ne06252017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Svět Zprávy ze světa Patriarší a synodní encyklika

Patriarší a synodní encyklika

Patriarší a synodní encyklika

Patriarší a synodní encyklika ke svátku neděle pravoslaví – oslava pravoslaví, 19. 2. 2010

Přeložili: Ondřej Chrást a Aleš Mrázek

Naše nejsvětější pravoslavná církev si dnes připomíná svůj vlastní svátek a historický a mučednický ekumenický patriarchát – mateřská církev konstantinopolská posílá požehnání a lásku všem svým věřícím a duchovním dětem na celém světě a zve je ke společné modlitbě.
Požehnání vám ve jménu našeho Pána!
Všichni, kdo po věky viditelně či neviditelně usilovali o oslabení církve, všichni, kdo se snažili rozvrátit církev heretickým učením, všichni, kdo chtěli církev umlčet tím, že ji zbaví jejího hlasu svědectví; ti všichni byli neúspěšní. Skutky mučedníků, slzy asketů a modlitby svatých ochránily církevní spiritualitu, zatímco Utěšitel a Duch pravdy ji vedl do plnosti pravdy.
S pocitem povinnosti a odpovědnosti, navzdory překážkám a problémům, jako první mezi rovnými, dbá ekumenický patriarchát na ochranu a budování jednoty pravoslavné církve, aby jedním hlasem a jedním srdcem vyznávala pravoslavnou víru našich otců po všechny věky a také v dnešní době. Proto pravoslaví není zakonzervovaným muzeem, je to dech života, který musí být přístupný a stále posilovat všechny lidi ve světě. Pravoslaví je vždy aktuální, soudobé, plné skromnosti a nutné reflexe současných existenciálních otázek a potřeb lidstva, to platí v každé historické době a v každých historických poměrech, včetně současnosti.
Z tohoto důvodu musí být pravoslaví ve stálém dialogu se světem. Pravoslavná církev se nebojí dialogu, protože pravda se nebojí dialogu. Právě naopak, jestli se pravoslaví uzavře v sobě samém a odmítne dialog s těmi mimo pravoslaví, všichni selžou ve své misi a již tu nebude žádná obecná církev ani žádná ekumena. Místo toho tu bude introvertní skupina – „ghetto" na okraji společnosti, na okraji historie. Proto se velcí otcové církve nikdy nebáli dialogu se světem, se společností své doby, ani s pohanskými ideologiemi a filosofy – tímto dialogem ovlivňovali a proměňovali tehdejší svět a nabízeli mu skutečnou všeobecnou církev.
Dnes má pravoslavný svět povinnost pokračovat v tomto rozhovoru se světem a poskytovat mu tím svědectví o životodárném dechu naší víry. Tento nutný dialog s nekřesťanským světem nemůže proběhnout, aniž by nejprve neproběhl mezi všemi těmi, kteří nosí jméno Kristovo. Proto všichni křesťané musíme spolu hovořit a vyjasnit si rozdíly, jedině tak naše svědectví vnějšímu světu bude důvěryhodné. Tato snaha o jednotu všech křesťanů je vůlí a příkazem našeho Pána, který se tak modlil ke svému Otci. (Jan 17,21) „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal." Není přece možné, aby se náš Pán dále trápil nad nejednotou svých učedníků, a my zůstali lhostejni k jednotě všech křesťanů. To by byla trestuhodná zrada a porušení jeho božského příkazu.
Ekumenický patriarchát přesně z těchto důvodů vede již po mnoho desetiletí dialog se všemi většími křesťanskými církvemi a konfesemi. Děje se tak ve vzájemném souhlasu a s podílem všech místních pravoslavných církví. Cílem tohoto dialogu je, v duchu lásky, diskutovat o všem, co rozděluje křesťany ve věcech víry, ale také organizace a církevního života.
Tento dialog, stejně jako veškeré úsilí o pokojné a bratrské vztahy pravoslaví se všemi ostatními křesťany, je dnes bohužel zpochybňován ze strany určitých kruhů, které si výhradně pro sebe nárokují titul zealotů a ochránců pravoslaví. Posuzováno měřítkem pravého pravoslavného ethosu je jejich snaha nepřijatelná a fanatická. Dle nich by všichni patriarchové a svaté synody pravoslavných církví na celém světě, kteří se jednomyslně rozhodli pokračovat v tomto dialogu a podporovat jej, nebyli pravoslavní. Tito odpůrci každé snahy o znovunastolení jednoty mezi křesťany povyšují sami sebe nad episkopální synody církve a vyvolávají tak nebezpečí rozkolu v církvi (církevního schismatu).
Ve své polemické argumentaci proti obnovení jednoty křesťanů tito kritici dokonce neváhají překrucovat realitu a klamat tak věřící. Mlčí například o skutečnosti, že teologické dialogy jsou vedeny s jednomyslným souhlasem všech místních pravoslavných církví, a místo toho napadají pouze ekumenický patriarchát. Rozšiřují pověsti o blízkém sjednocení římskokatolické církve s pravoslavnými církvemi, přičemž dobře vědí, že v teologickém dialogu s římskokatolickou církví stále zůstává mnoho sporných otázek, které vyžadují dlouhou diskusi; o sjednocení navíc nerozhodují teologické komise, ale církevní synody. Prohlašují, že papež snad bude utlačovat (podmaňovat si) pravoslavné, neboť ti se zavázali k dialogu s římskými katolíky! Odsuzují ty, kteří vedou takový dialog, jako údajné „heretiky" a „zrádce" pravoslaví, čistě a jednoduše proto, že hovoří s nepravoslavnými, s nimiž se dělí o poklady a pravdy pravoslavné víry. Hovoří přezíravě o všech snahách po usmíření rozdělených křesťanů a obnovení jejich jednoty jako o ekumenické panherezi, aniž by poskytli sebemenší důkaz, že ve stycích s nepravoslavnými pravoslavná církev opouští nebo popírá učení ekumenických koncilů a církevních otců.
Milované děti Páně, pravoslaví nepotřebuje fanatismus ani nesnášenlivost k vlastní ochraně. Kdo věří v pravdu pravoslaví, nebojí se dialogu, neboť dialog nemůže pravdu nikdy ohrozit. Jestliže v dnešní době lidé usilují o překonání svých odlišností pomocí dialogu, nesmí pravoslaví jít naopak cestou netolerance a extrémismu. Měli byste mít nejvyšší důvěru ve vaši Matku církev. Neboť Matka církev po celé věky předávala pravoslaví národům. A také v dnešních složitých podmínkách se Matka církev po celém světě snaží udržet pravoslaví živé a úctyhodné.
Z ekumenického patriarchátu, tohoto svatého centra pravoslaví, vás všechny s láskou objímáme a posíláme otcovské požehnání. Modlíme se, abyste prošli ve zdraví svatým obdobím kajícnosti a askeze, velkým svatým půstem, a stali se tak hodnými oslavit čisté utrpení a slavné vzkříšení našeho Pána a Spasitele se všemi věřícími pravoslavnými křesťany na celém světě.
Oslava pravoslaví 2010
+ Bartoloměj z Konstantinopole služebník Boží
+ Constantine z Derkonu
+ Evangelos z Perge
+ Kallinikos z Lystry
+ Michael z Rakouska
+ Alexios z Atlanty
+ Joseph z Proikonnisosu
+ Demetrios z Sevasteiae
+ Irenaios z Myriophytonu a Peristasisu
+ Chrysostom z Myry
+ Emmanuel z Francie
+ Makarios z Gortyna a Arkadie
+ Amphilochios z Nového Zélandu