" Ať žije... V pět ráno přijela policie. Šoupla mě do vazby. Překladatelé tvrdili, že kdybych byl plnoletým občanem Maďarska, dostanu sedmnáct let. Plnoletý jsem nebyl, a tak naše rodina musela okamžitě opustit Maďarsko. Přijeli jsme za hranice, a protože byl otec unaven, sjeli jsme z hlavní silnice na vedlejší. A po té hlavní najednou projela tanková brigáda - celou ji zabrala. Kdybychom na ní s naší škodovičkou byli, tak kdo ví, co by z nás zbylo... Byl to jeden z momentů, kdy jsme všichni jasně viděli Boží blízkost.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.