07212017

Last update09:26:55 PM

Font Size

Profile

Menu Style

Cpanel
Back Jste zde: Domů Víra Pravoslavný církevní kalendář Juliánský kalendář

Juliánský kalendář

Juliánský kalendář

Vznik, astronomický princip, církevní, duchovní a ideové souvislosti, rozdíl od Gregoriánského

Juliánský kalendář zavedl v roce 46 př. n. l. Julius Caesar. Délka dvanácti měsíců byla stanovena tak, aby dala 365 dnů v obyčejném roce, a o přestupných letech (každý čtvrtý rok) byl přidán jeden den v únoru, takže měl rok 366 dnů. (Přestupný podle římského dopředného počítání dnů následoval po 6. dnu před březnovými Kalendami – a tak ho nazvali dnem dvojšestým (dies bissextus Cal. Martiae); odtud označení v ruštině visokos a visokosnyj god, ve francouzštině bisextile.)

Astronomická skutečnost je od Juliánského kalendáře nepatrně odlišná (žádný kalendář není úplně přesný). Od tzv. slunečního roku (tzv. tropickému; viz níže) se juliánský kalendář vzdaluje tempem přibližně 1 den za 125 let (právě tato skutečnost byla předmětem reformy papeže Řehoře XIII.). Ve vztahu k roku siderickému (hvězdnému) je však Juliánský kaledář přesnější než kalendář Gregoriánský.

Juliánský kalendář se používal po celém křesťanském světě až do konce 16. století, kdy se v Římě papeži a jeho hvězdářům zdála odchylka kalendáře už neúnosná. Proto papež Řehoř XIII. r. 1582 nařídil jeho úpravu a zavedl Gregoriánský kalendář.

Spolu s tím změnil papež způsob stanovení data Velikonoc. Tedy nejen posunul kalendář o 10 dnů a změnil pravidlo pro výpočet přestupných roků, čili kalendářně posunul jarní rovnodennost blíže k jejímu astronomickému datu, ale především změnil pravidla pro určení data velikonoc - hlavním a jediným kritériem se v Gregoriánském kalendáři stal princip: "první neděle po prvním úplňku po jarní rovnodennosti", který se nezakládá na církevním sněmovním ustanovení, na kánonech ani na do té doby jednotné církevní praxi. Kanonická ustanovení a první všeobecný sněm (r. 325) nic neříkají o Luně a jejím úplňku, ale kladou důraz na to, aby se Pascha neoslavovala před jarní rovnodenností, a hlavně ne ve stejném termínu jako židovská pascha nebo před ní (toto ustanovení není žádným antisemitismem, ale naopak určitým respektem k židovské pasše a naplněním biblické zprávy o Kristově Vzkříšení, která svědčí, že Kristus vstal z mrtvých po židovské pasše - to je náš hlavní paschálně-chronologický údaj; křesťanská Pascha se neřídí úplňkem ale Evangeliem). A dále zdůraňují posvátné sněmovní kánony (z prvních křesťanských staletí), že se křesťanská Pascha musí slavit jednotně v celé Církvi, a dopředu vylučují z Církve každého, kdo by se od této církevní jednoty odchýlil (což právě učinil papež Řehoř XIII. a stejně tak ti, kteří jeho paschálii přijali...)

Nový kalendář se neprosazoval tak snadno - a to i v římskokatolických zemích, a ještě hůře se prosazoval u nekatolíků z důvodu odporu proti "papežské novotě". V našich zemích používaly některé evangelické církve juliánský kalendář ještě začátkem 20. století.

V některých (pravoslavných) zemích - například Rusku a Řecku - se juliánský kalendář používal jako občanský kalendář až do prvních desetiletí století dvacátého (v Rusku zavedli západní kalendář až bolševici v r. 1918). Proto se například Říjnová revoluce (podle juliánského kalendáře) odehrála v listopadu (podle kalendáře gregoriánského). Podobně i ostatní pravoslavné země přecházely pro používání v občanském životě na gregoriánský kalendář až v průběhu první poloviny 20. století.

Pravoslavná církev rokovala o papežově kalendářní úpravě na sněmu hned v r. 1583 a vydala odmítavý dokument k této novotě - dokument Sigillion.

Jako církevní kalendář používá juliánský kalendář, který je nyní o 13 dní zpožděn za gregoriánským kalend., dodnes většina pravoslavných křesťanů ve světě (což jsou hlavně Rusové, Srbové a dal.). Po celém světě používá celá pravoslavná církev (až na nepatrné výjimky) výhradně juliánský kalendář pro výpočet data Velikonoc čili Paschy (tedy pro tzv. pohyblivý kruh církevního kalendáře).

Z hlediska pravoslaví se teze, že gregoriánský kalendář je přesnější a že lépe odpovídá astronomii než juliánský, jeví jako nepřesná a z určitého pohledu dokonce jako mylná.
Rok a jak jej měřit (úvod do kalendářní problematiky)
Periodu roku lze měřit několika způsoby. Současná astronomie rozlišuje několik druhů měření délky roku:

1.) Siderický (tj. hvězdný) rok. Je to doba jednoho oběhu Slunce v nebeské sféře mezi nepohyblivými hvězdami. Obsahuje 365,2564 středních slunečních dnů. Tento typ roku bere v úvahu faktor hvězd (resp. polohu Slunce vůči hvězdám), a proto je založen na nejstabilnějším orientačním bodě a navíc odpovídá biblickému: "I učinil Bůh dvě světla veliká... a hvězdy, a postavil je Bůh na klenbě nebeské... a oddělil světlo od tmy..." (Genesis 1,14-19)

2.) Tropický rok - perioda průchodu Slunce mezi body jarní a podzimní rovnodennosti. Je roven 365,2422 středních slunečních dnů. Jeho faktorem je slunce a jeho poloha ve vztahu k zemi. Matematický obraz tropického slunečního roku je méně stálý než hvězdného.

3.) Anomalistický rok - perioda průchodu středu Slunce přes perigeu (periheliu, přísluní) jeho viditelné geocentrické orbity - 365,2596 dní.

4.) Drakonický rok - perioda průchodu Slunce přes jeden uzel Měsíce na ekliptice (kruh nebeské sféry, po němž prochází sledovatelný roční pohyb Slunce) - 346,6200 dní.

5.) Kalendářní rok - 365 dní v obyčejném roce, 366 dní v přestupném roce (dny jsou zde nedělitelná jednotka).

6.) Měsíční rok - skládá se z 12 lunárních měsíců - 354,367 dní.

Juliánský kalendář (rok má 365,25 dní) se nalézá mezi siderickým a tropickým rokem, ale orientován je spíše na siderický (tj. hvězdný) rok. Gregoriánský kalendář (rok má 365,2425 dní) je orientován na tropický rok. A proto porovnávat vzájemně jejich přesnost je nemožné. Přesnost juliánského kalendáře není tedy možné zkoumat měřítky tropického roku.
Výhody juliánského kalendáře
Přísné řazení obyčejných a přestupných let v rytmu 3:1. Stejný počet přestupných za století. Spojení a symetrie juliánského kalendáře s měsíčním kalendářem. Cyklus 28-letý, kdy se dny týdne vracejí k týmž dnům v měsíci. Cyklus 19-letý, kdy se opakují lunární fáze ve vztahu k dnům v měsíci. Paschální cyklus, čili Veliký Indiktion, obsahující 532 let (28x19) - cyklus, po jehož naplnění se rozložení fází Měsíce, dní v týdnu a dní v měsíci opakují; tudíž svátek Paschy se stává periodickým.

Juliánským kalendářem, jeho systémem matematicko-symbolických znaků, se čas uvádí do života Církve - v rytmu bohoslužeb, zvláště výpočet data Paschy. Tím se čas v Církvi stává symbolem věčnosti. Juliánský kalendář má tedy návaznost na Byzantský ritus - liturgický život Církve.

Ježíš Kristus se narodil v době panování římského impéria v Judsku. Datum narození Krista a všechna hlavní data jeho života jsou znamenány a oslavovány dle juliánského kalendáře. Historie Církve byla též zafixována v systému juliánského kalendáře. Změnit kalendář znamená odtrhnout se od všeho tohoto datování. (Názornou ukázkou je vzpomínání upálení mistra Jana Husa, které celá Česká republika vzpomíná nesprávně podle gregoriánského kalendáře, kdežto Hus byl upálen 6. července dle juliánského kalendáře, takže datum památky této smutné události by se mělo v gregoriánském kalendáři správně objevit 19. července; všechny události, které se staly před 16. stoletím jsou vzpomínány gregoriánským kalendářem v jinou dobu, než se ve skutečnosti staly.)

Nevýhody gregoriánského kalendáře
400-letá perioda je zde o 3 dny kratší než v juliánském kalendáři, protože tři přestupné roky se mění na obyčejné. Tento rozdíl ničí harmonii a rytmus kalendáře. I gregoriánský kalendář má svou periodu, ale ta je tak dlouhá, že z praktického hlediska jej můžeme považovat za neperiodický ale lineární. Ve vztahu k lunárnímu kalendáři je nesymetrický. Bere v úvahu méně kosmických faktorů než juliánský (nepřítomnost orientace na hvězdy; jeho faktor pohybu Slunce přes geocentrickou osu je proměnlivý). Ze všech biblických orientačních bodů se gregoriánský kalendář soustředí jen na Slunce, k němuž přistupuje z pozice geocentrické. Tím, že ztratil spojení s lunárním kalendářem, odcizil se biblickému letopočtu. Ve své struktuře je gregoriánský kal. primitivnější než juliánský a jeho výpočtové tabulky jsou nešikovné a nemotorné. Gregoriánský kalendář je pozemský; místo astronomických rytmů je fixován na klimatické periody na Zemi. Ve vztahu ke kosmu je gregoriánský kalendář provinciální (sluneční systém místo vesmíru). Juliánský kalendář je kosmocentrický, snaží se sledovat puls vesmíru (zvučí v něm hudba nebeských sfér, jak obrazně pravili pythagorejci a platonikové). Gregoriánský kalendář je techokratický, je mu cizí jakýkoliv mystický podtext.

Právě orientace gregoriánského kalendáře na pozemská klimatická období představuje hlavní argument přívrženců gregoriánské paschálie. Jenže právě tento přístup (stanovování pevného bodu v kalendáři pro Paschu) k určování data Paschy byl církví zavržen na prvním všeobecném sněmu (r. 325), neboť jsou při takovémto fixování Paschy na nějaké období ignorovány ostatní faktory. Dnes se tento - svatými otci odmítnutý - přístup znovu vynořil a má podobu snahy fixovat Paschu k jaru, což jsou pohanské asociace na svátky jara; ti, kteří tvrdí, že podle juliánského kalendáře by se za nějaké to deseti-tisíciletí Velikonoce přesunuly na podzim, zapomínají, že už dnes slaví křesťané v Austrálii Paschu v podzimním období; obdobně to platí o Vánocích. Pravoslavným se zdá, že když v Římě začali uvažovat, co bude s kalendářem za dvacet tisíc let, zapomněli při tom na Kristova slova o jeho druhém příchodu (a konci světa), jimiž se uzavírá křesťanská Bible: "Přijdu brzy." (Zjevení 22,20)
Historické a vědecké souvislosti vzniku juliánského kalendáře
Juliánský kalendář je dílem alexandrijský učenců. V Alexandrii žila nejpočetnější diaspora Židů (asi 200.000) a probíhala tak jakási syntéza mezi starozákonním monotheismem a antickou filosofií. Bylo to centrum vzdělanosti, staroegyptské vědy, vznikla tam pověstná knihovna, později škola biblické exegeze (se smyslem pro alegorický, jinotajný výklad Písma svatého) atd. To vše se odrazilo i na přípravě juliánského kalendáře, jehož rok byl promyšleně vztažen ke hvězdnému roku, avšak i s ohledem na rok tropický. Délka kalendářního roku totiž nesouhlasí přesně s hvězdným rokem, ale je o 9 min. a 1 sek. kratší. Na druhé straně je rok juliánského kalendáře delší než rok sluneční - tropický o 11 min. 14 sek.

Sozigen (astronom, 1. stol. před Kristem; jeden z hlavních tvůrců juliánského kalendáře) měl v rukách Hipparchovy tabulky (astronom a matematik, 2. stol. před Kristem), kde je určena délka slunečního tropického roku s odchylkou 6 min (jiní říkají, že 4 min) od současných výpočtů; délka hvězdného roku s odchylkou pouze 20 sek. Rozdílnost mezi hvězdným a slunečním rokem, která je 20 min, určil s odchylkou 5 min. Sozigen se však podle těchto tabulek úplně neřídil, a proto je možno říci, že rok juliánského kalendáře představuje - co se výpočtů týče - jakýsi střed mezi siderickým, hvězdným rokem na jedné straně a slunečním, tropickým rokem na straně druhé. Blížeji je však juliánský rok roku siderickému.
Význam juliánského kalendáře
V tom spočívá podivuhodný význam juliánského kalendáře pro pravoslavnou církev. Kdyby byl juliánský rok totožný se siderickým rokem, pak by se svátek Paschy brzy vzdálil od pozemských koordinát; kdyby však byl totožný s rokem tropickým, byl by odpojen od kosmických faktorů, od tzv. "skutečného pravého roku" a napojen na pozemská klimatická období; co se Paschy týče, pak by se tím (z kalendářní úrovně) ztrácela sama idea Paschy Kristovy, která je proměněním nejen Země ale celého vesmíru skrze proměnění lidstva.

Juliánský kalendář tedy bere v úvahu jak kosmické faktory tak i pozemská klimatická období a současně i lunární měsíce. Z toho globálního hlediska je přesnější a při tom jednodušší než kalendář gregoriánský jednostranně orientovaný na pozemská roční období. Snad už nyní nebudeme hledět na juliánský kalendář přezíravě jako na něco nedokonalého či dokonce chybného a zaostalého.

(Výběr ze stati arch. Rafaila Karelina a A. G. Čchartišvili, doktora matematicko-fyzikálních věd, učitele na Matematické státní univerzitě; sborník Kalendářní otázka; Moskva, Sretenský monastýr, 2000)